15 A 243/2017 - 56

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: Ing. T. K., narozen „X“, bytem „X“, zastoupen obecnou zmocněnkyní Ing. A. K., bytem „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 445/UPS/2017-3, JID: 151455/2017/KUUK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 25. 9. 2017, č. j. 445/UPS/2017-3, JID: 151455/2017/KUUK, jímž bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 31. 5. 2017, č. j. MgMT/061695/2017/Maz. Tímto rozhodnutím stavební úřad zamítl žalobcův návrh ze dne 13. 4. 2016 na obnovu řízení skončeného pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 6. 2. 2015, č. j. MgMT/014540/2015/Maz, sp. zn. ÚP/146447/2014/Maz, jímž byla povolena změna stavby před jejím dokončením „prodejna potravin LIDL, Teplice – Trnovany – SO 01 – Teplice, Trnovany“ na pozemcích parc. č. „X“, „X“, „X“ a „X“ v katastrálním území Teplice – Trnovany (dále jen „předmětná stavba“ nebo „objekt SO 01“). Změna provedená napadeným rozhodnutím žalovaného spočívala v tom, že do výroku rozhodnutí bylo doplněno ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle kterého byl návrh na obnovu řízení zamítnut: „… a podle § 100 odst. 6 správního řádu rozhodl takto …“; ve zbytku zůstalo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31. 5. 2017 beze změn. Žaloba 2. V žalobě žalobce předeslal, že stavební úřad na žádost stavebníka J. T. – H. (dále jen „stavebník“) při kontrolní prohlídce dne 6. 2. 2015 rozhodnutím vydaným na místě č. j. MgMT/014540/2015/Maz, sp. zn. ÚP/146447/2014/Maz, podle § 118 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), schválil změnu předmětné stavby před jejím dokončením. Došlo tak ke změně názvu stavby a k řadě podstatných stavebně konstrukčních změn, včetně změny sedlové střechy na plochou a změny barvy obvodového pláště ze šedé na bílou. Podle žalobce to znamená, že byla postavena zcela jiná stavba, než byla povolena stavebním povolením. Žalobce podotkl, že ve všech svých podáních namítal, že povolení tak rozsáhlých změn nelze vydat pouhou změnou provedenou zápisem do stavebního deníku podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Vysvětlil, že je spoluvlastníkem pozemků parc. č. „X“, „X“, „X“, „X“, „X“ a „X“ v katastrálním území Teplice – Trnovany, přičemž tyto pozemky sousedí s pozemky stavebníka, na nichž probíhaly stavební práce i projednávané změny stavby před dokončením. Zdůraznil, že změna předmětné stavby si vyžádala změnu sítí, a tím i zásah do vlastnického práva spoluvlastníka pozemku – žalobce. Dodal, že přeložky sítí nebyly předmětem řízení o změně stavby před dokončením, tudíž byly provedeny načerno. Podle žalobce byla stavba obchodního střediska Lidl, nyní Billa a Teta, povolena pouze s jedenácti parkovacími místy a stavebník počítal, že pro parkování zákazníků zabere 124 parkovacích stání náležejících k sousednímu objektu prodejny OBI, a to bez vědomí žalobce, spoluvlastníka pozemků.

3. Žalobce konstatoval, že v řízení o stavebním povolení na předmětnou stavbu byl od počátku opomenutým účastníkem. Pouze z probíhající stavební činnosti zjistil, že na stavbu bylo vydáno stavební povolení a následně též rozhodnutí o změně stavby před dokončením. Avšak ani v tomto řízení nebyl žalobce vzat jako účastník. Počínaje dne 6. 12. 2015 se žalobce marně pokoušel o nahlédnutí do spisů souvisejících s proběhlými řízeními, nicméně stavební úřad odmítal spisy žalobci ukázat s odůvodněním, že nebyl účastníkem řízení. Tento – podle žalobce nezákonný – postup stavebního úřadu vedl k tomu, že žalobcův návrh na přezkumné řízení proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 6. 2. 2015 o změně stavby před dokončením byl uplatněn opožděně, posoudit zákonnost rozhodnutí v přezkumném řízení již nebylo možné, a tak žalobci nezbylo než podat žádost o obnovu řízení. Konstatoval, že samotné zjištění, že se v řízeních neoprávněně rozhodovalo bez jeho osoby a že byl vynechán, je skutečností, která existovala v době původního řízení, vyšla najevo po jeho ukončení a která účastníkovi, byť opomenutému, bránila uplatnit své právo vznést připomínky a zejména požadavek na vyřešení vlastnických vztahů k pozemkům parkoviště.

4. Poté žalobce popsal průběh řízení o žádosti o obnovu řízení. Uvedl, že v odvolání zdůraznil, že původní stavba měla podle schváleného územního rozhodnutí ze dne 22. 5. 2008 a stavebního povolení ze dne 28. 11. 2008 půdorysnou plochu 1 455 m2, zatímco ve skutečném provedení má stavby půdorysnou plochu 1 543 m2, tedy o 88 m2 větší. Toto zvětšení stavebník i stavební úřad podle žalobce zatajili, což umožnilo vydat nezákonné rozhodnutí podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Doplnil, že provedená stavba je v rozporu s územním rozhodnutím. Zmíněné zvětšení objektu podle žalobce představuje dříve neznámou skutečnost, která existovala v době původního řízení a již žalobce nemohl uplatnit. Vzhledem k tomu, že byl postaven zcela jiný objekt, měly by správní orgány postupovat podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

5. Žalobce připomněl, že v podmínce č. 3 v oddílu II. územního rozhodnutí ze dne 22. 5. 2008 byla stavebníkovi uložena povinnost vyřešit před vydáním stavebního povolení majetkoprávní vztahy. Žalobcovo zjištění, že tato podmínka nebyla splněna, představuje podle něj další novou skutečnost vyšlou najevo až po skončení řízení o změně stavby před dokončením, kterou žalobce nemohl uplatnit dříve, ale až po seznámení se spisem. Tvrzení stavebního úřadu, že z dalšího textu územního rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu do něj byla tato podmínka zahrnuta a k jakým objektům se vztahuje, je podle žalobce alibistické. Stavební úřad totiž dobře věděl, že nemůže povolit umístění stavby obchodního domu Lidl a jeho postavení bez příslušně velkého parkoviště. Stavebník podle žalobce plánoval a zřejmě i stavebnímu úřadu sdělil, že parkování bude zajištěno zabráním části parkovací plochy náležející k objektu OBI. Vzhledem k tomu, že pozemek parkoviště prodejny OBI je ve spoluvlastnictví stavebníka a žalobce, byla stavebníkovi uložena povinnost vyřešit před vydáním stavebního povolení majetkoprávní vztahy. Tuto povinnost ovšem stavebník nesplnil.

6. Podle žalobce nelze souhlasit s tvrzením správních orgánů, že rozhodnutím o změně stavby před dokončením nebyla dotčena vlastnická práva žalobce, a proto nebyl účastníkem tohoto řízení a neměl právo podat žádost o obnovu řízení. Žalobce trval na tom, že jeho vlastnická práva byla ve všech proběhnuvších řízeních dotčena. Dodal, že bylo jasné, že zvětšením prodejny a jejím rozdělením na dva nezávislé provozy vznikne větší nárok na počty parkovacích míst, a to se také stalo. Prohlídkou na místě byla podle žalobce zjištěna realizace dalších nových dvaceti parkovacích stání se dvěma boxy pro nákupní vozíky na společném pozemku parc. č. x, která byla vytvořena na místě původní komunikace, je od parkovacích stání u objektu oddělena novou komunikací a jedná se rovněž o stavbu nepovolenou. V územním rozhodnutí a ve stavebním povolení bylo povoleno vybudovat u vchodu do prodejny pouze jedenáct parkovacích stání, ovšem změnou stavby před dokončením byl jejich počet snížen na šest parkovacích stání pro invalidy. Tato parkovací stání se podle žalobce nachází částečně na pozemku parc. č. x a částečně na pozemku parc. č. x, který je ve spoluvlastnictví stavebníka a žalobce. Zvětšení prodejny a její rozdělení na dva nezávislé celky si vyžádalo stavbu dalších patnácti parkovacích stání a dvou boxů pro vozíky postavených na pozemku ve spoluvlastnictví žalobce, tudíž jeho vlastnické právo bylo změnou stavby zákonitě dotčeno.

7. Žalobce shrnul, že popsaná zjištění žalobci neznámých skutečností by správním orgánům měla stačit k povolení obnovy řízení. Žalobce v žádosti o obnovu řízení nepožadoval, aby správní orgány řešily procesní vady nebo nezákonnost původního stavebního řízení, vydaného stavebního povolení a stejně tak řízení i rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením. Uvedl v ní všechny skutečnosti, které neznal nebo které mu byly zatajeny a vyšly najevo až po právní moci rozhodnutí. Nezákonností či procesními vadami vydaného rozhodnutí by se měl stavební úřad zabývat až v samotném novém řízení. Žalobce konstatoval, že stavební úřad i žalovaný vydali svá rozhodnutí ve formě rozhodnutí podle § 67 odst. 1 správního řádu s výrokem, že se žádost o obnovu řízení zamítá. O žádosti však měl stavební úřad rozhodnout formou usnesení, jímž řízení započaté dnem doručení žádosti podle § 102 odst. 4 správního řádu zastaví, a rozhodně nezamítne. Pochybení obou správních orgánů ve výrocích označil žalobce za velmi závažné. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalobci přisvědčil v tom, že povolení předmětných změn nebylo možné vydat rozhodnutím na místě při kontrolní prohlídce stavby, tudíž bylo vydáno v rozporu se stavebním zákonem. Žalovaný vysvětlil, že správní řád s ohledem na ochranu právní jistoty a práv nabytých v dobré víře upravuje lhůty pro provedení přezkumného řízení, které v daném případě marně uplynuly, a proto žalovaný nemohl v přezkumném řízení rozhodnout. Žalovaný nezpochybňoval, že změna objektu prodejny vyžadovala i změnu vedení trasy inženýrských sítí, nicméně tato změna nemohla být zahrnuta do rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením podle § 118 stavebního zákona, neboť podléhá jinému povolovacímu režimu v územním řízení. Změna v umístění inženýrských sítí tak nemohla být předmětem změny stavby objektu prodejny před jejím dokončením, ale podléhala samostatnému povolení.

9. Podle žalovaného skutečnost, že změnou stavby byl povolen půdorysně větší objekt, nezakládá žalobci postavení účastníka řízení. Žalovaný vyhodnotil, že změnou předmětné stavby nebyla dotčena vlastnická práva žalobce jako spoluvlastníka sousedního pozemku, a v důsledku toho nezkoumal, zda by případně tato skutečnost byla důvodem pro zahájení řízení o obnově. Vzhledem k tomu, že se změna stavby před jejím dokončením nedotýká žalobcových vlastnických práv, nedopadá na něj podle žalovaného ani podmínka územního rozhodnutí ukládající stavebníkovi povinnost vyřešit majetkoprávní vztahy před vydáním stavebního povolení. Žalovaný dále uvedl, že požadavek na úpravu počtu parkovacích míst vyvolaný změnou stavby nezakládá spoluvlastníkovi sousedního pozemku právo na účastenství v řízení o změně stavby; parkovací stání navíc nebyla součástí povolené změny. Žalovaný dodal, že plocha vymezená pro parkovací stání byla již umístěna pravomocným územním rozhodnutím a k jejímu rozšíření nedošlo. Pouhou změnou počtu parkovacích stání nedojde podle žalovaného k většímu dotčení na vlastnickém právu žalobce, než k jakému došlo již pravomocným územním rozhodnutím. Závěrem žalovaný poznamenal, že žalobcem zmíněný § 102 správního řádu na tento případ nedopadá. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 10. Žalobce v podání ze dne 7. 2. 2018 zopakoval, že mu oba správní orgány nezákonně a úmyslně bránily nahlédnout do správního spisu, čímž se i sám žalovaný podílel na zmeškání zákonné lhůty pro provedení přezkumného řízení ve věci změny stavby před jejím dokončením. Zdůraznil, že změna rozvodů inženýrských sítí nebyla předmětem řízení o změně stavby objektu SO 01, nicméně měla podléhat územnímu souhlasu, o který nebylo požádáno. Stavebník podle žalobce dobře věděl, že co všechno bude v souvislosti se změnou objektu SO 01 nezbytné změnit, neboť k žádosti připojil kompletní projektovou dokumentaci všech změn včetně sítí. Stavebník tedy věděl, že změna bude znamenat, že se ve společných pozemcích bude muset kopat a že je jeho povinností zásah do pozemků se spoluvlastníkem předem projednat. Tuto povinnost stavebník ignoroval a bez vědomí a souhlasu žalobce zasahoval do společného vlastnictví. Podle žalobce není podstatné, v jakém režimu měla být ta která stavba povolena, nýbrž to, že žalovaný nevzal v úvahu, že obě stavby spolu stavebně souvisejí, tj. že jednu nelze bez druhé realizovat ani povolit. Žalobce zdůraznil, že i stavební úřad musel z dokumentace ke změně stavby před dokončením dobře vědět, že se stavba neobejde bez dalších navazujících změn. Podle žalobce tak nezákonným povolením změny stavby objektu SO 01 před dokončením za použití § 118 odst. 6 stavebního zákona a jejím provedením došlo k zásahu do žalobcova vlastnického práva, neboť bez jeho vědomí a bez řádných povolení a souhlasů byly provedeny změny stavby spolu s přeložkami inženýrských sítí v pozemku, jehož je žalobce spoluvlastníkem. Žalobce podotkl, že stavební úřad měl před povolením změny stavby před dokončením uvážit, zda v souvislosti s naplánovanými změnami nebude nezbytné provést i další související změny a zda tyto nezasáhnou do vlastnických práv některého účastníka řízení. Podle žalobce se má § 118 odst. 6 stavebního zákona vztahovat jen na drobné stavební změny, které nevyvolají nutnost dalších stavebních změn.

11. S argumentem žalovaného, že samotná skutečnost, že změnou stavby byl povolen půdorysně větší objekt, nezakládá žalobci postavení účastníka řízení, žalobce nesouhlasil. Zdůraznil, že povolením změny stavby před dokončením podle § 118 odst. 6 stavebního zákona nebylo žádné zvětšení objektu povoleno. Naopak se v předmětném rozhodnutí uvádí, že změna nebude mít vliv na umístění stavby, na původně povolenou velikost zastavěné plochy, požárně nebezpečný prostor atd. Žalobce připomněl, že územní rozhodnutí i stavební povolení k objektu SO 01 uvádějí, že se jedná o objekt prodejny Lidl – zastavěná plocha 1 455 m2, půdorysná plocha 53,9 x 26,1 m, zatímco zápis do katastru nemovitostí uvádí zastavěnou plochu prodejny 1 522 m2, a to bez nákladové rampy o půdorysné ploše 26 m2, která je součástí objektu. Zastavěná plocha včetně rampy je tak o 93 m2 větší oproti zastavěné ploše povolené v územním a stavebním povolení. Při započtení přístřešků (markýz) nad vstupy do obchodů je rozdíl dokonce 295,74 m2, přičemž části zastavěné plochy pod markýzou u vstupu do prodejny Teta o velikosti 67 m2 a u prodejny Billa o velikosti 20,47 m2 se nacházejí na pozemku parc. č. „X“ ve spoluvlastnictví žalobce. Změna stavby se tak nepochybně dotkla jeho práv a rozhodnutí o změně stavby před dokončením vydané dne 6. 2. 2015 je i z tohoto důvodu v rozporu se zákonem. Nové zjištění rozsáhlého zvětšení zastavěné plochy a zejména zjištění neoprávněného zastavění částí pozemku parc. č. „X“ bez souhlasu jeho spoluvlastníka jsou podle žalobce skutečnosti, které nemohl uplatnit dříve a které jsou důvodem pro zahájení řízení o obnově řízení o změně stavby před jejím dokončením. Podotkl, že předmětná stavba by měla být podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odstraněna.

12. Podle žalobce nejednal stavebník v dobré víře a dobře věděl, že změny objektu SO 01 vyvolají další podstatné změny (např. tras sítí, velikosti a uspořádání parkoviště). Žádný supermarket totiž nelze postavit bez parkoviště a stavebník měl povinnost se řídit normami ČSN 736056 a 730532 pro odstavné a parkovací plochy silničních vozidel. Stavebník podle žalobce věděl, že musí stávající parkoviště rozšířit, neboť načerno zrealizoval dvacet nových parkovacích stání se dvěma boxy pro nákupní vozíky, a to na pozemku parc. č. „X“, který má ve spoluvlastnictví se žalobcem. Před vydáním rozhodnutí o schválení změny stavby objektu SO 01 měl stavební úřad prověřit i otázku nutnosti zvýšení počtu parkovacích stání. Pokud by to učinil, zjistil by, že stavba parkovacích stání pro invalidy byla plánována rovněž na pozemku parc. č. „X“. I z tohoto důvodu vyhodnotil žalovaný otázku dotčení vlastnických práv žalobce nesprávně.

13. Žalobce připomněl, že komunikace, zpevněné plochy a parkoviště byly v územním rozhodnutí ze dne 22. 5. 2008 vydaném stavebním úřadem (Magistrát města Teplice, odbor územního plánování a stavebního řádu) označeny jako objekt SO 02 a inženýrské sítě jako objekty SO 03 až SO 07. V dalších řízeních pak již o pozemních komunikacích a parkovišti rozhodoval specializovaný stavební úřad (Magistrát města Teplice, odbor dopravy a životního prostředí). Žalobce poznamenal, že před vydáním rozhodnutí o změně stavby před dokončením předložil stavebník specializovanému stavebnímu úřadu žádost o stanovisko k projektové dokumentaci plánovaných změn komunikací a zpevněných ploch na objekt Billa – změna stavby před dokončením. Stanovisko bylo poté předloženo stavebnímu úřadu i s půdorysným zakreslením všech skutečných změn parkoviště a komunikací. Podle žalobce je proto zjevné, že stavební úřad od května 2014 věděl o rozsahu změn objektu SO 02 a že povolení změn podle § 118 odst. 6 stavebního zákona bylo vyloučeno. Žalobce zdůraznil, že i v tomto řízení měl být vzat za jeho účastníka, neboť se jej změna stavby ze zákona týkala. Vedle dotčení vlastnických práv žalobce měl žalovaný zkoumat a nezkoumal žalobcovu námitku, že stavebník nesplnil podmínku uloženou v územním rozhodnutí, tj. nevyřešil vlastnické vztahy před vydáním stavebního povolení ani před vydáním souhlasu se změnou stavby. Změna stavby tak podle žalobce vůbec neměla být povolena. Žalobce dodal, že se jedná o skutečnost, kterou nemohl uplatnit dříve, tudíž je důvodem pro zahájení řízení o obnově.

14. Žalobce konstatoval, že byl i v předchozích řízeních ze zákona účastníkem řízení, byť opomenutým, když mu bylo upřeno jeho zákonné právo. Skutečnost, že žalobce je spoluvlastníkem pozemku s parkovištěm, na kterém probíhaly stavby vyvolané povolenou změnou stavby objektu SO 01, podle něj dokládá, že měl být účastníkem tohoto řízení, přičemž jde o skutečnosti, které vyšly najevo až po ukončení původního řízení, existovaly v době původního řízení a žalobce je nemohl uplatnit, neboť nebyl jeho účastníkem. Závěr žalovaného, že změnou stavby SO 01 nebyla dotčena vlastnická práva žalobce, označil žalobce za zcela mylný. Doplnil, že stavebník a žalobce jsou nejen spoluvlastníky všech pozemků sousedících s nynějším parkovištěm, ale i společnými stavebníky marketu OBI a jeho původního parkoviště. Stavebník se proto nemůže vymlouvat, že by o spoluvlastnictví k pozemkům nevěděl a že jednal v dobré víře. Stavebník naopak dobře věděl, že změna objektu s sebou ponese i další změny, které budou zasahovat do pozemků ve spoluvlastnictví se žalobcem, a že by s ním měl zásahy do jeho vlastnictví předem projednat. Vynětí 124 parkovacích míst pro prodejnu Billa a Teta z parkoviště marketu OBI provedl stavebník záměrně bez vědomí žalobce, stejně jako postavení nových 20+6 parkovacích stání, nové komunikace a nepovolené změny rozvodů inženýrských sítí na pozemcích ve spoluvlastnictví se žalobcem. Duplika žalovaného k replice žalobce 15. Žalovaný v podání ze dne 21. 3. 2018 popřel, že by žalobci nezákonně a úmyslně bránil nahlédnout do správního spisu, a tím se podílel na zmeškání zákonné lhůty pro přezkumné řízení. Připomněl, že lhůta pro zahájení přezkumného řízení uplynula před doručením spisové složky stavebního úřadu žalovanému a že to byl právě žalovaný, kdo umožnil žalobci nahlédnout do spisu. Upřesnil, že podnět k provedení přezkumného řízení žalovaný obdržel dne 18. 2. 2016, vyžádal si spisový materiál stavebního úřadu, který obdržel dne 15. 3. 2016, a lhůta pro zahájení přezkumného řízení ve věci změny stavby objektu SO 01 před dokončením uplynula dne 24. 2. 2016, tj. před předložením předmětného spisu. Ústní jednání soudu 16. Při jednání soudu konaném dne 20. 2. 2019 obecná zmocněnkyně žalobce trvala na tom, že žalobce měl být účastníkem řízení od prvopočátku, tj. již v rámci původního stavebního řízení, které se vedlo o povolení rozporované stavby. Vedle toho žalobci svědčilo právo účastníka řízení i v následném řízení o změně stavby před jejím dokončením. Doplnila, že rozporovaná stavba neměla být vůbec povolena, neboť rozhodnutí o umístění stavby hovořilo o nutnosti nejprve vyjasnit vlastnická práva v dané lokalitě, k čemuž nedošlo. Obecná zmocněnkyně žalobce uvedla, že správní spis opakovaně putoval mezi žalovaným a stavebním úřadem, který se snažil o aplikaci § 66 správního řádu. Připomněla, že stavební úřad setrvale odpíral žalobci právo nahlížet do správního spisu s tím, že není účastníkem řízení, toto právo mu umožnil realizovat až žalovaný. Žalobce se snažil v daném případě iniciovat i přezkumné řízení, ovšem neúspěšně, a proto mu nezbylo než podat žádost o obnovu řízení. Postup správních orgánů označila obecná zmocněnkyně žalobce za nezákonný, neboť zřetelně došlo ke zvětšení rozporované stavby o 285,74 m2, a to i v důsledku zavěšení markýz, jež zasahují na pozemek ve spoluvlastnictví žalobce. O těchto markýzách se žalobce dozvěděl až po jejich vlastní realizaci. Z těchto důvodů byl žalobce přesvědčen, že mu svědčilo postavení účastníka řízení i v předmětné věci.

17. Žalovaný se z jednání soudu předem písemně omluvil. Netrval přitom na projednání věci v jeho přítomnosti. Posouzení věci soudem 18. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

19. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Nejprve považuje soud za nezbytné připomenout, že předmětem soudního přezkumu v dané věci je rozhodnutí žalovaného, jímž změněno rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žalobcovy žádosti o obnovu řízení, a to pouze v tom směru, že byl jeho výrok doplněn o odkaz na § 100 odst. 6 správního řádu a ve zbytku zůstal nedotčen. To znamená, že žalobce touto žalobou napadl rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o obnovu správního řízení. Soud se proto může zabývat výhradně tím, zda byly naplněny předpoklady pro zamítnutí žádosti o obnovu řízení. Soud naopak v tomto řízení není oprávněn zkoumat, zda skutečně v předcházejícím stavebním řízení či v souvislosti s podnětem žalobce k zahájení přezkumného řízení došlo k nějakým procesním pochybením a zda je rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením nezákonné, či nikoli, zda jsou splněny podmínky pro vedení řízení o odstranění stavby, natožpak zda došlo k dalším údajně nezákonným jednáním stavebníka. Tyto skutečnosti totiž nemají žádný vliv na to, zda byly splněny zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení upravené v § 100 odst. 1 správního řádu. Soud se proto uvedenými žalobními námitkami nezabýval.

21. Podle § 100 odst. 1 správního řádu platí, že „[ř]ízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“ 22. Soud především konstatuje, že pokud citované ustanovení hovoří o účastníkovi řízení, jednoznačně má na mysli účastníka původního řízení, jehož obnovu tento účastník požaduje. Jiná osoba se obnovy řízení s úspěchem domáhat nemůže. Z hlediska dikce zákona přitom není podstatné, zda se jedná o osobu, která skutečně svá práva v původním řízení uplatňovala, nebo o tzv. opomenutého účastníka řízení, jemuž bylo právo účastnit se původního řízení odepřeno. Okruh účastníků řízení je totiž definován zákonem (srov. např. § 27 správního řádu, případně § 109 stavebního zákona) a právní postavení účastníka určitého řízení se neodvíjí od toho, zda s ním příslušný správní orgán jako s účastníkem řízení skutečně jednal, či nikoli. V projednávané věci není sporu o tom, že stavební úřad nepovažoval žalobce za účastníka řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí ze dne 6. 2. 2015, kterým byla podle § 118 odst. 6 stavebního zákona povolena změna stavby objektu SO 01 před jejím dokončením; žalobce však tvrdil, že účastníkem předmětného řízení být měl, resp. že byl tzv. opomenutým účastníkem.

23. Pro posouzení důvodnosti žaloby je proto nezbytné vyhodnotit, zda žalobci skutečně svědčilo postavení (opomenutého) účastníka řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 6. 2. 2015, či nikoli, neboť od toho se odvíjí oprávnění žalobce domáhat se obnovy daného řízení. Původní řízení ukončené rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 6. 2. 2015 bylo vedeno v režimu § 118 stavebního zákona jako řízení o žádosti stavebníka o povolení změny stavby před jejím dokončením.

24. Podle § 118 odst. 3 stavebního zákona platí, že „[s]tavební úřad může na žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání s povolením stavby a s ověřenou projektovou dokumentací. K žádosti připojí projektovou dokumentaci změn stavby, popřípadě kopii ověřené projektové dokumentace, do které projektant vyznačí navrhované změny. Žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky stavebního řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Na řízení a povolení změny stavby před dokončením se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.“ 25. Z citovaného ustanovení vyplývá, že změnu stavby před jejím dokončením lze povolit výhradně na žádost. Podáním žádosti je zahájeno samostatné správní řízení (srov. § 44 odst. 1 správního řádu), v němž se postupuje přiměřeně podle § 109 až § 115 stavebního zákona. Účastníky řízení o žádosti o povolení změny stavby před jejím dokončením jsou osoby, které byly účastníky původního stavebního řízení, v němž byla stavba povolena. Půjde však pouze o ty z nich, jejichž práv se projednávaná změna stavby před dokončením přímo dotýká; zvláště v případě drobných změn nepůjde o všechny účastníky původního stavebního řízení. Byť stavební zákon nestanoví, jakých práv se musí změna stavby dotýkat, je třeba i účastenství v tomto typu řízení spojovat s dotčením vlastnických práv nebo práv odpovídajících věcnému břemenu, jako tomu je v řízení stavebním (blíže viz Průcha, P., a kol. Stavební zákon. Praktický komentář podle stavu k 1. lednu 2017. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, 2017 – komentář k § 118 stavebního zákona).

26. Také další komentářová literatura uvádí, že „[ž]ádost o povolení změny stavby před jejím dokončením je stavební úřad povinen projednat s účastníky stavebního řízení a s dotčenými orgány, avšak jen v takovém rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Jde tedy o to, že stavební úřad bude komunikovat v rámci řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením jen s těmi účastníky a dotčenými orgány, kterých se změna přímo týká. Okruh účastníků se tak znovu určí, a to s ohledem na možné dotčení jejich práv. Vycházet je totiž třeba ze skutečnosti, že stavba samotná již byla „povolena“ a nyní má dojít k její změně. Proto se změny projednají v tom rozsahu, v jakém se dotýkají práv účastníků řízení a chráněných veřejných zájmů“ (srov. Potěšil, L., Roztočil, A., a kol. Stavební zákon – online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015 – komentář k § 118 stavebního zákona).

27. Soud proto zkoumal, zda mohl být žalobce přímo dotčen na svých právech změnou stavby objektu SO 01 před jejím dokončením, o které stavební úřad rozhodl dne 6. 2. 2015. Žalobce by si měl uvědomit, že na stavbu objektu SO 01 bylo vydáno pravomocné stavební povolení ze dne 28. 11. 2008, č. j. MgMT/160524/2008/Křá, a v řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením se posuzují toliko změny (odchylky) oproti tomuto pravomocnému stavebnímu povolení, a proto je z hlediska potenciálního účastenství žalobce nutné posoudit pouze to, zda schvalované změny mohly nějak zasáhnout do žalobcových práv. Podle záznamu do spisu ze dne 6. 2. 2015, č. j. MgMT/014540/2015/Maz, provedeného stavebním úřadem, byla schválena změna stavby objektu SO 01 v tomto rozsahu: - původní prodejna LIDL bude nově rozčleněna na dvě nájemní jednotky, - změna nebude mít vliv na umístění stavby, na původně povolenou velikost zastavěné plochy, požárně nebezpečný prostor, výška stavby bude snížena z 8,25 m na 5,8 m, - zásobovací rampa prodejny potravin bude přesunuta jižním směrem k líci stávající rozvodny O2, rampa bude zmenšena o 3 m2 na plochu 45 m2, - rozvodna O2 bude zachována ve stávajícím stavu bez úprav a začleněna do stavby jako zcela samostatná a staticky nezávislá část, - bude změněn tvar střechy ze sedlové o sklonu 18° na plochou střechu o mírném sedlu o sklonu cca 3°. S tím souvisí i změna konstrukce zastřešení. Původní střešní konstrukce tvořená dřevěnými sbíjenými vazníky uloženými na žb. věnec bude nahrazena železobetonovou prefabrikovanou konstrukcí tvořenou žb. vazníky a trámy, - původní střešní plášť s pálenou střešní krytinou Bramac bude nahrazen lehkou skládanou tepelně a hydroizolační skladbou v trapézovém plechu, - původně navržené obvodové stěny z bloků Porotherm budou nahrazeny sendvičovými panely tl. 150 mm s jádrem z minerální vlny, - byla upravena modulace nosného skeletového systému stavby ve vazbě na změnu konstrukce zastřešení, žb. nosné sloupy původně čtvercového průřezu byly upraveny do obdélníkového profilu 400 x 300 mm, - změna vnitřní dispozice podle specifických požadavků nájemce Billa, - barevnost objektu bude z původní bílé s achátově šedou změněna na šedivou v odstínech RAL 9006, 7016.

28. Po podrobném prostudování výkresu „Prodejna potravin Billa Teplice – Trnovany – koordinační situace + zákres do katastrální mapy“, který tvoří součást projektové dokumentace ke změně stavby před jejím dokončením, soud shledal, že vyjmenované změny nejsou způsobilé zasáhnout do žalobcova vlastnického práva spočívajícího ve spoluvlastnictví pozemků parc. č. „X“, „X“, „X“, „X“, „X“ a „X“ (skutečnost, že je žalobce spoluvlastníkem těchto pozemků, přitom nebyla mezi účastníky řízení sporná). V tomto směru považuje soud za klíčové, že schválená změna stavby před jejím dokončením nebude mít vliv na umístění stavby, na původně povolenou velikost zastavěné plochy a na požárně nebezpečný prostor. Z povahy věci je dále vyloučeno, aby rozčlenění prodejny na dvě nájemní jednotky a změna vnitřní dispozice mohly jakkoli zasáhnout do žalobcových práv. Snížení stavby z 8,25 m na 5,8 m zmenšuje celkový vliv stavby na okolí, proto ani v něm nelze spatřovat zásah do žalobcových práv. Změna tvaru a konstrukce střechy, změna střešního pláště, materiálu obvodových stěn, skeletového systému stavby i barevnosti objektu jsou toliko stavebnětechnickými změnami, které se rovněž nemohou nijak dotknout žalobcových práv. S ohledem na polohu zásobovací rampy a rozvodny O2, které se podle zmíněného výkresu nacházejí na protilehlé straně objektu SO 01, tedy nikoli na straně přiléhající k pozemkům ve spoluvlastnictví žalobce, nemohou ani změny těchto částí stavby přinést jakýkoli zásah do žalobcových práv.

29. Lze tedy shrnout, že změna stavby objektu SO 01 před jejím dokončením, která byla schválena rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce dne 6. 2. 2015 a která je zachycena v záznamu do spisu ze dne 6. 2. 2015, č. j. MgMT/014540/2015/Maz, se přímo nedotýká žalobcových práv. To znamená, že žalobce nebyl účastníkem (ani opomenutým účastníkem) řízení o žádosti stavebníka o povolení změny stavby před jejím dokončením, a tudíž se nemůže s úspěchem domáhat obnovy předmětného řízení.

30. Na tomto závěru nemůže podle názoru soudu nic změnit ani žalobcovo tvrzení, že výsledná stavba má větší půdorys, než jaký byl schválen ve stavebním povolení, neboť předmětem řízení o žádosti stavebníka o povolení změny stavby před jejím dokončením nebylo posouzení skutečného provedení stavby a dodržení podmínek stavebního povolení ze dne 28. 11. 2008, nýbrž toliko schválení shora uvedených změn v projektu. Pokud stavebník nedodržel stanovené podmínky a výsledná stavba má větší půdorys, než byl původně povolen, nelze z toho podle názoru soudu zpětně dovozovat právo žalobce účastnit se předmětného řízení, v němž žádné půdorysné zvětšení stavby schváleno nebylo. Soud dodává, že soulad skutečného provedení stavby se stavebním povolením se posuzuje až při uvádění stavby do užívání (srov. § 119 odst. 2 stavebního zákona).

31. Zcela bez vlivu zůstává i žalobcova argumentace týkající se změny sítí a změn parkovacích stání, neboť tyto skutečnosti nebyly předmětem řízení o žádosti stavebníka o povolení změny stavby SO 01 před jejím dokončením, a tudíž z těchto tvrzených změn nelze dovozovat dotčení žalobce na jeho právech vyvolané změnou stavby před dokončením, která se sítě a parkovací stání vůbec neřešila.

32. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že postup správních orgánů i žalobou napadené rozhodnutí jsou plně v souladu se zákonem. Žalobcova žádost o obnovu řízení byla naprosto oprávněně zamítnuta podle § 100 odst. 6 správního řádu s odůvodněním, že žalobce nebyl účastníkem řízení, jehož obnovy se domáhal, a to ani účastníkem opomenutým. Vzhledem k tomu, že před vydáním rozhodnutí o předmětné žádosti musely správní orgány poměrně podrobně zkoumat otázku žalobcova účastenství v původním řízení, má soud za to, že žalobcovu žádost o obnovu řízení nelze považovat za zjevně právně nepřípustnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, když výsledná nepřípustnost žádosti rozhodně nebyla zjevná, ale vyplynula až z detailnějšího zkoumání a musela být též podrobně odůvodněna. Za situace, kdy nebyl dán důvod pro zastavení řízení o žádosti o obnovu řízení a tato žádost současně nemohla být úspěšná, neboť žalobce nebyl účastníkem původního řízení, jehož obnovu požadoval, bylo namístě jeho žádost zamítnout podle § 100 odst. 6 správního řádu.

33. Směrem k žalobci soud podotýká, že z obsahu jeho jednotlivých podání plyne, že na pozadí této kauzy je spor mezi žalobcem a stavebníkem jakožto spoluvlastníky shora uvedených pozemků, z nichž má stavebník patrně vyšší prospěch než žalobce. K tomu soud dodává, že pokud se žalobci nedaří se dohodnout se stavebníkem ohledně příjmů plynoucích z jejich společného majetku nebo o způsobu užívání tohoto majetku, může se pochopitelně obrátit na soud rozhodující v občanském soudním řízení, který je v této záležitosti věcně a místně příslušný.

34. Soud uzavírá, že žalobu vyhodnotil v mezích uplatněných žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto mu nezbylo než ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení