15 A 96/2014 - 48

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: Stop tunelům, o.s., IČ 22879552, se sídlem Na Valech 3, 400 01 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, Řetězová 2, 405 02 Děčín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.10.2014, č.j. 216/UPS/2014-3, JID:114616/2014/KUUK/Ham, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 21.10.2014, č.j. 216/UPS/2014-3, JID:114616/2014/KUUK/Ham se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 21.10.2014, č.j. 216/UPS/2014-3, kterým žalovaný, jako nepřípustné zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, stavebního odboru, ze dne 2.5.2013, č.j. MM/SO/S/92653/2013/Kk, který výrokem I. rozhodl podle § 94 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), o změně územního rozhodnutí na stavbu „Napojení pozemků severně od silnice I/62 v Ústí n. L. na pozemku p. č. 84/2, 84/3, 758/3, 758/78, 758/71, 771/1, 771/2, 773, 777/1, 777/6, 777/10, 1167/1, 1167/3, 1167/4, 1167/5, 1167/6, 1167/ 12, 1167/13, 1168/1, 1168/17, 777/4, 777/9, 1167/20, 1167/17, 1167/21, 1167/19, 1167/18, 1167/15, 1167/16, 1168/1 (změna) v k. ú. Krásné Březno a dočasně umístěna (změna) na p. č. 771/4, 758/122, 758/123, 777/15, 1167/22, 777/18, 777/16, 778/2, 777/17, 777/2 v k. ú. Krásné Březno“ a výrokem II. prodloužil podle § 93 odst. 3 stavebního zákona o 2 roky platnost územního rozhodnutí vydaného stavebním odborem Magistrátu města Ústí nad Labem dne 10.10.2008, č.j. MM/SO/S/50095/2008/Kk, a změnu územního rozhodnutí ze dne 7.2.2011, č.j. MM/SO/S/6472/2011/Kk, na stavbu „Napojení pozemků severně od silnice I/62 v Ústí nad L.“ Žalobce vedle zrušení napadeného rozhodnutí požadoval náhradu nákladů řízení a určení, že je řádným účastníkem řízení o prodloužení platnosti shora uvedeného územního rozhodnutí. Žalobce namítal, že jej žalovaný odepřením účastenství v uvedeném řízení, zkrátil na jeho právech vyplývajících z čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na procesním právu podávat námitky v řízení, ačkoli zákonem stanovená povinnost stavebního úřadu vypořádat se se závaznými stanovisky, námitkami a připomínkami, předpokládá účast veřejnosti na tomto řízení. Konkrétní pochybení žalovaného spatřoval žalobce v nesprávném vymezení okruhu účastníků řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí. Žalovaný okruh účastníků řízení o prodloužení územního rozhodnutí omezil, v rozporu se zněním stavebního zákona, na účastníky řízení, v němž bylo vydáno územní rozhodnutí. Žalovaný dovodil, že nemohl-li být žalobce účastníkem územního řízení [v době jeho zahájení žalobce neexistoval a neměl řádně podanou žádost o informování podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny)], nemůže být ani účastníkem řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, jakkoliv v době jeho zahájení již uvedené podmínky splňoval. Žalobce poukazoval na nesprávnost této argumentace i odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.4.2012, č.j. 7 As 25/2012-21, z něhož vyvodil, že spolek (za určitých podmínek) v době zahájení řízení nemusí mít podanou žádost o informování, ale nemusí ani existovat (pokud tím výrazně nezkomplikuje řízení), natož aby musel existovat v řízení, které předcházelo tomu řízení, jehož se chce spolek účastnit. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že v řízení o prodloužení územního rozhodnutí není posuzován vliv záměru na životní prostředí, neboť tento nezohledňuje časové omezení rozhodnutí, které je stanoveno právě proto, že se v průběhu času mohou změnit vnější podmínky. Význam časového omezení žalobce demonstroval odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.9.2014, č.j. 9 As 74/2012-39, z něhož vyplývá, že „účelem časového omezení (pozn. soudu: stavebního povolení) je, aby bylo se stavbou započato v aktuálním, reálném čase. Jedině tak lze eliminovat nežádoucí důsledky plynutí času, kdy by bylo možno postavit stavbu např. po deseti či dvaceti letech od získání stavebního povolení, ačkoli se již mohly zásadním způsobem změnit např. podmínky v území či požadavky na projektovou dokumentaci a technické parametry u mnohých staveb.“ V této souvislosti žalobce poukázal na to, že územní rozhodnutí pro předmětnou stavbu bylo vydáno dne 10.10.2008 a právní moci nabylo 15.11.2008 a bylo k žádosti stavebníka již dříve prodlouženo rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 7.2.2011, č.j. MM/SO/S/6472/2011/KK, o 2 roky. Žalobce dále argumentoval povahou územního řízení, v němž se posuzují dopady umístění stavby do dané lokality a jsou zde nepochybně dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Poukazoval na to, že v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí musí stavební úřad posoudit vedle důvodů, které žadatel uvedl v souladu s § 93 odst. 3 stavebního zákona, i to, zda se vnější okolnosti záměru (např. podmínky v území – tzn. i přírodní podmínky nebo změna územního plánu, technické požadavky) nezměnily natolik zásadně, že by již nebylo možné za těchto změněných okolností územní rozhodnutí v současné době vydat. Rozhodnutí proto musí reflektovat současný stav relevantních okolností a musí zahrnovat závěr o tom, jestli se tyto okolnosti nezměnily natolik, aby nebylo možné platnost územního rozhodnutí prodloužit. Předpokládá se tedy zohlednění i veřejných zájmů. Žalobce dále argumentoval § 93 odst. 3 stavebního zákona, dle kterého se na řízení o prodloužení územního rozhodnutí vztahuje rovněž povinnost uložená § 90 stavebního zákona, který předpokládá posouzení záměru žadatele s ohledem na požadavky zvláštních právních předpisů a stanovisek dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě navrhl soudu, aby žalobu zamítl. V úvodu svého podání shrnul argumentaci žalobce, s níž se neztotožnil. Poukázal na to, že účast veřejnosti (spolků) je důvodná pouze v řízení o umístění předmětného záměru, které probíhalo v roce 2008, v němž stavební úřad posuzoval hlediska uvedená § 90 stavebního zákona, která však nejsou předmětem zjišťování v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, neboť jeho smyslem je posoudit další zachování práva žadatele umístit stavbu dle vydaného a pravomocného územního rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že se původní záměr v projednávané věci nezměnil a nezměnily se ani podmínky v daném území, což by dle názoru žalovaného odůvodňovalo účast spolků v řízení o prodloužení územního rozhodnutí. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.8.2004, č.j. 7 As 111/2014-43, dostupný na www.nssoud.cz a shrnul, že řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí není opakovaným územním řízením a neexistence spolku v době rozhodování o umístění záměru do území nemůže sama o sobě způsobit vznik účastenství takového spolku v řízení o prodloužení platnosti původního územního rozhodnutí. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zopakoval argumentaci uvedenou v žalobě v tom smyslu, že předmětem rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí musí být i nové posouzení podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 90 stavebního zákona, neboť v důsledku uplynutí času mohlo dojít k jejich změně. S žalovaným uváděnou argumentací vycházející z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.8.2004, č.j. 7 As 111/2014-43, se žalobce ztotožnil do té míry, že jakkoliv se neposuzují hlediska ve smyslu § 90 stavebního zákona, musí stavební úřad posoudit případnou změnu podmínek. Poukázal na to, že žalovaný v řízení o prodloužení územního rozhodnutí musí nově stanovit okruh účastníků řízení i s ohledem na změnu např. vlastnických vztahů v dotčeném území, pročež nelze souhlasit s názorem, že by okruh účastníků byl omezen na účastníky původního územního řízení. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání, neboť žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil v soudem stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě soudu výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s.ř.s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve soud vymezil rozsah přezkumu, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.4.2012, č.j. 5 As 111/2011-87, z nějž vyplývá, že: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publikovaný pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, též rozsudky zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 - 135, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010 - 75, všechny dostupné na www.nssoud.cz).“ V návaznosti na výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu se soud zabýval výlučně tím, zda v uvedené věci byly dány důvody pro zamítnutí odvolání pro nepřípustnost. Žalobce, občanské sdružení, jehož hlavním předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny požádal v souladu s ust. § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), dne 7.5.2012 a 13.5.2013 stavební odbor Magistrátu města Ústí nad Labem, aby byl informován o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, v nichž mohou být dotčeny zájmy přírody a krajiny chráněné zákonem. Na základě žádosti Družstva Land zahájil dne 5.3.2013 stavební úřad řízení o prodlužení platnosti a změně územního rozhodnutí o umístění stavby „Napojení pozemků severně od silnice I/62 v Ústí nad Labem“, z důvodů majetkoprávních vyrovnání. Oznámení o zahájení řízení nebylo žalobci zasláno (ze správního spisu nevyplývá zveřejnění oznámení o zahájení řízení na úřední desce). Ve věci bylo stavebním úřadem rozhodnuto dne 2.5.2013 tak, že stavební úřad prodloužil územní rozhodnutí, rozhodnutí nabylo právní moci dne 25.5.2013. Dne 19.3.2014 se žalobce přihlásil jako účastník řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí pro shora uvedenou stavbu, žalobci nebylo umožněno nahlížet do spisu. Žalobce 6.4.2014 podal odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, v němž namítal dotčení svých práv účastníka řízení, vyplývajícího z ust. § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, namítal dotčení zájmu ochrany přírody a krajiny a namítal rozpor záměru s územním plánem obce. Podle § 93 odst. 1 stavebního zákona územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Ustanovení § 93 odst. 3 stavebního zákona stanoví, že na řízení o prodloužení lhůty platnosti rozhodnutí se vztahují přiměřeně ustanovení o územním řízení s tím, že veřejné ústní jednání se nekoná a závazná stanoviska, námitky nebo připomínky lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, jinak se k nim nepřihlíží. Z čl. 41 odst. 2 Legislativních pravidel vlády je zřejmé, že slovo „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu lze použít výjimečně; vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními předpisy. V daném případě je třeba při stanovení účastníků řízení o prodloužení platnosti rozhodnutí o umístění stavby vyjít z obecného vymezení účastníků územního řízení upraveného v § 85 stavebního zákona, když zjevným úmyslem zákonodárce bylo přiblížit toto řízení řízení územnímu v rozsahu stanovených odchylek, které zejména reflektují skutečnost, že předmětem rozhodování není posouzení nového záměru žadatele, nýbrž prodloužení doby platnosti pravomocného rozhodnutí, kterým byl záměr schválen, tj. prodlužení platnosti rozhodnutí, které zavazuje žadatele i ostatní účastníky územního řízení, v němž bylo vydáno, i jejich právní nástupce. Z dikce § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona ve spojení s § 70 odst. 2, 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, přitom vyplývá, že podmínkou účasti občanského sdružení v územních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je pouze podání žádosti o informování ve smyslu § 70 odst. 2 zákona a písemné oznámení účasti ve lhůtě osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení. Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Z vlastní dikce zákona tak nevyplývají žádné další podmínky účasti občanského sdružení (spolku) v řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, ačkoliv nelze pominout skutečnost, že zákonodárce v rámci úpravy řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí pozici takového „nového“ účastníka řízení nijak nereflektuje, když např. v ust. § 93 odst. 3 stavebního zákona stanoví krátkou 15 denní lhůtu k podání stanovisek, návrhů a připomínek, což odpovídá specifikům řízení, jehož účastníci, resp. dotčené orgány jsou se záměrem umístění stavby a jeho podmínkami dostatečně seznámeni a lze po nich důvodně požadovat, aby se v rozsahu relevantním z hlediska prodloužení lhůty platnosti územního rozhodnutí vyjádřili ve zkrácené lhůtě. Pakliže je však zřejmé, že zákonodárce výslovně nevyloučil „nového“ účastníka v řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí, zabýval se soud otázkou, zda při řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, k jejichž ochraně je občanské sdružení s tímto předmětem činnosti povoláno. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.12.2005, č.j. 3 As 8/2005 – 118, publ. pod č. 825/2006 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz, z něhož vyplývá: „Občanskému sdružení přiznává tedy tento zákon (pozn. soudu: zákon o ochraně přírody a krajiny) postavení účastníka řízení, jedná-li se o sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, a jde-li současně o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona; tyto dvě podmínky musí být kumulativně naplněny, aby se občanské sdružení mohlo stát účastníkem správního řízení. Zda se o takové správní řízení jedná, je na posouzení správního orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno a který musí zjistit okruh účastníků řízení; posouzení přitom závisí vždy na konkrétní věci.“ Dále soud uvedl, že „Zájmy ochrany přírody a krajiny, k jejichž ochraně jsou občanská sdružení s tímto předmětem činnosti povolána, se přitom podle § 2 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny rozumí péče o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i vzhled a přístupnost krajiny. Podle § 2 odst. 2 písm. g) zákona o ochraně přírody a krajiny se tato ochrana zajišťuje spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řádu s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyrovnané a esteticky hodnotné krajiny.“ Soud se přitom ztotožnil s názorem žalobce, že řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí není pokračováním územního řízení, v němž bylo vydáno předmětné územní rozhodnutí, ale jedná se o samostatné správní řízení, jehož předmětem je rozhodování o žádosti o prodloužení platnosti pravomocného územního rozhodnutí, v němž se samostatně (v reálném čase) vymezuje okruh jeho účastníků. Předmětem řízení o prodloužení rozhodnutí o umístění stavby přitom je posouzení dodržení formálních podmínek pro rozhodnutí vyplývajících z § 93 odst. 3 stavebního zákona (existence pravomocného rozhodnutí, dodržení lhůty jeho platnosti) a dále posouzení důvodů žádosti ve vztahu ke skutečnostem, které aktuálně souvisí s realizací záměru schváleného územním rozhodnutím a které by mohly představovat zátěž pro veřejný zájem a právem chráněné zájmy jiných subjektů. Stavební úřad přitom nemůže přehlížet okolnosti spočívající v případném negativním dopadu prodlužování doby realizace záměru na životní prostředí, tj. musí se zabývat i tím, zda pro životní prostředí může být další prodlužování doby provedení stavby, o jejímž umístění bylo pravomocně rozhodnuto za odlišných podmínek již výrazně zatěžující (např. s ohledem na změny technologií, změnu poměrů v území). Účelem časového omezení realizace záměru stavebníka totiž je, aby byla stavba provedena, tj. bylo s ní započato a byla dokončena v aktuálním čase, v návaznosti na podmínky v území a životním prostředí, které byly zohledňovány při umístění stavby. V tom je hlavní smysl a účel omezení platnosti územního rozhodnutí. Na tom nic nemění skutečnost, že v předmětném řízení nemůže jít o přezkum, resp. nové stanovení podmínek ve smyslu § 90 stavebního zákona, když pravomocné územní rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení i pro dotčené orgány, a to i z hlediska obsahu a jeho souladu s územně plánovací dokumentací (např. nový územní plán nemá pro posouzení proveditelnosti záměru, resp. pro posouzení prodloužení platnosti územního rozhodnutí relevanci). Zde soud uvádí, že neshledal důvody se odchýlit o názoru vyjádřeného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 26.9.2012, č. j. 9 As 74/2012-39 (na nějž odkazoval žalobce), který se sice zabýval prodloužením platnosti stavebního povolení, avšak jeho obecné závěry je třeba vztáhnout i na územní rozhodnutí, když z tohoto rozsudku vyplývá, že v řízení o prodloužení povolení nelze pominout účel časového omezení povolení, neboť „Jedině tak lze eliminovat nežádoucí důsledky plynutí času, kdy by bylo možno postavit stavbu např. po deseti či dvaceti letech od získání stavebního povolení, ačkoli se již mohly zásadním způsobem změnit např. podmínky v území či požadavky na projektovou dokumentaci a technické parametry u mnohých staveb. V tom je potřeba spatřovat hlavní smysl a účel omezení platnosti stavebního povolení, které ovšem lze v odůvodněných případech prolomit a platnost stavebního povolení prodloužit.” Zda se v konkrétním případě jedná o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je na jednotlivém posouzení správního orgánu. V daném případě žalovaný zamítl odvolání žalobce s odůvodněním, že není účastníkem řízení, neboť účastníci řízení byli vymezeni stavebním úřadem v řízení o umístění stavby, tj. v době kdy žalobce neměl právní subjektivitu (viz str. 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a nadto v předmětném řízení nejde o přezkum podmínek pro vydání územního rozhodnutí. Otázkou dotčení konkrétních zájmů ochrany přírody a krajiny, které žalobce hájí, při předmětném řízení se žalovaný vůbec nezabýval. Žalovaný tak vyloučil účast žalobce v předmětném řízení pouze na základě nesprávné interpretace ust. § 85 stavebního zákona ve spojení s ust. § 93 odst. 3 stavebního zákona a § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný tak pochybil, když nesprávnou interpretací ust. § 85 stavebního zákona v návaznosti na § 93 odst. 3 stavebního zákona dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem předmětného řízení, v důsledku čehož ve svém rozhodnutí zcela pominul otázku, zda v daném případě nejsou při řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny, které žalobce hájí, ačkoli je povinností správního orgánu, jehož rozhodnutím dochází k vyloučení účasti občanského sdružení ve správním řízení vždy konkrétně zjistit a v odůvodnění svého rozhodnutí popsat, proč se správní řízení netýká zájmů, které občanské sdružení hájí. S ohledem na uvedené soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. výrokem I. rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Návrhu žalobce na určení, že je řádným účastníkem řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí ve věci „Napojení pozemků severně od silnice I/62 v Ústí n. L. na pozemku p. č. 84/2, 84/3, 758/3, 758/78, 758/71, 771/1, 771/2, 773, 777/1, 777/6, 777/10, 1167/1, 1167/3, 1167/4, 1167/5, 1167/6, 1167/ 12, 1167/13, 1168/1, 1168/17, 777/4, 777/9, 1167/20, 1167/17, 1167/21, 1167/19, 1167/18, 1167/15, 1167/16, 1168/1 (změna) v k. ú. Krásné Březno a dočasně umístěna (změna) na p. č. 771/4, 758/122, 758/123, 777/15, 1167/22, 777/18, 777/16, 778/2, 777/17, 777/2 v k. ú. Krásné Březno“ a má veškerá práva s tímto účastenství spojená, soud nemohl vyhovět, když není v pravomoci soudu ve smyslu § 4 s.ř.s. v rámci přezkumu rozhodnutí správního orgánu nahrazovat jeho činnost, resp. jeho rozhodnutí. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 3.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobce další náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení