15 A 58/2021 – 88

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: JUDr. H. J. bytem P. zastoupená advokátem JUDr. Milanem Kyjovským se sídlem Jaselská 202/19, Brno proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., IČO: 25931474 se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují zastoupená advokátem JUDr. Ing. Tomášem Matouškem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 4. 2021 č. j. O–541341/D20120591/2020/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Úřad průmyslového vlastnictví (dále též jen „Úřad“) rozhodnutím ze dne 1. 12. 2020 č. j. O–541341/D18016664/2018/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí”) rozhodl ve věci námitek podaných JUDr. H. J., A. J. a společností MPM–QUALITY, v. o. s., proti zápisu obrazového označení [OBRÁZEK] přihlášeného dne 2. 8. 2017 pod zn. sp. O–541341 a zveřejněného ve Věstníku Úřadu dne 15. 11. 2017 (dále jen „napadené označení”), jehož přihlašovatelem je společnost ELTON hodinářská, a.s., výrokem I. tak, že námitky podané JUDr. H. J. a A. J. podle § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ”) proti zápisu napadeného označení do rejstříku ochranných známek se s odvoláním na § 26 odst. 3 ZOZ zamítají. Druhým výrokem prvostupňového rozhodnutí Úřad rozhodl, že námitky podané společností MPM – QUALITY, v. o. s., podle § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ proti zápisu napadeného označení do rejstříku ochranných známek se s odvoláním na § 26 odst. 1 téhož zákona zamítají. Třetím výrokem prvostupňového rozhodnutí pak Úřad rozhodl, že řízení o námitkách podaných JUDr. H. J., A. j. a společností MPM – QUALITY, v. o. s., podle § 7 odst. 1 písm. k) ZOZ, ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2019, se s odvoláním na článek II odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 286/2018 Sb., kterým se mění ZOZ, zastavuje.

2. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí plyne, že první a druhý namítající, tj. JUDr. H. J. a A. J. tvrdili, že jsou dědici autorských práv po zesnulém grafikovi Mgr. J. R., který je podle nich autorem loga ELTON, jímž je tvořeno napadené označení, a tudíž jim k tomuto logu náleží právo z titulu dědických majetkových autorských práv. Třetí namítající, společnost MPM – QUALITY, v. o. s., pak právo k logu ELTON odvozoval z licenční smlouvy ze dne 25. 6. 2014 uzavřené s prvním a druhým namítajícím. Úřad nicméně dospěl k závěru, že nároky prvního a druhého namítajícího se předloženými doklady neprokázaly. Licenční smlouva, která měla potvrdit práva třetího namítajícího, se vůbec netýkala loga ELTON. Jelikož první a druhý namítající neprokázali svá práva k logu ELTON, nemohli ani část těchto práv přenechat třetímu namítajícímu v podobě svolení s jeho užíváním.

3. Požadavku namítajících na nařízení ústního jednání, při němž by byly ohledány věci z archivu po Mgr. R. a vyslechnuta svědkyně JUDr. H. J., Úřad nevyhověl s odvoláním na § 25 odst. 1 a 2 ZOZ, neboť byl namítajícími vznesen až po koncentrační lhůtě. Úřad jej dále nepovažoval za relevantní pro zjištění stavu věci, neboť namítající neuvedli, jaký přínos by tento důkazní prostředek oproti písemným důkazům přinesl. Zdůraznil, že v předmětném řízení je nutné prokázat autorství Mgr. R. k logu ELTON, což by osobní ohledání navržených důkazů z archivu Mgr. R. jistě nepřineslo. Ohledně požadavku na výslech JUDr. H. J. pak Úřad neakceptoval zdůvodnění namítajících, že v předchozích řízeních Úřad podobné žádosti nikdy nevyhověl, a tudíž mu chybí bezprostřední dojem z posuzovaných důkazů. Ke zjištění stavu věci je totiž třeba hodnotit všechny skutkové okolnosti věcně, nikoliv vycházet z dojmů, jež k prostředkům správního práva nenáleží.

4. Úřad v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že všechny namítajícími předložené písemné důkazy, z nichž některé již byly jako nedostatečné hodnoceny v jiných řízeních před Úřadem, se ukázaly jako neprůkazné i v tomto řízení. Nelze z nich žádným způsobem seznat autorství Mgr. R. k logu ELTON, předmětu napadeného označení. Z tohoto důvodu Úřad námitky projednané podle § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ ve vztahu k prvnímu a druhému namítajícímu zamítl s odvoláním na § 26 odst. 3 zákona uvedeného zákona. Ve vztahu ke třetímu namítajícímu pak tyto námitky zamítl s odvoláním na § 26 odst. 1 téhož zákona, neboť třetí namítající odvozoval své právo z licenční smlouvy uzavřené s prvním a druhým namítajícím, která se však loga ELTON vůbec netýkala. Protože navíc první a druhý namítající neprokázali svá práva k logu ELTON, nemohli část těchto práv přenechat třetímu namítajícímu v podobě svolení s jeho užíváním v licenční smlouvě. Řízení o námitkách podaných všemi namítajícími podle § 7 odst. 1 písm. k) ZOZ (ve znění účinném do 31. 12. 2018) Úřad zastavil s odůvodněním, že tento nárok (vyplývající z údajné nedobré víry přihlašovatele při podání přihlášky napadeného označení) nelze projednat, neboť platné znění ZOZ tento námitkový důvod, vyskytující se v předchozím znění zákona, nepřejalo.

5. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí”), proti němuž směřuje žaloba v této věci, předseda Úřadu průmyslového vlastnictví podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl rozklad podaný JUDr. H. J., A. J. a společností MPM – QUALITY, v. o. s., proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež čítá celkem 35 stran textu, zrekapituloval nosné důvody prvostupňového rozhodnutí a shrnul obsah námitek uplatněných namítajícími v rozkladu, jakož i vyjádření přihlašovatele k rozkladu. Po citaci relevantní právní úpravy orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, jaké jednotlivé podklady předložili v průběhu řízení namítající a přihlašovatel. K rozkladové námitce, že Úřad nevyhověl požadavku namítajících na nařízení ústního jednání za účelem ohledání originálních materiálů z pozůstalosti Mgr. R. a provedení výslechu JUDr. H. J., orgán rozhodující o rozkladu nejprve zopakoval argumentaci Úřadu obsaženou v prvostupňovém rozhodnutí a sám pak uvedl, že ze znění § 25 odst. 1 a 2 ZOZ jasně plyne, že lhůta k podání námitek včetně jejich odůvodnění a současně k doložení či navržení důkazů je propadná. Pokud jde o žádost na nařízení ústního jednání, včetně řádného zdůvodnění jeho opodstatněnosti, měli ji namítající jako zvláštní požadavek na výjimku z jinak běžné písemné formy vedení řízení uplatnit již v námitkách, resp. v rámci lhůty pro podání námitek. Pokud jde o ohledání materiálů z archivu Mgr. R. a výslech JUDr. H. J., i tyto žádosti měly být vzneseny a jejich opodstatněnost zdůvodněna již ve lhůtě pro podání námitek. Ohledání i výslech svědka představují samostatné důkazní prostředky, které však nebyly v koncentrované lhůtě pro podání námitek jmenovitě jako důkazy navrženy. Dle orgánu rozhodujícího o rozkladu není pravdivé tvrzení namítajících, že se nejedná o nové důkazy, nýbrž o navržení vhodnějšího provedení již předložených důkazních materiálů. Namítající měli všechny své požadavky ohledně vedení řízení i ohledně provedení konkrétních důkazních prostředků vznést v koncentrované lhůtě pro podání námitek (do 15. 2. 2018), přesto tak učinili až v podání nazvaném „Doplnění důkazů k námitkám proti zápisu přihlášky ochranné známky č. sp. O–541341 a žádost o ústní jednání“ (dále jen „Doplnění důkazů“) doručeném Úřadu o více než rok později (dne 14. 5. 2019). Zjištění Úřadu, že tak učinili po lhůtě uvedené v § 25 odst. 1 a 2 ZOZ, bylo proto správné. Z § 49 odst. 1 správního řádu vyplývá, že nařízení ústního jednání musí být opodstatněno nezbytností ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. Cílem a účelem námitkového řízení je prokázání a doložení práva namítajících, které prohlašovali v námitkách. Protože namítající zakládají právní titul k uplatnění námitek na druhotných právech k autorskému dílu po Mgr. R. základním východiskem mělo být objektivní prokázání existence prvotního práva, tj. práva údajného autora k logu ELTON. K tomu nebylo nařízení ústního jednání nezbytné. Opodstatněnost provedení důkazu záleží na zvážení správního orgánu, který obligatorně provede pouze takový důkaz, jenž je nezbytný ke zjištění stavu věci. S ohledem na právo, které namítající prohlašují v námitkách, je ke zjištění stavu věci nezbytné prokázat, že jim svědčí odvozené autorské právo k předmětu napadeného označení, logu ELTON. Odvozenost jejich práva je přitom závislá na prokázání existence práva originálního, tedy na doložení autorství Mgr. R. k předmětnému logu ELTON. Namítající však nedokázali vysvětlit, jak by bylo možné zjistit tyto stěžejní skutečnosti prostřednictvím jimi navržených důkazních prostředků (ohledáním materiálů z archivu po Mgr. R. a výslechem JUDr. H. J.) při ústním jednání. Nedokázali obhájit jejich důkazní hodnotu pro předmětné řízení, tedy to, jakým způsobem by samotné výkresy či filmy nacházející se v archivu a výslech navržené svědkyně mohly, na rozdíl od jejich zachycení v předložených listinných důkazech, prokázat autorství Mgr. R., potažmo jejich odvozené právo. Orgán rozhodující o rozkladu se ztotožnil se závěrem Úřadu, jenž shledal argumentaci namítajících o nutnosti ohledání originálních materiálů z archivu Mgr. R. nepřípadnou, bez schopnosti poskytnout potřebný důkaz, protože osobní prohlídka originálních materiálů (štočků, negativů, fotografií) nemůže přinést důkaz o právech namítajících. V příloze č. 3 předložené namítajícími je 13 barevných fotokopií obrázků s logy „ELTON“ a „PRIM“, z nichž 4 obsahují jednotlivé číslice či písmena. Některé obrázky jsou duplicitní svou zvětšenou/zmenšenou nebo inverzní/reverzní formou. Ani obrázky, ani sporadické popisky k některým z nich neosvědčují autorství Mgr. R. Nemohou to tudíž osvědčovat ani originální materiály, neboť na nich jsou zachyceny stejné, o meritu věci nic nevypovídající údaje. Namítající přitom nevysvětlili, jakým způsobem lze ze samotných originálních vyobrazení či filmů, na rozdíl od jejich zobrazení v příloze č. 3, prokázat autorství konkrétní osoby, což je stěžejní otázka tohoto řízení. Neuvedli, jak by tuto kardinální otázku mohly osvědčit originální materiály, když ji neosvědčily kopie.

6. K prokázání této skutečnosti dle orgánu rozhodujícího o rozkladu zjevně nemůže dojít ani výslechem JUDr. H. J. Existenci vlastního práva není možné tvrdit či prohlásit při výslechu, ale ve smyslu § 25 odst. 2 ZOZ je nutné ji hodnověrným způsobem dokázat. Absenci základního objektivního důkazu o autorství Mgr. R. k logu ELTON přítomnému v napadeném označení, a tedy i důkaz o odvozených právech namítajících pro toto řízení, nelze zhojit ani vznesením jakýchkoliv dotazů na svědkyni v rámci výslechu konaného při ústním jednání. Podstatná je rovněž skutečnost, že JUDr. H. J. je sice dědičkou údajného autora loga ELTON, avšak zároveň účastnicí řízení, tudíž osobou zainteresovanou na jeho výsledku. Její výslech by tudíž ve vztahu k vlastnímu právu uplatňovanému v tomto řízení nemohl být považován za výslech nestranné osoby.

7. Orgán rozhodující o rozkladu se dále vyjádřil k rozkladové námitce týkající se protokolu ze dne 12. 10. 2018 o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci sp. zn. 16 C 14/2016 [řízení o žalobě na ochranu před porušováním autorských práv a před nekalosoutěžním jednáním, vedeném se žalobci a) JUDr. H. J. a b) A. J. (první a druhý namítající) proti žalovanému ELTON hodinářská, a. s. (přihlašovatel), vedlejší účastník na straně žalobců MPM–QUALITY, v. o. s. (třetí namítající)], a dále rozsudku ze dne 17. 1. 2019 č. j. 16 C 14/2016–679 vydaného Krajským soudem v Hradci Králové, kterým byla tato žaloba zamítnuta. Konstatoval, že řízení o námitkách je řízením o starších právech namítajících, která však musejí být prokázána. Naopak v tomto řízení nemusí svá práva prokazovat přihlašovatel. Povinnost tvrzení i důkazní povinnost tedy leží na namítajících. Pokud tvrdí, že jim k logu ELTON přítomnému v napadeném označení svědčí odvozená autorská práva po Mgr. R., museli by nejprve nezpochybnitelně prokázat, že ten je skutečným autorem tohoto loga. Namítající však nepředložili žádný nezpochybnitelný důkaz o autorství Mgr. R. k logu ELTON. Argumentace, kterou v té souvislosti vedou, je založena na domněnkách a předpokladech. Tvrdí například, že z výslechu J. Ž. zřejmě vyplývá, že není autorem loga ELTON, takový výklad však neodpovídá obsahu výslechu J. Ž. (zachycenému v protokolu o ústním jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci sp. zn. 16 C 14/2016 ze dne 12. 10. 2018), jak to v prvostupňovém rozhodnutí komentoval Úřad a jak to rovněž odpovídá závěrům zmíněného soudu. Ten v rámci svých úvah zohlednil i důkazy, které tvrzení namítajících o autorství Mgr. R. vyvracejí. Vzal v potaz, že J. Ž., který byl jako jediný ze všech slyšených osob přítomen tvorbě log „PRIM“ a „ELTON“, vyloučil účast Mgr. R. na jejich vzniku, přičemž totéž vyplynulo z předchozích vyjádření bývalého zaměstnance podniku Elton Ing. J. Ř. Podle soudu tyto důkazy a také verze alternativního vzniku log PRIM a ELTON předestřená při výslechu J. Ž. týkající se účasti D. N., vnášejí pochybnosti o správnosti žalobních tvrzení. Na druhou stranu soud konstatoval, že ani neprokazují, že autorem předmětných log byl J. Ž., ať sám nebo spolu s D. N. Soud tedy na základě výslechu J. Ž. ani na základě dalších důkazů neshledal, že autorem loga ELTON (a PRIM) není J. Ž., nýbrž že se jeho autorství neprokázalo. Úřad tedy výpověď J. Ž. nedezinterpretoval, ale hodnotil ji stejně jako soud a stejně ji hodnotí i orgán rozhodující o rozkladu, jenž v této souvislosti zopakoval, že v řízení o námitkách musí namítající bez ohledu na to, zda je prokázáno autorství J. Ž., důkazně doložit svá tvrzení o autorství Mgr. R., z něhož teprve by vyplývalo právo jejich. Své právo tak nemohou stavět na skutečnosti, že se neprokázalo autorství J. Ž. Ani z hypotetické absence autorského práva J. Ž. nelze a contrario dovozovat existenci autorských práv Mgr. R. Jinak řečeno, ani za předpokladu, že by se autorství J. Ž. neprokázalo, nevyplývalo by z této skutečnosti, že autorem log je Mgr. R.

8. Autorství Mgr. R. nelze podle orgánu rozhodujícího o rozkladu dovozovat ani z jeho případného manželství s D. N., jak to naznačují namítající tvrzením o jejich údajné spoluúčasti na vzniku log, kterou však rovněž neprokázali. Tato údajná autorská spolupráce je nadto novou verzí vzniku log, neboť do té doby namítající připisovali autorství pouze Mgr. R. a o autorské spoluúčasti D. N. se nezmiňovali. Navíc o existenci jejich manželství v té době nepředložili žádné důkazy.

9. Co se týče znaleckého posudku Mgr. Ing. Ivo Bindera, ten Úřad vyhodnotil jako nepřesvědčivý, nepodávající důkaz o autorství Mgr. R. k logům PRIM a ELTON, a to mj. i proto, že vycházel ze zadání namítajících a hodnotil jimi předložené důkazy, z nichž například zápis z porady ze dne 18. 12. 1968, jemuž namítající připisovali velkou váhu, se prokázal jako neautentický a nevěrohodný. Ke stejným závěrům při hodnocení tohoto posudku dospěl i Krajský soud v Hradci Králové ve výše zmíněném rozsudku.

10. Orgán rozhodující o rozkladu tedy uzavřel, že rozkladová námitka týkající se hodnocení protokolu z jednání u Krajského soudu v Hradci Králové KS a rozsudku tohoto soudu ze dne 17. 1. 2019 č. j. 16 C 14/2016–679, resp. jejich údajně nesprávné interpretace Úřadem není důvodná. Z některých bodů rozsudku je patrné, že soud uvažoval stejně jako žalovaný v obou instancích a dospěl ke stejným závěrům ohledně autorství Mgr. R. k logu ELTON (i k logu PRIM). V soudním řízení přitom byly předloženy v podstatě stejné listinné důkazy jako v řízení o námitkách a soudem byly navíc vyslechnuty namítajícími navržené osoby, přičemž ani těmito důkazními prostředky se v soudním řízení neprokázalo, že autorem zmíněných log je Mgr. R.

11. Orgán rozhodující o rozkladu dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že Úřad provedl dostatečně rozsáhlé zkoumání jednotlivých předložených podkladů (na stranách 24 až 28 prvostupňového rozhodnutí, přičemž popsal jejich obsah, zvážil jejich důkazní i vypovídací hodnotu vzhledem k zásadní otázce sporu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a odůvodnil závěr, který na základě takto provedeného hodnocení učinil. Zaujal přitom závěr shodný s tím, k němuž žalovaný dospěl také v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2017, jímž bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí o zamítnutí návrhu podaného manželi Jarešovými (tj. prvním a druhým namítajícím) na prohlášení ochranné známky ELTON č. 159535 za neplatnou.

12. Čestné prohlášení Mgr. Ing. Ivo Bindera je nutno posuzovat ve spojení se samotným znaleckým posudkem, jemuž Úřad vytkl nepřesvědčivost, mimo jiné také proto, že byl vypracován na základě dokumentu (zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968), jehož autenticita a věrohodnost se neprokázaly. Z tohoto podkladu jako relevantního přitom vycházel sám znalec, jak to uvedl ve znaleckém posudku. Jeho pozdější prohlášení, že by k témuž znaleckému výsledku dospěl i bez tohoto podkladu, se proto jeví jako účelové. Hodnocení čestného prohlášení znalce doplňujícího znalecký posudek Úřadem bylo dle orgánu rozhodujícího o rozkladu přiléhavé.

13. K rozkladové námitce, že Úřad nevzal v úvahu výslech PhDr. M. L. (předložený v Doplnění důkazů ze dne 14. 5. 2019 v rámci důkazu protokolem z ústního jednání ze dne 12. 10. 2018) orgán rozhodující o rozkladu předně uvedl, že namítající jeho předložení jen obecně komentovali slovy: „Předkládáme Úřadu protokol ze soudního jednání u Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018, u kterého proběhl výslech soudního znalce Mgr. Bindera, svědkyně PhDr. M. L. a pana J. Ž.” Namítající tedy pouze obecně tvrdili, že z výslechu PhDr. M. L. má vyplývat autorství Mgr. R., neupozornili však konkrétně, z které pasáže výslechu by to mělo být. Vzhledem k přílišné všeobecnosti odůvodnění namítajících nebylo možné takovou skutečnost konfrontovat s konkrétními tvrzeními svědkyně. Ani Krajský soud v Hradci Králové, před nímž výslech proběhl a který jej jako důkazní prostředek hodnotil, nedospěl k závěru, že by PhDr. M. L. autorství Mgr. R. dosvědčila. V bodu 47 rozsudku uvedl, že ačkoliv svědkyně vypověděla, že se s Mgr. R. znala, věděla o jeho archivu a on se k autorství loga PRIM přiznal, šlo o jeho pouhé tvrzení, které svědkyni blíže neprokázal. „Přiznání k autorství“ se navíc týkalo pouze loga PRIM, nikoliv také loga ELTON, což podstatně snižuje relevanci výpovědi svědkyně pro toto řízení, jehož předmětem je logo ELTON.

14. Orgán rozhodující o rozkladu shrnul, že prvostupňové rozhodnutí netrpí žádnou z vad (procesní ani věcnou), které mu v rozkladu vytýkali namítající. V řízení se neprokázalo originální autorské právo Mgr. R. k logu ELTON, tudíž ani z něj odvozené právo prvního a druhého namítajícího. Proto bylo nutné jimi podané námitky zamítnout s odvoláním na § 26 odst. 3 ZOZ. Jelikož tito namítající neprokázali své právo k logu ELTON přítomnému v napadeném označení, nemůže jeho zápisem do rejstříku ochranných známek dojít k zásahu do jejich neexistujících práv. Pokud jde o třetího namítajícího, ten své právo odvozoval z licenční smlouvy uzavřené s prvním a druhým namítajícím. Kromě toho, že vznik majetkového práva namítajících k předmětu napadeného označení nebyl prokázán, tedy jej ani nemohou nikomu dalšímu poskytnout ve formě licence, je navíc předmětem licenční smlouvy pouze logo PRIM, nikoliv však logo ELTON. Třetí namítající tak není osobou uvedenou v § 7 ZOZ, a tudíž je třeba vůči němu námitky zamítnout s odkazem na § 26 odst. 1 téhož zákona.

15. Závěrem orgán rozhodující o rozkladu poznamenal, že správnost závěrů Úřadu, s nimiž se provedeným přezkoumáním ztotožnil, se potvrdila také v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220, na nějž upozornil přihlašovatel v rámci vyjádření k rozkladu. Soud v dané věci rozhodoval o žalobě podané prvním a druhým namítajícím proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 26. 5. 2017, jímž bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí o zamítnutí návrhu těchto namítajících na prohlášení ochranné známky č. 159535 za neplatnou. Řízení o neplatnosti ochranné známky č. 159535 má s nyní projednávanou věcí shodné účastníky (JUDr. H. J. a A. J. na straně navrhovatelů, resp. namítajících, a společnost Elton hodinářská, a. s., na straně vlastníka, resp. přihlašovatele) a vykazuje velmi podobné skutkové a právní okolnosti. Bylo v něm shodně uplatněno starší majetkové autorské právo, hodnoceny byly shodné důkazy i argumentace navrhovatelů/namítajících, přičemž vyobrazení slova ELTON v ochranné známce č. 159535 je minimálně vysoce podobné vyobrazení v přihlášce napadeného označení. V obou správních řízeních hodnotil Úřad předložené důkazy tak, že neprokazují autorské právo Mgr. R. k logu ELTON, a neprokazují tedy ani odvozené právo navrhovatelů/namítajících. Soud pak na základě podobných až shodných skutkových a právních okolností dospěl ohledně zásadní otázky práva k logu ELTON k témuž závěru jako žalovaný, a to že právo Mgr. R. k logu ELTON a potažmo ani odvozené právo namítajících se neprokázalo.

16. V žalobě, kterou se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, žalobkyně odůvodnila svou žalobní legitimaci tím, že se cítí být napadeným rozhodnutím poškozena, jelikož zamítnutím jejich námitek, a tedy povolením zápisu zveřejněné přihlášky do rejstříku jako ochranné známky, došlo k porušení autorských práv Mgr. J. R., kterých jsou spolu s manželem dědici.

17. Žalobkyně namítla, že žalovaný ohledně jejího výslechu v napadeném rozhodnutí odkazuje na § 55 správního řádu. Toto ustanovení se ale na její výslech nemůže vztahovat, jelikož žalobkyně podala námitky proti zápisu napadeného označení do rejstříku, a je proto v námitkovém řízení účastníkem řízení, nikoliv svědkem. Je tak zjevné, že žalovaný pochybil, pokud odmítl provést její výslech, protože jej považoval za důkazní prostředek a jako takový jej podřadil pod koncentraci řízení.

18. Písemné podání žalobkyně ze dne 6. 5. 2019 a v něm vznesený návrh na provedení ohledání originálních materiálů z archivu, za situace, kdy žalovaný kopii tohoto důkazu měl již k dispozici, nelze chápat jako doplnění námitek či důkaz předložený na podporu námitek po námitkové lhůtě zakotvené v § 25 odst. 1 ZOZ. Rovněž tak návrh na nařízení ústního jednání nelze chápat jako podaný opožděně. Návrh na nařízení ústního jednání není důkazem, je samostatně upraven v § 49 správního řádu a lhůta pro podání tohoto návrhu není omezena délkou námitkové lhůty. Podle § 49 správního řádu správní orgán nařídí ústní jednání i v případě, že je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné, a tato nezbytnost se logicky může projevit až po uplynutí námitkové lhůty. Nelze tedy souhlasit se žalovaným, že namítající měli všechny své požadavky ohledně vedení řízení i ohledně provedení konkrétních důkazních prostředků vznést v koncentrované lhůtě pro podání námitek. Ustanovení § 25 ZOZ výslovně upravuje koncentrační povinnost pouze ve vztahu k důvodům námitek a k důkazům umožňujícím projednání každé z námitek. Podání namítajících ze dne 6. 5. 2019 proto nelze chápat jako podané po uplynutí koncentrační lhůty, jak jej nesprávně vyhodnotil žalovaný.

19. Důkaz materiály z archivu Mgr. R. s jeho autorskými díly, které obsahují i provedení loga ELTON, není dle žalobkyně možné považovat za nově, a tedy opožděně navržený důkaz, jelikož tento důkaz byl v kopii žalovanému zaslán v koncentrační lhůtě. Je zvláštní, že žalovaný právě tento důkaz neprovedl, když nikdy předtím důkaz ohledáním originálních materiálů s díly Mgr. R. neprovedl, nikdy se s těmito důkazy osobně neseznámil a namítající navíc jasně uvedli, že provedení tohoto důkazu je pro uplatnění jejich práv a ke splnění účelu řízení nezbytné. Aniž by nařídil ústní jednání a důkazy provedl, dospěl k nesprávnému závěru, že osobní prohlídka originálních materiálů nemůže přinést důkaz o právech namítajících.

20. Žalovaný zjevně nechápe význam těchto originálních materiálů s díly Mgr. R. Namítající totiž předložili společně s těmito návrhy i protokol z jednání Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018 a zejména rozsudek téhož soudu, který nemohli předložit v námitkové lhůtě z důvodu jeho vydání až po uplynutí koncentrační lhůty. Právě ve spojení s těmito dalšími důkazy je evidentní opodstatněnost ohledání originálních materiálů s díly Mgr. R. Namítající nenavrhovali svým podáním ze dne 6. 5. 2019 toliko konání ústního jednání či ohledání originálních materiálů samo o sobě, důvodem bylo provedení důkazu právě ve spojení s vydaným rozsudkem a protokolem Krajského soudu v Hradci Králové. Soud totiž dospěl k názoru, že v řízení nebylo prokázané, že je pan Ž. autorem loga ELTON. Pan Ž. nakonec netvrdil autorství loga ELTON ani u svého výslechu před soudem, tvrdil však, že návrhy log byly předloženy paní D. N., manželkou Mgr. R. Z originálních materiálů plyne právě celý vývoj loga ELTON, různé varianty, ručně psané poznámky Mgr. R. Jelikož žalovaný tyto materiály neviděl v originálu, nemůže se k nim ani řádně vyjádřit a hodnotit je.

21. Dle žalovaného namítající nepředložili žádný nezpochybnitelný důkaz o autorství Mgr. R k logu ELTON a jejich argumentace je založena pouze na domněnkách a předpokladech. Z toho je zřejmý dvojí metr žalovaného, neboť byl schopen prohlásit ochrannou známku PRIM č. 165917 za neplatnou pouze na základě tvrzení navrhovatele a prohlášení domnělého autora pana Ž., avšak bez jakéhokoliv důkazu o autorství. K prokázání autorství Mgr. R. však již žalovaný požaduje nezpochybnitelný důkaz. Dle názoru žalobkyně o autorství Mgr. R. svědčí důkazy, které již předložili, a to v jejich vzájemné souvislosti.

22. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný dezinterpretuje závěry z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a protokolu z jednání tohoto soudu ze dne 12. 10. 2018. Soud totiž jasně konstatoval, že se neprokázalo, že autorem předmětného loga je pan Ž. Ten však autorství loga ELTON ani netvrdil, zato jasně označil konkrétní provedení loga ELTON, které bylo předloženo paní D. N. Rovněž tak výslovně potvrdil, že ruční písmo na materiálech obsahujících návrhy log není jeho. Z jeho výslechu tak plyne, že tvrzení přihlašovatele o autorství pana Ž. bylo lživé. Jeho činnost spočívala pouze v tom, že logo vytvořené externím výtvarníkem technicky rozkreslil a vložil rozměrovou tabulku a toto pak podnik ELTON vydal jako podnikovou normu.

23. To, že autorem loga ELTON je Mgr. R., se namítajícím těžce prokazuje v situaci, kdy žalovaný odmítá provést jimi navržené důkazy. Žalobkyně v řízení doložila, že v archivu Mgr. R. se nacházejí originály díla Mgr. R. obsahující předmětné logo, které doprovázejí poznámky psané vlastní rukou Mgr. R. V řízení bylo rovněž doloženo, jak se toto logo dostalo do podniku ELTON – bylo prokázáno, že logo bylo dodáno do podniku ELTON manželkou Mgr. R. Nadto nelze opomenout ani jednoznačná odborná posouzení, zejména pak znalecký posudek Mgr. Ing. Bindera, ze kterého jasně plyne, že autorem loga je Mgr. R. Pokud žalovaný uvádí, že znalecký posudek Mgr. Ing. Bindera o autorství Mgr. R. vycházel mimo jiné ze zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968, jenž se dle žalovaného prokázal jako neautentický a nevěrohodný, žalobkyně namítá, že závěry Ing. Kokiše a jeho znalecký posudek je nutno bez dalšího považovat za irelevantní. Jsou zde totiž zásadní pochybnosti o metodě použité k vypracování znaleckého posudku Ing. Kokiše. Nejedná se o žádnou vědeckou či odbornou metodu, ale o metodu bývalé STB, kterou nelze ověřit. Navíc se i tak ukázalo, že listina představující záznam z porady ze dne 18. 12. 1968 ztratila svůj původní význam, a to díky osobnímu výslechu pana Ž. před Krajským soudem v Hradci Králové, který si vzpomněl na spolupráci s paní D. N., která je jakožto manželka klíčovým spojením s Mgr. R. Právě skutečnost, že se díky záznamu z porady ze dne 18. 12. 1968 podařilo nalézt skutečného autora loga (ať už je Mgr. R. jeho jediným autorem, nebo spoluautorem společně s manželkou D. N.), je však důkazem o autentičnosti této listiny.

24. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na bod 43 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, v němž soud uvedl, že ačkoliv všichni z přizvaných odborníků na straně žalobců jsou přesvědčeni o autorství Mgr. R., žádný z nich jej osobně neznal (kromě PhDr. M. L.), a závěr o autorství Mgr. R. je tedy jen jejich domněnkou, byť podpořenou odbornou erudicí. Dle názoru žalobkyně je však tento závěr soudu, který žalovaný převzal, nepřípustný a též v rozporu se samotnou podstatou znaleckého zkoumání. Vycházejíc z takto nedůvodné podmínky vznesené soudem spočívající v nutnosti osobní přítomnosti znalce při tvorbě díla a osobní znalosti autora díla by totiž nemohl být vypracován snad jediný znalecký posudek o autorství děl starších více než 70 let. Předpokladem zpracování znaleckého posudku či odborného posouzení je vzdělání a zkušenosti znalce či jiného odborníka a hluboká znalost díla autora, nikoliv osobní znalost autora či osobní přítomnost znalce při tvorbě díla. Žalovaný tak nekriticky vychází z nepravomocného soudního rozhodnutí, které je napadeno odvoláním, aniž by vnímal, že některé závěry soudu jsou již z logiky věci nesprávné.

25. Za nepochopitelné považuje žalobkyně i hodnocení čestného prohlášení Mgr. Ing. Bindera, kdy žalovaný odkazuje na závěr Úřadu, že je nutno jej posuzovat ve spojení se samotným znaleckým posudkem, u kterého byla konstatována jeho nepřesvědčivost, kromě jiného z toho důvodu, že byl vypracován na základě dokumentu (zápis z porady ze dne 18. 12. 1968), jehož autenticita a věrohodnost se neprokázaly. Takový závěr není správný, protože zmíněný záznam z porady byl pouze jedním z podkladů znaleckého posudku, a nadto se výslechem pana Ž. ukázala autenticita tohoto záznamu.

26. Závěr týkající se hodnocení výslechu PhDr. M. L., kdy žalovaný uvádí, že namítající neuvedli, z které konkrétní pasáže jejího výslechu mělo vyplývat autorství Mgr. R., je pak dle mínění žalobkyně zcela nesmyslný a v rozporu s veškerými zásadami správního řízení a dokazování ve správním řízení. Navíc žalovaný spojuje dohromady § 52 správního řádu a § 25 odst. 1 a 2 ZOZ, kdy dospívá k názoru, že dle těchto ustanovení jsou namítající povinni označit důkazy a odůvodnit svá tvrzení, přičemž správní orgán je jejich návrhy vázán, jen pokud je to potřebné ke zjištění stavu věci. Dle § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Namítající v řízení předmětný důkaz řádně označili. Dle § 25 odst. 1 ZOZ mohou osoby uvedené v § 7 podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Námitky musejí být odůvodněny a doloženy důkazy umožňujícími projednání každé z námitek. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Namítající řádně uvedli námitkový důvod dle dotčeného zákonného ustanovení, námitky řádně odůvodnili a doložili a řádně označili důkazy umožňující projednání každé z námitek. Rozhodně však nebyli povinni upozorňovat konkrétně, z které pasáže výslechu (PhDr. M. L.) plyne autorství Mgr. R. Dle názoru žalobkyně zcela postačuje odkaz na výslech jako celek společně s předložením předmětného protokolu ze soudního jednání, který obsahuje zmiňovaný výslech.

27. Autorství Mgr. R. k logu PRIM potvrdila očitá svědkyně PhDr. M. L. Z dalších předložených důkazů prokazatelně plyne, že loga PRIM a ELTON byla na materiálech Mgr. R. společně. Jestliže tato loga byla na společném materiálu a v případě loga PRIM svědkyně sdělila, že sám Mgr. R. prohlásil své autorství k tomuto logu, pak při hodnocení důkazů samostatně a v jejich vzájemné souvislosti je zcela evidentní, že Mgr. R. je též autorem loga ELTON. Žalovaný se však neřídil zásadou volného hodnocení důkazů a v důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru, že nebylo prokázáno autorství Mgr. R. (k logu ELTON).

28. Pokud žalovaný na důkaz správnosti svých závěrů odkazuje na řízení ve věci ochranné známky ELTON a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220, pak se dle názoru žalobkyně jedná o zcela jiný typ řízení. Zatímco v nyní projednávané věci jde o řízení o námitkách, ve věci zapsané známky ELTON probíhalo řízení o prohlášení již zapsané ochranné známky za neplatnou. Co se týče rozsudku č. j. 8 A 125/2017– 220, byl napaden kasační stížností a bude o něm ještě rozhodovat Nejvyšší správní soud. To však nic nemění na skutečnosti, že v napadeném rozhodnutí a v řízení, které mu předcházelo, došlo k porušení několika ustanovení správního řádu (zejména § 2, § 3, § 7, § 36, § 49, § 50, § 51, § 52) a ZOZ (zejména § 25).

29. Žalobkyně uzavřela, že je přesvědčena, že namítající v řízení před žalovaným prokázali autorství Mgr. R. (k logu ELTON) a naplnění rozporu napadeného označení s § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ. Žalovaný pochybil, jestliže nevyhověl návrhu na nařízení ústního jednání ve věci a neprovedl navržený důkaz ohledáním originálů z archivu a důkaz protokolem obsahujícím výslech PhDr. M. L. Jiným důkazům žalovaný nesprávně přikládá význam, byť jsou založeny na vědecky či odborně nijak neověřených metodách používaných bývalou STB. Znalecké odborné posouzení Mgr. Ing. Bindera žalovaný naopak upozaďuje a zlehčuje jeho význam, což odůvodňuje tím, že jeho podkladem byla údajně neautentická listina. Z celého správního řízení tak plyne, že žalovaný nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobkyní, ani k důkazům označeným namítajícími. Na základě těch důkazů, které v řízení provedl, žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a celou věc nesprávně posoudil.

30. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě konstatoval, že klíčovou otázkou předmětného správního řízení bylo, zda předložené důkazy prokazují autorství Mgr. R. k logu ELTON či nikoli. Stejnou otázkou se již žalovaný zabýval v jiném řízení, které bylo následně Městským soudem v Praze přezkoumáno (pod sp. zn. 8 A 125/2017), přičemž soud dal žalovanému za pravdu, když dospěl k závěru, že předložené důkazy neprokazují, že by Mgr. R. byl autorem loga ELTON. Důkazní situace v dřívějším i nynějším řízení je v podstatě shodná. Navíc Krajský soud v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 14/2016 rovněž shledal, že z důkazů nevyplývá, že by autorem loga ELTON byl Mgr. R. K stejnému závěru dospěl i Tribunál Evropské Unie ve svém rozhodnutí č. j. T–656/18–129–982977, jímž zamítl žalobu proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. 9. 2018 (č. j. R 1159/2017–4).

31. K žalobním námitkám, v nichž je mu vytýkáno, že nenařídil ústní jednání a neprovedl důkaz ohledáním originálů materiálů z archivu Mgr. R. a výslech žalobkyně, žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že pouze osobní ohledání originálních materiálů může být dostatečné pro věcně správné rozhodnutí, a že by toto ohledání mohlo změnit zjištění skutkového stavu. Žalobkyně v námitkové lhůtě předložila mj. kopie materiálů obsahující různá provedení slov ELTON a PRIM, které podle ní představovaly štočky, negativy a fotografie údajných nápadů vytvořených Mgr. R. přičemž na některých obrázcích byla rukou psaná jednotlivá čísla a tiskací písmena. Po více než roce obdržel žalovaný dne 14. 5. 2019 žádost o nařízení ústního jednání za účelem provedení důkazu ohledáním originálu výše uvedených materiálů, v níž žalobkyně zároveň požadovala, aby na ústním jednání byla vyslechnuta. Žalovaný je přesvědčen, že jednal zcela v souladu se správním řádem a zákonem o ochranných známkách, když žádosti o nařízení ústního jednání a provedení ohledání originálů nevyhověl. Nařízení ústního jednání ani provedení ohledání originálů by totiž nemohlo ovlivnit výrok napadeného rozhodnutí. Tvrdí–li žalobkyně, že originály materiálů, které měly být na ústním jednání jako důkaz provedeny, jsou kvalitativně/obsahově jiné než kopie předložené žalovanému v námitkové koncentrační lhůtě, jedná se o nové důkazy, ke kterým žalovaný nemůže s ohledem na přísně koncentrovanou námitkovou lhůtu přihlédnout (§ 25 odst. 1 a odst. 2 ZOZ). Tvrdí–li žalobkyně naopak, že se nejedná o nové důkazy ani o jejich doplnění (a tudíž je přípustné takové materiály předložit i po koncentrační lhůtě), pak žalovanému není jasné, jakým způsobem by mohly takové materiály ovlivnit výrok napadeného rozhodnutí, když žalovaný rozhoduje pouze na základě důkazů o autorství Mgr. R. předložených v námitkové lhůtě. Doklady předložené v námitkové lhůtě neprokazují autorství Mgr. R. nikoli z důvodu, že se jedná o kopie, ale z důvodu svého obsahu, a tvrzené autorství by tudíž neprokazovaly ani jejich originály. Žalobkyně ve správním řízení a ani v žalobě neobjasnila, v čem spatřuje obsahový rozdíl mezi kopiemi materiálů, které předložila v námitkové lhůtě, a originály. Neobhájila to, jakým způsobem by samotné výkresy či filmy nacházející se v archivu a její výslech mohly, na rozdíl od jejich zachycení v předložených listinných důkazech, prokázat autorství Mgr. R. Žalovaný v této souvislosti poznamenal, že originály předložených materiálů žalobkyně předložila při jednání u Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 8 A 125/2017 a osobně se k nim vyjádřila. Soud přesto neshledal, že by prokazovaly autorství Mgr. R.

32. Co se týče výslechu žalobkyně, žalovaný se žalobkyní souhlasí v tom, že v napadeném rozhodnutí byla v pozici účastníka řízení a nikoli svědka. Formálně ne zcela šťastné označení žalobkyně za svědka v napadeném rozhodnutí však nemělo vliv na výrok a zákonnost napadeného rozhodnutí. To, že byla žalobkyně účastnicí a nikoliv svědkem, naopak podporuje rozhodnutí žalovaného ji nevyslechnout. Kromě toho, že je na výsledku řízení přímo zainteresována, mají účastníci správního řízení v souladu se zásadou písemnosti správního řízení rozhodující skutečnosti a tvrzení sdělit písemně. Provést důkaz výslechem účastníka řízení lze sice s ohledem na § 51 odst. 1 správního řádu i v takovém správním řízení, pro něž není výslech výslovně upraven, tedy i v řízení o přihlášce ochranné známky, jeho použitelnost je však značně omezená. Výslech účastníka řízení totiž není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení. V této souvislosti žalovaný podotkl, že jako správní orgán není důkazními návrhy vázán a rozhodne, jaké důkazy provede v rozsahu potřebném ke zjištění stavu věci.

33. Žalobním tvrzením, v nichž žalobkyně poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že pan Ž. je autorem loga ELTON, žalovaný oponoval tím, že uvedené nebylo vůbec podstatné pro napadené rozhodnutí, neboť v řízení o námitkách dle posuzovaného námitkového důvodu se prokazuje pouze autorství (či právo od autora odvozené) namítajícího, nikoli autorství (či právo k autorskému dílu) přihlašovatele. V námitkovém řízení tak důkazní břemeno spočívalo čistě na žalobkyni, která musela prokázat, že Mgr. R. je autorem loga ELTON (a že žalobkyně je dědičkou pana Mgr. R.). Autorství Mgr. R. však žalobkyně neprokázala.

34. Žalovaný je přesvědčen, že pro posouzení metody, která byla použita k vypracování znaleckého posudku Ing. Kokiše, není podstatná její historie, ale pouze její efektivita. To, že konkrétní metodu využívala při své činnosti i STB, nijak neubírá na průkaznosti závěrů, které ze znaleckého posudku jmenovaného znalce vyplývají.

35. K námitkám, v nichž žalobkyně zpochybňuje hodnocení důkazů (vyjádření odborníků a znalecký posudek Mgr. Ing. Iva Bindera) provedené v napadeném rozhodnutí i v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Dodal, že vzhledem k tomu, že o stejných důkazech rozhodoval i v jiných řízeních (přezkoumávaných Městským soudem v Praze v řízení o žalobě vedeném pod sp. zn. 8 A 125/2017) a stejné důkazy rovněž posuzoval Krajský soud v Hradci Králové ve věci sp. zn. 16 C 14/2016, neměl žalovaný žádný důvod se od posouzení důkazů ve výše uvedených řízeních odchýlit.

36. Co se týče výslechu PhDr. M. L., žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k tomu, že se nejedná o důkaz o autorství Mgr. R. k předmětnému logu. Dle protokolu o výslechu hovořila svědkyně pouze o logu PRIM a nikoli o logu ELTON, které je předmětem tohoto řízení. Dále je její tvrzení v rozporu se svědeckou výpovědí pana Ž., ze které vyplývá, že se pan Mgr. R. na tvorbě loga ELTON nepodílel. Za zmínku stojí rovněž okolnost, že ani Krajský soud v Hradci Králové po rozsáhlém dokazování, které obsahovalo i zmíněný výslech svědků (včetně PhDr. M. L.), nedospěl k závěru o prokázaném autorství Mgr. R. ke zmíněným logům.

37. Přestože se v případě řízení ve věci ochranné známky ELTON a na něj navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220 jednalo o jiný typ řízení, zkoumaná otázka byla dle žalovaného v obou řízeních shodná – bylo jí prokázání autorství Mgr. R. k logu ELTON. De facto shodný byl rovněž důkazní materiál, ze kterého žalovaný v obou řízeních vycházel, přičemž jeho postup a závěry byly Městským soudem v Praze ve zmíněném rozsudku aprobovány.

38. Žalovaný je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že napadené rozhodnutí vychází z řádně zjištěného skutkového stavu, je správně, logicky a podrobně odůvodněno a bylo vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu i ZOZ.

39. Společnost ELTON hodinářská, a.s., jako osoba zúčastněná na řízení rovněž navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k věci samé uvedla, že dle jejího přesvědčení nebylo povinností žalovaného nařizovat ústní jednání a nebylo ani jeho povinností provádět důkaz originálními listinami z archivu. Nejenže byly tyto návrhy předloženy opožděně, tedy po lhůtě stanovené zákonem, ale i kdyby bylo možné tyto návrhy považovat za včasné, přesto nebyl žádný relevantní důvod těmto návrhům vyhovět. Od požadovaného ústního jednání nebylo možné očekávat jakékoliv další vyjasnění situace. Na ústním jednání by se sice mohla k věci vyjadřovat samotná žalobkyně jakožto účastnice řízení, tak jak požadovala, nicméně v pozici účastníka řízení měla neomezené právo vyjadřovat se písemnou formou, tedy vše nezbytné mohla a měla uplatnit u žalovaného písemně, v rámci zákonem stanovené námitkové lhůty. Obdobně to platí i pro požadavek na ohledání originálních materiálů z archivu. Žalovaný měl k dispozici fotokopie těchto materiálů, které byly pro posouzení věci zcela dostatečné. Nebylo možné očekávat změnu důkazní situace tím, že by byly předkládány originály. Ze strany žádného z účastníků řízení nebylo namítáno, že by předložené kopie neodpovídaly originálům listin, ze kterých byly pořízeny. Navíc není pravdou, že žalovaný se nikdy s originálními materiály z archivu Mgr. R. neseznámil. Originály těchto archivních materiálů byly prováděny jako důkaz například v rámci řízení před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 8 A 125/2017, a to konkrétně při jednání dne 20. 1. 2021, jemuž byl žalovaný přítomen a s originály těchto dokumentů se seznámil. Žalobkyně při tomto ústním jednání předložila soudu originály snímků z archivu a dále sama k věci vypovídala. Jelikož se v uvedeném soudním řízení jednalo o posouzení ochranné známky ELTON v grafické podobě, která je prakticky identická se zobrazením loga ELTON v napadeném označení, nelze předpokládat, že by žalobkyně při ústním jednání před žalovaným v nyní projednávané věci vypovídala něco jiného, než co uvedla při jednání před Městským soudem v Praze dne 20. 1. 2021. Při soudním jednání dne 20. 1. 2021 neuvedla žalobkyně nic podstatného, co by mohlo důkazní situaci nějak posunout nebo změnit. V řízení týkajícím se platnosti ochranné známky ELTON č. 159535 uváděla žalobkyně totožné argumenty a předkládala totožné důkazy, jako v nyní projednávané věci. Osoba zúčastněná na řízení proto považuje rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 125/2017–220 za významný, neboť soud se v něm se všemi argumenty a důkazy žalobkyně vypořádal a její žalobu zamítl. Není důvod, aby v nynějším soudním řízení byly argumenty a důkazy žalobkyně hodnoceny odlišně. Žalobkyně neuvádí žádné zásadní skutečnosti, které by použitelnosti závěrů uvedeného rozsudku bránily.

40. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že závěr soudního znalce Ing. Kokiše, podle kterého listina, jíž je zápis z porady z 18. 12. 1968 údajně prokazující autorství Mgr. R., vznikla na psacím stroji vyráběném až v letech 1973 – 1974, je nezvratný a nezpochybnitelný. Soudní znalec Ing. Kokiš si tento svůj závěr plně obhájil při jednání Krajského soudu v Hradci Králové, kde byl podroben i otázkám ze strany žalobkyně i dalších účastníků řízení či jejich právních zástupců. Znalecký posudek Ing. Kokiše rozhodně nelze zpochybnit tvrzeními o údajných metodách STB. Tento znalecký posudek jednoznačně zpochybňuje pravost a věrohodnost žalobkyní předkládaného důkazu – zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968. Závěr o tom, že tento zápis z porady je nevěrohodný a neprokazuje autorství Mgr. R., byl přijat jak soudy v rámci České republiky (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2019, č. j. 16 C 14/2016–679, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 8 A 125/2017– 220), tak i evropskými orgány (rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EU IPO ze dne 7. 9. 2018, sp. zn.: R 1159/2017–4, kde EU IPO přímo v odstavci 69 a rovněž v odstavci 79 uvádí, že daný dokument je padělkem, a dále v odstavci 71 uvádí, že pro prokázání autorství Mgr. R. je tento dokument zcela irelevantní).

41. Výslechem svědkyně PhDr. M. L. žalobkyně argumentovala i v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8 A 125/2017 a i ohledně této otázky je tedy možné odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017–220. Podle osoby zúčastněné na řízení neprokazuje výslech PhDr. M. L. ani autorství Mgr. R. k logu PRIM, natožpak jeho autorství k logu ELTON, o kterém PhDr. M. L. dokonce vůbec nehovořila.

42. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že se jeví vysoce nepravděpodobné, že by společnost ELTON hodinářská a.s. a její právní zástupci užívali po dobu cca 50 let neoprávněně logo ELTON ve velkém měřítku (původně na území celého Československa, později v rámci České republiky) a údajný autor (ať už by byl autorem kdokoliv) by se proti takovému užívání nebránil. Na tuto skutečnost rovněž poukázal čtvrtý odvolací senát EU IPO v rámci výše uvedeného rozhodnutí (odstavec 83) s tím, že věrohodnost tvrzení žadatelů o výmaz evropské známky je vysoce snížená skutečností, že slovo ELTON je dřívějším i současným názvem osoby zúčastněné na řízení a jejích právních předchůdců. Jinými slovy, žalobkyně nemůže bránit osobě zúčastněné na řízení v užívání loga ELTON, ani nemůže bránit tomu, aby si osoba zúčastněná na řízení takovéto logo (případně s dodatkem 1969 označujícím rok, kdy tento název a toto logo vzniklo) platně zaregistrovala jako svoji ochrannou známku.

43. Při ústním jednání před soudem konaném dne 18. 5. 2023 žalobkyně odkázala na podanou žalobu a zdůraznila, že je třeba rozlišovat autorství a vztahy k logu PRIM a logu ELTON. Ohledně předmětného loga ELTON doposud soudem rozhodnuto nebylo. Po poučení, že k obsahu správního spisu soud při rozhodování o žalobě přihlíží z úřední povinnosti, vzala žalobkyně zpět návrhy důkazů uplatněné v žalobě. Žalovaný při ústním jednání odkázal na prvostupňové a napadené rozhodnutí a setrval na tom, že tato rozhodnutí vychází z reálně zjištěného skutkového stavu a byla vydána v souladu se zákonem. Osoba zúčastněná na řízení při ústním jednání taktéž odkázala na své písemné vyjádření k žalobě a poukázala na to, že totožné otázky byly již Městským soudem v Praze řešeny v řízení vedeném pod sp. zn. 8 A 125/2017. Důkazní návrhy osoby zúčastněné na řízení, které byly uplatněny v jejím písemném vyjádření k žalobě, soud usnesením zamítl, protože rozsudek ve věci sp. zn. 8 A 125/2017 je soudu jednak znám z úřední činnosti a navíc byl v mezidobí Nejvyšším správním soudem zrušen, ostatní listiny označené jako důkaz osobou zúčastněnou na řízení jsou pak součástí správního spisu, z něhož soud při posouzení věci samé obligatorně vychází. Pro úplnost je třeba uvést, že právní zástupce žalobkyně se ústního jednání před soudem nezúčastnil; svou neúčast předem omluvil, přičemž v písemné omluvě stručně shrnul jednotlivé žalobní body.

44. Při rozhodování o žalobě soud vyšel zejména z této právní úpravy:

45. Podle § 7 odst. 1 písm. i) ZOZ ve znění účinném do 31. 12. 2018 přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") osobou, které náležejí práva k autorskému dílu, pokud autorské dílo může být užíváním přihlašovaného označení dotčeno.

46. Podle § 25 odst. 1 ZOZ ve znění účinném do 31. 12. 2018 osoby uvedené v § 7 mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.

47. Podle § 25 odst. 2 ZOZ ve znění účinném do 31. 12. 2018 námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Spolu s námitkami je namítající povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu; není–li správní poplatek zaplacen, považují se námitky za nepodané.

48. Podle čl. II. bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 286/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, byly–li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podány námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku, posuzují se podle zákona č. 441/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

49. Podle čl. II. bodu 9 přechodných ustanovení zákona č. 286/2018 Sb., účinky procesních úkonů učiněných ve všech řízeních, která nebyla skončena ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle zákona č. 441/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

50. Podle § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ ve znění účinném od 1. 1. 2019 přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") osobou, které náležejí práva k autorskému dílu, pokud autorské dílo může být užíváním přihlašovaného označení dotčeno.

51. Podle § 25 odst. 1 ZOZ ve znění účinném od 1. 1. 2019 osoby uvedené v § 7 mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.

52. Podle § 25 odst. 2 ZOZ ve znění účinném od 1. 1. 2019 námitky musejí být odůvodněny a doloženy důkazy umožňujícími projednání každé z námitek. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží.

53. Podle § 45 odst. 1 ZOZ nestanoví–li tento zákon jinak, platí pro řízení o ochranných známkách správní řád, s výjimkou ustanovení o ověřování plných mocí pro neurčitý počet řízení, o ověřování úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány cizích států, o přerušení řízení, o lhůtách pro vydání rozhodnutí, o ochraně proti nečinnosti, dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu a ustanovení o zákazu změny napadeného rozhodnutí z důvodu ztráty možnosti odvolat se.

54. Podle § 49 odst. 1 věty prvá správního řádu ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné.

55. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

56. Soud předně konstatuje, že rozkladem namítajících nebyl napaden výrok III. prvostupňového rozhodnutí, jímž Úřad zastavil řízení o námitkách podaných namítajícími podle § 7 odst. 1 písm. k) ZOZ ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2019. Proti výroku II. prvostupňového rozhodnutí pak žalobkyně nemohla svým rozkladem brojit, neboť Úřad tímto výrokem rozhodl o námitkách podaných jiným subjektem (společností MPM – QUALITY, v. o. s.). Rozklad žalobkyně, o němž bylo (též) rozhodnuto napadeným rozhodnutím, tedy nutně směřoval výlučně proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí.

57. Před vlastním posouzením věci považuje soud za nutné zdůraznit, že řízení o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek je ovládáno přísnou koncentrační zásadou zakotvenou v § 25 a § 26 ZOZ. Bylo tomu tak jak již v době před 1. 1. 2019, kdy žalobkyně a další namítající podali námitky proti napadenému označení (jejich námitky podané k poštovní přepravě dne 13. 2. 2018 byly Úřadu doručeny dne 16. 2. 2018), a stejně je tomu i po uvedeném datu, kdy nabyla účinnosti novela ZOZ provedená zákonem č. 286/2018 Sb.

58. Podle § 25 a § 26 ZOZ mohou osoby uvedené v ustanovení § 7 téhož zákona účinně podat námitky pouze v relativně krátké lhůtě 3 měsíců běžící od zveřejnění přihlášky, a to výlučně z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek přitom dle výslovného znění zákona nelze prodloužit ani její zmeškání prominout. Námitky musí být podány písemně a zároveň musí být odůvodněny a doloženy důkazy, které umožňují projednání každé z námitek.

59. Vymezení rozsahu námitek proti zápisu přihlašovaného označení a jejich věcné zdůvodnění, tj. uvedení konkrétních důvodů skutkových i právních, které brání zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek, jakož i doložení námitkových tvrzení relevantními důkazy je ve výlučné dispozici namítajícího, který tak ovšem může učinit pouze v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě. Povinností namítajícího je soustředit veškerou argumentaci k jím uplatňovaným námitkovým důvodům do písemných námitek předložených Úřadu ve stanovené tříměsíční lhůtě a v té samé lhůtě zároveň Úřadu předložit veškeré důkazy k prokázání námitkových tvrzení. Nedostatečnost námitkových tvrzení přitom nemůže být zhojena pouhým předložením listinných důkazů, neboť není úkolem správního orgánu, aby z listinných důkazů dle vlastní úvahy „extrahoval“ chybějící zdůvodnění námitek proti zápisu přihlašovaného označení, jehož uvedení je zákonnou povinností namítajícího. Je tedy třeba rozlišovat mezi námitkami, resp. jejich zdůvodněním na straně jedné a důkazy předloženými na jejich podporu na straně druhé (shodně viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015 č. j. 9 A 54/2012 – 53).

60. Namítající není oprávněn včas uplatněné námitky po uplynutí stanovené lhůty jakkoliv rozšiřovat o další námitkové důvody, doplňovat nová skutková tvrzení vztahující se k již uplatněným námitkovým důvodům či svá dosavadní skutková tvrzení měnit. Stejně tak nemůže po uplynutí této lhůty předkládat Úřadu nové důkazy k prokázání svých námitkových tvrzení. Úřad má totiž zákonem zapovězeno přihlížet k jakémukoliv doplnění námitek či důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené zákonem. Pro rozhodnutí o námitkách jsou tak relevantní pouze včas uplatněné námitky (jejich skutkové a právní zdůvodnění) a důkazy k jejich prokázání, které byly namítajícím předloženy v zákonem stanovené lhůtě.

61. Je zřejmé, že účelem těchto striktních omezení je urychlení řízení o zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek a zabránění případným průtahům v řízení či obstrukcím ze strany namítajících, jež by spočívaly v dodatečném uvádění dalších námitkových tvrzení či předkládání nových důkazů kdykoliv v průběhu námitkového řízení.

62. S přihlédnutím k výše zmíněné koncentrační zásadě zároveň není možné, aby neunesení důkazního břemene namítajícími v námitkovém řízení před Úřadem bylo zhojeno navrhováním a prováděním dalších důkazů v řízení před soudem. Jsou–li rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zbudována na závěru o neunesení důkazního břemene namítajícími, nemůže je soud označit za nezákonná na základě nově uplatňovaných tvrzení, která namítající v rozporu s koncentrační zásadou nevtělili do včas podaných námitek, či na základě nových důkazů provedených až v řízení před soudem, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě předloženy Úřadu, čímž mu bylo znemožněno, aby se jimi v námitkovém řízení zabýval. Opačný postup by byl nepřípustným zasahováním do činnosti Úřadu a rovněž jeho obcházením, neboť by ve výsledku přenášel rozhodovací pravomoc ve věci samé ze správního orgánu na správní soud. Pokud by takto soud postupoval, zcela by tím popřel nejen koncentrační zásadu ovládající námitkové řízení před žalovaným, ale též zásadu subsidiarity soudního přezkumu.

63. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že otázka, zda určité osobě svědčí autorská práva, která dle jejího tvrzení mohou být napadenou ochrannou známkou dotčena, je předmětem zkoumání v rámci posuzování věcné, nikoliv procesní legitimace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2011, čj. 8 As 25/2011–107). Námitky vztahující se k posouzení této otázky tudíž nelze označit za námitky toliko procesního charakteru, na které se koncentrační zásada nevztahuje.

64. V rámci vlastního vypořádání žalobních námitek soud uvádí, že žalovaný nepochybil, jestliže nevyhověl požadavku namítajících na nařízení ústního jednání za účelem ohledání originálních materiálů z pozůstalosti Mgr. R. a provedení výslechu žalobkyně. Je pravdou, že žalobkyně byla v postavení účastníka námitkového řízení, což znamená, že nemohla být v téže věci vyslýchána jako svědek. Její případný výslech při ústním jednání by tedy byl výslechem účastníka. V každém případě by se ale jednalo o provedení důkazu, k němuž by žalovaný nemohl při rozhodování ve věci samé jakkoliv přihlížet, protože nebyl namítajícími uplatněn v zákonem stanovené lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky (požadavek na provedení výslechu žalobkyně poprvé zazněl až v Doplnění důkazů ze dne 14. 5. 2019). Žalovaný s ohledem na opožděné navržení takového důkazu oprávněně nepřikročil k jeho provedení.

65. Soud k tomu doplňuje, že i kdyby namítající nesledovali návrhem na provedení (účastnického) výslechu žalobkyně při ústním jednání doplnění dokazování, ale „toliko” doplnění jejich námitkových tvrzení, jednalo by se o postup odporující výše popsané koncentrační zásadě, která brání tomu, aby namítající po uplynutí zákonem stanovené lhůty doplňoval skutková tvrzení vztahující se k již uplatněným námitkovým důvodům. Žalobkyni nic nebránilo v tom (ba naopak bylo to její povinností), aby vylíčila rozhodné skutečnosti týkající se uplatněných námitkových důvodů všechny písemně ve lhůtě stanovené zákonem pro podání námitek. Jestliže tak z jakéhokoliv důvodu neučinila, jde tato skutečnost plně k její tíži. V žádném případě však tuto nečinnost nemohla dodatečně zhojit formou „účastnického výslechu” při ústním jednání před Úřadem.

66. Ke včas podaným námitkám byly jako důkaz připojeny mj. kopie materiálů nesoucích vyobrazení log ELTON a PRIM, které dle namítajících pochází z pozůstalosti po Mgr. R. Žalobkyně nevysvětlila, v čem se liší důkazní síla těchto kopií, které Úřad i orgán rozhodující o rozkladu ve svých rozhodnutích hodnotili z věcného hlediska, od důkazní síly originálů a z jakého důvodu považovala za nezbytné provedení důkazu ohledáním originálů těchto materiálů při ústním jednání před Úřadem. Pokud se originály materiálů, které měly být provedeny jako důkaz při ústním jednání, svou kvalitou či obsahem liší od kopií předložených Úřadu v koncentrační lhůtě, jednalo by se nepochybně o nové důkazy, ke kterým by žalovaný nemohl vzhledem k jejich opožděnému předložení přihlédnout. V opačném případě, pokud se originály obsahově shodují s kopiemi, postačovaly pro posouzení věci samé kopie, které byly žalovanému (včas) předloženy. Ať tak či onak, k provádění důkazu ohledáním originálů těchto materiálů při ústním jednání nebyl důvod.

67. Soud zároveň přisvědčuje žalovanému, že namítajícími předložené kopie materiálů (negativů, fotografií) s logy ELTON a PRIM nemohou být důkazem o autorství Mgr. R. k těmto logům, neboť z nich nelze učinit závěr o tom, která osoba je autorem těchto log. Autorství konkrétní osoby k logu ELTON tudíž nemohou osvědčovat ani originály těchto materiálů, na nichž jsou zachyceny stejné údaje jako na předložených kopiích.

68. Procesní návrh účastníků řízení (zde namítajících) na nařízení ústního jednání vskutku není důkazem, na jehož uplatnění by se vztahovala koncentrační zásada. Podle § 49 odst. 1 věty prvá správního řádu ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. ZOZ nestanoví Úřadu povinnost nařídit v případě námitkového řízení ústní jednání. V posuzované věci žalovaný dovodil, že nařízení ústního jednání není ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné, neboť namítající se ústního jednání domáhali výlučně za účelem provedení opožděně navržených důkazních prostředků (účastnického výslechu žalobkyně a ohledání originálů materiálů nesoucích vyobrazení log ELTON a PRIM), jejichž provedení nadto Úřad neshledal potřebným, tím méně nezbytným pro posouzení věci samé. S tímto závěrem žalovaného se soud plně ztotožňuje a dodává, že pouhé přesvědčení namítajících o nezbytnosti provedení důkazu ohledáním originálních materiálů pro uplatnění jejich práv a splnění účelu řízení, které deklarovali v Doplnění důkazů ze dne 14. 5. 2019, povinnost nařídit ústní jednání Úřadu nezakládá.

69. Žalobkyně akcentuje význam ohledání originálních materiálů s poukazem na protokol z jednání Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018 a prvoinstanční rozsudek téhož soudu, které byly žalovanému předloženy jako přílohy Doplnění důkazů ze dne 14. 5. 2019. I na tyto dodatečně předložené listiny je však nutno vztáhnout výše popsanou koncentrační zásadu, podle níž k nim žalovaný při posuzování důvodnosti námitek vůbec nemůže přihlížet. To, že zmíněné listiny byly vydány až po uplynutí koncentrační lhůty, je zcela irelevantní. Smyslem koncentrační zásady je soustředit veškerá námitková tvrzení a k nim přináležející důkazy hned na počátku námitkového řízení a zabránit jejich dalšímu rozšiřování, o což se žalobkyně spolu s dalšími namítajícími pokusila právě tím, že do námitkového řízení po více než roce nepřípustně „vtáhla” další listinné důkazy v podobě protokolu z jednání Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018 a následně vydaného prvoinstančního rozsudku téhož soudu a začala poukazovat na jejich význam ve spojení s již předloženými důkazy, popřípadě argumentovat novými skutkovými okolnosti, které z nich vyplývaly. Takový postup byl dle názoru soudu v příkrém rozporu se zásadou koncentrace námitkového řízení a jeho akceptace by ve výsledku znamenala naprosté popření této zásady, neboť namítajícím by tak bylo umožněno vnášet do řízení skutkové novoty (zde například v podobě tvrzení, že spoluautorkou předmětného loga byla D. N.) a předkládat nové důkazy k jejich prokázání. Námitkové řízení, jež má být soustředěno výlučně na projednání námitkových tvrzení uplatněných v zákonem stanovené lhůtě a posouzení k nim (v téže lhůtě) předložených důkazů, by se tak rozšířilo na předem neomezený okruh skutkových tvrzení a důkazů, jež by namítající mohli uplatňovat de facto kdykoliv. Se stejným odůvodněním, že určitý důkaz neexistoval v době podání přihlášky napadeného označení a následných tří měsíců, by totiž žalobkyně mohla v průběhu námitkového řízení postupně předkládat žalovanému veškerá další rozhodnutí správních orgánů či soudů, která budou po zahájení řízení o námitkách vydána a budou se jakkoliv týkat otázky autorství k logům PRIM a ELTON, například budoucí rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a požadovat, aby žalovaný vzal i tyto důkazy v potaz při rozhodování v nyní projednávané věci. Žalovanému je pak třeba vytknout, že na tuto aktivitu namítajících do jisté míry přistoupil a jimi nově předložené listinné důkazy hodnotil i z věcného hlediska namísto toho, aby k nim jako opožděně předloženým vůbec nepřihlížel. Vytčené pochybení žalovaného však v posuzované věci nemělo za následek nezákonné rozhodnutí, neboť ve výsledku vedlo ke stejnému závěru, k němuž by žalovaný dospěl i v případě, že by k těmto namítajícími dodatečně předloženým důkazům (protokol z jednání Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2018, prvoinstanční rozsudek téhož soudu) nepřihlížel.

70. Pouze na okraj soud uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové v prvoinstančním rozsudku dospěl k závěru, že autorské právo Mgr. R. k logům ELTON a PRIM nebylo jednoznačně prokázáno (viz body 50 a 51 rozsudku). Skutečnost, že jmenovaný soud označil za neprokázané rovněž to, že jejich autorem je pan Ž., je pro posouzení důvodnosti námitkových tvrzení žalobkyně a zákonnosti napadeného rozhodnutí nepodstatná. V námitkovém řízení tížilo důkazní břemeno žalobkyni (a další namítající) a jejich povinností bylo prokázat existenci jimi tvrzeného autorského práva Mgr. R. k logu ELTON, nikoliv to, kdo autorem předmětného loga není.

71. Neobstojí ani argumentace žalobkyně o údajném dvojím metru uplatňovaném žalovaným. Předmětem soudního řízení v této věci je posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí a nikoliv přezkum zákonnosti rozhodnutí žalovaného v řízení týkajícím se neplatnosti ochranné známky PRIM č. 165917. Jak bylo soudem konstatováno v předchozím odstavci tohoto rozsudku, v námitkovém řízení skutečně tížilo důkazní břemeno namítající. Aby žalobkyně uspěla s námitkami opírajícími se o námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ [dříve písm. i) téhož ustanovení], bylo její povinností prokázat, že je osobou, které náležejí práva k autorskému dílu v podobě loga ELTON, a pokud tato práva odvozovala od osoby Mgr. R. jakožto údajného autora předmětného loga, musela v první řadě prokázat, že autorem loga ELTON byl skutečně Mgr. R. Na požadavku žalovaného na jednoznačném prokázání této skutečnosti žalobkyní soud neshledává nic nezákonného.

72. Všechny důkazy předložené namítajícími v zákonné lhůtě Úřad a také orgán rozhodující o rozkladu ve svých rozhodnutích posoudili v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, a to včetně kopií materiálů s vyobrazeními log ELTON a PRIM. Žalovaný v napadeném rozhodnutí hodnotil též namítajícími předložený znalecký posudek Mgr. Ivo Bindera ze dne 26. 3. 2015 a čestné prohlášení tohoto znalce ze dne 19. 12. 2016; jiná (řečeno slovy žalobkyně) odborná posouzení k námitkám připojena nebyla.

73. Tvrzení žalobkyně, že v řízení bylo prokázáno, že logo ELTON bylo dodáno do podniku ELTON manželkou Mgr. R., neodpovídá skutečnosti. Důkaz v podobě dopisu ze dne 8. 11. 1968 adresovaného D. N., který namítající v námitkách označili k prokázání tohoto tvrzení, nebyl k námitkám přiložen, a Úřad jej proto nemohl brát v úvahu (viz str. 23 prvostupňového rozhodnutí). Žádné důkazy, jež by uvedenou skutečnost, tj. dodání loga ELTON do národního podniku ELTON D. N., tedy namítající Úřadu v zákonem stanovené lhůtě nepředložili.

74. Soud shledal nedůvodnými též námitky, jimiž žalobkyně zpochybňuje metodu použitou k vypracování znaleckého posudku Ing. Pavla Kokiše, na jehož základě byl zápis z porady ze dne 18. 12. 1968 předložený namítajícími jako jeden z důkazů označen za neautentický a nevěrohodný. Argumentu žalobkyně, že se nejedná o žádnou vědeckou či odbornou metodu, ale o metodu bývalé STB, kterou nelze ověřit, není možné přisvědčit. Metoda, kterou soudní znalec Ing. Pavel Kokiš jmenovaný pro obory kriminalistika – technické zkoumání listin a písmoznalectví – strojové písmo ve znaleckém posudku použil, je založena na poznatku, že u psacích strojů československé výroby lze ke zjištění doby vyhotovení strojopisné listiny využít skutečnosti, že od roku 1963 byly u psacích strojů jejich výrobcem pravidelně vždy po dvou letech prováděny změny v řezu liter některých písmen. Vyhodnocením strojopisné listiny je tak možné zjistit rozmezí doby vyhotovení použitého psacího stroje, a to v rozmezí dvou let. Na aplikaci tohoto poznatku a jeho užití znalcem není zhola nic nevědeckého či neodborného a žalobkyně jeho pravdivost nezpochybnila žádným relevantním tvrzením. I kdyby stejnou metodu v minulosti užívala bývalá STB k určení přibližného data vyhotovení strojopisných listin, jak tvrdí žalobkyně, nedokládalo by to neodbornost či neověřitelnost této metody. K tomu je ovšem nutno dodat, že závěr žalovaného o nevěrohodnosti zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968 je založen nejen na zjištění znalce, že tato listina nebyla vyhotovena v době její datace, ale o několik let později, protože byla napsána na psacím stroji vyrobeném až v letech 1973 až 1974, ale i na řadě dalších zjištění (absence podpisů na dané listině, zmínka v jejím textu o Ministerstvu průmyslu a obchodu, které vzniklo až v roce 1992). Není divu, že žalobkyně v žalobě raději význam této listiny relativizuje konstatováním, že již „ztratila svůj původní význam.” Tato listina není v žádném případě autentickým dokumentem – s ohledem na výše uvedené se prokazatelně jedná o padělek, který nemůže prokazovat pravdivost jeho obsahu. Výslech pana Ž. při ústním jednání před Krajským soudem v Hradci Králové, který žalobkyně v souvislosti s touto listinou v žalobě zmiňuje, rozhodně neprokazuje její autenticitu, nehledě k tomu, že pan Ž. jako svědek ve své výpovědi jakékoliv jednání mezi národním podnikem Elton a Mgr. R. výslovně popřel.

75. Tvrzení žalobkyně, že ze znaleckého posudku Mgr. Bindera jasně plyne, že autorem loga ELTON je Mgr. R., je pouhou negací závěru žalovaného, jenž posudku jmenovaného znalce takovou důkazní hodnotu nepřiznal. Přestože Úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl několik důvodů, pro které označil posudek Mgr. Bindera za nepřesvědčivý a neschopný prokázat autorství Mgr. R. logu ELTON (posudek vycházel z nevěrohodného zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968, loga ELTON se týkal jen okrajově a dle porovnání písmen užitých v logu ELTON s písmem Gothic Barell Úřad na rozdíl od znalce dospěl již dříve k závěru o jejich nepodobnosti, a to včetně písmene „O”), žalobkyně proti těmto závěrům v žalobě až na tvrzení o autenticitě zápisu z porady ze dne 18. 12. 1968, k němuž se soud vyjádřil shora, žádné konkrétní námitky nevznesla, a jejich správnost tedy nezpochybnila. Soudu nepřísluší, aby se sám domýšlel a dovozoval, z jakých skutkových či právních důvodů žalobkyně nesouhlasí s posouzením důkazů ze strany žalovaného. V souladu s § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. bylo povinností žalobkyně, aby tyto důvody výslovně vtělila do žalobních bodů.

76. Na závěru žalovaného, že kvalifikaci čestného prohlášení znalce Mgr. Ing. Ivo Bindera ze strany Úřadu je nutno posuzovat ve spojení se samotným znaleckým posudkem, není zhola nic nepochopitelného, neboť jmenovaný znalec v čestném prohlášení obhajuje svůj postup při vypracování znaleckého posudku a závěry, k nimž v tomto posudku dospěl. Žalobkyně i ve vztahu k čestnému prohlášení znalce argumentuje tím, že záznam z porady ze dne 18. 12. 1968 byl pouze jedním z podkladů znaleckého posudku, a že autenticita tohoto záznamu byla prokázána výslechem pana Ž. (při ústním jednání před Krajským soudem v Hradci Králové). K tomu nelze než zopakovat, že svědecká výpověď pana Ž. při jednání před Krajským soudem v Hradci Králové neprokazuje autenticitu záznamu z porady ze dne 18. 12. 1968, který je zcela nevěrohodným padělkem. Soud přisvědčuje rovněž závěru vyjádřenému v prvostupňovém rozhodnutí Úřadu, že znalec Mgr. Ing. Ivo Binder k závěru, že autorem log PRIM a ELTON je Mgr. R., ve znaleckém posudku dospěl též na základě informací, které čerpal ze záznamu z porady ze dne 18. 12. 1968. O tom svědčí již druhá strana jeho posudku, kde po konstatování, že autora loga je nutno hledat mimo tehdejší firemní zaměstnance, výslovně cituje zmíněný záznam z porady uložený v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. Stejně tak v resumé znaleckého posudku znalec uvádí, že k jednoznačnému závěru o autorství Mgr. R. k logům ELTON/PRIM dospěl (mj.) „na základě studia listinného materiálu, uloženého ve státním archívu”, čímž má nepochybně na mysli onen záznam z porady ze dne 18. 12. 1968, neboť o jiných listinách uložených v archivu se v posudku nezmiňuje. Úřad tudíž nijak nepochybil, jestliže označil za nepravdivé tvrzení znalce uvedené v jeho čestném prohlášení, že tyto materiály jenom potvrzují jeho názor, nikoliv že se o ně v posudku opírá.

77. Polemika žalobkyně se závěry vyjádřenými v bodě 43 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové je v nyní projednávané věci bezpředmětná. Nehledě k tomu, že se žalobkyně takto vymezuje proti listinnému důkazu, který žalovanému předložila (spolu s ostatními namítajícími) právě ona, jedná se v prvé řadě o důkaz předložený namítajícími opožděně, a žalovaný k němu proto při rozhodování v dané věci neměl vůbec přihlížet. Okruh důkazů, které provedl Krajský soud v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 14/2016 a které následně posoudil v prvoinstančním rozsudku, nelze směšovat s okruhem důkazů, jež Úřadu v zákonem stanovené lhůtě předložili k prokázání uplatněných námitkových tvrzení namítající. Jediným znaleckým posudkem, jenž byl Úřadu předložen namítajícími včas, byl znalecký posudek vypracovaný Mgr. Ing. Ivem Binderem, jenž žalovaný posoudil výše popsaným způsobem.

78. Není pravdou, že žalovaný pouze nekriticky vychází z nepravomocného soudního rozhodnutí (Krajského soudu v Hradci Králové). Žalovaný samostatně posoudil všechny důkazy, jež mu byly namítajícími předloženy v zákonem stanovené lhůtě, a vlastní závěry ohledně jejich posouzení náležitě rozvedl v prvostupňovém rozhodnutí Úřadu a posléze v napadeném rozhodnutí. Obě tato rozhodnutí z procesního hlediska tvoří jeden celek. Podpůrným odkazem na závěry, k nimž v prvoinstančním rozsudku dospěl Krajský soud v Hradci Králové, žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil pouze to, že ani soud v civilním řízení na základě dalších jím provedených důkazů nepřisvědčil tvrzením žalobkyně (a dalších namítajících) o autorství Mgr. R. k logu ELTON.

79. Žalobní námitky, jež se upínají k hodnocení výslechu PhDr. M. L. žalovaným, rovněž nemohou obstát. Žalobkyně mj. s odkazem na § 25 ZOZ tvrdí, že namítající v řízení předmětný důkaz řádně označili, resp. že řádně uvedli námitkový důvod dle dotčeného zákonného ustanovení, námitky řádně odůvodnili a doložili a řádně označili důkazy umožňující projednání každé z námitek. V námitkách ze dne 6. 2. 2018, jež byly žalovanému doručeny dne 16. 2. 2018, však o PhDr. M. L. není ani slovo, a stejně tak zde není v rámci označení důkazů uvedeno, že namítající navrhují, aby byla vyslechnuta jako svědek. Soud pro úplnost dodává, že jméno PhDr. M. L. namítající vůbec nezmínili ani v Doplnění důkazů ze dne 6. 5. 2019. To, že tuto osobu vyslechl jako svědkyni při jednání Krajský soud v Hradci Králové, a její jméno proto figuruje jak v protokolu o ústním jednání, tak v prvoinstančním rozsudku jmenovaného soudu, automaticky neznamená, že Úřad měl považovat její svědeckou výpověď za důkaz navržený namítajícími, nebo dokonce za nedílnou součást jejich námitkových tvrzení. Jak již bylo soudem konstatováno shora, je třeba rozlišovat mezi námitkami, resp. jejich zdůvodněním na straně jedné a důkazy předloženými na jejich podporu na straně druhé. Není úkolem správního orgánu, aby z listinných důkazů dle vlastní úvahy „extrahoval“ chybějící zdůvodnění námitek proti zápisu přihlašovaného označení.

80. Protože důkaz v podobě svědecké výpovědi PhDr. M. L. namítající k prokázání svých námitkových tvrzení v zákonem stanovené lhůtě neoznačili, nemůže se jej žalobkyně úspěšně dovolávat ani v žalobě. Pouze obiter dictum soud uvádí, že jmenovaná svědkyně v rámci svědecké výpovědi před soudem neuvedla, že by se před ní Mgr. R. označil za autora loga ELTON. Argumentaci, v níž žalobkyně dovozuje, že byla–li loga PRIM a ELTON na společném materiálu a Mgr. R. dle výpovědi PhDr. M. L. prohlásil své autorství k logu PRIM, musí být také autorem loga ELTON, soud odmítá jako nepodloženou konstrukci vycházející toliko z domněnek a předpokladů, jež se nadto opírá o důkaz (v podobě svědecké výpovědi PhDr. M. L.), který nebyl žalobkyní ani dalšími namítajícími uplatněn v zákonem stanovené lhůtě, a tudíž k němu nebylo možné v námitkovém řízení přihlížet.

81. Skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vyústěním námitkového řízení, zatímco rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220 byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí předsedy Úřadu vydanému v řízení o návrhu žalobkyně a jejího manžela na prohlášení již zapsané ochranné známky ELTON č. 159535 za neplatnou, nebránila tomu, aby žalovaný v napadeném rozhodnutí na důkaz správnosti svých závěrů odkázal na zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze. Žalovaný v této souvislosti zohlednil, že obě správní řízení, v nichž žalobkyně se svým manželem vystupovali na straně navrhovatelů, resp. namítajících a společnost Elton hodinářská, a. s., na straně vlastníka, resp. přihlašovatele, vykazovala velmi podobné skutkové a právní okolnosti – navrhovateli/namítajícími v nich bylo shodně uplatněno starší majetkové autorské právo a hodnoceny byly shodné důkazy i argumentace navrhovatelů/namítajících. Rovněž tak soud v rozsudku ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220, který ke dni vydání napadeného rozhodnutí existoval a byl v právní moci, posuzoval na základě podobných či shodných skutkových a právních okolností stejnou rozhodnou otázku, jíž je otázka existence autorského práva Mgr. R. k logu ELTON. K tomu je zapotřebí doplnit, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017– 220 byl v řízení o kasační stížnosti zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2022 č. j. 2 As 45/2021 – 66, ke dni rozhodování soudu o žalobě v nyní projednávané věci neexistuje, a v něm obsažené závěry tak nemohou ani podpůrně prokazovat správnost závěrů, k nimž žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl.

82. Demonstrativní výčet ustanovení správního řádu a ZOZ, k jejichž porušení dle žalobkyně došlo ze strany žalovaného, není sám o sobě způsobilou žalobní námitkou (bodem), neboť z něj nelze seznat, z jakých konkrétních skutkových či právních důvodů považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za rozporné se zákonem, resp. s jí označenými zákonnými ustanoveními. Pokud tedy žalobkyně v žalobě uvedla, že v napadeném rozhodnutí a v řízení, které mu předcházelo, došlo k porušení několika ustanovení správního řádu (zejména § 2, § 3, § 7, § 36, § 49, § 50, § 51, § 52) a ZOZ (zejména § 25), soud takto obecně formulované tvrzení hodnotil pouze v tom rozsahu, v jakém nalezlo svůj odraz v konkrétně uplatněných žalobních námitkách.

83. Lze shrnout, že žalovaný v námitkovém řízení náležitě vyhodnotil veškeré důkazy předložené namítajícími v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě běžící od zveřejnění přihlášky, a na základě jejich posouzení oprávněně dospěl k závěru, že neprokazují klíčové tvrzení namítajících o tom, že autorem loga ELTON tvořícího napadené označení je Mgr. R. Úvahy, jimiž se žalovaný v projednávané věci při hodnocení důkazů řídil, považuje soud za logické a řádně zdůvodněné, přičemž jejich správnost a zákonnost nebyla žalobními námitkami vyvrácena. Soud zároveň neshledal, že by řízení před žalovaným bylo zatíženo vadami, jež by mohly mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

84. Nad rámec vlastního posouzení žalobních námitek považuje soud za potřebné dodat, že má ve shodě s názorem vyjádřeným osobou zúčastněnou na řízení za to, že se jeví vysoce nepravděpodobné, že by se Mgr. R. či po jeho smrti (zemřel v roce 2003) paní D. N. jako jeho dědička nebránili proti dlouhodobému a rozsáhlému porušování autorských práv Mgr. R. spočívajícímu v neoprávněném užívání loga ELTON ze strany národního podniku Elton a jeho právních nástupců. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 3. 2004 č. j. 26 D 1372/2003 – 42 předloženého Úřadu namítajícími spolu s námitkami je zřejmé, že Mgr. R. dokázal svá autorská práva aktivně hájit a uplatňovat v řízeních před soudy (viz body 8 a 9 výroku III zmíněného usnesení). I kdyby byl Mgr. R. skutečně autorem loga ELTON, což namítající neprokázali, jeho naprostá a několik desetiletí trvající pasivita ohledně uplatňování autorských práv k tomuto logu by nutně vedla k závěru, že s užíváním tohoto díla ze strany národního podniku Elton a jeho právních nástupců souhlasil (rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 7. 9. 2018 ve věci R 1159/2017–4 v bodě 77 v této souvislosti hovoří o tiché nebo implicitní licenci).

85. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

86. Jelikož žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

87. Soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.