15 C 111/2024 - 74

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Radky Bukovské a přísedících Ireny Haasové a Ing. Daniely Klímové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] o [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím, částečně pro uznání ve výroku I. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v šesti měsíčních splátkách po [částka] měsíčně s tím, že šestá splátka bude ve výši zbývajícího dluhu včetně příslušenství, splatných k rukám žalobkyně vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v šesti měsíčních splátkách po [částka] měsíčně s tím, že šestá splátka bude ve výši zbývajícího dluhu včetně příslušenství, splatných k rukám žalobkyně vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnaný v pracovním poměru podle pracovní smlouvy ze dne [datum] jako řidič silničních motorových vozidel (autobusů), a to v období od [datum] do [datum]. K ukončení pracovního poměru došlo na základě výpovědi žalovaného. Dle pracovní smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému stejnokrojové součásti s tím, že se žalobkyně se žalovaným dohodli, že tyto oděvy poskytnuté žalobkyní žalovanému k výkonu zaměstnání, zůstanou při skončení pracovního poměru ve vlastnictví žalovaného a ten uhradí žalobkyni adekvátní část nákladů, resp. ceny, vynaložených na jejich zakoupení (podle délky vynášecí doby), úhrada této částky v celkové výši [částka] byla splatná ke dni skončení pracovního poměru. Součástí pracovní smlouvy byla dále dohoda, že žalobkyně uhradí za žalovaného náklady na podstoupené dopravně psychologické vyšetření, pokud žalovaný jakožto zaměstnanec předloží příslušný doklad o zaplacení. Žalobkyně uhradila za žalovaného autorizovanému provozovateli školícího střediska náklady na profesní školení odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení, které jsou nezbytné pro získání průkazu profesní způsobilosti řidiče, ve výši [částka], které byl žalovaný žalobkyni podle dohody obsažené v pracovní smlouvě povinen uhradit ke dni skončení pracovního poměru. Dále žalobkyně uvedla, že za trvání pracovního poměru způsobil žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyni jakožto zaměstnavateli škodu, když dne [datum] porušil svou základní povinnost plnit pokyny nadřízených a používat výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, přičemž žalovaný nedodržel platný jízdní řád a změnil trasu obsluhované autobusové linky. Žalobkyně za výše popsaná pochybení žalovaného obdržela od svého smluvního partnera, Jihomoravského kraje, smluvní pokutu ve výši [částka]. Náhradu této škody žalobkyně se žalovaným projednala a vyzvala jej k úhradě, a to nejpozději daňovým dokladem č. [hodnota] (ve spojení s opravným daňovým dokladem č. [hodnota] a č. [hodnota]), jehož splatnost byla [datum]. Žalovaný dále neuposlechl příkaz nadřízeného a parkoval autobus žalobkyně, RZ [SPZ], na jiném místě, než je tomu určeném. Na základě kontroly Městské policie [adresa] byla žalobkyni udělena pokuta v celkové výši [částka], kterou žalobkyně za žalovaného uhradila. Žalovaný škodu uznal co do důvodu i výše a zavázal se k její úhradě formou měsíčních splátek po [částka]. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že v případě ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně se stává celá zbývající dlužná částka splatnou dnem ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně. Ke dni ukončení pracovního poměru byla celkem uhrazena částka [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni v celkové výši [částka] ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum].

2. Žalovaný při soudním jednání dne [datum] uznal co do důvodu i výše nároky žalobkyně na zaplacení náhrady za poskytnuté oděvy ve výši [částka] a na zaplacení podstoupeného dopravně psychologického vyšetření ve výši [částka]. Dále k nároku žalobkyně na náhradu škody za porušení jízdního řádu uvedl, že je pravda, že příslušné zastávky obsloužil v jiném pořadí, nicméně je obsloužil všechny. K nároku žalobkyně na náhradu škody vyplývající z pokuty policie za špatné parkování uvedl, že uvedené uznání podepsal a splácel, aby byl v zaměstnání klid. Uvedl, že na pracovišti nepanovaly dobré poměry, což ale chce řešit v jiném řízení, kdy bude sám na žalobkyni podávat žalobu. Žalovaný závěrem požádal o uhrazení celé žalované částky ve splátkách s tím, že je schopný vše zaplatit do šesti měsíců.

3. Žalobkyně navrhla vydat částečný rozsudek pro uznání v rozsahu celkové částky [částka] s příslušenstvím dle uplatňovaných nároků na náhradu nákladů vydaných žalobkyní za stejnokrojové součásti a za žalovaným podstoupené dopravně psychologické vyšetření. Dále souhlasila s uhrazením žalované částky ve třech měsíčních splátkách.

4. Podle § 153a odst. 1, 2 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu dohody účastníků o úhradě poskytnutého plnění obsažené v pracovní smlouvě. Je tedy nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. (Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.) Vzhledem k tomu, že jistina ani požadované příslušenství nebylo v rozporu s kogentními předpisy, soud žalobě v části nároků žalobkyně na uhrazení částky [částka] s příslušenstvím vyhověl rozsudkem pro částečné uznání (výrok I.).

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně jako zaměstnavatel uzavřela se žalovaným jako zaměstnancem dne [datum] pracovní smlouvu, pracovní poměr byl na dobu neurčitou od [datum] se sjednaným druhem práce řidič silničních motorových vozidel. Žalovaný jako zaměstnanec se zavázal plnit všechny své zákonné a smluvní povinnosti a respektovat pokyny a vnitřní předpisy zaměstnavatele. Výpovědní doba při rozvázání pracovního poměru výpovědí činila 2 měsíce (srov. pracovní smlouva ze dne [datum]).

7. Z výpovědi pracovního poměru ze dne [datum] se podává, že žalovaný ukončil pracovní poměr výpovědí bez udání důvodů, výpověď téhož dne převzala žalobkyně.

8. Ze záznamu o provedení školení řidiče autobusu ze dne [datum] soud mj. zjistil, že žalovaný byl seznámený se zaváděcím rozkazem k jízdním řádům platným od [datum]. Ze zaváděcího rozkazu k jízdním řádům bylo mj. zjištěno, že řidiči autobusů jsou povinni řídit se platným jízdním řádem. Z potvrzení ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl seznámen s platným jízdním řádem od [datum] do [datum].

9. Z dopravního záznamu výkonu automobilu ([Anonymizováno]) č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] v čase 4:20 hodin až 19:30 obsluhoval autobus RZ [SPZ], příkaz [Anonymizováno], č. linky/č. spoje [Anonymizováno]. Z jízdního řádu platného od [datum] do [datum] se podává čas a pořadí zastávek obsluhované linky č. [hodnota] a spoje č. [hodnota], kdy zastávka [adresa], aut. st. má být obsloužena v čase 9:57 hodin, přičemž linka vyjíždí ze zastávky [adresa], [Anonymizováno] ZŠ či [adresa], [Anonymizováno], poté následují stanice [adresa], [podezřelý výraz], [adresa], aut. st., [adresa], [Anonymizováno], (pozn. další stanice pro přehlednost textu neoznačovány) přičemž konečná stanice je [adresa], aut. st. Z dopravního záznamu výkonu automobilu (DZVA) č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný v těchto dnech obsluhoval autobus RZ [SPZ], příkaz [Anonymizováno], č. linky/č. spoje [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

10. Z oznámení o smluvní pokutě ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], se podává, že dle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě, evidované u Jihomoravského kraje pod č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je dopravce (žalobkyně) povinen dodržovat stanovené požadavky kvality, při jejichž nedodržení je povinen zaplatit Jihomoravskému kraji smluvní pokutu. Bylo potvrzeno, že řidič vozidla, obsluhující kurz č. [hodnota] linku č. [hodnota] spoj č. [hodnota], dne [datum] porušil smlouvu a přistavil vozidlo na zastávku [adresa], aut. st., nástupiště č. [hodnota], v čase 10:04:43 hod. a odjel v čase 10:07:07 hod. Dle platného JŘ má být výše uvedená zastávka obsloužena v čase 09:57:00 hod. Dále nebyl dodržen platný jízdní řád, neboť řidič uvedeného spoje nejprve obsloužil zastávku [adresa], aut. st. a až poté výchozí zastávku [adresa], [Anonymizováno], a to v čase 10:10:34 hod. Pracovníkům CED nebyla hlášena žádná překážka, která by znemožňovala odjezd spoje č. [hodnota] linky č. [hodnota] z výchozí zastávky [adresa], [Anonymizováno] dle platného JŘ v čase 09:53:00 hod. Dle smlouvy je dopravce povinen zajistit, aby všechny spoje odjely ze zastávek přesně podle jízdního řádu. Dřívější odjezd vozidla ze zastávky, než je uvedeno v jízdním řádu, není dovolen. Dopravce je povinen zajistit v celé své délce všechny spoje, které má dle platného jízdního řádu vykonat. Všechny spoje musí být provozovány výhradně v trase stanovené aktuálním jízdním řádem a musí obsloužit všechny jím stanovené zastávky ve správném pořadí. Dopravce nesmí bez objektivní příčiny zkrátit nebo změnit trasu spoje, změnit doby odjezdů a příjezdů ze všech zastávek. V důsledku uvedených skutečností byla stanovena povinnost žalobkyni jako dopravci uhradit Jihomoravskému kraji smluvní pokutu ve výši [částka] za opožděné přistavení vozidla na odjezdovou zastávku a ve výši [částka] za nedodržování jízdního řádu řidičem. Uvedená smluvní pokuta v celkové výši [částka] bude započítána žalobkyni oproti její pohledávce na doplatek odměny dle smlouvy za měsíc červen 2023.

11. Z vyúčtování Jihomoravského kraje za období [datum] – [datum] se podává, že ke smlouvě pod č. [Anonymizováno] byla zaúčtována smluvní pokuta v celkové výši [částka]. Z výpisu z účtu žalobkyně se podává, že dne [datum] obdržela odměnu dle vyúčtování z června 2023 v částce ponížené o smluvní pokutu, přičemž částka [částka] se týkala smluvní pokuty započítávané dle jiného případu (srov. oznámení o smluvní pokutě č. j. [Anonymizováno] a příjmový doklad č. [hodnota]).

12. Z faktury – daňového dokladu č. [hodnota] vystavené dne [datum] a splatné dne [datum], (ve spojení s fakturou – daňovým dokladem č. [hodnota] a č. [hodnota]), se podává, že žalobkyně mj. žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši [částka] evidovanou žalobkyní pod č. [Anonymizováno].

13. Z listiny č. [Anonymizováno] nazvané „Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce č. [Anonymizováno]“ bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] označili za nesporné, že žalovaný ve dnech [Anonymizováno] a [datum] v obci [adresa], způsobil zaměstnanec zaměstnavateli škodu, a to tak, že porušil svoji povinnost tím, že neuposlechl příkaz a parkoval na jiném místě, než je k tomu určené. Žalobkyně se se žalovaným dohodla, že žalovaný v souladu s ustanovením § 257 ZP nahradí žalobkyni vzniklou škodu, a to skutečnou škodu ve výši [částka] (dle hlášení [Anonymizováno]). Žalovaný tento dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami po [částka] s tím, že v případě ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně se stává celá zbývající dlužná částka splatnou dnem skončení pracovního poměru, žalovaný je tedy povinen bez další výzvy k tomuto dni zbývající dlužnou částku uhradit.

14. Z detailu insolvenčního řízení žalovaného sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] se podává, že dne [datum] byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno oddlužení a dne [datum] bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

15. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného mj. k úhradě za stejnokrojové součásti ve výši [částka], nákladů k získání profesního průkazu ve výši [částka], škodní události evidované žalobkyní pod č. [Anonymizováno] ve výši [částka] a škodní události evidované žalobkyní pod č. [Anonymizováno] ve výši [částka]. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní informace pro toto řízení, případě z nich vyplývaly skutečnosti ohledně nároků žalobkyně, které žalovaný výslovně uznal co do důvodu i výše písemně dne [datum] a při jednání dne [datum]. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, neboť žalovaným navrhované důkazy (e-mailová komunikace a pojistná smlouva) nesměřovaly k prokázání žádných skutečností rozhodných pro právní posouzení věci. Provedené důkazy považoval soud za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byl žalovaný od [datum] zaměstnán u žalobkyně v pracovním poměru jako řidič silničních motorových vozidel (autobusů). K ukončení pracovního poměru došlo výpovědí danou žalovaným bez udání důvodů dne [datum], tedy ke dni [datum]. Za trvání pracovního poměru způsobil žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyni jakožto zaměstnavateli škodu, když dne [datum] porušil svou základní povinnost zaměstnance plnit pokyny nadřízených a používat výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Žalovaný nedodržel platný jízdní řád, když téhož dne změnil trasu a nedodržel časy odjezdů z jednotlivých zastávek za situace, kdy byl s platným jízdním řádem prokazatelně seznámený, nadto danou autobusovou linku řádně a opakovaně obsluhoval již v době před vznikem škodní události. Žalobkyně za tato zaviněné jednání žalovaného obdržela od svého smluvní partnera, Jihomoravského kraje, smluvní pokutu ve výši [částka], kterou uhradila. Náhradu této škody žalobkyně se žalovaným projednala a vyzvala jej k úhradě, a to daňovým dokladem č. [hodnota] (ve spojení s opravným daňovým dokladem č. [hodnota] a č. [hodnota]), jehož splatnost byla [datum]. Za trvání pracovního poměru způsobil žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyni jakožto zaměstnavateli škodu, když ve dnech [datum], [datum], [datum] – [datum] neuposlechl příkaz nadřízeného a parkoval autobus žalobkyně (RZ [SPZ]) svěřený mu pro výkon jeho povolání, na jiném místě, než je tomu určeném. Na základě kontroly Městské policie [adresa] byla žalobkyni za toto zaviněné jednání žalovaného udělena pokuta v celkové výši [částka]. Žalovaný tuto škodu evidovanou pod č. [Anonymizováno] dne [datum] uznal co do důvodu i výše a zavázal se k její úhradě formou měsíčních splátek po [částka]. S ohledem na ukončení pracovního poměru se zbývající úhrada stala splatnou ke dni [datum], k tomuto dni byla žalovaným celkem uhrazena částka [částka], k úhradě tak zbývá [částka].

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

19. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 ZP je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat.

20. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného (majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou, kterou je zaměstnanec, jenž odpovídá za škodu podle ustanovení § 250 ZP, povinen nahradit zaměstnavateli (§ 257 odst. 1 ZP), je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele.

21. Podle § 301 ZP zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

22. Protiprávnost na straně zaměstnance je objektivně existující rozpor mezi určitým jednáním (opomenutím určitého jednání) zaměstnance a stanovenou právní povinností (stanoveným pravidlem chování). Podle ustanovení § 301 písmo a) a b) ZP jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, a využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance – pokud s nimi byli řádně seznámeni (§ 301 písmo c/ ZP) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod Č. 86 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

23. Soud se dále zabýval otázkou zavinění žalovaného. Podle právní teorie i soudní praxe je třeba zaviněním rozumět psychický (vnitřní) vztah zaměstnance (škůdce) k porušení svých (pracovních) povinností, který se projevuje buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Porušení (pracovních) povinností je zaměstnancem (škůdcem) zaviněno ve formě úmyslu tehdy, jestliže zaměstnanec (škůdce) své (pracovní) povinnosti porušit chtěl (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může (pracovní) povinnosti porušit, a pro případ, že se tak stane, s tím by srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální), a ve formě nedbalosti tehdy, jestliže zaměstnanec (škůdce) nechtěl (pracovní) povinnosti porušit, věděl však, že je porušit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že je neporuší (nedbalost vědomá), nebo nechtěl (pracovní) povinnosti porušit a ani nevěděl, že je svým jednáním porušit může, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl - nedbalost nevědomá (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1059/2003 a sp. zn. 21 Cdo 4956/2015).

24. Dle § 4 ZP pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

25. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě bylo prokázáno, že na straně žalobkyně vznikla škoda ve výši nákladů na zaplacení pokuty, tedy nákladů, které by žalobkyně nebyla povinna platit, pokud by žalovaný řádně plnil pracovní úkoly. Bylo prokázáno, že žalovaný obsluhoval dne [datum] v čase 4:20 hodin až 19:30 autobus RZ [SPZ], příkaz [Anonymizováno], č. linky/č. spoje [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přičemž porušil platný jízdní řád a obsloužil zastávky na trase autobusové linky č. [hodnota] v jiném čase a v jiném pořadí, a to i když byl s příslušným jízdním řádem prokazatelně seznámen. Ostatně sám žalovaný po celé řízení uváděl, že v daný den tuto autobusovou linku obsluhoval a zároveň uvedeným způsobem porušil jízdní řád, který znal, tuto linku jezdil opakovaně. Soud tedy dospěl k závěru, že příčinou vzniklé škody žalobkyně je zaviněné jednání žalovaného, který nedodržel předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, ačkoliv byl s nimi řádně seznámený. Žalovaný zaviněně porušil své povinnosti tím, že se neřídil platným jízdním řádem, i když věděl, že jej svým jednáním porušuje a byl s tím srozuměný, při svém jednání se dle názoru soudu pouze spoléhal na šťastnou náhodu, neboť, jak sám uvedl, zastávky sice obsloužil v jiném pořadí, a i v jiném čase, ale obsloužil je všechny. Je tedy jeho povinností nahradit žalobkyni skutečně vzniklou škodu ve výši [částka], spočívající v žalobkyní uhrazené smluvní pokutě vykázané jí dle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě, evidované pod č. [Anonymizováno], smluvním partnerem Jihomoravským krajem. Žalobkyně s žalovaným škodu projednala a vyzvala ho k její úhradě daňovým dokladem č. [hodnota] (ve spojení s opravným daňovým dokladem č. [hodnota] a č. [hodnota]), jehož splatnost byla [datum].

28. V případě nároku na náhradu škody způsobené žalobkyni zaviněným jednáním žalovaného, tedy neuposlechnutím příkazu žalobkyně a parkováním autobusu na jiném místě, než je k tomu určené, žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni dne [datum] uznal co do důvodu i výše. Žalovaný se tuto škodu evidovanou pod č. [Anonymizováno] ve výši [částka] zavázal uhradit formou měsíčních splátek po [částka]. S ohledem na ukončení pracovního poměru se zbývající úhrada stala splatnou ke dni [datum], k tomuto dni byla žalovaným celkem uhrazena částka [částka], k úhradě tak zbývá [částka]. Žalovaný tento dluh co do důvodu a výše výslovně uznal, a proto má soud za to, že dluh v žalobou uplatněné výši ke dni uznání dluhu trval (viz § 4 ZP ve spojení s § 2053 o. z.). Žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal opak, tedy, že by dluh nevznikl. Žalovaný se na svou obranu pouze vyjadřoval ke špatným vztahům na pracovišti, především ze strany vedení společnosti, blíže je ovšem nerozvedl a nerozporoval tím své právní jednání s tím, že tyto špatné vztahy hodlá řešit v jiném soudním řízení.

29. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě ohledně žalované částky i ohledně požadovaného příslušenství (výrok II.).

30. S ohledem na výši dlužné částky a příslušenství, rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti (uložené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí) v pravidelných měsíčních splátkách. Důvodem tohoto rozhodnutí je ekonomická situace žalovaného, neboť s ohledem na rozhodnutí o úpadku je zřejmé, že jeho majetková situace není dobrá a žalovaný disponuje finančními prostředky v minimální výši. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou zároveň v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení celé žalované částky tak dojde v přiměřené době. Soud také určil (§ 1931 o. z.), že nesplní-li žalovaný byť jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.

31. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. [právnická osoba] z cestovného cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 160 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 160 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.