15 A 163/2017–261

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: Obec Janov, sídlem Janov 235, 405 02 Janov, zastoupená Mgr. Ludvíkem Matouškem, advokátem, sídlem Kovářská 549/12, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Magistrát města Děčín, odbor stavební úřad, sídlem Mírové náměstí 1175/5, 405 02 Děčín, zastoupený Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SYNTAXIS NORD s. r. o., IČO 25049445, sídlem Záhořanská 749, Šeberov, 149 00 Praha 4, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, sídlem Bílkova 132/4, Josefov, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, takto:

Výrok

I. Kolaudační souhlas Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, s užíváním části stavby č. 78/2010, ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, se pro vadu řízení a nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017–85, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 122, 92 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017–85, osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se původně žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhala, aby soud určil, že kolaudační souhlas Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, s užíváním části stavby č. 78/2010, ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, byl nezákonný.

2. O této žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100. Tímto rozsudkem soud určil, že kolaudační souhlas Magistrátu města Děčín, odboru stavební úřad, s užíváním stavby č. 78/2010, vydaný dne 11. 5. 2017 pod č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017, byl nezákonný. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně, žalovaný i osoba zúčastněná na řízení včasné kasační stížnosti, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 7 As 336/2020–84, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a kasační stížnost žalobkyně byla odmítnuta.

3. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku zejména poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017–43. Tímto usnesením došlo k zásadnímu judikatornímu obratu v otázce posouzení povahy souhlasů vydávaných podle stavebního zákona. Rozšířený senát dospěl k závěru, že „[s]ouhlasy vydávané stavebním úřadem zejména podle § 96, § 106, § 122, § 127 a § 128 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jsou rozhodnutími správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s.“. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že ačkoli k uvedenému judikatornímu obratu došlo v průběhu řízení před krajským soudem, je nutné toto rozhodnutí rozšířeného senátu respektovat i u probíhajících řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že krajský soud měl po vydání výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu žalobkyni poučit o tom, jaký žalobní typ je dle zákona a judikatury příslušný k napadení kolaudačního souhlasu, vyzvat ji ke změně žalobního typu, a poté posoudit věc v režimu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

4. Dle § 110 odst. 4 s. ř. s. je zdejší soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Proto soud usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 15 A 163/2017–150, vyzval žalobkyni k úpravě žaloby a vymezení žalobních bodů. Žalobkyně na výzvu reagovala ve stanovené lhůtě a upravila žalobu v souladu s výzvou obsaženou v poučení. Změněnou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení kolaudačního souhlasu vydaného Magistrátem města Děčín, odborem stavební úřad, s užíváním části stavby č. 78/2010, ze dne 11. 5. 2017, č. j. MDC/45568/2017, sp. zn. MDC/43128/2017. Současně požadovala náhradu nákladů řízení. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), (dále jen „zákon o obcích“) je povinna pečovat o svůj majetek a o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Trvala na tom, že porušení zákona při vydání předmětného kolaudačního souhlasu se dotklo jednak jejích vlastnických práv k veřejné dopravní a technické infrastruktuře a jednak veřejného pořádku a životního prostředí jejích občanů, jejichž zájmy je oprávněna hájit. V tomto směru odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264. Žalobkyně trvala na tom, že při vydání předmětného kolaudačního souhlasu bylo postupováno v rozporu se zákonem, zejména v rozporu s § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“). Trvala na tom, že stavebník si neopatřil a žalovaný si ani dodatečně nevyžádal potřebné souhlasy žalobkyně, v jejímž katastru se předmětná stavba nachází, čímž nebyly dodrženy podmínky udělení kolaudačního souhlasu dle § 112 odst. 1 stavebního zákona. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný dostatečně nepřezkoumal žádost o vydání kolaudačního souhlasu a vydal jej v rozporu s právními předpisy, aniž by měl k dispozici nezbytné stanovisko dotčené obce a dotčeného místně příslušného správního orgánu.

6. Žalobkyně namítala, že byla účastníkem předchozího územního a stavebního řízení týkajícího se předmětné stavby, ovšem v rámci procesu vydání předmětného kolaudačního souhlasu nebyla informována o vydání souhlasu, nebyla požádána o stanoviska a nebyla ani přizvána k závěrečné prohlídce kolaudované stavby. S poukazem na přílohu č. 12 bod 14 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, (dále jen „stavební vyhláška“) navazující na § 121 odst. 1 a § 122 odst. 2 stavebního zákona trvala na tom, že její stanoviska jakožto vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury jsou pro vydání kolaudačního souhlasu nutná.

7. Dále žalobkyně namítala, že dle § 18i odst. 2 písm. b) stavební vyhlášky kolaudační souhlas obsahuje mimo jiné i číslo popisné nebo evidenční stavby. Za tímto účelem byl žalovaný povinen v souladu s § 121 odst. 2 stavebního zákona vyzvat žalobkyni jako příslušnou obec k přidělení čísla popisného nebo evidenčního. Trvala na tom, že dle § 31 zákona o obcích je udělení popisného a orientačního čísla výlučným právem obce. Stavba byla zkolaudována bez této náležitosti.

8. Žalobkyně dále namítala, že stavba nemá zajištěna dostatečná parkovací stání a nedisponuje ani rozhodnutím o napojení na místní komunikaci. Dle žalobkyně ani neproběhlo před Obecním úřadem Janov řízení o povolení připojení nemovitosti k pozemní komunikaci, kde by žalobkyně podávala jako vlastník komunikace stanovisko. Realizací stavby hotelu, na který byl vydán předmětný kolaudační souhlas, došlo k zaslepení původně průjezdné místní komunikace, která byla průjezdná i po realizaci 1. etapy výstavby – Golf club „A“. Došlo tak dle žalobkyně k situaci, kdy není zajištěna možnost řádné obslužnosti v dané lokalitě například ze strany složek integrovaného záchranného systému a ani šířka komunikace neumožňuje otáčení vozidel. Žalobkyně uvedla, že z projektové dokumentace vyplývá, že při zaslepení místní komunikace měla být před budovou hotelu postavena točna kapkovitého tvaru. Točna ovšem postavena nebyla. Žalobkyně zdůraznila, že i po vydání kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm, byla předmětná místní komunikace průjezdná. K zaslepení došlo až realizací stavby hotelu, na kterou byl vydáván předmětný kolaudační souhlas. Žalobkyně trvala na tom, že pokud je výstavba rozdělena na jednotlivé etapy a v rámci předchozí etapy nebylo dořešeno připojení stavby na místní komunikaci, ač tomu tak mělo být, musí stavební úřad před vydáním kolaudačního souhlasu ke stavbě, kterou fakticky dochází k zásahu do místní komunikace, vyžadovat předložení dokumentace prokazující splnění podmínek pro připojení stavby k místní komunikaci.

9. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že před vydáním kolaudačního souhlasu zaslala žalovanému návrh na odstranění předmětné stavby jako neoprávněné, kde upozorňovala na skutečnost, že v první etapě mělo být zbudováno obratiště, které nebylo zrealizováno, a že tato skutečnost má zásadní vliv na dopravní situaci a zajištění dostupnosti složek integrovaného záchranného systému. Dále poukazovala na skutečnost, že zpevněné plochy byly realizovány v rozporu s projektovou dokumentací na pozemcích žalobkyně. Uvedla, že dne 10. 5. 2017 zaslala žalovanému nesouhlas s užíváním stavby a jejím připojením na místní komunikaci.

10. Žalobkyně dále zdůraznila, že kolaudovaná stavba hotelu nemá zajištěn dostatek parkovacích míst, v důsledku čehož hosté hotelu parkují v zákazu stání na obecním pozemku, čímž je narušován v neprospěch občanů žalobkyně veřejný pořádek a není zajištěna průjezdnost pro složky integrovaného záchranného systému. Další původně projektované parkoviště ke stavbě není k dnešnímu dni realizováno. Kolaudovaná stavba tak fakticky nemá žádné parkoviště. Žalovaný tak dle žalobkyně zkolaudoval předmětnou stavbu v rozporu s dokumentací.

11. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný má posuzovat při povolení stavby kapacitu pozemní komunikace, dopravní obslužnost, možnost parkování a stavba musí vyhovovat požadavkům na bezpečné užívání staveb a přístup požární techniky. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný byl vyjádřením ze dne 6. 4. 2016, č. j. MDC/34292/2016, upozorněn na skutečnost, že hotel je plánován v lokalitě, kde jsou bytové domy, že problémem obce je špatná dopravní obslužnost, nevyhovující technické parametry místních komunikací, že v předložené dokumentaci je uvedeno, že pro potřeby hotelu bude využívána stávající odstavná plocha, která je již pro parkování využívána, a v katastru nemovitostí je vedena jako zeleň. Žalobkyně doporučovala projednat záměry využívání odstavné plochy s příslušným silničním správním úřadem. K tomu ovšem nedošlo. Žalobkyně trvala na tom, že stavební úřad by si měl při posuzování kapacitnosti pozemní komunikace, dopravní obslužnosti a možnosti parkování (§ 20 odst. 4 a § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území) vždy obstarat minimálně odborné vyjádření příslušného silničního správního úřadu. Žalovaný se i přes vědomost o problémech s dopravní obslužností v předmětném kolaudačním souhlasu touto problematikou nijak nezabýval a jeho závěr je v tomto směru dle žalobkyně nepřezkoumatelný. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný věděl, že kolaudovaná stavba nesplňovala zákonné požadavky, neopatřil si potřebná stanoviska, nepřibral žalobkyni jako účastníka řízení, ani ji nevyrozuměl o konání závěrečné kontrolní prohlídky stavby. Žalovaný dle žalobkyně věděl, že počet parkovacích míst nesplňuje deklarovaný počet dle dodatečného povolení stavby. Rovněž žalovaný věděl, že stavba není bezpečná, neboť není zajištěn přístup složek integrovaného záchranného systému, protože není vybudována točna, se kterou bylo při umístění a povolení stavby počítáno. Žalovaný věděl, že stavba je v rozporu s veřejným pořádkem, územní rozhodnutí bylo zrušeno soudem a následně bylo zrušeno i stavební povolení.

12. Dále žalobkyně namítala, že nebylo zajištěno v době kolaudace odvádění odpadních vod. Porušení zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) je dle žalobkyně porušením veřejného pořádku v neprospěch jejího majetku a práva jejích občanů na příznivé životní prostředí. Žalobkyně namítala, že v době vydání kolaudačního souhlasu stavebník nemohl vypouštět odpadní vody a nebyl napojen na čističku odpadních vod, což je v rozporu s § 18 zákona o vodovodech a kanalizacích. Dále žalobkyně odkázala na ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, (dále jen „zákon o vodách“), ze kterého vyplývá, že před povolením užívání stavby musí být zajištěn odvod či likvidace odpadních vod. Stavebník v rámci kolaudačního procesu nijak nedoložil, že zabezpečil odvádění odpadních vod z kolaudované stavby. Po stavebníkovi ani žádný doklad v rámci kolaudačního procesu nebyl požadován. Žalovaný dle žalobkyně postupoval v rozporu s § 5 odst. 3 věty poslední zákona o vodách. Žalovaný tak učinil, přestože věděl, že v případě dosažení limitu kapacity či technických možností čističky odpadních vod nemusí vlastník kanalizace umožnit nové připojení k této kanalizaci. Žalobkyně v rámci stavebního řízení opakovaně na nedostatek kapacity čističky upozorňovala. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že mezi přípojkou stavebníka a napojením na kanalizaci byla zátka, a tedy k faktickému napojení nedošlo. Žalobkyně trvala na tom, že v době kolaudace stavebník neměl souhlas s užíváním kanalizační přípojky, neměl souhlas s uvedením kanalizační přípojky do provozu, přičemž až na základě tohoto souhlasu se následně do 14 dnů uzavírá smlouva o odvádění odpadních vod. Stavebník byl seznámen se skutečností, že kapacitní a technické možnosti čističky odpadních vod neumožňovaly jímat jeho odpadní vody. Stavebník tak v době kolaudace neměl zajištěno odvádění odpadních vod. O nemožnosti vypouštět odpadní vody do čističky svědčí i skutečnost, že ohledně nemožnosti vypouštění odpadních vod se vedla další řízení a byly podávány podněty ze strany stavebníka.

13. Žalobkyně uvedla, že správný postup, který provozovatel čističky i žalovaný vyžaduje u všech staveb, je ten, že stavebník podá žádost o vyjádření ke zřízení přípojky, k této žádosti provozovatel čističky odpadních vod vydá stanovisko, kde se specifikují podmínky, při jejichž splnění bude následně udělen souhlas s uvedením kanalizační přípojky do provozu. Po doložení všech dokumentů včetně tlakových zkoušek a dodržení podmínek předešlého stanoviska vydá provozovatel čističky souhlas s užíváním a uvedením kanalizační přípojky do provozu. Souhlas s užíváním kanalizační přípojky následně stavebník přikládá k žádosti o kolaudaci. Žalovaný běžně souhlas ke kolaudačnímu řízení vyžaduje. V daném případě však žalovaný povolil užívání stavby za situace, kdy nebyla zajištěna možnost odvádění odpadních vod z kolaudované stavby. Žalovaný při vydání kolaudačního souhlasu neměl stanovisko vlastníka kanalizace a čističky odpadních vod, nevěděl, zda je přípojka schopna provozu a zda proběhly zkoušky. Žalovaný nejen že neměl doloženo, že stavebník má zajištěno odvádění odpadních vod, ale naopak věděl, že stavebník nemůže vypouštět odpadní vody do kanalizace, neboť žalovaný byl žalobkyní upozorňován na to, že je technický a kapacitní problém se stavem čističky odpadních vod. V předmětném kolaudačním řízení nebyl doložen souhlas majitele nebo provozovatele kanalizace a čističky odpadních vod s užíváním přípojky a s uvedením přípojky do provozu.

14. Žalobkyně odkázala na blíže neurčené rozhodnutí ze dne 19. 9. 2016, č. j. 208/2016, ve kterém mělo být uvedeno, že napojení v revizní šachtě bude dočasně zaslepeno do doby vyřešení technického stavu na čističce odpadních vod, který v dané době neumožňoval plánované vypouštění z dané přípojky, protože čistička další zdroj znečištění nezvládne. Zápis ve stavebním deníku, kde pracovník provozovatele čističky odpadních vod Ing. D. potvrdil, že přípojka byla provedena podle projektové dokumentace, nemohl dle žalobkyně nahradit doklad o zajištění odvodu a likvidace odpadních vod.

15. Žalobkyně dále zdůraznila, že územní rozhodnutí a stavební povolení, na základě kterého byla stavba povolena, byla již soudem zrušena. Předchozí souhlas s připojením ke kanalizaci v době kolaudace starý již sedm let byl vydán k stavebnímu záměru, který byl následně v důsledku změny stavebního povolení zásadně změněn. Ke změně stavby před dokončením nebyly souhlasy od žalobkyně vyžadovány, ačkoli ve vztahu k jiným orgánům k vyžádání nových vyjádření došlo. Žalobkyně poukázala na nestandardní postup žalovaného, kdy žádost o kolaudaci byla podána dne 4. 5. 2017, závěrečná prohlídka stavby proběhla již dne 11. 5. 2017 a v ten samý den byl vydán napadený kolaudační souhlas. To vše proběhlo v době, kdy na 16. 5. 2017 bylo nařízeno jednání soudu, na kterém se očekávalo zrušení stavebního povolení. Vyjádření žalovaného 16. K námitce, že nebyly před vydáním kolaudačního souhlasu vyžádány podklady od žalobkyně, žalovaný zdůraznil, že postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný přezkoumává stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury jen tehdy, pokud v rámci předchozích řízení (stavebního řízení) vydával tento vlastník jako dotčený orgán rozhodnutí. Za situace, kdy vlastník veřejné dopravní a technické infrastruktury nevystupoval v daném případě jako dotčený orgán, nebyla dle žalovaného dána povinnost dokládat stanoviska vlastníků infrastruktury. Žalovaný trval na tom, že stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury o provedení kontroly způsobu napojení stavby jsou nezbytná jen tehdy, pokud byla předem vyžadována, což v předmětném případě dle žalovaného nebylo. Žalovaný trval na tom, že žalobkyně nebyla v daném případě dotčeným orgánem, a proto nebylo vyžadováno její stanovisko pro kolaudaci. Z pozice vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury nebylo stanovisko vyžadováno, neboť nebylo potřebné. Ve vztahu k dopravě nebylo stanovisko vyžadováno, neboť dle žalovaného postavení dotčeného orgánu měla žalobkyně jen k určité části stavby, přičemž v rámci kolaudace se jednalo o dílčí část, v rámci které žalobkyně dané postavení neměla.

17. Dále žalovaný trval na tom, že žalobkyně není subjektem, jehož účast by byla na závěrečné kontrolní prohlídce nezbytná či zákonem požadovaná. Žalovaný s poukazem na § 113 odst. 4 stavebního zákona trval na tom, že i v případě, že by žalobkyně měla postavení dotčeného orgánu, je na zvážení stavebního úřadu, zda ke kontrolní prohlídce přizve dotčený orgán. To dle žalovaného závisí na zhodnocení potřebnosti této účasti. Dále zdůraznil, že veškeré námitky ze strany žalobkyně měly být uplatněny v souladu s § 110 odst. 2 písm. e) stavebního zákona při podání žádosti o stavební povolení. Při navazujícím přezkoumávání podmínek pro užívání stavby byly následné námitky nepřípustné. Ze strany žalobkyně pak rovněž k jejich uplatnění došlo až po vydání kolaudačního souhlasu.

18. Přerušení místní komunikace bylo dle žalovaného předmětem jiného řízení. V tomto jiném stavebním řízení měla žalobkyně bránit svá práva, neboť v této situaci již bylo zřejmé, že realizací stavby dojde k zaslepení místní komunikace. Žalobkyni mělo být zřejmé, že k zaslepení předmětné místní komunikace na základě stavebního povolení dojde, i ze skutečnosti, že předmětná část pozemku, na kterém místní komunikace leží, byla stavebníkovi žalobkyní odprodána. Stavebník žádal o stavební povolení na pozemcích, které již byly v jeho vlastnictví. Námitky týkající se přístupové komunikace měly být dle žalovaného uplatňovány v řízení, které bylo zakončeno kolaudačním souhlasem ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm. Tvrzení žalobkyně, že se zde nemohou otočit vozidla integrovaného záchranného systému, není dle žalovaného dostatečně prokázáno.

19. Ve vztahu k napojení stavby na kanalizační přípojku žalovaný trval na tom, že prosté napojení na kanalizační soustavu žalobkyně dle projektové dokumentace a v souladu se stavebním povolením je zcela dostatečné. Ustanovení § 5 odst. 3 zákona o vodách dle žalovaného cílí na faktický stav možnosti odvádění odpadních vod. Při běžné praxi není kontrolováno, zda došlo mezi stavebníkem a provozovatelem kanalizační soustavy k uzavření řádné smlouvy o odvádění odpadních vod. Takový postup by se žalovaném jevil jako zjevně excesivní a zasahoval by i do působnosti jiných správních orgánů, které mají vykonávat dohled nad touto problematikou. Žalovaný konstatoval, že v případě, kdy dojde se souhlasem vlastníka kanalizační soustavy nebo jeho zástupce k faktickému připojení na kanalizační soustavu, dostávají se veškeré rozpory mezi těmito subjekty do působnosti zákona o vodovodech a kanalizacích. Tento předpis pak dále upravuje vztahy mezi vlastníkem kanalizační soustavy a subjektem, který je připojen k této soustavě, kdy jako jeden z přestupků je samotné neuzavření smlouvy o dovádění odpadních vod či odvádění v rozporu s kanalizačním řádem či smlouvou.

20. Žalovaný trval na tom, že pokud žalobkyně měla zájem, aby stavebník měl řešen odvod odpadních vod jiným způsobem, měla svá práva hájit v dřívější fázi stavebního řízení. V rámci kolaudačního řízení se přezkoumává pouze soulad skutečně provedené stavby s původním záměrem prezentovaným v rámci vydání stavebního povolení.

21. Argumentace poukazem na § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích s tím, že žalobkyně nemusí umožnit připojení ke kanalizační soustavě z kapacitních důvodů, je dle žalovaného lichá, neboť důsledky takového jednání jsou již předmětem pravomoci jiného správního orgánu. Replika žalobkyně 22. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou. Trvala na tom, že žalovaný neměl k dispozici při kolaudaci stanovisko dotčené obce a dotčeného místně příslušného správního orgánu, a bylo tak postupováno v rozporu s § 122 odst. 3 stavebního zákona, neboť žalovaný při posuzování skutečnosti, zda žádost o vydání kolaudačního souhlasu splňuje náležitosti § 121 odst. 1 stavebního zákona, neměl k dispozici nezbytné stanovisko dotčené obce a dotčeného místně příslušného správního orgánu. Dle jejího názoru by si stavební úřad měl vždy pro posuzování kapacitnosti pozemní komunikace, dopravní obslužnosti a možnosti parkování obstarat vyjádření příslušného silničního správního úřadu.

23. Ve vztahu k dopravní obslužnosti žalobkyně konstatovala, že žalovaného několikrát v průběhu správního řízení před vydáním kolaudačního souhlasu upozorňovala na to, že nebyla vybudována předpokládaná točna. Dále zdůraznila, že v posuzovaném případě nedošlo v řízení ani k vydání rozhodnutí o povolení připojení nemovitosti na pozemku st. p. č. 355 v k. ú. Janov u Hřenska k pozemní komunikaci na pozemku p. č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska. Žalobkyně uvedla, že napojení na komunikaci řešené v řízení zakončeném kolaudačním souhlasem ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm, řešilo připojení budovy na pozemku p. č. 277/2 v k. ú. Janov u Hřenska, tedy zcela odlišného objektu. Žalobkyni nemohlo být v roce 2007 zřejmé, že za deset let v roce 2017 dojde k zaslepení předmětné komunikace. Ve stanovisku obce ze dne 20. 9. 2006 vydaném v rámci stavebního řízení ke kolaudované budově je uvedeno, že obec nemá námitek proti napojení na stávající areálovou obslužnou komunikaci, ovšem není tam obsažen souhlas k zaslepení komunikace či k jejímu přerušení. Točna, která měla být vybudována a byla podmínkou pro kolaudaci předmětné stavby, vyhotovena nebyla. Nebyla tedy dle žalobkyně dodržena projektová dokumentace. Nebylo zajištěno místo pro otáčení a průjezd vozidel integrovaného záchranného systému. Pochybením žalovaného došlo dle žalobkyně ke zkolaudování nebezpečné stavby, která znemožňuje řádnou obslužnost v dané lokalitě. Poukázala dále na skutečnost, že v dané lokalitě na komunikaci parkují hoteloví hosté a je ztěžována průjezdnost komunikace.

24. Žalobkyně trvala na tom, že došlo k účelovému rozdělení stavby na několik etap, kdy byla v odlišné etapě řešena točna, v další hotel a v samostatném řízení i parkoviště. Stavba hotelu byla zkolaudována bez parkoviště a bez realizované točny. Na tyto nedostatky žalobkyně upozorňovala žalovaného několikrát před vydáním kolaudačního souhlasu.

25. Dále žalobkyně poukazovala na skutečnost, že dle zápisu ve stavebním deníku (rozhodnutí ze dne 19. 9. 2016, č. j. 208/2016) mezi přípojkou a napojením na kanalizaci byla zátka – proto k faktickému napojení nedošlo. Faktické napojení provedl stavebník bez vědomí a souhlasu žalobkyně po vydání kolaudačního souhlasu.

26. Dále zdůraznila, že původní souhlasy žalobkyně byly vydávány k původní stavební dokumentaci, dle které stavba nebyla provedena, stavební povolení, ke kterému byla dokumentace podkladem, bylo zrušeno včetně územního souhlasu. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 27. Osoba zúčastněná na řízení (stavebník) se plně ztotožnila s vyjádřením žalovaného k žalobě. Namítala, že námitka týkající se absence přidělení čísla popisného byla uplatněna ze strany žalobkyně až v podání ze dne 12. 4. 2021, a jedná se tedy dle jejího názoru o opožděně uplatněnou námitku.

28. Dále namítala, že souhlas žalobkyně s napojením stavby na kanalizační přípojku byl vydán již 18. 9. 2008 a na základě tohoto souhlasu bylo vydáno stavební povolení. Při následné změně stavby před dokončením žalobkyně neuplatnila ohledně připojení ke kanalizaci žádnou námitku. Trvala na tom, že k faktickému napojení na kanalizaci došlo již 17. 9. 2016.

29. Dále poukázala na skutečnost, že v důsledku změny stavby před dokončením došlo k výraznému snížení množství předpokládaných odpadních vod, kdy dle původního záměru bylo předpokládané množství odpadních vod 7 446 m3 ročně a podle realizované změny by při plné obsazenosti objektu mělo být předpokládané množství odpadních vod 1 491 m3 ročně.

30. Osoba zúčastněná na řízení považuje za nepřípustné, aby byla napadána relevance dokladů, které byly předloženy v rámci jiného správního řízení ukončeného v minulosti vydáním pravomocného rozhodnutí.

31. Dále zdůraznila, že k datu kolaudace hotelu neměla žalobkyně platný kanalizační řád. Žalobkyně, ač měla dle osoby zúčastněné na řízení povinnost uzavřít s ní smlouvu na odvádění odpadních vod, tuto povinnost splnila až po intervenci Ministerstva zemědělství v předchozím soudním řízení. Problémy s odváděním odpadních vod začaly v okamžiku, kdy žalobkyně požadovala po osobě zúčastněné na řízení příspěvek ve výši 250 000 Kč na úpravu čističky odpadních vod. Protože osoba zúčastněná na řízení s tímto příspěvkem nesouhlasila, přijalo Zastupitelstvo obce Janov dne 26. 8. 2016 usnesení, kterým neschvaluje napojení budoucího objektu hotelu do stávajícího kanalizačního řadu. Z uvedeného osoba zúčastněná na řízení dovozuje, že žalobkyně od počátku byla vedena snahou zmařit kolaudaci stavby hotelu.

32. Dále osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že stavební povolení bylo vydáno na základě projektové dokumentace, která úpravy místní komunikace na pozemku parc. č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska jednoznačně specifikovala a ke kterým vydal i Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje souhlasné stanovisko ze dne 26. 1. 2010, č. j. HSUL–11245/DC–PRE–SP–FA–2010. V rámci následného řízení o změně stavby žalobkyně žádnou námitku týkající se připojení na místní komunikaci neuplatnila.

33. Osoba zúčastněná na řízení namítala, že není pravdou, že točna před budovou hotelu nebyla postavena. Poukazovala na e–mail starostky obce Janov paní L. K. ze dne 29. 9. 2016, ze kterého má vyplývat, že točna byla realizována nejpozději ke dni 23. 9. 2016. Osoba zúčastněná na řízení trvala na tom, že točna před objektem č. p. 233 existovala již v srpnu 2015. Rekonstrukci točny nerealizovala osoba zúčastněná na řízení.

34. Dále osoba zúčastněná na řízení uvedla, že pasport komunikací obce je z roku 2012, tedy z doby, kdy již bylo vydáno stavební povolení a osoba zúčastněná na řízení se k tomuto pasportu nemohla vyjádřit, či bránit zařazením části pozemku, který měl být zastavěn, do sítě místních komunikací. Zdůraznila, že část pozemku parc. č. 427/13 (na geometrickém plánu č. 432–185/2008 ze dne 16. 6. 2008 označeno jako díl „b“ a „f“) tvoří součást pozemku parc. č. 427/14 se způsobem využití ostatní plocha, jiná plocha. Není tedy veden jako ostatní komunikace. Tento pozemek byl kupní smlouvou uzavřenou se žalobkyní dne 18. 6. 2008 převeden na osobu zúčastněnou na řízení za účelem zhotovení stavby. Žalobkyně tedy dle osoby zúčastněné na řízení o přerušení komunikace věděla a uzavřením kupní smlouvy s ním vyslovila i souhlas. Dále osoba zúčastněná na řízení uvedla, že žalobkyně na jednání Zastupitelstva obce Janov konaném dne 26. 8. 2016 usnesením č. 148/08/2016 odsouhlasila směnu pozemků ve vlastnictví žalobkyně za pozemky ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Tuto smlouvu následně žalobkyně odmítla uzavřít. Geometrický plán č. 653–76/2016, který žalobkyně založila do spisu s tím, že se jedná o zábor komunikace, byl vypracován za účelem směny pozemků. Z uvedeného rovněž dle osoby zúčastněné na řízení vyplývá, že žalobkyně věděla o přerušení komunikace a souhlasila s ním. Jednání soudu 35. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 25. 1. 2022 přednesl žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení ve znění repliky. Dále zdůraznil, že žalovaný měl při posuzování splnění podmínek pro vydání kolaudačního souhlasu postupovat pečlivěji. V daném případě nebyla řádně posouzena otázka realizace dostatečného množství parkovacích míst souvisejících s kolaudací budovy hotelu. Poukázal i na skutečnost, že následně vyhotovené parkoviště je vzdáleno od kolaudované budovy přibližně 500 m. Nevhodnost umístění parkovacích míst vyvolává na přístupové komunikaci zmatky v důsledku živelného parkování návštěvníků hotelu. Dále poukázal na skutečnost, že nebyla řádně vyhotovena točna na přístupové komunikaci, což má také za následek problematickou dostupnost kolaudované budovy. Otázky ohledně napojení na obecní kanalizaci rovněž nebyly v době kolaudace řádně dořešeny. S ohledem na uvedené se domnívá, že rozhodnutí bylo zatíženo zásadní nezákonností. Podnikatelské projekty osoby zúčastněné na řízení jsou rozděleny do etap, kdy ze strany správních orgánů nebylo vždy řádně posuzováno, zda jednotlivé etapy uváděné do provozu jsou za stávajících okolností schopné užívání. Dále uvedl, že přestože kolaudační rozhodnutí v roce 2007 bylo vydáno s tím, že stavba byla vyhotovena v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením, nebylo tomu tak, neboť dle názoru žalobkyně v projektové dokumentaci bylo obratiště ve tvaru kapky, které nebylo realizováno. Příslušný stavební úřad měl na tuto skutečnost reagovat a vypořádat se s touto skutečností v kolaudačním rozhodnutí. Komunikace ani následně dořešena nebyla.

36. Starostka žalobkyně při jednání zdůraznila, že pokud nebyla realizována plánovaná točna a došlo k povolení stavby hotelu, nevycházel stavební úřad při vydání kolaudačního souhlasu ze skutečného stavu věci v dané lokalitě. Ve vztahu k parkování zdůraznila, že fyzicky se v daném místě 14 parkovacích míst nenachází. Uvedla, že k zamezení průjezdu došlo až v listopadu 2015. Proto se obec až v té době začala zasazovat o realizaci točny v souladu s předchozí projektovou dokumentací. Poukázala na skutečnost, že souhlas s připojením na kanalizační řad byl v době vydání kolaudačního souhlasu 8 let starý.

37. Právní zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu zdůraznil, že ze strany starostky ani obce ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení nedošlo k požadavkům na jakékoliv protiprávní plnění. Stavba hotelu v současnosti není napojena na pozemní komunikace a na pozemní komunikace je napojeno pouze parkoviště. Poukázal na skutečnost, že dle povolení dodatečné změny stavby před jejím dokončením mělo být zkolaudováno 30 parkovacích míst. V době kolaudačního souhlasu však bylo zkolaudováno pouze 14 míst. Poznamenal, že návštěvníci hotelu často parkují na parkovacích místech určených pro obyvatele nedalekých bytových domů. Skutečnost, že točna nebyla realizována v souladu s projektovou dokumentací, měl dle právního zástupce žalobkyně žalovaný vzít v úvahu v rámci řízení o kolaudačním souhlasu a kolaudační souhlas neměl být vydán. Stávající točna T nemůže mít funkci obratiště, neboť plní funkci vchodu do obytného komplexu. Ze strany obce nebyl nikdy dán souhlas s upuštěním od vybudování točny. Trval na tom, že v podkladech pro kolaudační souhlas chybí souhlas obce s napojením stavby na pozemní komunikaci a kanalizační řad. Vyjádření zachycené ve stavebním deníku nelze považovat za souhlas provozovatele či vlastníka kanalizace s napojením.

38. Právní zástupce žalovaného při jednání soudu dne 25. 1. 2022 odkázal na písemné vyjádření k žalobě. Uvedl, že spor připomíná spíše sousedský spor, kdy správní orgán je rukojmím žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení. Následně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 37/2015–46, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 219/2004–44.

39. Pověřená pracovnice žalovaného k věci uvedla, že zaslepení komunikace bylo zkolaudováno již v roce 2007. Točna nebyla realizována, protože měla stavba pokračovat a stavebník potřeboval prostor pro stavební techniku. Žalobkyně s tímto v době kolaudace souhlasila. Již tehdy byla komunikace jednosměrná či zaslepená. V roce 2007 bylo zkolaudováno 14 parkovacích míst pro restauraci. Komunikace byla v době povolení již vyřešena i majetkoprávně. Budova hotelu byla původně povolena jako stavba pro relaxaci. Stavebník zahájil stavbu v rozporu se stavebním povolením, proto bylo zahájeno řízení o odstranění stavby a následně byla povolena změna stavby před dokončením. Toto povolení nabylo právní moci. Změnou stavby došlo ke snížení množství plánovaných odpadních vod a nebyly realizovány stavby bungalovů. Pověřená pracovnice žalovaného trvala na tom, že při kolaudaci hotelu bylo vše řádně zkontrolováno. Rovněž trvala na tom, že před kolaudací si žalovaný nechal vyhotovit posudek od odborníka, ze kterého vyplývá, že v minulosti zkolaudovaných 14 parkovacích míst svojí kapacitou postačuje pro provoz dříve zkolaudované restaurace i nově kolaudovaného hotelu. Odborník uvedl, že stávající kapacita 14 parkovacích míst postačuje pro obě stavby. Zdůraznila, že při kolaudačním řízení se běžně nevyžaduje smlouva o připojení na kanalizaci, neboť tato smlouva se uzavírá ke konkrétnímu číslu popisnému, které se přiděluje až po kolaudaci. Zdůraznila, že kolaudační rozhodnutí z roku 2007 není předmětem tohoto řízení. Žalobkyně tehdy nevyžadovala realizaci obratiště ve tvaru kapky. Dále uvedla, že není z předloženého snímku pasportu komunikace patrno, kdy byl potvrzen s tím, že trvala na tom, že v roce 2007 předmětná komunikace byla obslužnou komunikací, která se neuváděla v pasportu. Stavba hotelu nebyla nikdy komunikačně napojována. Obecní úřad tedy nebyl dotčeným orgánem. Před hotelem se obratiště nalézá stávající, ovšem ne ve tvaru kapky, bylo ve tvaru T i v roce 2007. Jiné žalobkyně nepožadovala.

40. Právní zástupce žalovaného v závěrečném návrhu uvedl, že je třeba respektovat koncentraci řízení. V tomto smyslu poukázal na rozšíření námitek ze strany žalobkyně po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Vyslovil názor, že ke kolaudované budově nevede žádná komunikace, proto v rámci kolaudačního procesu nebylo nutné řešit připojení této stavby ke komunikaci. Připojeno ke komunikaci bylo pouze parkoviště. Zdůraznil, že v rámci řízení o změně stavby před dokončením bylo postaveno najisto, že 14 parkovacích míst stačí jak pro restauraci, tak i pro hotel. Otázka, zda to v praktickém životě stačí, či nikoliv, nemá žádný vliv na zákonnost kolaudačního souhlasu. K poukazu, že stavební úřad měl zkoumat, zda stavba neohrožuje bezpečnost a zdraví obyvatel, uvedl, že žalobkyně se pohybuje pouze v rovině tvrzení doložených fotografiemi. Její závěry nejsou podloženy odbornými posudky či vyjádřením. Dále zdůraznil, že každá fáze stavebního řízení má prostředky ke své nápravě. Své připomínky ohledně točny měla žalobkyně uplatnit v rámci stavebního řízení týkajícího se první fáze realizace projektu v roce 2006. I ve vztahu k dostupnosti objektu pro vozy integrovaného záchranného systému jde dle právního zástupce žalovaného o pouhá tvrzení, která nebyla ničím doložena. Zdůraznil, že v běžné praxi stavebního úřadu není v rámci kolaudačního procesu vyžadováno doložení smlouvy o zajištění odvodu odpadních vod. Stavební úřad by překročil své pravomoci v případě, pokud by předložení a uzavření takové smlouvy vymáhal. Stavební úřad musí v rámci kolaudačního procesu zajímat pouze existence faktického napojení na kanalizaci. K poukazu na dlouhý časový odstup od vydání souhlasu k napojení na kanalizaci uvedl, že stavební povolení na předmětnou stavbu bylo vydáno 2 roky po předmětném vyjádření obce.

41. Osoba zúčastněná na řízení při jednání soudu dne 25. 1. 2022 uvedla časovou linku průběhu výstavby, přístupových komunikací, restaurace a budovy hotelu. Zdůraznila, že ke druhé etapě výstavby hotelu mohla přistoupit až poté, kdy jí žalobkyně prodala část komunikace, která měla stavbou být zastavěna. Zdůraznila, že pokud se hoteloví hosté stravují v restauraci, postačuje kapacita parkoviště pro restauraci i pro hotel. K obratišti uvedla, že stávající obratiště nebudovala. Pouze stávající obratiště ve tvaru T nechala vydláždit a vylepšit. Toto obratiště vyhovuje vozidlům integrovaného záchranného systému. Točna byla dokončena a předána žalobkyni v roce 2016 před kolaudací hotelu. Dále uvedla, že parkoviště, ke kterému dle přípisu stavebního úřadu bylo zahájeno řízení o odstranění stavby, nebylo parkoviště, které bylo předmětem kolaudace v roce 2007, a nebylo v jejím vlastnictví. Poukázala rovněž na skutečnost, že část předmětné komunikace jí byla žalobkyní převedena a pozastavila se nad tím, že na soukromém pozemku byla v rámci pasportu komunikací opět vedena komunikace. Dále uvedla, že k převodu pozemků zaměřených dle geometrického plánu č. 653–76/2016 mělo dojít ze strany žalobkyně za podmínky, že točna vznikne. Podmínka byla splněna, ovšem smlouvu žalobkyně odmítla uzavřít. Zdůraznila, že stavba se připojuje na komunikace pouze v případě, že se přijíždí přímo k ní. Pokud je parkoviště od stavby odděleno, řeší se připojení pouze tohoto parkoviště. Zdůraznila, že kolaudace z roku 2007 není předmětem tohoto řízení. Uvedla, že na parkovišti u hotelu parkují svá vozidla nájemníci okolních domů. Je komplikované řešit jejich neoprávněné užívání parkoviště. Po roce 2007 byla předmětná komunikace průjezdná jen z toho důvodu, že nebyla zahájena stavba budovy hotelu. Ta byla zahájena v roce 2015.

42. Právní zástupkyně osoby zúčastněné na řízení uvedla, že žalobní tvrzení měla být obsažena již v původní žalobě a zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nebyla prolomena zásada koncentrační, tedy že všechna tvrzení měla být ze strany žalobkyně uplatněna ve lhůtě pro podání původní žaloby. K pozdějším námitkám by soud neměl přihlížet. Dále zdůraznila, že točna byla předmětem stavebního řízení vedeného v roce 2006 a kolaudace z roku 2007. Není tedy předmětem tohoto řízení. Ohledně odvádění odpadních vod trvala na tom, že vše bylo provedeno v souladu se zákonem. žalobkyně byla vázána svým původním stanoviskem obsahujícím souhlas s napojením na kanalizační řad. K zaslepení a přerušení přístupové komunikace došlo již v roce 2007, v této době bylo rovněž kolaudováno i parkoviště.

43. Při jednání soudu dne 25. 1. 2022 byl proveden důkaz spisem, v jehož rámci bylo vydáno stavební povolení ze dne 16. 10. 2006, č. j. OSU/112482/06/112482/1806/2006/Hm, a kolaudačním rozhodnutím ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm, kterým byla zkolaudována stavba „Golf areál Janov – Golf club „A“ první etapa – stavební úpravy stávajícího objektu (část č. p. 230, Janov) + komunikace a zpevněné plochy“ na pozemku st. p. č. 277/2 a části pozemkových parcel č. 427/5, 427/13, 427/6, 427/12 v k. ú. Janov u Hřenska. Dále byl proveden důkaz smlouvou ze dne 1. 4. 2019 o odvádění odpadních vod – SX 2, kterou uzavřela žalobkyně jako vlastník kanalizace, spol. DN–Servis s. r. o. jako servisní organizace kanalizace a osoba zúčastněná na řízení jako vlastník přípojky a objektu č. p. 237 v Janově. Dále byl proveden důkaz fotografií, na které je zachycena objízdná komunikace po kolaudaci první fáze stavební akce „Golf club“, přípisem žalobkyně ze dne 10. 5. 2017, č. j. 186/2017, ve kterém je upozorňován žalovaný na to, že nebyla realizována točna, sdělením ze dne 9. 6. 2017, č. j. MDC/55695/2017, ve kterém žalovaný konstatoval, že od roku 2007 nikdo neupozornil na skutečnost, že nerealizování obratiště má zásadní negativní vliv na dopravní situaci v předmětném místě, snímkem z pasportu komunikací vedených žalobkyní, kde je parcela č. 427/13 v k. ú. Janov vedena jako objízdná komunikace, vytyčovacím náčrtem č. 683–91/2017 vyhotoveným P. H., geometrickým plánem č. 653–76/2016, šesti fotografiemi prostoru u kolaudovaného hotelu, přípisem ze dne 10. 5. 2017, č. j. 197/2017, ve kterém oznámila žalobkyně žalovanému, že nesouhlasí s užíváním stavby hotelu z hlediska jeho napojení na místní komunikaci na parc. č. 427/13 v k. ú. Janov, sdělením žalovaného ze dne 8. 6. 2017, č. j. MDC/55489/2017, kde je uvedeno, že rozhodnutí o napojení na komunikaci nebylo vydáno ke stavbě hotelu, protože napojení a parkování bylo povoleno a zkolaudováno s první etapou stavby „Golf areál Janov“, a rozhodnutím Obecního úřadu Janov ze dne 19. 9. 2016, č. j. 208/2016, kterým bylo povoleno zvláštní užívání komunikace v k. ú. Janov u Hřenska u domu č. p. 230, na žádost Branické stavební s. r. o.

44. Dále soud na návrh žalobkyně provedl dokazování doručenkou prokazující doručení přípisu ze dne 10. 5. 2017, č. j. 197/2017, ve kterém oznámila žalobkyně žalovanému, že nesouhlasí s užíváním stavby hotelu z hlediska jeho napojení na místní komunikaci na parc. č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska, návrhem žalobkyně na odstranění stavby ze dne 10. 5. 2017, č. j. 186/2017, doručenkou prokazující doručení tohoto návrhu žalovanému, fotodokumentací dokládající obtížnou průjezdnost komunikace vedoucí k hotelu, nesouhlasem žalobkyně s užíváním stavby hotelu ze dne 10. 5. 2017, doručenkou prokazující doručení tohoto nesouhlasu žalovanému, souhlasem s napojením na stávající areálovou komunikaci ze dne 20. 9. 2006, vyjádřením k napojení kanalizační přípojky na místní kanalizační řad ze dne 18. 9. 2008, č. j. 0124/2008, nesouhlasným stanoviskem s užíváním kanalizační přípojky hotelu na parcele č. 427/14 v k. ú. Janov u Hřenska ze dne 10. 5. 2017, č. j. 198/2017, a doručenkou prokazující doručení tohoto nesouhlasu žalovanému.

45. Dále soud provedl důkaz soudním spisem zdejšího soudu sp. zn. 15 A 182/2016, v rámci kterého bylo rozhodováno o žalobě proti rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému povolení změny stavby před jejím dokončením č. 78/2010 ze dne 7. 6. 2016, č. j. MDC/56858/2016.

46. Na návrh žalobkyně soud provedl také důkaz žádostí o prověření neoprávněného vypouštění odpadních vod ze dne 29. 3. 2017, č. j. 132/2017, včetně doručenky, urgencí prověření neoprávněného vypouštění odpadních vod ze dne 2. 5. 2017, č. j. 180/2017, včetně doručenky, oznámením obce Janov ze dne 9. 5. 2017, č. j. 187/2017, sdělením žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. MDC/55081/2017, výzvou k účasti na závěrečné kontrolní prohlídce ze dne 14. 8. 2018, č. j. MDC/79957/2018, a fotodokumentací týkající se místa obratiště, a to třemi fotografiemi ze dne 12. 6. 2014, třemi fotografiemi ze dne 12. 3. 2016 a 1 fotografií ze dne 15. 3. 2016.

47. Na návrh osoby zúčastněné na řízení provedl soud dokazování bodem č. 11 ze zápisu ze 14. zasedání Zastupitelstva obce Janov konaného dne 26. 8. 2016, výzvou Ministerstva zemědělství k uzavření odběratelské smlouvy ze dne 20. 2. 2017, č. j. 74756/2016–MZE–15162, e–mailem od starostky obce Janov ze dne 28. 9. 2016 s předmětem RE: Faktura, koordinačním výkresem „Obratiště a parkoviště“ vyhotoveným Ing. Arch. I. K. z dubna 2016, 2 fotografiemi, kdy jedna zachycuje původní stav obratiště a druhá stav v průběhu stavby hotelu, a technickou zprávou ke změně stavby před dokončením z května 2016 vyhotovenou Ing. Arch. I. K. Posouzení věci soudem 48. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil ve včasně podané žalobě. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

49. K poukazu osoby zúčastněné na řízení, že námitka týkající se absence přidělení čísla popisného byla uplatněna žalobkyní opožděně, soud uvádí, že žalobkyně původně napadala v souladu s tehdy existující judikaturou předmětný kolaudační souhlas žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Až v průběhu soudního řízení došlo k zásadnímu obratu judikatury v tom směru, že kolaudační souhlas je rozhodnutím a prostředkem ochrany zájmů dotčených subjektů je žaloba proti správnímu rozhodnutí. V souladu se závazným názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 21. 1. 2021, č. j. 7 As 336/2020–84, soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 15 A 163/2017–150, aby mimo jiné upravila petit žaloby a uvedla žalobní body, ze kterých bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nezákonné či nicotné s tím, že ke změně žaloby stanovil soud žalobkyni lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. Toto usnesení bylo původní právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 1. 4. 2021. Žalobkyně na usnesení reagovala přípisem ze dne 12. 4. 2021, který byl odeslán soudu prostřednictvím systému datových schránek dne 16. 4. 2021, tedy poslední den soudem stanovené lhůty. Vzhledem k výše uvedenému tedy považuje soud veškeré námitky (včetně námitky týkající se absence přidělení čísla popisného v době vydání kolaudačního souhlasu) uplatněné ve změně žaloby ze dne 12. 4. 2021 za včasně uplatněné žalobní body.

50. Pro úplnost soud konstatuje, že v dané věci s ohledem na skutečnost, že shledal splněné podmínky řízení v případě původní žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, vycházel z předpokladu, že byly splněny nezbytné podmínky řízení pro projednání předmětné žaloby proti rozhodnutí, neboť pouhá změna judikatury v průběhu soudního řízení nemůže vést k odmítnutí přístupu konkrétního subjektu k soudu.

51. K námitce žalobkyně, že nebyla jako účastník předchozího územního a stavebního řízení informována o vydání souhlasu a nebyla přizvána k závěrečné prohlídce kolaudované stavby, uvádí soud následující. Okruh osob, které se mají účastnit kontrolní prohlídky, je vymezen v § 133 odst. 4 stavebního zákona. V tomto ustanovení je uvedeno, že na výzvu stavebního úřadu jsou podle povahy věci povinni zúčastnit se kontrolní prohlídky vedle stavebníka též projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Ke kontrolní prohlídce stavební úřad podle potřeby přizve též dotčené orgány, autorizovaného inspektora nebo koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí–li na staveništi. Z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že kontrolní prohlídky se neúčastní další účastníci územního či stavebního řízení. Soud tedy ve skutečnosti, že žalobkyně nebyla přizvána ke kontrolní prohlídce před vydáním kolaudačního souhlasu, pochybení žalovaného neshledal. Pro úplnost soud podotýká, že přizvání zástupce Obecního úřadu Janov jako dotčeného orgánu bylo na správním uvážení žalovaného. Neúčast zástupce Obecního úřadu Janov na kontrolní prohlídce tedy nelze bez dalšího považovat za porušení zákona ze strany žalovaného.

52. K námitce žalobkyně, že došlo k porušení § 121 a § 122 stavebního zákona, neboť nedošlo ze strany žalovaného k vyžádání stanovisek žalobkyně jako vlastníka dopravní a technické infrastruktury o kontrole způsobu napojení stavby, soud uvádí následující. V souladu s § 2 odst. 1 písm. k) bod 1. stavebního zákona jsou dopravní infrastrukturou mimo jiné stavby pozemních komunikací. Jak bude uvedeno níže, soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že až faktickou realizací stavby hotelu došlo k zásahu do místní komunikace, kdy hotel byl vystavěn přímo v místě, kudy komunikace procházela. Z toho důvodu se měl žalovaný v rámci kolaudačního procesu zabývat otázkou napojení stavby na komunikace, přestože tato otázka měla být řešena již předchozích fázích stavby. Z obsahu správního spisu však nevyplývá žádný doklad, který by dokládal, že se žalobkyně jako vlastník vyjadřovala ke způsobu napojení kolaudované stavby na dopravní infrastrukturu. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

53. V souladu s § 2 odst. 1 písm. k) bod 2. stavebního zákona se za technickou infrastrukturu považuje mimo jiné i kanalizace. V tomto směru soud odkazuje na zápis ve stavebním deníku ze dne 18. 10. 2016, kde je uvedeno, že byla provedena kontrola napojení kanalizační přípojky, kterou potvrdil za obecní úřad Ing. P. D. Připojení dle zápisu ve stavebním deníku bylo provedeno bez připomínek dle projektové dokumentace. Kopie zápisu ze stavebního deníku byla přiložena k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Stanovisko vlastníka ke způsobu napojení na kanalizaci tedy dle soudu bylo před vydáním kolaudačního souhlasu řádně doloženo.

54. Pro úplnost soud konstatuje, že ze strany žalovaného v jeho argumentaci došlo k záměně stanovisek dotčených orgánů se stanovisky vlastníka dopravní a technické infrastruktury. Žalobkyně není osobou nadanou výkonem státní moci, a nemůže tedy vydávat stanoviska jako dotčený orgán. Je pouze vlastníkem dotčené dopravní a technické infrastruktury. Argumentace žalovaného obsažená ve vyjádření k žalobě se tedy zcela míjela s námitkami žalobkyně.

55. Dále žalobkyně namítala, že předmětný kolaudační souhlas byl vydán, aniž by bylo žalovaným vyžádáno přidělení čísla popisného pro kolaudovanou budovu. V § 121 odst. 2 stavebního zákona je uvedeno, že pokud stavbou vzniká nová budova, které se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, případně číslo orientační, stavební úřad po předložení podkladů přikládaných k žádosti o kolaudační souhlas vyzve písemně příslušnou obec k přidělení čísla popisného nebo evidenčního, popřípadě orientačního. Budova hotelu je budova, které se přiděluje v souladu s § 31 zákona o obcích číslo popisné. Dle § 122 odst. 6 stavebního zákona náležitosti kolaudačního souhlasu stanoví prováděcí předpis, kterým je stavební vyhláška. V § 18i odst. 2 písm. b) stavební vyhlášky se uvádí, že kolaudační souhlas mimo jiné má obsahovat číslo popisné nebo evidenční. Z výše uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že vyzvat k vydání čísla popisného má stavební úřad příslušnou obec po podání žádosti o vydání kolaudačního souhlasu a před vydáním samotného kolaudačního souhlasu tak, aby číslo popisné mohlo být již v kolaudačním souhlasu uvedeno.

56. V daném případě byl předmětný kolaudační souhlas vydán dne 12. 5. 2017. Číslo popisné kolaudované stavby v tomto kolaudačním souhlasu není uvedeno. Žalovaný vyzval Obecní úřad Janov k přidělení čísla popisného pro kolaudovanou budovu až výzvou ze dne 16. 6. 2017, č. j. MDC/58081/2017, sp. zn. MDC/43128/2017. Obecní úřad oznámil příslušnému stavebnímu úřadu přidělení čísla popisného kolaudované budově přípisem ze dne 7. 7. 2017, č. j. 336/2017.

57. Z obsahu správního spisu tedy vyplývá, že žalovaný vyzval příslušný obecní úřad k přidělení čísla popisného více než měsíc po vydání předmětného kolaudačního souhlasu. V tomto směru tedy žalovaný postupoval v rozporu se zákonem a v této skutečnosti spatřuje soud jeden z důvodů, pro který shledal žalobou napadené rozhodnutí nezákonným.

58. Dále žalobkyně namítala, že předmětný kolaudační souhlas byl vydán bez jejího předchozího souhlasu k připojení kolaudované stavby na místní komunikaci na parcele č. 427/14 v k. ú. Janov u Hřenska a že předmětným kolaudačním souhlasem došlo k omezení dostupnosti pro vozidla složek integrovaného záchranného systému. K této námitce soud poznamenává, že se k ní vyjadřoval již ve svém původním rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, a neshledal důvod se zásadně odchýlit od závěrů obsažených v uvedeném rozsudku. Z provedeného dokazování při jednání soudu zejména správním spisem týkajícím se stavby „Golf areál Janov – Golf club „A“ 1. etapa – stavební úpravy stávajícího objektu (část č. p. 230 Janov) + komunikace a zpevněné plochy“ bylo zjištěno, že otázka připojení stavby kolaudované předmětným kolaudačním souhlasem na místní komunikaci byla řešena v rámci stavebního povolení stavby „Golf areál Janov – Golf club „A“ 1. etapa – stavební úpravy stávajícího objektu (část č. p. 230 Janov) + komunikace a zpevněné plochy“. Z obsahu projektové dokumentace (zejména z výkresu celkové situace stavby č. C2) vyplývá, že při zaslepení místní komunikace měla být před budovou hotelu postavena točna kapkovitého tvaru. Ovšem ke stavbě předmětné točny nedošlo, jak je patrné zejména ze zaměření skutečného provedení stavby ze dne 27. 8. 2007, č. 5014–177/2007, které bylo jedním z podkladů k vydání kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm. V rámci stavby kolaudované citovaným kolaudačním rozhodnutím tedy nedošlo ke zkolaudování jakéhokoliv zásahu do místní komunikace na parcele č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska. I po vydání kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp. zn. OSU/64533/2007/Hm, byla předmětná místní komunikace nadále průjezdná a nedošlo k jejímu zaslepení, což žalovaný nijak nerozporoval a žalobkyně to prokazovala zejména fotografiemi, na kterých je zachycen Golf club s realizovanou přístavbou a realizovanými parkovacími stáními na parcele č. 427/6 v k. ú. Janov u Hřenska.

59. Na tomto místě soud považuje za vhodné poukázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2006, č. j. 15 Ca 219/2004–44, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1154/2007, v němž zdejší soud konstatoval, že „[v] kolaudačním řízení o části stavby je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zdali tato část je schopná samostatného užívání, tedy zda ostatní části stavby mají nějaký vliv na využití její užitné hodnoty.“ Z uvedeného dle soudu vyplývá, že při postupném kolaudování jednotlivých fází stavby musí správní orgány přihlédnout i ke skutečnosti, že v předchozí fázi nebyla provedena celá projektovaná stavba, a musí posoudit, zda tato skutečnost nemá vliv na bezpečné užívání části stavby kolaudované až následně.

60. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že až realizací stavby hotelu, na kterou byl vydáván předmětný kolaudační souhlas, došlo k zaslepení původně průjezdné místní komunikace na parcele č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska. Realizací stavby hotelu vznikla situace, kdy místní komunikace byla zaslepena, aniž by bylo zajištěno řádné místo k otáčení vozidel v místě zaslepení. Dle názoru soudu za situace, kdy výstavba realizovaného záměru je rozdělena na jednotlivé etapy a v rámci předchozí etapy nebyla dořešena dopravní dostupnost stavby, je povinností stavebního úřadu před vydání kolaudačního souhlasu ke stavbě, kterou fakticky dochází k zásahu do místní komunikace, vyžadovat předložení dokumentace prokazující splnění podmínek pro připojení stavby k místní komunikaci, tedy mimo jiné i souhlas vlastníka místní komunikace, tedy stanovisko vlastníka dopravní infrastruktury o provedení kontroly způsobu napojení stavby, případně závazné stanovisko dotčeného orgánu k připojení na místní komunikaci. V daném případě tedy vznikla situace, že až po realizaci stavby hotelu došlo k takovému zásahu do místní komunikace, že nebyla zajištěna možnost řádné obslužnosti v dané lokalitě. Šířka předmětné komunikace neumožňuje otáčení vozidel na této komunikaci. To je nepochybně skutečnost, ke které by správní orgán v rámci kolaudačního procesu měl přihlédnout.

61. V § 122 odst. 3 stavebního zákona je uvedeno, že při závěrečné kontrolní prohlídce stavební úřad zkoumá splnění podmínek podle § 119 odst. 2 stavebního zákona. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor s podmínkami § 119 odst. 2 stavebního zákona, vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Na vydávání kolaudačního souhlasu se nevztahují části druhá a třetí správního řádu.

62. V § 119 odst. 2 stavebního zákona je uvedeno, že stavební úřad při uvádění stavby do užívání zkoumá, zda stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím o umístění nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí a povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla–li vydána podle zvláštních právních předpisů, a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí.

63. Soud zdůrazňuje, že žalovaný tak měl mimo jiné zkoumat, zda v důsledku etapizace stavby a nedůsledného provedení předchozí etapy bude užívání kolaudované stavby bezpečné např. i z hlediska dostupnosti pro složky integrovaného záchranného systému. Z obsahu správního spisu však taková úvaha žalovaného nijak nevyplývá. Pokud tuto skutečnost žalovaný nezjišťoval, vydal dle názoru soudu předmětný kolaudační souhlas v rozporu s § 122 odst. 3 stavebního zákona, což je jedním z důvodů nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.

64. Pro úplnost soud poukazuje na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně dne 11. 5. 2017, tj. před vydáním předmětného kolaudačního souhlasu [kolaudační souhlas je sice označen datem 11. 5. 2017, ovšem k jeho předání poštovní přepravě, a tedy vydání ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu došlo až 12. 5. 2017], doručila žalovanému písemnost označenou jako „návrh na odstranění neoprávněné stavby“, ve které výslovně poukazovala na skutečnost, že plánovaná točna nebyla nikdy realizována a že tato skutečnost má zásadní negativní vliv na dopravní situaci v místě. Dne 11. 5. 2017 byla žalovanému rovněž od žalobkyně doručena písemnost ze dne 10. 5. 2017, č. j. 197/2017, označená jako „nesouhlas s užíváním stavby hotelu na p. č. 427/14 v k. ú. Janov u Hřenska“, kde je výslovně uvedeno, že žalobkyně nesouhlasí s užíváním hotelu z hlediska napojení na místní komunikaci na p. č. 427/13 v k. ú. Janov u Hřenska. Žalovaný tudíž již před vydáním napadeného kolaudačního souhlasu věděl o výhradách žalobkyně, a tím spíše se měl danou problematikou podrobněji zabývat.

65. K poukazu osoby zúčastněné na řízení na majetkoprávní vypořádání vztahu k dotčeným pozemkům soud konstatuje, že majetkoprávní vztahy k dotčeným nemovitostem nejsou předmětem posuzování stavby v rámci kolaudačního řízení, které je vymezeno v § 122 stavebního zákona, a rovněž nijak nesouvisejí s tím, zda bylo připojení kolaudované stavby na místní komunikaci provedeno v souladu se zákonem, a to i z hlediska dostupnosti pro složky integrovaného záchranného systému.

66. Dále žalobkyně namítala, že v důsledku skutečnosti, že plánované parkoviště pro hosty hotelu doposud nebylo realizováno, nemá kolaudovaný hotel dostatek parkovacích míst. Na tomto místě soud konstatuje, že parkovací stání na parcele č. 427/6 v k. ú. Janov u Hřenska byla předmětem stavby „Golf areál Janov – Golf club „A“ 1. etapa – stavební úpravy stávajícího objektu (část č. p. 230 Janov) + komunikace a zpevněné plochy“. Ze zaměření skutečného provedení stavby ze dne 27. 8. 2007, č. 5014–177/2007, které bylo součástí správního spisu týkajícího se této stavby, kterým bylo provedeno dokazování při jednání soudu, vyplývá, že tato parkovací stání byla řádně postavena a byla předmětem kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 29. 8. 2007, č. j. OSU/90179/2007/Hm, sp., zn. OSU/64533/2007/Hm. Ve vztahu k těmto parkovacím stáním tedy nemohlo předmětným kolaudačním souhlasem dojít k zásahu do práv žalobkyně, neboť tato stání byla předmětem jiného kolaudačního řízení. Tato námitka není důvodná.

67. Ve vztahu k posouzení otázky přiměřenosti množství parkovacích míst pro kolaudovanou budovu hotelu soud musí revidovat svůj závěr vyslovený ve zrušeném rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, neboť závěr o nedůvodnosti původních námitek žalobkyně vycházel z náhledu soudu, který věc posuzoval z hlediska zásahové žaloby. Nyní ovšem přezkoumává žalobou napadený kolaudační souhlas v režimu přezkumu správního rozhodnutí, tedy zkoumá soulad daného rozhodnutí se zákonem v rozsahu žalobkyní uplatněných námitek.

68. Předmětem dodatečného povolení změny stavby před dokončením ze dne 7. 6. 2016, č. j. MDC/56858/2016, byla i výstavba parkoviště s kapacitou 16 stání. Účastníci řízení se shodli na skutečnosti, že výstavba parkoviště byla v průběhu výstavby hotelu vyčleněna do samostatného řízení a parkoviště nebylo předmětem daného kolaudačního souhlasu. Bylo třeba tedy posoudit, zda stávající kapacita 14 parkovacích míst, která byla zkolaudována v rámci předchozí fáze výstavby, postačuje i pro provoz kolaudovaného hotelu. Ze souhrnné technické správy vypracované Ing. Arch. I. K. v květnu 2016, která byla součástí dokumentace pro vydání souhlasu ke změně stavby před jejím dokončením, vyplývá, že pro hotel je potřeba 11 parkovacích stání. U hotelů a ubytoven s restauračním provozem se potřebný počet stání pro restauraci zmenšuje o počet míst pro hotel či ubytovnu, neboť hoteloví hosté se započítávají jen jednou. Autorizovaný architekt dospěl v předmětné technické zprávě k závěru, že v daném případě hotel a dříve kolaudovaná restaurace s parkovištěm budou tvořit jeden funkční areál, a proto stávající kapacita parkovací plochy odpovídající 14 parkovacím stáním (z toho jedno pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace) je vyhovující počet pro stávající restauraci i nový hotel. Předmětná souhrnná technická zpráva byla součástí stavební dokumentace kolaudované stavby. Pokud tedy žalovaný konstatoval, že stavba hotelu byla provedena v souladu se stavební dokumentací, lze předpokládat, že při kolaudačním procesu vycházel žalovaný ve vztahu k parkovacím místům i z předmětné souhrnné technické zprávy. Námitku žalobkyně týkající se nedostatku parkovacích míst soud shledal nedůvodnou, neboť přestože v době vydání předmětného kolaudačního souhlasu nebylo ještě realizováno zamýšlené samostatné parkoviště, stávající kapacita parkovacích míst zkolaudovaných v rámci předchozí fáze výstavby postačovala pro provoz kolaudovaného hotelu.

69. Dále žalobkyně namítala, že předmětný kolaudační souhlas byl vydán, aniž by bylo zajištěno odvádění odpadních vod do kanalizace v jejím vlastnictví. Ve vztahu k této námitce soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů obsažených v původním rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100. V § 5 odst. 3 zákona o vodách je mimo jiné uvedeno, že při provádění staveb jsou stavebníci povinni podle charakteru a účelu užívání těchto staveb je zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich v souladu s tímto zákonem. Dále je v předmětném ustanovení uvedeno, že bez splnění této podmínky nesmí být povolena stavba, změna stavby před jejím dokončením, užívání stavby ani vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o změně v užívání stavby.

70. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že stavebník při závěrečné kontrolní prohlídce doložil potřebné doklady nutné k jejímu bezpečnému užívání. Ve vztahu k odvodu odpadních vod odkazoval výslovně na zápis ve stavebním deníku ze dne 18. 10. 2016, ve kterém je uvedeno, že byla provedena kontrola napojení kanalizační přípojky z PVC 200 s tím, že byla provedena dle projektové dokumentace a kontrolující k ní neměl připomínek kromě toho, že je třeba ji dodatečně přetěsnit hydroizolační stěrkou. U tohoto zápisu ve stavebním deníku je uvedeno „za obecní úřad Ing. Dr. P.“ a podpis. Z předložené spisové dokumentace pak vyplývá, že ke kanalizaci objektu byly předloženy v rámci kolaudačního procesu protokol o zkoušení vnitřní kanalizace ze dne 14. 9. 2016 a protokol o zkoušení venkovní kanalizace vzduchem (metoda „L“) ze dne 5. 4. 2017 vyhotovené společností J A K tech, s. r. o. Uvedené doklady dle soudu prokazují, v jakém stavu bylo kanalizační vedení v kolaudované stavbě, ovšem nijak nedokládají to, zda v době vydání kolaudačního souhlasu měl stavebník zabezpečeno odvádění odpadních vod.

71. Z § 5 odst. 3 zákona o vodách vyplývá, že před povolením užívání stavby musí být zajištěn odvod či likvidace odpadních vod. Buď se musí jednat o opatření spočívající v septiku, či vlastní čističce odpadních vod, nebo musí být zajištěno odvádění odpadních vod do kanalizace. Dle soudu nepostačuje doložení pouze skutečnosti, že stavba je na kanalizační řad fakticky připojena, ale musí být doloženo, že stavebník je oprávněn předmětnou přípojkou do kanalizačního řadu odpadní vody odvádět. Až to je možno považovat za zabezpečení odvádění odpadních vod. Doložení faktického napojení může postačovat pouze v případech připojení objektu na vlastní čističku odpadních vod či septik. V daném případě vystavěl stavebník kanalizační přípojku, kterou se napojil na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně, ale ke dni vydání kolaudačního souhlasu nebyl vydán ze strany žalobkyně souhlas ani uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z kolaudované stavby do kanalizace ve vlastnictví žalobkyně. Stavebník v rámci kolaudačního procesu nijak nedoložil, že zabezpečil odvádění odpadních vod z kolaudované stavby. Žalovaný v rámci kolaudačního procesu pak po stavebníkovi žádný doklad prokazující zabezpečení odvádění odpadních vod ze stavby nepožadoval a i bez takového dokladu vydal předmětný kolaudační souhlas. Dle soudu tak žalovaný postupoval v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 věty poslední zákona o vodách.

72. Na tomto místě soud poukazuje na § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, kde je mimo jiné uvedeno, že vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Z uvedeného tedy vyplývá, že v případě dosažení limitu kapacity či technických možností čističky odpadních vod nemusí vlastník kanalizace umožnit nové připojení k této kanalizaci. A právě na nedostatek kapacity čističky odpadních vod žalobkyně poukazovala. Aby nedocházelo k problémům, musela být dle jejího tvrzení nákladně navyšována kapacita čističky. Smlouva o odvádění odpadních vod byla mezi žalobkyní a stavebníkem uzavřena až dne 1. 4. 2019. Skutečnost, že existuje možnost, aby vlastník kanalizace neuzavřel smlouvu o odvádění odpadních vod, je dle soudu důvodem, proč nemůže postačovat k vydání kolaudačního souhlasu pouhé faktické napojení na kanalizační soustavu, ale je nutné doložit uzavření smlouvy. Teprve v případě, že byla uzavřena se stavebníkem nově připojované stavby smlouva o odvádění odpadních vod, je možné považovat podmínku zajištění likvidace odpadních vod za splněnou.

73. V daném případě žalovaný vydal kolaudační souhlas, přestože nebylo doloženo, že osoba zúčastněná na řízení má zajištěnu likvidaci odpadních vod. Tím došlo k porušení § 5 odst. 3 zákona o vodách. V této skutečnosti spatřuje soud další nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

74. V tomto směru soud pro úplnost poukazuje na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla dne 11. 5. 2017, tj. před vydáním předmětného kolaudačního souhlasu [kolaudační souhlas je sice označen datem 11. 5. 2017, ovšem k jeho předání poštovní přepravě, a tedy vydání ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu došlo až 12. 5. 2017], doručena od žalobkyně písemnost ze dne 10. 5. 2017, č. j. 198/2017, označená jako „nesouhlasné stanovisko s užíváním kanalizační přípojky hotelu na p. č. 427/14 v k. ú. Janov u Hřenska“, ve které žalobkyně upozorňovala na skutečnost, že stavebník nepředal obci doklady týkající se realizace kanalizační přípojky, a žalobkyně tedy nevydala souhlasné stanovisko s užíváním přípojky.

75. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud napadené rozhodnutí žalovaného dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro nezákonnost a vady řízení a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude pak žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku.

76. Soud neprovedl dokazování žádostí o poskytnutí zápisu z prohlídky stavby ze dne 6. 5. 2016, č. j. 113/2016, vyjádřením Magistrátu města Děčín, úřadu územního plánování, ze dne 6. 4. 2016, č. j. MDC/34292/2016, podnětem na prověření stavby na pozemku p. č. 427/14 ze dne 15. 8. 2016, včetně doručenky, žádostí o poskytnutí součinnosti ze dne 2. 2. 2016, č. j. 040/2016, včetně doručenky, rozhodnutím Správy CHKO Labské pískovce ze dne 3. 11. 2005, č. j. 327R/1645/LP/05, kanalizačním řádem obce Janov schváleným vodoprávním úřadem dne 12. 6. 2017, kupní smlouvou, včetně geometrického plánu ze dne 18. 6. 2008, stavebním povolením č. 78/2010 a konceptem směnné smlouvy, kterou měla uzavřít obec Janov s osobou zúčastněnou na řízení, včetně geometrického plánu, a to pro nadbytečnost, neboť tyto dokumenty se dle soudu nevztahují k předmětu řízení projednávanému v daném soudním sporu.

77. Žalobkyně měla v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. a § 110 odst. 3 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, v celkové výši 45 122,92 Kč. Tato částka se skládá z částky 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek; z částky 24 800 Kč za osm úkonů právní služby právního zástupce žalobkyně po 3 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; účast u jednání soudu dne 30. 9. 2020 přesahujícího dobu trvání 2 hodiny – § 11 odst. 1 písm. g) AT; doplnění žaloby – § 11 odst. 1 písm. d); podání repliky – § 11 odst. 1 písm. d); účast u jednání soudu dne 25. 1. 2022 odpovídající třem úkonům právní pomoci – § 11 odst. 1 písm. g) AT], z částky 2 400 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [osm režijních paušálů po 300 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 AT], z cestovného k jednání soudu dne 30. 9. 2020 z Prahy do Ústí nad Labem a zpět ve výši 1 313 Kč a z částky 600 Kč jako náhrady za promeškaný čas strávený cestou k soudu a zpět [šest započatých půlhodin po 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 AT], z cestovného k jednání soudu dne 25. 1. 2022 z Prahy do Ústí nad Labem a zpět ve výši 1 399,33 Kč a z částky 600 Kč jako náhrady za promeškaný čas strávený cestou k soudu a zpět [šest započatých půlhodin po 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 AT], z částky 300 jako náhrady za promeškaný čas odpovídající přestávkám při jednání soudu [tři započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 AT], z částky 3 100 Kč za jeden úkony právní služby zástupce žalobkyně v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) AT [vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné na řízení], z částky 300 Kč za režijní paušál související s podáním kasační stížnosti, a z částky 7 310,59 Kč odpovídající 21% DPH z výše uvedených částek mimo soudního poplatku. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání žaloby, neboť původní žalobu podala žalobkyně sama bez právního zástupce. Za doplnění žaloby a repliku přiznal soud žalobkyni po jednom právním úkonu, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by v rámci těchto úkonů byly činěny vždy dva úkony právní pomoci. V řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017–85, žalobkyně neučinila žádný úkon. Za podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2021, č. j. 7 As 336/2020–84, byla kasační stížnost žalobkyně odmítnuta a bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů žalobkyně tak, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o této kasační stížnosti.

78. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 15 A 163/2017–100, a kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 15 A 163/2017–85, neboť pro přiznání náhrady nákladů řízení je podstatná konečná úspěšnost ve věci. Osoba zúčastněná na řízení navrhovala zamítnutí žaloby, tedy ve věci samotné úspěšná nebyla.

79. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě, neboť podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, a v předmětném řízení nebyly soudem osobě zúčastněné na řízení uloženy žádné povinnosti. S ohledem na zavedenou praxi krajských soudů a Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 19. 8. 2016, č. j. 4 As 56/2016–53, ze dne 14. 5. 2015, č. j. 3 As 85/2015–8, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 3 As 220/2015–49, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 4 As 223/2015–43, ze dne 6. 10. 2015, č. j. 8 As 171/2014–67, nebo ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 43/2015–49) soud v dané situaci nezahrnul vypořádání nákladů osoby zúčastněné na řízení ve věci řízení o žalobě do výroku a zabýval se jím toliko v odůvodnění tohoto rozsudku.