15 Af 15/2025 – 54

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věcižalobce: Městys Cerhenice, IČO: 002 35 300 se sídlem Školská 444, Cerhenice zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D. se sídlem Na Pankráci 11, Praha 4proti žalovanému: Generální finanční ředitelství se sídlem Lazarská 7, Praha 1o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. 32917/25/7700–60501–050620takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žádost žalobce ze dne 11. 11. 2024 (dále jen „žádost“) o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) ve výši 755 352 Kč a penále ve výši 755 350 Kč.

2. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobci byly na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 11. 2013, č.j. 115D212000350/2 a ze dne 17. 3. 2014, č.j. 115D212000350/4 (dále jen „Rozhodnutí MŽP“) a dále Státním fondem životního prostředí České republiky na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2013, č. 12112522 ve v znění dodatku č. 1 ze dne 28. 3. 2014 (dále jen „Smlouva SFŽP“) poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 182 819,10 Kč na projekt „CZ.1.02/2.1.00/11.10095 Snížení imisí – Pořízení čistící komunální techniky – městys Cerhenice“ (dále jen „Projekt“).

3. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) zahájil dne 18. 3. 2019 daňovou kontrolu, z níž vzešla zpráva o daňové kontrole ze dne 13. 7. 2022, č.j. 3161012/21/ 2100–31474–203194, podle níž se žalobce v rámci Projektu při realizaci veřejné zakázky na dodávku označenou „Snížení imisí – Pořízení čistící komunální techniky – městys Cerhenice“ (dále jen „Veřejná zakázka“) dopustil porušení rozpočtové kázně tím, že:a) 4. 9. 2013 uzavřel dodatek ke kupní smlouvě z téhož dne (dále jen „Dodatek“), jímž byl změněn termín dodání předmětu kupní smlouvy oproti termínu v zadávací dokumentaci[1]. Tím došlo k podstatné změně práv a povinností z kupní smlouvy, čímž byl porušen § 6 odst. 1 a § 82 odst. 7 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) (dále jen „Pochybení č. 1“). Odvod za Pochybení č. 1 činil 755 352 Kč (25 % poskytnuté dotace); ab) na profilu zadavatele uveřejnil výši skutečně uhrazené ceny, avšak neprokázal datum, kdy k tomu došlo, což vedlo k nedodržení § 147a odst. 1 písm. b) a odst. 3 ZVZ (dále jen „Pochybení č. 2“). Odvod za Pochybení č. 2 činil 3 021,40 Kč (0,1 % poskytnuté dotace).

4. Při vícenásobném porušení rozpočtové kázně je odvod ukládán pouze ve výši nejvyššího odvodu, v nyní posuzované věci tedy ve výši odvodu za Pochybení č. 1, který byl platebními výměry rozdělen v poměru, v jakém byla dotace spolufinancována (odvod do Národního fondu II ve výši 713 388 Kč a odvod do SFŽP ve výši 41 964 Kč. Správce daně tedy vydal následující platební výměry (dále jen „platební výměry na odvod“): a) platební výměr ze dne 12. 8. 2022, č.j. 3732133/22/2100–31474–203194 na odvod ve výši 713 388 Kč a b) platební výměr ze dne 12. 8. 2022, č.j. 3732148/22/2100–31474–203194 na odvod ve výši 41 964 Kč.

5. Proti platebním výměrům na odvod podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „OFŘ“) ze dne 26. 7. 2024, č.j. 23714/24/ 5100–10612–703694 (dále jen „rozhodnutí OFŘ“). Následně byly vydány tyto dva platební výměry na penále (dále jen „platební výměry na penále“): a) platební výměr ze dne 15. 8. 2024, č.j. 3469285/24/2100–31474–203194 na penále ve výši 713 387 Kč; b) platební výměr ze dne 15. 8. 2024, č.j. 3469379/24/2100–31474–203194 na penále ve výši 41 963 Kč.

6. Proti rozhodnutí OFŘ podal žalobce správní žalobu, o níž nebylo Krajským soudem v Praze do dne podání žaloby v nyní projednávané věci rozhodnuto. Proti platebním výměrům na penále se žalobce neodvolal.

7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh daňového řízení a obsah žádosti. V té žalobce uvedl, že Dodatek byl uzavřen z důvodu, že ke dni podpisu kupní smlouvy nebylo ve prospěch žalobce vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace (resp. uzavřena smlouva). Ani poté nebylo možné od 29. 11. 2013 do 27. 2. 2014 dotaci čerpat, neboť nebyly propláceny žádosti o platbu. Výzvu k dodání zboží žalobce učinil neprodleně poté, co opět šlo o proplacení požádat (5. 3. 2014). Čistící vůz byl řádně dodán 23. 4. 2014. Jednalo se o nepodstatnou změnu smlouvy, neboť jiná nabídka nemohla být výhodnější a neúčastí v zadávacím řízení nemohl být poškozen jiný dodavatel. Šlo tedy o marginální pochybení. Žalobce je malou obcí s příjmy převážně z podílu na státním inkasu daní. Výdaj ve výši cca 1 500 000 Kč by mohl výrazně narušit jeho schopnost poskytovat veřejné služby. To je v rozporu s veřejným zájmem. Účel dotace byl splněn a postupem žalobce nemohl být nikdo poškozen. Žalobci byly vyměřeny i další odvody a penále ve výši cca 10 500 000 Kč. Celková částka převyšující 12 000 000 Kč dosahuje ročních příjmů žalobce (a není reálné ji uhradit ani ve splátkách během několika let). Kapacity žalobce jsou omezené. Čerpání dotací je pro malé obce téměř povinností, jejich příjmy na rozvoj nestačí. Žalobce současně požádal o částečné prominutí penále z důvodu zdlouhavého postupu daňových orgánů (bez průtahů by bylo období prodlení s úhradou odvodu podstatně kratší).

8. Žalovaný odkázal na jím vydaný pokyn ze dne 16. 9. 2020, č.j. 45811/20/7700–40500–050429 k rozhodování ve věci žádostí o prominutí odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně (dále jen „Pokyn GFŘ–D–46“) a konstatoval, že žádost o prominutí není dalším opravným prostředkem. Zjištěné porušení bylo prokázáno a výše odvodu je proporcionální. Tvrzení ohledně Dodatku nemohou ospravedlnit nezákonný postup. Vzhledem k nejistotě ohledně dotace měl žalobce zadávací řízení zrušit a vyhlásit nové, nikoliv uzavírat Dodatek. Nevyplacení dotace měl vzít v úvahu před zahájením zadávacího řízení, neboť nedisponoval dostatečnými vlastními prostředky. Neprodlené zaslání výzvy k plnění ani řádné dodání zboží nejsou důvodem pro prominutí odvodu a penále.

9. Také dle OFŘ mohlo uzavření Dodatku ovlivnit výsledek zadávacího řízení a poškodit jiné dodavatele. Nelze libovolně měnit klíčové parametry zadávací dokumentace (dodací lhůtu). Pokud by byl termín plnění stanovený Dodatkem již v zadávací dokumentaci, mohli se potenciálně účastnit i jiní dodavatelé, což mohlo ovlivnit výběr nabídky. K ovlivnění výsledku zadávacího řízení mohlo reálně dojít, a je zde tedy pochybnost o řádném a férovém zadávacím řízení. Dle znaleckého posudku Ing. Oto Kuhna ze dne 26. 4. 2024 (dále jen „Znalecký posudek“) existovaly v době realizace Projektu dvě společnosti vyrábějící požadovanou čistící techniku a v účasti ve výběrovém řízení nic nebránilo ani subjektu z jiného členského státu EU.

10. Provedená podstatná změna smlouvy byla způsobilá ovlivnit účast případných uchazečů, počet nabídek i cenu. Nejde o marginální pochybení ve smyslu čl. III odst. 4 Pokynu GFŘ–D–46. I kdyby jej tak žalovaný označil, nebylo by možné odvod prominout, neboť dotčené ustanovení se vztahuje pouze k prominutí penále. K naplnění účelu dotace sice došlo, splněny však musí být také další související podmínky. Pokud by účel dotace naplněn nebyl, byl by stanovený odvod mnohem vyšší. Roli nehraje ani to, zda byl někdo poškozen. Pokud by byl prodloužený termín znám potenciálním uchazečům, mohlo to vést k nižšímu výdaji veřejných prostředků.

11. Žalobce měl za rok 2024 příjmy cca 55 000 000 Kč a k 31. 12. 2024 disponoval dlouhodobým hmotným majetkem v hodnotě 594 000 000 Kč. Na běžném účtu měl cca 1 600 000 Kč, krátkodobé pohledávky téměř 7 500 000 Kč a cizí zdroje ve výši cca 71 000 000 Kč. Ač může být úhrada odvodů a penále pro žalobce zatěžující, je běžné, že vyměřené částky je nutno uhradit na úkor jiných výdajů či skrze opatření. Odvod nemusí být uhrazen jednorázově (žalobce má povoleny splátky). V řízení o povolení splátek seznámil žalobce správce daně se záměrem odprodeje části majetku. I v případě malé obce jsou dotace poskytovány z veřejných rozpočtů a je nutno se řídit stanovenými pravidly. Argumentace žalobce by vedla k prominutí veškerých odvodů malým obcím.

12. Délka řízení nebyla v rozporu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Penále vzniká ze zákona ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně. Výši penále nelze moderovat, jedinou možností je včasná úhrada odvodu. Penále začalo běžet 5. 6. 2014 a 7. 6. 2014 a v průběhu daňové kontroly dosáhlo maxima dle § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel (počátkem dubna 2021 se již nepředepisovalo). Žalobcem tvrzené důvody nejsou pro prominutí odvodu/penále relevantní a ani nejde o důvody hodné zvláštního zřetele. Nebyly dány výjimečné okolnosti, na jejichž základě by žalovaný měl postupovat nad rámec pravidel stanovených v Pokynu GFŘ–D–46.

II. Obsah žaloby

13. Žalobce v žalobě shrnul skutkový stav a průběh správních řízení. Žalovaný dle jeho názoru postupoval v rozporu s účelem rozpočtových pravidel a Pokynu, jakož i v rozporu se zásadami správního řízení a principem proporcionality.

14. Dle prvního žalobního bodu vychází žalovaný z přesvědčení, že žádost nesmí sloužit k revizi rozhodnutí OFŘ. Žalobce však pouze apeloval na zvážení přiměřenosti a proporcionality odvodu, tedy na zohlednění správního uvážení. Prominutí je korektivem tvrdosti zákona, žalovaný však věc individuálně neposoudil, nezvážil relevantní okolnosti a pouze poukazuje na porušení dotačních podmínek. V řízení o prominutí lze znovu (jinak) zohlednit i ty okolnosti, které byly správně nebo nesprávně opominuty v řízení o opravném prostředku, pokud je jejich účelem vážení důsledků odvodu a penále, posouzení míry zavinění nebo povahy pochybení. Tyto okolnosti mohou být hodnoceny odlišně, a to nejen z hlediska zákonnosti, ale také spravedlnosti, přiměřenosti a dopadů. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné.

15. V rámci druhého žalobního bodu žalobce nejprve poznamenal, že rozhodnutí OFŘ je předmětem přezkumu ve správním soudnictví. Závěr žalovaného, že nešlo o marginálním pochybení z důvodu porušení ZVZ, je argumentací kruhem. Žalovaný nevzal v úvahu, že účel dotace byl naplněn, veřejné prostředky byly využity účelně, transparentně a v souladu s plánovaným rozpočtem a že žádný další účastník zadávacího řízení nebyl uzavřením Dodatku poškozen. Změna termínu dodání nemohla ovlivnit výsledek zadávacího řízení. Nedošlo ke zneužití dotace, pouze ke změně harmonogramu plnění z důvodu zdržení na straně poskytovatele dotace. Žalovaný nesprávně nezohlednil závěr Znaleckého posudku, že žádný jiný než vybraný dodavatel nemohl zároveň vyhovět technickým podmínkám a nabídnout výhodnější cenu, ani to, že vítězný dodavatel byl autorizovaným výhradním distributorem dané technologie a změna data dodání neměla za následek konkurenční výhodu. Ze Znaleckého posudku neplyne, že existovaly dvě firmy vyrábějící poptávanou čistící techniku. Druhý zmiňovaný výrobce na trh v České republice vůbec nedodával. Ze Znaleckého posudku vyplynulo, že:a) čistící vozy s potřebnými parametry v roce 2013 nabízely na evropském trhu pouze dvě italské společnosti Duelvo International S.p.A. (dále jen „Duelvo“) a Comac;b) na českém trhu je nabízela pouze společnost Duelvo;c) v České republice prodávala vozy Duelvo výhradně společnost Haiteco.

16. Tvrzení, že provedená změna mohla odradit jiné zájemce, je spekulativní. Žádný uchazeč podmínky nerozporoval a námitky nebyly vzneseny. K riziku ohrožení hospodářské soutěže nedošlo a ani dojít nemohlo. Pochybení při zadávání veřejné zakázky odpovídá definici marginálního pochybení dle Pokynu. Žalovaný uplatňuje formalistický výklad rozpočtových pravidel, který jde proti smyslu a účelu uvedeného zákona i Pokynu.

17. Dle třetího žalobního bodu žalovaný nezpochybnil splnění účelu dotace, čímž de facto potvrdil, že šlo o přiměřené a věcně správné jednání žalobce. Pominul to však při rozhodování o žádosti. Naplnění účelu dotace je přitom pro případné prominutí rozhodujícím kritériem. Smyslem § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel je zajistit, aby veřejné prostředky byly použity účelně, aby nebyly zneužity a aby dotace splnila svůj účel ve veřejném zájmu. Tvrzení, že naplnění účelu dotace není relevantní, neboť nejde o důvod hodný zvláštního zřetele vedoucí k prominutí vyměřených částek, je nelogické, v rozporu se zásadou legitimního očekávání i se základními principy veřejné správy.

18. Ve čtvrtém žalobním bodě namítl žalobce nesprávné posouzení proporcionality. Odvod je podle něj nepřiměřený a žalovaný se měl proporcionalitou zabývat. Odkaz na pochybení zjištěné OFŘ nepostačuje. Tvrzení, že sankce v zákonné výši nastupuje při porušení rozpočtových pravidel a není možné ji prominout, odporuje smyslu a účelu § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel. Žalobce je malou obcí s příjmy převážně z podílu na státním inkasu daní. Odvod a penále převyšují plánovanou rezervu pro rok 2024 a jejich uhrazení může ohrozit výkon základních funkcí žalobce, jemuž byly uloženy odvody a penále v celkové výši 10 463 279 Kč. Jde o zásah neodpovídající povaze pochybení. Žalobce neplýtval ani dotaci nezneužil, snažil se eliminovat riziko porušení kupní smlouvy a dotačních podmínek. Jde o zásah do fungování žalobce jako obce. Odvody znemožňují výkon veřejné služby. Žalovaný nepřihlédl k ekonomické realitě a dopadům na žalobce. V řízení se měl uplatnit postup s posouzením proporcionality předpokládaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 30. 10. 2018, č.j. 1 Afs 291/2017–33. Tvrzení, že odvod/penále lze hradit prodejem majetku či odkladem investic, popírá smysl komunální samosprávy i veřejné správy.

19. Žalovaný dle pátého žalobního bodu neuznal žádný z uplatněných důvodů jako hodný zvláštního zřetele, ač žalobce spolupracoval a pochybil neúmyslně. Nebylo možno zahájit nové zadávací řízení bez ztráty možnosti realizovat Projekt ve stanovené lhůtě a s ohledem na účel dotace. Žalovaný nezohlednil, že významná část prodlení vznikla v důsledků průtahů daňových orgánů. Daňová kontrola trvala i přes součinnost žalobce 3,5 roku, odvolací řízení téměř další dva roky. Celkem 62 měsíců prodlení (ze 112) připadá na daňové řízení. Průtahy představují porušení § 7 daňového řádu a jejich důsledky nelze přenášet výhradně na žalobce. Byly splněny minimálně podmínky prominutí alespoň části penále (za nepřiměřenou délku daňového řízení). Nejméně 4 roky prodlení jsou přičitatelné nečinnosti či postupu finanční správy, což způsobilo dosažení maximální výše penále. Ustanovení § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel umožňuje prominutí penále z důvodů hodných zvláštního zřetele, které byly naplněny. Institut prominutí odvodu je do jisté míry moderaci, jejímž účelem je posoudit přiměřenost. Délka daňového řízení nebyla v rámci stanovení penále zohledněna. O odvodu mělo být rozhodnuto v přiměřené lhůtě, a bylo by proto legitimní prominout žalobci alespoň poměrnou část penále. Žalovaný se s uvedenou argumentací nevypořádal, a napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné.

III. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č.j. 15 Af 6/2024–78. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu zdůraznil, že na prominutí odvodu ani penále není právní nárok. V rámci řízení o prominutí odvodu/penále nelze polemizovat o tom, zda k porušení rozpočtové kázně (a jaké intenzity) došlo. Porušení bylo prokázáno a výše odvodu je proporcionální. Žalovaný při rozhodování o žádosti vypořádal veškeré žalobcem tvrzené důvody prominutí a provedl správní úvahu. Reflektoval sice závěry OFŘ, učinil si o nich však také vlastní úsudek, a to zejména ohledně tvrzené marginálnosti zjištěného pochybení. O marginální pochybení se zcela jistě nejednalo.

21. Stran druhého žalobního bodu žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí netvrdil, že by jakékoliv porušení ZVZ bylo závažné. Za marginální pochybení by bylo možno považovat Pochybení č. 2, které nebylo způsobilé ovlivnit výsledek zadávacího řízení, a to ani potenciálně. V posuzované věci však byl odvod stanoven pouze za Pochybení č.

1. Rozhodnutí o prominutí podléhá diskreci žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2025, č. j. 5 Afs 33/2025–53). Aby mohlo dojít k prominutí odvodu a penále, musely by být naplněny okolnosti stanovené Pokynem GFŘ–D–46, od něhož se bude odvíjet legitimní očekávání žadatelů. V situaci, kdy „společenskou škodlivost“ porušení dotačních podmínek nelze subsumovat pod příslušná ustanovení Pokynu GFŘ–D–46, nelze odvod ani penále prominout. Žalovaný přesvědčivě hodnotil a zdůvodnil, proč nešlo o důvody hodné zvláštního zřetele. Dle ustálené judikatury postačuje ke konstatování porušení rozpočtové kázně již samotná potencialita ovlivnění výběru v zadávacím řízení. Odpovědnost za plnění ZVZ nelze přenášet na stát a ani skutečnost, že žádný uchazeč podmínky nerozporoval a nevznesl námitky, neznamená, že k pochybení nedošlo. Při zneužití dotace by tato musela být vrácena v plné výši a eventuálně by bylo podáno i trestní oznámení.

22. Důvodný není ani třetí žalobní bod. Účel dotace nelze chápat tak, že postačuje realizace dotačního projektu. Je nutno naplnit i další podmínky, které se s poskytnutím dotace pojí. Nejde tedy o důvod hodný zvláštního zřetele. Roli nehraje ani to, zda byl někdo postupem žalobce poškozen či nikoliv. V posuzované věci se o marginální pochybení nejednalo.

23. Pravdivé není ani tvrzení obsažené ve čtvrtém žalobním bodě o nehodnocení poměrů žalobce a dopadů odvodu na jeho činnost. Povaha subjektu není rozhodná, neboť zákon mezi soukromoprávními a veřejnoprávními subjekty nerozlišuje. Ač je zřejmé, že čerpání dotací je u malých obcí téměř nutností a nejde o jednoduchou záležitost, právní úprava je nastavena pro všechny stejně. Poskytnutí dotace umožňuje realizovat projekty, ale současně přináší povinnosti, které byl žalobce povinen splnit. Odvody a penále mohou žalobce částečně omezit, neohrozí však jeho běžný chod. Prodej majetku byl zmíněn pouze jako možnost. Žalobce porušil rozpočtovou kázeň a musí za to nést následky. Nelze promíjet odvody jen proto, že je žalobce malou obcí. Závěry řízení o stanovení odvodu jsou pro žalovaného závazné. Prominutí je mimořádný institut nastupující jen ve zvláště odůvodněných případech. V žalobcem namítané judikatuře se Nejvyšší správní soud zabýval stanovením odvodu, nikoliv jeho prominutím.

24. K pátému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že lhůta pro vyměření penále byla dodržena. Jeho výpočet nelze moderovat; takto nastavená pravidla mají motivovat příjemce dotace, aby neoprávněně použité prostředky vrátil co nejdříve. Žalobce mohl výši penále ovlivnit včasnou úhradou odvodu. Penále dosáhlo maxima již v průběhu daňové kontroly, námitky týkající se délky odvolacího řízení jsou tedy irelevantní. Případnou nepřiměřenou délku řízení koriguje zastropování penále. Žalovaný argumenty žalobce řádně vypořádal. Měl–li žalobce za to, že dochází k prodlení daňových orgánů, měl podat podnět ve smyslu § 38 daňového řádu, což však neučinil.

IV. Replika žalobce

25. V replice žalobce de facto zopakoval v žalobě uvedená tvrzení. Žalovaný podle něj zaměňuje kritéria řízení o uložení odvodu za kritéria řízení o jeho prominutí. Existují důvody pro alespoň částečné prominutí odvodů a penále. Správní uvážení bylo provedeno formálně, bez reakce na tvrzení žalobce, Znalecký posudek a důkazy, resp. žalovaný k němu vůbec nepřistoupil. Žalobce má právo na to, aby žalovaný správní uvážení provedl a řádně jej odůvodnil. Ten však pouze převzal závěry řízení o uložení odvodu a odkázal na Pokyn GFŘ–D–46. V napadeném rozhodnutí absentuje hodnocení intenzity pochybení, naplnění účelu dotace, dopadů uložených sankcí a kauzálního podílu průtahů orgánů daňové správy. Výsledkem je přepjatý formalismus a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný měl znovu hodnotit okolnosti, které hodnotilo již OFŘ. Ač je daňové orgány neshledaly relevantními, není důvod je nehodnotit v řízení o žádosti, neboť v daňovém řízení byly hodnoceny v jiném kontextu.

26. V řízení o prominutí měl žalovaný hodnotit, zda pochybení reálně ovlivnilo výsledek zadávacího řízení (nepostačuje potencialita). Ve smyslu Pokynu GFŘ–D–46 bylo pochybení marginální, minimálně však byl dán důvod hodný zvláštního zřetele. Žalovaný také odmítl dát jakoukoliv váhu skutečnosti, že účel dotace byl naplněn. Napadeným rozhodnutím žalovaný omezuje rozvoj žalobce, neboť ten bude muset omezovat služby občanům a rozprodávat obecní majetek. Rozpočtové určení daní je nastaveno tak, že jakékoliv větší projekty je nutno financovat z dotací. Nejde tedy o žádné dobrodiní, ale nutnost. Dále žalobce zopakoval související žalobní argumentaci.

V. Ústní jednání před soudem

27. Při ústním jednání konaném dne 21. 10. 2025 setrvali účastníci řízení na svých dosavadních procesních stanoviscích. Právní zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu a repliku a ve stručnosti zopakoval v nich obsaženou argumentaci. Žalovaný konstatoval, že žaloba není důvodná, neboť jednání žalobce nelze považovat za marginální pochybení. V reakci na vyjádření žalovaného právní zástupce žalobce uvedl, že si je vědom Pokynu GFŘ–D–46, rozpočtová pravidla však předpokládají korekci dopadů. Žalovaný neprovedl správní uvážení, při němž měl vážit veškeré okolnosti (naplnění účelu dotace, vztah k veřejným rozpočtům atd.). Pokyn GFŘ–D–46 byl aplikován nesprávně. K tomu žalovaný uvedl, že Pokyn GFŘ–D–46 byl mnohokrát posuzován Nejvyšším správním soudem, který nenaznal nutnost jakékoliv jeho korekce. Meze správního uvážení nebyly překročeny. Soudní řízení se přitom týká pouze otázky prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně, a nelze jej proto účelově rozšiřovat tak, jak to činí žalobce.

28. Soud při jednání dokazování nedoplňoval, neboť právní zástupce žalobce vzal po poučení ze strany soudu, že k listinám, které jsou součástí správního spisu, soud při rozhodování o žalobě přihlíží z úřední povinnosti, veškeré důkazní návrhy zpět.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

29. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

30. Soud vyšel při posouzení důvodnosti žaloby z následně uvedené právní úpravy:

31. Podle § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je porušitel rozpočtové kázně povinen zaplatit penále ve výši 0,4 promile z částky odvodu za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo u návratných finančních výpomocí vráceny.

32. Podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel Generální finanční ředitelství může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b) nebo odvodu peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. i).

33. Podle čl. III bodu 1 písm. b) Pokynu GFŘ–D–46 za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu čl. I odst. 1 tohoto pokynu GFŘ považuje zejména nepříznivou finanční situaci fyzické osoby.

34. Podle čl. III bodu 3 Pokynu GFŘ–D–46 za nepříznivou finanční situaci fyzické osoby GFŘ považuje případy, kdy by úhrada odvodu nebo penále znamenala ohrožení její výživy nebo na její výživu odkázaných osob. Tyto skutečnosti prokazuje fyzická osoba – žadatel o prominutí. Pokud GFŘ shledá naplnění této podmínky a pokud mělo PRK vliv na dosažení účelu poskytnutých prostředků nebo na výsledek zadávacího řízení, GFŘ promine odvod kromě částky ve výši 10 % z poskytnuté částky, penále promine v plné výši. V ostatních případech naplnění této podmínky GFŘ promine vyměřený odvod i penále v plné výši.

35. Podle čl. III bodu 4 Pokynu GFŘ–D–46 za marginální pochybení považuje GFŘ taková pochybení, která nemohla ani potenciálně mít vliv na naplnění účelu poskytnuté dotace nebo na výsledek zadávacího řízení. Jedná se o tato pochybení:– neoprávněný výdej, pokud před podáním žádosti o prominutí došlo k navrácení těchto prostředků zpět na projektový účet; jedná se však pouze o případy, kdy dosud nedošlo k zařazení tohoto mylně provedeného výdaje do žádosti o platbu podané příjemcem dotace (obdobně pak v případě úhrady faktur z projektového účtu včetně DPH, která není způsobilým výdajem, pokud dojde následně k přesunu těchto prostředků zpět na projektový účet);– zaměstnavatel (příjemce prostředků poskytnutých na základě dohody s Úřadem práce ČR) uhradí sociální a zdravotní pojištění či vyplatí mzdu (popř. mzdy) až po termínu stanoveném Úřadem práce ČR;– pozdní splnění (doložení, zveřejnění) administrativních termínů, lhůt či povinností (např. zaslání monitorovací zprávy, závěrečného vyhodnocení akce, předložení dokumentace k finančnímu vypořádání/zúčtování se státním rozpočtem, povinnost hlášení určitých skutečností, např. hlášení o navýšení vlastních zdrojů, či zasílání jiných dokumentů).Pokud bylo před podáním žádosti o prominutí marginální pochybení napraveno (pokud lze) a požadovaný odvod byl uhrazen, GFŘ promine vyměřené penále v plné výši.

36. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

37. K povaze řízení o prominutí odvodu/penále za porušení rozpočtové kázně soud uvádí, že kombinuje správní uvážení (žalovaný může prominout) a neurčitý právní pojem (musí jít o důvody hodné zvláštního zřetele). Správní uvážení může soud přezkoumat pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování, zda správní orgán správního uvážení nezneužil, či nepřekročil jeho meze a zda premisy úsudku správního orgánu byly zjištěny řádným procesním postupem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 314/2019–21, bod 43 až 45). Výklad neurčitých právních pojmů a jejich aplikace na konkrétní případ však podléhá soudnímu přezkumu v plném rozsahu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011–154, č. 3073/2014 Sb. NSS, bod 15 a 24). Existence Pokynu GFŘ–D–46 a jeho zveřejnění žalovanému umožňuje, aby při rozhodování o žádostech daňových subjektů o prominutí odvodu či penále za porušení rozpočtové kázně nemusel v každém rozhodnutí opakovat, co považuje za důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž může dojít k prominutí odvodu nebo penále, a aby namísto toho odkázal na Pokyn GFŘ–D–46 a tento následně aplikoval. Právě aplikace Pokynu GFŘ–D–46 na skutkový stav hraje v odůvodnění napadeného rozhodnutí (a jeho přezkoumatelnosti) zásadní roli.

38. Soudu se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, tedy námitkou uplatněnou v rámci pátého žalobního bodu. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituloval žalobcem uplatněné důvody, tyto dále v potřebném rozsahu hodnotil a interpretoval neurčitý právní pojem důvody hodné zvláštního zřetele ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem případu. Zabýval se tedy otázkou, zda žalobcem tvrzené důvody mohou či nemohou naplňovat neurčitý právní pojem důvody hodné zvláštního zřetele používaný rozpočtovými pravidly. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou obsaženy úvahy žalovaného, proč správní orgán v důvodech uplatněných žalobcem nespatřuje naplnění shora uvedeného neurčitého právního pojmu. Žalovaný se současně dostatečně vypořádal také s námitkami žalobce vztahujícími se k nepřiměřené délce řízení a dosažení zákonného stropu na výši penále. To, že se žalobce s provedeným hodnocením správního orgánu neztotožňuje, neznamená, že nebylo provedeno. Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné.

39. K tvrzením žalobce obsaženým v prvním žalobním bodě soud konstatuje, že žalovaný v řízení o prominutí odvodu a penále skutečně nemůže znovu posuzovat již pravomocně posouzené porušení rozpočtové kázně. Touto problematikou se v rozsudku ze dne 18. 1. 2024, č. j. 3 Afs 206/2022–38 podrobně zabýval Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že „v řízení o prominutí odvodu a penále nemůže žalovaný znovu posuzovat porušení rozpočtové kázně. Prominutí není možné vnímat jako další opravný prostředek proti vyměření odvodu a penále (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, č. j. 10 Afs 65/2018–42, ze dne 28. 8. 2020, č. j. 4 Afs 110/2020–51, nebo ze dne 8. 9. 2023, č. j. 10 Afs 63/2023–53). V řízení o prominutí odvodu nebo penále se žalovaný musí zabývat tím, jestli jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které může zcela nebo zčásti prominout odvod nebo penále. Žalovaný při tomto posuzování disponuje volným správním uvážením (arg.: žalovaný „může“, srov. odkazované rozsudky č. j. 10 Afs 65/2018–42 a č. j. 10 Afs 63/2023–53). Soudní přezkum správního uvážení se omezuje na to, že správní soudy zkoumají, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nezneužil (§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.; viz též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2021, č. j. 7 Afs 314/2019–21). To však neznamená, že žalovaný může rezignovat na odůvodnění svého rozhodnutí. Právě naopak, o to důkladněji musí posuzovat všechny podstatné skutkové okolnosti a o to pečlivěji popsat v odůvodnění všechny úvahy, které ho vedly k určitému závěru. Žalovaný současně v zájmu právní jistoty a jednoty rozhodování vydává vnitřní předpisy, tj. interní normativní akty (nazývané „pokyny“), kterými stanovuje jednotná pravidla pro posuzování žádostí tohoto druhu. Z těchto pokynů se poté odvíjí legitimní očekávání daňových subjektů ohledně rozhodování o jimi uplatněných žádostech (viz rozsudek č. j. 10 Afs 65/2018–42). Pro výklad a aplikaci § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel žalovaný vydal pokyn GFŘ-D-46 (..)“.

40. Jak tedy správně konstatoval žalovaný, v řízení o prominutí odvodu/penále nelze porušení rozpočtové kázně znovu posuzovat. Nejedná se další přípustný opravný prostředek. Žalovaný se mohl v rámci správního uvážení zabývat pouze tím, zda jsou nebo nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž může být odvod/penále zcela nebo z části prominut/o. V žádném případě nemohl znovu a jinak hodnotit okolnosti, které by byly např. opominuty v řízení o porušení rozpočtové kázně ve vztahu k posouzení míry zavinění žalobce. O té již bylo pravomocně rozhodnuto správcem daně a OFŘ a s ohledem na to byla stanovena výše odvodu. Povinností žalovaného bylo zhodnotit skutkové okolnosti a následně na ně případně aplikovat důvody hodné zvláštního zřetele stanovené v Pokynu GFŘ–D–46, při jejichž naplnění by mohl přistoupit k prominutí odvodu/penále buďto částečně nebo v plné výši. První žalobní bod tedy není důvodný.

41. Stran druhého žalobního bodu soud předně uvádí, že samotná skutečnost, že rozhodnutí o odvodu/penále za porušení rozpočtové kázně je předmětem soudního přezkumu, neznamená, že by soud nemohl rozhodnout o žalobě v nyní projednávané věci. Pakliže by případně bylo rozhodnutí OFŘ soudem zrušeno a následně bylo vydáno nové rozhodnutí o stanovení odvodu/penále, mohl by žalobce podat novou žádost, o níž by žalovaný rozhodoval, přičemž by byl povinen vycházet z nového rozhodnutí OFŘ.

42. Není pravdou, že žalovaný nevzal v úvahu naplnění účelu dotace. Ve vztahu k tomuto žalobnímu tvrzení soud konstatuje, že žalovaný založil napadené rozhodnutí na úvaze, že účel dotace byl sice naplněn, nebyly však splněny všechny podmínky jejího poskytnutí, neboť dle rozhodnutí OFŘ došlo Dodatkem k úpravě dodacích podmínek až poté, co proběhlo zadávací řízení, což mohlo ovlivnit počet přihlášených dodavatelů a ve výsledku také vysoutěženou cenu. Ve vztahu k tvrzení o naplnění účelu dotace soud pro stručnost odkazuje na vypořádání třetího žalobního bodu a současně pokazuje na rozpor v žalobní argumentaci, kdy žalobce na jednu stranu tvrdí, že žalovaný nevzal naplnění účelu dotace v úvahu, na druhou stranu však tvrdí, že naplnění účelu dotace nezpochybnil (tedy vycházel z toho, že účel dotace byl naplněn), čímž dle žalobce potvrdil, že tento jednal přiměřeně a věcně správně.

43. Žalobce dále rozporoval závěr daňových orgánů o potencialitě ovlivnění výsledku zadávacího řízení a v této souvislosti argumentoval tím, že veřejné prostředky byly využity účelně, nemohl být poškozen žádaný dodavatel a ke změně termínu došlo z důvodů na straně poskytovatele dotace. Soud k této argumentaci znovu opakuje, že žalovaný nemohl v rámci řízení o prominutí odvodu/penále znovu (a jinak) hodnotit to, zda došlo či nedošlo k porušení rozpočtové kázně. Tato otázka byla pravomocně vyřešena v rozhodnutí OFŘ, jehož závěry jsou pro žalovaného závazné. Stejně tak žalovaný nemohl jinak než daňové orgány hodnotit závěry Znaleckého posudku, neboť tím by znovu posuzoval porušení rozpočtové kázně. OFŘ ve vztahu ke Znaleckému posudku v Rozhodnutí OFŘ uvedlo, že „analyzoval výrobce čistící komunální techniky schopné odstraňovat imise PM1 a menší, přičemž dospěl k závěru, že v roce 2013, tedy v době realizace projektu, byla taková čistící technika vyráběna jednak firmou Dulevo International S.p.A.. Itálie (dále jen „Dulevo“), jejímž výhradním distributorem pro Českou republiku byla společnost HAITECO CZ s.r.o., a firma COMAC Sp.A., Itálie (dále jen „COMAC“)(..) Jak vyplývá ze znaleckého posudku, existovaly v době realizace projektu dvě firmy vyrábějící čistící techniku schopnou odstraňovat imise PM1 a menší, a jak uvádí sám zástupce odvolatele, nic nebránilo v účasti v zadávacím řízení ani i subjektu z jiného členského státu Evropské unie. V kategorii výrobců čistících strojů splňujících imise PM<1 existovalo tudíž více výrobců, jež se potenciálně mohli zadávacího řízení zúčastnit“. Z citované pasáže nepochybně plyne, že dle Znaleckého posudku existovaly v době realizace projektu dvě společnosti vyrábějící požadovanou čistící techniku. Žalovaný tedy závěry Znaleckého posudku ani daňových orgánů nijak nedezinterpretoval. V době realizace Projektu prokazatelně existoval další potenciální dodavatel vyrábějící poptávanou čistící techniku na území Evropské unie, který se mohl do zadávacího řízení přihlásit. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že společnost Comac nedodávala čistící techniku na český trh. To samo o sobě neznamená, že se nemohla do zadávacího řízení přihlásit.

44. Totožně je nutno nahlížet také na žalobní tvrzení o spekulativnosti závěru o tom, že provedená změna mohla odradit jiné zájemce, a dále tvrzení, že nebyly vzneseny žádné námitky a k narušení hospodářské soutěže ani nemohlo dojít. Tyto okolnosti byly hodnoceny daňovými orgány v řízení o stanovení odvodu a – jak již bylo soudem konstatováno – nemohly být znovu (a jinak) hodnoceny žalovaným v řízení o prominutí odvodu/penále. Žalovaný se mohl zabývat pouze tím, zda byly či nebyly dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které může zcela nebo zčásti prominout odvod nebo penále. To žalovaný učinil, když konstatoval, že žádný z těchto důvodů dán nebyl, přičemž tuto argumentaci v souladu se zákonem a judikaturou správních soudů opřel o nenaplnění důvodů specifikovaných v Pokynu GFŘ–D–46. Konstatoval, že pochybení žalobce nebylo marginální, což s odkazem na čl. III bod 4 Pokynu GFŘ–D–46 zdůvodnil tím, že se nejednalo o případ pochybení, které ani potenciálně nemohlo mít vliv na naplnění účelu dotace nebo na výsledek zadávacího řízení. Odkázal–li přitom žalovaný na závěr daňových orgánů, že pochybení žalobce spočívající v uzavření Dodatku a stanovení dodací lhůty odlišně od zadávací dokumentace mohlo mít minimálně potenciálně vliv na výsledek zadávacího řízení, nejedná se, jak se snaží tvrdit žalobce, o argumentaci kruhem, ale o dostatečné zdůvodnění toho, proč žalobcovo pochybení nebylo marginální. Existoval–li totiž jiný dodavatel, který mohl poptávanou čistící techniku dodat, mohlo mít stanovení dodací lhůty a její následné prodloužení minimálně potenciální dopad na to, že se do zadávacího řízení s ohledem na délku původně stanovené lhůty nepřihlásil.

45. Žalovaný dostál požadavku na ochranu legitimního očekávání žalobce, které se v případě posouzení žádostí o prominutí odvodu/penále za porušení rozpočtové kázně odvíjí od Pokynu GFŘ–D–46, jenž stanoví jednotná pravidla pro vyhodnocení uvedených žádostí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2024, č.j. 1 Afs 205/2023–41). Žalovaný podle Pokynu GFŘ–D–46 postupoval a současně také uvedl dostatečnou a přezkoumatelnou úvahu o tom, proč neshledal ani žádné další Pokynem GFŘ–D–46 neupravené důvody hodné zvláštního zřetele pro prominutí odvodu/penále.

46. Soud nevešel ani na tvrzení obsažená ve třetím žalobním bodě. Ze skutečnosti, že žalovaný nerozporoval naplnění účelu dotace, tedy to, že byl pořízen požadovaný čistící vůz (což nerozporuje ani soud), zcela jistě nelze dovozovat, že tím bylo potvrzeno přiměřené a věcně správné jednání žalobce. Žalovaný naopak v odůvodnění napadeného rozhodnutí opakovaně konstatoval, že samotné naplnění účelu dotace nepostačuje, protože současně musí být naplněny také podmínky stanovené k jejímu poskytnutí.

47. Nejvyšší správní soud se k rozlišení mezi účelem a podmínkami dotace vyjádřil např. v rozsudku ze dne 23. 8. 2022, č.j. 3 Afs 42/2021– 82, podle něhož „Účel je vymezen obecněji a má podstatnější význam, než (některé) jednotlivé podmínky dotace – ty totiž mohou být i ryze formálního či administrativního rázu. Jestliže tedy bude účelem dotace například zhotovení určité stavby, příjemce dotace prostředky užije na zcela jiný účel (pořídí například automobily), v takové situaci bude nepochybné, že účel dotace nebyl splněn a že intenzita takového porušení rozpočtové kázně bude velmi vysoká (..) pojem účelu a podmínek dotace nelze ztotožnit a nelze ani pojem účelu fakticky vyprázdnit tím, že daňové orgány účel dotace navážou na splnění (všech) jejích podmínek. Taková definice kruhem (účel jsou podmínky a podmínky jsou účel) by učinila pojem účelu bezvýznamným a zcela nadbytečným. Též by vedla k tomu, že by daňové orgány nemohly rozlišovat na škále intenzity porušení podmínek dotace, resp. typově závažnějšího porušení samotného účelu dotace, což by bylo zjevně v rozporu se stanoviskem rozšířeného senátu dle usnesení RS NSS ve věci Město Krnov, které vyžaduje provedení testu proporcionality uloženého odvodu k významu porušené povinnosti ze strany příjemce dotace.“48. Z citované judikatury tedy vyplývá, že je nutno rozlišovat mezi naplněním účelu dotace na straně jedné a porušením dotačních podmínek na straně druhé. V posuzované věci je nesporné, že k naplnění účelu dotace došlo – čistící vůz byl zakoupen. To však v žádném případě neznamená, že jednání žalobce bylo přiměřené a věcně správné. Porušení rozpočtové kázně bylo daňovými orgány v řízení o stanovení odvodu jednoznačně konstatováno, a to právě ve vztahu k porušení podmínek poskytnutí dotace. Jak žalovaný přiléhavě konstatoval, při nenaplnění účelu dotace by byl stanovený odvod potenciálně daleko vyšší. Žalovaný má tedy pravdu v tom, že naplnění účelu dotace k závěru o nutnosti prominutí odvodu/penále nepostačuje. Jedná se o významnou okolnost, která byla daňovými orgány hodnocena v řízení o stanovení odvodu a na jejímž základě bylo přistoupeno k uložení odvodu toliko ve výši 25 %, nikoliv například v plné výši. Není tomu však tak, že by žalovaný při naplnění účelu dotace nutně musel vyhovět žádosti o prominutí odvodu/penále. Taková úvaha by zcela popřela smysl stanovení jakýchkoliv podmínek poskytování dotací, což jistě není žádoucí. Žalovaný okolnost, že došlo k naplnění účelu dotace, hodnotil a dospěl k závěru, že s ohledem na porušení podmínek dotace, které nebylo marginální, k vyhovění žádosti nepostačuje. Oprávněně přitom konstatoval, že žalobcem popsané okolnosti nelze podřadit pod pojem „marginální pochybení“ ve smyslu Pokynu GFŘ–D–46. Tuto úvahu provedl v rámci správního uvážení a dostatečně ji odůvodnil. Podle soudu tedy k překročení mezí správního uvážení v tomto směru nedošlo a závěr žalovaného není ani v rozporu se zásadou legitimního očekávání či se žalobcem toliko obecně zmíněnými principy veřejné správy.

49. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce zpochybňoval posouzení proporcionality stanoveného odvodu a argumentoval přitom svou majetkovou situací. Z judikatury Nejvyššího správní soudu však vyplývá, že v řízení o prominutí odvodu/penále za porušení rozpočtové kázně již není k posuzování proporcionality uloženého odvodu a s ním případně spojeného penále žádný prostor. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 20. 2. 2024, č.j. 1 Afs 205/2023–41 uvedl, že „Městský soud správně zdůraznil, že námitka individualizace sankce, resp. porušení zásady proporcionality, měla být vznesena již v řízení o stanovení odvodu, a nikoliv až nyní v souvislosti s žádostí o prominutí odvodu a penále. (..) Stěžovatel měl možnost námitku nepřiměřenosti uložené sankce sám uplatnit již v řízení o vyměření odvodu a případně v navazujících soudních řízeních; tuto možnost však nevyužil. V řízení o prominutí odvodu již tato námitka nemá místo.“ Současně se Nejvyšší správní soud v právě citovaném rozsudku vyjádřil také k žalobcem namítanému rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č.j. 1 Afs 291/2017–33, č. 3854/2019 Sb. NSS, v němž rozšířený senát vysvětlil, že při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Rozšířený senát konstatoval, že „správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti (§ 44a odst. 4 rozpočtových pravidel, ve znění do 29. 12. 2011) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit“. Nešlo přitom o žádný zásadní zlom v posuzování přiměřenosti odvodu, spíše o sjednocení rozhodovací praxe a vyjasnění kritérií pro stanovení výše odvodu. Žalobce však měl uvedenou námitku uplatnit v řízení o stanovení odvodu/penále. Jak již bylo soudem konstatováno shora, v řízení o prominutí odvodu/penále tato námitka místo nemá, a žalovaný tak ani nebyl povinen se jí zabývat.

50. Soud k této námitce a k žalobcem zmiňované finanční situaci dodává, že nepřehlédl, že dle čl. III odst. 1 písm. b) ve spojení s odst. 3 pokynu GFŘ–D–46 je jedním z důvodů hodných zvláštního zřetele nepříznivá finanční situace fyzické osoby. Soud proto zvažoval, zda by nebylo možné tento důvod analogicky aplikovat i na žalobce, nicméně dospěl k negativnímu závěru. Právnická osoba, a zvláště územní samosprávný celek, je povinna jednat s péčí řádného hospodáře, což znamená, že na žalobcovo jednání a hospodaření (obezřetnost, vytváření rezerv atd.) lze oprávněně klást vyšší požadavky než na fyzickou osobu. Kromě toho se za nepříznivou finanční situaci fyzické osoby pokládá stav, kdy je ohrožena její výživa nebo výživa na ni odkázaných osob. Předmětné odvody a penále mohou svou výší žalobce do určité míry omezit, leč evidentně se nejedná o takové částky, aby to ohrozilo jeho běžný chod.

51. Důvodným soud neshledal ani pátý žalobní bod. K poukazu žalobce na délku řízení o stanovení odvodu, která měla vliv na výši penále, soud uvádí, že vyměření penále vychází z § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel, přičemž podle tohoto ustanovení může dosáhnout maximálně výše částky vyměřeného odvodu. V tomto kontextu lze odkázat na související argumentaci obsaženou v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 11 Af 3/2024–49, že „je zjevné, že již samotné zákonné zastropování výše penále fakticky koriguje případnou nepřiměřeně dlouhou dobu prodlení, a ta by se proto v konečně vyměřené částce penále neměla projevit. Ani v této skutečnosti proto nebylo možné seznat důvod zvláštního zřetele hodný pro prominutí penále.“ Již zákonodárce tedy obecně stanovil, jakou maximální výši penále ve vztahu k výši odvodu považuje za přípustnou, a zavedl tím opatření proti nepřiměřeně vysokému penále. Tuto maximální částku vyměřené penále nepřekročilo. Kromě toho soud nepovažuje správní řízení o odvodu za natolik (nedůvodně) dlouhé, aby jej tato skutečnost vedla k závěru, že žalovaný vybočil z mezí správního uvážení, pokud v délce řízení neshledal důvod hodný zvláštního zřetele pro prominutí penále (či odvodu). Navíc žalobce s uhrazením částky odpovídající výši odvodu nemusel čekat až na okamžik nabytí právní moci platebního výměru o odvodu. Odpovídající částku mohl uhradit bezprostředně po porušení rozpočtové kázně, za něž nese odpovědnost a jde k jeho tíži. Ze správního spisu však nevyplývá, že by v tomto směru učinil potřebné kroky. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 6. 2023, č. j. 10 Afs 65/2018–42 vysvětlil, že „si příjemci dotace nemusí být vědomi porušení od samého počátku plynutí doby prodlení. Právní úprava penále v § 44a odst. 7 [v nyní posuzované věci § 44a odst. 10] zákona o rozpočtových pravidlech však počátek doby prodlení určuje bezvýjimečně. NSS již v minulosti dovodil, že „[v]yměření penále není koncipováno na základech subjektivní odpovědnosti, nýbrž odpovědnosti objektivní […] Počátek běhu doby se rozhodně neposouvá do okamžiku, kdy se stěžovatel dozví o tom, že rozpočtovou kázeň při čerpání dotace porušil“ (rozsudek ze dne 7. 8. 2014, čj. 10 As 48/2014–35, bod 23, věc PROPERTY PODNIKATELSKÁ). Je pravda, že právní úprava penále založená na objektivní odpovědnosti je přísná. Na toto ustanovení je však třeba nahlížet optikou toho, že dotace je formou určitého dobrodiní ze strany státu. Právě proto je poskytnutí dotace vázáno na dodržování přísných podmínek a je spojeno s přísnými následky při jejím neoprávněném použití. Odpovědnost za nevrácení neoprávněně použité částky dotace a s tím spojenou majetkovou újmu nelze v takovém případě přenášet na stát.“52. Žalobce nadto účelově argumentuje tím, že 62 měsíců prodlení připadá na daňové řízení. To však není pravda. Daňová kontrola byla zahájena až 18. 3. 2019, penále však začalo běžet již 5. 6. 2014 a 7. 6. 2014. Maximální výše pak penále dosáhlo v polovině dubna 2021. Z toho plyne, že na průběh daňového řízení připadá maximálně 25 měsíců, během nichž se penále žalobci připisovalo, nikoliv 62, jak tvrdí žalobce. To rozhodně není doba, kterou lze považovat za jakkoliv excesivní. Především však, jak již bylo uvedeno shora, mohl žalobce odvod uhradit dříve a povinnosti hradit penále se tak zcela vyhnout. Maximální výši penále přitom stanoví zákon tak, aby nepřekročila výši stanoveného odvodu. Argumentace žalobce obsažená ve zbývající části pátého žalobního bodu je tedy částečně nepravdivá a účelová.

53. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. prvním výrokem rozsudku zamítl.

54. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud proto ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Ústní jednání před soudem VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze