14To 196/2022

Rubrum

U trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku je znak užití násilí naplněn již tím, že pachatel v bezprostřední blízkosti poškozeného uchopí skleněnou láhev a napřáhne s ní nad hlavu proti poškozenému. Popsané chování pachatele je třeba hodnotit jako probíhající útok, a to i přes to, že byl pachatel okamžitě zneškodněn zasahujícím psem a k žádnému faktickému násilí proti úřední osobě nedošlo.

Výrok

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jiřiny Roubíčkové a soudců Mgr. Mileny Vránkové a Mgr. Zdeňka Pořízka ve veřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 projednal odvolání, která proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2022, č.j. 3 T 116/2021-1463, podali: 1) obžalovaný [příjmení] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], trvale bytem [adresa], bez zaměstnání, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve [anonymizována tři slova] [obec], 2) státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře, a rozhodl o nich takto:

Odůvodnění

Podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu se k odvolání obžalovaného a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu zrušuje. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodnuto takto: Obžalovaný [příjmení] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], trvale bytem [adresa], bez zaměstnání, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve [anonymizována tři slova] [obec], se při nezměněném výroku o vině zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku odsuzuje za tento zločin a sbíhající se pokračující přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pokračující přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č. j. 3 T 116/2021-1302 a za něž byl odsouzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, podle § 325 odst. 2 trestního zákoníku, za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) roky. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu 4 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá trest propadnutí věci, a to: I. 3 ks rukavic šedivé barvy, II. baterky světle modré barvy s nápisem GP Discovery, baterky modré barvy III. 2 párů pracovních rukavic, IV. poškozené svítilny na 3 AAA baterie. Podle § 43 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Poučení

1. Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne 20. 3. 2021. Obžalovaný byl soudem I. stupně odsouzen podle § 325 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Rozsudek soudu I. stupně právní moci nenabyl, neboť ihned po jeho vyhlášení proti němu podal obžalovaný odvolání, které sám písemně zdůvodnil, následně jej odůvodnila i jeho obhájkyně.

3. Podané odvolání směřuje do výroku o vině i trestu. Obžalovaný soudu I. stupně vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy a nebylo mu ani umožněno, aby soudní proces probíhal v [obec].

4. Obžalovaný je toho názoru, že soud I. stupně na základě znovu provedeného důkazu - výslechu svědka p. [příjmení], nedospěl ke správnému závěru. Nebylo dostatečně prokázáno, že v jednání obžalovaného byl dán vůči svědkovi aktivní útok. Současně je obžalovaný přesvědčen, že soud I. stupně nedostatečně prověřil vývojovou fázi daného trestného činu. Tedy soud I. stupně se nedostatečně zabýval všemi otázkami, které mu byly dovolacím soudem stanoveny.

5. U žalovaného jednání byli přítomni pouze obžalovaný a svědek, není tedy de facto možné zjistit, co se přesně na místě stalo a za situace, pokud se vezme v úvahu, že obžalovaný zvedl ruku s lahví nad hlavu, nelze jednoznačně dospět k závěru, že chtěl útočit. Jak bylo svědkem v jeho výpovědi uvedeno, nebyl ze strany obžalovaného dán žádný další pohyb ruky dopředu směrem ke svědkovi. Svědek sám uvedl, že subjektivně danou situaci vyhodnotil jako probíhající útok, ale je otázka, zda by obžalovaný skutečně k útoku směřoval nebo ne. Zvednutí ruky nad hlavu a navíc bez jakéhokoli slovního doplnění ještě neznamená, že chce skutečně použít proti někomu násilí. Jakékoli napřažení rozhodně nelze v žádném případě kvalifikovat jako dokončený útok, už jen z toho důvodu, že zvedání ruky s lahví směřuje nesporně od svědka a nikoli k němu. Kdyby svědek v daný okamžik nepustil psa, bylo by následně jednoznačně dáno, zda pohyb ruky směřoval ke svědkovi, a tedy byla z jeho strany patrná snaha o úder.

6. Obžalovaný je dále přesvědčen, že soud svůj závěr učinil pouze na základě pouhé pravděpodobnosti, svého přesvědčení, úvah a domněnek svědka, který situaci na místě takto vyhodnotil, tedy čistě ze subjektivního pohledu osoby, která má na výsledku řízení zájem, a nikoli na jednoznačně a bezpečně prokázaných faktech.

7. Tvrzení svědka je pouze jeho čistě subjektivní pocit a domněnka. Nelze vyloučit, že jeho pocit byl v dané situaci vyvolán především i okolnostmi v daném okamžiku, tedy tmou, zimou, sněžením, strachem, vzrušením, tedy nekomfortem. Za této situace mohl svědek danou situaci právě takto jako probíhající útok vyhodnotit, ačkoli to tak fakticky nebylo. Svědek, jak sám uvedl, na nic nečekal a pustil psa. Neměl ani nemohl tedy jednoznačně vědět, zda na něj obžalovaný útočí. Nicméně je otázkou, zda by se vše takto odehrálo i v okamžiku, kdyby bylo patrné další chování obžalovaného. Dle názoru obžalovaného by pro jednoznačné vyhodnocení jeho úmyslu musel svědek vyčkat okamžik, zda dojde k pohybu ruky směrem k němu, čímž by byl útok obžalovaného vyjádřen.

8. Soud nemá danou situaci nikterak prověřenou a pouze vyšel z toho, co svědek tvrdí, tedy pouze z jeho pocitu, že se již jedná o napadení a o dokonaný trestný čin, aniž by to soud měl řádně prověřené či podložené důkazní situací. Tvrzení svědka je pouze jeho subjektivní názor, soud se nezabýval vůbec tím, zda subjektivní pocit svědka je správný či naopak přehnaný či neuvážený Nezabýval se otázkou, zda obžalovaný vedl či nevedl aktivní útok vůči svědkovi.

9. Obžalovaný je dále toho názoru, že soud I. stupně se nedostatečně zabýval i otázkou vývojového stadia trestného činu, tedy zda jeho jednání nemohlo být pouze ve stadiu pokusu. Soud I. stupně ve svém odůvodněníuvedl, že svědek chování obžalovaného jako napadení vyhodnotil a lze tedy skutek kvalifikovat jako dokonaný trestný čin. Dle obžalovaného je sporná otázka, zda své jednání dovedl k dokončení skutku či nikoli. Bohužel po zvednutí ruky došlo rovnou k zásahu psa. Nelze tedy již zjistit, zda obžalovaný chtěl vést dále útok či nechtěl. Stejně tak v případě pokusu se soud nikterak nezabýval otázkou, zda se v případě jednání obžalovaného jednalo o pokus ukončený či neukončený, u kterého trestnost zaniká.

10. Jednání obžalovaného, pokud se vezme v úvahu, že se něčeho dopustil, nelze kvalifikovat jako dokonaný trestný čin, neboť ještě k ničemu nedošlo. Došlo pouze ke zvednutí ruky s lahví nad hlavu. Následně byl svědkem vypuštěn pes, který se zakousl do ruky obžalovaného. Nicméně kdyby k jednání psa nedošlo, pak by se teprve mohlo jednoznačně zjistit, zda obžalovaný chce skutek dokonat nebo ne. Nelze však s jistotou říci, že obžalovaný chtěl svůj útok dokončit. Současně lze vzít i v úvahu variantu, že by sám obžalovaný od svého jednání upustil a odstranil by tak nebezpečí, které mělo vzniknout. Chováním svědka, který hned po zvednutí ruky ze strany obžalovaného pustil psa, již nelze zjistit, zda by obžalovaný ve svém jednání pokračoval.

11. Je pravdou, že obžalovaný je recidivistou a páchá řadu let protiprávní jednání, a to majetkového charakteru. Nikdy ale za svou „trestní éru“ nepoužil proti nikomu násilí. Tuto skutečnost soud I. stupně odmítá přijmout a zhodnotit spolu s ostatními důkazy. Z provedeného dokazování nelze učinit závěr o vině obžalovaného, neboť nebyla nalezena objektivní pravda a tvrzení jednoho nebo druhého účastníka nemusí vést automaticky ke zjištění objektivní pravdy. Soud I. stupně se nevypořádal se všemi pokyny, které mu byly dány dovolacím soudem, náležitě nezjistil, zda jednání obžalovaného je dokonaným trestným činem, nebo jenom jeho pokusem ukončeným či neukončeným. Soud I. stupně tedy opětovně rozhodl pouze na základě spekulací, úvah a domněnek.

12. Obžalovaný si současně dovoluje požádat o přezkoumání, zda v dané věci rozhodl správně místně příslušný soud, tedy Okresní soud v Táboře, ačkoliv dané jednání bylo spácháno v okrese Plzeň - sever.

13. S ohledem na výše uvedené obžalovaný [jméno] [příjmení] proto navrhl, aby byl odvolacím soudem rozsudek soudu I. stupně zrušen a odvolací soud ve věci rozhodl sám tak, že jej zprostí viny za daný skutek, případně překvalifikuje jeho jednání pouze na pokus daného trestného činu a uloží mu nižší trest. Popřípadě aby odvolací soud vrátil věc zpátky soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

14. Odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře směřuje k výroku o trestu uloženého v neprospěch obžalovaného [jméno] [příjmení]. Důvodem odvolání je nesprávný procesní postup nalézacího soudu při ukládání trestu.

15. S výrokem o vině státní zástupkyně projevuje souhlas. Připomíná, že Okresní soud v Táboře ve věci rozhodoval poté, co z podnětu dovolání obžalovaného Nejvyšší soud ČR zrušil dřívější rozsudek Okresní soudu v Táboře ohledně téhož skutku a dalších trestných činů, a jednak 1) přikázal Okresnímu soudu v Táboře o předmětném skutku znovu jednat a rozhodnout a jednak za 2) sám Nejvyšší soud ČR rozhodl o zbývajících trestných činech rozsudkem sp.zn. 8 Tdo 484/2022-1384. Tímto posledně jmenovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR byl obžalovanému dne 20. 7. 2022 uložen trest za zbývající trestnou činnost z původního rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, sp.zn. 3 T 116/2021.

16. Vzhledem k tomu, že zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jímž nyní znovu uznal Okresní soud v Táboře obžalovaného vinným, se tento dopustil již dne 20. 3. 2021, tj. před vyhlášením jak rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č.j. 3 T 116/2021-1302 - rozhodnuto o vině, tak před vyhlášením rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2022 sp. zn. 8 Tdo 484/2022 - rozhodnuto o trestu, bylo na místě, aby nalézací soud při uznání viny obžalovaného předmětným zločinem uložil trest souhrnný s výše specifikovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR.

17. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám rozhodl nově tak, že se ukládá souhrnný trest s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 8 Tdo 484/2022, a to v téže výměře (42 měsíců nepodmíněně), při zopakování všech uložených trestů, jak byly původně uloženy prvním ve věci vyhlášeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č.j. 3 T 116/2021-1302.

18. Ve veřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023, poté, co předsedkyně senátu podala zprávu o stavu věci a konstatovala napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2022, č. j. 3 T 116/2021-1463, obhájkyně obžalovaného přednesla podané odvolání, které prvotně podáno do protokolu o hlavním líčení - č.l. 1460 trestního spisu a které v písemné formě založeno v trestním spise na č.l. 1471 - 1472 trestního spisu, a z něho zmínila stěžejní odvolací námitky. S odkazem na ostatní podrobnosti uvedené v odvolání obhájkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a obžalovaného podané obžaloby zprostil, popřípadě, aby jeho jednání překvalifikoval na pokus zločinu podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a uložil mu za to mírnější trest.

19. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře taktéž přednesla podané odvolání, které v písemné formě založeno na č.l. 1469 - 1470 trestního spisu a taktéž na něj argumentačně odkázala. Nad jeho rámec uvedla, že je podáváno ve prospěch obžalovaného. Soudem I. stupně byl uložen samostatný trest, ač měl být ukládán trest souhrnný k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 8 Tdo 484/2022. Státní zástupkyně navrhla, aby odvolací soud k odvolání státní zástupkyně OSZ v Táboře zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu I. stupně a sám uložil trest souhrnný nepodmíněný, ve výměře 42 měsíců, pro jehož výkon by byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou. Takovýto trest je zákonný a reflektuje veškerá zákonná kritéria. U obžalovaného není důvod k upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť se dopustil nebezpečného zločinu, který je ohrožen trestní sazbou 6 měsíců - 6 let.

20. Obhájkyně obžalovaného se k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře vyjádřila v tom směru, že je jím de facto napadán pouze procesní postup při ukládání trestu. Obhájkyně k tomuto nemá žádných námitek a ponechává rozhodnutí na soudu. Státní zástupkyně navrhla, aby odvolání obžalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto.

21. Obhájkyně obžalovaného ani státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře neučinily ve věci dalších návrhů na doplnění dokazování.

22. Z iniciativy odvolacího soudu jako jediný důkaz listinné povahy konstatován obsah zcela aktuálního opisu rejstříku trestů obžalovaného [jméno] [příjmení], z něhož se podávají jeho četné soudní postihy především pro majetkovou trestnou činnost.

23. Obžalovaný se k provedenému důkazu nevyjádřil.

24. Poté, co předsedkyně senátu prohlásila dokazování v rámci veřejného zasedání za skončené, obhájkyně obžalovaného odkázala na své předchozí vyjádření a na obsah písemně zpracovaného odvolání. Státní zástupkyně upřesnila konečný návrh. Navrhla, aby k odvolání státní zástupkyně OSZ v Táboře a obžalovaného byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a znovu bylo rozhodnuto tak, že bude uložen trest souhrnný k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 484/2022 v podobě trestu odnětí svobody vyměřeného na 42 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon bude obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou. Zopakovány by měly být i tresty zákazu pobytu a propadnutí věci.

25. Obžalovaný v rámci práva posledního slova uvedl, že Okresní soud v Táboře porušil jeho ústavní právo, a to právo na obhajobu. Neprovedl důkazy, které obžalovaný navrhoval a které mluví v jeho prospěch. Neudělal expertizu bundy, kterou mu prokousl pes, nedalo se tedy zjistit, ze které strany na něho pes zaútočil. Okresní soud si sám vytváří znalecké posudky. Obžalovaný namítá, že flaška, která byla na místě nalezena, není jeho. Žádal, aby z té flašky byly odebrány otisky prstů na DNA. Najednou byly ty důkazy zničeny, prý to nejde. Jak je možné, že u tak závažného trestného činu jsou ty důkazy zničeny. Je to úplně jednoduchá odpověď, žádná flaška nebyla, nikoho neohrožoval, je to lež. Je nevinen.

26. Ještě předtím, než podrobí odvolací soud přezkumné povinnosti napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře, považuje za nutné nastínit dosavadní průběh a vývoj celé trestní kauzy.

27. Dne 11. 10. 2021 napadla u Okresního soudu v Táboře obžaloba, která vinila [jméno] [příjmení] ze spáchání zločinu podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračujícího přečinu podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, pokračujícího přečinu podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pokračujícího přečinu podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.

28. V dané trestní věci Okresní soud v Táboře rozhodl meritorním způsobem, a to rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č.j. 3 T 116/2021-1302, kterým obžalovaného [jméno] [příjmení] uznal vinným zločinem a přečinem v rozsahu podané obžaloby (paragrafové znění uvedeno výše). Obžalovaný byl odsouzen podle § 325 odst. 2 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu 4 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl dále obžalovanému uložen trest propadnutí věci, které přesně v rozsudku soudu I. stupně specifikovány. V rámci adhezního řízení bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 2 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu o nárocích poškozených fyzických a právnických osob na náhradu škody.

29. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. 1. 2022, č.j. 14 To 260/2021-1334, bylo odvolání obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č.j. 3 T 116/2021-1302, jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu zamítnuto.

30. K dovolání obžalovaného bylo následně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č.j. 8 Tdo 484/2022-1384, podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. 1. 2022, sp.zn. 14 To 260/2021, v části, v níž bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku pod bodem I. a výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, sp.zn. 3 T 116/2001.

31. Stejně tak byl zrušen i rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021 sp.zn. 3 T 116/2021, ve výroku o vině zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku pod bodem I. a v celém výroku o trestu.

32. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu byly současně zrušeny i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

33. Podle § 265m odst. 1 trestního řádu Nejvyšším soudem nově rozhodnuto tak, že obviněný [jméno] [příjmení] odsouzen za pokračující přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku v bodech II. 1) - 15) a pokračující přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku v bodech II. 1), 2), 3) b), c) - 6), 8), 9), 11) - 15), jež zůstaly v rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, sp.zn. 3 T 116/2021, nezměněny, podle § 205 odst. 2, § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 léta a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

34. Podle § 75 odst. 1 trestního zákoníku obžalovanému uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu 4 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obžalovanému uložen taktéž i trest propadnutí věci, a to - 3 kusů rukavic šedivé barvy, baterky světle modré barvy s nápisem GP Discovery, baterky modré barvy, 2 párů pracovních rukavic, poškozené svítilny na tři AAA baterie.

35. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR Krajskému soudu v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

36. Jinak zůstaly usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. 1. 2022, sp.zn. 14 To 260/2021, i rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, sp.zn. 3 T 116/2021, beze změny.

37. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vytkl nalézacímu soudu, že popis skutku není co do vyjádření všech potřebných náležitostí týkající se mj. i postavení úřední osoby úplný. V popisu skutku, jímž byl obviněný jako pachatel uznán vinným trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 trestního zákoníku, musí být vyjádřeny ty skutečnosti, které odůvodňují závěr, že úřední osoba vykonávala svoji pravomoc zákonu odpovídajícím způsobem. V popisu skutku musí být tedy uvedena příslušná ustanovení zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR. Dle Nejvyššího soudu ČR se bude muset soud I. stupně i pečlivě zabývat otázkou, zda jednání obviněného [jméno] [příjmení] dospělo do vývojového stadia dokonaného trestného činu. Pokud soud shledá, že jednání obviněného skutečně dosáhlo vývojového stadia dokonaného trestného činu, nikoli jeho pokusu, jak tomu nasvědčuje stávající popis skutku, bude nezbytné učinit odpovídající, upřesňující zjištění v tzv. skutkové větě výroku o vině. Nejvyšší soud procesnímu soudu tedy uložil, aby doplnil skutková zjištění nejen o konkretizaci právního předpisu, upravujícího výkon pravomoci úřední osoby, ale aby výstižněji v popisu skutku specifikoval zavinění obviněného a v neposlední řadě, a to především, aby se znovu zabýval otázkou, případně i na podkladě doplňujícího výslechu svědka prap. [jméno] [příjmení], i otázkou vývojového stadia trestného činu, který lze v jednání obviněného spatřovat.

38. Okresní soud v Táboře nařídil ve věci hlavní líčení, které konáno dne 9. 11. 2022. V tomto hlavním líčení sdělil dosavadní průběh testního řízení a především podstatný obsah rozsudku Nejvyššího soudu na č.l. 1393-1409 tr. spisu se zaměřením na jeho právní názor, vyslovený zejména na č.l. 1407 a násl. tr. spisu, týkající se zrušujícího výroku stran rozhodnutí soudů I. a II. stupně o vině a trestu za jednání kvalifikovaného obžalobou jako zločin podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dále v hlavním líčení vyslechl opětovně příslušníka Policie ČR - svědka [jméno] [příjmení] k průběhu útoku na jeho osobu ze strany obžalovaného. Procesním soudem dále přečteny dva listinné důkazy, a to aktuální opis rejstříku trestů obžalovaného a obžalovaným učiněný důkazní návrh na výslech svědka [příjmení] - příslušníka Policie ČR. S tímto důkazním návrhem se vypořádal procesní soud tak, že podle § 216 odst. 1 trestního řádu rozhodl o jeho neprovedení. Poté, co strany řízení nevznesly dalších návrhů na doplnění dokazování a poté, co bylo předsedou senátu prohlášeno dokazování za skončené, vyjádřili se k věci v rámci konečných návrhů státní zástupkyně i obhájkyně obžalovaného. Sám obžalovaný [jméno] [příjmení] práva posledního slova nevyužil. Následně byl ve věci vyhlášen rozsudek, který se stal předmětem již v pořadí druhého odvolacího řízení.

39. Krajský soud ve smyslu § 254 odst. 1 trestního řádu z titulu podaných odvolání ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] a taktéž i ze strany státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře přezkoumal vzhledem k jeho rozsahu napadený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2022, č.j. 3 T 116/2021-1463, jako celek, přezkumné povinnosti podrobil taktéž i kvalitu a zákonnost řízení, které jeho vydání předcházelo. Po náležitém přezkumu dospěl k závěru, že podaným odvoláním je namístě vyhovět, a to z důvodů, které rozebrány níže.

40. Předně je povinen odvolací soud sdělit, že neshledal v předchozím řízení naprosto nic, co by svědčilo o zásadním porušení procesních norem. V dané trestní věci bylo rozhodováno místně příslušným soudem zcela správně senátní formou s tím, že Okresním soudem v Táboře bylo v plném rozsahu respektováno právo obžalovaného [jméno] [příjmení] na jeho obhajobu. Okresní soud v Táboře ve věci konal řádně a při zachování veškerých zákonných lhůt hlavní líčení dne 9. 11. 2022, v jehož průběhu poskytl obžalovanému náležitý prostor vyjádřit se ke všem skutečnostem kladeným mu za vinu a k důkazům o nich, v ostatních směrech pak šetřil jeho zákonem zakotvená práva. Ostatně obžalovaný měl již od počátku přípravného řízení soudem ustanovenou obhájkyni, neboť byl u jeho osoby dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Lze tedy tvrdit, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, netrpí takovými vadami, které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci a které by mohly negativně ovlivnit správnost a zákonnost napadeného rozsudku ve všech jeho výrocích. Odvolací soud tedy nezjistil nic, co by jej přimělo ke zrušení napadeného rozsudku z důvodů, které konkretizovány v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu.

41. Jak je zřejmé ze spisu Okresního soudu v Táboře sp.zn. 3 T 116/2021, Okresní soud v Táboře zcela nesporně vyvinul maximální snahu o to, aby ve věci mohl spolehlivě a dle zákona rozhodnout. Ve věci provedl v rámci hlavního líčení velmi podrobné dokazování, splnil tak požadavek vyjádřený v § 2 odst. 5 trestního řádu. V průběhu hlavního líčení respektoval zásady ústnosti a bezprostřednosti tak, jak tyto rozvedeny v ustanovení § 2 odst. 11, 12 trestního řádu. Samotný skutkový stav tak, jak vymezen ve výrokové části napadeného rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2022, č.j. 3 T 116/2021-1463, zjistil z výpovědi obžalovaného [jméno] [příjmení], opakované svědecké výpovědi příslušníka Policie ČR prap. [jméno] [příjmení]. Vycházel dále z důkazů listinného charakteru, kterými se staly záznam o použití služebního psa, mapka trasy, po které byl obžalovaný stopován, záznam o použití donucovacích prostředků, záznam o výjezdu záchranné služby, snímky obžalovaného. Procesní soud čerpal i z ostatních listinných důkazů, které se týkají osobních charakteristik obžalovaného [jméno] [příjmení] Odvolací soud tedy může konstatovat, že shora označené důkazy, jejichž obsah prezentován v odůvodňující části napadeného rozsudku, představovaly dostatečný podklad, na jehož základě mohl soud I. stupně ve věci učinit spolehlivé skutkové závěry.

42. Pro zjištění skutkového stavu, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, bylo tedy nezbytné pečlivě vyhodnotit důkazní hodnotu a sílu jednotlivých provedených důkazů, přičemž v uvedeném směru nelze Okresnímu soudu v Táboře vytknout jakékoliv pochybení. Shora označené důkazy vztahující se k žalovanému zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku posuzoval procesní soud zcela v souladu s postupem upraveným v § 2 odst. 6 trestního řádu, kdy tyto hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je nutno považovat za metodu stěžejní, ostatně zákonem předpokládanou právě v ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu. Pakliže je takovéto hodnocení důkazů obsaženo v odůvodněnírozhodnutí, není možno shledat hodnocení důkazů chybným, v důsledku čehož nelze považovat za potřebné opakování jednotlivých důkazů či doplnění skutkových zjištění odvolacím soudem, který je pak takovým hodnocením důkazů vázán. Podle přesvědčení odvolacího soudu rozhodnutí Okresního soudu v Táboře těmto všem zásadám vyhovuje a odvolací soud proto neshledal důvodu na jeho závěrech, pokud se týká skutkových zjištění, cokoliv měnit. Odvolací soud je toho názoru, že své hodnotící úvahy a jejich výsledky Okresní soud v Táboře vyjádřil v dostatečně podrobném odůvodněnírozsudku, které vyhovuje všem požadavkům konkretizovaným v ustanovení § 125 trestního řádu, na které lze prakticky odkázat, neboť je v něm v dostatečné míře prezentován obsah provedených důkazů, je v něm zřetelně a naprosto výstižně vyloženo, které skutečnosti vzal nalézací soud za prokázané a především, o které důkazy své rozhodnutí opírá, i z jakých důvodů má za zcela vyvrácenou obhajobu obžalovaného [jméno] [příjmení].

43. Procesní soud v nezbytném rozsahu zareagoval i na obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, nelze proto tvrdit, že by zcela rezignoval na stanoviska a právní názor, které v dané trestní věci Nejvyšší soud vyslovil. Jak je patrno z popisu skutku, který obsažen v napadeném rozsudku, procesní soud z pokynu Nejvyššího soudu doplnil skutková zjištění o konkretizaci právního předpisu, upravujícího výkon pravomoci úřední osoby - zasahujícího příslušníka Policie ČR - prap. [jméno] [příjmení]. Procesní soud dále upravil popis skutku, aby tento výstižněji specifikoval zavinění obžalovaného [jméno] [příjmení]. Doplnil tedy skutkovou větu, aby lépe vyjadřovala situaci na místě činu, včetně skutečnosti, že k zásahu služebního psa došlo již v probíhajícím útoku na jeho psovoda - příslušníka Policie ČR. Na základě doplňujícího výslechu svědka prap. [jméno] [příjmení] se zabýval důsledně i otázkou vývojového stádia trestného činu, který lze v jednání obžalovaného z hlediska právního posouzení spatřovat. Odvolací soud tedy zastává názor, že Okresní soud v Táboře plně zohlednil závěry a stanoviska dovolacího soudu, zejména s přihlédnutím k jím vyslovenému právnímu názoru a provedl veškeré úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Tento právní názor však nelze vykládat takovým způsobem, jak se o to snaží obžalovaný [jméno] [příjmení], tedy, že procesní soud přistoupil k hodnocení všech důkazních prostředků, které v rámci hlavního líčení provedl, zcela nesprávným způsobem, za situace, kdy je přesvědčen o své nevině žalovaným přečinem podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku Okresní soud v Táboře se z pohledu odvolacího soudu zcela zákonným způsobem vypořádal se všemi okolnostmi, které z provedeného dokazování k žalovanému zločinu vyplynuly, zaobíral se v dostatečném rozsahu i nepřeberným množstvím námitek obžalovaného [jméno] [příjmení], které vznesl v průběhu hlavního líčení a které argumentačně zopakoval ve svém opravném prostředku.

44. Odvolací soud zastává stanovisko, že obžalovaný přistupuje k hodnocení důkazních prostředků zcela jednostranně, klade důraz na důkazy, které by jeho vinu měly oslabit, a naopak naprosto nekriticky přehlíží důkazy, které mají odpovídající důkazní hodnotu a sílu a které jsou schopny jej po vzájemném vyhodnocení usvědčit z žalovaného trestního jednání. Odvolací soud proto nemůže vytknout Okresnímu soudu v Táboře, že učinil chybná skutková zjištění. Naopak tvrdí, že skutkové závěry, ke kterým procesní soud dospěl, jsou naprosto správné. Odvolací soud dále nemá žádných výhrad ani k soudem I. stupně užité právní kvalifikaci. Tento soud zcela oprávněně dovodil, že jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] vykazuje jak po subjektivní, tak, i objektivní stránce všechny zákonem předpokládané znaky zločinu podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve formě dokonané. Právnímu posouzení jednání obžalovaného je věnována v odůvodňující části napadeného rozsudku samostatná pasáž (odstavec č. 18 - 26). Odvolací soud zcela akceptuje výklad procesního soudu k jím zvolené právní kvalifikaci, a zcela odmítá nepodložené úvahy a konstrukce obžalovaného [jméno] [příjmení], že se žádného násilného jednání proti úřední osobě nedopustil. I odvolací soud je přesvědčen, že jednání obžalovaného nelze právně kvalifikovat toliko jako zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku Odvolací soud zastává totožné stanovisko jako soud procesní, že obžalovaný coby majetkový recidivista, měl bezesporu motiv službu konajícího policistu napadnout, jelikož nechtěl být zadržen, s perspektivou dalšího výkonu trestu. Lze přisvědčit i tvrzení procesního soudu, že nebýt včasného zásahu služebního psa, není vyloučeno, že by se mu uprchnout i podařilo. Obžalovaný se nechtěl nechat zadržet a svůj úkryt opustil až po hrozbě namířenou zbraní. K ní, ve smyslu § 52 písm. n) zákona č. 273/2008 Sb., o PČR, příslušníci policie přistupují až po marné výzvě, nikoli okamžitě, jak se snažil tvrdit obžalovaný. Poškozený příslušník Policie ČR prap. [jméno] [příjmení] byl na místě sám. Stáli s obžalovaným v lese, sněžilo, byla tma a zima. Obžalovaný pochopil, že se nevymluví, proto začal vyhazovat kradené věci ze srázu a opustil přátelské chování, přestal reagovat na opakované výzvy policisty. Za této situace, následný nápřah lahví seshora, tzn. mířený na hlavu policisty, svědek [jméno] [příjmení] sám zcela logicky a dle názoru odvolacího soudu správně vyhodnotil již jako probíhající útok vůči jeho osobě a ke zneškodnění obžalovaného použil služebního psa. Za zmíněné situace, která na místě činu panovala nelze v jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] spatřovat pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť obžalovaný vůči policistovi použil zbraň (skleněnou láhev) a učinil s ní pohyb, který jednoznačně představoval útok proti jeho osobě. V závislosti na této konkrétní situaci lze jednání kvalifikovat jako užití násilí, tedy dokonaný trestný čin podle § 325 trestního zákoníku. Samotný fakt, že policista na svou obranu včasnou reakcí použil služebního psa a obžalovaného zneškodnil, nic nemění na tom, že obžalovaný již násilně působil na výkon jeho pravomoci, jako zasahujícího policisty. Za správný považuje odvolací soud i názor procesního soudu, že násilné působení na pravomoc policisty může v konkrétním případě zahrnovat i jednání, které nevyústí v žádné přímé fyzické násilí, ale omezí se jen na prvotní fázi útoku, ukončenou úspěšnou sebeobranou policisty, a to i v daném případě za užití služebního psa.

45. Odvolací soud tedy zastává stanovisko, že procesní soud při svém rozhodování disponoval kvalitními důkazními prostředky, na základě nichž se mu podařilo vinu obžalovaného žalovaným zločinem podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku prokázat. Odvolací soud proto uzavírá, že z jeho pohledu rozsudečný výrok soudu I. stupně plně odpovídá zjištěné důkazní situaci. Za zcela správnou považuje odvolací soud i soudem I. stupně užitou právní kvalifikaci. Odvolací soud nepovažuje za nutné cokoli dalšího dodávat, neboť vše podstatné bylo již jednou soudem I. stupně srozumitelným způsobem řečeno a stanoveno. Je proto v plném rozsahu odkazováno na logické a vyčerpávající odůvodněnínapadeného rozsudku, ve kterém se procesní soud se všemi namítanými skutečnostmi ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] dostatečně vypořádal.

46. Poté, co za zcela správné přijal odvolací soud skutkové závěry soudu I. stupně a jím užitou právní kvalifikaci, přezkumné povinnosti podrobil i výrok o uloženém trestu, který soudem I. stupně koncipován jako trest samostatný, trest represivního charakteru. V souvislosti s takto uloženým trestem se zabýval především námitkami, které vůči jeho druhu vyslovila ve svém opravném prostředku státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře, která jej označila za trest uložený v rozporu se zákonem. Tyto její námitky shledal odvolací soud za zcela oprávněné a nabyl přesvědčení, že u obžalovaného [jméno] [příjmení] byly splněny veškeré zákonné parametry pro ukládání trestu souhrnného ve smyslu ust. § 43 odst. 2 trestního zákoníku, neboť se obžalovaný zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, dopustil dříve, než byl za pokračující přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pokračující přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2011, č. j. 3 T 116/2021-1302 odsouzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č.j. 8 Tdo 484/2022-1384.

47. Vzhledem k tomu, že zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl tedy uznán vinným napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře, se obžalovaný dopustil dne 20. 3. 2021, tj. před vyhlášením jak rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č. j. 3 T 116/2021-1302, tak před vyhlášením rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, bylo tedy zcela namístě při uznání viny obžalovaného [jméno] [příjmení] předmětným zločinem ukládat trest souhrnný s výše specifikovaným rozsudkem Nejvyššího soudu.

48. Takto zjevně Okresní soud v Táboře nepostupoval a uložil namísto trestu souhrnného trest samostatný. Rozhodl tak v rozporu se zákonem.

49. Odvolací soud poté, co si vyjasnil, jaký druh trestu je nutné v dané trestní věci obžalovanému uložit, zabýval se otázkou, zda na základě zásad rozvedených v § 39 trestního zákoníku po přihlédnutí ke všem polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, které lze na straně obžalovaného shledat, jaký trest obžalovanému uložit, aby byl přiměřenou reakcí na jeho protiprávní jednání.

50. Pokud jde o okolnosti svědčící ve prospěch obžalovaného [jméno] [příjmení], jde především o prohlášení viny ohledně bodu II. obžaloby a označení rozhodných skutečností za nesporné, které je podle § 39 trestního zákoníku nově jedním ze základní kritérií pro stavení druhu a výše trestu, hovořících ve prospěch obžalovaného. Současně lze uzavřít, že se obžalovaný ke svému jednání zčásti doznal, svědčí mu tedy částečně polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. l) trestního zákoníku, resp. napomohl k objasnění své trestné činnosti podle § 41 písm. m) trestního zákoníku.

51. V neprospěch obžalovaného pak hovoří několik přitěžujících okolností. Obžalovanému přitěžuje fakt, že spáchal více trestných činů (§ 42 písm. n) trestního zákoníku). Obžalovanému pak výrazně přitěžuje jeho recidiva (§ 42 písm. p) trestního zákoníku), a to naprosto zásadním způsobem. Obžalovaný, tak jak vyplývá ze zcela aktuálního opisu rejstříku trestů, byl již 30x soudně postihován, a to převážně pro majetkovou trestnou činnost víceméně nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Možnosti nápravy obžalovaného jsou tedy velmi snížené. Obžalovaného lze označit za osobu závadovou, která nemá naprosto žádnou úctu k majetku fyzických či právnických osob a opakovaně se dopouští trestné činnosti obdobného charakteru. Obžalovaný je speciálním recidivistou ve vztahu právě k majetkové trestné činnosti. Na jeho osobu tedy nelze působit jiným druhem trestu, než trestem represivního charakteru, trestem nepodmíněným. V případě obžalovaného, jak již ostatně shora uvedeno, byly splněny veškeré zákonné parametry pro ukládání trestu souhrnného podle zásad rozvedených v § 43 odst. 2 trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že takovýto druh trestu nebyl obžalovanému soudem I. stupně uložen, musel na toto pochybení odvolací soud zareagovat a nově o potrestání obžalovaného rozhodnout.

52. Při úvahách o trestu dospěl ke stanovisku, že jediným druhem trestu, který by reflektoval opakující se protiprávní jednání obžalovaného, je trest nepodmíněný, který musí být uložen jako trest souhrnný. Nejpřísněji trestným se stal u obžalovaného [jméno] [příjmení] zločin podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Proto mu musel být za tento zločin a sbíhající se pokračující přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pokračující přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 11. 2021, č. j. 3 T 116/2021-1302 a za něž byl odsouzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, nově uložen trest. Při respektování všech zásad pro ukládání trestu odvolací soud nově o potrestání obžalovaného rozhodl tak, že mu uložil podle rozhodné trestní sazby dané § 325 odst. 2 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Při výměře tohoto trestu zohlednil mimo ukazatelů shora popsaných dobu spáchání žalovaného zločinu. Dané protiprávní jednání obžalovaného se stalo dne 20. 3. 2021, tedy zhruba před necelými 2 roky. Ze strany odvolacího soudu byla zohledněna i intenzita předmětného útoku proti poškozenému příslušníku Policie ČR prap. [jméno] [příjmení] a taktéž i absence škodlivých následků protiprávního jednání obžalovaného. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že souhrnný trest v trvání 3 let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, je trestem spravedlivým, zákonným, který svým druhem ani výměrou nevybočuje ze zaběhlých pravidel trestání. Trest nepodmíněný ve výměře 42 měsíce tak, jak navrhován ze strany státní zástupkyně OSZ v Táboře, považuje odvolací soud za příliš příznivý.

53. Odvolacím soudem obžalovanému dále uložen v souladu s ust. § 75 odst. 1 trestního zákoníku trest zákazu pobytu v obdobu Okresního soudu v Táboře na dobu 4 let, neboť jej považuje se zřetelem na dosavadní způsobu života obžalovaného a skutečnost, že páchal na území zdejšího soudního okresu útoky sériových trestných činů krádeže, za zcela vhodný.

54. Dále odvolací soud podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uložil obžalovanému trestu propadnutí věci, a to rukavic, které použil podle vlastního doznání ke krádežím, a baterek, které používal ke stejnému účelu.

55. V souvislosti s ukládaným souhrnným trestem pak odvolací soud podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušil výrok o tresti z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Tdo 484/2022-1384, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

56. Ze všech shora uvedených a zevrubněji rozebraných důvodů bylo k odvolání obžalovaného a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře rozhodnuto o jejich opravných prostředcích způsobem, který se podává z výrokové části rozsudku soudu odvolacího.

Rubrum