15 A 44/2017 - 41

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Bc. Jany Satrapové ve věci žalobkyně: J. Š., narozena „X“, bytem „X“, zastoupena JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, sídlem Dubská 390/4, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Řetězová 2, 405 01 Děčín I, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. 2374/DS/2016, JID: 172947/2016/KUUK/Zvo, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2016, č. j. 2374/DS/2016, JID: 172947/2016/KUUK/Zvo, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, správního odboru, oddělení registru řidičů, (dále jen „magistrát“ nebo „správní orgán I. stupně") ze dne 28. 4. 2016, č. j. MM/SPO/RŘ/38551/2015/ZuP-47. Tímto rozhodnutím magistrát podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (K.ř.č. 1 - rozsudek) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl námitky žalobkyně jako nedůvodné a potvrdil provedené záznamy dvanácti bodů ke dni 12. 10. 2010. Žalobkyně se současně v žalobě domáhala toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí magistrátu a uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně předně konstatovala, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nezákonná, trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu a žalobkyně jimi byla zkrácena na svých právech. Správní orgány pominuly a nesprávně posoudily argumentaci žalobkyně stran provedeného záznamu 12 bodů. Za situace, kdy policejní orgán (v důsledku řízení trvajícího déle než čtyři roky) skartoval pokutové bloky, bylo toto užito jen v neprospěch žalobkyně, neboť provedený záznam byl bez relevantních podkladů, byť jej žalobkyně zpochybnila, shledán věcně správným, došlo k porušení zásad správního práva, zásady trestního práva (součástí je právo přestupkové). Správní orgán nepřípustně přenesl důkazní břemeno na žalobkyni a uložil jí nemožnou povinnost, kdy v důsledku délky správního řízení byly skartovány podklady, což vedlo k nemožnosti řádné argumentace.

3. Dále žalobkyně uvedla, že správní orgány postavily najisto, že údaje v oznámeních policie o uložení pokuty v blokovém řízení odpovídají skutečnostem uvedeným v pokutových blocích, rovněž ověřily, že všechny skutky byly pravomocně projednány v blokovém řízení, ukončeném řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem, že žalobkyně ve všech případech blokovou pokutu uhradila, pokutové bloky převzala a podepsala. V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pokud účastník v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, na základě kterého je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, a následný záznam, je třeba, aby správní orgán v uvedeném případě vyžádal další důkazy, např. v podobě příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. V případě žalobkyně tyto důkazy ani provedeny být nemohly, neboť je policejní orgán skartoval, správní orgán tak nebyl oprávněn rozhodnout, že provedený záznam 12 bodů je po právu, když žalobkyně tyto záznamy zpochybnila.

4. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný v kasačním rozhodnutí ze dne 25. 1. 2016, č. j. 4299/DS/2015, jako odvolací správní orgán vyjádřil závazný právní názor (podle něhož „správní orgán pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě“), který magistrát zcela zjevně porušil, čímž došlo k procesnímu pochybení a porušení práv žalobkyně jako účastníka řízení, správní orgán I. stupně zatížil řízení chybou vedoucí k nesprávnému a nezákonnému závěru. Magistrát ve svém rozhodnutí uvedl: „Dne 29. 2. 2016 obdržel správní orgán sdělení k žádosti o pokutové bloky č. NF/2007 N 1231997, NF/2007 N 12311998, UG/2008 1838712 a JE/2006 1341114, kde je uvedeno, že uvedené pokutové bloky byly v souladu s právními předpisy upravujícími oblast výkonu spisové služby již skartovány.“ Napadené rozhodnutí závazný právní názor odvolacího orgánu nerespektuje, když správní orgán neověřil správnost zápisů v registru řidičů v porovnání s doklady o blokové pokutě. Zápisy bodů v registru řidičů tak zjevně neodpovídají dokladům o blokových pokutách, žalobkyně si není vědoma, že by se takových přestupků měla dopustit.

5. Závěr o pravosti zápisu bodů odporuje trestněprávním zásadám, které se na přestupkové řízení dle judikatury užijí, k tomu citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 1 As 96/2008. Existuje-li pochybnost, že skutkový děj se odehrál jinak než tak, že (K.ř.č. 1 - rozsudek) naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přestupku, je třeba aplikovat základní zásadu trestního práva in dubio pro reo, stejně je třeba postupovat ve správním řízení, není-li možné ověřit oprávněnost zápisu bodů v rejstříku řidičů, nelze predikovat správnost tohoto zápisu žalobkyní v námitkovém řízení napadeného. K uvedené elementární zásadě se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2142/11. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je zápis bodů nutno chápat jako trest a bez dalšího užít zásady trestního řízení. Dále žalobkyně k aplikaci zásady in dubio pro reo citovala usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 1 To 202/98, a vysokoškolskou učebnici Hendrych, D. a kol., Správní právo, Obecná část, 8. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 826 s. Závěry správního orgánu jsou podle žalobkyně zneužitím diskreční pravomoci a postupem v rozporu se zásadami správního řízení; za situace, kdy rozhodnutí, která jsou podkladem pro zápis bodů v bodovém hodnocení žalobkyně, neexistují, nelze jí toto dávat k tíži. Žalobkyně v řízení provedený záznam zpochybnila s tím, že si není vědoma, že by přestupky měla v dané dny spáchat, blíže se vyjádřit nemohla, když podklady pro zápis byly skartovány. Požadavek odvolacího orgánu je tak zcela nepřípustný a postup správních orgánů byl nezákonný. V usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 5 As 126/2011, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že výjimkou z povinnosti účastníků označit důkazy na podporu svých tvrzení je řízení o přestupku, neboť obviněný není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani o nich nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy, v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. Správní orgán tuto svou povinnost zakotvenou v § 3 správního řádu nesplnil, případně z ní vyvodil nepřijatelné závěry, a jeho rozhodnutí je tak nedůvodné a neodůvodněné. Sankční povahu opatření spočívajícího v pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení dvanácti bodů připouští rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 30 Ca 174/2008. Dále žalobkyně citovala závěry Nejvyššího správního soudu, podle kterého „účastníkovi řízení musí být vždy dán prostor pro to, aby obsah oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení zpochybnil zcela konkrétními tvrzeními a k prokázání svých konkrétních tvrzení případně navrhl důkazní prostředky. Podstatné ovšem je rozlišovat správní řízení o přestupku a správní řízení o námitkách proti záznamu bodů podle jejich předmětu. Krajský soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008: „V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd.“ Žalobkyni nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí, neboť v důsledku nesprávného postupu správního orgánu již neexistují, uvedené nemůže jít k tíži žalobkyně, která nemohla uvést konkrétní námitky, neboť jí správní orgán neumožnil dostatečné seznámení s podklady pro záznam bodů a rozhodnutí zatížil závažnou právní vadou.

6. Dále žalobkyně namítala nesprávný záznam bodového hodnocení a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro absenci odůvodnění. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55 (a z navazujícího rozsudku téhož soudu ze dne 26. 10. 2015, č. j. 6 As 114/2014-69) plyne, že záznam bodů v registru řidičů dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z toho vyplývá povinnost správních orgánů jednat při záznamu bodů v souladu s ústavní zásadou příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele podle čl. 40 odst. 6 Listiny, tj. aplikovat novější právní úpravu, je-li pro přestupce příznivější. Pokud správní orgány tuto zásadu nerespektují a v důsledku toho zaznamenají řidiči nesprávně vyšší počet bodů, je povinností správního orgánu rozhodujícího v námitkovém řízení toto pochybení napravit a záznam bodů v registru řidičů opravit postupem dle § 123f odst. 2 zákona o silničním provozu. (K.ř.č. 1 - rozsudek) Žalobkyně v řízení zpochybňovala provedený záznam s tím, že bodová hodnota přestupků byla nesprávně zaznamenána. S touto argumentací se správní orgány nevypořádaly, zcela ji pominuly, předchozí řízení je tak nepřezkoumatelné. Rozhodnutí žalovaného toliko uvádí, že sankce v podobě bodového hodnocení byla uložena dle zákona platného v době údajného spáchání přestupku, přičemž tento závěr je dle shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu nezákonný. Správní orgány tedy pochybily jednak nesprávným záznamem, který žalobkyně namítala, jednak absencí odůvodnění rozhodnutí a z ní plynoucí nepřezkoumatelností ve vztahu k argumentaci žalobkyně o chybném počtu zaznamenaných bodů.

7. Taktéž žalobkyně namítala, že se správní orgány nevypořádaly s její námitkou ohledně doručení, nezabývaly se její argumentací, což implikuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003, a zdůraznila, že v řízení opakovaně zmiňovala, že závěry správního orgánu nemají oporu v důkazech, věcná a podložená tvrzení žalobkyně v pozici obviněné vyvrací správní orgán bez relevantních tvrzení a důkazů, nepřijatelně přenáší důkazní břemeno, čímž činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. V této souvislosti citovala i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 1 Afs 92/2012, usnesení rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 7 Afs 212/2006, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08. Povinnost soudů své rozhodnutí řádně odůvodnit lze subsidiárně vztáhnout i na celé správní řízení, dle žalobkyně byly důkazy provedeny ledabyle, všechny konkrétní námitky předložené žalobkyní byly odmítnuty bez relevantního zdůvodnění, případně nebyly v rozhodnutích správních orgánů ani zmíněny a o vině žalobkyně bylo rozhodnuto i přes zásadní pochybnosti tvořící logický a ucelený řetězec.

8. Konečně žalobkyně namítala, že rozhodnutí vydal správní orgán, jenž k tomu neměl pravomoc, přičemž již ve svém odvolání ze dne 22. 9. 2015 uváděla, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, jelikož toto vydal věcně a místně nepříslušný orgán. Z rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2012, č. j. 4717/DS/2012, podle žalobkyně vyplývá, že Magistrát města Chomutov nedoručil žalobkyni Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, když od července roku 2009 bydlela na adrese Ú., N. K.

14. Argumentaci žalovaného polemizující se splněním oznamovací povinnosti dle § 120 odst. 1 zákona o silničním provozu žalobkyní, tato jako nedostatečně odůvodněnou a částečně svévolnou odmítla. Žalovaný v souvislosti s námitkou nepříslušnosti toliko konstatoval nesplnění povinnosti žalobkyně, aniž by se vyjádřil k námitce samé. Podle § 124 odst. 7 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 písm. hh) téhož zákona (viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 71/2016) byl k rozhodnutí ve věci žalobkyně příslušný správní orgán dle jejího obvyklého bydliště - trvalého pobytu, k čemuž však nedošlo. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že i nadále trvá na tom, že žalobkyni byly body v bodovém hodnocení řidiče zaznamenány oprávněně, v řízení ve věci dosažení 12 bodů bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí magistrátu i žalovaného vycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.

10. K námitce spočívající v neprovedení důkazů v důsledku skartace podkladů pro záznamy bodů, nerespektování právního názoru žalovaného magistrátem neověřením správnosti zápisů v registru řidičů porovnáním se třemi skartovanými pokutovými bloky doplněné tvrzením, že si žalobkyně není spáchání přestupků vědoma, žalovaný uvedl, že vycházel z ustálené judikatury správních soudů důsledně rozlišující řízení o jednotlivých přestupcích oproti řízení o námitkách proti (K.ř.č. 1 - rozsudek) záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Ve věci přestupků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009, jelikož nebyly k dispozici předmětné pokutové bloky, bylo rozhodné, zda bylo možné potvrdit záznam bodů jen na základě oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení a zprávy policie poskytnuté na základě dožádání k daným pokutovým blokům. Žalobkyně magistrátu sdělila, že se přestupků nedopustila, tvrzení dále nekonkretizovala a nenavrhla důkazy k jeho prokázání. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení oproti tomu obsahovala dostatečné množství údajů prokazujících, že se přestupky staly a že se jich dopustila žalobkyně. Žalobkyni se tedy nepodařilo údaje uvedené v oznámeních zpochybnit. Žalovaný uzavřel, že nedošlo ke zpochybnění údajů uvedených v oznámeních Policie České republiky ze dne 11. 11. 2008, 22. 12. 2008 a 11. 3. 2009, tyto obsahují dostatečné množství údajů prokazujících, že se vymezené přestupky staly a že se jich dopustila právě žalobkyně, a na základě předmětných oznámení bylo možné záznamy bodů provést. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010, nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. V takovém případě musí správní orgány posuzovat jak kvalitu zpochybňujících tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Magistrát se při novém projednání věci po kasačním rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015 držel právního názoru žalovaného, opatřil další potřebné podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že zaznamenané body odpovídaly katalogu protiprávních jednání obsaženému v příloze zákona o silničním provozu a jejich součet ke dni 12. 10. 2010 činil dvanáct.

11. K námitce nesprávného záznamu bodového hodnocení a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro absenci odůvodnění žalovaný konstatoval, že se v napadeném rozhodnutí s námitkou vypořádal, jednotlivá oznámení a záznamy bodů podrobně vyjmenoval a pochybení v zaznamenaných bodech nezjistil. Dle aktuální judikatury, zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 As 114/2014, a rozsudku ze dne 26. 10. 2015, téže spisové značky, není záznam bodů do registru řidičů jen administrativním úkonem, ale „trestem“ ve smyslu Listiny základních práv a svobod či Evropské úmluvy o lidských právech, jde však o „trest“ sui generis a neznamená to, že by se na něj měla vztahovat veškerá procesní pravidla obvykle s tresty spojovaná. Z právní úpravy (§ 123b zákona o silničním provozu) samotné plyne, že bodový postih se realizuje záznamem bodů v registru řidičů ex post, po právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek a jeho doručení obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností orgánem sankci ukládající. Výše uvedené usnesení posuzovalo temporální účinky novely zákona o silničním provozu, provedené zákonem č. 133/2011 Sb., v případech, kdy došlo ke změně bodového postihu za tentýž přestupek při dodržení zásady zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny základní práv a svobod (čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V projednávané věci však o tento případ nešlo, neboť všechna rozhodnutí o přestupcích žalobkyně nabyla právní moci v den jejich spáchání. Magistrát tak podle žalovaného postupoval správně a v souladu se zákonem, orgánům provádějícím řízení o námitkách nezbývá než respektovat pravomocná rozhodnutí, když dle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu se řidiči odečtou body zaznamenané na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu po pravomocném zrušení tohoto rozhodnutí.

12. Konečně ohledně námitky vydání rozhodnutí o dosažení bodů věcně a místně nepříslušným orgánem a jeho protizákonnosti v důsledku jeho nevydání v zákonem požadované době, žalovaný konstatoval, že z rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2012, č. j. 4717/DS/2012, plyne, že nedošlo k řádnému doručení Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobkyně, podle Magistrátu města Chomutova nebylo součástí evidenčních údajů žalobkyně v registru řidičů a bylo jí zasláno až dne 2. 7. 2015. Změnou trvalého pobytu žalobkyně (K.ř.č. 1 - rozsudek) provedenou ke dni 3. 6. 2013 se příslušným správním orgánem stal Magistrát města Ústí nad Labem a oznámení bylo doručeno až na základě zjištěných nových skutečností. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

14. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Žalovaný rozhodnutím č. j. 2023/DS/2012 ze dne 11. 7. 2012 zamítl odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly, č. j. MM/OK/PD/9186/12/R ze dne 2. 5. 2012 pro opožděnost. Následně rozhodnutím ze dne 12. 7. 2012, č. j. 2023/DS/2011, vydaným v přezkumném řízení dle § 97 odst. 3 správního řádu žalovaný zrušil rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly, č. j. MM/OK/PD/9186/12/R ze dne 2. 5. 2012 [jímž byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu], neboť dospěl k závěru, že bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že správní spis neobsahoval oznámení přestupku zpracované policejním orgánem ani jiné podstatné prvotní materiály zajištěné Policií České republiky v rámci zjišťování přestupku. Taktéž ve spise chyběla výzva a oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém systému a doklad prokazující datum a způsob doručení této písemnosti žalobkyni a v případě zaslání na adresu Ch., K. 5112, i zjištění příslušného orgánu evidence obyvatel, zda se v době doručování jednalo o trvalý pobyt žalobkyně. Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2012, č. j. 4717/DS/2012, žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru kontroly, č. j. MM/OK/PD/9186/12/R ze dne 18. 10. 2012 [jímž byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu] a řízení zastavil, když shledal, že v důsledku nesprávně užité fikce doručení u oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobkyni tato nepozbyla řidičská oprávnění, a tudíž se ani dne 7. 2. 2012 nedopustila přestupku spočívajícího v jízdě bez řidičského oprávnění.

16. Přípisem ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. MM/ODM/RŘ/38551/2015/ZUP-12, který byl žalobkyni doručen dne 13. 7. 2015, magistrát žalobkyni oznámil, že ke dni 12. 10. 2010 dosáhla celkového počtu dvanácti bodů v registru řidičů, a vyzval ji k odevzdání řidičského průkazu; současně jí zaslal také výpis z bodového hodnocení řidiče z téhož dne obsahující historii bodového hodnocení žalobkyně. Dne 20. 7. 2015 podala žalobkyně námitku proti veškerým záznamům bodů s tím, že oznámení bylo vydáno nepříslušným orgánem (Magistrát města Ústí nad Labem nebyl orgánem příslušným k učinění oznámení, tímto byl orgán příslušný ke dni 12. 10. 2010, jde (K.ř.č. 1 - rozsudek) o neodstranitelnou vadu), nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, nerespektuje pokojný stav a jde k tíži žalobkyně (žalobkyni nebylo sděleno, že již dosáhla záznamu 12 bodů, a nadále řídila s vědomím, že je oprávněným držitelem řidičského oprávnění, poslední bodový záznam byl proveden dne 3. 11. 2011, do 10. 7. 2015 nebylo žalobkyni oznámeno dosažení 12 bodů, takřka čtyři roky jezdila bez přestupku a mohla očekávat odečet zaznamenaných bodů) a záznam bodů je v něm uveden nesprávně (u přestupku ze dne 12. 10. 2010 měly být místo pěti zaznamenány body tři, u přestupků ze dne 5. 3. 2010 a ze dne 19. 12. 2008 měly být místo tří bodů zaznamenány body dva a u přestupků ze dne 18. 8. 2006 a 6. 11. 2008 měl být zaznamenán bod jeden). Současně žalobkyně navrhla, aby správní orgán I. stupně postupoval dle § 123e odst. 1 bodu c) zákona o silničním provozu a žalobkyni s ohledem na skutečnost, že posledního přestupku se údajně dopustila dne 3. 11. 2011, odečetl všechny dosažené body. Přípisem ze dne 22. 7. 2015 vyzval magistrát žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce k seznámení s podklady rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu. Protokol o ústním podání ze dne 29. 7. 2015 dokumentuje, že uvedeného dne se s podklady pro vydání rozhodnutí osobně seznámil zástupce žalobkyně, jenž si pořídil fotokopie přestupků. Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, č. j. MM/ODM/RŘ/38551/2015/ZuP-17, magistrát podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobkyně jako nedůvodné a potvrdil záznam dvanácti bodů v evidenční kartě řidiče provedený ke dni 12. 10. 2010. K odvolání žalobkyně ze dne 4. 9. 2015, doplněnému podáním ze dne 22. 9. 2015, žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 1. 2016, č. j. 4299/DS/2015, podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že je s ohledem na odvolací námitku žalobkyně stran neprovedení dalšího dokazování, že by dokumenty založené ve spise byly způsobilé, třeba vyžádat další důkazy, a to části A pokutových bloků, a postavit najisto, že údaje v oznámeních policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pokutových blocích. Zároveň mělo být ověřeno a dostatečně zdůvodněno, ke kterému dni se žalobkyně přihlásila k trvalému pobytu na adrese N. K. 14 v Ú. a jakým způsobem správní orgán postupoval, když ke dni 12. 10. 2010 dosáhla celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení. Magistrát si následně vyžádal kopie pokutových bloků vydaných v přestupkových řízeních (dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008, 9. 3. 2009, 5. 3. 2010, 12. 10. 2010, 3. 11. 2011), které byly podkladem pro záznam bodů v registru řidičů.

17. Výzvou ze dne 22. 3. 2016 magistrát žalobkyni, prostřednictvím jejího zástupce, vyrozuměl o právu dle § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady pro rozhodnutí a možnosti se k těmto vyjádřit ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení v úředních hodinách správního orgánu I. stupně. Poté rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. j. MM/SPO/RŘ/38551/2015/ZuP-47, magistrát podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobkyně jako nedůvodné a potvrdil záznam dvanácti bodů v evidenční kartě řidiče provedený ke dni 12. 10. 2010. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 5. 2016 odvolání. O odvolání žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, jež dne 8. 12. 2016 nabylo právní moci.

18. Podkladem pro záznam bodů do registru řidičů byly shora uvedené pokutové bloky, na základě kterých byla vyhotovena jednotlivá oznámení o spáchání přestupku, a příkaz Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2008, č. j. MM/OK/PD/25036/08/PR. Na tomto místě soud poznamenává, že žalobkyně v předmětné žalobě brojí pouze proti pokutovým blokům ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008, 9. 3. 2009, 5. 3. 2010, 12. 10. 2010, 3. 11. 2011, a proto se soud blokem na pokutu ze dne 18. 8. 2006 a příkazem blíže nezabýval.

19. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení Policie České republiky, Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu Děčín ze dne 11. 11. 2008, č. j. ORDC-191-4984/ČJ-2008-07, plyne, že blokem na pokutu na místě nezaplacenou série JE/2006, č. 1341114, na částku 1 000 Kč, byla (K.ř.č. 1 - rozsudek) žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, uložena bloková pokuta za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), jehož se dopustila dne 6. 11. 2008 ve 10:17 hodin v obci Františkov nad Ploučnicí na silnici II. třídy č. 262, neboť jí byla naměřena rychlost 69 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, a tím porušila § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dne 14. 11. 2008 jí byly za uvedené jednání do bodového hodnocení zapsány 2 body. Z vyjádření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územního odboru Děčín, dopravního inspektorátu, ze dne 29. 2. 2016 je patrné, že pokutový blok série JE/2006, č. 1341114, ze dne 6. 11. 2008 vydaný na osobu žalobkyně byl již v evidenci skartován.

20. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, odboru specializovaných činností, oddělení pátrání, ze dne 22. 12. 2008, č. j. CPUL-12710/PŘ-2008-4003, vyplývá, že bloky na pokutu série NF/2007, č. 1231997, a série NF/2007, č. 1231998, každý na částku 500 Kč, byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, uložena bloková pokuta za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, jehož se dopustila dne 19. 12. 2008 ve 13:15 hodin v obci Ústí nad Labem v části Masarykovy třídy zvané „Rondel“, neboť za jízdy držela v ruce telefonní přístroj, čímž porušila § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Dne 23. 12. 2008 jí byly za uvedené jednání do bodového hodnocení zaznamenány 3 body. Ze sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 26. 2. 2016 plyne, že vyžadované pokutové bloky NF/2007 N1231997 a NF/2007 N 1231998 byly v roce 2014 skartovány. K přestupku bylo možné toliko sdělit, že žalobkyně se dne 19. 12. 2008 dopustila přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, kdy jako řidička držela při jízdě telefonní přístroj, za jednání jí byla uložena bloková pokuta ve výši 1 000 Kč, s níž žalobkyně souhlasila, stvrdila ji svým podpisem na uvedených pokutových blocích a sankci na místě zaplatila.

21. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Severočeského kraje Litoměřice, ze dne 11. 3. 2009, č. j. KRPU-15102/PŘ-2009-040607, se podává, že blokem na pokutu série UG/2008, č. 1838712, na částku 500 Kč, byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, uložena bloková pokuta za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, jehož se dopustila dne 9. 3. 2009 ve 21:30 hodin v obci Lovosice na silnici E 55, neboť porušila zákaz odbočení vlevo, tedy povinnost vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky upravenou v § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Dne 17. 3. 2009 jí byl za uvedené jednání do bodového hodnocení zaznamenán 1 bod. Sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územního odboru Litoměřice, dopravního inspektorátu, ze dne 29. 2. 2016 dokládá, že žádosti o zaslání kopie pokutového bloku série UG/2008, č. 1838712, ze dne 9. 3. 2009 nemohlo být vyhověno, neboť byla podle zákona provedena skartace.

22. Podkladem pro záznam do bodového hodnocení žalobkyně ve třech právě uvedených případech byla oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení policejních orgánů, když pokutové bloky či jejich ověřené kopie v rámci řízení o námitkách nebyly magistrátu z objektivních důvodů předloženy.

23. Z bloku na pokutu ze dne 5. 3. 2010, série NA/2007, č. A 1662152, na částku 1 000 Kč, je zřejmé, že uvedeného dne ve 21:20 hodin v obci Chabařovice žalobkyně při řízení motorového vozidla registrační značky „X“ držela v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon, čímž porušila § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustila se přestupku podle § 22 (K.ř.č. 1 - rozsudek) odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, popsaného v pokutovém bloku následovně: „telefonovala za jízdy, 21:20, x, Chabařovice, 5. 3. 2010, přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1“.

24. Z bloku na pokutu ze dne 12. 10. 2010, série AL/2009, č. L 4327542, na částku 2 500 Kč, vyplynulo, že téhož dne ve 13:05 hodin žalobkyně jako řidič motorového vozidla registrační značky „X“ nezastavila v ulici 2. polské armády v Děčíně při řízení provozu mimo křižovatku na červený signál „Stůj“, čímž porušila § 70 odst. 3 zákona o silničním provozu a spáchala přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o přestupcích, popsaný v pokutovém bloku takto: „s vozidlem RZ x dne 12. 10. 2010 ve 13:05 nerespektovala světelný signál STŮJ mimo křižovatku na ul. 2 pol. armády v Děčíně § 70/3 z. č. 361/2000“.

25. Z bloku na pokutu ze dne 3. 11. 2011, série AQ/2009, č. Q 0231964, na částku 200 Kč, je zřejmé, že uvedeného dne v 12:30 hodin v obci Teplice v ulici Přítkovská žalobkyně při řízení motorového vozidla registrační značky „X“ držela v pravé ruce hovorové zařízení – mobilní telefon, čímž porušila § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustila se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, popsaného v pokutovém bloku následovně: „x, 12:30 Přítkovská TCE § 7/1 c) z. č. 361/2000 Sb. řidička držela v pravé ruce hovorové zařízení během jízdy (telefon), pokuta uložena za přestupek dle § 125c) 1 f) 1 zák. č. 361/2000 Sb., dne 3. 11. 2011“.

26. Ze sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem, správního odboru ze dne 15. 3. 2016 je zřejmé, že žalobkyně měla od 3. 6. 2013 trvalý pobyt na adrese N. K. 804/14, Ú.

27. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Nejprve se soud zaměřil na námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, kterou žalobkyně spatřovala v tom, že se správní orgány se nevypořádaly s argumentací nesprávné bodové hodnoty zaznamenaných přestupků ani s námitkou ohledně doručení. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. Pokud jde o nevypořádání argumentace nesprávné bodové hodnoty, nutno k tomu uvést, že magistrát na stranách 1 - 4 svého rozhodnutí v tomto ohledu nejprve souhrnně konstatoval, že udělení bodů bylo provedeno v souladu s přílohou zákona o silničním provozu, následně postupně jednotlivě rozebral přestupková jednání, skutkové okolnosti spáchání, právní kvalifikaci, porušenou právní povinnost, uloženou sankci, podklad pro záznam bodů a konkrétní výši bodového hodnocení, a to v každém případě s poznámkou, že je souladné s uvedenou přílohou. Současně správní orgán I. stupně vymezil datum 19. 8. 2007 jako den, kdy žalobkyně v důsledku odečtu bodů postupem dle § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu neměla žádný zaznamenaný bod. Dále na straně 7 uvedl, že pro záznam bodů je rozhodující jednání spočívající v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích přesně vymezených přílohou k zákonu stanovující příslušný počet bodů. Žalobkyně jako držitelka řidičského oprávnění byla povinna znát zákon o silničním provozu, upravující v hlavě V. bodové hodnocení, i jeho přílohu. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, tedy při jejich záznamu nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, taktéž nelze zaznamenat počet bodů za jednání v příloze neuvedené. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného ten shrnul, že magistrát správně zaznamenal body za jednotlivá přestupková jednání, která obdobně jako prvostupňový správní orgán blíže specifikoval s tím, že navíc doplnil, k jakému dni byl příslušný záznam bodů proveden, a precizoval účinné znění přílohy zákona o silničním provozu. Dále konstatoval, že po kontrole podkladů a počtu žalobkyni zaznamenaných bodů tato ke dni 12. 10. 2010 dosáhla celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, v jejichž důsledku pozbývá řidičské oprávnění, a postup správního orgánu dle ustanovení § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu byl správný. (K.ř.č. 1 - rozsudek) Stran námitky nedoručení oznámení o dosažení dvanácti bodů magistrát konstatoval, že s ohledem na dřívější nikoli řádné doručení uvedeného oznámení žalobkyni jí tuto písemnost znovu zaslal dne 2. 7. 2015 spolu s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, č. j. MM/ODM/RŘ/38551/2015/ZuP-12, písemnosti byly žalobkyni doručeny dne 13. 7. 2015 v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Soud v tomto ohledu tedy vyhodnotil rozhodnutí správních orgánů jako přezkoumatelná.

29. Před vypořádáním dalších žalobních námitek považuje soud za vhodné připomenout, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, jež jsou podle aktuální judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 As 114/2014, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku uvedená jsou dostupná na www.nssoud.cz) považovány za trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, nebo podle zákona o silničním provozu, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění. Zákon v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, a stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 As 118/2011).

30. Z uvedeného popisu řízení o námitkách současně vyplývá zásadní rozdíl mezi tímto řízením a řízeními o přestupcích, na základě kterých se body do registru řidičů zaznamenávají. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či v jiném právním předpisu jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byl záznam bodů v registru řidičů proveden v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. Předmětu řízení pak odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání opravných prostředků, jsou-li zákonem připuštěny. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Na druhou stranu však již řidič nemůže rozporovat údaje o skutkovém stavu či právní kvalifikaci obsažené v jednotlivých blocích – k tomuto účelu námitkové řízení neslouží. V případě námitek proti zaznamenání bodů tedy může být zkoumáno pouze to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení stanovenému v zákoně. Závěry citovaného rozsudku nebyly dosud překonány, např. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 5 As 93/2011, a ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010, byly pouze rozvinuty ve vztahu k požadavkům na podklady pro provedení záznamu bodů v registru řidičů. (K.ř.č. 1 - rozsudek) o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Oznámení poskytuje správnímu orgánu toliko určitou informaci o věci, nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, jestliže se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zde zaznamenaných (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010). Správní orgány si proto v rámci přezkumu záznamu bodů v registru řidičů ve sporných případech musí vyžádat pokutové bloky a z nich zjistit, zda oznámení plně odpovídá skutečnostem uvedeným v pokutovém bloku. Pro samotný akt, na jehož základě byl záznam proveden, přitom platí presumpce správnosti a není na odvolací instanci, resp. soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností. Pouze v případě, že by tento akt byl zákonem předepsaným způsobem zrušen, musel by správní orgán body z registru odstranit, což by se mělo podle § 156 správního řádu stát usnesením vydaným ex officio (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 As 118/2011).

32. Právě z výše citovaných úvah vycházel soud při hodnocení dalších žalobních námitek týkajících se vad bloků na pokutu, resp. nezpůsobilosti pokutových bloků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008, 9. 3. 2009, 5. 3. 2010, 12. 10. 2010 a 3. 11. 2011 vyžádaných magistrátem jako podkladů pro osvědčení správnosti a oprávněnosti provedení záznamu bodů do registru řidičů. Soud shledal, že údaje zaznamenané na pokutových blocích ze dne 5. 3. 2010, 12. 10. 2010 a 3. 11. 2011, které byly předloženy (tj. s výjimkou bloků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008, 9. 3. 2009) a z nichž správní orgány při svém rozhodování vycházely, odpovídají údajům uvedeným v oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení.

33. Jak již bylo uvedeno výše, v případě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení se presumuje jejich správnost, a to za předpokladu, že nejsou nicotná. Podle ustálené judikatury správních soudů je nicotný takový správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 6 A 76/2001, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 Afs 78/2006, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 7 As 100/2010, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS). Žádnou ze shora popsaných vad, ani jinou vadu srovnatelné závažnosti však pravomocná rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, na základě kterých byly žalobci zaznamenány body v registru řidičů, nevykazují. Soud proto presumuje jejich správnost.

34. Presumpce správnosti rozhodnutí však ještě neznamená, že každé takové rozhodnutí bude způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Způsobilost podkladu totiž závisí také na tom, zda tento podklad obsahuje dostatek údajů umožňujících subsumpci konkrétního protiprávního jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, která přiřazuje k jednotlivým porušením vybraných povinností stanoveným předpisy o provozu na pozemních komunikacích počet bodů za tato jednání. Nezbytnou podmínkou pro provedení záznamu bodů za přestupek projednaný v blokovém řízení je tedy dostatek relevantních údajů v pokutovém bloku. (K.ř.č. 1 - rozsudek) ve dnech 6. 11. 2008, 19. 12. 2008, 9. 3. 2009, 5. 3. 2010, 12. 10. 2010 a 3. 11. 2011, jejichž záznam žalobkyně konkrétně rozporovala. Soud prostudoval pokutové bloky, které byly předloženy (tj. bloky ze dne 5. 3. 2010, 12. 10. 2010 a 3. 11. 2011) a shledal, že je v nich uveden stručný slovní popis přestupkového jednání a dále údaj o tom, jaké ustanovení zákona o silničním provozu žalobkyně porušila a podle jakého ustanovení byl jí spáchaný přestupek kvalifikován.

36. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 As 94/2012: „[s] rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým … odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, … [pokud se] jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“ 37. Zdejší soud neshledal žádný důvod se od uvedených závěrů, které Nejvyšší správní soud zopakoval např. i v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 4 As 127/2014, odchýlit, a proto konstatuje, že přestupkové jednání žalobkyně bylo ve všech pokutových blocích identifikováno natolik přesně, že umožnilo podřazení těchto jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů do registru řidičů.

38. Dne 5. 3. 2010 a 3. 11. 2011 se žalobkyně dopustila přestupkových jednání spočívajících v porušení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích, resp. dle § 125c) odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu (pozn. soudu v mezidobí došlo k přenesení skutkové podstaty ze zákona o přestupcích do zákona o silničním provozu), přičemž již samotné uvedení těchto ustanovení [ať již jednoho z nich (viz pokutový blok ze dne 5. 3. 2010) nebo dokonce kombinace obou (viz pokutový blok ze dne 3. 11. 2011)] v pokutových blocích vede podle názoru soudu k jednoznačnému závěru, že řidič motorového vozidla porušil povinnost zdržet se za jízdy manipulace s mobilním telefonem, neboť v těchto ustanoveních není žádná jiná povinnost řidiče, či jiné osoby, upravena. Pokutové bloky obsahovaly nadto i slovní popis uvedených přestupkových jednání: „telefonovala za jízdy, 21:20, x, Chabařovice, 5. 3. 2010, přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1“ (viz pokutový blok ze dne 5. 3. 2010), „x, 12:30 Přítkovská TCE § 7/1 c) z. č. 361/2000 Sb. řidička držela v pravé ruce hovorové zařízení během jízdy (telefon), pokuta uložena za přestupek dle § 125c) 1 f) 1 zák. č. 361/2000 Sb., dne 3. 11. 2011“ (viz pokutový blok ze dne 3. 11. 2011). Podle přílohy k zákonu o silničním provozu se za porušení povinnosti nedržet při řízení motorového vozidla v ruce telefonní přístroj zaznamenají pachateli tohoto přestupku dva body.

39. Dále žalobkyně dne 12. 10. 2010 spáchala přestupkové jednání spočívající v porušení § 70 odst. 3 zákona o silničním provozu, přičemž uvedení tohoto ustanovení v pokutovém bloku ze dne 12. 10. 2010 ve spojení se slovním popisem přestupkového jednání („s vozidlem RZ „X“ dne (K.ř.č. 1 - rozsudek) 12. 10. 2010 ve 13:05 nerespektovala světelný signál STŮJ mimo křižovatku na ul. 2 pol. Armády v Děčíně § 70/3 z. č. 361/2000“) vede dle názoru soudu k jednoznačnému závěru, že řidič motorového vozidla porušil povinnost zastavit na signál s červeným světlem při řízení provozu mimo křižovatku, z uvedeného je zcela zjevné, za jaké protiprávní jednání byla žalobkyně pokutována. Podle přílohy k zákonu o silničním provozu se za porušení uvedené povinnosti, pachateli tohoto přestupku zaznamená pět bodů.

40. Na všech pokutových blocích je jako přestupce označena žalobkyně a pokutové bloky obsahují i její podpis (žalobkyně nenamítala, že by se nejednalo o její podpis). Soud poznamenává, že podpisem pokutového bloku žalobkyně vyjádřila souhlas s údaji uvedenými v pokutovém bloku. Pokud žalobkyně podepsala něco, čemu nerozuměla (o tom soud s ohledem na jednoznačnou formulaci údajů v pokutových blocích pochybuje), nebo pokud si žalobkyně údaje nezkontrolovala a neuplatnila námitky proti zápisu na místě, jde to pouze k její tíži. Tento názor koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 6 As 67/2013, podle kterého „[u]dělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, … neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna.“ 41. Soud uzavírá, že pokutové bloky, jež byly v projednávané věci podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, obsahovaly dostatek údajů k tomu, aby je bylo možné vyhodnotit jako pravomocná rozhodnutí správních orgánů, která nejsou nicotná a u nichž se presumuje správnost, a aby současně bylo možné v nich popsaná přestupková jednání žalobkyně podřadit pod příslušná ustanovení přílohy k zákonu o silničním provozu. Jak vyplývá z výše citované judikatury, v daném řízení nebylo podstatné, zda předmětné pokutové bloky obsahovaly všechny zákonem stanovené náležitosti.

42. K námitce nedostatku pravomoci magistrátu k vydání rozhodnutí, potažmo jeho věcné a místní nepříslušnosti je třeba uvést, že v řízení následujícím po kasačním rozhodnutí žalovaného správní orgán I. stupně v souladu s vysloveným závazným právním názorem sdělením správního odboru ze dne 15. 3. 2016 ověřil, že žalobkyně se od 3. 6. 2013 přihlásila k trvalému pobytu na adrese Ú., N. K. 14, čímž byla od tohoto data založena pravomoc a příslušnost Magistrátu města Ústí nad Labem podle § 124 odst. 5 písm. k) zákona o silničním provozu. Tento orgán již dříve žalobkyni řádně doručil dne 13. 7. 2015 oznámení o dosažení dvanácti bodů spolu s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Nelze přehlédnout, že pokud ve správním řízení předcházejícím zrušujícímu rozhodnutí žalovaného nebylo doručováno na adresu (K.ř.č. 1 - rozsudek) aktuálního bydliště žalobkyně a rozhodoval místně nepříslušný správní orgán, jednalo se o důsledek naprostého ignorování oznamovací povinnosti žalobkyně zakotvené v § 120 odst. 1 zákona o silničním provozu (povinnost držitele řidičského průkazu oznámit do 5 pracovních dnů změnu trvalého pobytu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v místě nového trvalého pobytu a předložit řidičský průkaz), která nyní tuto svoji minimálně nedbalost bez jakékoli sebereflexe prezentuje jako důvod nezákonnosti rozhodnutí. Uvedené pak vedlo i ke zbytečnému prodlužování správního řízení, jehož délku žalobkyně nyní rovněž nekriticky napadá. Námitky proto soud shledal nedůvodnými.

43. K žalobní námitce brojící proti nevyžádání a objektivní nemožnosti provedení (v důsledku skartace) dalších důkazů např. v podobě příslušných částí pokutových bloků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009 jako právních podkladů pro provedení záznamu v registru řidičů prokazujících projednání přestupků v blokovém řízení, když žalobkyně tyto záznamy zpochybnila s tím, že si není spáchání přestupků vědoma, což současně implikuje nerespektování závazného právního názoru žalovaného magistrátem, soud konstatuje, že ani ve vztahu k přestupkům, jichž se měla žalobkyně dopustit dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009, není tato námitka důvodná. Magistrát si před vydáním svého rozhodnutí vyžádal pokutové bloky, na základě nichž byla vyhotovena jednotlivá oznámení o spáchání přestupku, jež byla podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Ohledně přestupků spáchaných dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009 nebyly příslušné pokutové bloky předloženy, a základem pro rozhodnutí se tedy stala zmiňovaná oznámení o spáchání přestupků a zprávy policejních orgánů poskytnuté magistrátu k jeho žádostem o předložení bloků na pokutu.

44. Své obecné paušální tvrzení, že si není spáchání tří shora uvedených přestupků vědoma, žalobkyně nijak nerozvedla, nekonkretizovala, natož aby navrhla důkazy k jeho prokázání, a to ani v žalobě. Není bez zajímavosti, že v námitkách spáchání žádného z přestupků nepopírala, v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí povšechně konstatovala, že popírá, že by se zaznamených přestupků dopustila, v žalobě toliko opakovaně tvrdila, že záznamy bodů zpochybnila, v případě přestupků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009 zdůraznila, že si není vědoma, že by přestupky v tyto dny měla spáchat, vyjádřit se k nim nemohla s odkazem na skutečnost, že podklady pro zápis byly skartovány.

45. Pro předmětné řízení je podstatné, zda bylo o spáchání přestupku rozhodnuto a zda existuje podklad, z něhož přesvědčivě vyplývá dostatečná specifikace skutku, jeho právní kvalifikace a sankce. Z oznámení ze dne 11. 11. 2008 magistrát i žalovaný vyvodili závěr, že se žalobkyně dne 6. 11. 2008 dopustila přestupku jako řidič motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, tím, že v 10:17 hodin v obci Františkov nad Ploučnicí, na silnici II. třídy č. 262, překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, čímž porušila ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustila se přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o přestupcích, za což jí do bodového hodnocení řidiče byly zapsány celkem 2 body. Z oznámení ze dne 22. 12. 2008 vyvodily správní orgány závěr, že žalobkyně dne 19. 12. 2008 spáchala přestupek jako řidič motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, tím, že v 10:17 hodin v obci Ústí nad Labem v části Masarykovy třídy zvané „Rondel“ držela při jízdě telefonní přístroj, čímž porušila ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustila se přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, za což jí do bodového hodnocení řidiče byly zapsány celkem 3 body. Z oznámení ze dne 11. 3. 2009 magistrát i žalovaný vyvodili závěr, že žalobkyně se dne 9. 3. 2009 dopustila přestupku jako řidič motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, tím, že v 21:30 hodin v obci Lovosice, na silnici E 55, porušila povinnost vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky zakotvenou v § 4 písm. c) zákona o silničním (K.ř.č. 1 - rozsudek) provozu a dopustila se přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, za což jí do bodového hodnocení řidiče byl zaznamenán 1 bod.

46. Příslušné pokutové bloky, citované v oznámeních o spáchání přestupku, na základě kterých byly žalobkyni pokuty uloženy (ze dne 6. 11. 2008, série JE/2006, č. 1341114, na částku 1 000 Kč; ze dne 19. 12. 2008, série NF/2007, č. 1231997 a č. 1231998, každý na částku 500 Kč; ze dne 9. 3. 2009, série UG/2008, č. 1838712 na 500 Kč) nebylo možno předložit z objektivních důvodů. Přesto, že žalobkyně poprvé (!) v odvolání proti rozhodnutí o námitkách obecně popřela spáchání zaznamenaných přestupků bez bližší specifikace, v žalobě (evidentně v reakci na obsah správního spisu) obecné tvrzení, že si spáchání přestupků není vědoma omezila na přestupková jednání ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009, opět bez bližší konkretizace, dospěl soud k závěru, že nepředložení předmětných bloků nezpůsobuje, že magistrát nemohl na základě jiných podkladů řádně zhodnotit provedené záznamy v registru řidičů za předpokladu, že tyto podklady byly dostatečně způsobilé k provedení bodového záznamu. Oznámení o uložení pokuty ze dne 11. 11. 2008, 22. 12. 2008 a 11. 3. 2009 obsahovalo popis skutku, jeho právní kvalifikaci a uloženou sankci, a mohlo tak být dostatečným důkazem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Žalobkyně totiž spáchání předmětných přestupků a provedené záznamy bodů nijak relevantně nezpochybnila, když neuvedla žádná konkrétní tvrzení, jež by se k těmto skutkům vztahovala. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu proto pro vyhodnocení správnosti záznamu bodů nebylo nutné porovnávat oznámení o spáchání přestupku s vlastními skartovanými pokutovými bloky.

47. Na podkladě historie záznamu o bodovém hodnocení řidiče a z jednotlivých záznamů soud připomíná, že stav bodového hodnocení žalobkyně činil k datu 19. 8. 2007 nula bodů. Za přestupek, kterého se dopustila dne 20. 4. 2008, jí byl připsán jeden bod, dalších přestupků se dopustila dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009, kdy jí, jak výše rozvedeno, bylo připsáno celkem šest bodů. Protože se žalobkyně v období od 5. 3. 2010 do 3. 11. 2011 dopustila dalších přestupků, kdy jí bylo přičteno dalších deset bodů, překročila zákonem stanovený limit dvanácti bodů (srov. ustanovení § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu). Správnost a oprávněnost záznamů v bodovém hodnocení řidiče, jakož i stanovení okamžiku, kdy žalobkyně dosáhla hranice dvanácti bodů, resp. tuto hranici překročila, však bylo možné i přes absenci bloků vydaných dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009 přezkoumat, neboť o právě uvedených přestupcích bylo pravomocně rozhodnuto a zápisy byly provedeny na základě oznámení o uložení pokuty. Oznámení o uložení pokuty obsahovala specifikaci skutků: žalobkyně dne 6. 11. 2008 v 10:17 hodin v obci Františkov nad Ploučnicí, na silnici II. třídy č. 262 při řízení motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 5 km/h a méně než 20 km/h (viz oznámení ze dne 11. 11. 2008); žalobkyně dne 19. 12. 2008 v 10:17 hodin v obci Ústí nad Labem v části Masarykovy třídy zvané „Rondel“ při řízení motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, držela při jízdě telefonní přístroj (viz oznámení ze dne 22. 12. 2008); žalobkyně dne 9. 3. 2009 v 21:30 hodin v obci Lovosice, na silnici E 55, při řízení motorového vozidla tovární značky Mercedes, registrační značky „X“, porušila zákaz odbočení vlevo (viz oznámení ze dne 11. 3. 2009). Dále byla zřejmá i právní kvalifikace (porušení ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnění skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích viz oznámení ze dne 11. 11. 2008; porušení ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu a naplnění skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích viz oznámení ze dne 22. 12. 2008; porušení ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích viz oznámení ze dne 11. 3. 2009) i sankce. Vzhledem k uvedenému zdejší soud vyhodnotil oznámení o uložení pokuty ze dne 11. 11. 2008, 22. 12. 2008 a 11. 3. 2009 jako dostatečné podklady pro zápis bodů. (K.ř.č. 1 - rozsudek)

48. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve shora již citovaném rozsudku ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (ustanovení § 123f zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu ustanovení § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Za podklad způsobilý pro záznam je nutné považovat i oznámení o uložení pokuty, neboť obsahuje popis skutku, jeho právní kvalifikaci a uloženou sankci, čímž je reprodukován obsah nepředložených pokutových bloků, který nebyl ze strany žalobkyně nijak relevantně (dostatečně konkrétně) zpochybněn.

49. Správní orgán je tak bez dalšího oprávněn, resp. povinen vždy provést záznam bodů na základě podkladu, ze kterého se dají zjistit totožné informace jako z pokutového bloku. Soud konstatuje, že nepředložení alespoň kopií pokutových bloků ze dne 6. 11. 2008, 19. 12. 2008 a 9. 3. 2009 není nepřekonatelnou závadou, neboť podklady, které umožnily identifikaci přestupkového jednání žalobkyně, podřazení tohoto jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů do registru řidičů, měl magistrát k dispozici. V této souvislosti je možno odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 6 As 360/2017, a rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 15 A 135/2015. Pro úplnost soud doplňuje, že právě uvedená rozhodnutí vydaná v blokovém řízení jsou pravomocná, a je tedy presumována jejich správnost (za předpokladu, že nejsou nicotná, což mimochodem žalobkyně ani nenamítala). Závěry magistrátu tak mají oporu ve spisovém materiálu, a řízení tak nebylo zatíženo vadou, pro kterou měl žalovaný jeho rozhodnutí zrušit.

50. Je proto možné uzavřít, že záznam bodů žalobkyně v registru řidičů byl proveden plně v souladu s příslušnými právními předpisy na základě pravomocných rozhodnutí o přestupcích žalobkyně, která jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů. Za této situace tak, jak byla ve správním spise zachycena, je nutné konstatovat, že závěr správních orgánů, že žalobkyně dosáhla ve smyslu ustanovení § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu limitu dvanácti bodů v rámci bodového hodnocení řidiče, resp. tento limit překročila, má dostatečnou oporu ve shromážděném spisovém materiálu.

51. Žalobu soud vyhodnotil v mezích žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení