141 Af 16/2023–114

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: GIANT STAR s.r.o., IČO: 28744292 sídlem Kurzova 2222/16, Stodůlky, 155 00 Praha 5 zastoupena advokátkou JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D. sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. 35569–4/2023–900000–311 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 141 Af 16/2023–72.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2023, č. j. 35569–4/2023–900000–311, kterým bylo zčásti změněno rozhodnutí Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 20. 6. 2023, č. j. 317–21/2023–620000–12. Prvostupňovým rozhodnutím celní úřad žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění ke dni spáchání přestupku 10. 10. 2018 (dále jen „zákon o hazardu“) tím, že v provozovně zvané „BRIX bar“ v Mostě nejméně ke dni 10. 10. 2018 provozovala v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu vyjmenované hazardní hry, ke kterým nebylo uděleno povolení, prostřednictvím čtyř vyjmenovaných herních zařízení. Žalobkyni byla za daný přestupek uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Dále byla žalobkyni uložena povinnost úhrady nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. Dále na základě § 53 odst. 1 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění ke dni spáchání přestupku 10. 10. 2018 (dále jen „zákon o přestupcích“) byla neznámé osobě zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Most zabrána dvě herní zařízení typu Diascope a dvě herní zařízení typu Golden Horse včetně všech částí, součástí a příslušenství s tím, že vlastníkem zabraných věcí se na základě § 53 odst. 3 zákona o přestupcích stal stát. Konečně byla na základě § 53 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích neznámé osobě zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Most zabrána hotovost nalezená ve schránkách výše uvedených herních zařízení v celkové výši 9 800 Kč s tím, že vlastníkem zabrané hotovosti se na základě § 53 odst. 3 zákona o přestupcích stal stát. Změna prvostupňového rozhodnutí provedená žalovaným spočívala ve formální, nikoliv věcné, změně výroku prvostupňového rozhodnutí, ke které přistoupil žalovaný dle svého odůvodnění (viz strana 9 napadeného rozhodnutí) pouze proto, že „výrok neobsahoval přesné informace o označení herních zařízení a v této souvislosti rovněž formulačně upřesnil skutkovou větu.“ V ostatních výrocích zůstalo prvostupňové rozhodnutí nedotčeno. Žaloba 2. Žalobkyně po rekapitulaci výroku prvostupňového a napadeného rozhodnutí namítala, že přestupek, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, je promlčen a řízení o přestupku nebylo nikdy řádně zahájeno, tj. odpovědnost za přestupek zanikla dle § 29 písm. a) zákona o přestupcích, a řízení o přestupku tudíž mělo být zastaveno. Dle žalobkyně promlčecí doba v případě přestupku dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu činí dle § 30 písm. b) zákona o přestupcích 3 roky. Žalobkyni bylo sice před uplynutím promlčecí doby dne 23. 9. 2021 doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku, avšak toto oznámení neobsahovalo v rozporu s § 78 odst. 3 zákona o přestupcích popis skutku, který je uveden ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Popis skutku se týkal zcela jiné provozovny (s jiným názvem a v jiném městě), kde žalobkyně nikdy nepodnikala. Žalobkyně na tuto skutečnost upozornila dne 21. 10. 2021 celní úřad, který následně „opravil“ popis skutku, avšak tato „oprava“ byla dle žalobkyně fakticky zcela novým popisem skutku. Dle žalobkyně tedy pokud kdy přestupkové řízení bylo zahájeno, stalo se tak až po uplynutí promlčecí doby, jelikož celní úřad sdělil žalobkyni až přípisem ze dne 3. 11. 2021, že upřesňuje předmět řízení a „opravil“ místo, kde mělo dojít ke spáchání skutku. Takovýto postup nelze dle žalobkyně hodnotit jinak než jako postup dle § 78 odst. 4 zákona o přestupcích, a tudíž k zahájení řízení o přestupku, který se týkal provozovny žalobkyně BRIX bar, mohlo dojít až doručením tohoto sdělení žalobkyni, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby, jejíž běh skončil 10. 10. 2021, čímž zanikla odpovědnost žalobkyně za přestupek.

3. Žalobkyně upozornila, že žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 As 26/2019–26, týkající se problematiky dodatečného upřesnění skutku, avšak žalovaný se dopustil nesprávné interpretace zmíněného rozsudku, neboť za upřesnění místa by bylo možné považovat např. doplnění čísla popisného či upřesnění konkrétního místa v budově, nikoli změnu města a podniku, jako tomu bylo v případě žalobkyně.

4. Další pochybení správních orgánů spatřovala žalobkyně v nesprávném výkladu pojmu provozoval v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí. Dle žalobkyně byla při kontrole celního úřadu dne 10. 10. 2018 zjištěna 4 technická herní zařízení (dále jen „THZ“, případně „herní zařízení“), a to 2 herní zařízení Diascope a 2 herní zařízení Golden Horse. Žalobkyně však žádná THZ neprovozovala, nedisponovala klíči, nezajišťovala žádnou obsluhu, servis ani nic, co by s provozováním THZ bylo běžně spojeno. Žalobkyně pouze pronajala prostor, kde byla následně THZ umístěna a nalezena celním úřadem. Ačkoli správní orgány ve svých rozhodnutích odkazují na judikaturu, která definuje pojem provozoval, tuto dle žalobkyně vykládají nesprávně. Z judikatury vyplývá, že samotné pronajmutí prostor není provozováním, pokud odměna za pronájem nesouvisí s výdělkem z THZ. Žalobkyně nebyla nikdy nijak zainteresována na provozování THZ, nájem byl předběžně dohodnut pevnou částkou, a tudíž žalobkyni bylo lhostejno, zda něco bude či nebude provozováno, neboť výši nájemného to nijak neovlivnilo.

5. Dle žalobkyně vykládá celní úřad (a ve shodě s ním i posléze žalovaný) pojem provozovat zcela v rozporu se soudní praxí, což plyne ze strany 17 prvostupňového rozhodnutí, když provozování THZ dovodil celní úřad na základě zjištění, že a) došlo k poskytnutí prostor provozovny žalobkyně k umístění THZ, b) byl žalobkyní umožněn přístup do zmíněných prostor provozovny, c) bylo umožněno připojení THZ k elektrické síti a k internetu, d) žalobkyně zajišťovala obsluhu THZ, e) žalobkyně zajišťovala vše potřebné k běžnému provozu THZ. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s uvedenými pěti zjištěními celního úřadu pod písmeny a) až e).

6. Pokud jde o zjištění ohledně poskytnutí prostor provozovny k umístění THZ a umožnění vstupu do těchto prostor, žalobkyně namítala, že se jedná o nesprávná skutková zjištění, jelikož žalobkyně nepronajala svou provozovnu, ale pouze její prostorově oddělenou část, kterou sama neužívala. Žalobkyně tedy neprovozovala svou podnikatelskou činnost v totožném prostoru, kde byla THZ umístěna. Dále žalobkyně nerozhodovala o tom, kdo do pronajaté části má přístup a kdo nikoli, nerozhodovala o otevření/zavření prostor a nijak nekontrolovala osoby, které tam vcházely.

7. Pokud jde o zjištění ohledně umožnění připojení THZ k elektrické síti a internetu, žalobkyně namítala, že připojení bylo sjednáno ve smlouvě nájemní. Kdo však zapnul přístroje a zapojil je k internetu, žalobkyně neví, neboť za tímto účelem měl dorazit zástupce provozovatele THZ. Tato skutečnost (zapnutí přístrojů a připojení k internetu) nebyla dle žalobkyně v řízení nijak prokázána a žalovaný presumuje svou skutkovou verzi, kterou nemá nijak důkazně podloženou.

8. Pokud jde o zjištění ohledně zajištění obsluhy THZ žalobkyní, žalobkyně namítala, že se rovněž jedná o nesprávný a neprokázaný skutkový závěr, když k této otázce nebylo provedeno žádné dokazování.

9. Pokud jde o zjištění, že žalobkyně zajišťovala vše potřebné k provozu THZ, namítala žalobkyně, že se jedná o skutkový závěr, který nemá oporu ve spisovém materiálu. Žalobkyně nic nezajišťovala, neměla klíče od THZ a žádné dokazování k této skutečnosti nebylo provedeno.

10. Dle žalobkyně je provedené dokazování ve správním řízení neúplné. Ačkoli přitom žalobkyně navrhovala doplnění dokazování, jejím návrhům nebylo vyhověno, což správní orgány odůvodnily poměrně absurdně. Žalobkyně navrhovala zejména svědecké výslechy několika osob, které se mohly vyjádřit k uzavření smlouvy o nájmu, o jejím obsahu a o dalších ujednáních, o tom, kdy byly přístroje dovezeny do oddělené části provozovny žalobkyně a zda byly či nebyly zapojeny, zda někdo vyplácel výhry, jak byl daný prostor zabezpečen, jaké byly kontakty na nájemce, kdo měl k dispozici klíče od THZ atd. Dle žalobkyně žalovaný žádný z těchto důkazů neprovedl, což odůvodnil mimo jiné obsahem podání vysvětlení daných osob pořízených dle § 137 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ačkoli takový postup je vyloučen ustanovením § 137 odst. 4 správního řádu. Dle žalobkyně tak žalovaný téměř jedním dechem sděluje, že jde o důkazy nadbytečné, přičemž následně sděluje, že se mnoho skutečností nepodařilo zjistit či prokázat a následně odkazuje na podání vysvětlení navržených svědků, kdy mimo jiné i uznává, že podání vysvětlení nemůže být ve správním řízení použito jako důkaz. Dle žalobkyně jde o zcela absurdní situaci, která měla být žalovaným napravena, avšak žalovaný, zřejmě vědom si toho, že odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím pěti let dne 10. 10. 2023, bez dalšího rezignoval na povinnost řádně zjistit skutkový stav a věc rozhodl bez napravení pochybení celního úřadu.

11. Dle žalobkyně se žalovaný snažil zhojit nedostatečně provedené dokazování tím, že za důkaz označil Protokol o kontrole ze dne 5. 2. 2019, č. j. 10375–2/2019–620000–61 (dále jen „protokol o kontrole“), který obsahuje sdělení jednotlivých osob podaná v režimu podání vysvětlení (tedy procesně nepoužitelná sdělení) a dále zjištění správního orgánu na základě vlastních šetření, dále však ničím nepotvrzených. Takovýto postup je dle žalobkyně obcházením zákona, čímž žalovaný zasáhl zásadním způsobem do práv žalobkyně.

12. O porušování práv žalobkyně svědčí dle žalobkyně i skutečnost, že jedna ze svědkyň (servírka A. K. v provozovně žalovaného), ač je cizinkou a česky dostatečně nehovoří, byla vyslýchána bez účasti tlumočníka. Již tato skutečnost je dle žalobkyně způsobilým důvodem pro zopakování výslechu svědkyně. Nadto zmíněná svědkyně byla dle žalobkyně vyslechnuta pouze v režimu podání vysvětlení. I tak však žalovaný a celní úřad ve svých rozhodnutích zjevně z obsahu sdělení této svědkyně vycházejí, čímž došlo ke zkrácení práv žalobkyně.

13. Dle žalobkyně též obsah monitoringu provozovny žalobkyně provedený pracovníky celního úřadu dne 28. 9. 2018, shrnutý v protokolu o kontrole, nemohl být podkladem pro skutková zjištění, když zápis o monitoringu není samotnou kontrolou a sdělení pracovníků celní správy je tedy nutné postavit na rovinu podání vysvětlení, jehož použitelnosti brání ustanovení § 137 odst. 4 správního řádu.

14. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nerespektoval zásadu presumpce neviny. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobkyně zřejmé, že většinu rozhodných skutečností žalovaný pouze předpokládá a pokud žalobkyně neprokázala opak, vycházel ze svých úvah. Důkazy, které žalobkyně navrhovala, však neprovedl. Takový postup je dle žalobkyně v řízení o přestupku zcela nepřijatelný. Úlohou žalovaného je dle žalobkyně prokázat jednotlivé znaky skutkové podstaty přestupku, a pokud byť jediný není naplněn, řízení o přestupku zastavit. Žalovaný však staví své konstrukce např. na tom, že jiný subjekt neměl na dané adrese ohlášenou provozovnu, proto provozovatelem je žalobkyně. Daná situace je však dle žalobkyně lehce vysvětlitelná a zcela zapadá do skutkových tvrzení žalobkyně, kdy sice došlo k předběžné dohodě o pronájmu prostor a k navezení přístrojů, avšak finální dohoda nebyla dosud podepsána, a tudíž vlastník a provozovatel přístrojů nemohl zatím ohlásit svou provozovnu. Pokud by neproběhla kontrola celního úřadu dne 10. 10. 2018, došlo by dle žalobkyně k ohlášení nově vzniklé provozovny v řádu dní.

15. Žalovaný dle žalobkyně v rámci svého rozhodování hodnotil platnost nájemní smlouvy a učinil tak zjevně v rozporu se zásadami civilního práva. K této skutečnosti neprovedl dle žalobkyně navrhované dokazování.

16. Dále žalobkyně namítala, že ve správním řízení byla zkrácena její procesní práva i tím, že žalovaný, resp. celní úřad, vycházel z teze, že důkazní břemeno nese ten, kdo určitou skutečnost tvrdí. Toto je dle žalobkyně pravdou v civilním řízení soudním, za určité situace i v řízení daňovém. Není to však pravdou v řízení o přestupku, které je provázeno zásadou presumpce neviny a zásadou vyšetřovací. Tedy veškeré skutečnosti, které jsou pro věc důležité, musí dle žalobkyně prokázat správní orgán. Z logiky věci pak dle žalobkyně vyplývá, že negativní skutečnost (tedy, že někdo něco neprovozoval, nedělal, někde nebyl apod.) neměla prokazovat žalobkyně, ale správní orgán.

17. Žalobkyně za nesprávné považuje též nevyslechnutí A. N. a N. K., pracovnic celního úřadu, které byly přítomny pořízení videozáznamů a vstupu do provozovny. Ve věci bylo dle žalobkyně mimo jiné sporné to, zda byly přístroje (THZ) v době počátku kontroly zapnuté či vypnuté. Z videozáznamu, který je označen jako vstup do provozovny dle žalobkyně plyne, že přístroje byly vypnuté. Žalobkyně byla v rámci správního řízení přesvědčena, že tento záznam byl pořízen při prvotním vstupu. Až z rozhodnutí celního úřadu zjistila, že tomu tak být nemělo, ačkoli tomuto nic nenasvědčovalo. Proto ve správním řízení navrhovala svědecky vyslechnout osoby, které byly tehdy přítomny kontrole, což však provedeno nebylo. Dle žalobkyně je z videozáznamu zřejmé, že je pořizován tajně, což by odpovídalo tomu, že je pořízen při prvotním vstupu. Je nelogické, aby nahrávka pořízená při probíhající kontrole byla natáčena skrytě. Otázka pořízení videozáznamu tudíž dle žalobkyně zůstala zcela neobjasněna.

18. Za nesprávný postup považuje žalobkyně též způsob, jakým došlo k otevření THZ. Žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že nemá k dispozici klíče od THZ a tyto THZ nejsou její. Toto nebylo žalovaným ani správním orgánem zpochybněno, což plyne i z napadeného rozhodnutí, když účastníkem řízení je i neznámý vlastník THZ. Přesto žalobkyni byla uložena povinnost směřující k otevření THZ, tedy byla správními orgány nucena k tomu, aby poškodila věc ve vlastnictví jiného (když bez klíčů není jiný než násilný vstup do přístrojů prakticky možný, o čemž se žalobkyně přesvědčila při exekučním otevření THZ). Žalobkyně nijak otevření THZ nebránila a po poučení, že je povinna zajistit zámečníka, tak učinila a dostavila se ve stanovený termín na určené místo v doprovodu zámečníka. Ačkoli žalobkyně zajistila zámečníka, celní úřad jeho služeb nevyužil, následně sám objednal zámečníka a toto žalobkyni naúčtoval. Daný postup je dle žalobkyně absurdní a proti rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady podala žalobkyně samostatnou žalobu (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 141 Af 17/2023, pozn. soudu).

19. Dále žalobkyně namítala, že trest, který jí byl uložen (pokuta ve výši 200 000 Kč), je zcela nepřiměřený závažnosti skutku, délce jeho údajného trvání, jakož i osobě žalobkyně. Uložený trest je pro žalobkyni likvidační. Takto vysoké pokuty nejsou dle žalobkyně mnohdy ukládány ani v řízení trestním při projednávání trestného činu dle § 252 trestního zákoníku. Dle žalobkyně přitom přestupek postihuje jednání nižší společenské škodlivosti, uložená pokuta však značně přesahuje pokuty ukládané v trestním řízení a žalovaný ani nezkoumal, zda uložená pokuta je přiměřená z hlediska majetkové situace žalobkyně.

20. Pokud by soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět žalovanému (byť žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na závažnost pochybení není jiný postup možný), navrhla žalobkyně z procení opatrnosti jako eventualitu postup ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a snížení uložené pokuty, event. upuštění od jejího uložení. Vyjádření žalovaného k žalobě 21. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. K žalobní námitce promlčení přestupku žalovaný uvedl, že se promlčením přestupku zabýval na stranách 21 a 22 napadeného rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že odpovědnost žalobkyně za přestupek nezanikla z časových důvodů, když řízení o přestupku žalobkyně bylo řádně zahájeno dne 23. 9. 2021, tedy ve lhůtě tří let od jeho spáchání, neboť chybný název a adresa provozovny žalobkyně v oznámení o zahájení přestupkového řízení představovalo chybu v psaní, která nezpůsobila pochybnosti ohledně identifikace skutku. Žalovaný dále reprodukoval svou argumentaci z napadeného rozhodnutí k otázce promlčení.

22. K žalobní námitce ohledně nesprávného výkladu pojmu provozování THZ v napadeném rozhodnutí, žalovaný uvedl, že v daném případě bylo zcela jednoznačně prokázáno, že v provozovně žalobkyně registrované ve veřejném rejstříku, kde žalobkyně vykonávala hostinskou činnost, byla umístěna čtyři funkční herní zařízení, jejichž prostřednictvím byly v provozovně žalobkyně provozovány hazardní hry, ke kterým nebylo uděleno žádné povolení vyžadované zákonem o hazardu. Právě na těchto herních zařízeních byly provedeny kontrolní nákupy, kterými byl doložen jejich hazardní charakter. Žalovaný upozornil, že skutečností, že za provoz herních zařízení v provozovně byla odpovědná právě žalobkyně se podrobně zabýval již celní úřad (strany 17 až 24 prvoinstančního rozhodnutí) a žalovaný závěry CÚ doplnil (strany 12 až 20 napadeného rozhodnutí). Žalovaný vyložil sousloví provozování hazardní hry s ohledem na již ustálenou soudní judikaturu. V daném případě nefiguroval žádný subjekt, který by disponoval povolením k provozování hazardních her v provozovně žalobkyně, která zde jako jediná v době zahájení kontroly vykonávala ekonomickou činnost. Žalovaný zdůraznil, že odpovědnost za přestupek podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu má objektivní charakter.

23. Žalovaný dále konstatoval, že v případě žalobkyně je zcela bezpředmětné, jaké smlouvy měla žalobkyně ve vztahu k umístění herních zařízení uzavřeny a zda byly účinné či nikoliv. V průběhu kontroly nebyla dle žalovaného v provozovně žalobkyně přítomna žádná jiná osoba, která by zde vykonávala na vlastní odpovědnost ekonomickou činnost nebo osoba, která by jménem jiného subjektu zde umístěná herní zařízení provozovala, zajišťovala jejich chod a běžnou zevní údržbu, vyplácení výher apod. Přesto byla herní zařízení provozována. V provozovně žalobkyně byly přítomny výhradně osoby spojené s hostinskou činností žalobkyně, které měly k herním zařízením neomezený přístup a fakticky výkonem hostinské činnosti zajišťovaly min. přístup veřejnosti k těmto herním zařízením. Veřejnost se nemohla k herním zařízením dostat jinak než přes prostor využívaný k hostinské činnosti žalobkyně a výhradně v její otevírací době. Tvrzení žalobkyně za zjištěného stavu věci jsou dle žalovaného účelová a absurdní. Pokud by žalobkyně pronajala pouze určitou část prostor provozovny, kterou sama nepoužívala, pak je těžko obhajitelné, že do ní bez přítomnosti nájemce svévolně vstoupil jednatel žalobkyně a herní zařízení z vlastního rozhodnutí vypnul a odpojil od elektřiny. Za této situace je dle žalovaného také těžko obhajitelné, že do pronajatého prostoru mohli bez přítomnosti či dohledu nájemce a za plné součinnosti žalobkyně volně vstupovat jakékoliv osoby a realizovat hazardní hru, když podmínky nájmu dosud nebyly plně dohodnuty a herní zařízení měla být vypnuta. Ve skutečnosti byla dle žalovaného žalobkyně plně srozuměna s tím, že daná herní zařízení byla zapnutá, v provozu a že byla používána hosty provozovny ke hře. Za této situace je již pouze dokreslením stavu věci, když servírka vypověděla, že hosté provozovny na herních zařízeních běžně hráli a že jeden z jednatelů měl klíče od herních zařízení a řešil vyplácení výher hráčům.

24. K žalobní námitce ohledně použitelnosti záznamů o podaném vysvětlení, neprovedení žalobkyní navrhovaných výslechů a k právu na tlumočníka žalovaný uvedl, že použitelností záznamů o podaném vysvětlení a neprovedením navržených výslechů se žalovaný zabýval na stranách 28 a 29 napadeného rozhodnutí. K důkazní hodnotě protokolu o kontrole se žalovaný vyjádřil na straně 29 napadeného rozhodnutí, k právu na tlumočníka na stranách 30 a 31 napadeného rozhodnutí a k nesení důkazního břemene na straně 32 žalovaného rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že použití protokolů o kontrole pořízených v rámci kontrol na základě zákona o hazardu k dokazování je standardním postupem osvědčeným ustálenou judikaturou správních soudů, a nikoliv obcházením zákona. Takřka všechna rozhodnutí žalovaného vydaná ve věci přestupků na úseku nelegálního hazardu vycházejí dle žalovaného především z obsahu protokolů o jednotlivých kontrolách. Tyto protokoly obsahují jednotlivá zjištění, která kontrolní skupiny učinily v průběhu jednotlivých kontrol a zachytily v jejich obsahu. Tyto protokoly také dle žalovaného přirozeně shrnují výpovědi kontrolovaných osob a osob kontrolám přítomných v režimu podaného vysvětlení po předchozím poučení a poté, co svou výpověď stvrdily vlastními podpisy.

25. K žalobní námitce, že obsah monitoringu provozovny shrnutý v protokolu o kontrole nemohl být podkladem pro skutková zjištění, když zápis o monitoringu není dle žalobkyně samotnou kontrolou, žalovaný uvedl, že k monitoringu provozovny a k pořízenému videozáznamu z tehdy uskutečněného kontrolního nákupu věcně nepřihlížel. Nevyvodil z toho, že herní zařízení byla žalobkyní provozována prokazatelně již dne 28. 9. 2018. Naopak, žalovaný setrval na závěrech celního úřadu, kdy spáchání přestupku bylo doloženo od přesně nezjištěné doby, nejpozději ke dni 10. 10. 2018. Videozáznam ze dne 28. 9. 2018 dle žalovaného pouze dokresluje a doplňuje zjištěné skutečnosti.

26. K žalobní námitce nerespektování presumpce neviny žalovaný uvedl, že se k tomu vyjádřil na straně 31 napadeného rozhodnutí, přičemž zopakoval svou argumentaci, na základě které shledal žalobkyni vinnou z předmětného přestupku.

27. Pokud se jedná o žalobou namítané rozporné hodnocení platnosti nájemní smlouvy, žalovaný konstatoval, že se předloženou smlouvou zabýval na stranách 31 a 32 napadeného rozhodnutí. Otázku platnosti předložené smlouvy zpochybnila dle žalovaného sama žalobkyně svými rozpornými tvrzeními. Žalovaný se zabýval oběma tvrzenými variantami, (o realizaci pronájmu i o tom, že smlouva o nájmu nebyla plněna) a jejich dopadem na věc.

28. K žalobní námitce, že je sporné, zda THZ byla v době zahájení kontroly zapnutá či vypnutá, když z videozáznamu vyplývá, že byla vypnutá, žalovaný uvedl, že se zabýval prvotním příchodem kontrolní skupiny do provozovny na stranách 29, 30 a 33 napadeného rozhodnutí, kde vysvětlil, že videozáznam nebyl pořizován ihned při vstupu do provozovny, kdy byly přístroje zapnuté, nýbrž až dodatečně, poté co je jednatel žalobkyně vypnul. Žalovaný zároveň v napadeném rozhodnutí vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, když shledal, že při vstupu kontrolní skupiny do provozovny byly přístroje zapnuté.

29. K žalobní námitce nepřiměřenosti uloženého trestu žalovaný uvedl, že se výší uložené pokuty zabýval na stranách 23 až 25 napadeného rozhodnutí a na svých závěrech nic nemění. Žalobkyně byla jak ze strany žalovaného, tak ze strany celního úřadu poučena o možnosti splátkování. Při měsíčních splátkách částky 2 780 Kč po dobu 6 let by dle žalovaného došlo k úhradě 200 160 Kč, tzn. splátky k úhradě pokuty ve výši 200 000 Kč rozložené na takto dlouhou dobu nepřekročí částku 2 780 Kč měsíčně. Dle žalovaného je taková splátka vedle měsíčně hrazených nákladů žalobkyně uvedených v žalobě zcela marginální. Již z tohoto úhlu pohledu nelze dle žalovaného považovat uloženou sankci za nepřiměřenou či likvidační. Replika žalobkyně 30. Žalobkyně v replice ze dne 22. 11. 2023 reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě, přičemž polemizovala se závěry žalovaného v jeho vyjádření s tím, že se jedná o stejné závěry, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí. Soud shledal, že zmíněná polemika žalobkyně nepředstavuje novou argumentaci, nýbrž se vesměs jedná o opakování argumentace již uvedené v žalobě.

31. Žalobkyně upozornila, na konkrétní judikaturu trestních soudů, kterou dokládala nepřiměřenost uložené pokuty ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že je jí známo, že v trestních věcech jsou pachatelům, kteří se dopustí trestného činu dle § 252 trestního zákoníku, ukládány pokuty násobně nižší a to za trestnou činnost, která je obecně závažnější, trvá déle a je páchána ve větším rozsahu, než jak tomu je v řízení o přestupcích (např. z databáze ASPI – 5 Tdo 694/2019 – 24 000 Kč, období 5 měsíců, 28 přístrojů, 5 Tdo 272/2017 – 80 000 Kč, 1. 10. 2013–19. 11. 2014, 7 přístrojů, 5 Tdo 1799/2016 – 48 000 Kč, 1. 5. 2012–23. 4. 2013, 3 přístroje). Nadto dle žalobkyně uložená pokuta musí být přiměřená i poměrům obviněného, přičemž uložená pokuta, pokud by byla po žalobkyni vyžadována k zaplacení okamžitě, by byla zcela likvidační. Žalobkyni byly povoleny splátky, tyto řádně hradí, ale i tak jde o značnou zátěž. Žalovaný sice dle žalobkyně uvádí, jakou částku ukládá za jeden nelegálně provozovaný přístroj, ale nijak nezohledňuje soudní praxi v rámci trestních řízení, která by měla logicky trestat přísněji než řízení přestupková, a nezohledňuje ani délku údajného provozování přístrojů. Duplika žalovaného 32. Žalovaný v duplice ze dne 2. 1. 2024 opakoval svou argumentaci z vyjádření k žalobě a z napadeného rozhodnutí. K žalobkyní zmiňované judikatuře Nejvyššího soudu ohledně ukládaných trestů za provozování hazardních her konstatoval, že žalobkyně uvedla několik případů mnohem starších rozsudků Nejvyššího soudu o dovoláních proti ještě starším rozsudkům nižších soudů v trestním řízení, kdy měly být ukládány mnohem nižší pokuty za porušení povinností podle staršího a nyní již neúčinného zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „zákon o loteriích“). Žalobkyně však dle žalovaného pominula, že se jednalo o pokuty ukládané dle denních sazeb spolu s tresty odnětí svobody podle zcela jiných právních předpisů, než podle kterého postupovaly celní orgány. Na žalobkyní odkazovanou praxi podle staršího zákona o loteriích a podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) navázala dle žalovaného v současnosti již ustálená a podstatně mladší správní praxe vystavěná v právním rámci pozdějšího zákona o hazardu. V této souvislosti nelze dle žalovaného odhlédnout od skutečnosti, že podle již neúčinného zákona o loteriích bylo možné za nelegální provozování výherního hracího přístroje (bez povolení) uložit pokutu do 150 000 Kč, v případě nelegálního provozu loterií, tombol nebo jiných podobných her byla maximální výše pokuty 10 000 000 Kč, zatímco podle nyní účinného zákona o hazardu lze za nelegální provozování hazardních her uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč. Ústní jednání soudu 33. Při soudním jednání konaném dne 3. 6. 2025 zástupkyně žalobkyně odkázala na žalobu a repliku. Připomněla, že podala ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2025, č. j. 7 As 125/2024–30, kterým byl zrušen předchozí rozsudek zdejšího soudu, přičemž ponechala na zvážení přerušení tohoto soudního řízení do rozhodnutí Ústavního soudu. Dále pak opakovala svou žalobní argumentaci a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

34. Při tomtéž jednání pověřený pracovník žalovaného odkázal na vyjádření k žalobě a dupliku. Upozornil na nový judikát – rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 19/2024–33, bod 23 odůvodnění, týkající se využití úředních záznamů o podání vysvětlení při dokazování ve správním řízení. Zdůraznil, že postup celního úřadu i žalovaného byl plně v souladu se zmíněným judikátem.

35. Soud při jednání vysvětlil účastníkům, že nevidí důvod pro přerušení řízení a vyčkávání na rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně, neboť z pohledu soudu je předmětná ústavní stížnost nepřípustná a bude muset být odmítnuta, jelikož nesměřuje do konečného rozhodnutí ve věci (§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem byla žaloba zamítnuta, může žalobkyně podat kasační stížnost proti tomuto rozsudku. Pokud by následně Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně, představoval by takový rozsudek Nejvyššího správního soudu konečné rozhodnutí, proti kterému nejsou přípustné řádné ani mimořádné opravné prostředky. Teprve proti takovému konečnému rozhodnutí by pak byla přípustná ústavní stížnost. Posouzení věci soudem 36. Soud konstatuje, že v této věci již dříve rozhodl, a to rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 141 Af 16/2023–72, kterým zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, když dospěl k závěru, že předmětný přestupek žalobkyně, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, je promlčen z důvodu, že v promlčecí době tří let nebylo řádně zahájeno přestupkové řízení, protože v oznámení o zahájení přestupkového řízení doručeném žalobkyni dne 23. 9. 2021 byla jako místo spáchání přestupku uvedena provozovna, ve které žalobkyně nikdy nepodnikala, přičemž k opravě názvu a adresy provozovny došlo až po uplynutí promlčecí doby. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 7 As 125/2024–30, zrušil výše uvedený rozsudek zdejšího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť se neztotožnil s pohledem zdejšího soudu na otázku promlčení přestupku (v podrobnostech viz níže).

37. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly soudem zjištěny.

38. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a konaném ústním jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

39. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 28. 9. 2018 zahájila kontrolní skupina celního úřadu monitoring v provozovně žalobkyně (BRIX bar na adrese Višňová 1011, 434 01 Most). Jeho účelem bylo zjištění, zda jsou zde dodržována pravidla stanovená zákonem o hazardu. V průběhu monitoringu byla v provozovně žalobkyně zjištěna přítomnost čtyř nelegálních herních zařízení typů Diascope a Golden Horse (po 2 ks). Všechna herní zařízení byla zapnutá a v provozu, byl na nich proveden kontrolní nákup. Kontrolní skupina pojala podezření, že v provozovně žalobkyně dochází k porušování zákona o hazardu provozem hazardních her bez potřebného povolení. Monitoring provozovny žalobkyně s popisem průběhu kontrolního nákupu je zachycen audiovizuálním záznamem a úředním záznamem ze dne 28. 9. 2018, č. j. 186223/2018–620000–61.

40. Kontrola zaměřená na dodržování zákona o hazardu byla zahájena dne 10. 10. 2018. Při zahájení kontroly se v provozovně žalobkyně stále nacházela čtyři výše uvedená zapnutá herní zařízení, která byla krátce po vstupu členů kontrolní skupiny jednatelem žalobkyně, Vladyslavem Hlebou, vypnuta a odpojena od elektřiny. V dalším průběhu kontroly byla přítomná obsluha požádána, aby herní zařízení zapnula a zprovoznila a poté byl na všech těchto herních zařízeních pořízen kontrolní nákup. O průběhu kontrolních úkonů byla pořízena fotodokumentace a audiovizuální záznamy (zařazeny ve správním spisu). Kontrolní skupina celního úřadu zjistila, že všechna herní zařízení umístěná v provozovně byla funkční a jednalo se o herní zařízení, na nichž lze provozovat hazardní hry ve smyslu § 3 zákona o hazardu. Platné povolení k provozování hazardních her nebylo při zahájení kontroly, a ani později, ze strany žalobkyně či jiných osob předloženo a nebylo zjištěno ani v příslušných evidencích. O průběhu a ukončení kontroly byl sepsán protokol o kontrole ze dne 5. 2. 2019, č. j. 10375–2/2019–620000–61. Proti obsahu protokolu o kontrole byly ze strany žalobkyně uplatněny námitky, které byly zamítnuty sdělením celního úřadu ze dne 27. 2. 2019 č. j. 10375–3/2019–620000–61.

41. Protože kontrolní skupina celního úřadu pojala podezření, že výše uvedená herní zařízení byla provozována v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu, byla zadržena. Zadržení herních zařízení, včetně identifikace umístěných plomb je zachyceno úředním záznamem o zadržení věci ze dne 10. 10. 2018, č. j. 186223–7/2018–620000–61, a úředním záznamem o vydání věci ze dne 10. 10. 2018, č. j. 186223–8/2018–620000–61. Proti zadržení věcí nebyly ze strany žalobkyně žádné námitky uplatněny.

42. V dalším průběhu kontroly byl kontaktován druhý z jednatelů žalobkyně, Roman Švec, který předložil mj. Smlouvu o podnájmu části prostor sloužících k podnikání uzavřenou mezi již zaniklou společností further trade s.r.o., IČ: 06958532 v postavení podnájemce a žalobkyní v postavení nájemce. Žalobkyně přenechala podnájemci část prostor provozovny o výměře 36 m2 dispozičně oddělených od ostatních prostor za částku 15 000 Kč měsíčně, včetně DPH a spotřeby energie. Smlouva byla podepsána za žalobkyni zmocněnou účetní na jedné straně a na straně druhé subjektem, který byl označen otiskem razítka společnosti another area s.r.o., IČ 06957528 (nyní v likvidaci).

43. Ze správního spisu dále plyne , že samotné řízení o přestupku žalobkyně bylo zahájeno doručením listiny žalobkyni (dne 23. 9. 2021) označené jako Oznámení o zahájení řízení o přestupku a výzva k poskytnutí součinnosti ze dne 20. 9. 2021, č. j. 276488/2021–620000–12. Protiprávní jednání bylo popsáno takto: „Protiprávního jednání se měla obviněná dopustit tím, že nejméně ke dni kontroly 10. 10. 2018, v provozovně označené názvem „BAR QUATRO“ na adrese Hamerská 262, 435 42 Litvínov – Hamr (dále jen „provozovna“), provozovala v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách hazardní hry prostřednictvím 1 ks technického herního výrobního čísla Lucky nova OE – 000762 (PH) umožňujícího hru „DIASCOPE“, 1 ks technického herního zařízení bez výrobního čísla umožňujícího hru „GOLDEN HORSES“, 1 ks technického herního zařízení bez výrobního čísla umožňujícího hru „DIASCOPE“ a 1 ks technického herního výrobního čísla Lucky nova OE – 000767 (PH) umožňujícího hru „GOLDEN HORSES“ (dále jen „THZ“). Předmětná THZ umožňovala hazardní hru, tj. hru, do které sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v které o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost, k jejichž provozu nebylo uděleno povolení dle zákona o hazardních hrách. Jednání obviněné je popsáno v Protokolu o kontrole dodržování zákona o hazardních hrách, vyhotoveném celním úřadem dne 05. 02. 2019 pod č. j. 10375–2/2019–620000–61, který byl dne 06. 02. 2019 doručen do datové schránky advokátky JUDr. Markéty Tukinské, Ph.D., …“ Žalobkyně zároveň byla přiměřeně poučena o právech a povinnostech a současně byla vyzvána k předložení klíčů od herních zařízení za účelem vyjmutí hotovosti z herních zařízení dne 21. 10. 2021.

44. Na zahájení přestupkového řízení reagovala žalobkyně sdělením ze dne 21. 10. 2021, že BAR QUATRO nezná a nikdy takový podnik neprovozovala. Dopis celního úřadu považuje za omyl a navrhuje zastavení řízení. Dále sdělila, že neprovozuje žádné výherní automaty, nemá žádné klíče a věc považuje za nedorozumění. Otevření herních zařízení se nezúčastní.

45. Celní úřad dne 3. 11. 2021 doručil žalobkyni listinu s označením Upřesnění předmětu řízení a výzva k součinnosti ze dne 3. 11. 2021, č. j. 276488–6/2021–620000–12. Celní úřadu touto listinou upozornil žalobkyni, že z protokolu o kontrole, na který oznámení o zahájení řízení odkazovalo, jednoznačně vyplývá, že k popsanému protiprávnímu jednání došlo v BRIX BARu v Mostě a nikoliv v BARu QUATRO v Litvínově a že se v případě označení místa protiprávního jednání jednalo o zřejmou písařskou chybu, která nezpůsobuje nesrozumitelnost předmětu řízení či pochybnosti o totožnosti skutku, o němž bylo zahájeno řízení. Současně celní úřad znovu a správně popsal protiprávní jednání žalobkyně se správnou adresou místa, kde došlo k protiprávnímu jednání. Také znovu vyzval žalobkyni k součinnosti spočívající v předložení klíčů ke schránkám herních zařízení a k účasti na jejich otevření dne 2. 12. 2021. Žalobkyně se dne 2. 12. 2021 dostavila a sdělila, že klíče k otevření herních zařízení nemá. Herní zařízení zůstala neotevřena (viz interní sdělení ze dne 6. 12. 2021 č. j. 276488–8/2021–620000–61).

46. Dne 18. 10. 2022 doručil celní úřad žalobkyni rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 17. 10. 2022, č. j. 286940–5/2022–620000–12, kterým jí na základě § 61 odst. 1 správního řádu nařídil zpřístupnění schránek zadržených herních zařízení dne 16. 11. 2022. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 11. 2022 č. j. 56296–2/2022 900000–312 (žalobkyni doručeno v den jeho vydání).

47. Podle obsahu protokolu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 338513/2022–620000–61, který sepsal celní úřad v souvislosti s plánovaným zpřístupněním schránek zadržených herních zařízení se žalobkyně dne 16. 11. 2022 dostavila na místo uskladnění herních zařízení a sdělila, že zajistila zámečníka, který by měl herní zařízení otevřít, avšak trvala na tom, aby přítomní pracovníci celního úřadu vydali příkaz k otevření herních zařízení. Žalobkyně přitom argumentovala, že není oprávněna udělit pokyn k otevření herních zařízení, neboť nejsou v jejím vlastnictví a nemá k nim užívací právo. Příkaz k otevření herních zařízení nebyl ze strany přítomných pracovníků celního úřadu žalobkyni dán. Ke zpřístupnění schránek zadržených herních zařízení dne 16. 11. 2022 na základě rozhodnutí o předběžném opatření ze strany žalobkyně nedošlo.

48. Protože žalobkyně ve stanovené lhůtě schránky zadržených herních zařízení nezpřístupnila, přistoupil celní úřad k exekuci na nepeněžitá plnění. Exekučním příkazem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 286940–17/2022–620000–12, celní úřad nařídil exekuci provedením náhradního výkonu spočívajícím ve fyzickém zpřístupnění (otevření) schránek s peněžními prostředky zadržených herních zařízení prostřednictvím třetí osoby. K otevření schránek herních zařízení byla pověřena podnikající fyzická osoba Pavel Matyščák, IČ: 76432211 (viz pověření ze dne 14. 12. 2022, č. j. 286940–18/2022–620000–12). O místě a času výkonu exekuce byla žalobkyně vyrozuměna sdělením ze dne 16. 12. 2022, č. j. 286940–21/2022–620000–12. K otevření schránek herních zařízení zámečníkem pověřeným celním úřadem došlo dne 25. 1. 2023 za přítomnosti žalobkyně, viz úřední záznam ze dne 25. 1. 2023, č. j. 37367/2023–620000–61. V zadržených herních zařízeních byla nalezena hotovost v celkové výši 9 800 Kč, která byla následující den odeslána na účet žalovaného.

49. Usnesením ze dne 26. 1. 2023 č. j. 317–4/2023–620000–12, celní úřad ustanovil vlastníkovi zajištěných herních zařízení a hotovosti nalezené ve schránkách opatrovníka – Statutární město Most, neboť se mu nepodařilo zjistit vlastníka těchto zařízení. K tomu soud dodává, že část správního řízení ve vztahu k neznámé osobě zastoupené opatrovníkem Statutárním městem Most není předmětem soudního přezkumu, a soud se jí proto dále již podrobněji nezabýval.

50. Soud se v první řadě zabýval žalobní námitkou, že předmětný přestupek žalobkyně, o kterém bylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, je promlčen z důvodu, že v promlčecí době tří let nebylo řádně zahájeno přestupkové řízení, protože v oznámení o zahájení přestupkového řízení doručeném žalobkyni dne 23. 9. 2021 byla jako místo spáchání přestupku uvedena provozovna, ve které žalobkyně nikdy nepodnikala, přičemž k opravě názvu a adresy provozovny došlo až po uplynutí promlčecí doby.

51. Podle § 29 písm. a) zákona o přestupcích odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.

52. Podle § 30 písm. b) zákona o přestupcích promlčecí doba činí 3 roky, jde–li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.

53. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je–li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

54. Podle § 32 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba se přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

55. Na tomto místě považuje soud za vhodné připomenout závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozsudku, kterým zrušil předchozí rozsudek zdejšího soudu v projednávané věci. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v nyní posuzované věci krajský soud evidentně nereflektoval rozdíl mezi skutkem a jeho popisem. Nedostatečně zohlednil totožnost skutku a jeho relevanci k vytýkanému přestupku. Podstatné aspekty jednání (znaky skutkové podstaty přestupku) totiž v projednávaném případě spočívaly podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu v tom, že se zakazuje ‚provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona‘. Znakem dotčeného přestupku tak není jeho spáchání v konkrétním místě, ale toliko provoz nepovolené nebo řádně neohlášené hazardní hry (na technických herních zařízeních). V případě žalobkyně byl tedy protiprávním činem provoz (srov. str. 12 rozhodnutí žalovaného a str. 17 až 24 rozhodnutí celního úřadu) konkrétních zařízení (provoz v rozporu se zákonem na nich), resp. takto skutkově vymezené jednání. Pro skutek tak bez dalšího nebylo určující vymezení správné provozovny. Jednalo se toliko o součást popisu skutku (jeho širšího vymezení). V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že součástí jeho popisu v oznámení o zahájení přestupkového řízení je i přesný odkaz na protokol o kontrole ze dne 5. 2. 2019, který byl žalobkyni předán před doručením oznámení o zahájení řízení o přestupku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2024, č. j. 4 As 202/2022–36), což krajský soud nesprávně nezohlednil. V odkazovaném protokolu se přitom uvádí, že žalobkyně je důvodně podezřelá ze spáchání přestupku dle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu, přičemž technická herní zařízení, pro jejichž provoz v rozporu se zákonem je podezřelá, byla zajištěna v provozovně na adrese BRIX BAR, Višňová 1011, Most, a byla řádně označená tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně (str. 7 protokolu).“ Dále Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku shledal, že zdejší soud se nedostatečně zabýval okolnostmi projednávané věci. Pokud dle Nejvyššího správního soudu u žalobkyně byla provedena jedna jediná kontrola na úseku hazardních her, o níž jí byl předán protokol o kontrole označený nezaměnitelným číslem jednacím, nelze bez dalšího uzavřít, že žalobkyně si nemohla být vědoma, spáchání jakého přestupku je jí přičítáno. Nejvyšší správní soud dále považoval za nesprávné, že zdejší soud označil za spekulaci tvrzení celního úřadu, že se žalobkyní byl řešen jen tento jediný přestupek. Nejvyšší správní soud uložil zdejšímu soudu, aby v dalším řízení zohlednil relevantní okolnosti a až poté se kvalifikovaně vyjádřil k otázce porušení práva žalobkyně na účinnou obranu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud upozornil, že je třeba, aby zdejší soud přihlédl „i k tomu, jak dané řízení o přestupku probíhalo a zda v něm právě vinou uvedení nesprávné provozovny v popisu skutku došlo k reálnému zkrácení na právech žalobkyně.“ Dle názoru Nejvyššího správního soudu „nelze připustit nastolení takového stavu, v němž se pro čistě formální nedostatky, které nemají vliv na práva obviněného, rezignuje na ochranu společnosti před nezákonným jednáním. Soud tak v těchto otázkách musí na jednu stranu vyvážit dostatečnou určitost vymezeného skutku, aby nenastala situace, v níž je někdo stíhán pro jednání, které se v budoucnu teprve individualizuje („něco se na něj najde“). Na stranu druhou je nicméně nutné přihlédnout k tomu, co se v dané věci stalo a s tím hodnotit vědomí podezřelého (obviněného) z přestupku, aby přestupci neodcházeli z řízení s pocitem, že lze díky ryze formálním pochybením správních orgánů, která nemají vliv na jejich práva, beztrestně konat protiprávnosti.“ 56. Zdejší soud je vázán výše uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu dle § 110 odst. 4 s. ř. s., a proto posuzoval námitku promlčení v duchu výše citovaného názoru Nejvyššího správního soudu.

57. Soud shledal, že obsahově stejnou námitku promlčení uplatnila žalobkyně již v podaném odvolání, přičemž se touto námitkou zabýval žalovaný na stranách 21 a 22 napadeného rozhodnutí. Žalovaný potvrdil, že došlo k písařské chybě, kdy omylem byla v oznámení o zahájení přestupkového řízení uvedena zcela jiná provozovna (Bar QUATRO v Litvínově) nesouvisející s předmětným přestupkem. Dále uvedl, že skutek, o němž bylo zahájeno přestupkové řízení, nebyl zaměnitelný s jiným skutkem žalobkyně či jiné osoby. Jediný skutek, který reálně mohl být předmětem řízení o přestupku žalobkyně na úseku hazardu byl dle žalovaného podrobně popsán protokolem o kontrole, na jehož popis oznámení o zahájení přestupkového řízení ze dne 20. 9. 2021 výslovně odkazovalo, přičemž protokol o kontrole byl řádně doručen žalobkyni. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nemohla mít žádné pochybnosti ohledně totožnosti skutku, jelikož před zahájením přestupkového řízení celní úřad komunikoval se žalobkyní a řešil s ní pouze předmětný přestupek v její provozovně BRIX bar.

58. Soud se ztotožňuje s výše reprodukovaným vypořádáním námitky promlčení žalovaným v napadeném rozhodnutí a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud sice přisvědčuje žalobkyni, že se v případě opravy názvu a adresy provozovny nejednalo o upřesnění místa skutku, nýbrž o uvedení zcela nového místa skutku, ovšem je třeba vidět kontext celé události. Žalobkyni bylo dne 23. 9. 2021 doručeno oznámení o zahájení přestupkového řízení, ze kterého jí muselo být zcela zjevné, že se jedná o chybné uvedení provozovny, když jinak ostatní údaje v oznámení (datum kontroly, specifikace jednotlivých herních zařízení, odkazovaný protokol o kontrole) byly žalobkyni dobře známy. Žalobkyně dobře věděla, že v protokolu o kontrole byla uvedena správně její provozovna BRIX bar, a že je zde tedy rozpor v označení provozovny v oznámení o zahájení přestupkového řízení na straně jedné a v protokolu o kontrole i dalších dokumentech na straně druhé.

59. Žalovaný poukázal v napadeném rozhodnutí na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019 č. j. 1 As 26/2019–26, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Skutek může správní orgán ve výroku rozhodnutí popsat jinými slovy, přiléhavěji, s větším počtem detailů či upřesněním děje nebo místa a času spáchání, popř. může nepotřebné detaily vypustit, aniž by ohrozil zachování totožnosti skutku. Z pohledu totožnosti skutku není podstatné ani to, zda takové dílčí zpřesnění popisu skutku svědčí ve prospěch anebo neprospěch pachatele. Hranice, kdy změna v popisu skutku představuje již i změnu v totožnosti skutku, leží tam, kde dochází ke změně podstaty skutku. V tom okamžiku již nejde o týž skutek, ale o skutek odlišný. Ke změně podstaty skutku nedojde a totožnost skutku bude zachována, pokud zůstane zcela zachována totožnost jednání a změní se jeho následek anebo naopak dojde sice k podstatné změně jednání, ale následek zůstane zcela zachován. Jedna ze složek skutku tedy může doznat naprosté změny, pokud druhá zůstane zachována. Konečně je totožnost skutku dána při změně jak v popisu jednání, tak popisu následku, pokud jde u obou o změnu jen částečnou, nezasahující podstatné okolnosti, tedy nezasahující zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu“. Soud se ztotožňuje s citovaným judikátem, přičemž v poměrech posuzované věci konstatuje, že oproti údajům o skutku v oznámení o zahájení přestupkového řízení došlo pouze ke změně místa skutku, avšak ostatní skutečnosti popisující skutek (kontrola celního úřadu dne 10. 10. 2018, specifikace herních zařízení a provozování hazardních her žalobkyní) zůstaly beze změny. Byť tedy po uplynutí promlčecí doby došlo ke změně (opravě) místa spáchání přestupku, jednalo se pouze o částečnou změnu popisu jednání, avšak zůstal zachován následek, kterým se rozumí porušení či ohrožení společenských (mezilidských, právních) vztahů, zájmů a hodnot, jež jsou předmětem přestupku. Totožnost skutku tudíž ve smyslu výše citovaného judikátu zůstala zcela jednoznačně zachována.

60. Za výše popsaných okolností soud neshledal, že by uvedením nesprávné provozovny v oznámení o zahájení přestupkového řízení došlo ke zkrácení práv žalobkyně či k porušení práva na účinnou obranu. Celní úřad upozornil v prvostupňovém rozhodnutí, že se žalobkyní byl řešen jen tento jediný přestupek, z čehož je zřejmé, že žalobkyně si nutně musela být vědoma s ohledem na výše uvedené skutečnosti, že došlo pouze k chybě v označení provozovny, když ostatní údaje v oznámení o zahájení přestupkového řízení byly uvedeny správně.

61. Za této situace nemohlo dojít k uplynutí promlčecí doby tří let, neboť doručením oznámení o zahájení přestupkového řízení žalobkyni (dne 23. 9. 2021) došlo k přerušení promlčecí doby, přičemž začala běžet nová tříletá promlčecí doba. Soud proto neshledal předmětnou žalobní námitku důvodnou.

62. Soud se dále zabýval žalobní námitkou, že celní úřad a žalovaný nedostatečně zjistili skutkový stav ve vztahu k vlastníkovi zajištěných THZ jako skutečnému provozovateli THZ, tedy že žalobkyně nebyla provozovatelem předmětných zařízení.

63. Podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru.

64. Podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardu se zakazuje provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona.

65. Soud považuje za nutné předně zdůraznit, že skutková podstata přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu nepracuje s pojmem provozovatel (tedy není zúžena pouze na osoby, které disponují oprávněním, resp. mají disponovat oprávněním, srov. § 6 zákona o hazardu), ale s širším pojmem provozování. Byť mají oba termíny stejný slovní základ, obsahově se nepřekrývají (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019–38, bod 42)

66. Podle § 5 zákona o hazardu se provozováním hazardní hry rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.

67. Z uvedeného vyplývá, že zákon o hazardu vymezuje pojem provozování nezávisle na získaném povolení.

68. Důvodová zpráva k citovanému ustanovení uvádí, že provozování hazardní hry „zahrnuje nejen vlastní přímou realizaci hazardní hry, ale i další činnosti, které jsou spojeny s tím, aby k přímé realizaci hazardní hry došlo, resp. neodmyslitelně s realizací souvisí. Tyto další činnosti však nemusí být realizovány přímo samotným provozovatelem, nýbrž mohou být pro provozovatele zajištěny i třetí osobou na základě smluvního vztahu.“ Takovou další činností bude zejména vědomé a aktivní vytváření podmínek pro to, aby technická zařízení mohla být fakticky provozována, spočívající např. v zajištění jejich zevní údržby, provádění výplaty výher a vybírání finančních prostředků ze zařízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, č. j. 1 As 207/2018–32, bod 43, ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 74/2018–40, body 49 a 50, a ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019–38, bod 14).

69. V posuzované věci soud shledal, že se celní úřad v prvostupňovém rozhodnutí na stranách 17 až 24 zabýval výkladem pojmu provozování hazardních her a skutečností, zda a kým byla provozována herní zařízení zajištěná v provozovně žalobkyně. Závěry celního úřadu aproboval a doplnil žalovaný na stranách 12 až 20 napadeného rozhodnutí, přičemž soud s jeho zjištěními v zásadě souhlasí a odkazuje na ně.

70. Žalobkyně považovala za nesprávný skutkový závěr žalovaného, že provozováním hazardních her je již poskytnutí prostor provozovny k umístění THZ a umožnění vstupu do těchto prostor, přičemž žalobkyně namítala, že se jedná o nesprávná skutková zjištění, jelikož žalobkyně nepronajala svou provozovnu, ale pouze její prostorově oddělenou část, kterou sama neužívala. Soud k tomu uvádí, že žalovaný nedospěl ke svému závěru o provozování hazardních her žalobkyní pouze na základě skutečnosti, že stavebně oddělenou část své provozovny podnajala žalobkyně dalšímu subjektu, a že umožnila přístup do prostor návštěvníkům baru, nýbrž dospěl k tomu na základě komplexního zhodnocení celé situace, jak bude rozebráno níže. Žalovaný na straně 14 napadeného rozhodnutí uvedl, že „je také bezpředmětné, jaké smlouvy byly ve vztahu k místu provozování herních zařízení uzavřeny a kdo byl jejich účastníkem. (…) Pokud tedy odvolatelka před tím, než umožnila navezení a zprovoznění herních zařízení do své provozovny, navíc za ne plně vyjasněného smluvního vztahu s podnájemcem, tak neučinila a následně fakticky vykonávala činnosti směřující k provozování hazardních her (dodávky elektřiny, internetu, tepla a světla, umožnění přístupu k herním zařízením) nemůže se poukazem na existenci soukromoprávní smlouvy uzavřené s podnájemcem či jinou osobou zprostit veřejnoprávní odpovědnosti za přestupek spáchaný v jí plně ovládané provozovně, kde reálně v době kontroly a ani dne 28. 9. 2018 žádný jiný subjekt ekonomickou činnost nevykonával a neměl zde zapsánu žádnou provozovnu.“ Soud dodává, že z videozáznamu z předmětné kontroly je zjevné, že část provozovny žalobkyně, ve které se nacházela 4 THZ, byla oddělena od zbytku provozovny posuvným dveřmi, což však nic nemění na faktu, že místnost, kde byla umístěna THZ byla součástí provozovny žalobkyně. Zároveň je z videozáznamu zřejmé, že dveře do místnosti s THZ byly otevřené, a tedy volně přístupné návštěvníkům provozovny žalobkyně.

71. Soud nepovažuje za podstatnou skutečnost, že žalobkyně v době kontroly aktivně nevyužívala místnost, ve které byla umístěna THZ, přímo k provozování hostinské činnosti, nýbrž v ní byla umístěna 4 herní zařízení. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval dvěma variantami skutkového stavu. V první variantě vycházel z toho, že žalobkyně skutečně uzavřela podnájemní smlouvu za účelem budoucího provozování herních zařízení třetím subjektem. K této variantě žalovaný na straně 16 napadeného rozhodnutí uvedl, že „odvolatelka se předběžně dohodla s organizátorem soutěže, jímž byl pravděpodobně podnájemce na umístění herních zařízení v provozovně. Za tímto účelem podnajala část prostor podnájemci s tím, že se na konkrétních podmínkách podnájmu dále dohodnou. Dohoda o podnájmu tedy nebyla reálně plněna a herní zařízení zde měla být pouze umístěna a neměla být až do okamžiku finalizace dohody o podnájmu zprovozněna a dále provozována. Tzn. reálně tu mimo odvolatelky nepůsobil jiný subjekt, který by měl herní zařízení provozovat na vlastní odpovědnost. Pokud přes tento stav věci byla min. ve dnech 28. 9. 2018 a 10. 10. 2018 předmětná herní zařízení v provozovně s nonstop otevírací dobou volně přístupná veřejnosti, zprovozněná, zapnutá a plně funkční (rozpor s doloženou dohodou), pak je za jejich provoz plně odpovědná odvolatelka. Odvolací orgán proto souhlasí s tím, že odvolatelka ve skutečnosti (i přes obsah předložené smlouvy o podnájmu – k jejímu reálnému plnění podle odvolatelky nedošlo) vykonávala veškeré činnosti (organizačního, finančního a technického charakteru souvisejícího s uvedením hazardní hry prostřednictvím herních zařízení do provozu a se zajištěním vlastního provozu), bez nichž by nebyl provoz herních zařízení v provozovně odvolatelky vůbec možný. Dokud nebyla dohoda na podnájmu finalizována, nemohl nikdo jiný bez přispění odvolatelky tato herní zařízení zprovoznit a umožnit jejich nelegální provoz.“ 72. Na straně 19 napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval i druhou variantou, že podnájemní smlouva neměla být fakticky plněna, nýbrž sloužila pouze k obhajobě žalobkyně, tedy k zakrytí faktu, že provozovatelem THZ byla žalobkyně. Žalovaný uvedl, že dle jeho názoru „měla předložená smlouva o podnájmu (v době kontroly dle odvolatelky neplněná) a její formulace formálními překážkami zakrýt skutečný stav věci. Provoz herních zařízení ve skutečnosti umožnila na vlastní odpovědnost odvolatelka a ta také ve skutečnosti nesla veškeré náklady spojené s pronájmem nemovitosti a s provozem provozovny, a to včetně zde umístěných herních zařízení, bez ohledu na obsah předložené a dosud neplněné smlouvy. Byla to právě odvolatelka, kdo umožnil ve své provozovně provozování hazardních her bez povolení a kdo mohl mít na provozu herních zařízení také ekonomický zájem.“ Soud konstatuje, že po skutkové stránce není prokázáno, jak to bylo se smlouvou o podnájmu, zda byla uzavřena jen účelově, aby zastřela, že skutečným provozovatelem herních zařízení je žalobkyně. Nebo zda byla smlouva o podnájmu uzavírána s předpokladem, že v budoucnu bude provozovat herní zařízení jiný subjekt. Faktem však zůstává, že k datu kontroly v provozovně žalobkyně 10. 10. 2018 byla shledána jediným provozovatelem herních zařízení právě žalobkyně a v tomto směru soud souhlasí s posouzením žalovaného.

73. K žalobní námitce, že v podnájemní smlouvě bylo sjednáno umožnění připojení THZ k elektrické síti a internetu a že žalobkyně neví, kdo přístroje zapnul a připojil k internetu, soud uvádí, že k této otázce se vyjádřil žalovaný na straně 17 napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „V době kontroly, stejně jako dne 28. 9. 2018, měla odvolatelka herní zařízení ve své detenci a také dne 10. 10. 2018 udělila souhlas s jejich vydáním kontrolní skupině. Nejednala jako osoba, která s nimi nemá nic společného. Pokud by s nimi neměla skutečně nic společného, pak by se dalo očekávat, že tato herní zařízení budou až do okamžiku finalizace podnájemního vztahu uzamčená v podnajatém prostoru, nikdo k nim nebude mít přístup, nebudou zapojená do elektřiny a k internetu a již vůbec nebudou zapnutá a v provozu. Jestliže odvolatelka byla jedinou oprávněnou osobou vykonávat ve své provozovně ekonomickou činnost (hostinská činnosti s nonstop provozem), pak za zjištěného stavu věci argumentuje zcela absurdně tak, jako by nevěděla, kdy byla do její provozovny herní zařízení umístěna, kdo je zapojil a zprovoznil, kdo je provozuje a kdo má od nich klíče. Odvolatelka se svým postojem k věci snaží vzbudit dojem, že herní zařízení v provozovně pravděpodobně zapojil a zprovoznil bez vědomí odvolatelky někdo zcela neznámý (když smlouva o podnájmu nebyla plněna) a sám je zde bez vědomí za stále přítomnosti odvolatelky provozuje, aniž by si toho ona sama přes nonstop provoz všimla. Realita je jiná, provoz herních zařízení by bez aktivního jednání odvolatelky nebyl v provozovně odvolatelky vůbec možný. Odvolací orgán nepochybuje o tom, že jednání odvolatelky, kterým byl realizován provoz herních zařízení v její provozovně, naplnilo znění § 5 zákona o hazardu. V rámci řízení o přestupku nebyly ani náznakem zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by herní zařízení provozoval v provozovně odvolatelky někdo jiný než právě odvolatelka. (…) Také připojení herních zařízení k internetu by nebylo minimálně z technického hlediska možné bez součinnosti s odvolatelkou či jejími zaměstnanci (jednateli). Je obvyklé, že k připojení zařízení do datové sítě nestačí pouhé zastrčení zástrčky do sítě, jak je tomu u elektřiny, ale je k tomu třeba užití přístupových údajů, které reálně mohla mít pouze odvolatelka.“ Soud se ztotožňuje s citovaným odůvodněním žalovaného. Z protokolu o kontrole plyne, že při vstupu dvou členů kontrolní skupiny v civilním oděvu do provozovny žalobkyně, byla všechna 4 herní zařízení zapnutá, přičemž je následně vypnul jednatel žalobkyně Vladyslav Hleba, který zároveň všechny přístroje odpojil od elektřiny. To vše se odehrálo předtím, než vstoupili do provozovny uniformovaní členové kontrolní skupiny, kteří při kontrole pořizovali videozáznam, jež je součástí správního spisu. Ve videozáznamu soud ověřil, že jsou v něm zachycena 4 herní zařízení ve vypnutém stavu, což odpovídá popisu skutkových zjištění v protokolu o kontrole. Soudu se jeví zcela nevěrohodné tvrzení žalobkyně, že neví, kdo zapnul přístroje a připojil je k internetu, když je zřejmé, že jednatel žalobkyně Vladyslav Hlaba uměl ovládat zmíněná herní zařízení, co se týče zapnutí a vypnutí, když při kontrole vypnul a odpojil od elektřiny zmíněná herní zařízení. Soud podotýká, že ke stejným závěrům dospěl žalovaný na straně 15 napadeného rozhodnutí.

74. K žalobní námitce, že v přestupkovém řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně měla zajistit obsluhu THZ a vše potřebné, a že z tohoto neprokázaného stavu žalovaný vycházel, soud uvádí, že zjištění celního úřadu při kontrole ohledně provozu herních zařízení vyplývala mimo jiné z výpovědi servírky A. K., ke které žalovaný na straně 15 napadeného rozhodnutí uvedl: „Absurditu některých tvrzení odvolatelky ve světle doložených skutečnosti podtrhuje vysvětlení servírky, která bezprostředně po zahájení kontroly sdělila, že jednatel Roman Švec zařizoval veškeré záležitosti ohledně herních zařízení, měl klíče od herních zařízení a řešil vyplácení výher hráčům, tedy vykonával činnosti finančního typu. Servírka také vypověděla, že hosté provozovny na herních zařízeních běžně hráli. Herní zařízení byla zapnutá celé dny, až později byla zapínána pouze přes noc. Servírka byla před podáním vysvětlení řádně poučena o svých právech a záznam o podaném vysvětlení podepsala. Veškerá faktická a bezprostřední zjištění CÚ jsou v příkrém rozporu s některými tvrzeními odvolatelky obsaženými v odvolání.“ Soud souhlasí s argumentací žalovaného, kdy ze záznamu o podaném vysvětlení sepsaném se servírkou A. K. vyplývají citované skutečnosti. Použitelností tohoto úředního záznamu o podaném vysvětlení (i dalších záznamů o podaném vysvětlení) v přestupkovém řízení se bude soud zabývat níže k příslušné žalobní námitce.

75. Žalovaný na straně 16 napadeného rozhodnutí souhrnně popsal činnosti žalobkyně, když uvedl: „Nemůže být žádných pochyb ani o tom, že odvolatelka poskytla prostor provozovny k umístění herních zařízení, že umožňovala přístup do těchto prostor veřejnosti, že umožnila jejich připojení k elektrické síti a k internetu, že hradila min. náklady na elektrickou energii a internet k provozu herních zařízení a také další náklady (teplo, světlo, …). S provozem herních zařízení neodmyslitelně souvisí také obsluha herních zařízení a jejich vnější údržba, stejně jako údržba prostor, kde byla umístěna a kam měla veřejnost volně přístup. Není rozhodné, které konkrétní osoby jednotlivé úkony související s provozem herních zařízení vykonávaly, tyto úkony jsou přičitatelné výhradně odvolatelce, neboť odvolatelka je jako jediná objektivně odpovědná za provoz své provozovny. Odvolatelka také rozhodovala o době provozu herních zařízení, jak servírka sdělila, nejprve celý den, později pouze přes noc (viz výše). Odvolatelka tak nejen vědomě a aktivně vytvořila podmínky pro to, aby herní zařízení mohla být umístěna a provozována v její provozovně, ale současně také nutně zajišťovala služby související s jejich provozem. Objektivně tu nebyl nikdo jiný, kdo by je realizoval.“ Soud souhlasí s citovaným odůvodněním žalovaného. Z podaného vysvětlení servírkou A. K. jednoznačně plyne, že činnosti spojené s obsluhou herních zařízení částečně zařízovala obsluha provozovny – servírka, a to zapnutí a vypnutí herních zařízení, zatímco ostatní úkony měl na starosti jednatel Roman Švec. Vysvětlení podané Romanem Švecem v záznamu o podání vysvětlení, kde tento de facto popíral údaje uváděné servírkou, považuje soud za nevěrohodné a nepravdivé, učiněné ve snaze vyhnout se odpovědnosti za přestupek.

76. Soud se proto shoduje se správními orgány v tom, že činnost žalobkyně naplňovala znaky provozování hazardní hry ve smyslu § 5 zákona o hazardu. Žalobkyně vědomě a aktivně vytvářela podmínky pro to, aby herní zařízení mohla být umístěna a provozována právě v její provozovně. Žalobkyně také vykonávala služby související se zajištěním provozu herních zařízení, bez kterých by nebylo jejich běžné fungování vůbec možné. Jak již bylo vysvětleno výše, přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardu se dopustí každá právnická nebo podnikající fyzická osoba, která v rozporu s § 7 odst. 2 zákona o hazardu provozuje hazardní hru. Není tak vyloučeno, že předmětného přestupku se dopustila i společnost further trade s.r.o. jakožto údajný podnájemce příslušných prostor v provozovně žalobkyně. Shledání deliktní odpovědnosti žalobkyně se ovšem nijak nedotýká případné deliktní odpovědnosti společnosti further trade s.r.o. A naopak případná odpovědnost této společnosti se nedotýká odpovědnosti žalobkyně, a proto nemůže být v tomto řízení ani hypoteticky řešena (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 74/2018–40, body 52–54).

77. Soud se dále věnoval žalobní námitce, že protokol o kontrole obsahuje sdělení jednotlivých osob podaná v režimu podání vysvětlení (dle žalobkyně procesně nepoužitelná sdělení ve smyslu § 137 odst. 4 správního řádu) a dále zjištění správního orgánu na základě vlastních šetření, dále však ničím nepotvrzených.

78. Podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.

79. V § 12 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., zákona o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), jsou stanoveny minimální obsahové náležitosti protokolu o kontrole, přičemž dle písm. h) zmíněného ustanovení obsahuje protokol o kontrole kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí. V § 13 kontrolního řádu je zakotvena možnost podání námitek proti protokolu o kontrole.

80. Podle § 81 zákona o přestupcích v řízení navazujícím na výkon kontroly mohou být skutečnosti zjištěné při kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. V důvodové zprávě k zákonu o přestupcích se k tomuto ustanovení uvádí: „Navrhuje se nové ustanovení, které upravuje postup v řízení o přestupku navazujícím na výkon kontroly podle jiného zákona (zpravidla kontrolní řád). Tato úprava vychází z toho, že kontrolní řád upravuje postup při vyhotovení protokolu o kontrole včetně nutnosti tento protokol doručit kontrolované osobě a vyřizování námitek proti obsahu protokolu. Kontrolovaná osoba, která se v řízení o přestupku stává obviněným, je tak detailně seznámena s obsahem protokolu o kontrole a tento protokol, resp. skutečnosti zjištěné při kontrole tedy mohou sloužit jako jediný podklad pro rozhodnutí o přestupku, pokud jsou dostatečné pro vyslovení viny a uložení správního trestu.“ 81. Soud konstatuje, že celním úřadem pořízený protokol o kontrole byl vyhotoven v souladu s kontrolním řádem a obsahuje i poučení o možnosti podání námitek dle § 13 kontrolního řádu. Této možnosti žalobkyně využila, přičemž však její námitky nebyly shledány důvodnými (viz vyřízení námitek celním úřadem ze dne 27. 2. 2019). V souladu s § 81 zákona o přestupcích může být protokol o kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku, což však nelze vykládat tak, že může být jediným podkladem vždy a za všech okolností, nýbrž záleží na konkrétních okolnostech případu. Ustanovení § 81 zákona o přestupcích totiž nezbavuje správní orgán povinnosti vycházet při rozhodování ze skutečného stavu věci, tedy nikoliv pouze ze zjištění učiněných v rámci kontroly, a je povinností správního orgánu, aby v řízení o přestupku mimo rozumnou pochybnost prokázal, že k protiprávnímu jednání skutečně došlo, přičemž za jediný a neotřesitelný důkaz v této souvislosti nelze považovat protokol o kontrole. Správní orgán nemůže odmítnout provést důkazy pouze s odkazem na to, že jsou v rozporu s protokolem o kontrole, nebo jen proto, že kontrolovaná osoba nepodala proti kontrolním zjištěním včas námitky a ponechala si svou procesní obranu až do samotného správního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2023, č. j. 1 As 195/2022–30). Na druhé straně však soud konstatuje, že nelze přisvědčit žalobní námitce, že by jednotlivá kontrolní zjištění uvedená v protokolu o kontrole musela být vždy podpořena dalšími důkazy než těmi uvedenými v protokolu o kontrole.

82. Protokol o kontrole tedy může být stěžejním důkazem o přestupku, nicméně pokud domnělý pachatel přestupku navrhuje důkazy, kterými zpochybňuje svou vinu, nelze odmítnout důkazy pouhým odkazem na protokol o kontrole, že z něj vyplývají dostatečné skutečnosti pro řádné zjištění skutkového stavu, nýbrž je třeba posuzovat jednotlivé navržené důkazy, zda se jejich provedení jeví účelným či nikoli z hlediska řádného zjištění skutečného stavu věci. Žalovaný a celní úřad se žalobkyní navrženými důkazy zabývali, o čemž bude řeč níže v rámci vypořádání žalobních námitek ohledně neprovedení důkazů.

83. Soud shledal, že žalovaný se na straně 28 napadeného rozhodnutí zabýval použitelností záznamů o podaném vysvětlení, přičemž uvedl: „Dokazování rozhodných skutečností bylo realizováno především na základě videozáznamů, fotodokumentace a protokolu o kontrole, kde jsou promítnuty veškeré podstatné skutečnosti, tedy i to, co kontrolní skupina vlastními smysly viděla, slyšela apod. (…) Obecně je záznam o podání vysvětlení ve smyslu § 137 odst. 4 správního řádu vnímán jako jednostranný výsledek neformálního postupu správního orgánu. V případě záznamů o podaných vysvětleních zařazených do spisu se o jednostranné úkony CÚ nejednalo. Jednalo se naopak o výsledky formalizovaného postupu celních orgánů, kdy osoby podávající vysvětlení byly před těmito úkony poučeny o svých právech a následně odpovídaly na dotazy členů kontrolní skupiny. Pořízené záznamy o podaném vysvětlení byly vytištěny, podepsány osobami poskytujícími vysvětlení a stejnopisy těchto záznamů byly těmto osobám předány.“ 84. Žalovaný dále poukázal v napadeném rozhodnutí na několik judikátů krajských soudů a Nejvyššího správního soudu týkajících se použitelnosti záznamů o podání vysvětlení. V tomto směru soud považuje za vhodné zmínit zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 1 Ads 33/2015–64, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „K otázce povahy protokolu o kontrole a záznamů sepsaných pracovníky žalovaného ještě před zahájením řízení při provedené kontrole je třeba uvést následující. I přes nezpochybnitelné závěry přijaté judikaturou Nejvyššího správního soudu o tom, že úřední záznamy o podaném vysvětlení ve smyslu § 137 odst. 4 s. ř. nelze použít jako důkaz (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010–73, publ. pod č. 2208/2011 Sb. NSS), je namístě na uvedené listiny pořízené v rámci provedené kontroly u žalobce pohlížet jako na listiny, které mohou být řádným podkladem pro rozhodnutí žalovaného, a to zvláště tehdy, jestliže osoby, u nichž je kontrola prováděna, resp., u nichž jsou zjišťovány skutečnosti rozhodné pro další postup správního orgánu, svými podpisy stvrdí obsahovou správnost listin. Nejedná se tedy bez dalšího o skutečnosti pouze zapsané správním orgánem bez možnosti těch, jichž se skutečnosti v listinách obsažené týkají, obsah listin ovlivnit (srov. např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2015, č. j. 3 As 155/2014–54).“ Ke zmíněné judikatuře se přihlásil Nejvyšší správní soud v žalovaným při jednání zmíněném aktuálním rozsudku ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 As 19/2024–33.

85. Soud se ztotožňuje s citovaným judikátem a v poměrech posuzované věci konstatuje, že souhlasí s výše citovaným názorem žalovaného o možnosti použití úředních záznamů o podaném vysvětlení v rámci navazujícího přestupkového řízení. Jednalo se především o záznamy o podaném vysvětlení sepsané v provozovně žalobkyně v den zahájení kontroly (10. 10. 2018) se servírkou A. K. a jednatelem žalobkyně Vladyslavem Hlebou, záznam o podaném vysvětlení druhého jednatele žalobkyně Romana Švece ze dne 17. 10. 2018 a záznam o podaném vysvětlení zprostředkovatele V. H. ze dne 23. 1. 2019. Vysvětlení poskytli jednotlivé osoby po řádném poučení o svých právech a povinnostech, přičemž v závěru úředního záznamu jednotlivé osoby stvrdily svým podpisem, že si záznam přečetly a převzaly. Byť u podpisů jednotlivých osob podávajících vysvětlení není explicitně uvedeno, že svým podpisem vyjádřily souhlas s obsahem záznamu o podání vysvětlení, vnímá soud danou situaci kvalitativně odlišně od situace, kdy by se jednalo pouze o nepodepsané záznamy o podání vysvětlení, u kterých by osoby podávající vysvětlení neměly možnost si obsah záznamu přečíst, a ovlivnit tak jeho obsah. Využití zmíněných záznamů o podání vysvětlení dvěma jednateli žalobkyně a obsluhou provozovny není rozporné ani se smyslem zákonného zákazu v § 137 odst. 4 správního řádu. Zákaz použití záznamů o podání vysvětlení totiž primárně míří na ochranu práv účastníka správního řízení, aby tento nebyl zkrácen na svých právech tím, že se nebude moci účastnit podání vysvětlení poskytnutého třetí osobou. V posuzované věci se však jedná o záznamy o podání vysvětlení sepsané se dvěma jednateli žalobkyně, které mají obdobnou povahu a hodnotu jako vyjádření samotné žalobkyně. V takovém případě se vytrácí smysl zákazu použití podaných vysvětlení jednateli žalobkyně. Obdobně obsluha provozovny A. K. podala vysvětlení při kontrole celního úřadu, u které byl přítomen jednatel žalobkyně Vladyslav Hleba. Záznamy o podání vysvětlení pak byly reprodukovány v protokolu o kontrole, přičemž mohly být uplatněny námitky proti obsahu protokolu, čehož žalobkyně využila, avšak její námitky nebyly shledány důvodnými (viz vyřízení námitek celním úřadem ze dne 27. 2. 2019).

86. Jak správně upozornil žalovaný zmíněné úřední záznamy nejsou jediným podkladem, na jehož základě byla shledána žalobkyně vinnou, nýbrž mezi další podklady patřila pořízená videodokumentace, fotodokumentace a zjištění pracovníků celního úřadu provádějících kontrolu zachycená v protokolu o kontrole. Tyto materiály dle přesvědčení soudu ve svém souhrnu byly dostatečným podkladem pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

87. K žalobní námitce, že v přestupkovém řízení nebyly provedeny žalobkyní navržené výslechy obou jednatelů žalobkyně, servírky A. K. a zprostředkovatele V. H. soud uvádí, že žalovaný není povinen provést veškeré navržené důkazy, avšak pokud nějaké navržené důkazy neprovede, je povinen vysvětlit, z jakých důvodů k provedení důkazů nepřistoupil. Této povinnosti žalovaný dostál, když na straně 28 napadeného rozhodnutí se ztotožnil s názorem celního úřadu o nadbytečnosti navrženého dokazování, přičemž mimo jiné uvedl: „Jak vyplývá z obsahu záznamů o podaném vysvětlení, dotčené osoby buď neměly dostatek znalostí k věci nebo je odmítly poskytnout, případně je mohly z obavy z vlastního postihu zatajit (řada odpovědí na podstatné dotazy zněla ''nevím'').“ Soud konstatuje, že rovněž celní úřad se zabýval nadbytečností navrženého dokazování výslechy svědků (srov. str. 18 napadeného rozhodnutí), kdy mimo jiné upozornil na značný časový odstup od doby, kdy byly pořízeny záznamy o podaném vysvětlení s tím, že stěží lze očekávat, že by svědci mohli uvést nějaké relevantní informace, když už v době pořízení záznamů o podaném vysvětlení v řadě případů nedokázali odpovědět s tím, že odpověď neznají. Soud se za popsané situace ztotožňuje s názorem žalovaného o nadbytečnosti provedení navržených důkazů. Je zřejmé, že zmíněné důkazní návrhy směřovaly k prokázání té verze, že žalobkyně nebyla vlastníkem předmětných herních zařízení, a že byla dána část její provozovny, kde byla umístěna herní zařízení, do podnájmu. Zjišťování a prokazování vlastnictví předmětných herních zařízení či další zkoumání, zda byla či nebyla část provozovny skutečně poskytnuta podnájemci further trade s.r.o. by však dle názoru soudu nemělo žádný význam, neboť již výše bylo soudem vyloženo, že není vyloučena odpovědnost za přestupek u dalších subjetků, což však nevyviňuje žalobkyni, u níž bylo provozování THZ ve smyslu § 5 zákona o hazardu ke dni 10. 10. 2018 jednoznačně prokázáno. Soud podotýká, že oba jednatelé žalobkyně měli v průběhu přestupkového řízení možnost kdykoli se vyjádřit k věci z titulu statutárních orgánů žalobkyně. Případná výpověď jednatelů žalobkyně v přestupkovém řízení by rozhodně nemohla zvrátit zjištění správních orgánů, že při vstupu neuniformovaných členů celního úřadu do provozovny žalobkyně při kontrole dne 10. 10. 2018 byla herní zařízení zapnuta, když ostatně sám jednatel Vladyslav Hleba potvrdil v podání vysvětlení, že herní zařízení byla zapnuta a až následně je vypnul.

88. K žalobní námitce, že servírka A. K. je cizinkou (státní příslušnost Bělorusko), přičemž nehovoří dostatečně česky, pročež jí měl být zajištěn tlumočník, soud uvádí, že obsahově stejnou námitkou se zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí na stranách 30 a 31. Žalovaný upozornil na právní úpravu v § 16 správního řádu, přičemž zdůraznil, že dle uvedené úpravy má právo na tlumočníka ten, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, přičemž v takovém případě si dotčená osoba musí tlumočníka obstarat na své náklady. Žalovaný dále upozornil, že v době pořízení záznamu o podaném vysvětlení (10. 10. 2018) nebylo se servírkou ani se žalobkyní vedeno žádné správní řízení, a že servírka neměla při podání vysvětlení a ani později postavení osoby obviněné. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl: „Vysvětlení poskytla servírka po poučení (včetně poučení o právu odepřít výpověď), kterému porozuměla, což stvrdila svým podpisem, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku. Servírka porozuměla také dotazům kontrolní skupiny, logicky a srozumitelně na ně reagovala. Skutečnost, že servírka jednání kontrolní skupiny (včetně poučení) zcela nepochybně porozuměla, vyplývá z obsahu záznamu o podaném vysvětlení ze dne 10. 10. 2018. Z obsahu spisu naopak vůbec nevyplývá, že by servírka během kontroly prohlásila, že neovládá jazyk, v němž je vedeno jednání nebo že by úkonům kontrolní skupiny neporozuměla a vzniklo jí právo na opatření tlumočníka ze strany CÚ.“ Soud se ztotožňuje s posouzením žalovaného, že v dané věci nevznikla potřeba ustanovit servírce tlumočníka za situace, kdy servírka řádně reagovala na položené otázky ze strany celního úřadu, přičemž bylo zřejmé, že komunikuje bezproblémově a rozumí jednotlivým dotazům. Kladené otázky byly z pohledu soudu jednoduché, přičemž se týkaly chodu provozovny, kdy lze předpokládat, že o těchto věcech byla servírka schopna komunikovat v češtině za situace, kdy v České republice má povolen trvalý pobyt a žije zde od roku 2004, tedy téměř 20 let (viz kopie průkazu servírky o povolení k trvalému pobytu, jež je součástí správního spisu). Soud proto nesouhlasí se žalobkyní, že by nepřítomnost tlumočníka u podání vysvětlení servírkou byla důvodem pro opakování jejího výslechu. Dle názoru soudu by opakovaný výslech servírky nepřinesl žádné nové relevantní informace, neboť na vše podstatné již byla dotazována při podání vysvětlení. Větší důkazní hodnotu pak nepochybně má záznam o podaném vysvětlení sepsaný se servírkou bezprostředně v den zahájení kontroly v provozovně žalobkyně než dodatečný výslech servírky, kdy by si servírka s odstupem času již mohla podstatné věci hůře pamatovat, přičemž nelze ani vyloučit, že by servírka mohla být při své výpovědi ovlivněna zaměstnavatelem (žalobkyní).

89. K žalobní námitce, že obsah monitoringu provozovny shrnutý v protokolu o kontrole nemohl být podkladem pro skutková zjištění, když zápis o monitoringu není dle žalobkyně samotnou kontrolou, soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že k monitoringu provozovny dne 28. 9. 2018 a k pořízenému videozáznamu z tehdy uskutečněného kontrolního nákupu správní orgány věcně nepřihlížely. Pokud by zmíněný monitoring braly správní orgány jako důkaz, mohly by v popisu skutku uvést, že herní zařízení byla žalobkyní provozována prokazatelně již dne 28. 9. 2018. Žalovaný však naopak setrval na závěrech celního úřadu, že spáchání přestupku bylo doloženo od přesně nezjištěné doby, nejpozději ke dni 10. 10. 2018. Soud proto neshledal předmětnou žalobní námitku důvodnou.

90. K žalobní námitce, že žalovaný nerespektoval zásadu presumpce neviny, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobkyně zřejmé, že většinu rozhodných skutečností žalovaný pouze předpokládá a pokud žalobkyně neprokázala opak, vycházel ze svých úvah, soud uvádí, že obsahově shodnou odvolací námitkou se zabýval žalovaný na straně 31 napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „K tvrzení odvolatelky o nerespektování presumpce neviny ze strany CÚ: Pokud odvolatelka uvádí, že další subjekt nemohl svou provozovnu na adrese provozovny odvolatelky ohlásit kvůli kontrole celního úřadu, jinak by k tomu došlo v řádu dní, pak je takové tvrzení čirou spekulací. CÚ vycházel při hodnocení daného případu z konkrétních podkladů vyjmenovaných v odůvodnění napadeného rozhodnutí. CÚ spolehlivě zjistil, že ke dni kontroly neměl na adrese provozovny odvolatelky zřízenu provozovnu ani zaevidováno sídlo již žádný jiný subjekt. Na místě se nenacházela žádná jiná osoba, která by vykonávala ekonomickou činnost jménem jiného subjektu než odvolatelky. To jsou konkrétní zdokumentovaná fakta a zjištění CÚ vycházející mj. z veřejných rejstříků, a nikoliv pouhé úvahy či předpoklady, jak tvrdí odvolatelka. Navazující tvrzení odvolatelky, že by si v důsledku zahájení kontroly v provozovně odvolatelky někdo neměl možnost zaevidovat ve veřejném rejstříku nově zřízenou provozovnu má odvolací orgán za zcela absurdní. Údajná provozovna jiného subjektu na adrese provozovny odvolatelky nevznikla ani v dalším průběhu kontroly, která byla ukončena vydáním protokolu o kontrole dne 5. 2. 2019. Odvolatelka tedy v podstatě vytýká CÚ, že vycházel z objektivně zjištěného stavu věci a přihlédl ke zdokumentovaným skutečnostem. Optikou odvolatelky by měl CÚ ignorovat zjištěné skutečnosti a vycházet z pouhých účelových tvrzení odvolatelky popsaných výše a ze spekulací o tom, zda si někdo v budoucnu zřídí provozovnu v podnajatých prostorách.“ Soud souhlasí s citovaným názorem žalovaného a dodává, že neshledal porušení presumpce neviny, neboť dle názoru soudu s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nejsou žádné pochybnosti o tom, že je žalobkyně vinna spácháním předmětného přestupku. Ve shodě se žalovaným se soudu jeví argumentace žalobkyně nepřípadná, a proto soud neshledal zmíněnou žalobní námitku důvodnou.

91. K žalobní námitce, že žalovaný v rámci svého rozhodování hodnotil platnost podnájemní smlouvy a učinil tak zjevně v rozporu se zásadami civilního práva, a že k této skutečnosti neprovedl dle žalobkyně navrhované dokazování, soud uvádí, že žalobní námitka je značně neurčitá, neboť není patrné, v čemž spatřuje žalobkyně hodnocení předložené podnájemní smlouvy v rozporu se zásadami civilního práva. Zároveň není ani zřejmé, jaké důkazy měl žalovaný dle žalobkyně k otázce platnosti podnájemní smlouvy provést. Soud opětovně připomíná, že žalovaný hodnotil odpovědnost žalobkyně za přestupek pro obě skutkové verze, tedy pro situaci, že byla uzavřena smlouva o podnámu i pro situaci, že podnájemní smlouva nebyla uzavřena, nýbrž předložený dokument sloužil jen pro obhajobu žalobkyně, že v její provozovně provozuje herní zařízení jiný subjekt (viz strany 31 a 32 napadeného rozhodnutí). Soud se ztotožňuje se žalovaným, že v obou případech byla dána odpovědnost žalobkyně za předmětný přestupek, jak bylo vysvětleno již výše. Za takové situace je pak zcela nadbytečné řešit z hlediska civilního práva platnost předmětné podnájemní smlouvy. Jen pro úplnost soud podotýká, že předložená podnájemní smlouva ze dne 21. 8. 2018 vzbuzuje značné pochybnosti, na což žalovaný správně upozornil v napadeném rozhodnutí. Ve zmíněné smlouvě je v záhlaví uvedena žalobkyně jakožto nájemce a společnost further trade s.r.o. jako podnájemce. Avšak v závěru smlouvy je u osoby podnájemce uveden nečitelný podpis a razítko společnosti another area s.r.o., IČO: 06957528, tedy zcela jiné společnosti. Zprostředkování podnájmu zajišťoval V. H. Z úředního záznamu o podání vysvětlení V. H. plyne, že provozovnu BRIX bar doporučil k využití společnosti Don Corleone s.r.o., přičemž V. H. neměl žádné poznatky o společnosti further trade s.r.o. Soud konstatuje, že předložená podnájemní smlouva není jednoznačná ohledně osoby údajného podnájemce, přičemž popsané nesrovnalosti žalobkyně věrohodně nevysvětlila, neboť její vysvětlení ve správním řízení, že zřejmě došlo k chybnému užití razítka jiného subjektu, nepovažuje soud za dostatečné a přesvědčivé.

92. K žalobní námitce, že ve správním řízení byla zkrácena procesní práva žalobkyně tím, že žalovaný, resp. celní úřad, vycházel z teze, že důkazní břemeno nese ten, kdo určitou skutečnost tvrdí, soud uvádí, že se jedná o neurčitou žalobní námitku, když není zřejmé, v případě jaké konkrétní skutečnosti se projevilo údajné pochybení správních orgánů při posouzení důkazního břemene. Soud proto pouze v obecné rovině uvádí, že žalovaný i celní úrad na řadě míst svých rozhodnutí poukázaly na absurdnost argumentace žalobkyně, čímž ve spojení s jinými důkazy vyvracely námitky žalobkyně. Například žalovaný dovodil na základě konkrétních důkazů, jak bylo soudem popsáno již výše, že žalobkyně provozovala herní zařízení ve své provozovně, přičemž zároveň poukázal na absurditu obrany žalobkyně, která uváděla, že herní zařízení neprovozovala, což bylo zcela v rozporu s informacemi, které poskytla servírka A. K. při podání vysvětlení. Skutečnost, že žalovaný neuvěřil obraně (argumentaci) žalobkyně však neznamená, že by na žalobkyni přenášel důkazní břemeno. V přestupkovém řízení bylo jednoznačně vycházeno z vyšetřovací zásady, kdy skutečnosti prokazující spáchání přestupku žalobkyní, musely prokazovat správní orgány. K žádnému pochybení v tomto směru nedošlo.

93. K žalobní námitce, že měly být vyslechnuty pracovnice celního úřadu provádějící kontrolu A. N. a N. K. z důvodu spornosti otázky, zda byla herní zařízení v době vstupu pracovníků celního úřadu do provozovny zapnutá či vypnutá, soud uvádí, že žalobkyně v přestupkovém řízení nenavrhla provedení výslechů těchto dvou pracovnic. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí pouze zmiňovala, že jí celní úřad znemožnil navrhnout výslechy těchto dvou pracovnic celního úřadu, jelikož žalobkyni zatajil informaci, že videozáznam zachycující vstup pracovníků celního úřadu do provozovny, nebyl pořízen při prvotním vstupu pracovníků do provozovny, nýbrž až dodatečně v průběhu kontroly. Žalovaný reagoval na zmíněnou odvolací námitku na straně 29 napadeného rozhodnutí, kde upozornil, že z obsahu protokolu o kontrole jednoznačně vyplývá, že herní zařízení byla při příchodu neuniformovaných členů kontrolní skupiny zapnuta a následně je jednatel Vladyslav Hleba po příchodu z horního patra vypnul a odpojil od elektřiny. Žalovaný poukázal na úřední záznam o podaném vysvětlení sepsaný s Vladyslavem Hlebou dne 10. 10. 2018, ve kterém jednatel žalobkyně na dotaz proč vypnul herní zařízení před příchodem uniformovaných členů kontrolní skupiny v době, kdy v provozovně již byli přítomní dva neuniformovaní členové skupiny, uvedl: „Dnes mají přijít ke mně na jednání zástupci firmy, která vlastní tyto technická zařízení a kterou neznám. Protože jsem nevěděl, jak je umístění technických zařízení smluvně ošetřeno, tak jsem je do té doby, než se vše vyjasní, vypnul. I když mi bylo panem Š. líčeno, že smlouvy jsou už v pořádku a nejsou to hrací automaty, ale dovednostní terminály.“ Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí upozornil, že vypnutí herních zařízení v průběhu kontroly potvrdila sama žalobkyně v námitkách proti protokolu o kontrole ze dne 20. 2. 2019, kde uvedla: „K vypnutí technických zařízení jednatelem kontrolované osoby panem Hlebou po příchodu kontrolní skupiny došlo právě z důvodu nevyjasněných vztahů s podnájemcem, a proto byla tato technická zařízení vypnuta, neboť daného dne byla dohodnuta schůzka se zástupci podnájemce.“ Za popsané situace soud souhlasí se žalovaným, že bylo jednoznačně prokázáno, že herní zařízení byla v době příchodu neuniformovaných členů kontrolní skupiny do provozovny žalobkyně zapnutá, přičemž je dodatečně vypnul a odpojil od elektřiny jednatel žalobkyně Vladyslav Hleba. Je zjevné, že teprve poté, co žalobkyně zjistila, že neexistuje videozáznam, na kterém by byla zachycena zapnutá herní zařízení při vstupu neuniformovaných členů kontrolní skupiny do provozovny, začala žalobkyně účelově tvrdit, že herní zařízení byla vypnutá. Za této situace by bylo zcela nadbytečné vyslýchat pracovnice celního úřadu A. N. a N. K., jelikož by potvrdili totéž, co je již uvedeno v protokolu o kontrole. Soud pro úplnost uvádí, že z předmětného videozáznamu zachycujícího vstup do provozovny žalobkyně při kontrole dne 10. 10. 2018 není zřejmé, že by byl natáčen skrytě, jak to tvrdila žalobkyně. Záznam sice není úplně kvalitní, nicméně je na něm patrné, že v provozovně se nacházely již dvě pracovnice celního úřadu (zřejmě A. N. a N. K.), přičemž herní zařízení jsou zachycena již vypnutá, což odpovídá popisu situace v protokolu o kontrole. Předmětnou žalobní námitku soud tudíž neshledal důvodnou.

94. K žalobní námitce, že nesprávným postupem bylo vydání předběžného opatření, kterým bylo žalobkyni uloženo zpřístupnit schránky zadržených herních zařízení obsahující hotovost, kdy žalobkyně upozornila, že proti rozhodnutí správních orgánů o povinnosti hradit náklady exekuce podala samostatnou žalobu, soud uvádí, že rozhodnutí o předběžném opatření představovalo autoritativní pokyn k otevření schránek zadržených herních zařízení a stalo se pozdějším exekučním titulem, jak soud podrobněji popsal v rámci rekapitulace správního spisu. Žalobkyně dovozuje nesprávný postup žalovaného z toho, že nebyla vlastníkem předmětných THZ, k čemuž soud uvádí, že případné pochybení správního orgánu v určení povinné osoby k otevření schránek herních zařízení, by nemělo žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí o přestupku žalobkyně, neboť případné pochybení v povinné osobě by mohlo být zohledněno pouze v rámci exekučního řízení. Není proto nezbytně nutné, aby se soud v nyní posuzované věci zabýval tím, zda žalobkyni byla oprávněně předběžným opatřením uložena povinnost zpřístupnit schránky předmětných THZ. Přesto nad rámec potřebného odůvodnění soud uvádí, že správní orgány při vydání rozhodnutí o předběžném opatření důvodně považovaly žalobkyni za osobu, která měla vztah k zajištěným THZ situovaným před zajištěním v její provozovně za situace, kdy zde nebyl žádný subjekt hlásící se jako vlastník k zadrženým herním zařízením. Ze správního spisu plyne, že se celní úřad obrátil na společnost further trade s.r.o., která byla dle žalobkyně podnájemcem a vlastníkem herních zařízení, rovněž se obrátil i na další subjekty, nicméně se nepodařilo zjistit, kdo je vlastníkem dotčených herních zařízení. Za popsané situace považuje soud za správné, že bylo jednáno se žalobkyní, která byla prokazatelně provozovatelkou předmětných herních zařízení, jako s osobou povinnou zajistit otevření herních zařízení.

95. K žalobní námitce, že trest, který byl žalobkyni uložen (pokuta ve výši 200 000 Kč), je zcela nepřiměřený závažnosti skutku, délce jeho údajného trvání, jakož i osobě žalobkyně a je pro žalobkyni likvidační, soud uvádí, že obsahově stejnou odvolací námitkou se zabýval žalovaný na stranách 23 až 25 napadeného rozhodnutí. Žalovaný podrobně popsal, v čem spočívá vysoká společenská škodlivost jednání žalobkyně. Upozornil, že mohla být žalobkyni za přestupek uložena pokuta do výše 50 000 000 Kč, avšak byla jí uložena pokuta pouze 200 000 Kč. Upozornil, že ve shodě s celním úřadem neshledal výši pokuty likvidační pro žalobkyni, přičemž připomněl, že žalobkyně nedoložila dokumenty, ze kterých by vyplýval ucelený obraz o její finanční a majetkové situaci. Žalovaný upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012–351, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Důsledkem předlužení pachatele však nemůže být automatická imunita vůči sankcím ukládaným v oblasti veřejného práva. Opačný závěr by zcela popřel účel trestu a narušil efektivitu prosazování práva hospodářské soutěže. Mohl by vést dokonce k absurdním důsledkům, kdy předlužený subjekt by se fakticky mohl chovat na trhu libovolně a mohl by beztrestně páchat jakoukoliv protiprávní činnost, včetně té nejzávažnější. Takový závěr je třeba odmítnout.“ Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí vyjádřil nesouhlas s bagatelizací spáchaného přestupku ze strany odvolatelky (že se jednalo „pouze“ o 4 ks herních zařízení provozovaných jediný den). Ve vyjádření k žalobě žalovaný rovněž upozornil na možnost splátkování, kdy při splátkách necelých 3 000 Kč měsíčně, by pokuta byla zaplacena za 6 let. Soud konstatuje, že žalovaný se přiměřeností výše pokuty zabýval na třech stranách napadeného rozhodnutí, zatímco žalobkyně svou žalobní argumentaci ohledně přiměřenosti pokuty učinila na sedmi řádcích žaloby. Předmětná žalobní námitka je tudíž zcela nekonkrétní, nereaguje na konkrétní závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí stran společenské škodlivosti předmětného přestupku, výše pokuty a její přiměřenosti. Soud proto nepovažoval za potřebné více se této otázce věnovat, když odkazuje v podrobnostech na reprodukované odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se ztotožňuje.

96. K žalobní námitce, že tak vysoká pokuta (200 000 Kč) není mnohdy ukládána ani v trestním řízení při odsouzení za trestný čin neoprávněné provozování hazardní hry dle § 252 trestního zákoníku, kdy žalobkyně označila několik rozhodnutí Nejvyššího soudu v trestních řízeních, kterými byla uložena nižší pokuta než v jejím případě, soud uvádí, že se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného v jeho duplice, že žalobkyně pomíjí, že se jednalo o pokuty ukládané dle denních sazeb spolu s tresty odnětí svobody podle zcela jiných právních předpisů, než podle kterých postupovaly celní orgány. Na žalobkyní odkazovanou praxi podle staršího zákona o loteriích a podle trestního zákoníku navázala podstatně mladší správní praxe vystavěná v právním rámci pozdějšího zákona o hazardu. V této souvislosti nelze odhlédnout od skutečnosti, že podle již neúčinného zákona o loteriích bylo možné za nelegální provozování výherního hracího přístroje (bez povolení) uložit pokutu do 150 000 Kč, v případě nelegálního provozu loterií, tombol nebo jiných podobných her byla maximální výše pokuty 10 000 000 Kč, zatímco podle nyní účinného zákona o hazardu lze za nelegální provozování hazardních her uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč. Soud proto nepovažuje danou žalobní námitku za důvodnou.

97. Žalobkyně soudu navrhla, aby případně ve smyslu 65 odst. 3 s. ř. s. rozhodl o upuštění od uloženého trestu nebo jej snížil v mezích zákonem dovolených. Odkazované ustanovení, ve spojení s § 78 odst. 2 s. ř. s., umožňuje, aby soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, a nejsou–li důvody pro zrušení rozhodnutí, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustil od něj nebo jej snížil v mezích zákonem dovolených, a to lze–li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl–li takový postup žalobce v žalobě.

98. K otázce moderace výše sankce soud uvádí, že jejím smyslem a účelem není hledání „ideální“ výše sankce soudem namísto správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí, ale odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012–23). V jiném rozsudku pak Nejvyšší správní soud uvedl: „Moderační právo soudu je vyhrazeno toliko pro případy zjevného nepoměru uložené sankce vůči rozsahu, závažnosti a následkům deliktního jednání s návazností i na majetkové poměry postihované osoby, pokud se jich důvodně dovolává, a svědčí–li tyto skutečnosti tomu, že se výše uložené sankce vymyká požadavku přiměřeného a spravedlivého postihu“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2017, č. j. 6 As 248/2016–26). Za zjevně nepřiměřenou přitom zpravidla nebude možné označit pokutu uloženou při spodní hranici zákonné sazby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000–62), byť samozřejmě není vyloučeno, aby i takováto pokuta byla s ohledem na mimořádné okolnosti konkrétního případu označena jako zjevně nepřiměřená.

99. V nyní projednávané věci byla uložena pokuta při dolní hranici zákonné sazby. Uložená pokuta ve výši 200 000 Kč představuje 0,4 % maximální možné pokuty. Z obsahu správního spisu, z tvrzení účastníků řízení ani z žádných soudu známých okolností není zřejmé, že by uložená pokuta mohla být hodnocena jako zjevně nepřiměřená, jak pro použití moderačního práva vyžaduje § 78 odst. 2 s. ř. s.

100. Žalobu soud vyhodnotil v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

101. O náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti předchozímu zrušenému rozsudku rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pro rozhodnutí o nákladech řízení je podstatná úspěšnost v konečném rozhodnutí a nikoli v některé z fází řízení před soudy.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného k žalobě Replika žalobkyně Duplika žalovaného Ústní jednání soudu Posouzení věci soudem