15 A 21/2010 - 75
Citované zákony (19)
- České národní rady o přestupcích, 200/1990 Sb. — § 47 odst. 1 písm. b
- Obchodní zákoník, 513/1991 Sb. — § 2 odst. 1
- o obcích (obecní zřízení), 128/2000 Sb. — § 10 § 58 odst. 4
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 52 odst. 1 § 60 odst. 1 § 71 odst. 1 písm. c § 71 odst. 1 písm. d § 71 odst. 2 § 72 odst. 1 § 75 odst. 2 § 76 odst. 2 § 77 odst. 1 § 77 odst. 2 § 78 odst. 2 § 78 odst. 7 +1 dalších
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 56
- o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, 379/2005 Sb. — § 13
Rubrum
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Milana Šámala, IČ 867 68 204, místo podnikání Nové náměstí 705, 411 08 Štětí, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.1.2010, JID 13214/2010/KUUK, č.j. 13757/SČaKŽÚ/2009-5, takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.1.2010, JID 13214/2010/KUUK, č.j. 13757/SČaKŽÚ/2009-5, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Louny, odbor správní, oddělení přestupkové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29.9.2009, č.j. MULNCJ 71737/2009, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 7.10.2009, č.j. MULNCJ 73868/2009, kterým byla žalobci podle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“) uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč za porušení čl. 2 odst. 1 obecně závazné vyhlášky města Louny č. 2/2009, o stanovení závazných podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků včetně tanečních zábav a diskoték a jiných kulturních akcí v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku ve městě Louny (dále jen „vyhláška“), neboť dne 14.6.2009 ve 2.10 hod. a dne 21.6.2009 ve 2.20 hod. v Lounech, ulice Poděbradova 1135, kde se nachází diskotéka Imperium, pokračoval v hudební produkci, ačkoliv tato byla v uvedených dnech povolena vyhláškou jen do 2.00 hod a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč. V žalobě konstatoval, že má na rozdíl od žalovaného za to, že se v jeho případě jedná o soukromou akci, na kterou předmětná vyhláška nedopadá. Neztotožňuje se s argumenty, že zvolil jen jiný druh vybírání vstupného pro majitele klubových karet, přičemž se jedná o návštěvníky z řad veřejnosti. Dle stavu zápisů v živnostenském rejstříku je oprávněn podnikat v oboru činnosti – Provozování kulturních, kulturně – vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí. V tomto smyslu uskutečňuje žalobce svůj podnikatelský záměr. Ve městě Louny provozuje žalobce celkem 2 diskotéky, a to Ithaka a Imperium. Tyto diskotéky provozuje žalobce za účelem zisku. V této souvislosti nechal vyhotovit pro návštěvníky diskoték klubové karty v hodnotě 5000,- Kč, některým je dle svého uvážení daroval. Do klubu tak mají přístup pouze držitelé těchto karet, nikdo jiný. Nesouhlasí s tím, že by diskotéka byla vždy ze své podstaty veřejnou akcí. V posuzovaném případě jsou na diskotéku vpuštěni jen členové klubu, kteří se prokáží klubovými kartami. O okolnostech, jakým způsobem se taková karta získá, rozhoduje žalobce, coby provozovatel diskotéky. Žalobce je přesvědčen, že je plně na jeho rozhodnutí, zda např. apriori svým známým a blízkým kartu daruje a ostatním zájemcům kartu prodá. Je zcela nerozhodné, zda má, či nemá žalobce takový podnik zaregistrován u Ministerstva vnitra jako občanské sdružení. Žalobce dále polemizuje s názorem žalovaného, že není oprávněn posoudit zákonnost vyhlášky, neboť tím, je žalobci odmítnut spravedlivý proces a je porušena zásada denegatio iustitiae i zásada subsidiarity. Je na správním orgánu, aby žalobci prokázal porušení veřejného pořádku. Správní orgán I. stupně pouze provedl výslech dvou svědkyň, návštěvnic diskotéky, které vypověděly, že na diskotéce byly rovněž po 2. hodině ranní dne 21.6.2009. Pokud jde o den 14.6.2009, vycházely správní orgány pouze z toho, že strážníci městské policie zaznamenali pokračování hudební produkce i po 2. hodině. Žalobce trvá na tom, že porušení veřejného pořádku se nedopustil. Z provedených důkazů pouze plyne, že žalobce nezajistil po 2. hodině ranní ukončení diskotéky, avšak tak učinil při vědomí pouze toho, i s ohledem na princip dobré víry, že předmětný článek 2 odst. 1 vyhlášky na provozování soukromého klubu nedopadá. Správní orgány pouze shledaly protiprávní jednání v nedodržení čl. 2 odst. 1 vyhlášky, aniž by konstatovaly nějaké porušení veřejného pořádku. Napadené rozhodnutí tak nectí pravidla zakotvená v ustanovení § 58 odst. 5 zákona o obcích a samotná vyhláška je v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i s ustanovením § 10 odst. 2 zákona o obcích. Obec neměla pravomoc vydat vyhlášku pro danou lokalitu ulic Poděbradova a Frotzlova se zákazem konání diskoték po určité noční či ranní hodině, neboť ke stanovení limitů pro konání veřejně přístupné diskotéky může obec přistoupit pouze s ohledem na zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Normotvorná působnost obce v oblasti konání veřejnosti přístupných diskoték je přitom omezena speciálním zákonným ustanovením, jímž je § 13 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. V posuzovaném případě však nehrozí riziko uvedené ve zmiňovaném ustanovení z.č. 379/2005 Sb., neboť se alkoholické nápoje podávají návštěvníkům diskotéky v obvyklé míře. Případy v režimu přestupkového zákona by měly být řešeny s delikventy a nikoliv zákazem diskoték, na které jsou žalobce jakožto oprávněný podnikatel a odvozeně i pronajímatel nebytových prostor, bytostně závislí. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/05 a stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 8/2008 a uvedl, že diskotéky provozuje po dobu více než 4 let a ve všech ohledech splňuje všechny hygienické a akustické normy. Toto by mohl potvrdit znalec, kterého k zodpovězení této otázky měl správní orgán I. stupně podle § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) přizvat. Sousedé jsou de facto jedinými stěžovateli na konání diskoték, ovšem existují stovky spokojených návštěvníků diskoték, proto je na místě na pořádání takové zábavy např. do 5. hod. ráno nazírat jako na věc ve veřejném zájmu. Dle žalobce není provoz diskotéky podobně jako u hostinské činnosti sám o sobě činnost narušující veřejný pořádek, kterou by v posuzovaném případě bylo možno regulovat takto striktně právním předpisem obce a vymoci si tak tímto aktem veřejný pořádek. Obec má možnost uložit narušovatelům nočního klidu pokutu za narušení veřejného pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), přičemž žalobce odkázal na stanoviska č. 18/2007 a č. 8/2008 odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 a z tohoto nálezu dovodil, že je zjevným zneužitím působnosti obce, když zakáže konání diskoték v místě, kde jsou v pořádku všechny akustické normy a není soustavně narušován noční klid. Je jistě i obecným (veřejným) zájmem, aby zejména mladí lidé měli možnost navštěvovat diskotéku a bavili se v pátek a v sobotu až do 5 hodin ráno, jak je to obvyklé. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Podle čl. 2 odst. 1 vyhlášky měly být diskotéky ukončeny do 2.00 hod., neboť se jednalo o diskotéky, které zahájily provoz v sobotu. Z dokladů však vyplývá, že ukončeny ve 2.00 hod. nebyly, což žalobce připustil. V případě dne 21.6.2009 to bylo doloženo i výpověďmi svědkyň. Argumentaci, že se jedná o soukromou akci, využívá žalobce dle žalovaného pouze za účelem možného vyhnutí se postihu za své deliktní jednání. To že se jedná o veřejně přístupnou akci, na kterou nemají přístup pouze majielé klubových karet, bylo dle žalovaného doloženo i výpověďmi svědkyň M. a Č.. Dle přípisu OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. (dále jen „OSA“) má žalobce navíc udělenu licenci k provozování veřejné hudební produkce, jakožto pořadatel diskoték v Disko Musicland Louny, Poděbradova 1135. Na svých internetových stránkách www.impo.cz provádí veřejnou prezentaci diskotéky. Činnost pořádání diskoték souvisí s podnikáním žalobce a diskotéku, jak sám uvádí, provozuje za účelem zisku. Správní orgán ve svém rozhodování vycházel z platné a účinné vyhlášky. Pokud byl žalobce přesvědčen o nezákonnosti vyhlášky, měl možnost podat návrh k Ministerstvu vnitra na zjednání nápravy. Taktéž mohl podat žalobce ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Žalovaný aplikoval vyhlášku jako platný a účinný předpis, který dle jeho názoru není v rozporu se zákonem. Vyhláška byla městem Louny vydána dle ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích a město tak využilo práva v rámci samostatné působnosti regulovat jednu z oblastí veřejného pořádku. Žalovaný se nedomnívá, že závazné podmínky by byly stanoveny nepřiměřeně ve vztahu k danému podniku žalobce a ve vztahu k rozsahu, jakým je způsobilý narušit veřejný pořádek v obci. Vyhláška splňuje i obecná kritéria kladená na právní předpisy, vyplývající z pojmu demokratického právního státu dle Ústavy. Reguluje záležitosti v zájmu obce a občanů obce (§ 35 zákona o obcích). Ovšem toto hodnocení je pouze nad rámec vyjádření, neboť nemá vliv na samotné řízení o správním deliktu a z tohoto řízení vzešlé rozhodnutí. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou. Ve svém vyjádření uvedl, že není pravdou, že by žalobce při projednávání věci připustil ukončení produkce diskotéky až po 2. hodině ranní. Žalobce trvá na tom, že diskotéka není veřejně přístupná. Tato skutečnost je prý všeobecně známá a údaj o této skutečnosti je dle žalobce uveden i na dveřích diskotéky. Trvá na tom, že ochranka diskotéky nikoho nepovolaného do objektu nevpustí. Dále poznamenal, že se domnívá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nedoplnil dokazování, nepřezkoumal žalobcova tvrzení a odmítl se zabývat místními poměry. Zejména zdůrazňoval, že správní orgány dostatečně neobhájily vydání předmětné oobecně závazné vyhlášky. Ukončení diskotéky ve 2 hodiny ráno je nonsens, který není dle žalobce možno požadovat. Dále žalobce vyjádřil názor, že s ohledem na další již uložené pokuty se v daném případě jedná ze strany Městského úřadu Louny o šikanózní výkon práva proti jeho osobě. Při jednání soudu právní zástupce žalobce přednesl žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení a replice. Zdůraznil přitom, že správní rozhodnutí orgánů obou stupňů jsou nezákonná, neboť nebyly dodrženy základní zásady správního řízením, zejména pak zásada materiální pravdy, jelikož nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žalobce totiž činil důkazní návrh v podobě provedení znaleckého posudku za účelem prověření akustiky objektu, v nichž se obě diskotéky provozované žalobcem nacházely, avšak tento důkazní prostředek nebyl správními orgány připuštěn. Dále právní zástupce žalobce vyjádřil přesvědčení, že předmětná vyhláška města Louny je příliš restriktivní, zejména pak ve vztahu k podnikání žalobce. Ten se přitom snažil situaci vzniklou díky této vyhlášce řešit, avšak nedomohl se žádné nápravy. Nikdo se přitom nezabýval z věcné stránky dotyčnou vyhláškou, přestože to představuje podstatu věci. Dále právní zástupce žalobce uvedl, že dotyčná vyhláška města Louny ve spojení s § 10 zák. č. 128/2000 Sb. dopadá jen na veřejné akce. Akce pořádané žalobcem však byly ryze soukromé. Vedle toho právní zástupce žalobce uvádí, že pokud dotyčná vyhláška města Louny měla být míněna jako prevence proti narušování veřejného pořádku v dané lokalitě města, mělo by být každé porušení, a to ze strany samotných porušitelů veřejného pořádku řešeno v režimu přestupkového řízení a nikoliv v řízení vedeném se žalobcem v režimu správního deliktu, díky tomu, že žalobce je podnikající fyzická osoba. Dále uvedl právní zástupce žalobce, že žalobce podnikal zcela v souladu se zákonem. Trvá na tom, že žalobci mělo být umožněno v dané lokalitě města Louny podnikat bez jakýchkoliv restrikcí. Žalobce je přesvědčen, že předmětná vyhláška Města Louny představuje diskriminační akt vůči němu. To ostatně vysvětluje i fakt, že dle jeho zjištění nebylo zahájeno správní řízení vůči ostatním provozovatelům obdobných zařízení v dané lokalitě. Žalobce má za to, že daný případ má osobní podtext, neboť přes jeho veškerou snahu vyřešit záležitost smírnou cestou se nedomohl ničeho. Právní zástupce žalobce pak navrhl, aby soud provedl dokazování peticí návštěvníků obou diskoték v Lounech sepsanou za účelem proklamace názoru o zachování chodu obou diskoték, která byla podána na Městský úřad v Lounech. Rovněž právní zástupce žalobce navrhl provedení důkazu v podobě znaleckého posudku, který by byl vypracován za účelem prověření akustiky objektu, v nichž se obě diskotéky provozované žalobcem nacházely, a to z hlediska dodržování limitů hluku. Právní zsátupce žalobce dále zdůraznil, že výpovědi svěědkyň v daném správním řízení nejsou nikteerak průkazné, neboť pokud uváděly, že po nich obsluha diskotéky při vstupu nechtěla předložit klubové karty, tak se jednalo patrně o pochybení ze strany obsluhy. Navíc dotyčné akce pořádané žalobcem nvštěvovaly v podstatě stále tytéž osoby, a proto je pochopitelné, že po nich obsluha již striktně nevyžadovala při vstupu předkládání klubových karet. Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání soudu se zcela odkázal na předložené písemné vyjádření k podané žalobě. Při tomtéž jednání soud provedl rekapitulaci žalovaným předloženým správním spisem. Vedle toho soud přikročil i k provedení důkazů listinami z vlastní iniciativy podle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a to zprávou OSA ze dne 15.5.2012, č.j. VP/120262/2012/HP, a přiloženými kopiemi návrhu na uzavření licenční smlouvy ze dne 7.12.2009 a výzev k zaplacení bezdůvodného obohacení s přílohami za období od 1.1.2009 do 31.12.2009 a za období od 1.1.2010 do 30.6.2010, obě ze dne 24.6.2010. Dále byl proveden důkaz výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 12.6.2012 ve vztahu k žalobci. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný postoupil soudu správní spis, z něhož soud zjistil tyto podstatné okolnosti. Městská policie Louny podala Městskému úřadu Louny dvě oznámení o přestupku podle § 46 přestupkového zákona, kterých se měl dopustit žalobce tím, že dne 14.6.2009 ve 2.10 hod. a dne 21.6.2009 ve 2.20 hod. nedodržel stanovenou dobu ukončení hudební produkce dle vyhlášky. Dne 12.8.2009 byl proveden výslech svědkyň Z. Č. a E. M. bez přítomnosti žalobce. Z výpovědí svědkyň vyplynulo, že dne 21.6.2009 diskotéka Imperium provozovala hudební produkci i po 2. hodině ranní. Při vstupu platily vstupné a nikdo nechtěl při vstupu ani později vidět žádné klubové karty, ani jim je nikdo nenabízel ke koupi. Dne 25.8.2009 proběhlo ústní jednání za účasti žalobce. Při tomto ústním jednání žalobce uvedl, že od hostů vstupné nevybírá, vybírá pouze členský příspěvek ve výši 1,- Kč. Klubovou kartu si může návštěvník buď zakoupit nebo ji vyhrát či získat darem. Částka, za kterou může návštěvník klubovou kartu zakoupit, činí 5 000,- Kč, toto je uvedeno na klubové kartě. S návštěvníkem, kterému je předána klubová karta není sepsána smlouva o členství v klubu. Klubová karta je vystavená na jméno a je nepřenosná. Není možné, aby byl vpuštěn někdo nepovolaný, jenž nemá vystavenou klubovou kartu na své jméno. Jedná se o akci privátního rázu. Na dveřích diskotéky Imperium je uvedena provozní doba sobota od 21.00 hod. do 5.00 hod. Na dotaz zda žalobce ukončil hudební produkci dne 14.6.2009 a dne 21.6.2009 až v 5.00 hod., odpověděl žalobce, že „zřejmě ano“. Žalobce trval na tom, že v dané diskotéce se jedná o soukromé akce, na které se předmětná městská vyhláška nevztahuje, a proto nemohlo z jeho strany dojít k její porušení. Žalobce trval na provedení výslechů svědkyň v jeho přítomnosti. Dne 23.9.2009 proběhlo další ústní jednání za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Na tomto jednání žalobce zopakoval, že se v daném případě jednalo o soukromé akce pro návštěvníky s klubovými kartami, na které se předmětná vyhláška nevztahuje. Následoval opakovaný výslech svědkyně E. M.. Svědkyně se odkázala na svou původní výpověď. Zopakovala, že se jí nikdo na klubovou kartu neptal a při vstupu platila vstupné jistě vyšší než 1,- Kč, asi 10,- Kč. Dle její výpovědi v podniku bylo mnoho mladých lidí, kteří se dobře bavili. Zvuk hudby byl dle jejího názoru přiměřený a žádných výtržností si nevšimla. Na diskotéce se jí líbilo. OSA v dopise ze dne 9.12.2009 (založeném ve správním spise žalovaného jako odvolacího orgánu) sdělil, že žalobce je pořadatelem diskoték Disko Musicland Imperium Louny, Poděbradova 1135. Pro období od 1.1.2009 do 30.6.2010 zažádal žalobce o udělení licence k užití hudebních děl na kapacitu 100 osob, vstupné 0,- Kč. Tato výše vstupného bude předmětem dalšího jednání se žalobcem. Dle uvedeného dopisu OSA se z hlediska zákona č. 121/2000Sb., o právu autorském (dále jen „autorský zákon“) jedná o veřejnou produkci, žalobce pouze zvolil jiný způsob vybírání vstupného. Ze soudem vyžádané zprávy OSA ze dne 15.5.2012 vyplývá, že žalobci byla na základě jeho žádosti ze dne 7.12.2009 vystavena licenční smlouva na opakované diskotéky v období od 1.1.2009 do 30.6.2010 v provozovně Music Land Imperium, Poděbradova 1135, Louny. Žalobce licenční smlouvu nepodepsal a ani nezaplatil. Z návrhu na uzavření licenční smlouvy podle § 46 a § 101 autorského zákona ze dne 7.12.2009 označeného jako Žádost o svolení k užití hudebních děl s textem autorů zastupovaných OSA a o svolení k užití děl autorů zastupovaných DILIA a OOA-S při provozování televizního vysílání – Veřejné hudební produkce s reprodukovanou hudbou soud zjistil následující. Žalobce v tomto návrhu uvedl místo konání hudební produkce – Disko Imperium Louny, datum konání od 1.1.2009 do 30.6.2010 v sobotu, kapacita 100, vstupné 0,- Kč. Na fotografiích ze dne 14.6.2009 založených na č.l. 3 přestupkového spisu je vyfocen vstup do provozovny a nápis Imperium music land, s provozní dobou v pátek a v sobotu od 21.00 hod. do 05.00 hod., bez uvedení jakýchkoliv podmínek pro vstup. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalobce má mimo jiné oprávnění k provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a podobných akcí. Podle § 10 písm. b) zákona o obcích může obec povinnosti ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Podle § 58 odst. 4 zákona o obcích může obec uložit pokutu až do výše 200 000 Kč právnické osobě a fyzické osobě, která je podnikatelem, která porušila povinnost stanovenou právním předpisem obce. Podle čl. 1 je vyhlášky předmětem vyhlášky stanovení závazných podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték a jiných kulturních akcí (dále jen „veřejnosti přístupné akce“) v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Podle čl. 2 odst. 1 vyhlášky veřejně přístupné akce pořádané ve vnitřních prostorách budov lze provozovat v lokalitách vymezených v příloze č. 1 pouze - v pracovních dnech v době od 12.00 hodin do 22.00 hodin - v pátek, v sobotu a ve dnech předcházejících dni státního svátku a ostatního svátku v době od 12.00 hodin do 02.00 hodin. Podle čl. 2 odst. 2 vyhlášky k zajištění veřejného pořádku při pořádání veřejnosti přístupných akcí dle odst. 1 tohoto článku se stanovuje závazná podmínka zákazu otevírání oken a vstupních dveří (mimo příchod a odchod osob) budovy po 22. hodině. Z obrázku č. 1 přílohy č. 1 vyhlášky je patrné, že do vymezené lokality patří i ulice Poděbradova. Žalobce ve své žalobě předně namítl, že se na něj vyhláška nevztahuje, neboť se v jeho případě nejedná o veřejně přístupnou akci (diskotéku), ale o akci soukromou. Soud se však s tímto tvrzením žalobce neztotožnil. Nejprve je třeba vymezit, co je možno rozumět pod pojmem „veřejně přístupný“ uvedeným v ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích a potažmo i v čl. 2 odst. 1 vyhlášky, která jako podzákonný předpis uvedené ustanovení zákona o obcích provádí. Soud má za to, že veřejně přístupnou je taková akce či podnik, která je určena blíže neurčenému okruhu účastníků (návštěvníků), tj. všem obyvatelům bez rozdílu, byť po splnění určitých obecných podmínek (nejčastěji zaplacení vstupného, překročení určité věkové hranice či výšky v případě atrakcí zábavních parků atd.). Naproti tomu u soukromé akce je okruh účastníků již dopředu vymezen a tyto účastníky lze již před konáním akce individualizovat. Soukromé akce jsou typicky vázány na pozvání, které je určeno jen určitému okruhu osob (např. členům občanského sdružení). Touto optikou nahlížel soud na diskotéku provozovanou žalobcem. Žalobce sám, jak v žalobě, tak do protokolu o ústním jednání před správním orgánem I. stupně uvedl, že diskotéka je sice přístupná jen členům klubu držícím klubou kartu, tato karta je však zájemcům prodávána. Žalobce ji dále dle svého uvážení daruje či dá jako cenu do soutěže. Uvedený přístup se však nijak neodlišuje od distribuce vstupenek na veřejně přístupné akce, přičemž vstupenky mohou být i ve formě pernamentek, opravňujících držitele k opakované návštěvě. Rozsah prodejnosti a dostupnosti klubové karty vyplývá ze samotných tvrzení žalobce, neboť sám uvádí, že je na fungování diskotéky existenčně závislý, má ji jako předmět podnikání, je určena především mladým lidem, kteří mají právo se bavit do 5 hodin ráno a existují stovky spokojených návštěvníků. Vzhledem k tomu, že nejsou stanovena žádná kritéria pro členství v klubu a žalobce je sám ani netvrdí, je patrné, že v zájmu zvýšení své podnikatelské bilance má zájem na maximálním množství návštěvníků a tím i zvýšení zisku. K tomu je třeba poukázat na to, že právě dosažení zisku, v daném případě odvíjející se evidentně od návštěvnosti diskotéky žalobce, je účelem podnikání (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Ze zpráv OSA i z návrhu na uzavření licenční smlouvy je patrné, že žalobce disponoval svoji diskotéku jako veřejně přístupnou, neboť požádal o uzavření licenční smlouvy na veřejnou hudební produkci, aniž by například využil bezúplatnou zákonnou licenci pro užití díla při občanských obřadech dle § 35 odst. 1 autorského zákona, kterého mohou využít právě různé kluby či občanská sdružení při svých interních akcích. Stejně tak z fotografií obsažených ve správním spisu vyplývá, že ani nápisem u vstupu diskotéky žalobce nebyl vstup návštěvníků nikterak omezen. Dle soudu z tvrzení žalobce i okolností případu vyplývá, že tato diskotéka byla provozována nejméně od počátku roku 2009 ve stejném režimu přístupnosti. Pokud jsou kritéria vstupu nastavena natolik volně, že vyjma osob, kterým žalobce odmítne prodat klubovou kartu, mají přístup všichni zájemci, jde o akci veřejně přístupnou. Samotná výše vstupného či cena klubové karty nemá na posuzování veřejné přístupnosti podniku vliv, neboť výběr vstupného či jiných forem plateb, jimiž je vstup podmiňován, není stěžejním kritériem pro posouzení veřejné přístupnosti. Zejména ve vztahu k diskotéce konané dne 14.6.2009 soud uvádí, že z výše předestřených výpovědí svědkyň ve správním řízení jednoznačně vyplynulo, že po nich nikdo nepožadoval předložení klubové karty při vstupu do diskotétky a že za vstup platily vstupné. Uvedené výpovědi rovněž nasvědčují závěru, že předmětná diskotétka byla veřejně přístupnou akcí. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter diskotéky žalobce, která je přístupna neurčitému množství blíže neurčených osob, se jedná o podnik veřejně přístupný a tedy spadající pod režim veřejně přístupné diskotéky uvedené v § 10 písm. b) zákona o obcích i čl. 2 odst. 1 vyhlášky. V daném případě je vyhláška podzákonným právním předpisem, jehož platnost a účinnost žalobce nezpochybňuje. Ke zrušení obecně závazné vyhlášky je podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy příslušný Ústavní soud. Do doby zrušení obecně závazné vyhlášky jsou adresáti tohoto právního předpisu včetně správních orgánů povinni se jím řídit. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Z uvedeného tak vyplývá, že se soud na rozdíl od správního orgánu může posuzovat soulad vyhlášky se zákonem o obcích a případně s jinými právními předpisy. Dále bylo třeba na základě námitek žalobce posoudit, zda město Louny nepřekročilo při vydávání vyhlášky své pravomoci svěřené zákonem. V nálezu ze dne 22.4.2008, sp. zn. Pl. ÚS 35/06, odst. 26 a 30 (www.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že „v souladu s principem proporcionality obecně platí, že obec by neměla zákazy (vzhledem k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 69/04, s výjimkou prostituce) formulovat plošně, ale vždy jen v nejméně omezujícím rozsahu. To znamená, že by měla regulaci určitého chování vztahovat zásadně na určitá, ve vyhlášce vymezená místa, případně doby, s přihlédnutím k povaze chování a jeho způsobilosti (významnou měrou) narušit veřejný pořádek v obci. Příkladem může být regulace činností narušujících veřejný pořádek hlukem. Hlučná činnost bude ve větší míře narušovat veřejný pořádek v rezidenční zóně, ale ve výrazně menší míře bude působit rušivě v zóně průmyslové, kde nikdo nebydlí, nebo v oblasti koncentrace zábavních podniků, kde lze očekávat vyšší práh hluku. Je všeobecně známo, že stejná hladina hluku působí jinak v denní době pracovního dne, jinak ve dnech pracovního klidu, či v noci. Svou roli bude hrát i povaha hlučné činnosti. Například regulace hlasitých projevů se může dostat do kolize s ústavní garancí svobody projevu. V takovém případě musí být regulace ve vztahu přísné proporcionality ke sledovanému cíli, přípustnému podle čl. 17 odst. 4 Listiny. Jinými slovy, pokud by Ústavní soud do budoucna připustil plošně formulované zákazy, aniž by obec byla povinna potřebu takové plošné regulace zdůvodňovat, hrozila by územní partikularizace veřejného práva podle územních obvodů jednotlivých obcí. K plošným zákazům, které je třeba učinit bez ohledu na místní zvláštnosti, slouží primárně zákon. Existenci místních specifik a potřeb na ně reagovat určitým regulačním způsobem naznačuje právě omezení zákazu pouze na určitá místa v obci, či na určité doby, nejlépe v kombinaci obojího. Plošné zákazy naopak naznačují svévoli, nerespektování principu proporcionality a osobování si pravomoci přijímat obecné regulace, které by, v souladu s principem jednotného právního řádu, měly platit zásadně stejně pro celé území unitárního státu. ….obec má pravomoc, v obecně závazné vyhlášce, vymezit odlišně dobu nočního klidu v pracovních dnech a ve dnech pracovního klidu, demonstrativně vyjmenovat činnosti, které noční klid narušují, spolu se stanovením povinnosti zdržet se těchto činností ve vymezené době, případně na vymezených místech na území obce [§ 10 písm. a) a písm. b) zákona o obcích].“ Dále Ústavní soud v nálezu ze dne 21.10.2008, Pl. ÚS 46/06, odst. 25 (www.usoud.cz) dospěl k názoru, že i lidskému zdraví neškodlivé formy hluku vznikající při činnostech, které jsou státní správou nepostižitelné, mohou být regulovány obecně závaznou vyhláškou, sleduje-li legitimní cíl v rámci věcně vymezené oblasti ustanovením § 10 písm. b) zákona o obcích. V nálezu Ústavního soudu ze dne 8.6.2010, Pl. ÚS 58/05, odst. 39 a 40 (www.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že „…úprava veřejné produkce hudby a stanovení denní a noční doby, kdy je přípustná veřejná produkce hudby, nereguluje přímo provozování podnikatelské činnosti jako takové, a je nepochybně způsobilá vést ke sledovanému účelu, jímž je konkrétně ochrana veřejného pořádku před negativními důsledky hlučných činností. Proto Ústavní soud na rozdíl od regulace provozní doby hostinských zařízení této části návrhu nevyhověl a napadené ustanovení považuje za vydané v rámci zákonem stanovené působnosti.“ Z nálezu Ústavního soudu ze dne 8.3.2007, Pl. ÚS 42/05, na který odkazuje žalobce, vyplývá, že napadená obecně závazná vyhláška města Kladna byla zrušena pouze pro nepřípustnou regulaci hostinské činnosti, nikoliv pro regulaci veřejné produkce hudby. Soud má tedy za to, že tento případ na předmětnou věc nedopadá. Rovněž tak na věc nedopadá nález Ústavního soudu ze dne 11.12.2007, Pl. ÚS 45/06, který se zabýval ústavností vyhlášky města Jirkova regulující úpravu zeleně. Na základě shora uvedené judikatury a pravidel z ní vyplývajících, dospěl soud k závěru, že vyhláška byla vydána v rámci pravomoci města Louny, neboť ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích opravňuje výslovně obec k regulaci veřejně přístupných diskoték, a tím i k úpravě doby konání této akce. Jak vyplývá zejména z čl. 2 odst. 2 vyhlášky, tato byla vydána s legitimním cílem omezit rušení okolo bydlících obyvatel hlukem, což lze považovat za cíl směřující k zajištění veřejného pořádku. V daném případě město Louny při regulaci provozní doby nepostupovalo plošně, ale selektivně, a to jak ve vztahu k době pořádání veřejně přístupných akcí, včetně diskoték, tak ve vztahu k vybraným lokalitám, do nichž spadá i diskotéka žalobce. Dále, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury, vyhláška neporušuje právo žalobce podnikat zaručené v čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť se ho přímo nedotýká. Poté, co soud dospěl k závěru, že diskotéka provozovaná žalobcem na adrese Poděbradova 1135, Louny, spadá do působnosti vyhlášky a tato vyhláška byla vydána v rámci pravomoci a působnosti města Louny, musel se soud zabývat tím, zda žalobce porušil ustanovení čl. 2 odst. 1 vyhlášky, za což mu byla uložena pokuta podle § 58 odst. 4 zákona o obcích. Čl. 2 odst. 1 vyhlášky stanovuje povinnost ukončit provoz určitých veřejně přístupných akcí konaných v sobotu do 02.00 hodin následujícího dne. V předmětných dvou případech ze dne 14.6.2009 a dne 21.6.2009 pořádal žalobce diskotéku ze soboty na neděli. Žalobce nezpochybňuje v žalobě, že neukončil ve stanovenou dobu diskotéku (určité zpochybnění skutečnosti, že žalobce připustil pokračování hudební produkce po stanovené hodině je obsaženo až v replice žalobce učiněné po lhůtě k podání žaloby, ale toto tvrzení je v rozporu s obsahem protokolu o ústním jednání ze dne 25.8.2009). Naopak na několika místech žaloby opakuje, že pořádání hudební produkce i po 2. hodině o víkendu je žádoucí a ze strany zákazníků žádané. Na přímý dotaz v rámci ústního jednání konaného dne 25.8.2009, zda žalobce ukončil hudební produkci na diskotéce dne 14.6.2009 a dne 21.6.2009 až v 5.00 hod., odpověděl žalobce, že „zřejmě ano“. Lze mít tedy za prokázané, a to i s ohledem na výslechy svědkyň a obsah správního spisu, že žalobce coby pořadatel diskotéky dvakrát porušil povinnost uvedenou v čl. 2 odst. 1 vyhlášky ukončit provoz diskotéky ve stanovenou dobu. K naplnění objektivní stránky tohoto deliktu postačuje porušení povinnosti ukončit ve stanovenou dobu veřejně přístupnou akci (diskotéku), narušení veřejného pořádku v souvislosti s porušením této povinnosti nepatří mezi znaky tohoto správního deliktu. Z tohoto důvodu nebylo nutné ani provádět dokazování ve správním řízení ve vztahu k dodržování hygienických limitů či narušení veřejného pořádku. Ustanovení § 58 odst. 4 zákona o obcích umožňuje uložit pokutu za porušení obecně závazné vyhlášky až do výše 200 000,- Kč. S ohledem na to, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 10 000,- Kč, byla uložena ve stanoveném rozsahu. Pro úplnost soud ještě dodává, že o případné moderaci trestu soud nerozhodoval, neboť moderace trestu dle ust. § 78 odst. 2 s.ř.s. připadá v úvahu výlučně za předpokladu, že žalobce o ni požádá soud ve správní žalobě. Žalobce však o upuštění od trestu v předmětné žalobě nepožádal. S ohledem na výše uvedené odůvodnění rozsudku je pak zřejmé, že soud nepovažoval ani za nutné provést důkaz peticí občanů za zachování diskotéky, neboť tato skutečnost nemá na právní posouzení daného případu vliv. Rovněž nepovažoval soud za nutné provést důkaz znaleckým posudkem ohledně dodržování limitu hluku dotyčné diskotéky, neboť to vyhodnotil za nadbytečné, neboť hlučnost produkce není v žádném vztahu k předmětnému deliktnímu jednání, a zároveň to shledal jako fakticky nemožné, neboť již nelze v současné době zjistit, míru hluku v okolí předmětné diskotéky ve dnech 14.6.2009 a 21.6.2009. Dokazování v tomto směru proto soud v intencích ust. § 52 odst. 1 s.ř.s. neprovedl. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.