141 A 40/2022–82

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: Ing. L. B., narozen X, bytem X, zastoupen JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, sídlem Hajnova 40, 272 01 Kladno, proti žalovanému: Městský úřad Podbořany, sídlem Mírová 615, 441 01 Podbořany, zastoupen Mgr. Kateřinou Bártovou, advokátkou, sídlem Mostecká 2580, 438 01 Žatec, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEPS, a. s., IČO: 25702556, sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2022, č. j. SÚ/25249/2022/Kut, sp. zn. SÚ/2127/2022/Ku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2022, č. j. SÚ/25249/2022/Kut, sp. zn. SÚ/2127/2022/Ku, jímž žalovaný podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „liniový zákon“) omezil vlastnická práva žalobce jako vyvlastňovaného k částem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. XA v katastrálním území X zřízením věcného břemene k pozemku parc. č. XB v rozsahu 6 891,5 m2 z celkové výměry 132 860 m2, k pozemku parc. č. XC v rozsahu 113,8 m2 z celkové výměry 132 860 m2, k pozemku parc. č. XD v rozsahu 145,4 m2 z celkové výměry 8 434 m2, k pozemku parc. č. XE v rozsahu 671,9 m2 z celkové výměry 25 482 m2, k pozemku parc. č. XF v rozsahu 265,5 m2 z celkové výměry 5 827 m2 a k pozemku parc. č. XG v rozsahu 463,9 m2 z celkové výměry 14 351 m2 (dále též jen „omezované pozemky“); přesné vymezení částí pozemků je vyznačeno v geometrickém plánu č. 27–141624/2015, potvrzeném dne 13. 7. 2015 Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, a to ve prospěch osoby zúčastněné na řízení – společnosti ČEPS, a. s., (dále též „vyvlastnitel“ nebo „ČEPS“). Věcné břemeno spočívá v právu vyvlastnitele zřídit a provozovat na omezovaných pozemcích stavbu přenosové soustavy „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, dále v právu provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na omezovaných pozemcích a provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění. Výrokem II. napadeného rozhodnutí byla společnosti ČEPS uložena povinnost zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění na omezovaných pozemcích nejpozději do čtyř let od právní moci napadeného rozhodnutí. Žalobce současně v žalobě požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal vadu doručení napadeného rozhodnutí. Uvedl, že ačkoli jeho výrok výslovně odkazuje na geometrický plán, který stanovuje rozsah omezení vlastnického práva žalobce v rámci vyvlastnění, tento geometrický plán nebyl při doručování napadeného rozhodnutí jeho přílohou. Podle žalobce se jedná o podstatnou vadu doručení, která způsobuje nezákonnost doručení. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 169/2022 a konstatoval, že pokud § 5 odst. 3 zákona o vyvlastnění ukládá, aby byl geometrický plán přílohou smlouvy, tím spíše musí být přílohou autoritativního rozhodnutí, kterým se vyvlastnění provádí.

3. Výrok napadeného rozhodnutí označil žalobce za nepřesný a nejasný. Nesouhlasil s tím, že jej napadené rozhodnutí omezuje v rámci vyvlastnění věcným břemenem, které zřizuje „in personam“ na dobu neurčitou. Žalobce vytýkal žalovanému, že užil ve výroku napadeného rozhodnutí latinský výraz, přestože úředním jazykem České republiky je čeština. Tím žalovaný učinil výrok svého rozhodnutí nejasným. Nadto občanskoprávní teorie rozlišuje služebnosti „ad rem“ a „ad persona“. Není tudíž jasné, co měl žalovaný tímto výrazem na mysli, zvláště pokud má být na základě jeho rozhodnutí proveden zápis do veřejného seznamu. Vymezení rozsahu věcného břemene ve výroku napadeného rozhodnutí „v ploše pozemků kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení“ označil žalobce za nepřesné, nesrozumitelné a neodpovídající skutečnosti. Podle žalobce by taková plocha tvořila na jeho pozemcích jednolitou plochu čtyřúhelného tvaru, avšak z geometrického plánu plyne, že dotčená plocha má tvořit dvě plochy takového tvaru. Zmíněné souvisí s níže uvedenou žalobní námitkou, že žalovaný měl úmysl nikoli zřídit, ale rozšířit údajně již existující zákonné věcné břemeno. V neposlední řadě takto popsaná plocha podle žalobce neodpovídá té ploše, kterou žalovaný uvedl ve výroku napadeného rozhodnutí jakožto rozsah věcného břemene.

4. Žalobce dále namítal, že věcné břemeno, coby soukromoprávní titul vyvlastnitele do budoucna, nemůže být v listině, která je zřizuje, vymezeno odkazem na zvláštní zákon. Žalovaný přitom uvedl, že jeho obsah „vyplývá z ustanovení § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona“, který současně částečně citoval tak, že vyvlastnitel „má právo“ zřídit a provozovat na výše uvedeném pozemku stavbu přenosové soustavy „spočívající v přetnutí omezovaného pozemku vodiči vedení a to v ploše pozemku vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení a dále v právu provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na omezovaném pozemku, provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace, nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění“. Žalovaný však podle žalobce neuvedl, jaké povinnosti má mít na základě zřizovaného věcného břemene vyvlastňovaný, tj. zda má jen povinnost něco strpět, nebo zda má mít i nějaké konkrétní aktivní povinnosti. Žalobce připomněl, že ve výroku je pouze velmi obecně uvedeno, že geometrickým plánem vymezené části pozemku „vyvlastňovaný nebude moci užívat bez dalšího omezení“. V čem má toto omezení spočívat, ovšem žalovaný již neuvedl. Tyto vady výroku napadeného rozhodnutí podle žalobce znamenají, že jemu a jeho právním nástupcům ani třetím osobám v případě zřízení takového věcného břemene nebude jasné, co je vlastně obsahem takového věcného břemene.

5. V dalším okruhu žalobních námitek žalobce vytýkal žalovanému, že při vydání napadeného rozhodnutí překročil předmět žádosti vyvlastnitele, výrok napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním, rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a žalovaný též porušil zásady stanovené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle výroku napadeného rozhodnutí má být žalobce omezen „zřízením“ věcného břemene. Ve výroku napadeného rozhodnutí je rozsah tohoto věcného břemene popsán pouze jeho rozsahem co do výměry, výše namítanou definicí o kolmém průmětu krajních vodičů a odkazem na geometrický plán. Při ústním jednání před žalovaným se však v návaznosti na znalecký posudek, který předložil žalobce, vyjasnilo, že vyvlastnitel ve skutečnosti žádal omezení vlastnického práva nikoli zřízením věcného břemene, ale jeho „rozšíření“ nad rámec „zákonného věcného břemene stávajícího, které vzniklo před účinností zákona č. 458/2000 Sb. od 1. 1. 2001 a není z veřejného seznamu zřejmé“. V této souvislosti žalobce upozornil na to, že § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění neumožňuje vyvlastňovacímu úřadu, aby „rozšiřoval“ stávající zákonné věcné břemeno. Tím, že žalovaný takové rozšíření fakticky provedl, překročil podle žalobce ústavně zakotvený princip, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

6. S ohledem na uvedené není podle žalobce jasné, zda úmyslem žalovaného bylo věcné břemeno zřídit, jak se zdá z výroku jeho rozhodnutí, nebo zda bylo jeho úmyslem rozšířit stávající věcné břemeno, o němž ovšem žalovaný v odůvodnění přímo nehovoří, ačkoli tato materie byla při ústním jednání zjevně probírána, jak plyne z protokolu o jednání žalovaného ze dne 13. 7. 2022. Žalobce měl za to, že si žalovaný neujasnil, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel vlastně domáhá (zda zřízení věcného břemene nového, či rozšíření údajně již existujícího věcného břemene), ačkoli tento údaj je povinnou součástí žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení. Podle žalobce tak již žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení trpěla vadami. Podotkl, že i kdyby bylo možno dovodit oprávnění státu výkladem, musel by se žalovaný vypořádat s tím, zda na pozemcích žalobce stávající věcné břemeno existuje, jaký je jeho právní základ a zda toto stávající věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění. Nic takového odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem neřeší, ačkoli o údajné existenci takového stávajícího věcného břemene bylo prokazatelně jednáno a žalobce s názorem vyvlastnitele nesouhlasil. Vyvlastnitel ovšem k rozsahu údajného stávajícího věcného břemene netvrdil nic, pouze odkazoval na § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, (dále jen „elektrizační zákon“), pocházející „z doby nesvobody“ a obsahující protiústavní ustanovení o tom, že za výkon svého oprávnění ve vztahu k cizím nemovitostem nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu.

7. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že daná stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby. Jak plyne z výše uvedeného, vyvlastnitel podával svou žádost s tou koncepcí, že nemusí žádat o omezení vlastnického práva žalobce k „vnitřní části“ plochy, potřebné pro zřízení dané stavby přenosové soustavy, a to na základě tvrzení, že právní důvod k omezení vlastnického práva žalobce k této ploše již vyvlastnitel má z titulu údajného stávajícího věcného břemene. Žalobce odkázal na náčrtek ze znaleckého posudku, který předložil v řízení před žalovaným a v němž znalec vyznačil, v jakém rozsahu žádá vyvlastnitel nyní žalobce omezit, v jakém rozsahu vyvlastnitel tvrdí existenci svého oprávnění „z doby nesvobody“, a dále vyznačil míru faktického omezení vlastnického práva v důsledku existence ochranného pásma podle § 46 energetického zákona. Už jen z tohoto náčrtku je podle žalobce zřejmé, že vyvlastnitel žádá omezení žalobce věcným břemenem v mnohem menším rozsahu než v tom, v jakém bude žalobce zřízením navrhované stavby fakticky omezen.

8. Ohledně existence údajného stávajícího věcného břemene žalovaný podle žalobce neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí nic podstatného, ačkoli na základě tvrzení vyvlastnitele v jeho žádosti měl řešit následující otázky. Měl se zabývat tím, zda budoucí stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby, nebo stavbou novou. Žalobce byl přesvědčen, že jde o novou stavbu, v jejímž rámci dojde ke snesení celé dosavadní stavby, výstavbě nových stožárů (mnohdy na nových místech, byť počet stožárových míst zůstává stejný) a charakter přenosového vedení bude zcela jiný, a proto musí vyvlastnitel k této stavbě získat nový právní důvod v plném rozsahu a nemůže využít svého oprávnění založeného na existenci rušené stavby. Dále měla být podle žalobce řešena otázka, zda je přípustné, aby budoucí stavba přenosové soustavy zčásti omezovala vlastníka pozemku, na němž bude umístěna, na základě věcného břemene vzniklého podle právní úpravy „z doby nesvobody“. Konstatoval, že § 22 elektrizačního zákona nerespektuje aktuální základní náhledy na vlastnické právo, možnosti jeho omezení jen za přiměřenou náhradu a ostatní pravidla plynoucí z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práva a svobod. Žalobce zdůraznil, že životnost zamýšlené stavby bude několik desítek let a omezí i jeho právní nástupce. Podle žalobce je v právním státě nepřípustné, aby po takovou dobu bylo vlastnické právo omezeno na základě totalitního právního předpisu, který nerespektoval vlastnické právo. Dodal, že případné věcné břemeno podle § 22 elektrizačního zákona zanikne snesením stávající stavby přenosové soustavy a vyvlastnitel by po tomto snesení již neměl žádný právní titul k užívání střední části vymezeného pásu ani k tomu, aby byl žalobce omezen ve svých činnostech v ochranném pásmu.

9. Žalovaný se podle žalobce měl zabývat také tím, zda vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva žalobce věcným břemenem odpovídá skutečnému rozsahu ztráty práv žalobce v důsledku zřízení zamýšlené budoucí stavby přenosové soustavy. Upozornil na to, že vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva rozsahem věcného břemene je ve skutečnosti podstatně menší než to, jak předmětná stavba žalobce fakticky v právech vlastníka omezí. V šíři ochranného pásma přenosové soustavy, jehož rozsah nekopíruje zřizované věcné břemeno, totiž nebude např. možné uskladňovat hořlavé a výbušné látky (§ 46 odst. 8 energetického zákona) a vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m (§ 46 odst. 9 energetického zákona). Podle žalobce by i toto omezení jeho vlastnického práva mělo mít základ ve věcném břemenu navrhovaném vyvlastnitelem. Není přitom rozhodující, že vyvlastnitel při ústním jednání uváděl, že energetický zákon v ochranném pásmu žádné povinnosti vlastníkovi pozemku neukládá, neboť žalobce bude na výkonu svého vlastnického práva podstatně omezen i v rámci ochranného pásma, aniž by byl ve druhé fázi vyvlastňovacího řízení odškodněn; ostatně znalecký posudek předložený vyvlastnitelem žalobci s žádnou náhradou za tato omezení nepočítá (na rozdíl od posudku zajištěného žalobcem).

10. Pokud by přitom napadené rozhodnutí žalovaného uvedené otázky detailně a vyčerpávajícím způsobem řešilo, musel by podle žalobce žalovaný dospět k závěru, že podmínky pro vyvlastnění navrhované vyvlastnitelem nejsou splněny, neboť žalobce by byl v takovém případě omezen fakticky více, než k čemu by byl co do strpění omezen vyvlastnitelem navrhovaným rozsahem věcného břemene. Žalobce uzavřel, že žádost vyvlastnitele měla být podle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítnuta. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nedoručení geometrického plánu vymezujícího v napadeném rozhodnutí zřízené věcné břemeno společně s tímto rozhodnutím nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podotkl, že zatímco z požadavku neoddělitelnosti geometrického plánu u soukromé listiny k okamžiku podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí nelze ustoupit, u veřejné listiny je tomu jinak. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 62/2008. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že výrok napadeného rozhodnutí je nesrozumitelný. Byl přesvědčen, že sousloví „in personam“ užité v souvislosti se zřízením věcného břemene nečiní žádné výkladové potíže, zvláště za situace, kdy je výrok napadeného rozhodnutí podrobně odůvodněn. Dodal, že v právní teorii je dělení věcných břemen „in personam“ a „in rem“ zcela obvyklé. Podle žalovaného je z výroku napadeného rozhodnutí zřejmé, kdo je vyvlastňovaný a v čí prospěch se věcné břemeno zřizuje, vymezením obsahu a rozsahu věcného břemene je dále specifikováno, v čem spočívá omezení vlastnického práva žalobce ve prospěch vyvlastnitele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Afs 16/2007 poznamenal, že použití latinských sousloví v rozhodnutích nečiní tato rozhodnutí nesrozumitelnými ani nepřezkoumatelnými, zvláště pak v situaci, kdy je účastník v řízení zastoupen advokátem.

12. K vymezení rozsahu věcného břemene žalovaný poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1417/2001, podle něhož: „Věcné břemeno musí být ve výroku označeno natolik určitě, aby rozsudek mohl být vykonán v exekučním řízení. Jestliže se poskytuje ochrana výkonu věcného břemene k části nemovitosti, vyznačuje se tato část pozemku na geometrickém plánu, který je potom součástí výroku rozhodnutí; jestliže je však rozsah věcného břemene vztahujícího se k části nemovitosti vymezen ve výroku rozsudku slovně zcela určitě, nejde o rozhodnutí vadné.“ Stejné požadavky lze podle žalovaného vztáhnout i na rozhodnutí správních orgánů a jejich výroky. Vymezení částí nemovitostí dotčených věcným břemenem prostřednictvím konkrétního geometrického plánu označil žalovaný za dostatečné s tím, že pokud je navíc blíže specifikováno za použití zákonné terminologie („kolmý průmět“ či „krajní vodiče vedení“), nelze takové vymezení považovat za nesrozumitelné.

13. Žalovaný podotkl, že v průběhu vyvlastňovacího řízení žalobce předložil k důkazu znalecký posudek č. 6121–078/2022 ze dne 23. 6. 2022 zpracovaný znaleckou kanceláří ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav, spol. s r. o. (dále jen „kancelář ZNALCI A ODHADCI“). Tento znalecký posudek je podle žalovaného založen na obsahově nesprávném východisku, že stávající vedení 220 kV, označené jako V224/223, bude odstraněno a po obou stranách odstraněného vedení budou vybudována dvě paralelní vedení o napěťové úrovni 2x 400 kV, označená jako V487 a V488. Žalovaný zdůraznil, že takovéto závěry nelze učinit z žádného v předmětném řízení provedeného důkazu. Vysvětlil, že na základě rozhodnutí – společného povolení vydaného Ministerstvem průmyslu a obchodu dne 9. 11. 2021 byl schválen stavební záměr vyvlastnitele, jímž je vybudování jediného vedení se zdvojenými vodiči (nikoli dvou paralelních vedení 2x 400 kV), přičemž trasa připravovaného vedení V487/488 kopíruje stávající trasu vedení a ani stožárová místa se nemění. Žalovaný tedy rozhodoval o žádosti vyvlastnitele v rozsahu, v jakém bylo omezení vlastnického práva žalobce žádáno, neboť je rozsahem žádosti vázán, přičemž ve vyvlastňovacím řízení posuzoval, zda jsou splněny veškeré podmínky pro vyvlastnění tak, jak je podrobně rozvedeno na stranách 6 a násl. napadeného rozhodnutí.

14. Obsah věcného břemene je podle žalovaného v napadeném rozhodnutí zcela jasně specifikován právem vyvlastnitele zřídit a provozovat stavbu konkrétní přenosové soustavy a dále právem provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy, provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění. S takto přesně definovanými právy vyvlastnitele korespondují povinnosti žalobce strpět vyjmenovaná omezení jeho vlastnického práva. Žalovaný uvedl, že rozsah omezení žalobcova vlastnického práva, navrhovaný v žádosti podané dne 6. 5. 2022 vyvlastnitelem, vychází z intencí zmíněného společného povolení, jímž byl schválen stavební záměr uvedené stavby, tj. změna stávající stavby vedení přenosové soustavy spočívající ve vybudování vedení se zdvojenými vodiči. Navrhovaný rozsah věcného břemene představující šrafované plochy, na které žalobce v žalobě náčrtem odkázal, jsou podle žalovaného rozšířením vymezení krajních vodičů změněného vedení oproti vedení stávajícímu, přičemž neoznačený pruh mezi tímto rozšířením představuje plochu stávajícího vedení, kde nadále platí zákonné věcné břemeno podle § 22 elektrizačního zákona, jež nebylo předmětem tohoto vyvlastňovacího řízení a do katastru nemovitostí se nezapisuje. Žalovaný se neztotožnil ani se závěry žalobce, že by se v projednávané věci měl vypořádávat s již existujícím věcným břemenem podle § 22 elektrizačního zákona, neboť v tomto směru vyvlastnitel nic nepožadoval, což vyplývá ze skutečnosti, že se jedná o změnu stávající stavby přenosové soustavy.

15. Podle žalovaného je dán zákonný předpoklad, že distribuce elektřiny se uskutečňuje ve veřejném zájmu. Připomněl, že podle § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona má provozovatel distribuční soustavy právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení. K tomu, aby provozovatel distribuční soustavy získal právo zřídit na cizí nemovitosti zařízení distribuční soustavy nebo ji např. přetnul vodičem, podle žalovaného nepostačuje samotný energetický zákon a rozhodnutí provozovatele distribuční soustavy, ale je třeba získat příslušný soukromoprávní titul. Tím je typicky smlouva s vlastníkem pozemku nebo rozhodnutí o omezení vlastnického práva podle zákona o vyvlastnění. Energetický zákon upřednostňuje dohodu provozovatele distribuční soustavy a vlastníka dotčené nemovitosti. Teprve pokud není dosažení dohody z objektivních příčin možné, může provozovatel distribuční soustavy přistoupit k podání návrhu na omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene u příslušného vyvlastňovacího úřadu. Vyvlastňovací úřad je v takto zahájeném řízení vázán návrhem (žádostí) a zkoumá pouze to, zda jsou splněny podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zákona o vyvlastnění. Žalovaný uzavřel, že postupoval zákonem předepsaným způsobem a napadené rozhodnutí logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 16. Vyvlastnitel jako osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření předeslal, že žalobce byl po celou dobu správního řízení zcela pasivní. Podotkl, že geometrický plán nemůže být považován za přílohu ani za součást napadeného rozhodnutí, a proto nebyl doručen společně s napadeným rozhodnutím. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 157/2017 a sp. zn. 2 As 62/2008 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 A 22/2022 vyvlastnitel uvedl, že žádný právní předpis neukládá správnímu orgánu povinnost k vydanému rozhodnutí připojit geometrický plán. Současně připomněl, že žalobce byl s geometrickým plánem seznámen ještě před zahájením správního řízení, a to v rámci pokusu o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

17. Výrok napadeného rozhodnutí podle vyvlastnitele není nesrozumitelný či nejasný a neobstojí ani argumentace žalobce, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný v jeho výroku použil latinský výraz „in personam“. Překlad této fráze je „ve prospěch osoby“ a žalovaný její význam v napadeném rozhodnutí zcela jasně osvětlil. Vyvlastnitel konstatoval, že žalobci musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně zřejmé, jaký typ věcného břemene je zřizován. Ani prostorové vymezení věcného břemene v napadeném rozhodnutí vyvlastnitel nepovažoval za nesrozumitelné. Zdůraznil, že žalovaný byl vázán návrhem (žádostí) vyvlastnitele, přičemž vyvlastnitel vymezení rozsahu omezení vlastnického práva žalobce ve své žádosti popsal obdobně.

18. Vyvlastnitel nepřisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaný překročil meze žádosti vyvlastnitele. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, že co do vymezení rozsahu a obsahu věcného břemene je výrok napadeného rozhodnutí v souladu s podanou žádostí. Vyvlastnitel zdůraznil, že napadené rozhodnutí nerozšiřuje stávající věcné břemeno nacházející se na pozemcích žalobce a zřízené ve smyslu § 22 elektrizačního zákona. Tato skutečnost je zřejmá jak z výroku napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno „zřizuje se věcné břemeno“, tak z geometrického plánu.

19. Za zcela zásadní považoval vyvlastnitel fakt, že se žalobce zřízení věcného břemene v podstatě nebrání, resp. že nebrojí proti jeho zřízení v ploše, v jaké je vymezeno v geometrickém plánu. Žalobce naopak požaduje, aby plocha věcného břemene byla co možná největší. Žalobce tedy podanou žalobou směřuje k získání větší náhrady za zřízení věcného břemene. Pokud by se vyvlastnitel mýlil v tom, že jím požadovaná plocha je dostatečná pro umístění a provozování přenosové soustavy, podle něj by to nepředstavovalo vadu napadeného rozhodnutí a nevedlo by to ke zrušení napadeného rozhodnutí. Vyvlastnitel by byl toliko nucen zajistit si další věcné břemeno dohodou s vlastníkem pozemku nebo prostřednictvím nového vyvlastňovacího řízení.

20. Argumentaci žalobce, že měl žalovaný posoudit, zda je stavba přenosové soustavy změnou dokončené stavby, nebo stavbou novou, označil vyvlastnitel za nedůvodnou. Zdůraznil, že předmětem správního řízení není posuzování a stanovení druhu stavby, resp. jejího povolovacího režimu podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný byl vázán vydaným pravomocným rozhodnutím – společným povolením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021, podle kterého „[s]tavba představuje zejména změnu dokončené stavby, resp. změnu (přestavbu) stávajícího dvojitého vedení 220 kV V223/224 na dvojité vedení 2x 400kV V487/488 mezi transformovnou TR Vítkov až lomový bod R15 a výstavbu nového úseku vedení od lomového bodu R15 do nové transformovny TR Vernéřov“. Právě pozemky žalobce se nacházejí v úseku vedení, který Ministerstvo průmyslu a obchodu vymezilo jako změnu dokončené stavby; připravovaná změna věrně kopíruje trasu stávajícího elektrického vedení a nemění se ani počet a pozice existujících stožárů.

21. Vyvlastnitel připomněl, že na dotčených pozemcích je umístěno a provozováno elektrické vedení, na jehož režim dopadá elektrizační zákon, včetně zákonného věcného břemene ve smyslu § 22 elektrizačního zákona. Potvrdil, že podle odstavce 3 zmíněného ustanovení oprávnění ke stavbě elektrického vedení zanikají zrušením vedení, nicméně upozornil na to, že podle společného povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021 v případě existujícího elektrického vedení umístěného na pozemcích žalobce nedochází ke zrušení tohoto vedení, ale ke změně dokončené stavby.

22. Dále vyvlastnitel podotkl, že žalobce jako jediný relevantní důkaz pro svá tvrzení uplatnil znalecký posudek, který vykazuje vady; především je nesprávně založen na tom, že existující elektrické vedení bude na pozemcích žalobce odstraněno a po obou stranách odstraněného vedení budou vybudovány dvě paralelní vedení o napěťové úrovni 2x 400kV. Z žádného podkladu založeného ve správním spisu ovšem podle vyvlastnitele tato skutečnost nevyplývá. Tento hrubý omyl znalce následně vede k zásadním vadám posudku pro ocenění věcných břemen a stanovení náhrady za údajné ochranné pásmo mezi dvěma samostatnými vedeními.

23. Podle vyvlastnitele spojuje žalobce újmu, kterou je již zatížen z důvodu existujícího vedení, také s ochranným pásmem vedení a náhradu za zřízení věcného břemene spojuje i s touto plochou ochranného pásma. Fakticky se domáhá zahrnutí plochy ochranného pásma elektrického vedení do plochy nově zřizovaného věcného břemene. Vyvlastnitel k tomu poukázal na § 46 odst. 3 energetického zákona a konstatoval, že vlastní vedení přenosové soustavy prostorově v terénu vymezuje průmět krajních vodičů tohoto vedení na povrch pozemku a věcné břemeno se nezřizuje pro ochranné pásmo vedení. Na podporu svého tvrzení vyvlastnitel odkázal na stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 8. 3. 2022. Replika žalobce 24. Na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení reagoval žalobce replikou, ve které setrval na své argumentaci. Podotkl, že žalobu nezakládá na závěru pro věc zcela nepodstatného omylu uvedeného ve znaleckém posudku kanceláře ZNALCI A ODHADCI ve vztahu k údaji o zamýšlené výstavbě dvou paralelních vedení. Měření znalce a jeho výpočty však považoval za správné a samotný posudek za dostatečně ilustrativní ohledně dotčení žalobcových pozemků záměrem vyvlastnitele. K tvrzení žalovaného, že ustálená judikatura připouští v odůvodněních rozhodnutí používat ustálená latinská sousloví, žalobce uvedl, že ve výroku rozhodnutí užití latiny nemá místo. Upřesnil, že v žalobě nenamítal, že by nejasnost výroku napadeného rozhodnutí způsobovalo samo použití výrazů „kolmý průmět“ nebo „krajní vodiče“. Podstata jeho námitky spočívala v tom, že plocha těmito výrazy vyjádřená je ve skutečnosti větší než plošný rozsah, který žalovaný uvedl u jednotlivých žalobcových pozemků. Příčinu spatřoval žalobce v tom, že žalovaný nebral v úvahu plochu, v níž jsou pozemky údajně již dotčeny stávajícím zákonným věcným břemenem. Rozsahem stávajícího věcného břemene se žalovaný vůbec nezabýval, čímž podle žalobce zatížil své rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností.

25. Žalobce nesouhlasil s argumentací žalovaného, že se nemusel zabývat již existujícím věcným břemenem, jelikož v tomto směru vyvlastnitel nic nepožadoval, což vyplývá ze skutečnosti, že jde o změnu stávající přenosové soustavy. Žalobce k tomu odkázal na § 3 zákona o vyvlastnění a konstatoval, že realizací záměru vybudovat na omezovaných pozemcích zcela nové vedení přenosové soustavy omezí žalobce mnohem více, než v jakém rozsahu vyvlastnitel vyvlastnění navrhuje. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný měl přezkoumat tvrzení vyvlastnitele, že ve vnitřní části pásu vyvlastnění není třeba, jelikož má vyvlastnitel titul k realizaci záměru podle předchozí právní úpravy, především z hlediska toho, zda v případě demontáže stávající stavby přenosového vedení nedojde k zániku věcného břemene vzniklého podle § 22 elektrizačního zákona. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 216/2006.

26. Pro posouzení podmínek pro vyvlastnění je podle žalobce třeba zodpovědět otázku, zda zamýšlený záměr vyvlastnitele je změnou dokončené stavby, nebo zřízením nové. Žalobce upozorňoval na to, že z projektové dokumentace plyne, že na nové elektrické vedení budou užity jiné stožáry (typ Donau, Portál a Delta), které se v současné době na pozemcích žalobce nenacházejí. Stávající elektrické vedení, které bude před realizací stavebního záměru vyvlastnitele demontováno, není z hlediska zákona zásadní stavbou energetické infrastruktury, vede poloviční napětí elektrické energie a nese polovinu vodičů než vedení nové. Do pozemků žalobce tak bude nově vetknuto elektrické vedení sice ve zhruba stejné trase, ale jiným konstrukčním způsobem a stožárová místa se budou lišit od stávajících. S ohledem na to měl podle žalobce žalovaný dospět k závěru, že se jedná o novou stavbu přenosové soustavy, k níž musí vyvlastnitel získat nový titul v celé ploše.

27. Žalobce poznamenal, že v řízení o žalobě se nemůže uplatnit § 82 odst. 3 správního řádu, neboť užití analogie není v procesních pravidlech přípustné. Namítal, že se ve vyvlastňovacím řízení nemohl vyjádřit k námitkám vyvlastnitele, které mu žalovaný nedoručil; žalovaný tak žalobci neumožnil dostatečnou účast v řízení. Žalobce nesouhlasil s tvrzením vyvlastnitele, že pokud by věcné břemeno bylo vyvlastněno v nedostatečném rozsahu, napadené rozhodnutí netrpí vadou, jelikož ve vyvlastněné ploše oprávněně zasahuje do práv žalobce. Uvedená argumentace podle žalobce nemůže obstát, neboť vždy je třeba zkoumat, zda zásah do vlastnického práva je ve veřejném zájmu; takový zásah by ovšem ve veřejném zájmu nemohl být, jelikož by pro jeho naplnění nemohl postačovat. Žalobce se neztotožnil ani s názorem vyvlastnitele, že je to právě vyvlastnitel, kdo rozhoduje o míře omezení vlastnického práva prostřednictvím svého návrhu.

28. S ohledem na ústavní rozměr vyvlastnění žalobce nepovažoval za správný ani názor vyvlastnitele, že vyvlastňovací úřad je vázán vydaným pravomocným povolením podle stavebního zákona. Byl přesvědčen, že vyvstane–li v řízení potřeba řešit nějaké předběžné otázky, musí být vyvlastňovací úřad nadán plným oprávněním zjišťovat skutkový stav a aplikovat na něj právní předpisy. Nelze dogmaticky vycházet z toho, co o předmětné stavbě usoudil stavební úřad. Vyvlastňovací úřad má podle žalobce povinnost, je–li to pro posouzení podmínek pro vyvlastnění třeba, zodpovědět příslušné předběžné otázky samostatně. V daném případě byl vyvlastňovací úřad povinen, zodpovědět, zda se jedná o zřízení nové stavby, či nikoli. Absence takového posouzení z pohledu žalobce znamená nezákonnost rozhodnutí žalovaného.

29. Podle žalobce lze pochybovat o tom, že § 22 odst. 2 elektrizačního zákona byl v době nesvobody řádně aplikován tak, aby mohlo jít o dostatečnou ochranu vlastnického práva. Žalobce proto požadoval, aby vyvlastnitel prokázal své tvrzení o tom, že právní předchůdce žalobce byl podle předmětného ustanovení přiměřeně odškodněn. Ve vztahu k vyvlastnitelem předloženému stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu žalobce poznamenal, že není pro danou věc relevantní. Uzavřel, že návrh měl být koncipován jinak a měl v souladu s § 24 odst. 3 písm. e) a odst. 4 energetického zákona postihnout celou plochu pozemků, v níž bude žalobce záměrem dotčen a omezen ve vlastnickém právu. Pokud návrh na vyvlastnění vyvlastnitel na základě žalobcových námitek neupravil, měl být návrh zamítnut. Duplika osoby zúčastněné na řízení 30. Vyvlastnitel v reakci na repliku žalobce uvedl, že změna stávajícího vedení nijak nemění pozici stožáru, a popřel, že by stávající vedení neslo polovinu vodičů oproti budoucímu – jde o změnu dvojitého vedení V223/224 na dvojité vedení V487/488, které ponese stejné množství vodičů. Dále se vyvlastnitel vyjádřil ke znaleckému posudku předloženému žalobcem ve vyvlastňovacím řízení, jemuž vytkl, že je nesprávně založen na domněnce znalce o novém zřízení dvou vedle sebe paralelně stojících elektrických vedení. Vyvlastnitel konstatoval, že takovýmto omylem znalce dochází při výpočtu peněžní náhrady za zřízení věcného břemene ke zdvojnásobení dotčené plochy, a tedy i k zvýšení zmíněné náhrady. Omyl znalce označil vyvlastnitel za natolik zásadní, že posudek nemůže být opraven. Poznamenal, že náhrada za vyvlastnění, tedy i posouzení obsahu znaleckých posudků a námitek proti nim, je předmětem až další fáze vyvlastňovacího řízení, která následuje po vydání mezitímního (napadeného) rozhodnutí. Žalobcova námitka, že mu žalovaný neumožnil dostatečnou účast v řízení, protože mu nedoručil námitky vyvlastnitele k posudku, je proto podle vyvlastnitele předčasná.

31. Žalovaný je podle vyvlastnitele vázán návrhem vyvlastnitele, tj. žádostí o vyvlastnění, i pokud jde o rozsah a obsah omezení vlastnického práva vyvlastňovaného. Konstatoval, že jediná výjimka z této zásady, upravená v § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, na daný případ nedopadá, neboť žalobce nebude oproti stávajícímu stavu nijak omezen ve svém hospodaření, a navíc o rozšíření vyvlastnění podle zmíněného ustanovení ani nepožádal. Vyvlastnitel nesouhlasil s tím, že by bylo možné uplatňovat námitky prostřednictvím znaleckého posudku, a zdůraznil, že námitka musí být obsažena přímo v úkonu účastníka řízení. Posouzení věci soudem 32. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

33. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 2 odst. 2 větou první liniového zákona. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

34. Soud rozhodoval věc přednostně ve smyslu § 56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 4a odst. 3 liniového zákona, a to ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy došlo k řádnému oznámení napadeného rozhodnutí žalobci (tj. ode dne 16. 12. 2022).

35. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Předně se soud věnoval žalobcem namítané skutečnosti, že mu žalovaný řádně nedoručil žalobou napadené rozhodnutí včetně geometrického plánu č. 27–141624/2015, potvrzeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, dne 13. 7. 2015 pod č. PGP–259/2018, (dále též jen „předmětný geometrický plán“), který má stanovit rozsah omezení vlastnického práva žalobce. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaný společně s napadeným rozhodnutím skutečně žalobci zmíněný geometrický plán nezaslal. Žalovaný tuto skutečnost potvrdil i ve vyjádření k žalobě a uvedl, že jej nedoručoval, protože není ani přílohou, ani nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Žalovaný měl za to, že v tomto případě zcela postačovalo, že byl geometrický plán citován ve výroku mezitímního rozhodnutí. S tímto názorem žalovaného se soud neztotožnil, neboť z výroku I. napadeného rozhodnutí je zjevné, že vlastnické právo žalobce má být omezeno věcným břemenem pouze u částí omezovaných pozemků, přičemž přesný rozsah omezení nelze zjistit jinak než z předmětného geometrického plánu. Jedině ten umožňuje identifikovat části žalobcových pozemků jako samostatné věci, které jsou předmětem napadeného rozhodnutí. Týká–li se výrok napadeného rozhodnutí částí pozemků, jejichž rozsah je definován geometrickým plánem, stává se geometrický plán jeho nedílnou součástí, a jako takový musí být doručen současně s rozhodnutím všem účastníkům řízení (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 1998, č. j. 6 A 74/96–30, publ. in Soudní judikatura č. 3/2002). Pokud se tak nestane, porušuje správní orgán ustanovení o doručování.

37. V této souvislosti zdejší soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2022, č. j. 9 As 157/2018–80, podle něhož pokud výroková část rozhodnutí o omezení vlastnických práv zřízením věcného břemene odkazuje na geometrický plán, není nezbytné učinit geometrický plán součástí rozhodnutí pouze za situace, kdy z výroku rozhodnutí vyplývá vůle vyvlastnit pozemek tímto geometrickým plánem oddělovaný, tj. pokud je věcné břemeno zřizováno k celému nově oddělenému pozemku. Právě a pouze z důvodu, že věcné břemeno bylo zřízeno k celým pozemkům (nikoli jejich částem), považoval Nejvyšší správní soud rozhodnutí o vyvlastnění (jehož součástí nebyl geometrický plán) za dostatečně určité (k tomu srov. např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013–39).

38. Dále soud odkazuje na judikaturu civilních soudů, protože soudy v občanském soudním řízení svými rozsudky běžně zřizují věcná břemena v rozsahu geometrických plánů a jejich závěry jsou aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. V usnesení ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022, které se týkalo doručení rozsudku výrokem odkazujícího na geometrický plán, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud musí účastníkům doručit písemný stejnopis rozsudku včetně jeho nedílné součásti v podobě geometrického plánu vyhotoveného v listinné podobě. Současně lze podle zdejšího soudu odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, podle něhož týká–li se výrok rozsudku části pozemku, stává se geometrický plán o jeho oddělení nedílnou součástí rozsudku.

39. V projednávané věci nelze podle názoru soudu odhlédnout od skutečnosti, že geometrický plán je neoddělitelnou součástí listiny, na jejímž podkladě má být proveden zápis věcného břemene do katastru nemovitostí, je–li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má–li být zpřesněno jeho geometrické a polohového určení nebo byl–li průběh hranice určen soudem (srov. § 48 odst. 1 katastrálního zákona). Vzhledem k tomu, že předmětný geometrický plán (jako jediný) přesně definuje rozsah omezení žalobcova vlastnického práva založeného napadeným rozhodnutím, pro řádné doručení napadeného rozhodnutí žalobci bylo nezbytné, aby bylo žalobci doručeno nejen písemné vyhotovení rozhodnutí, ale i předmětný geometrický plán v listinné formě, který tvoří jeho obsahovou součást. Pokud tak žalovaný neučinil, pochybil a porušil ustanovení o doručování; jedná se tedy o vadu řízení.

40. Pakliže byla žaloba podána i přes tuto vadu doručení napadeného rozhodnutí, chyběla podmínka řízení před soudem. Soud však zdůrazňuje, že samotná vada doručení není důvodem k odmítnutí žaloby pro předčasnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Jedná se o vadu odstranitelnou. Pokud soud, u kterého byla podána taková žaloba, zjistí, že rozhodnutí nebylo žalobci řádně doručeno, uloží usnesením žalovanému doplnit spis o doklad o doručení rozhodnutí (k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004–78, publ. pod č. 450/2005 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022–93).

41. Soud proto v projednávané věci vydal usnesení ze dne 30. 11. 2022, č. j. 141 A 40/2022–43, jímž žalovanému uložil, aby žalobci řádně doručil napadené rozhodnutí, včetně geometrického plánu č. 27–141624/2015. Jako doklad doručení žalovaný následně soudu dne 20. 12. 2022 předložil doručenku založenou na č. l. 71 soudního spisu, z níž je zjevné, že napadené rozhodnutí včetně zmíněného geometrického plánu bylo žalobci doručeno dne 16. 12. 2022. Žalobce převzetí těchto písemností stvrdil na doručence svým podpisem. Z výše uvedeného tak bez dalšího plyne, že napadené rozhodnutí včetně geometrického plánu č. 27–141624/2015 bylo žalobci řádně doručeno, a soudu tak nic nebránilo v projednání žaloby.

42. Ke zhojení uvedené vady řízení v průběhu soudního řízení a nezrušení napadeného rozhodnutí pro tuto vadu přistoupil soud v situaci, kdy ze samotné žaloby bylo zjevné, že žalobce byl s předmětným geometrickým plánem v průběhu vyvlastňovacího řízení řádně seznámen. O tom svědčí skutečnost, že to byl právě žalobce, kdo poskytl kanceláři ZNALCI A ODHADCI předmětný geometrický plán pro stanovení (určení) obvyklé ceny – náhrady – za zřízení věcných břemen, tj. pro vyhotovení znaleckého posudku, který poté žalobce předložil v rámci vyvlastňovacího řízení (srov. stranu 16 znaleckého posudku). Je tedy evidentní, že žalobce měl možnost seznámit se s předmětným geometrickým plánem v průběhu správního řízení a jeho nedoručení mu nebránilo v žalobě náležitě a konkrétně formulovat jednotlivé žalobní body. Skutečnost, že předmětný geometrický plán nebyl součástí napadeného rozhodnutí, tak neměla v daném případě přímý dopad do práv žalobce a pochybení, kterého se žalovaný při doručování napadeného rozhodnutí dopustil, tak nemělo vliv na jeho zákonnost.

43. Dále se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v nedostatku důvodů rozhodnutí a v rozporu výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním. Žalobce vytýkal žalovanému, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nezabýval stěžejními otázkami, tj. (i) tím zda budoucí stavba přenosové soustavy je skutečně změnou již dokončené stavby, nebo stavbou novou, (ii) zda je vůbec přípustné, aby budoucí stavba přenosové soustavy zčásti omezovala vlastníka pozemku na základě věcného břemene vzniklého podle § 22 elektrizačního zákona, a (iii) zda vyvlastnitelem žádané omezení vlastnického práva žalobce odpovídá skutečnému rozsahu ztráty práv žalobce v důsledku zamýšlené budoucí stavby přenosové soustavy, resp. zda nemělo být věcné břemeno zřízeno v rozsahu ochranného pásma přenosové soustavy. Žalobce byl současně přesvědčen, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda úmyslem žalovaného bylo zřídit nové věcné břemeno, nebo rozšířit stávající věcné břemeno zřízené na základě § 22 elektrizačního zákona.

44. Soud v této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „[z] odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009–46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010–53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109). Podle názoru zdejšího soudu je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost rozhodnutí skutečně nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64); taková situace však v projednávané věci nenastala.

45. Po prostudování napadeného rozhodnutí soud shledal, že žalovaný se otázkami uvedenými pod body (i) až (iii) skutečně blíže nezabýval. Soud v této souvislosti ovšem musí upozornit na skutečnost, že předmětem vyvlastňovacího řízení je pouze posouzení splnění zákonných podmínek pro tento mimořádný postup (srov. § 3 a násl. zákona o vyvlastnění), resp. posouzení podmínek pro omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene pro vyvlastnitele a vymezení obsahu tohoto věcného břemene. Vyvlastňovací řízení je podle § 18 odst. 1 zákona o vyvlastnění řízením zahajovaným na žádost, je tedy ovládáno zásadou dispoziční. Tato zásada se dotýká nejen zahájení a průběhu řízení, ale určuje, kdo je oprávněn nakládat s předmětem řízení. Při uplatnění dispoziční zásady se vyvlastňovací řízení zahajuje na návrh vyvlastnitele, který má subjektivní zájem na daném řízení. Vyvlastnitel je odpovědný za svou žádost, se kterou může v průběhu řízení disponovat; může zúžit její předmět nebo ji vzít zpět. V řízení o žádosti podané ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o vyvlastnění je to vyvlastnitel, kdo vymezuje předmět tohoto řízení, vyvlastňovací úřad je vázán předmětem žádosti vyvlastnitele a nemůže předmět žádosti překročit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. 7 A 555/2002–16, publ. pod č. 43/2004 Sb. NSS, nebo Hanák, J., Žídek, D., a Černocký, R. Zákon o vyvlastnění. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2022, komentář k § 18 a § 24).

46. V případě, že žádost vyvlastnitele obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, přistoupí vyvlastňovací úřad k posouzení, zda jsou splněny podmínky pro vyvlastnění tak, jak jsou upraveny v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění; tedy k věcnému projednání žádosti. Výsledkem tohoto přezkoumání pak nemůže být nic jiného než vyhovění žádosti, nebo její zamítnutí.

47. Soud ze správního spisu (zejména ze žádosti vyvlastnitele ze dne 13. 5. 2022, z geometrického plánu č. 27–141624/2015, ze žádosti o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 10. 8. 2015 a z protokolu o ústním jednání ze dne 13. 7. 2022) zjistil, že vyvlastnitel podal dne 23. 5. 2022 žádost ze dne 13. 5. 2022 o vydání rozhodnutí o omezení vlastnického práva žalobce k částem pozemků parc. č. XB, parc. č. XC, parc. č. XD, parc. č. XE, parc. č. XF a parc. č. XG zapsaných na listu vlastnictví č. XA v katastrálním území X. V žádosti uvedl, že v rámci schématu posílení přenosové soustavy České republiky v trase TR Vernéřov – TR Vítkov bude realizována změna stavby vedení přenosové soustavy označená jako „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“; pro uvedenou stavbu vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu dne 9. 11. 2021 společné povolení, kterým byl stavební záměr schválen. S ohledem na to, že podle § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona má provozovatel přenosové soustavy právo na cizích nemovitostech zřizovat a provozovat zařízení přenosové soustavy, požádal vyvlastnitel o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene v rozsahu 6 891,5 m2 pro pozemek parc. č. XB, v rozsahu 113,8 m2 pro pozemek parc. č. XC, v rozsahu 145,4 m2 pro pozemek parc. č. XD, v rozsahu 671,9 m2 pro pozemek parc. č. XE, v rozsahu 265,5 m2 pro pozemek parc. č. XF a v rozsahu 463,9 m2 pro pozemek parc. č. XG, a to podle geometrického plánu č. 27–141624/2015. Požadované věcné břemeno ve prospěch vyvlastnitele mělo spočívat ve strpění umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, v rozsahu předmětného geometrického plánu. Vyvlastnitel současně žádal vyvlastňovací úřad, aby ve smyslu § 4a liniového zákona rozhodl o základu věci mezitímním rozhodnutím, tj. o omezení vlastnického práva žalobce k omezovaným pozemkům zřízením věcného břemene a o určení lhůty pro zahájení uskutečnění účelu vyvlastnění.

48. K žádosti vyvlastnitel mimo jiné připojil předmětný geometrický plán, v němž je uveden výčet pozemků (nejen těch ve vlastnictví žalobce), jejichž částí by mělo nově zřizované věcné břemeno týkat. Rozsah věcného břemene je v geometrickém plánu znázorněn červeně šrafovanými plochami vedoucími paralelně vedle sebe, mezi nimiž je mezera (volná plocha). Tento neoznačený pruh mezi šrafovanými plochami představuje plochu pod stávajícím vedením. Trasa změny připravovaného vedení kopíruje stávající trasu vedení a červeně šrafované plochy vyznačují plochu pod vodiči vedení, které bude na základě přestavby přenosové soustavy vyměněno a která přesahuje rámec stávajícího vedení. V úseku stávající trasy elektrického vedení existuje zákonné věcné břemeno podle předpisů platných ke dni zřízení dosavadní stavby přenosové soustavy a toto původní zákonné věcné břemeno podle vyvlastnitele zůstává v platnosti i pro připravovanou změnu stavby.

49. Při ústním jednání konaném dne 13. 7. 2022 se vyvlastnitel vyjádřil ke znaleckému posudku předloženému žalobcem pro posouzení výše náhrady za omezení jeho vlastnického práva. Vyvlastnitel zdůraznil, že znalec dochází k mylnému závěru, že stávající vedení bude odstraněno a po jeho stranách budou vybudována dvě paralelní elektrická vedení, ačkoli trasa stávajícího vedení bude zachována, a nemění se ani stožárová místa. Toto chybné zjištění znalce zakládá podle sdělení vyvlastnitele „i vadu rozsahu věcného břemene a jeho výpočtu“. Dále podotkl, že požadovaný rozsah vyvlastnění pro omezované pozemky žalobce je celkem cca 8 600 m2; znalec však nad rámec této výměry požadované v žádosti vyvlastnitele rozšířil rozsah požadovaného věcného břemene i o plochu zákonného věcného břemene stávajícího vedení a o plochu ochranného pásma vně krajních vodičů.

50. Podle názoru soudu je z žádosti vyvlastnitele i z jeho vyjádření při ústním jednání dne 13. 7. 2022 zcela jednoznačně patrné, že vyvlastnitel vymezil předmět vyvlastňovacího řízení tak, že vyvlastňovací úřad (žalovaný) měl rozhodnout o omezení vlastnického práva žalobce zřízením nového věcného břemene pouze k těm částem omezovaných shora specifikovaných pozemků žalobce, které se nachází v ploše přesně vymezené geometrickým plánem, a to pod rameny nosných stožárů přestavěné přenosové soustavy, resp. v ploše, která se bude nacházet pod vodiči přenosové soustavy po její přestavbě. Vyvlastnitel tedy nežádal o zřízení věcného břemene v ploše nacházející se podle předmětného geometrického plánu mezi paralelně vedoucími červeně šrafovanými plochami označujícími průběh nově zřizovaného věcného břemene, tj. v prostoru, kde se nachází stávající elektrické vedení, jehož přestavba byla schválena společným povolením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021.

51. Jak již soud uvedl shora, vyvlastňovací úřad (žalovaný) je vázán předmětem žádosti a není oprávněn tento předmět jakkoli rozšiřovat. V projednávané věci byl tedy žalovaný povinen po posouzení toho, zda žádost vyvlastnitele splňuje zákonem stanovené náležitosti, přezkoumat pouze to, zda jsou splněny podmínky pro omezení vlastnického práva žalobce zřízením nového věcného břemene stanovené v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění v rozsahu vymezeném v žádosti vyvlastnitele, tj. k těm částem pozemků, které vyvlastnitel ve své žádosti specifikoval a upřesnil v geometrickém plánu. Žalovaný tak byl povinen zabývat se zejména tím, zda byla v daném případě prokázána existence a převaha veřejného zájmu na vyvlastnění nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného (žalobce) a zda je účel vyvlastnění v souladu s cíli a úkoly územního plánování (srov. § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění); dále posoudit přiměřenost vyvlastnění, tj. zda je vyvlastnění požadováno pouze v rozsahu nezbytném k dosažení účelu vyvlastnění (srov. § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění), a přezkoumat, zda vyvlastnitel v řízení řádně prokázal, že se mu nepodařilo v zákonné lhůtě uzavřít příslušnou smlouvu o získání práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění účelu vyvlastnění (srov. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění).

52. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle názoru soudu zjevné, že této povinnosti žalovaný dostál. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení a přezkoumal, zda žádost o vyvlastnění obsahuje náležitosti podle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Shledal, že vyvlastnitel v žádosti řádně označil pozemky, jichž se vyvlastnění týká, a práva třetích osob na nich váznoucí; údaje o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá; údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění, a skutečnosti nasvědčující tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění. Po prověření skutečnosti, že žádost vyvlastnitele má zákonem stanovené náležitosti, žalovaný přistoupil k věcnému přezkumu podané žádosti a k ní připojených podkladů.

53. Na stranách 6 až 11 napadeného rozhodnutí se žalovaný na základě vyvlastnitelem předložených podkladů podrobně zabýval tím, zda jsou splněny veškeré podmínky pro vyvlastnění podle § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění. Shledal, že vyvlastnitel prokázal účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, kterým podle žalovaného je realizace změny stavby vedení přenosové soustavy „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“ v rámci jejího posílení. Žalovaný uvedl, že zřizování a provozování přenosové soustavy se děje ve veřejném zájmu a tento provozovateli vyplývá přímo ze zákona. Otázka veřejného zájmu tedy nebyla v projednávané věci předmětem dokazování a žalovaný pouze posoudil, zda převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Žalovaný byl přesvědčen, že veřejný zájem na vyvlastnění byl ve vyvlastňovacím řízení jednoznačně prokázán. Byl přesvědčen, že stavba je natolik důležitá pro zajištění základních cílů a priorit Státní energetické koncepce, že veřejný zájem převažuje nad ochranou práv žalobce a jejich nedotknutelností do té míry, že je omezení jeho vlastnického práva nadřazeno těmto právům, přičemž stavba je i v souladu s cíli a úkoly územního plánování (srov. § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění). Dále žalovaný konstatoval, že věcné břemeno je vymezeno v minimální možné míře, a to jako průmět krajních vodičů vedení předmětné stavby ve smyslu § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona, a jedná se proto o nejmenší možný rozsah zatížení dotčených pozemků, pro který je vyvlastnitel povinen zajistit věcné břemeno ve smyslu energetického zákona. Podle žalovaného tímto byla splněna i podmínka pro vyvlastnění stanovená v § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Současně žalovaný uvedl, že vyvlastnitel ve vyvlastňovacím řízení řádně prokázal i skutečnost, že se mu nepodařilo v zákonné šedesátidenní lhůtě uzavřít s žalobcem příslušnou smlouvu o získání práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Žalovaný poukázal na to, že z vyvlastnitelem předložených podkladů jednoznačně vyplývá, že se vyvlastnitel několikrát bezúspěšně pokusil o uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene s žalobcem a rovněž s ním vyvlastnitel bezvýsledně vedl několik jednání. Vyvlastnitel tedy podle žalovaného splnil i podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění pro kladné vyřízení jeho žádosti.

54. S ohledem na uvedené soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, že žalovaný dostál své povinnosti a řádně se zabýval přezkumem splnění zákonem stanovených podmínek pro vyvlastnění, resp. pro vyvlastnění zřízením věcného břemene ve vztahu k předmětu řízení vymezenému vyvlastnitelem, a své rozhodnutí v tomto směru řádně a dostatečně odůvodnil.

55. Pokud žalobce namítá, že žalovaný byl v odůvodnění napadeného rozhodnutí povinen řešit existenci stávajícího zákonného věcného břemene na pozemcích žalobce, neboť o tom bylo v průběhu vyvlastňovacího řízení prokazatelně jednáno, přičemž žalobce s názorem vyvlastnitele nesouhlasil, soud uvádí, že z obsahu správního spisu je zjevné, že ode dne zahájení vyvlastňovacího řízení, tj. od 23. 5. 2022, žalobce nevznesl jedinou námitku ve vztahu k návrhu vyvlastnitele na omezení jeho vlastnických práv. Žalobce pouze předložil znalecký posudek za účelem posouzení náhrady za vyvlastnění a při ústním jednání dne 13. 7. 2022 toliko uvedl, že trvá na jeho správnosti. Z protokolu o ústním jednání je zjevné, že při tomto jednání se vyvlastnitel vyjadřoval k žalobcem předloženému znaleckému posudku, se kterým nesouhlasil, a žalobce zůstal zcela pasivní. Otázky vztahující se k existenci stávajícího zákonného věcného břemene či otázky, zda toto zákonné věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění, nebyly při tomto jednání vůbec nastoleny.

56. Vzhledem k tomu, že vyvlastnitel nežádal o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene rovněž ve vnitřní ploše nacházející se mezi paralelně vedoucími pásy nově zřizovaného věcného břemene, na němž se podle tvrzení vyvlastnitele (ale i žalobce) nachází stávající vedení, k jehož umístění a provozování na pozemcích žalobce byl podle § 22 elektrizačního zákona energetický podnik oprávněn ze zákona, a žalobce v tomto směru nevznesl v rámci vyvlastňovacího řízení žádnou námitku, soud uzavírá, že žalovaný nebyl povinen při posuzování oprávněnosti žádosti vyvlastnitele a posuzování splnění podmínek zákonem stanovených v § 3 až § 5 zákona o vyvlastnění se těmito částmi pozemků jakkoli zabývat. Žalovaný – vázán předmětem řízení a jeho rozsahem vymezeným v žádosti vyvlastnitele – byl povinen posoudit pouze to, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro zřízení věcného břemene k částem omezovaných pozemků specifikovaným v žádosti vyvlastnitele, a řádně své rozhodnutí v tomto směru odůvodnit, což učinil.

57. Žalovaný tedy nezatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů, když v něm neuvedl, proč nepovažuje přestavbu přenosové soustavy za stavbu novou a zda je možné, aby byla přestavba přenosové soustavy umístěna a provozována na základě zákonného věcného břemene podle § 22 elektrizačního zákona, neboť uvedené nebylo předmětem řízení.

58. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že výrok napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním. Žalobce v této souvislosti namítal, že si žalovaný neujasnil, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá. Žalobce byl přesvědčen, že ho žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí sice omezil zřízením nového věcného břemene, nicméně podle žalobce bylo při ústním jednání dne 13. 7. 2022 vyjasněno, že vyvlastnitel žádá o rozšíření zákonného věcného břemene. Tuto argumentaci soud neshledal důvodnou, neboť z protokolu o ústním jednání ze dne 13. 7. 2022 je zjevné, že vyvlastnitel v návaznosti na žalobcem předložený znalecký posudek naopak zdůrazňuje, že „řízení je ovládáno dle správního řádu požadovaným rozsahem vyvlastnění. Tedy pro šest dotčených pozemků s celkovou výměrou cca 8 600 m2“, a současně vytýká znalci, který pro žalobce zmíněný znalecký posudek zpracoval, že pochybil, když věcné břemeno, o jehož zřízení vyvlastnitel žádá, nesprávně rozšířil „i o plochu věcného břemene stávajícího vedení“.

59. Podle názoru soudu není pochyb o tom, že vyvlastnitel žádal o zřízení nového věcného břemene, jehož rozsah vymezil ve své žádosti a přesně specifikoval v předmětném geometrickém plánu, a o tomto návrhu (žádosti) měl žalovaný rozhodnout. Jak vyplývá z výroku I. napadeného rozhodnutí, ale i z jeho odůvodnění, právě o žádosti o omezení vlastnického práva zřízením nového věcného břemene žalovaný rozhodl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že výrok I. není v rozporu s jeho odůvodněním a důvody napadeného rozhodnutí nejsou ve vztahu k výroku I. nejednoznačné. Proto nelze považovat napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro jeho nesrozumitelnost. Žalobní námitka tedy není důvodná.

60. Stejně tak soud nepřisvědčil námitce žalobce, že bylo povinností žalovaného, aby se v rámci vyvlastňovacího řízení zabýval tím, zda omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene odpovídá omezení jeho práv, ke kterému umístěním a provozováním přenosové soustavy dojde ve smyslu § 46 energetického zákona vznikem ochranného pásma v blízkosti přenosové soustavy. Soud připomíná, že předmětem rozhodování ve vyvlastňovacím řízení nemůže být existence ani rozsah ochranného pásma, neboť ochranné pásmo v okamžiku zahájení vyvlastňovacího řízení již existuje. Ochranné pásmo je totiž zřizováno ze zákona v okamžiku nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, případně v okamžiku nabytí účinnosti veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující (srov. § 46 odst. 1 energetického zákona). Předpokladem pro zahájení vyvlastňovacího řízení je existence pravomocného územního rozhodnutí [srov. § 18 odst. 3 písm. b) zákona o vyvlastnění]. Omezení vyplývající z umístění ochranného pásma tedy zatěžuje pozemky, které jsou předmětem vyvlastňovacího řízení, ode dne, kdy územní rozhodnutí o umístění stavby nabylo právní moci.

61. V projednávané věci tak ochranné pásmo přenosové soustavy zatěžovalo žalobcovy pozemky od 24. 12. 2021, tj. ode dne, kdy nabylo právní moci společné povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021, kterým byl schválen stavební záměr přestavby přenosové soustavy pod názvem „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“. Omezení vlastnického práva žalobce vyplývající z umístění ochranného pásma tak nevychází, resp. nemá, a ani nemůže mít základ ve věcném břemeni, které je zřizováno ve vyvlastňovacím řízení, jak se mylně domnívá žalobce. Oba dva instituty, které nelze směšovat, vznikají na sobě zcela nezávisle ve dvou odlišných správních řízeních, přičemž z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by věcné břemeno zřizované ve vyvlastňovacím řízení mělo kopírovat rozsah již existujícího ochranného pásma zařízení přenosové soustavy. Ve vyvlastňovacím řízení tak nemohla být otázka existence ochranného pásma vůbec řešena, neboť toto ochranné pásmo vzniklo ze zákona na základě pravomocného rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení – společného povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021.

62. Soud podotýká, že vyvlastňovací úřad nebyl ani povinen věnovat se skutečnosti, že rozsah vyvlastnitelem požadovaného věcného břemene nekopíruje rozsah již existujícího ochranného pásma a nezahrnuje i plochu stávajícího vedení. Je nezbytné si totiž uvědomit, že vyvlastňovací úřad je povinen zkoumat pouze to, zda rozsah věcného břemene tak, jak je vymezen v žádosti vyvlastnitele, omezuje vlastníka jenom v tom rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění (srov. § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění), neboť vyvlastnění musí zasahovat do práv vlastníka co možná nejméně. Při omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene vyvlastňovací úřad tedy zkoumá, zda bude plošný zásah do vlastnických práv vyvlastňovaného minimalizován pouze na plochu nezbytnou k zajištění účelu vyvlastnění, což žalovaný v daném případě učinil (srov. odstavec 53 tohoto rozsudku). Současně soud zdůrazňuje, že vyvlastnitel v rámci vyvlastňovacího řízení nemůže být nucen rozšiřovat plochu věcného břemene jen proto, aby byla vyvlastňovanému ve vyvlastňovacím řízení stanovena vyšší náhrada za omezení jeho vlastnického práva.

63. Pokud měl žalobce v projednávané věci za to, že je nezbytné rozšířit plochu zřizovaného věcného břemene i o další části omezovaných pozemků, nic mu nebránilo, aby ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění takovéto rozšíření v průběhu vyvlastňovacího řízení navrhl. Podle zmíněného ustanovení totiž platí, že „[n]ení–li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich částí či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu.“ Návrh na rozšíření vyvlastnění podle § 4 odst. 3 uvedeného zákona může být podán nejen ohledně pozemků a staveb, jejichž vyvlastnění není nezbytné k dosažení daného účelu, nýbrž (a minori ad maius) též ohledně pozemků a staveb, jejichž vyvlastnění je nezbytné k dosažení daného účelu, avšak navzdory tomu nebylo požadováno vyvlastnitelem v žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. 2 As 22/2017–57, nebo ze dne 8. 3. 2006, č. j. 3 As 35/2005–63, publ. pod č. 880/2006 Sb. NSS). S takovýmto návrhem by se poté musel vyvlastňovací úřad řádně vypořádat a své závěry ohledně (ne)opodstatněnosti takového návrhu vyvlastňovaného uvést v odůvodnění rozhodnutí o vyvlastnění.

64. V projednávané věci však soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce v průběhu vyvlastňovacího řízení žádné výhrady vůči omezení svých vlastnických práv zřízením věcného břemene v rozsahu navrhovaném vyvlastnitelem neuplatnil. Žádné námitky proti návrhu (žádosti) vyvlastnitele žalobce nevznesl ani při ústním jednání konaném dne 13. 7. 2022. Žalobce zůstal po celou dobu vyvlastňovacího řízení de facto nečinným.

65. Soud zdůrazňuje, že nepominul skutečnost, že ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení žalobce opakovaně jednal s vyvlastnitelem (srov. protokoly z jednání o smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 20. 9. 2016, 20. 1. 2017, 8. 2. 2017, 16. 2. 2017, 27. 4. 2017, 15. 5. 2017, 19. 10. 2017, 2. 11. 2017 a 26. 2. 2018), přičemž v průběhu těchto jednání žalobcův zástupce uvedl, že požaduje náhradu za zřízení věcného břemene za „celý rozsah věcného břemene včetně stávajícího věcného břemene“, neboť stavba přenosové soustavy je stavbou novou a stávající věcné břemeno vzniklé podle § 22 elektrizačního zákona zanikne. V písemném vyjádření ze dne 24. 11. 2017 pak žalobce poukázal na skutečnost, že jde o novou stavbu, což konzultoval se stavebním úřadem, a proto „věcné břemeno včetně ochranného pásma s rozšířenou obslužností je v režimu naprostých omezení ze strany ČEPSu“. Žalobce v zásadě požadoval, aby vyvlastnitel rozšířil věcné břemeno o plochu ochranného pásma a o plochu stávajícího vedení z důvodu zisku vyšší náhrady za zřízení věcného břemene. Soud k tomu podotýká, že tyto výtky žalobce adresoval pouze vyvlastniteli, resp. uplatňoval je v rámci jednání s vyvlastnitelem ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení. Po zahájení vyvlastňovacího řízení žalobce již proti žádosti o zřízení věcného břemene na omezovaných pozemcích, a to v rozsahu požadovaném vyvlastnitelem, nic nenamítal. Ve vyvlastňovacím řízení žalobce žádné námitky proti návrhu vyvlastnitele, se kterými by se musel vyvlastňovací úřad následně vypořádat nebo je vzít v úvahu, nepředestřel. Žalobce v řízení předložil pouze znalecký posudek č. 6127–084/2022 vyhotovený kanceláří ZNALCI A ODHADCI za účelem posouzení výše náhrady za omezení jeho vlastnického práva, o čemž žalovaný v dané fázi vyvlastňovacího řízení nerozhodoval.

66. Vzhledem k tomu, že vyvlastňovací úřad není nadán pravomocí ve vyvlastňovacím řízení rozšiřovat omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, pokud o to vyvlastňovaný (zde žalobce) výslovně nepožádal, neboť by tím šel proti požadavku minimalizace zásahu do jeho vlastnického práva, nelze žalovanému vytýkat, že se v souladu se zákonem zabýval toliko posouzením toho, zda vyvlastnitelem požadované omezení vlastnického práva nezasahuje žalobce více, než by bylo nezbytné k dosažení účelu vyvlastnění. Žalovaný tedy nepochybil, jestliže se ve vyvlastňovacím řízení nezabýval otázkou, jestli má rozsah zřizovaného věcného břemene kopírovat rozsah již existujícího ochranného pásma a jestli by nemělo být věcné břemeno zřízeno i v ploše stávajícího vedení, a své úvahy neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí proto nemůže být v tomto směru považováno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

67. Dále soud podotýká, že co se týče samotného umístění přenosové soustavy „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“, ze zákona o vyvlastnění nevyplývá pravomoc správních orgánů jako vyvlastňovacích úřadů zpochybňovat umístění stavby vyplývající z rozhodnutí jiných správních orgánů či samostatně posuzovat jiné otázky týkající se území. Pokud by tak správní orgány učinily, jednaly by nad rámec zákonem stanovené pravomoci a osobovaly by si rozhodovací pravomoc v oblasti, která jim nepřísluší. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci ani žalobce v průběhu vyvlastňovacího řízení nevznesl námitku vztahující se k umístnění stavby přenosové soustavy, jak vyplývá z obsahu správního spisu, nemohl žalovaný otázku umístění přenosové soustavy vůbec řešit (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016–51, ze dne 11. 8. 2021, č. j. 2 As 317/2020–41, ze dne 24. 11. 2021, č. j. 10 As 365/2021–94, ze dne 19. 1. 2022, č. j. 8 As 222/2021–45).

68. Dále se soud věnoval námitkám žalobce týkajícím se určitosti výroku mezitímního rozhodnutí. Žalobce namítal, že výrok je nejasný a nepřesný, neboť je v něm užit latinský výraz „in personam“, přičemž není zřejmé, co tímto výrazem měl žalovaný na mysli; dále podle žalobce v napadeném rozhodnutí není dostatečně vymezen rozsah a obsah věcného břemene a není zcela jasně seznatelné, jaká z něho vyplývají pro žalobce omezení. Soud předně uvádí, že věcná břemena (služebnosti) lze obecně dělit podle určení oprávněného subjektu na věcná břemena působící „in rem“ a věcná břemena působící „in personam“. V případě věcných břemen „in rem“ je oprávněným subjektem ten, který má vlastnické právo k věci (panujícímu pozemku), v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno. Oprávnění z takového věcného břemene má právo vykonávat každý vlastník panující nemovitosti. Je–li věcné břemeno zřizováno „in personam“, znamená to, že je zřizováno „ve prospěch osoby“, a jedná se o osobní služebnost, kdy vystupuje do popředí potřeba oprávněného na zřízení věcného břemene. Charakteristickým rysem osobních služebností je jejich sepětí s určitou individualizovanou osobou, jejíž zájmy jsou prostřednictvím této služebnosti uspokojovány.

69. V projednávané věci byla předmětem řízení žádost vyvlastnitele o omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene ve prospěch provozovatele distribuční soustavy (tj. vyvlastnitele). Vyvlastňovací úřad rozhodoval ve smyslu § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o vyvlastnění o zřízení věcného břemene ve prospěch konkrétní právnické osoby, tj. o zřízení věcného břemene „in personam“, a tato skutečnost jednoznačně vyplývá i z mezitímního rozhodnutí žalovaného. Ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaný srozumitelně a jednoznačně uvedl, že rozhoduje mezitímním rozhodnutím o omezení vlastnického práva k částem pozemků ve vlastnictví žalobce zřízením věcného břemene „ve prospěch vyvlastnitele: ČEPS, a. s.“ Pakliže žalovaný následně ve výroku mezitímního rozhodnutí při určení doby, na kterou se věcné břemeno zřizuje, uvedl, že věcné břemeno se zřizuje „in personam“ na dobu neurčitou, tj. že užil latinský výraz „in personam“ namísto toho, aby uvedl český ekvivalent tohoto výrazu „ve prospěch osoby“, nemůže to nic změnit na srozumitelnosti a dostatečné určitosti výroku mezitímního rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, že věcné břemeno bylo zřizováno ve smyslu shora zmíněného § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o vyvlastnění ve prospěch konkrétně a jednoznačně identifikovatelné právnické osoby a užití zmíněného latinského výrazu na této skutečnosti nemůže nic změnit. Žalovaným užitý latinský výraz nemůže způsobit ani žádné nesnáze příslušnému katastrálnímu úřadu, který bude rozhodovat o zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí. U pracovníků katastrálního úřadu, kteří rozhodují o povolení vkladu věcného břemene do katastru nemovitostí, lze s ohledem na jejich odbornou erudici očekávat schopnost porozumět takovýmto latinským výrazům. Soud tedy nepřisvědčil námitce žalobce, že by užití latinského výrazu ve výroku napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí činilo nejasným či nesrozumitelným. Žalobní námitka je tedy nedůvodná.

70. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce, že rozsah nově zřizovaného věcného břemene je napadeným rozhodnutí vymezen nesrozumitelně a nepřesně. Soud k tomu uvádí, že z výroku rozhodnutí, jímž je omezováno vlastnické právo vyvlastňovaného k pozemku zřízením věcného břemene, musí být jednoznačně zřejmé, k jakému pozemku, resp. k jaké části pozemku se věcné břemeno zřizuje. Žalobci lze přisvědčit, že žalovaný ve výroku I. napadeného rozhodnutí uvedl, že věcné břemeno spočívá v právu vyvlastnitele zřídit a provozovat na omezovaných pozemcích žalobce přenosovou soustavu, a to „v ploše pozemku vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení.“ Žalovaný ovšem při vymezení rozsahu zřizovaného věcného břemene nezůstal pouze u této formulace. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí též uvedl, k jakým pozemkům se věcné břemeno zřizuje, a určil výměru plošného rozsahu věcného břemene ve vztahu k celkové výměře každého z omezovaných pozemků. Současně žalovaný ve výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval: „Přesné vymezení části pozemku dotčeného obsahem věcného břemene, které vyvlastňovaný nebude moci užívat bez dalšího omezení, je vyznačeno v geometrickém plánu č. 27–141624/2015 …“ 71. Směrem k žalobci soud podotýká, že v případě, že je věcné břemeno zřizováno pouze k částem omezovaných pozemků, nemusí být vymezení rozsahu zřízení věcného břemene, a tedy i formulace výroku rozhodnutí jednoduchá. Byť se formulace výroku I. napadeného rozhodnutí může jevit na první pohled jako komplikovaná, po náhledu do geometrického plánu, který je ve výroku napadeného rozhodnutí citován a který je součástí napadeného rozhodnutí, je jednoznačně zřejmé, k jakým částem omezovaných pozemků žalobce je věcné břemeno zřizováno a v jakém rozsahu. Soud tedy uzavírá, že výrok I. napadeného rozhodnutí je dostatečně určitý i ve vztahu k vymezení rozsahu věcného břemene. Žalobní tak námitka není důvodná.

72. Nedůvodnou soud shledal rovněž námitku žalobce, že je výrok napadeného rozhodnutí neurčitý, neboť se žalovaný při vymezení obsahu věcného břemene toliko spokojil s pouhým odkazem na zvláštní zákon a ve výroku I. napadeného rozhodnutí pouze obecně uvedl, že vyvlastňovaný nebude moci užít rozhodnutím vymezené části pozemků bez dalšího omezení. Soud k tomu podotýká, že žalovaný ve výroku I. napadeného rozhodnutí k obsahu věcného břemene uvedl, že věcné břemeno spočívá v právu vyvlastnitele zřídit a provozovat na omezovaných pozemcích stavbu přenosové soustavy označené jako „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“ v rámci posílení přenosové soustavy České republiky v trase TR Vernéřov – TR Vítkov, spočívající v přetnutí omezovaného pozemku vodiči vedení, a to v ploše pozemku vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, a dále v právu provozovat, opravovat a udržovat součást přenosové soustavy na omezovaném pozemku, provádět její úpravy za účelem obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení výkonnosti, včetně jejího odstranění. Soud má za to, že obsah věcného břemene je vymezen pozitivně výčtem práv, která svědčí vyvlastniteli, a to v souladu s § 24 odst. 3 písm. e) energetického zákona. Omezení vlastnického práva žalobce pak odpovídá takto vymezenému věcnému břemeni.

73. Vzhledem k tomu, že ze žádosti vyvlastnitele nevyplývá, že by v souvislosti se zřízením věcného břemene měla být žalobci současně uložena určitá aktivní povinnost, nemohl žalovaný výrokem I. napadeného rozhodnutí jakoukoli povinnost žalobci stanovit. Žalovaný nemůže překročit obsah podané žádosti (srov. odstavec 45 tohoto rozsudku), resp. nemůže sám určit obsah věcného břemene, které má být v řízení zahajovaném na žádost zřízeno, a obsah věcného břemene vymezovat negativním způsobem uložením povinnosti vyvlastňovanému. Na okraj soud poznamenává, že vyvlastnitel v žádosti ze dne 13. 5. 2022 jasně uvedl, že věcné břemeno má spočívat ve strpění umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy, tudíž skutečně nejde o žádnou aktivní povinnost ukládanou žalobci. Soud tak ani v tomto případě neshledal, že by byl výrok I. napadeného rozhodnutí ve vztahu k vymezení obsahu věcného břemene neurčitý. Žalobní námitka není důvodná.

74. K námitce žalobce, že mu žalovaný neumožnil dostatečnou účast v řízení, když mu nezaslal vyjádření vyvlastnitele ze dne 5. 8. 2022 před vydáním napadeného rozhodnutí, soud uvádí, že toto vyjádření vyvlastnitele se vztahovalo výhradně ke znaleckému posudku předloženému žalobcem ve vyvlastňovacím řízení jako podkladu pro stanovení výše náhrady za vyvlastnění. Náhrada za omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene nebyla ovšem předmětem vydaného a žalobou napadeného mezitímního rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný nezaslal zmíněné vyjádření vyvlastnitele žalobci před vydáním mezitímního rozhodnutí, tak nemohla mít žádný vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí, neboť žalobce nijak neomezila v jeho právech.

75. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

76. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K požadavku žalovaného na náhradu nákladů řízení soud podotýká, že žalovaný vystupoval v tomto soudním řízení jako správní orgán v oboru své působnosti a jako takový by i s přihlédnutím ke svému personálnímu zázemí měl být dostatečně vybaven k tomu, aby obhájil správnost svého rozhodnutí v řízení před soudem. Účast žalovaného v tomto soudním řízení tedy nijak nevybočila z rámce jeho běžné úřední činnosti, a proto soud náklady právního zastoupení žalovaného nepovažoval za důvodně vynaložené (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 102/2016–41, nebo ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 As 40/2006–87, publ. pod č. 1260/2007 Sb. NSS).

77. Soud dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení (vyvlastnitel) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a v předmětném řízení soud osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil.

78. Nad rámec shora uvedeného soud na tomto místě poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, č. j. 10 As 294/2016–29, publ. pod č. 3558/2017 Sb. NSS, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem a aplikací § 22 odst. 1 písm. a) elektrizačního zákona, podle kterého příslušelo energetickým podnikům oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2, s příslušenstvím, zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přetnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení, přičemž tato povinnost vázla na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno ze zákona.

79. Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, konstatoval: „Jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase existovat. Pak samotná skutečnost, že v původní trase došlo k výměně elektrického vedení téhož napětí, zánik oprávnění zřídit a provozovat vedení na cizím pozemku způsobit nemohla (…) V rozporu s tím, co tvrdí stěžovatel, proto nelze a priori uzavřít, že elektrizační zákon založil pouze jednorázové právo ke zřízení stavby bez oprávnění k jakýmkoliv změnám. Judikatura správních soudů však dále specifikovala, že oprávnění vzniklé energetickému podniku jako zákonné věcné břemeno dle elektrizačního zákona není přenosné pro další nové stavby elektrického vedení, byť nacházející se v trase dosavadního vedení (viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, čj. 30 A 34/2013–127, č. 3207/2015 Sb. NSS). Pro posouzení nynější kauzy je proto zásadní, zda na přeložky elektrického vedení plánované společností E.ON Distribuce na pozemku stěžovatele lze nahlížet jako na novou stavbu či ne. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který uzavřel, že ‚celá výměna stožárů, včetně zemních prací, zcela zjevně není pouhou úpravou stavby, neboť se tu postavila stavba zcela nová (nové stožáry s novým osazením). […] Označit takovou novou stavbu stožárů elektrického vedení za stavební úpravy stavby dosavadní nikdy žádnou oporu ani v zákoně, ani v teoretické literatuře, nemělo‘ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2006, čj. 7 Ca 1/2005–33, č. 1600/2008 Sb. NSS). K uvedeným závěrům se přiklonil i zdejší soud (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, č. j. 10 As 167/2014–51, body 11–13).“ 80. Aniž by zdejší soud v projednávané věci jakkoli hodnotil, zda přestavba přenosové soustavy označená jako „V487/488–vedení 400kV VER–VIT“ je stavbou novou, či se jedná o změnu stávající stavby, dává s ohledem na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, žalovanému (resp. vyvlastniteli) k úvaze, zda po snesení stávajícího elektrického vedení bude vyvlastniteli svědčit oprávnění zřídit a provozovat předmětnou přenosovou soustavu na cizích pozemcích vzniklé jako zákonné věcné břemeno podle elektrizačního zákona. Soud poznamenává, že pro oprávněnost stavby je nezbytné disponovat jak veřejnoprávním, tak soukromoprávním titulem pro umístění stavby.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného k žalobě Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Replika žalobce Duplika osoby zúčastněné na řízení Posouzení věci soudem