15 A 136/2016 - 69

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: Ústeckých šroubů, z.s., IČ: 04316509, se sídlem Velká Hradební 322/53, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Na Výsledku I 1523/3, 140 00 Praha 4, proti žalované: Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17.5.2016, č.j. SR/0952/UL/2016-2, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, ze dne 17.5.2016, č.j. SR/0952/UL/2016-2, a rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru životního prostředí, ze dne 8.3.2016, sp.zn. OŽP/10282/K/2016/8/ZaJn, č.e. 37436/2016, se pro vady řízení zrušují a věc se vracížalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.600,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17.5.2016, č.j. SR/0952/UL/2016-2, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 8.3.2016, sp.zn. OŽP/10282/K/2016/8/ZaJn, č.e. 37436/2016, jímž bylo žadatelům J. B. a J. Č. dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody“), povoleno pokácení 1 ex. borovice lesní a 1 ex. smrku ztepilého, obou rostoucích na pozemku p.p.č. 230 v ul. Kojetická, k.ú. Střekov. Žalobce v žalobě uvedl, že jediným důvodem uvedeným žadateli v žádosti o povolení pokácení dřevin bylo údajné ohrožení zdraví a majetku obyvatel domu, v blízkosti něhož dřeviny rostou. Správní orgán I. stupně si proto v rámci řízení nechal provést tzv. WLA analýzu, z níž zjistil základní hodnotu stability borovice pro ohyb 606 % a pro krut 1500 %, u smrku pro ohyb 492 % a pro krut 1250 %. Tyto hodnoty však dle žalobce několikanásobně převyšují hranici koeficientu bezpečnosti. Navíc při místním šetření nebylo zjištěno prosychání koruny, napadení škůdci či houbovým onemocněním, ani žádný jiný důvod, pro který by bylo nutné stromy pokácet s ohledem na jejich nebezpečnost. Pro další závěry správního orgánu I. stupně uvedené v rozhodnutí pak dle žalobce již zcela chybí opora ve správním spisu. Tvrzený zhoršený zdravotní stav dřevin nebyl prokázán, a to ať již na základě uvedené WLA analýzy, či z jiných skutečností. Rány po ořezu nižších větví dle žalobce zdraví stromů neovlivňují, nižší hustota korun pak přispívá proti působení větru. Žalobce trval na tom, že správní orgán I. stupně rovněž nedostatečně posoudil estetický a funkční význam dřevin, jestliže toliko konstatoval, že svým vzrůstem již nezapadají do koncepce zahrady a jejich estetická hodnota je nízká, aniž by však tuto koncepci posuzoval. Nezabýval se pak vůbec funkční hodnotou stromů, jež rostou na vrcholu svahu a nepochybně tedy plní meliorační funkci, dále pak mohou plnit i funkci izolační či mikroklimatickou. Obdobně následně žalovaná dle žalobce v napadeném rozhodnutí toliko potvrdila závěry správního orgánu I. stupně, aniž by je podrobněji přezkoumávala, popř. aniž by uvedla, na základě čeho dospěla k závěru spočívajícího ve zjištění silného prosychání korun dřevin, když sama neprováděla místní šetření a uvedená skutečnost ani nevyplývá ze zjištění učiněných správním orgánem I. stupně. V řízení nebyl prokázán žádný faktor, jenž by mohl zvyšovat riziko vývratu borovice natolik, aby bylo nutno přistoupit k jejímu pokácení – pokud v tomto smyslu žalovaná odkazoval na fakt, že WLA analýza nezohledňuje odolnost proti vývratu, žalobce podotknul, že právě borovic je pro jejich odolnost proti vývratu využíváno pro zpevňování sutí a písečných půd. S ohledem na uvedené žalobce uzavřel, že napadená rozhodnutí obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, a proto navrhnul, aby je soud zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Žalovaná ve svém vyjádření zhodnotila dosavadní průběh řízení a dále k námitce nepřezkoumatelnosti konstatovala, že dle ustálené judikatury je možné, aby odvolací správní orgán, pakliže dospěje k závěru o opodstatněnosti jednotlivých východisek správního orgánu nižší instance, toliko na příslušné závěry odkázal a vyslovil s nimi souhlas. Pokud se týče samotného vyhodnocení důvodů pro kácení, zákon o ochraně přírody pojem „závažné důvody“ nikterak nedefinuje, a správní orgány tak musí užít v každém jednotlivém případě správního uvážení. V posuzované věci byla funkční a estetická hodnota dřevin zjišťována v průběhu místního šetření správním orgánem I. stupně, jejich vzhled a poloha je rovněž patrná z pořízených fotografií založených ve spise. Funkční stav byl přitom vyhodnocen tak, že se jedná o stromy, které se nacházejí cca. 5 m od rodinného domu na vrchním okraji svahu zahrady, na jejich kmenech se vyskytuje množství ran po ořezech nižších větví, koruny jsou prořídlé a s četnými pahýly. Jejich zdravotní stav je proto zhoršený a stabilita vlivem vyvýšení těžiště snížená. Nejsou součástí významného krajinného prvku, a jejich pokácením by nedošlo ke snížení krajinného rázu, ani by nebyly dotčeny další zájmy ochrany přírody. Co se týče WLA analýzy, hodnoty pro ohyb a krut sice nejsou hraniční, současně ale ani nikterak vysoké, neboť u zdravých exemplářů se řádově pohybují v tisících. Riziko vývratu u borovice sice nebylo prokázáno, její zdravotní stav byl ale jako celek vyhodnocen řádně. Pokud dále žalobce poukazoval na nedostatečně zhodnocené prosychání korun stromů, žalovaná namítla, že informace o nich se objevuje již v záznamu z místního šetření. Konečně estetickou hodnotu posoudil správní orgán I. stupně na základě vlastního uvážení (metodika v tomto smyslu neexistuje), když uvedl, že k vysazení stromů došlo v minulosti ve stísněném prostoru mezi domem a komunikací, aniž by byl zohledněn jejich předpokládaný konečný vzrůst. V současné době již nezapadají do koncepce zahrady. S ohledem na uvedené žalovaná shledala, že podmínky pro pokácení stromů byly splněny, a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. V replice k vyjádření žalované žalobce znovu konstatoval, že prvoinstanční rozhodnutí postrádá východiska úvah, kterými se správní orgán I. stupně řídil při rozhodování o povolení pokácení stromů. Žalovaná proto následně nemohla vyslovit toliko souhlas s učiněnými závěry, když tyto bylo nutno považovat za nedostatečné. Ve svém vyjádření navíc směšuje pojmy „funkční stav“, „funkční význam“ a „funkční hodnota“ stromu. Funkční význam je možné určit teprve po vyhodnocení, nakolik daný strom plní zejména funkci biologickou/ekologickou, hygienickou a asanační, izolační, meliorační, mikroklimatickou, rekreační, naučnou, kulturní aj. – vypořádání se s kterýmkoliv z uvedených hledisek nicméně napadená rozhodnutí neobsahují. Pakliže žalovaná dále namítala, že dle WLA analýzy se hodnoty krutu a ohybu u zdravých stromů pohybují v tisících, žalobce podotkl, že se jedná o zcela výjimečné případy – stromy v Ústí nad Labem se běžně pohybují mezi 190 % a 500 %, přičemž žalovaná ani neuvedla žádný důvod, na základě kterého by bylo možné předpokládat, že se stabilita u předmětných dřevin bude v následujících letech snižovat. Ohledně vyjádření žalované k místnímu šetření žalobce namítl, že žádný závěr o prosychání stromů nebyl na jeho základě učiněn, když pahýly po větvích vznikly spíše na základě zcela přirozeného fyziologického procesu. Nemocnosti stromů nenasvědčují ani další příznaky (zasychající výhonky, pyknidy na jehlicích, změny na kůře aj.). Závěrem se žalobce pozastavil nad absencí metodiky k posuzování estetické hodnoty dřevin a v této souvislosti podotkl, že ani správní uvážení nemůže obsahovat prvek libovůle. Setrval proto na svém původním návrhu, aby soud napadená rozhodnutí zrušil. Na repliku žalobce zareagovala žalovaná vyjádřením, v němž zdůraznila, že zhodnocení funkčního a estetického významu dřevin je výsledkem vyhodnocení souboru všech společenských a ekologických funkcí. Jejich posouzení se provádí v průběhu místního šetření a při zhodnocení základních kvantitativních i kvalitativních atributů stromu (věk, druh, zdravotní stav, stabilita aj.). Tato hlediska správní orgán I. stupně nepochybně zohlednil, byť je jeho rozhodnutí v tomto smyslu poněkud stručnější. Je ale zřejmé, že jím byla uvažována, když základní mimoprodukční funkce naplňují stromy na daném stanovišti pouze částečně, jejich přeštíhlený a značně vyvětvený habitus neumožňuje výraznější zajištění hygienických a mikroklimatických požadavků a s ohledem na bohaté zastoupení mimoletní zeleně na pozemku nelze uvažovat ani o jejich zásadní ekologické funkci. Žalovaná znovu zopakovala, že WLA analýzou není možné posuzovat odolnost stromu proti vývratu, když zejména předmětný smrk k vývratům nepochybně náchylnější je. Současně ohledně suchých větví a pahýlů sice nelze vyloučit, že se jedná o fyziologický proces stromu, zároveň ale mohou být způsobeny i v důsledku nepříznivých stanovištních podmínek ohrožujících životaschopnost dotyčných dřevin. Vytvářet metodiku k estetické stránce dřevin žalované nepřísluší. Ke stanoviskům žalované ve vyjádření k replice se vyjádřil žalobce prostřednictvím dupliky, v níž konstatoval, že je otázkou, odkud jmenovaná čerpala své poznatky, jestliže záznam z místního šetření je nepopisuje. Stromy dle něj navíc zcela jistě plní především meliorační funkci, což již namítal v žalobě, žalovaná se ale k této námitce nikterak nevyjádřila. Obdobně je liché i její stanovisko k WLA analýze, neboť ve vztahu k ní již žalobce uváděl, že vývrat stromů je v posuzovaném případě nepravděpodobný. Co se týče důvodů usychání větví, je třeba poukázat na to, že žalovaná svůj názor na uvedenou otázku vyslovila až ve vyjádření k replice žalobce. Závěrem žalobce poukázal na to, že na webových stránkách žalované se v současné době nachází 19 metodických dokumentů, je proto otázkou, zda skutečně není příslušná k vytvoření metodiky týkající se estetické funkce stromů. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť právní zástupkyně žalobce s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřila, a proto se má za to, že souhlas udělila, když byla o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučena. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené ust. v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Soud si u žalované vyžádal správní spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Dne 10.2.2016 podali paní J. B. a pan J. Č. žádost správnímu orgánu I. stupně o povolení pokácení 1 ex. borovice lesní a 1 ex. smrku ztepilého (pozn. soudu – nesprávně označených jako 2 ex. borovice), rostoucích na pozemku p.p.č. 230 v ul. Kojetická, k.ú. Střekov, s odůvodněním, že stromy ohrožují zdraví a majetek obyvatel domu. Součástí žádosti byla i fotografie zachycující předmětné dřeviny, z níž je patrné, že se jedná o relativně (v poměru k délce) štíhlé a vysoké kusy, s větvemi rostoucími toliko z koruny. Stromy se nacházejí na samotném okraji svahu umístěného z boku rodinného domu a svým vzrůstem přesahují výšku jeho střechy. Dne 2.3.2016 bylo správním orgánem I. stupně provedeno místní šetření, při němž bylo zjištěno, že předmětnými dřevinami jsou smrk ztepilý s obvodem kmene 115 cm a borovice lesní s obvodem kmene 118 cm. V záznamu o místním šetření je uvedeno, že stromy se nacházejí na parcele vedené v katastru nemovitostí jako zahrada, a to cca. 5 m od rodinného domu na okraji svahu. Větvoví stromů je vysoce vyvedeno, s jednostranně utvořenými prořídlými korunami a četnými pahýly. Na kmenech se vyskytují velké množství ran po ořezech nižších větví, ze kterých stále vytéká pryskyřice. Stromy již nespadají do koncepce zahrady a jejich estetická hodnota je nízká. Následně si prvostupňový orgán nechal zpracovat Analýzu statických poměrů solitérně rostoucích stromů (tzv. WLA analýzu) ze dne 8.3.2016, jež u borovice zjistila základní hodnotu stability pro ohyb 606 % a pro krut 1500 %, u smrku pro ohyb 492 % a pro krut 1250 %. Na základě uvedených skutečnosti vydal správní orgán I. stupně dne 8.3.2016 rozhodnutí sp.zn. OŽP/10282/K/2016/8/ZaJn, č.e. 37436/2016, jímž žadatelům pokácení stromů povolil. V odůvodnění uvedl, že zdravotní stav dřevin je zhoršený, jejich stabilita vlivem vyvýšení těžiště snížená, a to i v důsledku neznámého stavu kořenových systémů. Svým vzrůstem již nezapadají do koncepce zahrady, neboť jejich funkční a estetická hodnota je nízká. Stromy rovněž nejsou součástí významného krajinného prvku či maloplošně zvláště chráněného území, a jejich pokácením proto nedojde ke snížení krajinného rázu či poškození a ničení hnízd a vajec, budou-li odstraněny v době vegetačního klidu. O odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí rozhodla žalovaná v napadeném rozhodnutí tak, že je zamítla a rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění konstatovala, že v postupu správního orgánu I. stupně neshledala pochybení, když současně poukázala na to, že provedení WLA analýzy je toliko jedním z možných podpůrných podkladů, avšak není povinnou přílohou správního řízení o pokácení dřevin. O jejich odstranění bylo tudíž rozhodnuto na základě jejich zhoršeného zdravotního stavu, nikoliv v důsledku rekonstrukce zahrady, jak žalobce namítal v odvolání. V dané věci se soud musel zabývat zejména posouzením přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve vztahu k existenci závažných důvodů pro pokácení předmětných dřevin, resp. rozsahem vymezení těchto důvodů v odůvodnění rozhodnutí. Při tom soud zohlednil skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně a žalobou napadené rozhodnutí tvoří jeden celek a žalovaný se pouze ztotožnil se závěry prvostupňového rozhodnutí, tudíž těžiště odůvodnění se nachází v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dle ust. § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Na daný případ lze vztáhnout judikaturu Nejvyššího správního soudu, když ten již opakovaně uváděl ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 26.10.2007, č.j. 4 As 10/2007-109, či ze dne 21.8.2008, č.j. 4 As 20/2008-84 (dostupných na www.nssoud.cz), že k posouzení důvodnosti pokácení předmětných dřevin svěřuje ust. § 8 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny orgánu ochrany přírody při rozhodování v těchto věcech správní uvážení, správní orgán má tedy v tomto ohledu určitý prostor pro vlastní úvahu a tuto skutečnost musí správní soudy zohlednit. Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2005, č.j. 6 A 25/2002-42) má ovšem každé správní uvážení v právním státě své meze, které znemožňují uplatnění libovůle správního orgánu, přičemž správní soudy jsou povolány k tomu, aby přezkoumávaly, zda správní orgán tyto meze nepřekročil a správní uvážení nezneužil (ust. § 78 odst. 1 s.ř.s.). V daném případě jsou tyto meze stanoveny přímo zmiňovaným ustanovením zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož musí pro povolení pokácení dřevin existovat závažné důvody a musí mu předcházet vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Z rozhodnutí orgánu ochrany přírody tedy musí být patrné, jakou úvahou se správní orgán při posouzení těchto otázek řídil a zda význam těchto dřevin na straně jedné i závažnost důvodů pro jejich pokácení na straně druhé dostatečně zhodnotil. Jeho úvaha musí odpovídat zásadám logického myšlení a musí se, jak již bylo řečeno, pohybovat v zákonem vymezeném rámci. Správní orgán I. stupně vycházel v rámci posouzení žádosti o pokácení stromů zejména ze skutkových zjištění učiněných při místním šetření dne 2.3.2016, a dále z WLA analýzy, kterou si nechal zpracovat. Jak vyplývá nejen z ust. § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody, ale i z výše citované judikatury, byl přitom povinen jednoznačně hodnotit závažnost důvodů pro pokácení dřevin a současně zohlednit i jejich funkční a estetický význam. A právě estetickým hlediskem se soud zabýval nejprve. Filosofická disciplína estetika je obor lidského poznání zabývající se „krásnem, jakožto abstraktním pojmem spočívajícím v kvalitě přítomné v nějakém jsoucnu (člověku, krajině, písni, myšlence, nauce), která v nás budí libost; dále působením krásna na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů“ (srov. encyklopedická hesla Estetika; Krása. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 – 2017 [cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Estetika, http://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1sa). Jak vyplývá z citované definice, pojem estetiky je značně neurčitý a neuchopitelný – nelze jej obsáhnout prostřednictvím tabulek, hodnot, minim a maxim či jej přesně kvantifikovat, neboť je závislý na prožívání a vnímání každého konkrétního člověka. Přesto lze určité společné prvky krásy či naopak ošklivosti v kolektivním lidském vnímání nepochybně nalézt, a to ať se jedná např. o hledisko symetrie vs. asymetrie, tvarů, barev a jejich aplikace na konkrétní věc, s tím související vyvolání pocitu přitažlivosti nebo odporu aj. I hledisko estetiky lze tedy za určitých okolností objektivně posuzovat. Zohlednit estetickou funkci dřevin při rozhodování o jejich pokácení ukládá zákon o ochraně přírody správnímu orgánu, přičemž toto hodnocení je vázáno na správní uvážení. Ačkoliv, jak již bylo uvedeno, nelze estetiku považovat za exaktní vědu, je úřední osoba oprávněna estetický význam dřeviny ve vztahu ke konkrétní věci posuzovat, ovšem jen za podmínky, že svůj závěr patřičně odůvodní. Lze tudíž souhlasit s žalobcem, že ani správní uvážení nemůže obsahovat prvek libovůle. V daném případě se však správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí k uvedené otázce jednoznačně vyjádřil, když konstatoval, že hodnocené stromy jsou vysoce vyvětvené, se spíše jednostranně utvořenými prořídlými korunami s četnými pahýly a na kmenech se pak vyskytuje značné množství ran po původních větvích, z nichž vytéká pryskyřice. Na základě uvedeného dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že estetická hodnota stromů je nízká. Ve správním spise se navíc nalézá i fotografie zachycující jejich podobu. Dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. soud v rámci přezkumu posuzuje, zda nebyly překročeny nebo zneužity zákonem stanovené meze správního uvážení, a dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. pak hodnotí, zda napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku vymezených důvodů. Ani jedno z uvedených kritérií však nebylo v daném případě naplněno, když prvostupňový orgán podrobně a v rámci limitů daných správním uvážením estetickou stránku dřevin zhodnotil a současně i vymezil jednotlivá hlediska, kterými se ve svém rozhodnutí řídil. Samotnou správnost této úvahy soudu posuzovat nepřísluší, lze proto uzavřít, že správní orgán I. stupně zvážil estetickou funkci daných stromů natolik dostačujícím způsobem, aby jeho rozhodnutí bylo možné považovat za přezkoumatelné. Uvedená námitka je tudíž nedůvodná. Soud se dále zabýval přezkoumatelností dalších závěrů správního orgánů o skutečnostech, které jsou předpokladem rozhodnutí o pokácení stromů stanovených v ust. § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody, zejména existencí závažných důvodů a funkčním významem dřevin. Jak bylo zjištěno ze správního spisu, správní orgán I. stupně při místním šetření popsal umístění stromů ve vztahu k pozemku i vzhled jejich kmene a koruny. Konstatoval sice, že se nacházejí při okraji prudkého svahu jen několik metrů od stavby rodinného domu, v důsledku čehož lze (a to dle názoru soudu i bez odborných znalostí) předpokládat určité snížení stability s ohledem na vyvýšení těžiště, na druhou stranu však poukazoval na neznámý stav kořenového systému, aniž by jej jakkoliv zkoumal. Uvedený závěr tak není dostatečně odůvodněn. Za situace, kdy totiž i sama žalovaná ve svých vyjádřeních opakovaně upozorňovala, že provedenou WLA analýzou není možné posuzovat odolnost stromu proti vývratu, ale toliko proti ohybu a krutu, by proto bylo jistě na místě učinit posouzení, v jakém stavu se tyto kořeny nacházejí a zda jsou schopny takto vyvýšené stromy udržet, či nikoliv. To však správní orgány neučinily, a proto nelze mít sníženost stability stromů za prokázanou. Tyto závěry správních orgánů tedy nemají oporu ve správním spise a jedná se tak o vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Obdobně neurčitý závěr nemající oporu ve spise spatřuje soud i ohledně tvrzeného zhoršeného zdravotního stavu dřevin. Správní orgán I. stupně při místním šetření shledal, že stromy disponují větvovím již jen v horní části, přičemž na zbytku stromu jsou patrné rány po ořezu větví a současně i koruna stromů vykazuje známky pahýlů a prořídnutí. Není však zřejmé, zda mají uvedená zjištění s tvrzeným zdravotním stavem souviset, či je jeho příčinou jiná okolnost. Další pochybnosti o dostatečném zjištění zdravotního hlediska dotyčných dřevin pak do řízení vnesla i žalovaná, která zcela bezprecedentně a bez jakéhokoliv odkazu na konkrétní listiny či jiné důkazy učinila závěr o silném prosychání korun, přestože správní orgán I. stupně ani v protokolu o místním šetření, ani v rozhodnutí o takovéto skutečnosti nereferoval. Sama přitom ve vyjádření k replice žalobce ohledně suchých větví a pahýlů uvedla, že ve vztahu k jejich výskytu nelze vyloučit toliko fyziologický, a tedy zcela přirozený, proces stromu, jímž se zbavuje starých, již nepotřebných, větví. Soudu tudíž opětovně nezbývá než konstatovat, že správní orgány založily své závěry na nepodložených tvrzeních, aniž by zjistily, jaký je skutečný zdravotní stav stromů. V této skutečnosti opět shledal soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Dalšího pochybení se pak dopustily v důsledku nedostatečného zhodnocení funkčního významu dřevin. Správní orgán I. stupně na posouzení uvedené otázky v rozhodnutí prakticky rezignoval, když pouze opakovaně obecně prohlašoval, že vyhodnotil „funkční hodnotu“ stromů, ačkoliv jakékoliv jeho další úvahy v tomto směru zcela absentují. Přitom žalobce sám v replice uváděl hned několik příkladů, jakými lze funkční význam dřevin hodnotit (funkce biologická/ekologická, hygienická a asanační, izolační, meliorační, mikroklimatická, rekreační, naučná či kulturní aj.), ani jedním z uvedených hledisek (či hlediskem obdobným) se však správní orgán I. stupně nezabýval. Za prakticky jedinou úvahu v tomto smyslu tak lze považovat toliko jeho posouzení dalších zájmů ochrany přírody a krajiny (stromy nejsou součástí významného krajinného prvku, maloplošného zvláště chráněného území a jejich pokácením nedojde ke snížení krajinného rázu), potažmo stručnou analýzu významu stromů jako potenciálního hnízdiště ptáků. Ve vztahu k požadavkům zákona o ochraně přírody vyjádřeným v ust. § 8 odst. 1 nicméně nelze takovéto posouzení funkčního významu přezkoumávaných stromů považovat za dostatečné. V této skutečnosti pak spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Nedostatky prvoinstančního rozhodnutí v tomto smyslu následně nepřímo potvrdila i žalovaná, která na námitky žalobce zareagovala teprve ve vyjádření k jeho replice podrobnějším vyjádřením, v němž vyvracela jednotlivá dříve jím nastíněná hlediska posuzování funkčního významu stromů. V této souvislosti je tak soud nucen konstatovat, že dle ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), musí správní orgány již v odůvodnění správního rozhodnutí uvést důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jejich vydání a úvahy, kterými se řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Uvedené požadavky na odůvodnění nelze napravovat dodatečně až v řízení před soudem – chybí-li proto východiska závěrů správních orgánů v rozhodnutí, je soud povinen vyslovit jejich nepřezkoumatelnost. Obdobný názor zaujal např. i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19.12.2008, č.j. 8 Afs 66/2008-71 (dostupném též na www.nssoud.cz), kde mimo jiné uvedl, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a tuto vadu nelze zhojit vyvrácením odvolacích námitek ve vyjádření k žalobě. Současně nelze přijmout ani názor žalované, že komplexní zohlednění funkčního významu dřevin bylo nepochybně správním orgánem I. stupně v rámci jeho rozhodovací činnosti provedeno, byť je jeho rozhodnutí v tomto smyslu poněkud stručnější. Na tomto místě soud znovu opakuje, že pakliže úvahy správního orgánu, kterými se řídil, v rozhodnutí chybí, je nutné k nim přistupovat, jako by jich nebyl vůbec učinil. V tomto smyslu je proto prvostupňové rozhodnutí taktéž nepřezkoumatelné. Lze proto uzavřít, že jelikož shora konstatovaná pochybení správního orgánu I. stupně nenapravila v řízení o odvolání ani žalovaná, jež prvoinstanční argumentaci bez dalšího převzala do odůvodnění napadeného rozhodnutí, soudu nezbylo než obě uvedená rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) a ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušit a věc podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátit žalované k dalšímu řízení. V něm budou správní orgány podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku, přičemž budou zejména muset doplnit skutková zjištění a znovu podrobně posoudit oprávněnost úvah týkajících se zdravotního stavu a funkčního významu dřevin ve vztahu k závažnosti důvodů odůvodňujících jejich pokácení. Výrok ad II) o náhradě nákladů řízení byl stanoven na základě ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení, a soud tudíž žalované uložil zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 17.600,- Kč. Tato částka se sestává z částky 4.000,- Kč za zaplacené soudní poplatky (žaloba – 3.000,- Kč, návrh na přiznání odkladného účinku žalobě – 1.000,- Kč), z částky 12.400,- Kč za čtyři úkony právní služby uskutečněné právní zástupkyní žalobce, JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou, po 3.100,- Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby – § 11 odst. 1 písm. d), sepis repliky – § 11 odst. 1 písm. d), sepis dupliky – § 11 odst. 1 písm. d)], a dále z částky 1.200,- Kč za čtyři s tím související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 citované vyhlášky. Náhradu za DPH soud žalobci nepřiznal, neboť jeho zástupkyně nedoložila, že by byla jejím plátcem.

Poučení