15 C 103/2019-272

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí; pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], přináležející k obci [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], pozemku p. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., jiná stavba, pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], orná půda, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [anonymizováno], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 18 777,75 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí; pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], přináležející k obci [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno], pozemku p. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., jiná stavba, pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], orná půda, pozemku p. č. [rok], orná půda, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [anonymizováno], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ Nemovité věci“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalované dne [datum] daroval spoluvlastnický podíl o velikosti id. na Nemovitých věcech. Žalovaná se však vůči žalobci dopustila takového jednání, kterým žalobci, jakožto dárci úmyslně ublížila, a to takovým způsobem, že zjevně porušila dobré mravy. Žalobce proto odvolal dar z důvodu nevděku žalované a odstoupil od darovací smlouvy. Jednání žalované, pro které žalobce odvolal dar, spočívá podle něj v tom, že jej žalovaná křivě obvinila a lživě podala svědectví, které mělo za následek, že proti žalobci bylo dne [datum] usnesením Policie ČR, KŘP [územní celek], ÚO [obec], 1. oddělení obecné kriminality zahájeno [anonymizováno] stíhání. Trestní řízení probíhalo několik let a vyústilo ve zproštění obžaloby na základě aktivní obrany žalobce. K zahájení [anonymizováno] stíhání došlo na základě lživého obvinění žalované, která žalobce křivě obvinila a lživě podala svědectví s cílem a úmyslem žalobce poškodit, ztížit mu jeho život, společenské postavení a znemožnit mu styk se synem. V rámci trestního řízení podle žalobce žalovaná lživě uvedla, že jí žalobce dne [datum] sprostě nadával, vyhrožoval jí, zezadu do ní strčil, udeřil, dvakrát do nosu, na tuto hodil [číslo] kamenů, kdy dva ji zasáhly do zad a stehna, třikrát kopl do oblasti žeber, kopl ji do boku a udeřil do krku, křičel„ svině zabiju vás, ustřelím ti palici“ a sprostě nadával, přičemž toto vyhrožování a nadávky opakoval v v 15ti případech, následně (jí) strčil, vlivem pádu upadla na zem a zde ji kopl do žeber, když vstala udeřil ji svazkem 30ti klíčů do hlavy. Rovněž měla lživě uvést, že žalobce jí v několika případech vyhrožoval v místě trvalého bydliště„ zastřelím tě a nahraju to jako náhodu, že jsem přijel z lesa a ty jsi omylem spadla na pušku“, že jí žalobce telefonoval a vydíral jí slovy, že„ jestli to nedodáš, tak tě zabiju, přijdeš domů a něco se ti stane, uvidíš co“. Krajský soud v Ústí nad Labem přitom v odůvodnění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] výslovně uvedl, že žalovaná má motivaci ke zkreslení výpovědi v neprospěch obviněného žalobce kvůli vypořádání majetku, kdy podle znaleckého posudku je rizikovým faktorem při hodnocení věrohodnosti emocemi nabitý interakční rámec mezi ní a obžalovaným. Rovněž v odůvodnění uvedl, že žalobce byl zproštěn obžaloby i s přihlédnutím k dalším důkazům a při zohlednění povahy a vývoje výpovědi jmenovaných, které nelze označit jinak, než za lživé. V příčinné souvislosti se lživou výpovědí žalované a [anonymizováno] stíháním byl žalobce nucen opustit svůj domov, žalobci bylo také zamezeno styku se synem. Trestní řízení mělo dále negativní vliv na [anonymizováno] a psychický stav žalobce, došlo k nadměrnému zatížení jeho rodiny, obchodních vztahů a sociálních konfliktů. Rovněž došlo k narušení osobní a rodinné pohody, jakož i omezení pracovního a volného času žalobce. Žalobci byla způsobena újma na jeho pověsti a dobrém jméně. Také došlo k trvalému narušení vztahu žalobce se synem. V tomto jednání žalované, kdy žalobce křivě obvinila, s cílem mu ublížit a poškodit jeho osobu, žalobce spatřuje hrubé a zjevné porušení dobrých mravů.

2. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce spatřoval v tom, že jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti k Nemovitým věcem je v katastru nemovitostí evidována žalovaná, ačkoliv žalobce dar odvolal. Zjednat nápravu lze právě určením, že žalobce je výlučným vlastníkem Nemovitých věcí.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu uvedla, že se v daném případě jedná již o druhou žalobu, kterou se žalobce domáhá určení vlastnického práva k daným Nemovitým věcem, když předchozí řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení vychází žalobce z toho, že žalovaná jej křivě obvinila a lživě podala svědectví, což mělo za následek zahájení trestního stíhání vůči žalobci. Podle žaloby mělo být dané jednání s cílem poškodit žalobce, ztížit mu jeho život a společenské postavení, jakož i styk se synem. S tím se však žalovaná neztotožňuje. Ani odvolací soud v trestní věci nezapochybuje fakt, že dne [datum] došlo k fyzickému konfliktu mezi žalobcem a žalovanou, kdy tento soud toliko zpochybňuje způsob hodnocení důkazů. Výpověď žalované nebyla nikdy označena za lživou, ani nebylo prokázáno, že by žalovaná jednala v úmyslu přivodit žalobci trestní stíhání. Po datu [datum] žalobce neustále podával podněty a trestní oznámení na žalovanou. Žalovaná tak byla ustavičně nucena podávat vysvětlení, což jí způsobovalo psychické problémy.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci nebylo možné rozhodnout bez nařízení jednání a ani postupem podle § 114a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nebylo možné připravit jednání tak, aby bylo možno rozhodnout při jediném jednání, nařídil soud ve věci přípravné jednání, na kterém mj. s účastníky vymezil významná skutková tvrzení, která zůstala sporná a které je naopak možno považovat za nesporná. Dále pak soud poskytl účastníkům výzvy k doplnění potřebných tvrzení o pro věc rozhodných skutečnostech a dal jim prostor k doplnění návrhů na dokazování.

5. Podle ustanovení § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpoklad žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), po procesní stránce spočívá tedy mimo jiné v tom, že účastníci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně nebo ohrožení jejího práva. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec (onen "pevný právní základ"), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení.

6. V daném případě jde o žalobu na určení, že Nemovité věci jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, tedy osoby, která není v katastru nemovitostí evidována jako její výlučný vlastník. Žalobce tudíž tvrdí, že v katastru nemovitostí je evidováno k Nemovitým věcem vlastnické právo ve prospěch žalované, která je zde zvedena jako spoluvlastník s výši spoluvlastnického podílu , byť jejich výlučným vlastníkem je právě žalobce. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Nemovitým věcem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je tudíž dán, neboť žalobce, který tvrdí, že je výlučným vlastníkem Nemovitých věcí, není jako jejich výlučný vlastník v katastru nemovitostí zapsán. V projednávané věci je tedy zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva.

7. V rámci přípravného jednání žalobce k výzvě soudu, zda již před podáním žaloby pro jednání v žalobě popsané doručil žalované svůj projev vůle, kterým se domáhal, resp. požadoval vrácení daru, doplnil, že písemně svůj projev učinil až v rámci podané žaloby. Při přípravném jednání dále učinili účastníci nesporným, že žalobce a žalovaná byli manželé, přičemž jejich manželství trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Rovněž učinili nesporným, že žalobce je v současné době vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti k Nemovitým věcem a žalovaná rovněž vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti k daným Nemovitým věcem, svůj podíl nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum], kterou jej žalobce daroval žalované, právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí přitom nastaly ke dni [datum]. Mezi účastníky naopak zůstalo sporné, zda jsou splněny podmínky pro možnost žalobce domáhat se vrácení daru, tedy především, zda se žalovaná vůči žalobci dopustila jednání, které by žalobci umožňovalo domáhat se vrácení daru.

8. S ohledem na skutečnost, že žalobce se již v řízení vedeném před Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] domáhal vrácení daru podle darovací smlouvy ze dne [datum], resp. určení, že je výlučným vlastníkem Nemovitých věcí, zabýval se předně soud tím, zda pravomocným zamítnutím žaloby ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je tedy totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v předchozím řízení (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce, nebo zda byl po právní stránce posouzen nesprávně nebo neúplně. Protože však jednání žalované, pro které se žalobce ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] domáhal vrácení daru, je jednáním odlišným, než jednání vymezené v žalobě v nyní projednávané věci, nezakládá pravomocné rozhodnutí rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] překážku věci pravomocně rozhodnuté.

9. Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti; Dne [datum] uzavřeli účastníci darovací smlouvu, na základě které žalobce, coby výlučný vlastník Nemovitých věcí daroval žalované spoluvlastnického podílu na těchto Nemovitých věcech se všemi součásti a příslušenstvím a žalovaná uvedený dar přijala do svého výlučného vlastnictví (prokázáno darovací smlouvou ze dne [datum]). Právní účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy nastaly ke dni [datum], kdy i v současné době jsou v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci Nemovitých věcí žalobce a žalovaná, výše spoluvlastnického podílu každého z nich činí (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] – list vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]). Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy ohledně příčiny rozvratu manželství soud shledal vyšší míru zavinění na straně žalobce, který navázal poměr s jinou ženou. Účastníci označili jejich manželství jako ne zcela idylické s tím, že měli určité problémy a neshody. Žalovaná toto nepociťovala jako nic zásadního, žalobce svoji nespokojenost vyřešil navázáním jiného vztahu a odstěhoval se k jiné partnerce. V červenci [rok] došlo k rozstěhování účastníků a od té doby bydlí každý zvlášť. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a protokolem o jednání v řízení o rozvod manželství ze dne [datum]). Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] bylo nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit společný rodinný dům v ulici U [anonymizováno] [číslo], [obec], jakož i jeho bezprostřední okolí, nezdržovat se ve společném obydlí, nevstupoval do společného obydlí, jakož i jeho bezprostředního okolí do vzdálenosti 100 metů od domu, zdržet se setkávání s žalovanou i její dcerou [jméno] [celé jméno žalované] a zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování žalované a její dcery (prokázáno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalovaná podala dne [datum] návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření, který byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] zamítnut, když nebylo především osvědčeno, že by i nadále hrozil stav ohrožení žalované či jejich dětí, že by žalobce měl dlouhodobé sklony k agresivnímu jednání, či že by jeho jednání bylo nepředvídatelné, jednostranně cílené k ohrožení života, zdraví či lidské důstojnosti žalované. Účelu řízení bylo dosaženo již předběžným opatřením ze dne [datum] (prokázáno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobou podanou za trvání manželství (a to sice dne [datum]) se žalovaná jako manželka žalobce domáhala uložení povinnosti žalovanému platit žalobkyni výživné ve výši 30 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum], žaloba byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (prokázáno uvedeným rozsudkem). Účastníci však učinili nesporným, že daný rozsudek byl v rámci řízení před odvolacím soudem zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Ke dni vydání rozhodnutí v této věci není řízení o výživném manželky pravomocně skončeno, kdy účastníkům byla poskytnuta lhůta, aby se věc pokusili vyřešit mimosoudně.

10. Dále bylo prokázáno, že žalobce podal dne [datum] na žalovanou trestní oznámení s tím, že křivé obvinění a lživé svědectví ze strany žalované, pro které se domáhá vrácení daru, mělo za následek, že proti žalobci bylo usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání, následně byla na žalobce podána dne [datum] obžaloba, kdy posléze byl žalobce obžaloby zproštěn. Podle žalobce mohlo dojít jednáním žalované k naplnění skutkové podstaty [anonymizováno] činu pomluvy a křivého obvinění (prokázáno trestním oznámením ze dne [datum]). Policejní orgán usnesením ze dne [datum] danou trestní věc odložil, neboť nejde o podezření z [anonymizováno] a není na místě věc vyřídit jinak (prokázáno usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. KRPL [číslo]). Proti danému usnesení policejního orgánu podal žalobce stížnost, kdy rovněž vznesl námitku podjatosti policejní komisařky (prokázáno stížností proti usnesení o odložení trestní věci, včetně námitky podjatosti ze dne [datum]). Stížností napadané usnesení policejního orgánu bylo usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno pro nezákonnost a neodůvodněnost rozhodnutí a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl (prokázáno usnesením Okresního státního zastupitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

11. Ohledně dalších vztahů mezi účastníky bylo prokázáno, že dne [datum] se na policejní orgán Policie ČR, KŘP [územní celek], Území odbor [obec], 2. oddělení obecné kriminality dostavil žalobce jako oznamovatel, kdy podle přijatého oznámení se měla žalovaná dopustil v únoru [rok] a následně nejméně ještě jednou v průběhu roku [rok] vydírání žalobce, coby jejího manžela, když po něm měla požadovat přepsání majetku, jinak že si najde někoho jiného a opustí jej, dále měla požadoval přepsání domu, vydání 20 milionů v hotovosti, přepsání poloviny firmy žalobce, jinak jej zabije, čímž měla v žalobci vzbudit důvodnou obavu o život a zdraví. Věc byla usnesením policejního orgánu ze dne [datum] odložena, neboť se v daném případě nejedná o podezření ze [anonymizováno] a věc není na místě vyřídit jinak (prokázáno úředním záznamem ze dne [datum] o podaném vysvětlení [celé jméno žalobce] a usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Na žalovanou podala dne [datum] trestní oznámení rovněž tehdejší přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení], a to pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] jí měla žalovaná fyzicky napadnout tak, že ji rukou sevřenou v pěst udeřila do obličeje, oblasti úst, čímž ji měla způsobit poškození rtů a velké bolesti v oblasti předních zubů, které se poté začaly viklat. V této věci byl mj. vyslechnut žalobce, který ve své výpovědi uvedl, že žalovaná nejprve vyběhla na žalobce a v ruce držela svazek klíčů, kterým se po něm ohnala a žalobce zasáhla do obličeje, následně měla napadnout i jeho přítelkyni. Věc byla dne [datum] odevzdána k projednání přestupku na [stát. instituce] (prokázáno úředním záznamem ze dne [datum] o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], úředním záznamem ze dne [datum] o podaném vysvětlení [celé jméno žalobce] a rozhodnutím policejního orgánu o odevzdání věci k projednání přestupku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Věc vyla následně správním orgánem odložena podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích z důvodu neprokázání (prokázáno sdělením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský ze dne [datum]). Dne [datum] byl policejním orgánem sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení na základě trestního oznámení žalobce podaného dne [datum] na žalovanou pro podezření ze [anonymizováno] zneužití nezl. syna [celé jméno žalobce] s tím, že dítě je u žalované ohroženo na výchově, žalobce popsal konkrétní jednání, kterému má být nezl. syn vystavován, policejní orgán provedl šetření, kdy mj. vyslechl i žalovanou a nezl. syna, který popřel tvrzení žalobce. Na základě provedeného šetření policejní orgán věc odložil usnesením ze dne [datum], neboť se v daném případě nejedná o podezření z trestného činu a věc není na místě vyřídit jinak (prokázáno protokolem o trestním oznámení ze dne [datum], záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum] a usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Tehdejší přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení] spolu s [jméno] [příjmení] podaly dále dne [datum] trestní oznámení na žalovanou pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy, když žalovaná o nich měla v průběhu vyšetření pro účely vypracování znaleckého posudku ve dnech [datum] až [datum] nahlásit nepravdivé a lživé skutečnosti. Věc byla dne [datum] odevzdána k projednání přestupku na [stát. instituce] (prokázáno trestním oznámením ze dne [datum], záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum] a rozhodnutím policejního orgánu o odevzdání věci k projednání přestupku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Věc vyla následně správním orgánem odložena usnesením ze dne [datum], neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku ani předání věci (prokázáno usnesením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MML [číslo] SPPR/KB). Další trestní oznámení podal žalobce na žalovanou pro podezření ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měla žalovaná dopustit tím, že měla odcizit vybavení, zařízení domu v ul. [ulice a číslo], [obec], kde společně v jedné domácnosti s žalobcem žili několik let. Tato trestní věc byla odložena usnesením policejního orgánu ze dne [datum], neboť se v daném případě nejedná o podezření z přečinu a věc není na místě vyřídit jinak (prokázáno usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

12. Soud si dále vyžádal od Policie ČR údaje, o věcech, které řešila v souvislosti s účastníky, z nich bylo prokázáno, že Policie ČR značné množství věcí od roku [rok], kdy především žalobce se obracel na policejní orgán s oznámeními o nepředání syna, přičemž povětšinou bylo rozhodnuto, že syn zůstane v péči žalované (prokázáno sdělením PČR – informace k osobě [celé jméno žalované] ze dne [datum]). Nepředání syna dne [datum] a dne [datum] bylo dne [datum] odevzdáno Policii ČR k projednání přestupku na [stát. instituce] (prokázáno oznámením přestupku ze dne [datum]). Nepředání syna dne [datum] bylo dne [datum] odevzdáno Policii ČR k projednání přestupku na [stát. instituce] (prokázáno oznámením přestupku ze dne [datum]). Správní orgán věc odložil, neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci (prokázáno usnesením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MML [číslo] SPPR/KB). Žalobce rovněž oznámil policejnímu orgánu dne [datum], že mu žalovaná téhož dne nepředala jejich nezl. syna [celé jméno žalobce], kdy však policejním orgánem nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl spáchán [anonymizováno] čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení (prokázáno vyrozuměním [anonymizováno] ze dne [datum]). Soud si rovněž vyžádal od [stát. instituce], odboru správního a živnostenského údaje o věcech, které byly před správním orgánem v souvislosti s účastníky řešeny, ze sdělení správního orgánu bylo zjištěno, že vůči žalobci byla vedena přestupková řízení, a to konkrétně na základě záznamu o podání vysvětlení žalovanou, kdy se měl žalobce dopustit přestupku tím, že v době od [datum] do [datum] měl žalovanou, se kterou byl v rozvodovém řízení, sledovat, urážet při předávání syna a vyhrožovat jí, že u rozvodu nedostane ani korunu a syna, že si vezme zpět do péče, po odstěhování ji měl obviňovat z krádeže věcí. Věc byla odložena dle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích. Rovněž vůči žalované byla vedena přestupková řízení, a to konkrétně pro jednání dne [datum], kdy v době kolem [údaj o čase] hodin měla žalovaná napadnout pěstí [jméno] [příjmení], což mělo vést k uvolnění jejich předních zubů, věc byla odložena pro neprokázání. Dále bylo vůči žalované vedeno přestupkové řízení z toho důvodu, že ve dnech [datum] a [datum] nepředala dítě žalobci, i tato věc byla správním orgánem odložena. Dále bylo vůči žalované vedeno přestupkové řízení pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] měla v prostorách MŠ [ulice] říci žalobci urážlivá slova a vyhrožovat mu, věc byla odložena dle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích, shodného dne měla v prostorách MŠ [ulice] říci urážlivá slova přítelkyni žalobce [jméno] [příjmení], i tato věc byla odložena dle § 66 odst. 3 písm. f) zákona o přestupcích. Dále bylo vůči žalované vedeno přestupkové řízení z toho důvodu, že v přesně nezjištěný den na přesně nezjištěném místě, pravděpodobně u OS [obec], zřejmě při čtení znaleckého posudku, při jehož zpracování měla žalovaná uvést nepravdivé skutečnosti, i tato věc byla správním orgánem odložena. Dále bylo vůči žalované vedeno přestupkové řízení z toho důvodu, že dne [datum] nepředala syna žalobci, i tato věc byla správním orgánem odložena (prokázáno vyjádřením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský ohledně přestupků mezi účastníky ze dne [datum], sdělením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský k dožádání ohledně osoby žalobce ze dne [datum] a sdělením [stát. instituce], odbor správní a živnostenský k dožádání ohledně osoby žalované ze dne [datum]).

13. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka], resp. jednotlivých listin, které jsou jeho součástí, bylo prokázáno, že žalovaná dne [datum] podala u policejního orgánu trestní oznámení na žalobce, a to konkrétně pro jednání spočívající v tom, že dne [datum] za ní žalobce přijel kolem [údaj o čase] hodin, kdy se oba začali dohadovat ohledně domu a majetkových věcí, žalovanou přitom začal ponižovat a sprostě jí nadávat. Také jí řekl, aby si dala pozor, že může přijít o majetek, že oznámí na policii, že jej během soužití fyzicky napadla a sežene si na to papíry od doktora. Když začali řešit podíl ve [právnická osoba] [celé jméno žalobce], žalobce se rozčílil, a když se k němu žalovaná otočila zády a chtěla odejít, zezadu do ní strčil a ona upadla na zem před domem. Když vstala, rozpřáhl se pravou rukou a udeřil žalovanou do nosu, tento úder opakoval a žalovanou udeřil dvakrát za sebou. Když utekla na zahradu, vzal ze skalky kameny o průměru cca 10 cm a hodil je směrem na žalovanou, jeden kámen ji zasáhl do zad a jeden do stehna. Dále do žalované měl kopat nohou do oblasti žeber. Když utekla do chodby domu, ucítila kopanec na bok a úder na krk. Na žalovanou měl také řvát, že má známých dost a zařídí, aby ji někam uklidili pod drn. Rovněž měl na žalovanou a dceru [jméno] křičet a sprostě jim nadávat, a také křičet, že je zabije, že žalované ustřelí palici. Žalovaná dostávala čím dál větší strach, neboť žalobce byl agresivní. Když rozbil skleněnou výplň dveří, zezadu do žalované strčil a ona upadla na zem, poté ji kopl do žeber. Svazkem klíčů začal bít do hlavy dceru [jméno]. K takovému fyzickému napadení mělo dojít poprvé (prokázáno protokolem o trestním oznámení ze dne [datum] na [číslo listu] spisu). K [anonymizováno] oznámení doložila žalovaná [anonymizováno] zprávu, lékařem byla zjištěna bolestivost žeber a drobné exkoriace na obličeji vlevo (prokázáno zprávou o ambulantním vyšetření ze dne [datum] na [číslo listu] spisu). Dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin v místě bydliště chytil nezl. [jméno] [příjmení] svou levou rukou za její pravou paži a vyhrožoval jí slovy„ já tě zabiju“, poté, co mu poškozená hodila telefon do obličeje, ji pustil, následně ji udeřil celkem 3-4x svazkem 30 klíčů do hlavy na levou stranu nad ucho, v poškozené měl tímto jednáním vzbudit strach a obavu, že by své výhružky mohl splnit. Dále pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování jako pokračujícího trestného činu podle § 353 odst. 1 ve spojení s § 116 trestního zákoníku a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době v posledních osmi týdnech v několika případech vyhrožoval žalované slovy zastřelím tě na nahraju to jako náhodu, že jsem přijel z lesa a ty jsi mi omylem spadla na pušku, přičemž na rameni měl v pouzdře zbraň, dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin ji měl sprostě nadávat a vyhrožovat jí, dále udeřit dvakrát do nosu, hodit na ni 8-10 kamenů, kdy dva ji zasáhly do zad a stehna, třikrát kopnout do oblasti žeber, udeřit ji svazkem 30 klíčů do hlavy, v poškozené žalované měl tímto jednáním vzbudit strach a obavu, že by své výhružky mohl splnit. Dále pro podezření ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době telefonoval žalované a vydíral ji slovy„ jestli to nedodáš, tak tě zabiju, přijedeš domů a něco se ti stane, uvidíš co“ (prokázáno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] na [číslo listu] spisu). Ve věci byl dne [datum] vyslechnut jako obviněný žalobce, který popřel veškerá jednání popsaná u usnesení o zahájení trestního stíhání, uvedl, že mezi účastníky během posledních tří týdnů společného soužití docházelo každý den ke slovním konfliktům s tím, že žalovaná měla žalobci říkat, že jestli opravdu odejde k nové přítelkyni, tak jej zabije a přítelkyni žalobce zmlátí. Připomínala mu, že umře na střeva a vybrala i místo, kde rozpráší jeho popel. Dále uvedl, že žalovaná jej několikrát udeřila, vždy to souviselo se situací, kdy účastníci řešili majetkové vyrovnání. Dále uvedl, že [anonymizována dvě slova], když řešili majetek, mu žalovaná vyhrožovala, sprostě mu nadávala, kopala jej do rozkroku a dávala mu rány pěstí, tloukla jej a kopala do něj, řvala na něj, že jej zabije. Žalované, ani její dceři [jméno] nevyhrožoval, žádné klíče v ruce neměl a nikoho jimi nepraštil (prokázáno protokolem o výslechu obviněného žalobce ze dne [datum] na [číslo listu] spisu). K dané věci byla policejním orgánem vyslechnuta dne [datum] jako svědkyně [jméno] [příjmení], která mj. uvedla, že žalovaná za ní jezdila od doby, co se žalobce odstěhoval, žalovaná se bavila stále o penězích. U žádné hádky účastníků přítomna nebyla, účastníky viděla společně vícekrát, do poslední chvíle by neřekla, že se tam něco děje. Že by žalobce žalované vyhrožoval, nikdy od žalobce neslyšela, slyšela jen to, co jí řekla žalovaná. Žalovaná se umí naštvat, avšak nikdy neviděla, že by fyzicky někoho napadla. Rovněž neviděla, že by někoho fyzicky napadl žalobce. Žalovanou popsala jako manipulátora. Po incidentu [anonymizována dvě slova] ji žalovaná volala, že byla napadena a má naražená žebra (prokázáno protokolem o výslechu svědka ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení] dále před policejním orgánem vypověděla, že už ví, že s ní žalovaná akorát dobře manipulovala, že jí žalovaná denně volala, ke konci [anonymizováno] [rok] jí začala volat, že žalobce [jméno] mlátí a vše jí věřila. V den napadení jí žalovaná volala, že byla napadena a jsou zabarikádovaný v ložnice a čekají na sanitku a pro žalobce si přijela zásahovka. Volala jí v momentě, kdy mělo docházet k napadení. Zhruba 14 dní jí žalovaná rovněž dennodenně volala, že jí chce žalobce zabít (prokázáno protokolem o výslechu svědka ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). [jméno] [příjmení] byla rovněž vyslechnuta při hlavním líčení, kdy v podstatě zopakovala svoji předchozí výpověď (prokázáno protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Ve věci podal před policejním orgánem vysvětlení také ing. [jméno] [příjmení], který dne [datum] charakterizoval vztah účastníků jako normální, kdy jejich manželství vypadalo jako každé jiné. [příjmení] [příjmení] pravidelně navštěvoval. Na počátku roku [rok] se od žalobce dozvěděl, že má vztah s jinou ženou. U žalobce byl na návštěvě v [anonymizováno] [rok], kdy jej žalobce upozornil, že může přijít žalovaná a může mezi nimi dojít k hádce. K tomu skutečně došlo, kdy žalovaná přišla a žalobci začala vulgárně nadávat, mj. mu měla říkat, že ho zastřelí jeho puškama a že dceru použije proti němu. Měla se vyjadřovat i o majetku, že vše bude její. Je mu známo i to, že mezi účastníky došlo k dalším incidentům, což ví od žalobce. Jednou jej potkal, když měl monokl na oku a šrám na nose a žalobce mu řekl, že to má od manželky. Obdobně jej viděl se zraněním koncem roku [rok]. Kromě popsaného incidentu nebyl přítomen žádné události mezi účastníky (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Ve věci podal před policejním orgánem vysvětlení dále [jméno] [příjmení], který dne [datum] uvedl, že [anonymizována dvě slova] hrabal listí před domem, najednou slyšel řev žalované, kdy vulgárně nadávala žalobci a řvala, že jej zabije. Proto zašel do dvora a slyšel nadávky, zde viděl, jak žalovaná do žalobce strčila a on spadl na dveře, které se přibouchly, a rozsypalo se sklo. Viděl, jak žalovaná do žalobce strkala rukama, kopala do něj. Na zemi venku našel svazek klíčů a také viděl, jak má žalobce prořízlý prst a odřené čelo. Následně viděl, jak byl žalobce pokopaný. Svazek klíčů, který našel, nebyl žalobcův, žalobce mu řekl, že je žalované. Pokud jde o jiné spory mezi účastníky, slyšel občas nadávky, nadávali si oba (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). [jméno] [příjmení] byl rovněž vyslechnut při hlavním líčení, kdy v podstatě zopakoval svoji předchozí výpověď (prokázáno protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] na [číslo listu] – [hmotnost] spisu). Ve věci podal před policejním orgánem vysvětlení dále [jméno] [příjmení], který dne [datum] uvedl ke společnému soužití, že za poslední dva roky to tam bylo ze strany žalované dost nepříjemné, výpady i vystupování, narážky na žalobce, že už by tady nemusel být. Byl přítomen toho, když si po napadení jel žalobce pro věci, přitom slyšel, jak žalovaná žalobci nadává, že mu říkala, že ho připraví o veškeré peníze, že ho měla zabít. Byl také přítomen u hádky účastníků v červnu [rok], rovněž popsal, že v průběhu soužití slyšel narážky od žalované. [příjmení] [jméno] [příjmení] se vše odehrávalo kvůli penězům. Fyzického napadení žalobce ze strany žalované nebyl přítomen (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). V dané věci byl jako svědek vyslechnut také [jméno] [jméno], který při hlavním líčení vypověděl, že nebyl přímým svědkem předmětného incidentu, manželské vztahy mezi účastníky však nebyly nejlepší, občas slyšel neshody, spíše se jednalo o ženské hlasy, nikdy však nebyl přítomen toho, že by se mezi účastníky něco odehrálo (prokázáno protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] na [číslo listu] spisu). Dále byl při hlavním líčení vyslechnut [jméno] [příjmení], který uvedl, že k účastníkům docházel často, žalovaná žalobci často nadávala, a to vulgárně, žalobce byl klidný (prokázáno protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] na [číslo listu] a [anonymizováno] spisu). Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným, že dne [datum] kolem [údaj o čase] hodin v místě bydliště v [obec] [ulice a číslo] po předchozím dohadování ohledně domu a movitých věcí zezadu strčil do své manželky [celé jméno žalované], [datum narození], až upadla na zem, když vstala, udeřil ji nejméně jedenkrát do nosu, poté, co poškozená utekla ke vchodovým dveřím, ji třikrát kopl do oblasti žeber, jednou do boku a vyhrožoval jí slovy„ mám známých dost a zařídím, aby tě někam uklidili pod drn“, poté do ní strčil, až upadla na zem, kopl ji do žeber a když vstala, udeřil ji svazkem klíčů do hlavy, když v průběhu tohoto jednání chytil její dceru [jméno] [celé jméno žalované], nar. dne [datum], za pravou paži a vyhrožoval jí zabitím, poté, co mu hodila do obličeje telefon, kterým volala linku 156, ji stáhl na zem a udeřil ji nejméně jedenkrát svazkem klíčů do hlavy, čímž v ní vzbudil obavu, že své výhružky splní, čímž spáchal [anonymizováno] nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, naopak byl zproštěn obžaloby pro skutek že 1. v přesně nezjištěné době od [anonymizováno] [rok] do [datum] v místě svého bydliště v [obec] [ulice a číslo] v několika případech vyhrožoval své manželce [celé jméno žalované], nar. dne [datum], slovy„ zastřelím tě a nahraju to jako náhodu, že jsem přijel z lesa a ty jsi mi omylem spadla na pušku“, přičemž na rameni měl v pouzdře pověšenou dlouhou střelnou zbraň, 2. v přesně nezjištěné době v [anonymizováno] [rok] telefonoval své manželce [celé jméno žalované], nar. dne [datum], která byla u známých v [obec], a požadoval po ní, aby ihned přijela domů a našla mu písemnost potřebnou pro rozvodové řízení, kterou nemohl nalézt, a když mu odmítla vyhovět, vyhrožoval jí zabitím, přičemž v ní vzbudil obavu, že své výhružky splní, čímž měl spáchat přečin nebezpečného vyhrožování, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl žalobce stíhán. V daném případě zhodnotil soud ve vztahu k odsuzující části výpovědi žalované a její dcery ve vztahu k průběhu hádky, fyzického napadení i výhrůžek jako věrohodné, naopak obhajoba žalobce nebyla shledána jako konzistentní (prokázáno uvedeným rozsudkem). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce zrušen v odsuzující části a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V ostatních částech zůstal rozsudek nezměněn. Krajský soud dospěl k tomu, že proti sobě stojí dvě skutkové verze prezentované na jedné straně obžalovaným, na straně druhé svědkyněmi [jméno] a [jméno] [příjmení], kdy s ohledem na charakter skutku, který se odehrává v rodinném prostředí mezi členy rodiny, která se rozpadá, přičemž mezi žalobcem a žalovanou v době skutku panovaly antagonistické vztahy, probíhaly rozbroje o vypořádání nemalého hmotného majetku, tudíž obě strany sporu měly motivaci ke zkreslení popisu skutku ve svůj prospěch. Dále k tomu, že nebyla dostatečným způsobem prověřena věrohodnost výpovědí jednotlivých aktérů skutku ostatními důkazy. Podle krajského soudu má žalovaná motivaci ke zkreslení výpovědi v neprospěch obžalovaného kvůli vypořádání majetku, kdy rizikovým faktorem při hodnocení věrohodnosti je emocemi nabitý interakční rámec mezi ní a žalobcem. Krajský soud přitom nezpochybnil fakt, že dne [datum] došlo k fyzickému konfliktu mezi účastníky (prokázáno uvedeným usnesením). Následně byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Rozsudek neobsahuje odůvodnění (prokázáno uvedeným rozsudkem).

14. Žalobce uplatnil u ČR – Ministerstva spravedlnosti dne [datum] nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], kdy Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když rozhodnutí ve věci nebylo vydáno v přiměřené lhůtě a poskytlo žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 52 250 Kč, dále konstatovalo, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze v daném případě považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, a žalobci se omluvilo (prokázáno stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum]).

15. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka], resp. jednotlivých listin, které jsou jeho součástí, bylo prokázáno, že žalovaná byla dne [datum] vyzvána soudem, aby se dobrovolně podrobila rozhodnutí soudu, jímž bylo žalované, coby matce, uloženo odevzdat nezl. [celé jméno žalobce] každý lichý týden od [anonymizována tři slova] do [anonymizována dvě slova] hodin a každý sudý týden ve [anonymizováno] od [anonymizováno] hodin do [anonymizováno] hodin do péče žalobce, coby otce nezletilého (prokázáno výzvou Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl nezl. [celé jméno žalobce] svěřen do péče žalované a žalobci byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu, rovněž byl upraven styk žalobce s nezletilým. Z odůvodnění se podává, že vztahy mezi účastníky byly vyhodnoceny jako vyhrocené od [anonymizováno] roku [rok] a měnící se v boj o nezletilého. Účastníci tímto způsobem řeší své nepřátelství a mstivé postoje, a to oba, nikoliv jen žalovaná, jak se však snažil žalobce zdůrazňovat. Žalobce si vymyslel, že je nezl. [jméno] [anonymizováno] obtěžován přítelem matky, v důsledku čehož byl nezletilý dokonce vyslýchán před Policii ČR. Dále z odůvodnění plyne, že právě žalovaná si po počátečním rozčarování uvědomila, že je nutno žalobci umožnit kontakt se synem a od počátku roku [rok] učinila kroky potřebné k tomu, aby se žalobce mohl se synem stýkat, učinila řadu ústupků a hledala kompromis (prokázáno uvedeným rozsudkem). Následně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne [datum] změnil uvedený rozsudek tak, že schválil dohodu účastníků, kdy dohodou byl nezl. [celé jméno žalobce] svěřen do péče žalované a žalobce se zavázal přispívat na jeho výživu, rovněž byl upraven styk žalobce s nezletilým. Z odůvodnění plyne, že konflikty mezi účastníky neustávají. Ke konfliktům dochází zejména během předávání nezletilého. Napětí mezi účastníky vyvolává mj. postup žalobce, který přes nesouhlas žalované s nezletilým absolvuje řadu psychologických vyšetření, a který iniciuje zahájení policejního vyšetřování možného [anonymizováno] nezletilého ze strany matky a [anonymizováno] zneužívání ze strany partnera matky. K relativnímu uklidnění situace dochází až od poloviny roku [rok] (prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

16. Ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka], resp. jednotlivých listin, které jsou jeho součástí, bylo prokázáno, že dne [datum] byla žalované dána výpověď z nájmu bytu pro„ negativní jednání pana [celé jméno žalobce]“ (prokázáno výpovědí z nájmu bytu pronajímatelem ze dne [datum] na [číslo listu]). Dne [datum] žalovaná udělila souhlas s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání žalobce (prokázáno prohlášením o souhlasu manžela s použitím majetku ze dne [datum] na [číslo listu]). Soud i v této věci vyslechl jako svědka [jméno] [příjmení], který při jednání dne [datum] vypověděl, že s žalobcem jsou sousedé, jednoho dne navečer slyšel nadávky a osočování, poté i řinčení skla. Když se šel podívat do dvora, co se děje, slyšel nadávky a řev, sebral klíče, které po žalobci hodila žalovaná. Žalobce byl od krve. O vztahu mezi účastníky neví nic. Toho, jaké byly mezi nimi vztahy, si nevšímal, občas slyšel nadávky (prokázáno protokolem o jednání ze dne [datum] na [číslo listu] v části týkající se výpovědi svědka [příjmení]). Rovněž ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] si soud vyžádal od Policie ČR přehled věcí, které eviduje vůči účastníkům a i z něj je patrné, že Policie ČR eviduje ohledně účastníků značné množství řízení, přičemž jednotlivá řízení jsou již popsána výše v odst. 10 s 11 odůvodnění (prokázáno odpovědí na dožádání ze dne [datum], včetně dožádání na [číslo listu]). Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem Nemovitých věcí, kdy žalobce odstoupil od darovací smlouvy pro jednání popsané blíže v rozsudku (které je odlišné od jednání, pro které žalobce odstoupil od darovací smlouvy v nyní projednávané věci). I v daném případě dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky byly vyhrocené, na čemž měl žalobce značný podíl, kdy je nepochybné, že žalobce ve vyhrocených vztazích nebyl pouze pasivním účastníkem. Soud v daném případě dospěl k závěru, že žalobce jednak důvody, pro které odstoupil od darovací smlouvy, neprokázal, především pak dále k závěru, že mezi účastníky docházelo k neshodám, kdy však nelze přehlížet, že jde o neshody vzájemně vyvolané. Za této situace soud neshledal v jednání žalované naplnění znaků hrubého porušení dobrých mravů (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Daný rozsudek byl k odvolání žalovaného v rozsahu, kterým byla žaloba zamítnuta, potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne [datum]. I v tomto případě krajský soud dospěl k závěru, že mezi účastníky docházelo opakovaně k výměně názorů, ke vzájemným hádkám, při nichž byly používány i vulgární výrazy a aktivnější v tomto směru byla žalovaná. Ohledně incidentu ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k fyzickému konfliktu, který byl ze strany žalované provázen vulgárními nadávkami. Přestože je obvyklé, že v průběhu manželství dochází mezi manžely k výměnám názorů, a někdy i k hádkám, neměli by být manželé ve vzájemné komunikaci vulgární. Ačkoliv jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, vzájemný vztah účastníků byl v dané době značně citově vypjatý a konfliktní, účastníci řešili spor ohledně nezl. [jméno] i majetkové vypořádání. Jednání žalované pak ve svém souhrnu nenaplnilo intenzitu hrubého porušení dobrých mravů (prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 17. [jméno] [příjmení] byl jako svědek vyslechnut rovněž v tomto řízení, z jeho svědecké výpovědi však nebyly zjištěny žádné další nové skutečnosti, když svědek uvedl, že v dané záležitosti již několikrát vypovídal a nyní si to již přesně nepamatuje. Vše je uvedeno v jeho předchozích výpovědích. Ví, že se účastníci dohadovali.

18. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci; žalobce a žalovaná byli manželé, přičemž jejich manželství trvalo od [datum] do [datum]. Ohledně příčiny rozvratu manželství je dána vyšší míru zavinění na straně žalobce, který navázal poměr s jinou ženou Dne [datum] žalobce daroval žalované spoluvlastnického podílu na Nemovitých věcech a v současné době jsou v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci Nemovitých věcí žalobce a žalovaná, výše spoluvlastnického podílu každého z nich činí . Prostřednictvím podané žaloby se žalobce domáhal vrácení daru. Dne [datum] podal žalobce na žalovanou trestní oznámení pro křivé obvinění a lživé svědectví ze strany žalované. Žalovaná dne [datum] podala u policejního orgánu trestní oznámení na žalobce a dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku, dále pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování jako pokračujícího trestného činu podle § 353 odst. 1 ve spojení s § 116 trestního zákoníku a ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku, jakož i pro podezření ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl nejprve uznán vinným z dílčího skutku popsaného v obžalobě a částečně byl obžaloby zproštěn. Rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce zrušen v odsuzující části a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, následně byl žalobce i ve zbývajícím rozsahu zproštěn obžaloby. Dne [datum] žalobce uplatnil u ČR – Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, kdy Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když rozhodnutí ve věci nebylo vydáno v přiměřené lhůtě a dále konstatovalo, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze v daném případě považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, a žalobci se omluvilo.

19. Jak policejní orgány, tak správní orgány řešily ve vztahu s účastníky značné množství věcí od roku [rok], kdy především žalobce se obracel na policejní orgán s oznámeními o nepředání syna, přičemž povětšinou bylo rozhodnuto, že syn zůstane v péči žalované, případně věc byla postoupena správnímu orgánu k projednání přestupku, který však jemu postoupené věci odložil. Nebyla to jen žalovaná, kdo ve vztahu mezi účastníky podával nedůvodná trestní oznámení. Naopak daným způsobem postupoval i žalobce vůči žalované a žalobce byl v tomto směru aktivnější, kupř. dne [datum] u policejního orgánu uvedl jako oznamovatel, že žalovaná se měla dopustil v [anonymizováno] [rok] a následně nejméně ještě jednou v průběhu roku [rok] vydírání žalobce, coby jejího manžela, když po něm měla požadovat přepsání majetku, jinak že si najde někoho jiného a opustí jej, dále měla požadoval přepsání domu, vydání 20 milionů v hotovosti, přepsání poloviny firmy žalobce, jinak jej zabije, čímž měla v žalobci vzbudit důvodnou obavu o život a zdraví. Věc byla usnesením policejního orgánu ze dne [datum] odložena. Další trestní oznámení podal žalobce na žalovanou pro podezření ze spáchání přečinu krádeže, žalobce dokonce neváhal podat na žalovanou trestní oznámení pro podezření ze sexuálního zneužití nezl. syna [celé jméno žalobce] s tím, že dítě je u žalované ohroženo na výchově. Na žalovanou podávala trestní oznámení rovněž tehdejší přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení].

20. Účastníci mezi sebou řešili spory ohledně péče o nezl. syna, jakož i majetkové vyrovnání a docházelo mezi nim často ke konfliktům. Vztahy mezi účastníky byly vyhrocené přinejmenším od [anonymizováno] roku [rok] a měnící se v boj o nezletilého. Účastníci tímto způsobem řešili své nepřátelství a mstivé postoje, a na těchto vyhrocených vztazích měli oba účastníci nemalý podíl. Mezi účastníky docházelo opakovaně k výměně názorů a ke vzájemným hádkám. Ke konfliktům mezi účastníky docházelo i během předávání nezletilého.

21. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci učinili nesporné, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Výše provedené listinné důkazy zároveň v kontextu nesporných skutečností umožňují soudu ve věci rozhodnout.

22. Soud zamítl pro nepřípustnost návrhy žalované na doplnění dokazování výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], výzvou k vydání věci ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., zprávou Úřadu práce ČR o registraci žalované, výslechem [jméno] [celé jméno žalované] jakož i výslechem [jméno] [příjmení], neboť veškeré uvedené důkazní návrhy byly učiněny až po účincích zákonné koncentrace řízení, přičemž se zároveň nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 118b o. s. ř. K tomu nutno uvést, že soud ve věci nařídil přípravné jednání na den [datum], neboť bez jeho konání nebylo možné připravit jednání tak, aby bylo možno rozhodnout při jediném jednání, jak předpokládá ust. § 114a odst. 1 o. s. ř. K přípravnému jednání soud v souladu s ust. § 114c odst. předvolal účastníky a jejich zástupce, přičemž jak v předvolání k přípravnému jednání, tak u přípravného jednání byli účastníci poučeni o tom, že mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta. Žalovaná až poté, kdy již nastaly účinky zákonné koncentrace řízení (když lhůta 30 dnů byla účastníkům poskytnuta toliko k označení jednotlivých listin, které mají být provedeny k důkazu ze spisů [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a k označení svědků, kteří mají být vyslechnuti) v podaní doručeném soudu dne [datum] navrhla provést důkaz výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], výzvou k vydání věci ze dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., zprávou Úřadu práce ČR o registraci žalované na Úřadu práce ČR. Dále až při jednání dne [datum] žalovaná navrhla provést k důkazu výslech svědkyň [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], které měly na pravou míru uvést svá tvrzení, která uváděly v trestním řízení. U všech uvedených důkazních návrhů se zároveň nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 118b o. s. ř., ačkoliv podle žalované by výslech svědkyň byl přípustný, kdy zde spatřuje výjimku z účinků koncentrace řízení - důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků. O danou výjimku se však nejedná. O zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků se totiž jedná v případě tvrzení a pomocí důkazů prokázání těch skutečností, které vyvracejí závěry o tom, že daný důkazní prostředek je nevěrohodný a nelze tak z něj vycházet při zjišťování skutkového stavu, nebo naopak, že je věrohodný, a proto je třeba pomocí něj vystavět zjištění skutkového stavu věci, případně vedou k závěru, že určitý důkazní prostředek měl být soudem hodnocen jinak z hlediska své věrohodnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003). Protože však žádným z účastníků nebylo navráženo provést k důkazu výpovědi těchto svědkyň v rámci trestního řízení, je zřejmé, že nyní není možné zpochybňovat věrohodnost důkazního prostředku, který žádný z účastníků nenavrhoval, a který proto ani nebyl proveden k důkazu. Nad rámem toho soud uvádí, že není ani možné, aby shodná svědkyně zpochybňovala věrohodnost toho, co uvedla dříve před soudem, zvláště za situace, kdy byla náležitě poučena o povinnostech svědka. Kromě toho, že dané důkazní návrhy jsou nepřípustné, shledává soud i jejich nadbytečnost, neboť především v případě zde uvedených listinných důkazů zde není dána žádná souvislost s předmětem řízení a z těchto důkazních návrhů by tudíž nemohly být zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

23. Dále pak pro nadbytečnost soud zamítl návrhy na doplnění dokazování vyjádřením otce ke znaleckému posudku PhDr. [jméno] [příjmení], účastnickým výslechem žalobce, výslechem svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [anonymizováno] zprávami o [anonymizováno] žalobce na [číslo listu], znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., znaleckým posudkem RNDr. et Mgr. [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem PhDr. [jméno] [příjmení], návrhem žalované na úpravu poměrů nezletilého na dobu před a po rozvodu manželství, znaleckým posudkem o [anonymizováno] stavu [celé jméno žalované] vyhotoveným MUDr. [příjmení] a PhDr. [příjmení], jakož i případné další důkazní návrhy shora neuvedené, které nebyly provedeny. Pokud jde o účastnický výslech žalobce, pak z ust. § 131 o. s. ř. plyne, že důkaz výslechem účastníků může soud provést především za podmínky, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Žalobce byl proto vyzván u jednání dne [datum], aby uvedl, z jakého důvodu nelze skutečnosti, které mají být účastnickým výslechem dokázány, prokázat jiným způsobem. Toto žalobce nedoplnil, kdy naopak uvedl, že místo jeho účastnické výpovědi bude postačovat čtení protokolu o jeho výpovědi v rámci trestního řízení. Pokud jde o výslech svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pak skutečnosti, které měly být z výslechu uvedených svědků zjištěny, již byly zjištěny z listinných důkazů, a to sice z protokolů a úředních záznamů o podání vysvětlení těchto osob v rámci trestního řízení. V rámci trestního řízení navrhované osoby vypovídaly bezprostředně po události, které byla předmětem prověřování a trestního stíhání. Proto vyslýchat ke stejným skutečnostem dané osoby znovu je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, resp. procesní ekonomie, kdy ostatně i žalobce po výzvě soudu u jednání uvedl, že na výslechu daných osob již netrvá a spokojí se s přečtením úředních záznamů a protokolů z trestního spisu. Pokud jde o [anonymizováno] zprávy o onemocnění žalobce, které jsou na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu, pak ani tyto zprávy nemají žádnou souvislost s projednávanou věcí, když to, jaký je (popř. byl) zdravotní stav žalobce nijak nesouvisí a neprokazuje důvody, pro které žalobce odvolal dar, totiž to, zda žalovaná podala na žalobce úmyslně lživé trestní oznámení s cílem žalobci ublížit a poškodit jej. Protože by z [anonymizováno] zpráv nemohly být zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení, bylo by jejich provádění k důkazu zcela nadbytečné. Obdobný závěr platí pro návrh žalované na úpravu poměrů nezletilého na dobu před a po rozvodu manželství, neboť podání tohoto návrhu neprokazuje žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí a návrh nesouvisí s předmětem zde projednávané věci. Pokud jde o shora popsané znalecké posudky, byly vypracovány pro účely jiných řízení a jejich provádění v tomto řízení by bylo nadbytečné, neboť z nich neplynou žádné skutečnosti podstatné pro danou věc, tj. důvodnost odvolání daru, z obdobného důvodu je zcela nadbytečné provádět k důkazu vyjádření žalobce ke znaleckému posudku PhDr. [příjmení].

24. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto; s ohledem na skutečnost, že darovací smlouva mezi účastníky byla uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), avšak k odvolání daru došlo a žalobou popsanému jednání žalované mělo dojít za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) zabýval se soud z hlediska právního posouzení nejprve otázkou, jakým právním vztahem se bude nárok, který je předmětem toho řízení, řídit.

25. Podle § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jež se netýkají práv osobních, rodinných a věcných, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé řídí dosavadními právními předpisy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák."), i když k chování obdarovaného porušujícímu dobré mravy, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. 1. 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by platila právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z. již v době, kdy byla darovací smlouva sjednávána, by některá ze stran za takových okolností neměla na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by se nadít, že dárce může dar odvolat pro nouzi) a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla (srov. též rozsudky ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3820/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1088/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020).

26. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

27. Ustanovení § 630 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 630 obč. zák., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002).

28. Výklad pojmu "rozpor s dobrými mravy", který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (např. rozsudek ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5, roč. 2001, rozsudek ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Konstatoval, že jimi lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Uvedený výklad je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněném pod č. 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

29. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značného rozsahu a intenzity nebo o porušování soustavné (tj. opakované a časově související porušování dobrých mravů, které svědčí o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, přičemž jednotlivá jednání obdarovaného sama o sobě nedosahují intenzity hrubě porušující dobré mravy), a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje skutkovou podstatu § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je (při zohlednění vzájemného jednání dotčených subjektů) kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012).

30. Podstatným pro rozhodnutí v této věci se to, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým [anonymizováno], hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Cdo 538/2003, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014).

31. Pokud jde o důvod, pro který se žalobce domáhá vrácení daru, totiž že trestní obvinění učiněné žalovanou vůči žalobce, jakož i její svědecká výpověď, byly lživé a s úmyslem a cílem poškodit žalobce, ztížit mu jeho život, společenské postavení a znemožnit mu styk se synem, žalobce svá tvrzení neprokázal, byť v rámci přípravného jednání byl soudem vyzván podle ust. § 118a odst. 3, aby navrhl konkrétní důkazy k prokázání těchto tvrzení a současně byl poučen, že pokud zůstane procesně nečinný, či pokud nenavrhne důkazy ke svým tvrzením, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro něj znamenat neunesení důkazního břemene, což se může odrazit na procesním výsledku daného sporu tak, že žalobce nebude ve věci úspěšný.

32. Žalobce navrhl k důkazu především rozhodnutí vydané v trestní věci vedené Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobce povinen tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána.

33. Pokud jde o předmětný incident dne [datum], je nepochybné, že mezi účastníky došlo ke konfliktu a že žalobce se na něm přinejmenším podílel, o čemž svědčí mimo jiné [anonymizováno] zpráva o poraněních žalované (lékařem byla zjištěna bolestivost žeber a drobné exkoriace na obličeji vlevo). Nadto události dne [datum] vyústily dokonce ve vykázání žalobce ze společného obydlí, když návrh žalované ve věci ochrany proti domácímu násilí byl shledán důvodným. Ačkoliv je sporné, jak konflikt mezi účastníky dne [datum] probíhal, nutno zohlednit, že konfliktu došlo v době rozvratu manželského soužití účastníků, kdy účastníci řešili jak péči o společného syna, tak vypořádání společného jmění manželů. Oba z těchto důvodů, tedy nejen žalovaná, měli motivaci zkreslovat popis událostí ve svůj prospěch. Z rozsudků vydaných v trestní věci plyne, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce částečně uznán vinným a částečně obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl žalobce stíhán. Následně usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce zrušen v odsuzující části a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Posléze byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Rozsudek neobsahuje odůvodnění. Podstatné je především to, že ke zproštění obžaloby došlo z důvodu, že nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl žalobce stíhán.

34. Podle § 135 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; rozhodovací praxe dovolacího soudu však již dávno dospěla k závěru, že tato vázanost nedopadá na zprošťující rozsudek (srov. např. č. 58/1966 a č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 8/1999, s. 246).

35. Z výše citových rozsudků navržených žalobcem k důkazu lze však dovodit pouze to, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že by se skutek, pro který byl žalobce stíhán, stal, nikoliv však to, že by žalovaná záměrně podala lživé trestní oznámení a svědeckou výpověď s cílem žalobci ublížit. Tato skutečnost ani neplyne (a plynout ani nemůže) ze stanoviska Ministerstvo spravedlnosti, které s ohledem na výsledek trestního stíhání konstatovalo, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze v daném případě považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, a žalobci se omluvilo. Neplyne ani z ostatních provedených důkazů.

36. Pokud jde o jednotlivé rozsudky, pak z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se podává toliko, že tvrzení žalované jsou v rozporu s tvrzením žalobce, kdy pro pochybnosti bylo ve zprošťující části rozhodnuto ve prospěch žalobce. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rovněž plyne, že proti sobě stojí dvě skutkové verze, jedna prezentovaná žalobcem a druhá prezentovaná žalovanou a [jméno] [celé jméno žalované], přičemž mezi účastníky panovaly v době skutku antagonické vztahy a probíhaly mezi nimi rozbroje o vypořádání majetku, tudíž obě strany měly motivaci ke zkreslení popisu skutku se svůj prospěch. Soud prvního stupně přitom nepřikládal dostatečnou váhu tomu, že žalovaná má motivaci ke zkreslení výpovědi v neprospěch žalobce kvůli vypořádání majetku, rizikovým faktorem je emocemi nabytí interakční rámec mezi ní a žalobcem. Ani krajský soud nezpochybnil fakt, že mezi účastníky došlo dne [datum] ke fyzickému konfliktu. Avšak uvádí-li krajský soud motivaci ke zkreslení výpovědi, je jak z odůvodnění usnesení krajského soudu, tak i z důkazů provedených v rámci zde projednávané věci nepochybné, že shodné platí i pro žalobce, který má s ohledem na vyhrocené vztahy motivaci ke zkreslení skutku ve svůj prospěch a v neprospěch žalované. Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] neobsahuje odůvodnění, pročež nemůže prokazovat tvrzení žalobce.

37. S ohledem na shora uvedené platí, že žalobce jako procesně odpovědný účastník neprokázal svá tvrzení, pročež neunesl důkazní břemeno, které na něm spočívalo a již z toho důvodu je možné rozhodnout v jeho neprospěch.

38. Soud se však dále zabýval v souladu s výše citovanou judikaturou pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a zohlednil vzájemné chování účastníků právního vztahu, neboť vzájemné chování nelze vnímat pouze jako pomocné kritérium. Chování obdarovaného totiž mnohdy odvisí od chování dárce a může být pouhou - byť nevhodnou - reakcí na jeho závadné počiny spočívající například ve fyzickém násilí, psychickém týrání či v hrubých urážkách. Vzájemné chování účastníků právního vztahu je proto nezbytné vždy zohlednit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2015).

39. Obdobnou situací, kdy žalovaná podala na žalobce trestní oznámení a žalobce byl následně obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že se stal předmětný skutek, přičemž podáním trestního oznámení vyvrcholily vleklé spory účastníků, coby bývalých manželů, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011 a v daném jednání neshledal hrubé porušení dobrých mravů zakládající právo na vrácení daru, dospěl rovněž k závěru, že ani hrozba trestem nemůže být okolností, která sama o sobě kvalifikuje akt podání trestního oznámení, jako chování hrubě porušující dobré mravy. Pokud totiž nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, trest podáním trestního oznámení označenému subjektu (v daném případě dárci) nehrozí. Naopak, naplnilo-li jeho jednání znaky trestného činu (a v trestním řízení je shledán vinným a je mu uložen trest), bylo trestní oznámení důvodné a jeho podání nelze označit za chování, jímž podatel (obdarovaný) porušil dobré mravy.

40. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud neshledal v chování žalované, která ve čtyřech případech podala na žalobce oznámení pro podezření ze spáchání přestupků proti občanskému soužití (§ 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb.), v nichž tvrdila, že ji žalobce verbálně i fyzicky napadl, přičemž ani v jednom z těchto případů nebyl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku, hrubé porušení dobrých mravů zakládající právo na vrácení daru.

41. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že vztahy mezi účastníky řízení byly dlouhodobě konfliktní, přičemž v době konfliktu mezi účastníky, který byl předmětem trestního stíhání, tedy dne [datum] byli účastníci manželé, avšak již nevedly společnou domácnost, neboť soužití účastníků bylo ukončeno v [anonymizováno] [rok]. Závěr o vyhrocených vztazích mezi účastníky, kteří před soudem řeší své nepřátelství a mstivé postoje, je zcela nepochybný, když k obdobnému závěru dospěl jak Okresní soud v Liberci, tak Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve svých rozhodnutích, a to jak v řízení o úpravě poměrů k nezletilému sp. zn. [spisová značka], tak v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], rovněž tak v trestní věci projednávané pod sp. zn. [spisová značka].

42. Také bylo jednoznačně prokázáno, že to nebyla pouze žalovaná, kdo podával na druhého účastníka právního vztahu trestní oznámení či oznámení o spáchání přestupku. Dokonce je z jednotlivých sdělní policejního orgánu zřejmé, že žalobce byl v tomto aktivnější. Policie ČR značné množství věcí od [anonymizováno] [rok], kdy především žalobce se obracel na policejní orgán s oznámeními o nepředání syna, přičemž povětšinou bylo rozhodnuto, že syn zůstane v péči žalované. Také správní orgán řešil v souvislosti s účastníky mnoho věcí, ať se jednalo o přestupková řízení na základě oznámení některého z účastníků učiněného před správním orgánem či před Policii ČR. Rovněž tehdejší přítelkyně žalobce podávala na žalovanou trestní oznámení (např. z důvodu fyzického napadaní či pomluvy) a žalobce v daných věcech vypovídal a i tato oznámení byla odložena. Žalobce podal na žalovanou kupř. trestní oznámení, podle kterého se žalovaná dopustil v [anonymizováno] [rok] a následně nejméně ještě jednou v průběhu roku [rok] vydírání žalobce, coby jejího manžela, když po něm měla požadovat přepsání majetku, jinak že si najde někoho jiného a opustí jej, dále měla požadovat přepsání domu, vydání 20 milionů v hotovosti, přepsání poloviny firmy žalobce, jinak jej zabije, čímž měla v žalobci vzbudit důvodnou obavu o život a zdraví. Tato věc byla policejním orgánem odložena. Další trestní oznámení podal žalobce na žalovanou kupř. pro podezření ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měla žalovaná dopustit tím, že měla odcizit vybavení, zařízení domu v ul. [ulice a číslo], [obec], kde společně v jedné domácnosti s žalobcem žili několik let. I tato trestní věc byla odložena usnesením policejního orgánu. Ba co víc, žalobce dokonce podal na žalovanou trestní oznámení pro podezření ze sexuálního zneužití nezl. syna [celé jméno žalobce] s tím, že dítě je u žalované ohroženo na výchově, i tato věc byla policejním orgánem odložena.

43. Jednání žalované spočívající v podání trestního oznámení na žalobce pro skutek, ohledně nějž byl následně žalobce obžaloby zproštěn, je zcela nepochybně jednáním, které není v souladu s obecně uznávaným míněným, které ve vzájemných manželských vztazích určuje, jaký má být obsah jejich jednání a jak se mají k sobě lidé chovat, a proto se příčí dobrým mravům. Zároveň je ale zřejmé, že mezi účastníky docházelo k dlouhodobým neshodám, opakované výměně názorů a hádkám, nelze však přehlížet, že šlo o neshody vzájemně vyvolané. Lze rovněž uzavřít, že oba účastníci řešili vypjaté situace mezi nimi podáváním různých oznámení o spáchání přestupku, či dokonce trestních oznámeních a v tomto směru byl nadto značně aktivnější žalobce, případě žalobce za přispění jeho tehdejší přítelkyně. Žalobce v rámci konfliktů s žalovanou dokonce neváhal řešit nepřátelství k žalované tím, že na ni mj. podal trestní oznámení pro podezření ze sexuálního zneužití nezl. syna [celé jméno žalobce] s tím, že dítě je u žalované ohroženo na výchově. Proto soud hodnotí i chování žalobce jako jednání, které nepochybně vykazuje znaky závadnosti, tj. které koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, tudíž jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Za této situace, kdy lze shrnout, že pro oba účastníky bylo běžným řešením jejich neshod vzájemné podávání trestních či obdobných oznámení, nelze v žádném případě dospět k závěru, že jednání žalované naplnilo znaky hrubého porušování dobrých mravů ve smyslu ust. § 630 obč. zák, a to dokonce ani za situace, kdy by bylo prokázáno, že žalovaná na žalobce podala úmyslně nepravdivé trestní oznámení a lživé svědectví s cílem žalobci ublížit, neboť obdobným způsobem jednal rovněž žalobce ve vztahu k žalované. Proto ani případná důvodnost trestního oznámení podaného žalobcem na žalovanou dne [datum], podle nějž mohlo dojít jednáním žalované k naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy a křivého obvinění nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí v této věci.

44. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobce jednak neprokázal, že žalovaná křivě obvinila žalobce a lživě podala svědectví s cílem mu ublížit, avšak i pokud by toto bylo prokázáno, pak s ohledem na vzájemné chování účastníků s rozporu s dobrými mravy by takové jednání žalované naplnilo znaky hrubého porušování dobrých mravů.

45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 777,75 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající -) z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (podle plné moci ze dne 16. 10. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 1 550 Kč za účast při přípravném jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. dne [datum] (když za účast u přípravného jednání je mimosmluvní odměna snížena na polovinu) -) z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], když jednání trvalo od [údaj o čase] hodin [údaj o čase] hodin, přičemž odměna advokátovi náleží za každé započaté dvě hodiny včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v celkové výši 3 468,80 Kč, a to -) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 734,40 Kč za 200 ujetých km v částce 1 134,40 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a -) v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 734,40 Kč za 200 ujetých km v částce 1 134,40 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 518,80 Kč ve výši 3 258,95 Kč (když advokát žalované je u Finančního úřadu pro [územní celek] registrován jako plátce daně z přidané hodnoty. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. Soud dále již neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by zástupci žalované náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Pokud jde o nahlížení do spisu, resp. prostudování spisu učiněné zástupcem žalované dne [datum], za daný úkon advokátu žalované odměna ani náhrada cestovních výdajů nenáleží, neboť se nejedná o úkon, který by musela žalovaná prostřednictvím svého zástupce nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. V daném případě nutno uvést, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Rovněž Ústavní soud kupř. ve svém usnesení ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 uvedl, že nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění první porady s klientem, proto je nahlížení do spisu upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f) a. t., jež však na souzenou věc vztáhnout nelze. Za podstatné považuje soud rovněž to, že lze nepochybně přičítat k tíži žalované, nikoliv k tíži žalobce, že plnou moc udělila žalovaná svému zástupci až v den konání přípravného jednání, pročež se nemohl zástupce žalované se spisem, včetně spisů připojených seznámit dříve v rámci řádného převzetí zastoupení. Pokud jde o doplnění tvrzení žalované ze dne [datum] a ze dne [datum], platí, že odměna za vyjádření, které účastník podává v průběhu řízení, a vyjadřuje se jím k rozhodným skutečnostem, náleží tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Co se týče uvedených vyjádření žalované, jedné se o vyjádření, kterými žalovaná plní svoji povinnost důkazní, přitom žalované nic nebránilo, aby důkazy označila již v prvním vyjádření k žalobě, neboť veškeré důkazní návrhy se týkají řízení, ve kterých žalovaná byla účastníkem, kdy ostatně těmito vyjádřeními označovala především důkazy ke svým tvrzením učiněným v rámci obrany proti žalobě, když v obraně proti žalobě byly důkazní návrhy žalované neurčité, jak byla žalovaná poučena při přípravném jednání. Za situace, kdy by žalovaná splnila řádně svoji povinnost označit důkazy již v podaném vyjádření k žalobě, nebylo by nutné žalovanou vyzývat ke splnění důkazní povinnosti u přípravného jednání, ba co víc, žalovaná spolu se svým zástupcem měla být připravena na přípravné jednání tak, aby byla schopna již v jeho rámci reagovat na výzvy soudu k označení důkazů. I v tomto případě lze přičítat k tíži žalované, že plnou moc udělila svému zástupci až v den konání přípravného jednání, pročež při přípravném jednání nebyly ze strany žalované řádně označeny důkazní návrhy.

46. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná, neboť i s ohledem na výši náhrady nákladů řízení nejsou dány, žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly prodloužení lhůt, či přiznat možnost plnění ve splátkách.

Poučení