15 Af 19/2010 - 90

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: EUROMONT GROUP a.s., IČ 63147165, se sídlem Velebudice 210, Most, zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem, se sídlem Školní 1122, Chomutov, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 4.12.2009, č.j. 13464/09-1200-506330, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 4.12.2009, č.j. 13464/09- 1200-506330, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 200,-Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě ve znění jejího doplnění ze dne 10.12.2013 domáhal zrušení rozhodnutí původně žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 4.12.2009, č.j. 13464/09-1200-506330, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Mostě ze dne 1.9.2009, č.j. 86075/09/206911507164, kterým byla žalobci dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003 ve výši 5 672 690,-Kč. Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o Finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o Finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství. Žalobce v žalobě uvedl, že sám původně žalovaný v části odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v níž je posuzována prováděná reklamní kampaň, uvedl, že samotná reklamní kampaň provedena byla, což dokládají důkazní prostředky, ale správci daně vznikla pochybnost o tom, zda služby související s danou kampaní poskytl dodavatel, který předmětnou fakturu vystavil. V žalobou napadeném rozhodnutí je uvedeno, že v tomto směru žalobce neunesl důkazní břemeno, ovšem s touto skutečností žalobce nesouhlasí. Žalobce zdůraznil, že v rámci daňového řízení požadoval po správci daně provedení výslechů konkrétních svědků a kontrolu společností, jež mohly být v daných případech zpracovateli doložených materiálů k reklamní kampani, a provedení kontroly řádného zdanění finančních prostředků a odvodu daně z přidané hodnoty u těchto dodavatelů. Tyto výslechy a šetření však ze strany daňových orgánů provedeny nebyly. Žalobce trvá na tom, že požadavek na provedení uvedených výslechů nebyl účelový, když z navržených důkazních prostředků by se dalo dovodit, že předmětné plnění provedl buď sám dodavatel uvedený na faktuře či osoba s ním smluvně sjednaná. Žalobce zdůraznil, že je právem daňového subjektu v rámci daňového řízení navrhovat provedení výslechů, účastnit se výslechů a navrhovat provedení šetření. Skutečnost, že žalobcem navrhovaná šetření a výslechy svědků nebyly v rámci daňového řízení provedeny, vede dle názoru žalobce ke zkrácení jeho práv. Žalobce trvá na tom, že z jeho strany došlo k unesení důkazního břemene, neboť dostatečně prokázal svá tvrzení o provedení reklamní akce ve smyslu § 31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě dní a poplatků (dále jen „daňový řád“). V důsledku toho přešlo důkazní břemeno opět na daňové orgány. Pokud u správce daně nadále trvaly pochybnosti o provedení dané reklamní akce, měl najisto prokázat, že skutečnosti tvrzené žalobcem nejsou pravdivé a své pochybnosti proměnit v jistotu a nikoli nadále zatěžovat žalobce dalším důkazním břemenem. Žalobce trvá na tom, že daňové orgány po přechodu důkazního břemene na jejich stranu musely k přenesení důkazního břemene zpět na žalobce jednoznačným způsobem věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazních prostředků žalobce jinými důkazními prostředky vyvrátit. Dále poznamenal, že je přesvědčen, že provedením jím navrhovaných důkazů by došlo k rozptýlení i posledních pochybností správce daně, ovšem tyto důkazy provedeny nebyly. Navržené důkazy se měly týkat výslechu osob, u nichž je zřejmé, že jejich svědectví by mohlo prokázat správcem daně požadované skutečnosti. Jde zejména o výslech D. G., jednatele společnosti Celebrity project s.r.o., M. B. (dle soudu se má zřejmě jednat o M. B.), který evidentně jednal jménem společnosti DRAKEN PRAHA, spol. s r.o. Dále se jedná o důkaz k prokázání věrohodnosti svědka – grafologický posudek podpisu pana S. (dle soudu se má zřejmě jednat o pana C.) a důkazy směřující k prověření ekonomické aktivity případných pravděpodobných subdodavatelů společností Celebrity project s.r.o. a DRAKEN PRAHA, spol. s r.o. Konkrétně byl navrhován jako svědek M. B., který měl „vše zařizovat“ a byl jednatelem a jediným společníkem společnosti KS TRADE COMPANY, spol. s r.o., jejímž předmětem činnosti je reklamní činnost a marketing, a jednatelem společnosti GRUPPO CZ s.r.o. Výpověď M. B. považuje žalobce za zcela zásadní, ovšem výslech nebyl proveden s odůvodněním, že svědek není kontaktní, což správce daně dovodil pouze z toho, že si svědek nepřevzal poštovní zásilky. Žalobce dále zdůraznil, že z šetření, které provedl správce daně u organizátora reklamní akce, vyplynulo, že do reklamní akce byly zapojeny i další osoby a společnosti. Jednalo se o společnosti DVOZA s.r.o. a MINODA s.r.o. a pana F. B., od kterého organizátor akce převzal finanční prostředky v hotovosti. Správce daně neprovedl výslech jednatele společnosti DVOZA s.r.o., kterým byl V. Š., ač to žalobce navrhoval. Žalobce zdůraznil, že pokud daňové orgány neprovedou daňovým subjektem navrhované důkazy, pak nemohou uzavřít, že nedošlo k unesení důkazního břemen ze strany daňového subjektu. Dále žalobce uplatňoval své námitky proti napadenému rozhodnutí ve vztahu k plnění realizovanému ve prospěch společnosti Celebrity project s.r.o. na základě Smlouvy o zprostředkování ze dne 10.7.2002 a na ní navazujících konkrétních smluv, které konkretizovaly jednotlivé zakázky s odběrateli žalobce. Žalobce zdůraznil, že plnění společnosti Celebrity project s.r.o. bylo poskytnuto pouze v případě, že žalobce získal zakázku, která byla předmětem zprostředkování. Žalobce poukázal na skutečnost, že správce daně se soustředil na prokazování skutečnosti, zda zakázky, které žalobce uzavíral s jednotlivými odběrateli, byly uzavřeny na základě zprostředkování společností Celebrity project s.r.o. Správce daně tak zcela ignoroval vyjádření žalobce, který uvedl, že na základě rámcové smlouvy měla společnost Celebrity project s.r.o. vyvíjet úsilí k tomu, aby žalobce uspěl ve výběrových řízeních svých odběratelů a tato činnost byla uplatňována formou rad, pokynů a předávání zkušeností v takovém rozsahu, aby bylo dosaženo cíle smlouvy, tedy úspěchu žalobce ve výběrových řízeních. Skutečnost, že společnost Celebrity project s.r.o. zprostředkovávala v užším smyslu uzavření smluv ve výběrových řízeních, žalobce nikdy netvrdil a není to ani možné. Správce daně se však soustředil v rozsáhlém dokazování pouze na otázku, zda došlo ke zprostředkování uzavření smluv pro žalobce ze strany společnosti Celebrity project s.r.o. Dle žalobce se tedy správce daně zcela účelově zaměřil pouze na izolované skutečnosti, které záměrně nehodnotil v jejich kontextu, a ve své podstatě z těchto účelově izolovaných skutečností konstruoval skutkový stav, který je v neprospěch žalobce. K neprovedení výslechů bývalých společníků a jednatelů společnosti Celebrity project s.r.o. žalobce uvedl, že zastává názor, že skutečnost, že provedení důkazu je pro správce daně spojeno s komplikacemi, či je objektivně složité, nezbavuje správce daně povinnosti takové důkazy provést, pokud je daňový subjekt navrhl, prokazuje jimi rozhodné skutečnosti a vedou nebo by nepochybně vedly k úplnému a správnému zjištění daňových povinností. Trvá na tom, že skutečnost, že spolupracující firma je po pěti letech od vlastního provedení akce nekontaktní, nesídlí na adrese uvedené v obchodním rejstříku a nepřebírá poštu, nemohla být důvodem k neprovedení šetření u místně příslušného správce daně ve věci splnění jejích daňových povinností a provedení žalobcem navržených důkazů. K hodnocení výpovědi svědka T. Ch., jednatele společnosti Celebrity project s.r.o., žalobce uvedl, že došlo ze strany daňových orgánů k záměně společností BASSON, s.r.o. a společnosti BASSOON, s.r.o., která byla založena dne 12.12.2002, jejíž předmětem činnosti byla mj. reklamní činnost a marketing a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. V důsledku záměny společností ze strany daňových orgánů tak došlo dle žalobce k nesprávnému vyhodnocení výpovědi daného svědka. Dále žalobce namítl, že závěry správce daně jsou v podstatné míře odvozeny od protokolu o výslechu svědka – jednatele společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o. L. C., který byl zaznamenán v protokole o ústním jednání č.j. 52343/04/005931/8357, který byl ovšem vyhotoven před vlastním zahájením daňové kontroly a jehož se žalobce jako daňový subjekt nemohl zúčastnit sám ani prostřednictvím svého zástupce. Tím byl žalobce dle jeho názoru nepřípustně zkrácen na svém právu plnohodnotně se podílet na daňovém řízení. Dále namítl, že nebyl rovněž vyrozuměn ani o konání dalších výslechů osob, z jejichž výpovědí dovozuje správce daně rozsáhlé skutečnosti – např. výslech svědků provedený v Kralupech nad Vltavou dne 17.8.2007 u místně příslušného finančního úřadu v rámci dožádání. Žalobce tak byl omezen v možnosti klást svědkům otázky. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že daňové kontrole byl podroben kontinuálně od roku 2003 a že tato daňová kontrola byla iniciována a řízena Policií České republiky. Žalobce je přesvědčen, že kontrola neměla směřovat k náležitému a správnému vyměření daně, ale měla sloužit jako pomocný instrument operativně pátrací činnosti složek Policie České republiky. Dle žalobce v této souvislosti správce daně porušil jednu ze základních zásad daňového řízení, a to zásadu součinnosti s daňovým subjektem, neboť upřednostnil šetření Policie České republiky před informováním žalobce jako daňového subjektu o možných dopadech informací a zjištění, které shromažďoval k jeho daňové povinnosti. Po ukončení přezkumného řízení žalobce doplnil svoji žalobu podáním ze dne 10.12.2013. Kromě skutečností, které uvedl již ve své původní žalobě, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2012, č.j. 2 Afs 60/2011-94. Dle žalobce se v tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zabýval obdobnou kauzou a dospěl k závěrům potvrzujícím námitky žalobce. Zejména zdůraznil, že daňový subjekt nemůže být nucen prokazovat negativní skutečnosti. Stávající žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Ve vyjádření k žalobě se žalovaný zabýval průběhem přezkumného řízení povoleného v dané věci rozhodnutím Ministerstva finanční ze dne 13.8.2010, č.j. 39/68547/2010-391. Zdůraznil, že v rámci přezkumného řízení došlo k nápravě vad řízení, ke kterým došlo v rámci daňového řízení, a dodatečná daň byla v přezkumném řízení na základě důkazního řízení ještě navýšena. Žalovaný tedy trvá na tom, že přestože došlo k následnému zrušení rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení v důsledku nesprávného procesního postupu v rámci samotného přezkumného řízení, vyznělo přezkumné řízení v neprospěch žalobce. Žalovaný trvá na tom, že lze konstatovat, že v rámci přezkumného řízení byly zhojeny namítané vady řízení nalézacího, když správce daně znovu a podrobně provedl důkazní řízení. Jeho výsledkem pak bylo nejen potvrzení výše doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003, ale dokonce její navýšení. Tvrzení žalobce, že byl podroben kontrole od roku 2003, když tato byla iniciována v podstatě řízena Policií České republiky, považuje žalobce za zcela nepodložené, obecné a nekonkrétní a trvá na tom, že se k němu nelze relevantně vyjádřit. Žalovaný trval na tom, že v daném případě nejsou dány důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť výše daně nebyla žalobci stanovena v rozporu se zákonem, jak bylo potvrzeno v provedeném přezkumném řízení. Ve vyjádření k doplnění žaloby pak žalovaný uvedl, že na každé daňové řízení je třeba nahlížet z individuálního hlediska předmětného případu. V tomto směru odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se unesení důkazního břemene v daňovém řízení. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2012, č.j. 2 Afs 60/2011-94, žalovaný uvedl, že tento případ měl zcela odlišný skutkový základ, než projednávaná věc. Žalovaný i nadále trval na tom, že skutečnosti namítané v podané žalobě nejsou právně relevantní. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Předně soud podotýká, že v předmětné věci proběhlo přezkumné řízení, které bylo povoleno rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 13.8.2010, č.j. 39/68547/2010-391. V přezkumném řízení Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 31.10.2012, č.j. 11436/12-1200-506330, změnilo původní výrok žalobou napadeného rozhodnutí tak, že dodatečné doměření daně z příjmů právnických osob ve výši 5 672 690,- Kč se mění na 6 355 620,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodovalo Generální finanční ředitelství. Generální finanční ředitelství rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem vydané v rámci přezkumu zrušilo a přezkumné řízení zastavilo. Po tomto rozhodnutí tedy zůstalo žalobou napadené rozhodnutí nedotčeno. Na tomto místě soud poznamenává, že předmětem soudního přezkumu v daném řízení je zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a zákonnost řízení, které vedlo k jeho vydání. Soud se v daném případě nemůže a nebude zabývat otázkou zákonnosti rozhodnutí vydaných v rámci přezkumného řízení a zákonností řízení vedoucích k jejich vydání. Obecně se žalobce dovolával skutečnosti, že ve vztahu ke sporným výdajům na něho nepřešlo důkazní břemeno, případně, že své důkazní břemeno unesl a toto důkazní břemeno opět přešlo na správce daně. Ve vztahu k otázce unesení rozvržení důkazního břemene v rámci daňového řízení soud uvádí, že z ust. § 24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „daňový zákon“), vyplývá, že daňový subjekt má právo na odečet nákladů, které vynaložil na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Nemůže se proto jednat o jakýkoliv výdaj vynaložený plátcem daně, nýbrž pouze o takový, který má přímou a bezprostřední vazbu na jeho další podnikatelskou činnost. Základem pro posouzení, zda daňový poplatník přiznal a odvedl příslušnou daň státu v odpovídající výši je jeho účetnictví, jehož vedení mu přikazuje zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o účetnictví“). Avšak samotné zjištění, že účetní doklady formálně odpovídají požadavkům předpisů o účetnictví, neprokazuje, že deklarovaný výdaj příslušným daňovým poplatníkem byl skutečně vynaložen a zdanitelné plnění se fakticky uskutečnilo. K unesení důkazního břemene daňovým subjektem tak nestačí jen formálně zdánlivě bezvadné doklady o vynaložených nákladech za poskytnuté zdanitelné plnění, jak tomu bylo v projednávaném případě, jelikož důkaz daňovým dokladem je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotně právní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, jak je daňovým subjektem deklarováno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu, jak opakovaně bylo vysloveno v nálezech Ústavního soudu např. ze dne 11.2.2008, sp. zn. I. ÚS 1841/07, ze dne 15.05.2001, sp. zn. IV. ÚS 402/99, nebo v rozsudcích Nejvyššího správního soudu např. ze dne 21.4.2010, sp. zn. 9 Afs 111/2009, a ze dne 21.4.2010, sp. zn. 9 Afs 1/2010. Daňový subjekt v případě pochybností správce daně pak musí věrohodně prokázat, že jím vynaložené částky byly poskytnuty v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Důkazní břemeno mezi daňovým subjektem a správcem daně je totiž v daňovém řízení rozvrženo nerovnoměrně ve prospěch správce daně, neboť ten je povinen prokazovat toliko skutečnosti uvedené v ust. § 31 odst. 8 daňového řádu. Podle písmene c) tohoto zákonného ustanovení má tedy také povinnost dokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem, přičemž pokud zjistí některou okolnost zpochybňující údaje vedené v těchto dokumentech, přechází důkazní břemeno podle ust. § 31 odst. 9 daňového řádu na daňový subjekt. Ten pak musí prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. V takovém případě daňový subjekt musí prokázat svá tvrzení a za tímto účelem předložit důkazní prostředky či navrhnout jejich provedení. Pokud takové důkazy prokazují jeho tvrzení, přechází důkazní břemeno podle zmiňovaného ust. § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu zpět na správce daně, v opačném případě platí, že daňový subjekt důkazní břemeno neunesl a správce daně tak může vydat v jeho neprospěch rozhodnutí. Toto nerovnoměrné rozvržení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně přitom vychází z toho, že prioritním účelem daňového řízení je ochrana zájmu státu na řádném plnění daňových povinností ze strany daňových subjektů při zachování jejich práv a právem chráněných zájmů, jak vyplývá z ust. § 1 odst. 2 věty první a § 2 odst. 1 daňového řádu. Dále soud uvádí, že daňový subjekt má v první řadě povinnost tvrdit skutečnosti relevantní pro jeho daňovou povinnost. Konkrétní obsah povinnosti tvrzení pak vychází zejména z příslušných ustanovení daňového práva hmotného, v daném případě z ust. § 24 odst. 1 daňového zákona. Způsob, jakým daňový subjekt plní svoji důkazní povinnost, tedy vyplývá z ust. § 31 odst. 8 písm. c) a odst. 9 daňového řádu. Daňový subjekt je povinen na základě příslušných zákonných ustanovení vést účetnictví (§ 1 zákona o účetnictví) či jiné povinné záznamy či evidence. Smyslem a účelem účetnictví je poskytnout tomu, kdo je vede, i oprávněné třetí osobě (ve věcech daní tedy správci daně) věrohodný, úplný, průkazný a správný přehled o jeho předmětu [viz § 7 zákona o účetnictví a shora již zmíněný § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu], kterým je – zjednodušeně řečeno – hospodaření daňového subjektu. Z hlediska metod zaznamenávání se u účetnictví jedná o standardizovaný, formalizovaný a značně detailní přehled o hospodaření, který by, je-li veden předepsaným způsobem, neměl umožnit, aby o hospodaření dotyčného daňového subjektu byl podán zkreslený obraz. Daňový subjekt proto splní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže [§ 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. Ne každá chyba v účetnictví proto bude způsobovat takto požadovanou intenzitu pochybností; budou to pouze takové nesrovnalosti, jež přímo (nedostatkem spolehlivých informací o konkrétním účetním případu) či nepřímo (celkovou nevěrohodností účetnictví, i když toto na první pohled o konkrétním účetním případu předepsané informace poskytuje) zatemní obraz o hospodaření daňového subjektu. Správce daně je zde povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Jen takto totiž může unést své důkazní břemeno vyplývající z § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu. Unese-li správce daně své důkazní břemeno, je na daňovém subjektu, aby prokázal soulad účetnictví se skutečností, tj. aby setrval na svých původních tvrzeních a doložil, že přes vzniklé pochyby se sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno, anebo aby naopak korigoval svá původní tvrzení, nabídl tvrzení nová, reflektující existenci pochyb o souladu účetnictví se skutečností, a tato svá revidovaná tvrzení prokázal. Důkazní prostředky zde budou pravidelně pocházet ze sféry mimo účetnictví a de facto nahradí či doplní nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné účetnictví, což bylo konstatováno Nejvyšším správním soudem např. v jeho rozsudcích ze dne 30.8.2005, č.j. 5 Afs 188/2004 - 63, a ze dne 12.4.2006, č.j. 5 Afs 40/2005 – 72. V daném konkrétním případě žalobce zpochybňoval unesení důkazního břemene ze strany daňových orgánů ve vztahu k existenci pochybností o správnosti účtování týkajícího se výdajů provedených žalobcem ve vztahu ke společnostem DRAKEN PRAHA spol. s r.o. a Celebrity project s.r.o. za reklamní služby a zprostředkovací služby v oblasti stavebnictví. Ve vztahu k plněním žalobce poskytnutým společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o. daňové orgány založily svoje pochybnosti na skutečnostech, že dle zjištění dožádaného správce daně tato společnost je dlouhodobě nekontaktní, na adrese sídla uvedeného v obchodním rejstříku nesídlí a poštu si nepřebírá. Ve vztahu k plněním žalobce poskytnutým společnosti Celebrity project s.r.o. daňové orgány založily svoje pochybnosti na tom, že v místě sídla uvedeného v obchodním rejstříku se rovněž nezdržuje, poštu nepřebírá a nevykonává žádnou činnost. Smlouva o provedení reklamní kampaně ze dne 3.2.2003 byla uzavřena v době, kdy uvedená společnost dle výpisu z obchodního rejstříku neměla žádného jednatele. Z výpovědí svědků vztahujících se k uzavřeným zakázkám ve stavebnictví pak vyplynulo, že obchodní partneři žalobce tuto společnost neznají a tato společnost u nich nevyvíjela žádnou činnost, která by směřovala ke zprostředkování uzavření obchodních smluv se žalobcem. Uvedené skutečnosti dle názoru soudu plně postačují k tomu, aby daňové orgány oprávněně pojaly pochybnosti o faktickém uskutečnění plnění ze strany společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o. a Celebrity project s.r.o. v souvislosti s výdaji účtovanými ve prospěch uvedených společností, přestože dané výdaje byly zaúčtovány na základě formálně úplných účetních dokladů. Výše uvedené skutečnosti zakládající pochybnosti daňové orgány v rámci daňového řízení prokázaly a v důsledku toho přešlo v souladu s výše uvedeným ustanovením § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu důkazní břemeno na žalobce. Dle názoru soudu pak nebyl skutkový stav provedenými důkazy osvětlen tak, aby mohly uvedené pochybnosti daňových orgánů být rozptýleny, a důkazní břemeno tak zůstalo na bedrech žalobce ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu. Dále žalobce namítal, že nebyly provedeny některé z jím navržených důkazů. K tomu uvádí soud následující. Daňovým dokladem, u kterého vznikly správci daně v rámci daňové kontroly pochybnosti, byla faktura FD č. 39003 ze dne 31.3.2003, dle které mělo být společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o. vyplaceno 6 000 000,- Kč za reklamní a propagační činnost na akci „GRAND PRIX“ mezinárodní soutěž v boxu konaná ve dnech 6.3. – 9.3.2003 v Ústí nad Labem. Ve vztahu k tomuto výdaji správce daně nezpochybňoval skutečnost, že došlo k realizaci reklamní kampaně, ale měl pochybnosti o tom, že tuto reklamní kampaň skutečně provedl subjekt, kterému byla uvedená částka za dané plnění uhrazena. V rámci výslechu svědků zjistil správce daně, že s organizátorem akce „GRAND PRIX“ jednaly ve vztahu k reklamní akci žalobce společnosti DVOZA s.r.o. a MINODA s.r.o. Z výslechu jednatele společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o. pana L. C. dále vyplynulo, že za ní měl v daném případě jednat pan M. B. Žalobce ve vztahu k uvedenému výdaji namítal, že daňové orgány dospěly k závěru, že v tomto případě nedošlo k unesení důkazního břemene z jeho strany, a to přesto že nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy. Konkrétně žalobce namítl, že nebyl proveden výslech M. B., jehož se dovolával jednatel společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o., která měla pro žalobce zajišťovat reklamní kampaň. Dále nebyl proveden výslech pana F. B., od kterého organizátor akce „GRAND PRIX“ přebíral úhradu za reklamní kampaň, také nebyl proveden výslech jednatele společnosti DVOZA s.r.o., která byla smluvním partnerem organizátora akce „GRAND PRIX“ ve vztahu k dané reklamní kampani, kterým byl V. Š. Ve vztahu k výslechu jednatele společnosti DVOZA s.r.o., kterým byl V. Š., soud uvádí, že z obsahu správního spisu vyplývá, že správce daně kontaktoval v rámci dožádání Finanční úřad pro Prahu 1 jako správce daně společnosti DVOZA s.r.o. Z odpovědi dožádaného finančního úřadu ze dne 23.1.2007, č.j. 94584/07/001931/225, vyplývá, že v rámci jiných daňových řízení se pokoušel Finanční úřad pro Prahu 1 v roce 2006 kontaktovat jak společnost DVOZA s.r.o. tak i samotného V. Š. Uvedená společnost je na místě svého sídla nekontaktní a zásilky se vracejí s uvedením důvodu „adresát na uvedené adrese neznámý“. Rovněž zásilky zaslané v jiném daňovém řízení v srpnu 2006 zasílané na adresu trvalého pobytu V. Š. se vrátily s uvedením důvodu nedoručení „adresát na uvedené adrese neznámý“. V roce 2004 uvedl V. Š. Finančnímu úřadu pro Prahu 1 jako kontaktní adresu „X“. Zásilky zaslané na tuto adresu v rámci jiného daňového řízení v srpnu 2006 se vrátily jako nedoručitelné s uvedením důvodu „adresát se odstěhoval“. Ze sdělení dožádaného finančního úřadu jednoznačně vyplývá, že se na základě dožádání ani nepokusil doručit navrženému svědkovi V. Š. předvolání k výslechu v dané věci. Pouze odkázal na předchozí pokusy o doručování, ke kterým došlo půl roku před dožádáním. Následně správce daně přistoupil k předvolání svědka sám, a to předvoláním ze dne 16.12.2008, č.j. 119492/08/206933507284, které bylo doručeno fikcí s tím, že zásilka nebyla vyzvednuta v odběrní lhůtě, a opakovaným předvoláním ze dne 14.1.2009, č.j. 1202/09/206933507284, které bylo rovněž doručeno fikcí, když si adresát zásilku nevyzvedl. Následně přistoupil správce daně k pokusu o předvedení svědka. O předvedení požádal příslušné oddělení Policie České republiky rozhodnutím o předvedení ze dne 20.2.2009, č.j. 15905/09/206933507284. Policie České republiky se pokusila svědka předvést, na adrese trvalého pobytu nebyl zastižen a policie uvedla, že se na uvedené adrese již 7 let nezdržuje. Občas navštíví svého otce na adrese „X“, ale i to je velmi nepravidelně. Jeho současný pobyt není znám. Z uvedené zprávy Police České republiky vyplynula další konkrétní osoba, se kterou svědek udržuje styk, tedy svědkův otec. Zároveň ve zprávě Policie České republiky je uvedena i přesná adresa pobytu této osoby, která s velkou pravděpodobností mohla mít k dispozici informaci o místě faktického pobytu svědka V. Š. Tuto získanou informaci však správce daně nikterak nevyužil a na další zjišťování faktického pobytu svědka rezignoval. Soud konstatuje, že je povinností správce daně v rámci daňového řízení vyčerpat všechny dostupné prostředky k zajištění výpovědi svědka, jehož výslech navrhne daňový subjekt za účelem prokázání svých tvrzení. V případě, že daňový orgán v rámci daňového řízení nevyužije všech dostupných prostředků k zajištění svědecké výpovědi daňovým subjektem navrženého svědka, je takové řízení zatíženo vadou řízení poškozující procesní práva daňového subjektu. Tato vada řízení je vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Ve vztahu k panu F. B. z obsahu správního spisu předloženého soudu nevyplývá, že by žalobce výslech tohoto svědka navrhoval. V tomto směru je nutno zdůraznit, že důkazní břemeno bylo plně na straně žalobce. Pokud žalobce nenavrhl v rámci daňového řízení provedení výslechu konkrétního svědka, nebyl správce daně povinen takový výslech provádět, protože vzhledem k výše zmíněnému rozvržení důkazního břemene bylo na žalobci, aby navrhl důkazní prostředky, kterými prokáže svá tvrzení. Tuto námitku tedy vyhodnotil soud jako zcela nedůvodnou. Ve vztahu k výslechu svědka M. B. soud uvádí, že z obsahu správního spisu vyplynulo, že správce daně tohoto svědka předvolal k podání svědecké výpovědi předvoláním ze dne 16.12.2008, č.j. 119490/08/206933507284. Předvolání bylo svědkovi doručeno, ale k výpovědi se nedostavil. Opakovaně byl předvolán předvoláním ze dne 14.1.2009, č.j. 2322/09/206933507284. Toto předvolání si svědek v úložní lhůtě nevyzvedl. Dožádáním ze dne 18.2.2009, č.j. 16108/09/206933507284, požádal správce daně Finanční úřad pro Prahu 4 o provedení svědecké výpovědi svědka M. B. V odpovědi na dožádání Finanční úřad pro Prahu 4 uvedl, že dne 11.3.2009 bylo svědkovi zasláno předvolání, které si dne 16.3.2009 osobně převzal. Na toto předvolání reagoval telefonickou omluvou – jako důvod kolize s termínem svědecké výpovědi uvedl měsíční nepřítomnost v České republice. Dne 2.4.2009 bylo zasláno svědkovi druhé předvolání č.j. 129903/08/004931104523. Tato zásilka se vrátila s uvedením důvodu „odstěhován bez uvedení adresy“. Finanční úřad pro Prahu 4 si ověřil adresu trvalého pobytu svědka v centrální evidenci a zjistil, že ode dne 17.3.2009 má svědek novou adresu trvalého pobytu. Na tuto adresu trvalého pobytu bylo dne 20.4.2009 zasláno třetí předvolání, které se vrátilo s uvedením důvodu „na uvedené adrese adresát neznámý“. Dne 6.5.2009 provedl Finanční úřad pro Prahu 5 na nové adrese trvalého pobytu svědka místní šetření, jehož výsledkem bylo zjištění, že svědek nemá nikde uvedeno své jméno a na uvedené adrese není znám. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že správce daně vyčerpal veškeré zákonné možnosti jak zajistit svědeckou výpověď M. B. Pokud daňový subjekt navrhne provedení výslechu svědka, jehož pobyt je nezjistitelný a sám daňový subjekt není schopen udat kontakt na tohoto svědka, nelze nemožnost provedení takového výslechu přičítat k tíži správce daně. S ohledem na výsledky doručování a provedené místní šetření v místě posledního evidovaného trvalého pobytu nepovažuje soud ani za pochybení skutečnost, že správce daně nepřistoupil k pokusu o předvedení svědka, neboť tento pokus by byl evidentně marný. V takovém případě důkazní břemeno i nadále tíží daňový subjekt. I v tomto směru tedy shledal soud žalobcovu námitku jako nedůvodnou. K namítanému neprovedení důkazního prostředku v podobě grafologického posudku, který by měl prokázat, zda na smlouvě o zprostředkování reklamní a propagační akce pro žalobce na akci „GRAND PRIX“ a na výše uvedené faktuře je podpis L. C. jako jednatele společnosti DRAKEN PRAHA spol. s r.o., soud podotýká, že neprovedení tohoto důkazního prostředku nebylo pochybením ze strany daňových orgánů. I kdyby byla žalobcem tvrzená skutečnost potvrzena a na sporných dokladech byl identifikován podpis L. C., nemohla by tato skutečnost mít kromě znevěrohodnění výpovědi L. C. vzhledem k ostatním zjištěním vliv na prokázání skutečností tvrzených žalobcem, že to byla právě společnost DRAKEN PRAHA spol. s r.o., která dané zdanitelné plnění pro žalobce poskytla. Žalobce rovněž namítal, že daňové orgány při svých rozhodnutích vycházely z výslechu svědka L. C. ze dne 8.2.2005, č.j. 52343/04/005931/8357, který byl proveden ještě před zahájením daňové kontroly u žalobce. Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu vyplývá, že uvedený protokol byl skutečně obsažen v daném správním spise. Zaslal je správci daně v odpovědi na dožádání Finanční úřad pro Prahu 5, který byl místně příslušným správcem daně pro společnost DRAKEN PRAHA spol. s r.o. Ovšem v rámci samotné daňové kontroly byl proveden opakovaný výslech pana L. C. dne 4.12.2008 na Finančním úřadě v Kralupech nad Vltavou, o kterém byl pořízen protokol č.j. 117040/08/206931/6618. Tohoto výslechu svědka byl účasten i zástupce žalobce - daňový poradce Ing. L. Š. Obsah výpovědi svědka byl prakticky totožný jako v původní výpovědi ze dne 8.2.2005. Svědkovi byl tento protokol v rámci druhé výpovědi předložen a on potvrdil, že podpis na něm je skutečně jeho. V rámci výslechu svědka byla dána možnost zástupci žalobce pokládat svědkovi otázky a tuto možnost zástupce žalobce bohatě využil a kladl svědkovi celou řadu otázek. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že výslech uvedeného svědka byl řádně proveden v rámci předmětné daňové kontroly a práva žalobce jako daňového subjektu byla respektována a nedošlo k jejich porušení. Rovněž tuto námitku tedy soud vyhodnotil jako zcela nedůvodnou. Dále jsou mezi účastníky sporné úhrady za plnění, která měla poskytnout žalobci společnost Celebrity project s.r.o. Jedná se o úhrady za plnění poskytnutá na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 10.7.2002: faktura č. 2003/0234 ze dne 1.12.2003 na částku 821 276,- Kč, faktura č. 2003/0237 ze dne 1.12.2003 na částku 774 672,- Kč, faktura č. 2003/0240 ze dne 2.12.2003 na částku 953 711,- Kč, faktura č. 2003/0241 ze dne 2.12.2003 na částku 423 740,- Kč a faktura č. 2003/0252 ze dne 3.12.2003 na částku 225 799,- Kč. Dále jsou mezi účastníky sporné úhrady za následující plnění, která měla poskytnout žalobci společnost Celebrity project s.r.o. za provedené reklaměpropagační služby: faktura č. 2003/0011 ze dne 31.3.2003 na částku 600 000,- Kč, faktura č. 2003/0032 ze dne 30.4.2003 na částku 1 200 000,- Kč, faktura č. 2003/0036 ze dne 30.4.2003 na částku 1 200 000,- Kč, faktura č. 2003/0047 ze dne 30.5.2003 na částku 1 200 000,- Kč, faktura č. 2003/0074 ze dne 4.7.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0096 ze dne 4.8.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0096 ze dne 4.8.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura 2003/0110 ze dne 1.9.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0127 ze dne 30.9.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0184 ze dne 31.10.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0231 ze dne 1.12.2003 na částku 400 000,- Kč, faktura č. 2003/0299 ze dne 5.1.2004 na částku 300 000,- Kč a faktura č. 2003/0305 ze dne 5.1.2004 na částku 2 200 000,- Kč. Ve vztahu k uvedeným sporným výdajům v žalobě žalobce namítal, že nebyl proveden výslech jednatele společnosti Celebrity project s.r.o. D. G. (jednatel od 8.7.2002 do 5.11.2002) a společníka uvedené společnosti M. S. (společník od 2.7.2003 do 16.7.2003). Ve vztahu k výslechu společníka společnosti Celebrity project s.r.o. pana M. S. z obsahu správního spisu vyplývá, že správce daně požádal o provedení tohoto důkazního prostředku formou dožádání Finanční úřad pro Prahu 5. Finanční úřad pro Prahu 5 předvolával svědka předvoláními ze dne 7.7.2008, č.j. 293514/08/005935/7609, a ze dne 29.8.2008, č.j. 354980/08/005935/7609. Ani jedno z uvedených předvolání si svědek nepřevzal. Finanční úřad pro Prahu 5 provedl šetření v místě bydliště a zjistil, že na zvoncích na domě jméno svědka není uvedeno. Dotazem v Centrální evidenci obyvatelstva ale bylo zjištěno, že na uvedené adrese stále svědek má evidovanou adresu trvalého pobytu. Finanční úřad pro Prahu 5 tedy požádal Policii České republiky o převedení svědka. Pokus o předvedení nebyl úspěšný. Policie zjistila, že na zvoncích u vchodových dveří není uvedeno jméno svědka a na poštovních schránkách na chodbě domu rovněž ne. Muž, kterého hlídka policie kontaktovala na chodbě domu uvedl, že nikoho jménem S. nezná a neví, zda se zde vůbec někdo takový zdržuje. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že správce daně vyčerpal veškeré zákonné možnosti, jak zajistit svědeckou výpověď M. S. Soud opakovaně připomíná, že pokud daňový subjekt navrhne provedení výslechu svědka, jehož pobyt je nezjistitelný a sám daňový subjekt není schopen udat kontakt na tohoto svědka, nelze nemožnost provedení takového výslechu přičítat k tíži správce daně. V takovém případě důkazní břemeno i nadále tíží daňový subjekt. V tomto směru shledal soud žalobcovu námitku jako nedůvodnou. Ve vztahu k výslechu jednatele společnosti Celebrity project s.r.o. pana D. G. ze spisu vyplývá, že správce daně požádal o provedení tohoto výslechu v rámci dožádání Finanční úřad v Praze – Modřanech. V odpovědi na dožádání Finančního úřadu v Praze – Modřanech je uvedeno, že jeho pracovníci provedli místní šetření na adrese bydliště svědka a zjistili, že zde svědek fyzicky nebydlí, žádný z bytů v uvedeném domě není označen jeho jménem a není tam umístěna ani poštovní schránka s jeho jménem. Na základě výzvy k součinnosti třetích osob odpovědělo představenstvo bytového družstva Otradovická 2000, které vlastní a spravuje byty na předmětné adrese, že svědek D. G. ukončil členství v uvedeném bytovém družstvu ke dni 8.6.2004 a to oznámením o převodu práv a povinností spojených s členstvím a souhlasem nabyvatele členství. Adresa současného bydliště není bytovému družstvu známa. Dále na základě výzvy k součinnosti třetích osob uvedla společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s., že číslo vedené jako kontaktní bylo přiřazeno předplacené kartě a nejsou tedy evidovány k danému číslu žádné údaje o zákazníkovi. Na uvedené telefonní číslo nikdo nereaguje. Na základě výše uvedených skutečností sdělených dožádaným Finančním úřadem v Praze – Modřanech dospěl správce daně k závěru, že uvedený svědek je nekontaktní a za účelem provedení svědecké výpovědi nedosažitelný. Z odpovědi dožádaného finančního úřadu však nijak nevyplývá, že by se byť jednou pokusil daného svědka předvolat k podání svědecké výpovědi. Ve správním spise není založeno žádné předvolání ani doklad o pokusu provést doručení takového předvolání prostřednictvím držitele poštovní licence. Tuto skutečnost soud považuje za závažný procesní nedostatek. Existuje totiž celá řada možností, jak by se mohlo předvolání doručované prostřednictvím držitele poštovní licence dostat do faktické moci adresáta. I přes značný časový odstup není vyloučena možnost, že svědek měl na poště zajištěnu službu dosílání zásilek na adresu svého faktického pobytu. Rovněž není vyloučeno, že nový uživatel bytu, v němž bydlel svědek, má se svědkem dohodu o předávání informací o případných doporučených zásilkách adresovaných svědkovi. Rovněž není vyloučeno, že svědek na dané adrese bydlí u někoho v podnájmu apod. Z obsahu spisu tedy vyplývá, že správce daně neučinil základní úkon ve věci zajištění přítomnosti svědka u svědecké výpovědi, tedy neprovedl jeho předvolání, třebaže se jednalo o svědka, jehož výslech žalobce navrhl. Ačkoli tedy neprovedl řádné předvolání svědka navrhovaného žalobcem, dospěl správce daně k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno. V tomto směru se správce daně dle soudu dopustil závažného procesního pochybení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť došlo k podstatné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Žalobce dále ve své námitce namítal nesprávné hodnocení výpovědi svědka T. Ch., kterou poskytl z pozice jednatele společnosti Celebrity project s.r.o. V protokole o výpovědi tohoto svědka ze dne 15.10.2008, č.j. 207187/08192932/0644, je uvedeno, že „výkon činnosti předmětu podnikání zajišťovala společnost BASSON, s.r.o.“ Tato společnost byla do obchodního rejstříku zapsána až v roce 2006. Proto správce daně usoudil, že výše uvedené tvrzení svědka je nevěrohodné. Žalobce poukazuje v žalobě na skutečnost, že v období od 12.12.2002 do 29.4.2008 byla v obchodním rejstříku zapsána ještě společnost BASSOON, s.r.o., která měla jako předmět činnosti reklamní činnost. Žalobce vytýká v žalobě daňovým orgánům, že tuto skutečnost neprověřily. Je třeba zdůraznit, že svědek svoji výpověď zaznamenanou ve výše uvedeném protokole bez výhrad podepsal. Žalobce sice nebyl z vlastní vůle přítomen výslechu svědka, ovšem s hodnocením jeho výpovědi se mohl seznámit v rámci nahlížení do spisu a byl rovněž s hodnocením seznámen v rámci projednání zprávy o daňové kontrole. Žalobce nic nenamítal proti závěrům správce daně a ve vztahu ke společnosti BASSON, s.r.o. Ve vztahu k této společnosti a hodnocení výpovědi svědka nenamítl nic ani v rámci odvolání proti platebnímu výměru. Prvně tuto svou námitku vtělil až do právě projednávané žaloby. Soud tedy konstatuje, že daňové orgány neměly důvod prošetřovat existenci jiné společnosti, než té, která byla uvedena v protokolu o výpovědi svědka a nemohly ani mít žádné pochybnosti o správnosti názvu společnosti zmiňované svědkem. Případnou záměnu obdobně nazvaných společností tedy nelze přičítat daňovým orgánů k tíži. V ustanovení § 50 odst. 3 daňového řádu je výslovně uvedeno, že odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. S ohledem na dikci tohoto ustanovení tedy nelze obecně v rámci soudního přezkumu uplatňovat námitky, které daňový subjekt neuplatnil v rámci daňového řízení. Proto se uvedenou námitkou soud dále věcně nezabýval. Dále žalobce namítal, že daňové orgány zaměřily nesprávně své dokazování ve vztahu k činnosti společnosti Celebrity project s.r.o. na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 10.7.2002. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek společnosti Celebrity project s.r.o. zprostředkovat pro žalobce zakázky v oblasti stavebnictví se specifikací konstrukce, opravy, revize, údržby a výstavby (především elektro a chemie) či obdobné aktivity dle předmětu činnosti žalobce. V rámci daňového řízení daňové orgány prověřovaly, zda zakázky, v souvislosti s nimiž byla odměna na základě výše uvedené smlouvy o zprostředkování uhrazena, byly zprostředkovány společností Celebrity project s.r.o. Žalobce tuto snahu považuje za nesprávnou, neboť sám vypověděl, že činnost společnosti Celebrity project s.r.o. při zprostředkování spočívala v tom, že poskytovala žalobci rady, pokyny a předávala mu zkušenosti v takovém rozsahu, aby bylo dosaženo účelu smlouvy o zprostředkování, tedy uzavření zakázek. V rámci dokazování před správcem daně žádná ze společností, v případě zakázek, s jejichž souvislostí byla odměna společnosti Celebrity project s.r.o. uhrazena, nepotvrdila zprostředkování uzavření zakázky pro žalobce výše uvedenou společností. V tomto směru se tedy provedeným dokazováním pochybnosti správce daně pouze prohloubily. Žalobce však v rámci daňového řízení nenavrhl žádné proveditelné důkazní prostředky, které by prokázaly jeho tvrzení a osvědčily způsob, kterým společnost Celebrity project s.r.o. přispěla k uzavření daných zakázek. Daňové orgány tedy nekonstruovaly skutkový stav účelově se záměrem poškodit žalobce, jak tvrdí žalobce v podané žalobě, ale dle soudu daňové orgány konstruovaly skutkový stav na základě zjištění opatřených prostřednictvím provedených důkazních prostředků. Tuto námitku žalobce tedy soud vyhodnotil jako zcela nedůvodnou. Žalobcovu námitku, že daná kontrola byla zahájena na základě podnětu Policie České republiky a že měla sloužit jako pomocný instrument operativně pátrací činnosti složek Policie České republiky, soud považuje za zcela nedůvodnou. Není nijak v rozporu s platnou právní úpravou, pokud daňové orgány zahájí daňovou kontrolu na základě podnětu policie, která v rámci své činnosti získá indicie, že může existovat rozpor mezi údaji uvedenými v daňovém přiznání a skutečností. V daném případě je nutno zdůraznit, že z obsahu správního spisu nijak nevyplývá, že by Policie České republiky nějakým způsobem ovlivňovala průběh daňového řízení či nezákonně čerpala informace z podkladů, které prověřovaly daňové orgány. Poslední námitka žalobce spočívá v poukazu na skutečnost, že byla jeho procesní práva v rámci daňového řízení podstatně porušena tím, že nebyl řádně vyrozumíván o konání výslechů svědků v daném řízení. Konkrétně zmínil žalobce výslech svědka provedený dne 17.8.2007 u Finančního úřadu v Kralupech nad Vltavou, o kterém byl vyhotoven protokol č.j. 34338/07/044930/3333. Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu skutečně vyplývá, že o provedení tohoto výslechu žalobce ani jeho zástupce nebyli vyrozuměni. Ovšem dne 13.2.2008 proběhl u totožného dožádaného finančního úřadu výslech stejného svědka. O tomto výslechu byl vyhotoven protokol č.j. 7001/08/044930/333. V rámci tohoto výslechu byly svědkovi položeny totožné otázky jako v rámci předchozího výslechu konaného dne 17.8.2007. O konání opakovaného výslechu byl zástupce žalobce vyrozuměn přípisem č.j. 2027/08/044930/333. Dožádanému finančnímu úřadu zástupce žalobce písemně sdělil přípisem ze dne 25.1.2008, že se daného výslechu nemůže zúčastnit a žádá o zaslání protokolu z tohoto výslechu. Vzhledem k provedení opakovaného výslechu svědka, o kterém byl řádně vyrozuměn zástupce žalobce, dospěl soud k závěru, že došlo ke zhojení daného procesního pochybení a ve vztahu k příkladně žalobcem uvedenému výslechu shledal soud jeho námitku jako nedůvodnou. V této souvislosti je nutno zmínit, že žalobce v žalobě namítal, že se v důsledku neoznámení konání výslechů svědků nemohl účastnit více jednání než-li jen jednání na Finančním úřadu v Kralupech nad Vltavou dne 17.8.2007, které uvedl pouze příkladmo. Proto soud přistoupil k zevrubnému prostudování nepřehledně vedeného správního spisu. Po prostudování správního spisu s důrazem na žalobcem namítané procesní pochybení soud zjistil, že ve správním spise je celá řada protokolů o ústních jednáních, ke kterým není ve správním spise založen doklad, že byl o jejich konání vyrozuměn žalobce či jeho zástupce. Jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu v Litvínově na základě dožádání správce daně ze dne 5.3.2007, č.j. 27792/07/206931/6618, dne 17.4.2007, č.j. 25515/07/207930/6243, v jehož rámci došlo k výslechu svědků M. F. a T. M. Předmětem jednání bylo ověření skutečností týkajících se obchodní spolupráce mezi žalobcem a společností ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s. s důrazem na otázku zprostředkování zakázek. Dále jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu Ostrava I na základě dožádání ze dne 5.3.2007, č.j. 27820/07/206931/6618, dne 9.5.2007, č.j. 96235/07/388542/4180, v jehož rámci došlo k místnímu šetření v sídle společnosti Hutní montáže, a.s. Předmětem jednání bylo zjištění a ověření dodavatelsko odběratelských vztahů s žalobcem. Dále jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu Brno III na základě dožádání správce daně ze dne 11.7.2007, č.j. 76859/07/206933/7266, dne 6.8.2007, č.j. 163742/07/290931/0592, v jehož rámci došlo k místnímu šetření k obchodním případům mezi žalobcem a společností ABB Lummus Global s.r.o. s důrazem na otázku zprostředkování zakázek. Dále jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu Brno II na základě dožádání správce daně ze dne 1.11.2007, č.j. 113610/07/206931/6618, dne 19.12.2007, č.j. 195543/07/289931/0025, v jehož rámci došlo k výslechu svědka P. P. Předmětem jednání byla výpověď svědka ve věci uzavření smlouvy mezi žalobcem a společností ABB Lummus Global s.r.o. Dále jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu v Litvínově na základě dožádání správce daně ze dne 21.3.2008, č.j. 39777/08/206933/7284, dne 26.5.2008, č.j. 31831/08/207930/1795, v jehož rámci došlo k místnímu šetření k obchodnímu případu mezi žalobcem a společností ČESKÁ RAFINÉRSKÁ a.s. Dále jde o ústní jednání konané u Finančního úřadu pro Prahu 8 na základě dožádání správce daně ze dne 28.4.2008, č.j. 50489/08/206931/6618, dne 25.5.2008, č.j. 164272/08/008935/7794, v jehož rámci došlo k místnímu šetření k obchodnímu případu mezi žalobcem a společností Nemak Europe s.r.o. Dále jde o ústní jednání konaná před Finančním úřadem pro Prahu 8 v rámci jiných daňových řízení. Protokoly o těchto jednáních poskytl dožádaný Finanční úřad Ostrava I správci daně na základě dožádání č.j. 2331/07/206931/6618 jako přílohy přípisu ze dne 7.6.2007, č.j. 62277/07/388932/1141. Jde o protokol z ústního jednání s M. V., jako osobou zmocněnou k jednání jménem společnosti Celebrity project s.r.o., ze dne 25.5.2004, č.j. 148985/04/008513/4233, a protokol z ústního jednání s J. Š., účetním společnosti Celebrity project s.r.o., ze dne 19.4.2004, č.j. 118295/04/008513/4233. Uvedené výpovědi se vztahovaly k realizaci reklamní kampaně. Obsah předloženého správního spisu tak nasvědčuje tomu, že žalobce neměl možnost být účasten u výše uvedených ústních jednání a neměl možnost klást otázky svědkům při výpovědích a místních šetřeních. Tato skutečnost ovšem dle názoru soudu představuje závažné procesní porušení práv žalobce zakotvených v ustanovení § 16 odst. 4 písm. e) daňového řádu, která zároveň představuje vady řízení pro porušení procesních práv žalobce ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Pro úplnost soud podotýká, že k obdobným závěrům dospělo i Ministerstvo financí v rámci posuzování žádosti žalobce o povolení přezkumu ve svém již výše zmíněném rozhodnutí 13.8.2010, č.j. 39/68547/2010-391. S ohledem na výše uvedené soud žalobou napadené rozhodnutí původně žalovaného zrušil pro vady řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku. S přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího správního soudu zabývající se charakterem odvolacího řízení v daňovém řízení (např. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.11.2009, č.j. 1 Aps 2/2008-76) soud nepřistoupil ke zrušení i dodatečného platebního příkazu, neboť dané vady řízení je možno odstranit v rámci odvolacího řízení. Soud rozhodl v dané věci bez jednání, přestože jeho nařízení žalobce požadoval, neboť ve věci žalobou napadené rozhodnutí soud zrušil pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., a v takovém případě § 76 odst. 1 s.ř.s. stanoví, že soud zruší napadené rozhodnutí bez jednání. Žalobce byl v projednávané věci plně úspěšný, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 10 200,- Kč, která se skládá z částky 2 000,- Kč odpovídající soudnímu poplatku, z částky 4 200,- Kč za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč poskytnuté právním zástupcem JUDr. Petrem Jirátem [převzetí věci a podání návrhu podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31.12.2012,], z částky 3 100,- Kč za jeden úkon právní služby poskytnuté právním zástupcem JUDr. Petrem Jirátem [doplnění žaloby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d), vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1.1.2013,] a z částky 900,- Kč za s tím související tři paušály po 300,- Kč.

Poučení