15 A 16/2023–37

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: P. Š., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou sídlem Jaroslava Průchy 1915/24, 434 01 Most proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, a rozhodnutí Městského úřadu Podbořany ze dne 10. 1. 2023, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUUK/025958/2023, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Podbořany (dále jen „městský úřad“) ze dne 10. 1. 2023, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že se dne 17. 10. 2019 mezi 11:00 a 12:00 v obci Chmelištná rozjel od svého domu a na úrovni domu č. p. X při průjezdu kolem koně vedeného vodičem a nesoucího na hřbetě dvouleté dítě přidržované jeho matkou začal dlouze troubit klaksonem cca 80 cm od koně. Tímto svým jednáním bezdůvodně a úmyslně vyvolával stresové vlivy fyzikální povahy, což se považuje za týrání dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 31. 1. 2021 (dále jen „zákon na ochranu zvířat”). Za uvedený přestupek byla žalobci uložena podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a podle § 27 odst. 12 písm. a) zákona na ochranu zvířat uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě zastával názor, že ve správním řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce namítl, že řízení o přestupku bylo zahájeno pro jiný skutek, než za který byl uznán vinným. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že v popisu skutku v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí je odkazováno na rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/209/KUUK, ačkoli toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2020, č. j. 54 A 4/2019–22, a tedy neexistuje. Právě na odkazu na neexistující rozhodnutí je dokonce založen závěr o úmyslném spáchání přestupku. Žalobce dále namítal, že se žalovaný dostatečně nezabýval jeho odvolacími námitkami, mj. argumentem, že městský úřad neodůvodnil závěr o tom, že se žalobce měl přestupku dopustit mezi 11:00 a 12:00 hodin, ačkoli svědkyně J. telefonovala na Policii v 11:09 hodin a vypověděla, že žalobce po incidentu z obce odjel. Podle názoru žalobce proto není možné, aby se přestupek odehrál mezi 11:00 – 12:00 a žalobce pak již v obci nebyl. Zároveň není zřejmé, jak si městský úřad vytvořil závěr o dojezdovém čase, zda prověrkou celé cesty nebo náhledem na ideální průjezdnost na googlemaps, přičemž tato konstrukce je zcela mimo objektivní důkazy. Žalobce dále uvedl, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav, konkrétně nebylo prokázáno, že se žalobce dopustil týrání dle zákona na ochranu zvířat. Městský úřad bez dostatečného odůvodnění rozhodl pouze na základě nepřezkoumatelného odborného vyjádření Krajské veterinární správy, obsahu listin a výslechů několika osob. Rovněž nebylo prokázáno, že se žalobce nacházel v obci mezi 11:00 a 12:00.

3. Žalobce dále připomněl, že žalovaný ignoroval jím dodané písemné potvrzení o tom, že byl dne 17. 10. 2019 mezi 10:00 a 11:00 ve společnosti GAVEN s. r. o. (dále jen „GAVEN“) v Dalovicích. Tuto skutečnost si městský úřad telefonicky ověřil u osoby, která potvrzení vystavila, zároveň však tuto osobu nikdy nevyzval k podání svědecké výpovědi, ačkoli se jednalo o stěžejní důkaz. Zdůraznil, že se městský úřad namísto toho věnoval pouze provedení výslechu svědků označených oznamovatelem, které vyslechl brzy po oznámení přestupku. Svědkyni označenou žalobcem oproti tomu nechal městský úřad vyslechnout policií až po více než půl roce, a to navíc pomocí předem připravených návodných otázek. Uvedl, že on sám neměl možnost se výslechu svědkyně účastnit a klást jí otázky, dokonce nebyl o konání výslechu ani vyrozuměn. Potvrzení od společnosti GAVEN městský úřad pominul s argumentem, že u této obchodní společnosti není kniha návštěv a svědkyně si na návštěvu žalobce při výslechu na policii již nepamatovala, zároveň však zcela pominul její vyjádření, že u návštěvy žalobce v Dalovicích byl i její manžel. Městský úřad nicméně manžela svědkyně nikdy nevyslechl. Žalobce považoval právě uvedený postup městského úřadu za účelový s cílem znemožnit mu obranu. Městský úřad zároveň účelově konstatoval, že žalobce neprokázal svou nevinu, ačkoli naopak městský úřad měl prokázat jeho vinu.

4. Žalobce namítal, že se žalovaný nezabýval jeho argumentací, že odborné vyjádření Krajské veterinární správy je nepoužitelné. Vyjádření Krajské veterinární správy bez odborných závěrů nezákonně hodnotilo důkazy a učinilo závěry o skutkovém stavu, což mu nepřísluší. Podotkl, že ačkoli je vyjádření Krajské veterinární správy pro městský úřad závazné, mělo by alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí, musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení, přičemž toto musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Podle názoru žalobce vyjádření Krajské veterinární správy nesplňuje výše uvedená kritéria, neboť bez bližšího vysvětlení pouze konstatuje, že došlo k týrání zvířat, a to bez odůvodněné úvahy o tom, že v daném případě bylo skutečně vyvoláno bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy kvalifikované coby týrání zvířat. Žalobce dále připomněl, že navrhoval opatření znaleckého posudku, což správní orgány odmítly s tím, že pro jejich rozhodnutí postačí dle názoru žalobce vadné odborné vyjádření.

5. Žalobce rovněž upozornil na skutečnost, že popis skutku obsahuje subjektivní soudy městského úřadu o hodnocení oprávněnosti použití klaksonu a konstatování, že žalobce byl v minulosti za podobný čin uznán vinným s odkazem na již neexistující rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. KUUK/84269/209/KUUK. Žalovaný rovněž dospěl k závěru o bezdůvodnosti a nepřiměřenosti troubení, aniž by vysvětlil, proč se troubení na veřejné komunikaci považuje za působení stresových vlivů. Žalobce popřel, že v den spáchání přestupku troubil na koně a zdůraznil, že svědky popisovaný způsob pohybu koně s vodičem, dítětem a matkou je nepravdivý. Kůň se totiž pohyboval uprostřed komunikace, nikoli při jejím okraji, což žalobce zachytil na fotografiích z jiných dnů. Žalobce pokračoval, že daná komunikace je hojně využívána motorovými vozidly, množství vozidel parkuje v jejím okolí, na komunikaci není navíc zakázáno užití zvukového znamení. Žalobce dále uvedl, že po komunikacích sousedících s ohradami pro koně běžně projíždějí motorová vozidla včetně těžké techniky k blízkému vojenskému prostoru, odkud se navíc ozývá střílení. Koně pana S. se dlouhodobě pasou u pozemní komunikace, a proto pro ně dle názoru žalobce není zatroubení cizím překvapivým zvukem, neboť jsou s těmito zvuky seznámeni, pošta navíc v obci opakovaně doručovala za použití troubení. Majitel koní se nadto v Deníku Lounska chlubil tím, že jsou koně imunní vůči jakýmkoli zvukům. Podle názoru žalobce žalovaný k těmto okolnostem rovněž nepřihlédl a nezohlednil je ve svém rozhodnutí, navíc se nikdo nezabýval tím, zda jsou koně týráni provozem na pozemní komunikaci či střelbou ve vojenském prostoru.

6. Žalovaný rovněž podle názoru žalobce nezdůvodnil, proč by mělo dojít v případě údajného zatroubení k naplnění skutkové podstaty § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat, když majitel koní pan Staněk koně převáděl přes hořící prkno a v blízkosti jejich těla pohyboval hořící pochodní, přičemž v případě tohoto jednání dle názoru městského úřadu k týrání nedošlo. Žalobce označil hodnocení celé situace ze strany žalovaného za tendenční a vybočující z mezí správního uvážení, žalovaný navíc zcela rezignoval na objektivní zjištění skutkového stavu. Žalovaný dále podle názoru žalobce postupoval v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů, důkazy nehodnotil ve vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Podle názoru žalobce se žalovaný opomenul vypořádat s výpovědí svědka P., výpovědí žalobce, nehodnotil obsah potvrzení od GAVEN, nezabýval se obsahem vyjádření žalobce a obsahem jeho námitek a odvolání, čímž došlo k porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Napadené rozhodnutí je podle názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a mj. i kvůli nezákonnému způsobu vyřešení námitky podjatosti. Žalovaný navíc výši uložené sankce odůvodnil jen tím, že je podle jeho názoru nepřiměřeně nízká, stejně jako městský úřad však nezdůvodnil, jakými hledisky se při jejím ukládání řídil, kromě odkazu na zrušené rozhodnutí žalovaného. Žalobce dále připomněl, že majiteli koní ani při opakovaném porušení zákona na ochranu zvířat nebyla dosud tak vysoká sankce uložena. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že během řízení může dojít k upřesnění popisu jednání obviněného oproti popisu skutku v zahájení řízení. Podstatné je, že popis skutku v rozhodnutí nepřekračuje rozsah jednání, pro které bylo řízení zahájeno. K námitce stran zrušeného rozhodnutí ze dne 8. 7. 2019 žalovaný uvedl, že v době spáchání přestupku dne 17. 10. 2019 se jednalo o pravomocné rozhodnutí, z něhož žalobce nabyl vědomost, že troubení v blízkosti koně je týrání tohoto koně. Pokud tedy žalobce dne 17. 10. 2019 v blízkosti koně troubil, byl srozuměn s tím, že dochází k bezdůvodnému vyvolávání nepřiměřeného působení stresového vlivu fyzikální povahy. Podle názoru žalovaného na tomto subjektivním vědomí žalobce o povaze jeho jednání nemůže nic změnit okolnost, že rozhodnutí ze dne 8. 7. 2019 bylo později zrušeno. K námitce stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný uvedl, že pro něj bylo závazné stanovisko Krajské veterinární správy, které bylo přiměřeně odůvodněno a potvrzeno nadřízeným správním orgánem. Městský úřad i žalovaný listinné důkazy a výpovědi svědků řádně vyhodnotili a své úvahy a závěry popsali v odůvodnění svých rozhodnutí. Žalovaný rovněž zastával názor, že odvolací námitky žalobce byly řádně vypořádány a tvrzení žalobce představují spíše nesouhlas s názorem žalovaného. K času spáchání přestupku žalovaný uvedl, že on i městský úřad vycházeli z přesného údaje ze záznamu Policie České republiky, přičemž úvaha o dojezdovém čase z Dalovic do Chmelištné je uvedena pouze v souvislosti s hodnocením potvrzení společnosti GAVEN. Tato dojezdová vzdálenost není užita jako důkaz skutečnosti, že žalobce byl v době spáchání přestupku v obci, zároveň přítomnost žalobce je prokázána svědeckými výpověďmi pana S. a paní J. Provedení důkazu svědeckou výpovědí paní D. považovaly správní orgány za nadbytečné.

8. Žalovaný byl přesvědčen o tom, že vyjádření Krajské veterinární správy včetně potvrzujícího stanoviska je dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné. Nepřiměřenost stresových vlivů je znázorněna právě možným následným chováním zvířete, tj. splašením, a proto následné možné vnější projevy zvířete jsou relevantní pro posouzení, zda došlo k týrání zvířete. Žalovaný rovněž nepovažoval za potřebné zpracování znaleckého posudku, neboť závazné stanovisko Krajské veterinární správy žalobce nezpochybnil žádným doloženým odborným podkladem. Žalovaný rovněž připomněl, že nemá pravomoc hodnotit odbornou stránku závazného stanoviska Krajské veterinární správy. Žalovaný též připomněl, že správní orgán je při posuzování naplnění skutkové podstaty přestupku povinen hodnotit, zda bylo působení stresových vlivů bezdůvodné. Proto je v popisu skutku uvedeno, že v tomto případě nebylo nutné použít výstražné znamení dávané zvukem k odvrácení nebezpečí hrozícího na komunikaci, a proto žalobce nejednal v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce použitím výstražného zvukového znamení nemohl nijak přispět k řešení situace nastalé na komunikaci. Žalovaný zastával názor, že ani pokud by se skupina s koněm pohybovala uprostřed vozovky, žalobce tuto situaci nemohl nijak vyřešit použitím výstražného zvukového znamení, naopak měl možnost zastavit, komunikovat se skupinou s koněm a vyčkat uvolnění komunikace. Jakékoli další vystavení koním jiným zdrojů hluku nemá dopad na posouzení jednání žalobce. Žalovaný k námitce stran naplnění skutkové podstaty týrání dále uvedl, že ani případné převádění koní přes hořící prkno atd. nemá vliv na naplnění skutkové podstaty týrání ze strany žalobce. Vina žalobce byla řádným postupem správních orgánů v řízení prokázána. Žalovaný k námitkám žalobce připomněl, že posouzení svědecké výpovědi svědka P. je obsaženo v napadeném rozhodnutí, nicméně tato svědecká výpověď dokumentuje přátelský vztah svědka k žalobci a jeho výpověď nemá žádný význam pro přestupek žalobce ze dne 17. 10. 2019. K odůvodnění výše uložené sankce žalovaný připomněl, že odůvodnění výše sankce absencí polehčujících okolností a výskytem přitěžující okolnosti za situace, kdy výše sankce zůstává při spodní hranici sankčního rozpětí, považuje za přiměřené. Posouzení věci soudem 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s.

10. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 1. 11. 2019 obdržel městský úřad podání nazvané „Podnět k prošetření podezření z týrání zvířat záměrným plašením“ od V. S., majitele koní, který popsal mj. skutek ze dne 17. 10. 2019, při němž měl žalobce ze svého automobilu klaksonem troubit na koně, který vezl malé dítě. Policista R. S. se dne 6. 11. 2019 dostavil k podání vysvětlení, při němž popsal průběh incidentu ze dne 17. 10. 2019 s tím, že svědkyně J. J., matka dítěte ležícího na koni, incident nahlásila na policii v 11:09 hodin. Policista J. P. při podání vysvětlení dne 7. 11. 2019 vypovídal obdobně. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní odbor Louny, Obvodní oddělení Podbořany, zaslala městskému úřadu oznámení přestupku ze dne 1. 11. 2019, jehož součástí byly úřední záznamy o podání vysvětlení žalobcem, J. J. a úřední záznam ze dne 17. 10. 2019 o výslechu J. J. na policii. J. J. při podání vysvětlení dne 12. 11. 2019 uvedla, že dne 17. 10. 2019 dojela se synem do obce Chmelištná v 10:45 hodin. Žalobce poznala, na koně intenzivně troubil asi dvě vteřiny. J. J. uvedla, že žalobce lživě a pouze pro vlastní prospěch uvádí, že v době incidentu v obci Chmelištná nebyl. Městský úřad dále obdržel odborné vyjádření Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Ústecký kraj, ze dne 11. 11. 2019. Oznámením ze dne 28. 11. 2019, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, zahájil městský úřad správní řízení. Žalobce při ústním jednání dne 2. 1. 2020 uvedl, že v obci v době spáchání přestupku vůbec nebyl. Žalobce dne 6. 1. 2020 zaslal městskému úřadu mj. adresu svědka P. P. a potvrzení od společnosti GAVEN, že tam žalobce dne 17. 10. 2019 v době od 10:30 do 11:00 hodin byl pro podklady pro preventivní prohlídku. Městský úřad dne 15. 1. 2020 za účelem prověření žalobcem předloženého potvrzení telefonicky kontaktoval jednatele společnosti GAVEN, Mgr. Josefa Primuse, a následně M. D., která potvrdila, že potvrzení vydala a na dotaz, zda si je jistá časovým údajem uvedeným v potvrzení odpověděla, že žalobce jezdí většinou na čas a má čas uvedený v telefonu v kalendáři. Záznam o návštěvě žalobce si M. D. nevedla, zároveň nebyla návštěva žalobce zaznamenána na kamerovém záznamu. Uvedla, že při návštěvě žalobce byl možná přítomen její manžel R. D.

12. Při ústním jednáním konaném dne 10. 2. 2020 byl vyslechnut žalobcem navrhovaný svědek P. P. a při ústním jednání dne 2. 3. 2020 byl vyslechnut coby svědek policista J. P. a dále J. J. Městský úřad následně Policii České republiky požádal z důvodu prověření a doplnění telefonické výpovědi M. D. o výslech této osoby do protokolu. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 10. 6. 2020 M. D. vyplynulo, že si nepamatuje, že byl dne 17. 10. 2019 žalobce ve společnosti GAVEN, zároveň si nepamatovala přesný čas, kdy žalobce do firmy přijel a kdy odjel. Zároveň M. D. nemohla potvrdit své tvrzení, že v kanceláři v telefonu má uvedený termín návštěvy žalobce na 10:30 hodin, neboť měla kalendář v telefonu již smazaný. M. D. zároveň na otázku odpověděla, že kdyby žalobce dorazil dříve, než byla sjednaná schůzka, vyřídila by jeho požadavek. Žalobce většinou jezdil přesně na začátek sjednané schůzky, ale M. D. si nepamatovala, jak dlouho se žalobce dne 17. 10. 2019 zdržel ve společnosti, co tam žalobce přesně dělal, si také nepamatovala. M. D. dále uvedla, že s žalobcem ani jeho rodinou nemá žádný osobní vztah. Městský úřad dále vydal rozhodnutí ze dne 15. 7. 2020, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku a uložil mu pokutu ve výši 25 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 7. 2020 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 15. 7. 2020 potvrdil. Rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 16 A 135/2020–45, zdejší soud rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, a rozhodnutí městského úřadu ze dne 15. 7. 2020, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť mj. podle názoru soudu úřední záznam o podání vysvětlení M. D. nemohl nahradit její svědeckou výpověď, které by se mohl žalobce účastnit a klást otázky. Městský úřad následně vydal prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podal žalobce dne 25. 1. 2023 odvolání. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.

13. Soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce namítal nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a upozorňoval na skutečnost, že se žalovaný nezabýval jeho odvolacími námitkami.

14. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

15. S odkazem na citované ustanovení správního řádu soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Správní rozhodnutí, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníkům řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku (srov. např. rozsudky ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006–36, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005–298, ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001–47, nebo ze dne 17. 9. 2003, č. j. 5 A 156/2002–25). Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí, nelze–li v něm zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74). Pro účely nyní projednávané věci je též případným připomenout, že nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jako rozhodnutí odvolacího správního orgánu nelze spatřovat tam, kde jeho odůvodnění postrádá odpověď na každou jednotlivou dílčí námitku uplatněnou v odvolání. Vypořádání odvolacích námitek totiž může žalovaný provést také tak, že zaujme určitý právní názor a logicky jej opře o argumenty tento názor podporující, tj. předestře takový názor, který ve svém souhrnu vyvrátí námitky uplatněné v odvolání, přestože neposkytuje jednotlivé odpovědi na každou dílčí otázku. Není tedy povinností žalovaného jako odvolacího správního orgánu výslovně reagovat na jednotlivosti, kterých se žalobce dožaduje, a každou z nich zvlášť popírat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007–100). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je pak vyhrazeno pouze těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.

16. V souvislosti s předmětnou námitkou soud také poznamenává, že správní řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího orgánu představuje jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2007, č. j. 3 As 51/2006–65). Jako jeden celek jsou tak vnímána všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016–29).

17. Soud shledal, že žalovaný se odvolacími námitkami žalobce zabýval na stranách 6 až 14 napadeného rozhodnutí. Na všechny námitky žalobce žalovaný přiměřeným způsobem reagoval, tedy zdůvodnil, že žalobce jednal úmyslně, neboť byl již s možnými následky svého jednání seznámen v nedávné minulosti, neboť již byl za čin obdobného charakteru uznán vinným. V napadeném rozhodnutí je zároveň několikrát uvedeno, že správní řízení bylo zahájeno dne 28. 11. 2019. Žalovaný se zároveň vypořádal na stranách 9 a 10 napadeného rozhodnutí s argumenty žalobce, že se v době spáchání přestupku nenacházel v obci. K argumentaci žalobce směřující proti odbornému vyjádření Krajské veterinární správy žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 11. 2020, č. j. 16 A 135/2020–45, kde již tato otázka byla řešena a uvedl, že hodnocení předmětného odborného vyjádření Krajské veterinární správy pokládá za subjektivní názor právní zástupkyně žalobce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na argumenty žalobce reagoval, byť v některých případech pouze implicitně a výše uvedeným požadavkům na přezkoumatelnost rozhodnutí v projednávané věci dostál, neboť je z napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jak o nich uvážil a proč neakceptoval jednotlivé odvolací námitky.

18. Podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.

19. Podle § 82 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že účastníci řízení mají právo klást otázky sobě navzájem, svědkům a znalcům. Zákonný zástupce a opatrovník mladistvého obviněného, osoba přímo postižená spácháním přestupku, která má v řízení práva podle § 71, a orgán sociálně–právní ochrany dětí mají právo klást otázky účastníkům řízení, svědkům a znalcům. Dotazovaná osoba má právo odmítnout odpovědět a nesmí být tázána za stejných podmínek jako svědek. Správní orgán tuto osobu poučí o právu nevypovídat a o zákazu provádět výslech.

20. Žalobce v řízení opakovaně uváděl, že ve správními orgány určeném čase spáchání přestupku (tj. dne 17. 10. 2019 od 11:00 do 12:00 hodin) nebyl v obci Chmelištná přítomen, neboť v době od 10:30 do 11:00 hodin byl ve společnosti GAVEN v Dalovicích. Na podporu svého tvrzení žalobce městskému úřadu doložil potvrzení od uvedené společnosti, které vydali M. a R. D. Městský úřad s M. D. o přítomnosti žalobce ve společnosti GAVEN telefonicky hovořil a následně si vyžádal provedení výslechu této osoby od policie. Soud na tomto místě zároveň připomíná, že předchozí rozhodnutí žalovaného ve věci ze dne 11. 11. 2020, č. j. KUUK/125278/2020/ZPZ, a rozhodnutí městského úřadu ze dne 15. 7. 2020, č. j. OŽP/4447/2019/Bla/34, zrušil mj. z toho důvodu, že městský úřad použil v rozporu s výše citovaným § 137 odst. 4 správního řádu coby důkaz úřední záznam o podání vysvětlení M. D. Soud v rozsudku č. j. 16 A 135/2020–45 žalovanému uložil, aby, pokud to shledá za nezbytné, vyslechl M. D. coby svědkyni s tím, že žalobci umožní případné uplatnění jeho práva klást otázky plynoucí z § 82 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky.

21. Soud na tomto místě opětovně upozorňuje, že povahou úředního záznamu o podání vysvětlení podle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010–73. Uvedl přitom, že: „[…] význam úředního záznamu o podaném vysvětlení dle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, spočívá v přestupkovém řízení v tom, že na jeho základě si může správní orgán předběžně vyhodnotit relevanci případné svědecké výpovědi dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat. Při samotném výslechu svědka (obviněného) však nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka (obviněného).“ Úřední záznam o podání vysvětlení podle § 61 zákona o policii je přitom možné analogicky přirovnat k záznamu o podání vysvětlení podle § 137 odst. 3 správního řádu. Právní úprava však zapovídá použít úřední záznam o podání vysvětlení jako důkazní prostředek (srov. § 137 odst. 4 správního řádu) tak, aby jeho čtením byly prokazovány skutečnosti, jež mohou být objasněny pouze bezprostřední svědeckou výpovědí (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008–115). Jak vyplývá z výše uvedené citace, úřední záznam má sloužit k předběžnému vyhodnocení relevance případné svědecké výpovědi, nelze jím však svědeckou výpověď nahrazovat. Oproti tomu jiné úřední záznamy, které neprokazují takové skutečnosti (tedy skutečnosti, jež mohou být objasněny pouze bezprostřední svědeckou výpovědí), jako důkazní prostředky použít lze (např. úřední záznam o umístění dopravního značení doplněný fotografiemi pořízenými Policií České republiky, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016–40, příp. rozsudky ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 40/2015–38, a ze dne 14. 2. 2018, č. j. 6 As 262/2017–34). Z uvedeného tedy vyplývá, že je mezi úředními záznamy nezbytné rozlišovat úřední záznam o podání vysvětlení jako specifický úřední záznam, který zachycuje „výpověď“ či „vysvětlení,“ jež konkrétní osoba ve věci podala; takový úřední záznam o podání vysvětlení přitom nelze použít jako důkazní prostředek ve správním řízení.

22. Městský úřad na straně 18 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že M. D. již při podání vysvětlení u Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje si nebyla schopna upamatovat časové údaje či svou výpověď ze dne 2. 6. 2020, není jako svědek věrohodná, a tedy ji není nezbytné k dalšímu výslechu předvolávat. Na straně 19 prvostupňového rozhodnutí městský úřad uvedl, že výslech M. D. není pro daný případ nezbytný, neboť si dotyčná nepamatuje žádný pro svědectví významný časový údaj. Městský úřad proto výslech M. D. neprovedl. Žalovaný na několika místech v napadeném rozhodnutí citoval z telefonického hovoru s M. D. a z úředního záznamu o podání vysvětlení na Policii České republiky. Na straně 10 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že stejně jako městský úřad „pokládá nedatované písemné potvrzení firmy Gaven s. r. o. za neprůkazné v porovnání s očitým svědectvím J. J. a V. S., a to i vzhledem ke svědecké výpovědi vysvětlení M. D. Policii ČR, že už si nic nevybavuje a že již nemá původní telefon s kalendářními poznámkami“. Podle názoru soudu žalovaný nerespektoval závazný právní názor soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 9. 11. 2022, č. j. 16 A 135/2020–45, neboť je zřejmé, že z úředního záznamu o podání vysvětlení vycházel a na různých místech napadeného rozhodnutí obsah tohoto úředního záznamu pro odůvodnění napadeného rozhodnutí využil. Žalovaný si v napadeném rozhodnutí odporuje, neboť uvedl, že se ztotožňuje se závěrem městského úřadu o nepotřebnosti provedení svědecké výpovědi a zároveň citoval údajnou svědeckou výpověď M. D. Ačkoli správní orgány z úředního záznamu o podaném vysvětlení nemohly vycházet coby z důkazního prostředku, jeho nevěrohodnost dovodily z porovnání jeho obsahu se svědeckými výpověďmi svědků J. a S. Na základě tohoto srovnání a vyvrácení potvrzení od společnosti GAVEN správní orgány dospěly k závěru, že žalobce se v určené době spáchání přestupku, tj. mezi 11. a 12. hodinou, v obci Chmelištná nacházel. Podle názoru soudu je proto zřejmé, že správní orgány, zejména žalovaný, z úředního záznamu o podání vysvětlení vycházely, ačkoli tak neměly učinit za situace, kdy neprovedly svědeckou výpověď paní D. V tom soud shledává vadu řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

23. Zároveň soud upozorňuje na to, že závěr o přítomnosti žalobce v čase a místě spáchání přestupku, tedy rozhodující skutečnost pro dovození viny žalobce, dovodily správní orgány ze svědeckých výpovědí V. S. a J. J. V. S. nicméně při výslechu během ústního jednání dne 2. 1. 2020 na dotaz žalobce výslovně uvedl, že se incident stal po dvanácté hodině a že Policii České republiky volala matka dítěte ihned po incidentu v 12:07 hodin. V této části je svědecká výpověď V. S. v rozporu se správními orgány určeným časem spáchání přestupku mezi 11. a 12. hodinou a s tím, že dle výpovědi policisty R. S. nahlásila J. J. incident na linku 158 v 11:09 hodin. Správní orgány tedy proti tvrzení žalobce podpořeného potvrzením společnosti GAVEN upřednostnily svědectví V. S., které ovšem odporovalo zjištěním stran času spáchání přestupku. Učinily tak navíc v souvislosti s prokázáním rozhodující skutečnosti, že se žalobce dne 17. 10. 2019 mezi 11. a 12. hodinou nacházel v obci Chmelištná, kde k incidentu došlo.

24. Zároveň nelze přehlédnout, že J. J. při ústním jednání dne 2. 3. 2020 pouze odkázala na to, co již uvedla dříve do protokolu a v záznamech o podání vysvětlení a ze strany městského úřadu jí žádné dotazy kladeny nebyly, čímž podle názoru soudu městský úřad rezignoval na svou povinnost zjistit řádně stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Otázky této svědkyni pokládal pouze žalobce. Kdyby tak nebylo aktivity žalobce při výslechu svědkyně J., z této výpovědi by nebylo možné zjistit žádné skutečnosti, které by bylo možné využít v přestupkovém řízení. Soud přitom podotýká, že ani přes aktivitu žalobce při jejím výslechu, se J. J. k času spáchání přestupku nevyjádřila.

25. Soud zdůrazňuje, že z obsahu správního spisu lze dovodit, že jednání, které bylo předmětem přestupku, muselo být dokončeno nejpozději v 11:09 hodin, kdy J. J. prokazatelně skutek ohlašovala na lince 158. Tato skutečnost tak značně oslabuje věrohodnost svědecké výpovědi V. S., na níž správní orgány své závěry postavily a vyvracely potvrzení od společnosti GAVEN, aniž by zároveň svědectví V. S. konfrontovaly s jinými důkazy. Z uvedeného plyne, že správní orgány ani dosud nepostavily najisto, kdy k předmětnému přestupkovému jednání skutečně došlo, tj. zda před 11. hodinou, mezi 11. a 12. hodinou, či po 12. hodině, jak uváděl svědek S. Je tak dle soudu zřejmé, že skutkový stav zjištěný správními orgány vyžaduje zásadní doplnění, čímž je naplněna vada řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

26. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení bez nařízení jednání zrušil. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

27. Správní orgány budou muset v dalším řízení postavit najisto, kdy k předmětnému přestupkovému jednání mělo skutečně dojít, tj. zda před 11. hodinou, mezi 11. a 12. hodinou, či po 12. hodině. Správní orgány tudíž budou muset v tomto směru provést další dokazování, zejména opětovně vyslechnout svědky S. a J. V dalším řízení bude třeba se opětovně vypořádat i s potřebností provedení svědeckého výslechu M. D. za účelem prokázání či vyvrácení žalobcova tvrzení, že v době, kdy se měl přestupku dopustit, nebyl na daném místě přítomen. V případě provedení výslechu M. D. bude žalobci umožněno klást svědkyni v souladu s § 82 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky otázky. Tímto právním názorem bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízením vázán. Vzhledem k tomu, že uvedenými pochybeními je zatíženo zejména rozhodnutí městského úřadu, soud v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil také prvostupňové rozhodnutí.

28. V důsledku zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bez nařízení jednání pro vady řízení se soud nezabýval dalšími námitkami žalobce, neboť by to bylo aktuálně předčasné.

29. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno dle § 76 odst. 1 s. ř. s. a v takovém případě právní úprava připouští rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání.

30. Soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobcem navržené dokazování napadeným rozhodnutím, správním spisem a Deníkem Lounska, neboť tyto listiny jsou součástí správního spisu a v rámci správního soudnictví se dokazování správním spisem neprovádí. Soud dále v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl důkaz fotografiemi, snímkem z pozemkové mapy, spisem zdejšího soudu sp. zn. 54 A 4/2019, stížnostmi na Českou poštu a spisem Policie České republiky sp. zn. KRPU–237564/PŘ–2018, a to pro nadbytečnost, neboť pro posouzení věci byl zcela dostačující obsah předloženého správního spisu.

31. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 11 228 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby právní zástupkyně žalobce po 3 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT], z částky 600 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [dva režijní paušály po 300 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 13 odst. 1 a 4 AT] a z částky 1 428 Kč představující 21% DPH, kterou byla advokátka podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného Posouzení věci soudem