141 A 44/2022–49

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ladislava Vaško a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: J. B., narozen X, bytem X, zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2022, č. j. KUUK/176749/2022/DS/Hac, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 5. 12. 2022, č. j. KUUK/176749/2022/DS/Hac, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností – oddělení správních agend, (dále jen „magistrát“) ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. SZ MgMT/0866283/BH/2021/Vrb, č. j. MgMT/129898/2021, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti záznamu dvanácti bodů v registru řidičů a provedený záznam dvanácti bodů ke dni 5. 8. 2021 byl potvrzen. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce předeslal, že se magistrát a též žalovaný ve svém prvním rozhodnutí vůbec nezabývali jeho námitkami. Do nyní napadeného rozhodnutí žalovaný pouze na stranách 4 až 5 přidal pasáž, ve které se s jeho námitkami pokusil vypořádat. Následně žalobce uvedl nejprve „žalobní důvody k původnímu textu“.

3. K těm soud konstatuje, že prakticky odpovídají žalobě řešené zdejším soudem ve věci týchž účastníků, o které soud rozhodl rozsudkem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 141 A 10/2022–48, tak, že pro nepřezkoumatelnost zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 22. 3. 2022, č. j. KUUK/045214/2022/DS/Hac, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 5. 5. 2022, č. j. KUUK/069203/2022/DS/Hac, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí magistrátu ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. SZ MgMT/0866283/BH/2021/Vrb, č. j. MgMT/129898/2021. Důvodem pro zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného bylo to, že se v něm nezabýval samou podstatou námitky uvedené žalobcem poprvé v odvolání, a sice tím, že za skutek spáchaný žalobcem porušením § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) nelze zaznamenat body do registru řidičů, neboť podle žalobcova výkladu přílohy zákona o silničním provozu je záznam bodů možný jen v případě přepravy dítěte za úplné absence autosedačky. Následně žalovaný vydal nyní napadené rozhodnutí.

4. Podle „žalobních důvodů k původnímu textu“ žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za způsobilý podklad pro záznam bodů v registru řidičů je podle žalobce možno považovat nejen rozhodnutí, které má vlastnosti dané § 123b zákona o silničním provozu, ale zejména také přesný soulad popisu skutku s jednáním dle přílohy tohoto zákona.

5. Žalobcova zásadní námitka uvedená v odvolání, na kterou v žalobě plně odkázal, přičemž odvolání zároveň „nakopíroval“ za žalobu, směřovala proti záznamu bodů za přestupek s právní mocí dne 5. 8. 2021 na základě příkazového bloku série AJ/2018, č. B 1546498. Vůči ostatním záznamům žalobce nic nenamítal. V části 5. bloku „Popis skutku – čas, místo způsob spáchání“ je tvrzeno porušení § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu. Skutek byl na příkazovém bloku i v oznámení popsán tak, že řidič přepravoval ve vozidle dítě v autosedačce, která neodpovídala tělesným rozměrům dítěte. To je podle žalobce jednak naprosto nedostatečné a nepřezkoumatelné tvrzení a skutek zejména nesouhlasí s textem přílohy zákona a nelze za něj zaznamenat body.

6. Žalobce namítal, že za takový skutek nelze zaznamenat body, neboť jednání týkající se přepravy dětí v autosedačce je v příloze zákona o silničním provozu uvedeno takto: „porušení povinnosti použít dětskou autosedačku nebo bezpečnostní pás při přepravě dětí podle § 6“. Čtyři body lze tudíž zaznamenat toliko za absenci autosedačky jako takové nebo nepoužití bezpečnostního pásu, neboť záznam bodů, resp. dosažení dvanácti bodů je považováno za trest, a popis skutku proto nelze extenzivně rozšiřovat nad přesný text popisu skutku, jak je uveden v zákoně, resp. jeho příloze.

7. Žalobce dále poukázal na to, že pro posouzení věci byla naprosto klíčová i jeho argumentace uvedená v odvolání pod body 19 až 25, na kterou odkázal s tím, že ji činí součástí žalobních důvodů. Žalovaný ji na straně 3 napadeného rozhodnutí sice zmínil, ale nijak se k ní nevyjádřil a ani se ji nepokusil vyvrátit.

8. Žalobce konstatoval, že žalovaný v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že skutek žalobce byl správně podřazen pod § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu. Dále však již popis skutku neporovnal s textem přílohy zákona o silničním provozu „porušení povinnosti použít dětskou autosedačku nebo bezpečnostní pás při přepravě dětí podle § 6“.

9. Další nedostatky napadeného rozhodnutí žalobce spatřoval v tvrzení týkajícím se pokutového bloku série AB/2018, č. 1546498. Takový blok podle něj spisová dokumentace neobsahuje. Vysvětlení žalovaného, že mělo jít o sérii AJ/2018 a „zřejmou nesprávnost – administrativní chybu úředníka“, žalobce označil za nesprávné a právně neudržitelné. Tím, že došlo k jakési opravě a nahrazení části odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný žalobce zásadně poškodil v tom smyslu, že mu proti takové opravě a nahrazení znemožnil podat odvolání. Tím byla navíc porušena zásada dvojinstančnosti ve správním řízení.

10. Dále žalobce soudu předložil „žalobní důvody k novému textu“. V nich uvedl, že žalovaný z analýzy textu na pokutovém bloku a textu přílohy zákona o silničním provozu dovodil nesprávné právní závěry, když tvrdí, že „k záznamu 4 bodů tak dochází při porušení kteréhokoliv požadavku uvedeného v § 6 v případě přepravy dětí ve vozidle a není rozlišováno, zda k užití sedačky nedošlo vůbec, nebo došlo ‚pouze‘ k užití sedačky neodpovídající rozměrům dítěte apod“. Nesprávným má být i argument, podle kterého „text přílohy zákona odkazuje k celému § 6 zákona č. 361/2000 Sb., a jednotlivé speciální kvalifikace tohoto druhu porušení zákona v § 6, tak neodpovídají díky svojí detailnosti tomuto obecnému textu“.

11. Žalobce však trvá na tom, že „podle § 6“ označuje situaci (přeprava dětí), na kterou podmínka dopadá, nikoli však podmínky, které musí být nutně splněny. Tedy „podle“ ještě nemusí nutně znamenat „v plném souladu“. Případné nejasnosti či nedostatečnosti právní úpravy nemohou jít žalobci k tíži. Správní orgán podle žalobce není oprávněn si extenzivně rozšiřovat popis „jednání“ dle přílohy zákona o silničním provozu. „Jednání“ a jeho popis je třeba považovat za „skutek“, jehož definice mimo jiné spočívá v tom, že nesmí být možnost jej zaměnit za jiný. V dalším žalobce odkázal na nakopírovaný text svého odvolání. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě a navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. Má za to, že se s námitkami žalobce řádně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Příloha zákona o silničním provozu podle žalovaného nerozlišuje, že by muselo být porušeno právě určité „podustanovení“, aby byly splněny podmínky pro záznam bodů, nebo že by porušením některých ustanovení § 6 tohoto zákona nedošlo k záznamu bodů. K záznamu čtyř bodů tak dochází při porušení kteréhokoliv požadavku uvedeného v § 6 zákona o silničním provozu v případě přepravy dětí ve vozidle a není rozlišováno, zda k užití sedačky nedošlo vůbec, nebo došlo „pouze“ k užití sedačky neodpovídající rozměrům dítěte apod. V případě namítaného označení příkazového bloku se jednalo o zřejmou nesprávnost. Replika žalobce 13. Žalobce v replice ze dne 8. 2. 2023 setrval na argumentaci již uvedené v žalobě. Posouzení věci soudem 14. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný do dvou týdnů od doručení výzvy nesdělil svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří–li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

15. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

16. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že přípisem ze dne 6. 8. 2021, zn. OSA–ŘP/2021/BH–41/Há, magistrát oznámil žalobci, že ke dni 5. 8. 2021 dosáhl celkového počtu dvanácti bodů v bodovém hodnocení, a vyzval ho k odevzdání řidičského průkazu. Proti provedení záznamu podal žalobce včasné námitky, ve kterých nesouhlasil se záznamem bodů, protože se podle svých slov nedopustil tvrzeného přestupku. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí již byl zastoupen svým současným právním zástupcem a argumentoval obdobně jako později v žalobě.

18. Podle vydaných správních rozhodnutí měl žalobce dosáhnout zápisu dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče na základě tří rozhodnutí. Ve vztahu k záznamu bodů provedeným na základě bloku na pokutu na místě zaplacenou ze dne 27. 9. 2019, série AB/2017, č. B 0604772, a na základě příkazu ze dne 21. 9. 2020, č. j. MgMT/096433/2020, však žalobce žádné žalobní námitky neformuloval, soud se jimi proto nezabýval.

19. Před vypořádáním se s žalobními námitkami soud opětovně poukazuje na to, že věci zápisu bodů do bodového hodnocení žalobce podle sporného oznámení, resp. příkazového bloku již jednou rozhodoval. Rozsudkem ze dne 7. 11. 2022, č. j. 141 A 10/2022–48, rozhodl tak, že pro nepřezkoumatelnost zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 22. 3. 2022, č. j. KUUK/045214/2022/DS/Hac, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 5. 5. 2022, č. j. KUUK/069203/2022/DS/Hac, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí magistrátu ze dne 6. 12. 2021, sp. zn. SZ MgMT/0866283/BH/2021/Vrb, č. j. MgMT/129898/2021. Důvodem pro zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného bylo to, že se v něm nezabýval samou podstatou námitky uvedené žalobcem poprvé v odvolání, a sice tím, že za skutek spáchaný žalobcem porušením § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu nelze zaznamenat body do registru řidičů, neboť podle žalobcova výkladu přílohy zákona o silničním provozu je záznam bodů možný jen v případě přepravy dítěte za úplné absence autosedačky. Nyní žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno po vrácení věci žalovanému.

20. Soud dále považuje za vhodné připomenout, že z charakteru řízení o námitkách vyplývá zásadní rozdíl mezi tímto řízením a řízeními o přestupcích, na základě kterých se body do registru řidičů zaznamenávají. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či v jiném právním předpisu jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byl záznam bodů v registru řidičů proveden v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Předmětu řízení pak odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání opravných prostředků, jsou–li zákonem připuštěny. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.

21. V případě námitek proti zaznamenání bodů může být zkoumáno pouze to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v zákoně. Co se však týče samotného aktu, na jehož základě byl záznam proveden, platí pro něj presumpce správnosti a není na odvolací instanci ani soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností. Pouze v případě, že by tento akt byl zákonem předepsaným způsobem zrušen, musel by správní orgán body z registru odstranit, což by se podle § 156 správního řádu mělo stát usnesením vydaným ex officio (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011–103). Právě z výše citovaných úvah vycházel soud při hodnocení žalobních námitek, kdy tou stěžejní bylo to, že počet zaznamenaných bodů neodpovídá spáchanému přestupku.

22. Jako první se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností vydaných rozhodnutí. Namítl–li žalobce, že jestliže skutek byl na příkazovém bloku i v oznámení popsán tak, že řidič přepravoval ve vozidle dítě v autosedačce, která neodpovídala tělesným rozměrům dítěte, jde o „naprosto nedostatečné a nepřezkoumatelné tvrzení“, soudu není nijak zřejmé, kam touto námitkou mířil. Takovýto popis skutku podle soudu odpovídá porušení povinnosti vymezené v § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu. Dle názoru soudu je tedy popis skutku zcela dostatečný a přezkoumatelný. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu navíc platí, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, … neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013–16).

23. Žalobce dále namítal, že pro posouzení věci byla naprosto klíčová i jeho argumentace uvedená v odvolání pod body 19 až 25. Žalovaný ji měl na straně 3 napadeného rozhodnutí sice zmínit, ale nijak se k ní podle žalobce nevyjádřil a ani se ji nepokusil vyvrátit.

24. K tomu soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64). Přehlédnout přitom nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43).

25. V odstavcích 19 až 25 podaného odvolání se žalobce věnoval rozboru § 6 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu se závěrem, že použití neodpovídající autosedačky podle něj nelze rozhodně subsumovat pod jednání uvedené v příloze zákona o silničním provozu. Dále se zabýval přepravou dítěte na sedadle vybaveném airbagem a zcela obecně požadavky na obsah příkazového bloku s blíže neodůvodněným závěrem, že příkazový blok tyto nároky nesplňuje.

26. Soud z odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistil, že tím, zda lze za spáchaný skutek zapsat čtyři body do bodového hodnocení řidiče – žalobce, se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval na straně 4 (a soud se zákonností této úvahy bude zabývat níže). O přepravu dítěte na sedadle vybaveném airbagem v projednávané věci nešlo, nebylo proto ani důvodu jakkoli reagovat na rozbor právní úpravy, která se k ní vztahuje. Úkolem žalovaného pak nebylo ani reagovat na zcela obecné úvahy ohledně požadavků na obsah příkazového bloku, které žalobce v namítané části odvolání nijak konkrétně nevztáhl k posuzovanému příkazovému bloku.

27. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud nespatřoval konečně ani v tom, že žalovaný v jeho odůvodnění uvedl, že magistrát příkazový blok označil jako blok ze série AB/2018, č. 1546498, namísto správného označení série AJ/2018, č. 1546498. Je totiž toho názoru, že šlo o pouhé administrativní pochybení vzniklé při vyhotovení příslušných rozhodnutí, které bylo odstranitelné vyjasněním v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jak z podaného odvolání, tak z podané žaloby je zřejmé, že žalobci toto pochybení nebránilo v plném porozumění obsahu vydaných rozhodnutí, neboť s nimi polemizoval. Opravou v označení pokutového bloku pak nedošlo ani k tvrzenému porušení zásady dvojinstančnosti ve správním řízení.

28. Zásada dvojinstančnosti totiž zaručuje, že vždy, proběhne–li řízení před správním orgánem prvního stupně, je možné, aby meritorní rozhodnutí, jež správní orgán prvního stupně vydal, přezkoumal orgán odvolací. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se tak lze odvolat, tj. podat řádný opravný prostředek (nestanoví–li zákon jinak). Tato zásada tudíž nezakotvuje, jak se žalobce nejspíše domnívá, že žalovaný nemůže „zhojit“ vady prvostupňového rozhodnutí ve svém rozhodnutí. Zásada dvojinstančnosti tedy znamená, že „řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), že tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007–75, publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS, odst. 51).

29. Z uvedených důvodů soud nepřisvědčil žalobcovým námitkám ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

30. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že na příkazovém bloku je v části 5. bloku „Popis skutku – čas, místo způsob spáchání“ uvedeno porušení § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu. Skutek byl na příkazovém bloku i v oznámení popsán tak, že řidič přepravoval ve vozidle dítě v autosedačce, která neodpovídala tělesným rozměrům dítěte.

31. Podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je řidič motorového vozidla kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N32, které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kg a tělesná výška nepřevyšuje 150 cm, pouze za použití dětské autosedačky; při této přepravě 1. dítě musí být umístěno v dětské autosedačce, která odpovídá jeho hmotnosti a tělesným rozměrům, 2. na sedadle, které je vybaveno airbagem, který nebyl uveden mimo činnost, nebo pokud byl uveden mimo činnost automaticky, nesmí být dítě v dětské autosedačce přepravováno čelem proti směru jízdy.

32. Podle § 123a zákona o silničním provozu se bodovým hodnocením zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků, jednání, které má znaky přestupku podle jiného právního předpisu, nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla nebo že se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k tomuto zákonu.

33. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že řidiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů.

34. Podle přílohy č. 1 zákona o silničním provozu – Přehledu jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání se za „porušení povinnosti použít dětskou autosedačku nebo bezpečnostní pás při přepravě dětí podle § 6“ zapíší čtyři body.

35. Oproti svému předchozímu rozhodnutí o odvolání žalobce se nyní žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval námitkami žalobce, podle kterých mu za spáchaný skutek nebylo možné zaznamenat čtyři body do bodového hodnocení. Soud se přitom s jeho posouzením zcela ztotožňuje, neboť i podle něj je zcela zřejmé, že v příloze č. 1 zákona o silničním provozu je odkazováno na – a postihováno tudíž je – porušení všech povinnosti uvedených v § 6 zákona, které se týkají používání dětské autosedačky nebo bezpečnostního pásu při přepravě dětí, tedy i jakékoli povinnosti uvedené v § 6 odst. 1 písm. c) zákona. Vyplývá to již z jazykového výkladu textu příslušné položky v tabulce, kdy použití výrazu „podle“ určitého ustanovení (zde § 6) neznamená nic jiného než odkaz na celé odkazované ustanovení. Zároveň nelze ani vysledovat jakýkoli záměr zákonodárce stanovit v § 6 odst. 1 písm. c) zákona určité povinnosti, avšak zápisem bodů do bodového hodnocení řidiče některé z nich nezatížit například z důvodu, že by jejich porušení neshledával být natolik společensky nebezpečným. Tomu nenasvědčuje již jen to, že porušení stanovených povinností učinil součástí jedné skutkové podstaty. Již z toho je zřejmé, že porušení jednotlivých povinností považoval za srovnatelně společensky nebezpečné. Jediným a zcela logickým důvodem, proč tedy všechny povinnosti uvedené v § 6 zákona o silničním provozu, které se týkají používání dětské autosedačky nebo bezpečnostního pásu při přepravě dětí, nebyly v příloze č. 1 zákona rozepsány, je povaha tabulky, která vyžaduje přehlednost a pokud možno stručnost uváděných informací. Tak tomu bylo i v tomto případě, aniž by to bylo na újmu jednoznačnosti informace, která z ní vyplývala, a sice že za skutek spočívající v přepravě dítě v autosedačce, která neodpovídala tělesným rozměrům dítěte, ve vozidle, se do bodového hodnocení řidiče zapíší čtyři body.

36. Soud uzavírá, že žalobcem sporovaný záznam bodů v registru řidičů byl proveden v souladu s příslušnými právními předpisy na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku žalobce, které bylo způsobilým podkladem pro záznam bodů. Žalobu soud vyhodnotil v mezích žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.