14 Co 92/2024 - 249

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Čs. Legií 1719/5, proti žalovaným 1. [Jméno žalované A], narozenému [Datum narození žalované A], bytem v [Adresa žalované A], zastoupenému [Jméno žalované B], advokátkou se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 193/20, a 2. obci [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno] za účasti [Jméno advokátky A], narozeného [Datum narození advokátky A], bytem v [Adresa advokátky A], [Jméno advokátky B], narozené [Datum narození advokátky B], bytem v [Adresa advokátky B] a [Jméno advokátky C], narozeného [Datum narození advokátky C], bytem v [Adresa advokátky B], všech jakožto vedlejších účastníků na straně žalobce, o odstranění překážek v cestě, zdržení se umisťování překážek v cestě a zřízení nezbytné cesty, o odvolání žalovaného [Jméno žalované A] proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. července 2023, č. j. 20 C 407/2019-176, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výroku I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost odstranit z pozemků [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] plotové sloupky, oplocení a další překážky, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, b) ve výroku II., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zdržet se dalšího budování oplocení či opevňování stávajícího oplocení a/nebo umísťování jakýchkoli dalších překážek na pozemky parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, c) ve výroku III., pokud jím byla zřízena nezbytná cesta ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] parc. č. st. [Anonymizováno], na němž se nachází stavba č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], a to přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním územní [adresa], zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; jinak se ve výrocích I., II. a III. mění tak, že se zamítá žaloba, jíž se žalobce domáhal A) odstranění plotových sloupků, oplocení a dalších překážek z pozemků parc. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], B) uložení povinnosti žalovanému zdržet se dalšího budování oplocení či opevňování stávajícího oplocení a/nebo umísťování jakýchkoli dalších překážek na pozemky parc. [Anonymizováno] v katastrálním [adresa], C) zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] na němž se nachází stavba č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], a to přes pozemky parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] na nákladech řízení 4 016 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] na nákladech řízení 4 016 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně 7 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud v [adresa] (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvého stupně“ uložil v té době jedinému žalovanému [Jméno žalované A] (dále jen „žalovaný“) povinnost odstranit z pozemků parc. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] plotové sloupky, oplocení a další překážky, které zasahují do veřejné cesty a omezují nebo znemožňují přístup a příjezd k pozemkům parc. č[Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], na němž se nachází stavba č. p. [Anonymizováno], v témže katastrálním území, ve vlastnictví žalobce (výrok I.; dále budou již všechny dotčené pozemky označovány jen jejich parcelními čísly), zdržet se dalšího budování oplocení či opevňování stávajícího oplocení a/nebo umísťování jakýchkoli dalších překážek na pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] tak, aby nebyl přístup a příjezd k pozemkům žalobce parc. č. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobce, znemožněn nebo omezen (výrok II.), zřídil nezbytnou cesta ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemků parc. č. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] v rozsahu geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] č. položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [Anonymizováno] (dále jen „geometrický plán“) (výrok III.), žalovanému uložil povinnost uhradit státu na účet okresního soudu „náklady řízení“ ve výši 15 032 Kč do 3 dnů po právní moci rozsudku (výrok IV.) a v téže lhůtě nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 64 492,91 Kč (výrok V.).

2. Při svém rozhodnutí soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] jež jsou přístupné po veřejné účelové komunikaci (obecní cestě) nacházející se na pozemku parc. č. [Anonymizováno], která je ve vlastnictví obce Jetřichovic. Do pozemní komunikace „částečně zasahují“ pozemky žalovaného parc. č. [Anonymizováno] zejména [Anonymizováno], jež vznikly rozdělením pozemku parc. č. [hodnota] a jež nabyl v restitučním řízení rodinný příslušník žalovaného. Žalobce nabyl své pozemky od rodičů, kteří vlastnili předmětné pozemky od roku 1974. Po celou dobu užívali pozemní komunikaci, tedy i nynější část pozemků žalovaného, pro jízdu a chůzi nepřetržitě se souhlasem vlastníků těchto pozemků. Pozemní komunikace se zde nachází od nepaměti, a byla využívána i ostatními majiteli rekreačních domů bez problémů do doby, než se stal vlastníkem pozemků přilehlých ke komunikaci žalovaný. K pozemkům žalobce není možný příjezd osobním vozidlem ani jinými vozidly zajišťujícími potřebné služby pro nemovitosti ani příjezd vozidel integrovaného záchranného systému, bez toho, že by jejich jízdní dráha kromě pozemku [Anonymizováno] na němž se nachází účelová komunikace, zasahovala i do pozemků parc. č. [Anonymizováno]. Takový přístup přitom po dobu asi 50 let pro právní předchůdce žalobce i žalobce samotného existoval a byl využíván. Žalovaný však na tyto své pozemky umístil prvky oplocení a překážky znemožňující průjezd přes ně. Geometrickým plánem byla vyznačena nezbytná cesta podle norem šíře 2,75 m pro účely příjezdu a průjezdu obvyklého vozidla k nemovitostem žalobce ze silnice vedoucí z Jetřichovic do [adresa].

3. Při právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu podle § 1029 odst. 1, 2, § 1032 odst. 1, 2 a § 1276 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) okresní soud poměřoval na jedné straně legitimní požadavek žalobce na zachování přístupu ke svým nemovitostem a na druhé straně nepatrné omezení vlastnického práva žalovaného, při němž nebude třeba vynakládat žádné náklady na umožnění přístupu žalobce k jeho nemovitostem, kromě nákladů na odstranění bariér a zábran, které žalovaný vybudoval, aby žalobci znemožnil příjezd k jeho nemovitostem.

4. Výrok o náhradě nákladů státu okresní soud odůvodnil s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že sestávají z nákladů na znalecký posudek ve výši 8 032 Kč. Do nákladů státu okresní soud zahrnul (nesprávně, neboť zde jde o povinnost svou povahou daňovou nikoli náhradovou) i nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 7 000 Kč dle položky 4 bodu 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

5. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky okresní soud co do jeho základu odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. plným úspěchem žalobce ve věci a v podrobnostech odůvodnil i výši žalobci přiznaných nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudku vytýkal, že soud prvého stupně při svém rozhodnutí vycházel výhradně z tvrzení žalobce, která nekorespondují s provedeným dokazováním, v odůvodnění rozhodnutí soud prvého stupně neprovedl hodnocení důkazů, není z něho zřejmé, jakými úvahami se řídil a na základě jakých konkrétních důkazů dospěl ke svým skutkovým závěrům, žalovanému tak není zřejmé, na základě jakých důkazů, jejich hodnocení a z jakých konkrétních důvodů bylo žalobě žalobce vyhověno. Namítal, že soud prvého stupně připustil změnu žaloby bez návrhu žalobce. Dále namítal, že žalobce sice uvedl, že má za to, že vzhledem k délce vykonávání práva průjezdu žalobcem a jeho právními předchůdci jsou splněny podmínky i pro mimořádné vydržení. Tohoto nároku se však žalobce nedomáhal v petitu žaloby, tj. návrhem na určení, že takovou služebnost žalobce vydržel. Okresní soud žalovanému uložil povinnost k odstranění překážek zasahujících do veřejné cesty, ačkoli z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se takové sloupky, oplocení a překážky, zasahující do veřejné cesty na místě nacházely. Plotové sloupky jsou umístěny na hranici pozemku žalovaného a v žádném případě neomezují nebo neznemožňují přístup k pozemkům žalobce. Dle názoru odvolatele přitom nebyly splněny ani zákonné podmínky pro zřízení služebnosti. Nemovitost je pro osobní vozy přístupná po veřejné komunikaci, která se nachází ve vzdálenosti 22-25 m od pozemku žalobce, dále pak po veřejné (obecní) cestě, tj. přes pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Pokud žalobce požaduje pohodlnější příjezd motorovým vozidlem až ke svým nemovitostem, pak je v jeho možnostech si takový příjezd zřídit jinou organizací způsobu užívání vlastní nemovitosti spočívající v posunutí oplocení žalobce dovnitř jeho pozemku, namísto průjezdu po pozemku žalovaného. Z důvodů uváděných žalobcem, tj. za účelem obhospodařování pozemků (vývozu zeminy, septiku, odvozu ovoce) žádné ustanovení občanského zákoníku dle názoru žalovaného zřízení služebnosti neumožňuje, neboť na tyto případy pamatuje ustanovení § 1021 o. z. vymezující případy, kdy je soused povinen umožnit vstup na svůj pozemek [v tomto směru odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 15. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 1814/2015, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 16195 a dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí téhož soudu prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz, a ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3398/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 72/2018]. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 22 Cdo 1638/2016, dále žalovaný namítal, že i kdyby byly splněny zákonné předpoklady pro zřízení nezbytné cesty formou pozemkové služebnosti, bylo by možno ji zřídit pouze v nejmenším možném rozsahu, který spolu s obecním pozemkem (obecní cestou) umožňuje průjezd k pozemkům žalobce. Soud prvého stupně však zřídil služebnost po celé šíři pozemku žalovaného, tj. i přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] tj. v rozsahu, který již pro průjezd osobním vozidlem k pozemku žalobce potřebná není. Konečně se okresní soud nezabýval ani hodnotou, resp. obvyklou cenou věcného břemene, ačkoli to lze zřídit jedině za náhradu. Žalovaný dodal, že nikdy nedal souhlas s užíváním části svého pozemku. Pozemky žalovaného nikdy nesloužily jako účelová komunikace v rámci naléhavé komunikační potřeby. Nikdy se nejednalo o běžně užívanou cestu. Žalobce si průjezd pro motorová vozidla vytvořil sám, bez souhlasu žalovaného, kdy obecní pozemek a část pozemku žalovaného používal pro průjezd vozidel, ale také pro jejich stání, bez souhlasu žalovaného vstupoval na pozemek žalovaného a manipuloval s věcmi nacházejícími se na pozemku, aby si zajistil průjezd a stání vozidel u svého pozemku. Právě z toho důvodu, že žalobce užíval pozemek žalovaného bez jeho souhlasu, měl žalovaný v úmyslu svůj pozemek oplotit.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že v daném případě byly naplněny předpoklady pro připuštění změny žaloby. Žalobce navrhl změnu žaloby spočívající v rozšíření původního alternativního nároku o další bod, jímž se domáhal zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti. Jelikož výsledky dosavadního řízení ke dni rozhodnutí soudu o připuštění změny petitu (tj. ke dni 4. 4. 2022) byly bez dalšího podkladem pro řízení o změněném návrhu, byly naplněny podmínky pro připuštění změny žaloby, resp. žalobního návrhu. Tento postup soudu při rozhodování o změně žaloby (žalobního návrhu) byl tedy v plném souladu s § 95 o. s. ř. a s ve vyjádření uvedenou judikaturou. Pokud jde o odvolací námitku týkající se žalobcem uplatněného vydržení služebnosti, pak jej žalobce považuje za irelevantní, neboť výrok III. rozsudku okresního soudu o zřízení nezbytné cesty formou pozemkové služebnosti nebyl na právním důvodu vydržení této služebnosti založen. Nedůvodnou je dle žalobce i námitka, nedostatečně provedeného dokazování ve vztahu k existenci překážek, jež zasahovaly a zasahují do cesty a které jsou umístěny na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] neboť soud prvního stupně vyhodnotil na základě důkazů předložených žalobcem (letecké měřičské snímky z roku 1938, 1950 a 2004 a dále topografické mapy z roku 1968), existenci cesty podél pozemků žalobce parc. č. [Anonymizováno] vedlejších účastníků, z těchto důkazů měl tedy okresní soud za řádně prokázané, že historicky byla na pozemcích veřejná cesta, přičemž zejména z leteckých měřičských snímků bylo zřejmé, že překážky se na pozemcích cesty nenacházely. Za účelem zjištění situace na místě samém pak okresní soud provedl místní šetření a na jeho základě učinil zjištění, že k pozemkům žalobce není možný průjezd osobním vozidlem, následné rozšíření zábran na pozemcích žalovaného pak okresní soud zjistil z žalobcem předložených fotografií. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2112/2019, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 18834, poukázal na to, že napadeným rozsudkem zřizovaná přístupová cesta přes pozemky žalovaného je vymezena v tom rozsahu, v jakém byla v minulosti žalobcem i vedlejšími účastníky dlouhodobě užívána, a to i osobními automobily. V roce 2004 stavební úřad povolil stavbu garáže na pozemku žalobce, ke které se nelze dostat jinak než po veřejné cestě (pozn. odvolacího soudu: mezi účastníky není sporu, že vjezd do této garáže je v té části pozemků žalobce, která se nachází nejdále od silnice vedoucí z [adresa] z níž má být zřizovanou služebností zajištěna nezbytná cesta k žalobcovým pozemkům). Kdyby byl o oprávnění užívat veřejnou cestu osobním automobilem jakýkoli spor, stavební úřad by stavbu garáže jistě nepovolil. Rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty formou pozemkové služebnosti je tedy plně v souladu s § 1029 o. z. a rovněž v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu; okresní soud přitom náležitě vyhodnotil legitimní zájmy žalobce a žalovaného. Poukázal na to, že cesta skrze pozemek parc. č. [Anonymizováno] je zejména mezi hranicemi pozemků parc. č. [Anonymizováno] natolik úzká, že je v těchto místech problematický i jen pěší průchod. Naproti tomu pozemky žalovaného budou zřízením nezbytné cesty zasaženy pouze okrajově a nepatrně; tato cesta je zřizována tak, aby její celková šíře byla 2,75 m, což je minimální šíře pro užití cesty osobním automobilem v jednosměrném provozu dle normy ČSN 73 6110 8.4.

4. Soud přitom neshledal žádnou negativní podmínku zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1032 odst. 1 o. z. K poukazu žalovaného na možnou aplikaci ustanovení § 1021 a 1022 o. z. uvedl, že ta není namístě, neboť zřizovaná cesta má být užívána nejen za účelem údržby a hospodaření na pozemcích žalobce, nýbrž i pro běžný denní provoz.

8. Vedlejší účastníci se k odvolání nevyjádřili[Anonymizováno]

9. Za odvolacího řízení odvolací soud usnesením ze dne 3. 4. 2025 č. j. 14 Co 92/2024-239, které nabylo právní moci dne 16. 4. 2024, podle § 107a o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného, pokud se žalobou uplatněné nároky týkají pozemku parc. [Anonymizováno] vstoupila obec [adresa] (dále jen „žalovaná“), neboť žalovaná po vydání napadeného rozsudku nabyla vlastnické právo k tomuto pozemku kupní smlouvou uzavřenou s žalovaným dne 27. 1. 2025 s právními účinky vkladu vlastnického práva k 28. 1. 2025.

10. Následně došlo ke scelení pozemku prac. č. [Anonymizováno] s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované, zapsaným v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace a sloužícím jako obecní cesta a z tohoto pozemku byly odstraněny překážky bránící průjezdu po něm. Na tuto změnu skutkového stavu reagoval žalobce zpětvzetím žaloby v rozsahu, v němž se domáhal uložení povinnosti odstranit překážky z uvedených pozemků, povinnosti zdržet se umisťování dalších překážek na tyto pozemky a zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. [Anonymizováno] neboť ten se stal součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], tedy součástí veřejné a veřejně přístupné komunikace, takže nadále není namístě přes něj zřizovat nezbytnou cestu. Žalovaná se zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas, a proto odvolací soud postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř. a výrokem I. tohoto rozsudku pod písm. a) až c) rozsudek okresního soudu v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil.

11. V rozsahu, v němž nebyla žaloba vzata zpět, tj. v rozsahu, v němž se žalobce vůči žalovanému domáhá odstranění překážek z pozemků parc. [Anonymizováno] uložení povinností žalovaného zdržet se dalšího budování takových překážek a zřízení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti ve prospěch pozemků žalobce parc. č[Anonymizováno] přes pozemky žalovaného parc. č[Anonymizováno] odvolací soud při nařízeném jednání přezkoumal podle § 212, § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející, přičemž v tomto rozsahu shledal odvolání žalovaného důvodným.

12. K námitce žalovaného se odvolací soud nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud odvolateli přisvědčuje, že odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu je formulováno do jisté míry nepřehledně, promíseně jsou v něm uváděna skutková tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z jednotlivých okresním soudem provedených důkazů, takže není jednoduché odlišit, na kterých místech okresní soud cituje skutková tvrzení účastníků (zejména žalobce) a kde již jde o jeho vlastní skutková zjištění. Nicméně přezkoumávaný rozsudek přece jen obsahuje vymezení toho, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádři žalovaný, je z něho patrno, jaké skutečnosti má okresní soud za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu, jakož i to, jak věc posoudil po právní stránce. Odůvodnění rozsudku okresního soudu tedy ještě splňuje nároky kladené na ně ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., žalovaný se závěry okresního soudu konkrétně věcně polemizuje, a tedy je zřejmé, že i jemu je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé z jakých skutkových závěrů okresní soud vycházel a jak jím zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce. Stejně tak žalobce s odvolacími argumenty s poukazem na konkrétní skutkové a právní závěry okresního soudu věcně polemizuje.

13. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud přitom neshledává ani žalovaným výslovně namítanou vadu, jež má spočívat v tom, že soud prvého stupně připustil změnu žaloby bez návrhu žalobce. Poslední úpravu návrhu rozsudečného výroku žalobce učinil v podání datovaném 25. 11. 2021 (založeném na č. l. 96-97 spisu) a tato změna žaloby byla připuštěna usnesením okresního soudu ze dne 4. 4. 2022, č. j. 20 C 407/2019-106, jež nabylo právní moci dne 6. 5. 2022. Tím byl s konečnou platností vymezen předmět řízení, právě o němž pak okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl. Odvolací soud proto neshledal ani důvod ke zrušení rozsudku okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

14. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti nároku, který zůstal předmětem řízení.

15. Spolehlivou oporu v okresním soudem provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) mají zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 239/2, 242/4, a st. [Anonymizováno], a že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které jeho právní předchůdce nabyl v restituci. Jak plyne z geometrického plánu, mezi pozemky žalobce a pozemky žalovaného po celé délce pozemků žalobce leží pozemek parc. č[Anonymizováno] který je veřejnou komunikací (obecní cestou) ve vlastnictví žalované. Po scelení této cesty s původně samostatným pozemkem parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]3 je v plné šíři znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vymezené nezbytné cesty, tj. v šíři 2,75 m, možný průjezd po této veřejně přístupné obecní cestě ze silnice vedoucí z Jetřichovic až k žalobcovu pozemku parc. č[Anonymizováno] na nějž pak přímo navazuje jeho pozemek parc. č[Anonymizováno] a na něj pak pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]. Rovněž tak má v okresním soudem provedeném dokazování spolehlivou oporu skutkový závěr, že k průjezdu po předmětné obecní cestě dlouhodobě nebyl užíván pouze pozemek parc. č. [Anonymizováno], nýbrž vozidla jedoucí po této veřejné cestě při svém průjezdu svou v terénu patrnou (vyježděnou) jízdní dráhou přesahovala i na pozemky žalovaného parc. č. 256/1 a 256/2. K tomu je však třeba dodat, že na těchto pozemcích se nikdy veřejná cesta nenacházela. Dle výpisu z katastru nemovitostí se jedná o trvalý travní porost. V řízení před soudem prvního stupně předloženým rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 15. 10. 2014, č. j. [Anonymizováno] bylo o společném návrhu mj. žalobce a všech vedlejších účastníků rozhodnuto, že na pozemcích parc. [Anonymizováno] se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Není sporu o tom, že žalobce po nabytí vlastnictví k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] umístil na pozemky parc. č. [Anonymizováno] dřevěné klády, které znemožňují průjezd po těchto pozemcích, což je také jejich zjevným účelem. Tyto překážky však nijak nezasahují do pozemku parc. č. [Anonymizováno] na němž se nachází obecní cesta jakožto veřejně přístupná účelová komunikace.

16. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

17. Podle § 996 odst. 1 o. z. poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.

18. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

19. Žalovaný je jakožto vlastník pozemků parc. č. [Anonymizováno] poctivým držitelem vlastnického práva k nim (§ 989 odst. 1 o. z.). Jakožto poctivý držitel vlastnického práva tudíž smí v souladu s citovaným § 996 odst. 1 o. z., aniž by z toho byl někomu odpovědný, v mezích právního řádu tyto pozemky libovolně užívat, tj. je oprávněn i na ně umisťovat jakékoli předměty či jiné překážky. I pokud jediným účelem takového jejich umístění je zabránit neoprávněnému užívání pozemku jinými osobami, je třeba takový důvod považovat za důvod legitimní, neboť z § 1003 věty první o. z. plyne, že nikdo není oprávněn držbu vlastnického práva svémocně rušit, ledaže tyto osoby mají k cizímu pozemku užívací právo.

20. Aby se tudíž žalobce mohl důvodně domáhat odstranění překážek bránících mu v průjezdu přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] musel by mít právní důvod k takovému jejich užívání. Soukromá práva žalobce, jakožto vlastníka pozemků parc. č[Anonymizováno] by mohla být omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. V daném případě je však třeba vycházet z rozhodnutí příslušného správního orgánu (Ministerstva dopravy) vydaného v řízení, jehož účastníkem a iniciátorem byl mj. žalobce, o tom, že se na uvedených pozemcích žalovaného veřejně přístupná účelová komunikace nenachází (§ 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

21. Žalobce dále své oprávnění předmětné pozemky žalovaného k průjezdu svých vozidel užívat dovozuje z toho, že vydržel právo cesty přes tento pozemek ve formě pozemkové služebnosti.

22. Podle § 1260 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

23. Podle § 1089 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

24. Podle § 1090 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

25. Podle § 1091 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

26. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

27. Z citovaných ustanovení plyne, že služebnost lze vydržet. Zákon rozlišuje vydržení řádné a mimořádné. Řádné vydržení služebnosti žalobcem v daném případě nepřichází v úvahu, neboť to předpokládá existenci právního důvodu, který by postačil ke vzniku služebnosti, tj. písemné smlouvy a vkladu do katastru nemovitostí (§ 1090 o. z.; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 22 Cdo 1949/2021), žalobce žádný takovýto právní důvod ani netvrdí, ostatně řádného vydržení se ani nedovolává.

28. Pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího služebnosti, jehož se žalobce dovolává, je – při neexistenci nepoctivého úmyslu – zákonem stanovena jediná podmínka, a to zákonem stanovená (v daném případě 20letá) doba držby práva (§ 1095 o. z.). Již ze samotných žalobních tvrzení ovšem plyne, že ani tato podmínka v daném případě splněna není. Žalobce totiž sice tvrdí a prokázal, že dlouhodobě on i jeho právní předchůdci užívali pozemky žalovaného parc. [Anonymizováno] k průjezdu svých vozidel, s tím ovšem, že tak činil proto, že se dle jeho názoru na těchto pozemcích nacházela veřejná cesta (což plyne i z jím vyvolaného správního řízení, jímž se spolu s vedlejšími účastníky určení existence takové veřejně přístupné účelové komunikace domáhal). Průjezdem přes pozemky žalovaného parc. č. [Anonymizováno] tudíž žalobce nevykonával právo z pozemkové služebnosti (věcného břemene), nýbrž právo užívání (domnělé) veřejné komunikace. U žalobce tudíž nešlo o držbu práva odpovídajícího služebnosti, nýbrž o výkon (domnělého) práva veřejného užívání pozemku. Výkonem tohoto práva proto žalobce nemohl vydržet služebnost.

29. Odvolací soud tudíž shrnuje, že žalobce neprokázal existenci žádného právního důvodu, který by jej opravňoval k průjezdu přes pozemky žalovaného parc. č[Anonymizováno] a jeho žalobní požadavek na odstranění překážek takovému průjezdu bránících a na zdržení se dalšího budování takových překážek tudíž není důvodný.

30. Konečně je třeba se zabývat otázkou, zda jsou ve vztahu k pozemkům žalovaného parc. č. [Anonymizováno] dány předpoklady pro zřízení nezbytné cesty ve prospěch pozemků žalobce parc. č[Anonymizováno], a parc. č. st. [Anonymizováno].

31. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2 téhož ustanovení nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

32. Podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

33. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

34. Jak již bylo uvedeno, poté co došlo ke scelení původního pozemku parc. [Anonymizováno] s pozemkem parc. č[Anonymizováno] má žalobce zajištěn příjezd motorovými vozidly po veřejné cestě v plné šíři 2,75 m až ke svému pozemku parc. [Anonymizováno] Zřízení cesty přes pozemky parc. [Anonymizováno] se domáhá proto, aby se přes tyto pozemky dostal ke garáži, která leží na druhé straně ve směru od silnice z Jetřichovic do [adresa]. Je však třeba uzavřít, že žalobce má možnost zřídit si cestu ke garáži po svých pozemcích, a to buď tak, že si zřídí vjezd z obecní cesty na pozemek parc. č[Anonymizováno], k němuž má nyní již zajištěn průjezd po obecní cestě rozšířené o původní pozemek žalovaného parc. [Anonymizováno] a dále po svém pozemku parc. č. [Anonymizováno] a po dalším svém pozemku parc. [Anonymizováno] cestu ke garáži. Má ještě další možnost, a to posunout si svůj plot směrem do svých pozemků parc. [Anonymizováno] na straně přiléhající k pozemku parc. č[Anonymizováno] (tj. k obecní cestě), a to o stejnou část, o jakou chce využívat průjezdu ke garáži pozemky žalovaného. I tímto způsobem může rozšířit veřejnou obecní cestu (v těchto místech nedostatečně širokou) a zajistit si tak průjezd ke garáži na úkor svých pozemků, nikoli na úkor pozemků žalovaného. Jde tedy o případ, kdy žalobce žádá zřízení nezbytné cesty přes pozemky žalovaného jen za účelem pohodlnějšího spojení, a tedy o případ, kdy podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zřízení nezbytné cesty povolit nelze. Závěr, že nezbytnou cestu nelze zřídit, může-li žadatel o nezbytnou cestu k přístupu využít pozemky ve svém vlastnictví, zastává i odborná literatura (srov. Smolková, M. in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1032 o. z., marg. č. 7.). Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že zřízení cesty ke garáži přes žalobcovy pozemky si vyžádá vynaložení určitých nákladů. Ostatně žalovanému je třeba přisvědčit, že i zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalovaného by bylo možné pouze za úplatu (srov. § 1030 o. z.), a tedy s vynaložením nákladů ze strany žalobce, což okresní soud zcela pominul. Rovněž odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2112/2019 není v tomto směru přiléhavý. Tam řešený případ se totiž od nyní projednávané věci liší v té základní skutečnosti, že žalobce, na rozdíl od žalobce v nyní projednávané věci, neměl možnost zřídit si cestu na svém pozemku, ale byly porovnávány dvě varianty zřízení nezbytné cesty, které obě vedly přes cizí pozemky, přičemž v tom případě byla logicky jako vhodnější shledána ta z posuzovaných variant zřízení nezbytné cesty přes pozemek jiného vlastníka, na které se nachází původní přístupová cesta.

35. Konečně je třeba dodat, že pokud jde o obhospodařování žalobcových nemovitých věcí (vývozu zeminy, septiku, odvozu ovoce) lze je – jak na to poukazuje žalovaný – zajistit v rozsahu spadajícím pod § 1021 o. z. (srov. též žalovaným odkazovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3398/2016).

36. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití § 221a o. s. ř. v rozsahu, v němž nebyla žaloba vzata zpět, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu ve všech třech žalobních požadavcích zamítl [výrok I. písm. A) až C) tohoto rozsudku].

37. S ohledem na změnu napadeného rozsudku musel odvolací soud rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, nýbrž znovu (tj. nově) i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), jakož i o poplatkové povinnosti.

38. Ve vztahu mezi žalobcem (a vedlejšími účastníky) a žalovanou by právo na náhradu nákladů řízení měl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobce a vedlejší účastníci na jeho straně, neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, která po nabytí pozemku parc. č[Anonymizováno] scelila tento pozemek s veřejnou cestou a odstranila z něho překážky, které tam umístil žalovaný. Odvolací soud však shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci vůči žalované. Tyto důvody odvolací soud spatřuje v tom, že žalovaná ke koupi pozemku a jeho přičlenění k veřejné cestě přistoupila právě za účelem zajištění náležité cesty žalobci, vedlejším účastníkům i dalším osobám z řad veřejnosti, a nebylo by spravedlivé, aby pro tuto svou dobrou vůli ještě nesla náklady tohoto řízení, které nikterak nezavinila.

39. Ve vztahu mezi žalobcem (a vedlejšími účastníky) a žalovaným by to byl žalobce a vedlejší účastníci na jeho straně, již by podle výsledku řízení měli mít povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému (§ 142 o. s. ř.). I zde však shledává odvolací soud okolnosti zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Tyto okolnosti spatřuje odvolací soud v tom, že v části týkající se pozemku parc. č[Anonymizováno] byla žaloba důvodná a nebylo jí vyhověno jen proto, že tento pozemek za odvolacího řízení od žalobce koupila žalovaná a ta přičleněním tohoto pozemku k obecní cestě průjezd přes něj umožnila.

40. Z uvedených důvodů odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků a povinnost k náhradě nákladů státu, představujících vyplacené znalečné, uložil žalobci a žalovanému rovným dílem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

41. Povinnost k úhradě soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud uložil žalobci, který je jeho poplatníkem [§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Pokud jde o výši tohoto poplatku, odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku okresního soudu.

Poučení