15 C 124/2017-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Paclíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 20 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soud dne [datum] se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 20 000 000 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení, z titulu o odpovědnosti žalované za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

2. Žalobce uvedl, že v letech 1991 až 2016 podnikal v polygrafickém průmyslu. Během tohoto období, spolu se společníky, žalobce vybudoval polygrafickou [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] To zahrnovalo zejména investice do strojního zařízení a výrobní haly. Investice do tiskárny žalobce financoval jako řádný podnikatel zejména pomocí bankovních a leasingových společností a vlastního zisku. Veškeré zdroje pro investice tak byly financovány z tržeb společnosti. Návratnost těchto investic žalobce řádně kalkuloval podle standardních ekonomických metod a sledování vývoje trhu.

3. Od roku 2004 a zejména v období 2007 [číslo] zahájila [země], tj. žalovaná, programy dotační podpory podnikání zejména tzv. [anonymizováno 6 slov]). V rámci tohoto dotačního programu žalovaná na dotacích vyplatila vybraným jednotlivým podnikatelům v polygrafii částky dosahující až 95 milionů Kč, ze kterých si tyto společnosti pořídily prostředky přímo související s podnikáním v polygrafii, zejm. tiskařské stroje, budovy apod. Celkově takto údajně žalovaná vyplatila části polygrafických podnikatelů částku nejméně 1 602 652 767,50 Kč. Podle informací z veřejného zdroje [anonymizováno] bylo podpořeno v oblasti [anonymizováno] 399 projektů uskutečněných 181 podnikateli. Většina konkurentů společnosti žalobce, která patřila k větším subjektům na trhu, se účastnila programu [anonymizováno] opakovaně (až 10 krát) a tak získali kumulovanou výhodu dotací ve výši až cca 95 milionů korun českých v průběhu cca 7 let. Tato veřejná podpora v hospodářské soutěži zvýhodňovala pouze některé podnikatele v tom smyslu, že dotace obdržely společnosti, které sídlily v tzv. regionech se soustředěnou podporou státu, zatímco společnosti se sídlem mimo tyto regiony nesplňovaly podmínky pro zařazení do dotačních programů. Společnosti na polygrafickém trhu tedy neměly rovné podmínky pro přístup k veřejné podpoře a v důsledku toho nebyly rovné jejich podmínky v hospodářské soutěži. Tato veřejná podpora byla diskriminující a poskytla konkurenční výhodu dotovaným podnikatelům, oprosti těm podnikatelům, kteří obdobnou tiskařskou infrastrukturu zakoupili za běžných tržních podmínek, zejm. na leasing, což byl právě případ společnosti žalobce. Žalovaná takto výběrově (zejména podle klíče regionální příslušnosti) přidělila dotace konkurentům žalobce.

4. Následkem provedení dotačního programu došlo na [anonymizováno] trhu k značnému narušení spravedlivé soutěže, když dotačně zvýhodnění podnikatelé mohli, při zachování zisku, snížit ceny díky financování podnikatelských investic z veřejných prostředků bez povinnosti je vrátit. Společnost žalobce, [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba], sídlila mimo takto zvýhodněné regiony, a tudíž na žádnou podporu neměla právo a žádnou neobdržela. Následkem narušení spravedlivé konkurence musel žalobce, po snaze o záchranu společnosti, podnikání ukončit. Společnosti [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] je v současné době v konkurzu, a její záležitosti jsou řízeny insolvenčním správcem.

5. Přitom situaci na [anonymizováno] trhu, kam byly dotace směřovány, lze popsat tak, že zejména nebyl dán jakýkoliv důvod či potřeba pro příjem dotací. Trh dokázal uspokojit poptávku ve všech směrech - množství, kvalitě, ceně, rychlosti apod. Naopak lze tvrdit, že trh nabízel převis tiskařských kapacit nad poptávkou po tisku, který umožňoval úspěšné podnikání, avšak vytvářel také zdravou a silnou konkurenci na trhu. Žádný z konkurentů nedosahoval dominantního postavení, nejvyšší tržní podíly byly poměrně malé. Polygrafický trh sestával většinou z tzv. malých a středních podnikatelských subjektů. Jako relevantní trh se dá označit celá ČR, protože zejména pro větší tiskárny platilo, že většina zakázek, cca 70 %, pocházela z [obec] a tak regionální a pražské tiskárny o ně soutěžily společně např. formou výběrových řízení nebo elektronických aukcí. Polygrafičtí podnikatelé z tzv. podporovaných regionů, kteří získali konkurenční výhodu v podobě dotace tak byli a jsou přímými soutěžiteli nezvýhodněných podnikatelů. Vzhledem k převisu nabídky na polygrafickém trhu pak dotační zásah žalované vedl k podstatnému narušení konkurence na trhu, neboť tento zásah nevygeneroval novou poptávku. Vzhledem k tomu, že zásah žalované v podobě dotačních programů byl aplikován na etablovaný, stabilní trh polygrafický trh, nedošlo v jejich důsledku ke generování nové poptávky spotřebitelů ale pouze k přerozdělení stávající poptávky. Polygrafický trh se nevyznačuje poptávkovou elasticitou v tom smyslu, že by snížení ceny tisku či změna jeho kvality vedla k zvýšení poptávky. Tisk produktu je pro konečného zákazníka obvykle podružný jeho obsahu. Dodatečné tiskové kapacity generované dotacemi společně se sníženými náklady dotovaných společností vedly počínaje rokem 2009 k pádu cen, který byl pro nedotované podniky existenčním problémem. Cenová hladina postačovala k přiměřené ziskovosti společností, které obdržely až 95 mil. Kč z veřejných zdrojů (a mohly tím nahradit přirozeně generovaný zisk), ale nepostačovaly pro dlouhodobý výkon činnosti ostatních nezvýhodněných podnikatelů. Konkurenční výhoda dotovaných podniků spočívá ve skutečnosti, že dotační program [anonymizováno] Rozvoj v tzv. podporovaných regionech poskytuje až 60 % financování soukromých podnikatelských projektů. Výrazně levnějším financování investic mohou takto zvýhodnění konkurenti docílit podstatného snížení provozních nákladů až o 25 %. Sekundární výhoda pak spočívá v tom, že dotovaný podnikatel může získat tiskový stroj s vlastnostmi, které skýtají další konkurenční výhody v podobě úspory na nákladech za provoz, které se promítají do ceny a další výhody jako je kratší dodací lhůta, širší portfolio výrobků apod. Nutno zdůraznit, že takovou výhodu by při běžném financování podnikatel nezískal nebo by ji mohl uskutečnit až po splacení stávajících strojů. Obecně lze význam této výhody vyjádřit tak, že náklady na leasing tiskových strojů a dalších náležitostí činí běžně 30 % zakázky. Všechny ostatní vstupy pro výrobu mají konkurenti v zásadě stejné či obdobné. Společnost [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] financovala investice do nového strojového zařízení v r. 2008 z leasingu. Dotace pro svoji polohu mimo podporovaný region neobdržela.

6. V tomto postupu státního orgánu, při výkonu veřejné moci, spatřuje žalobce hrubé porušení povinnosti žalované dle § 19a odst. 1), zák. č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, neboť žalovaná narušila hospodářskou soutěž zvýhodněním určité skupiny podnikatelů. Žalobce má za to, že žádný orgán státní moci nemá oprávnění provádět opatření či politický program narušením soutěže do té míry, že takový zásah má za následek znevýhodnění skupin podnikatelů až na hranu rizika bankrotu. Přestože žalovaná měla k dispozici informace o svém vlivu na hospodářskou soutěž a ovlivnění konkurence, svoji činnost nijak nekorigovala. Ve výše popsaném jednání žalované spatřuje žalobce rovněž fundamentální porušení svých svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, zejména svobody podnikat dle čl. 26 Listiny.

7. Dalším právním důvodem pro posouzení režimů podpory [anonymizováno] jako rozporné s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 11 LZPS je skutečnost, že tato opatření, byť formálně jsou žalovanou prezentovány jako souladné s platnou legislativou, měla na znevýhodněné tedy nedotované podnikatele tzv. rdousící efekt, tedy měla za následek existenční ohrožení těchto podnikatelských subjektů. Taková opatření jsou v rozporu se svobodou podnikatele vlastnit majetek a jejich právní základ a následky, byť nezamýšlené, se rovnají vyvlastnění majetku.

8. Dotační opatření státu program [anonymizováno] je dále částečně protiprávní pro rozpor s nařízením Evropské Komise č. 70/2001 [číslo] 2008 (dále jen nařízení), vždy v čl. 3, neboť některé režimy podpory neobsahují předepsaný odkaz na toto nařízení a na uveřejnění ve věstníku Evropské unie. Toto nařízení stanoví podmínky pro udělení výjimky z obecného zákazu podpor narušujících hospodářskou soutěž čl. 107 Smlouvy o fungování EU. Výjimky, splňují-li všechny právní i formální požadavky, pak legalizují obecně zakázané podpory.

9. V důsledku protiprávně narušené hospodářské soutěže v polygrafickém průmyslu, spočívající v zvýhodnění dotovaných společností snížením jejich výrobních nákladů společnost žalobce nemohla dlouhodobě poskytnout obdobné ceny a ztratila tak zákazníky, kteří využili cenově výhodnějších nabídek. V důsledku toho se hospodářská situace [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] zhoršila natolik, že na sebe samu dne [datum] podala návrh na insolvenci a později dne [datum] byla reorganizace společnosti přeměněna na konkurz.

10. Tím byla zmařena celoživotní investice žalobce do společnosti a znehodnocen majetek žalobce, spočívající v podílu ve společnosti a dále došlo ke ztrátě příjmů žalobce jako jednatele a spolumajitele společnosti v době, kdy žalobce směřoval veškerou svoji činnost k odvrácení hrozícího bankrotu společnosti a snížil tak svůj osobní příjem. Tato ztráta je škodou způsobenou nesprávným úředním postupem žalované, která narušila hospodářskou soutěž. Výši škody je třeba vypočíst jako hodnotu společnosti před zásahem narušujícím hospodářskou soutěž a po něm. Výši škody je obtížné určit, proto nechť je vypočtena na základě znaleckého posudku. Žalobce má však za to, že činí odhadem až 25 milionů Kč a této částky se, spolu s příslušenstvím, žalobce domáhá. Žalobce vyzval žalovanou k náhradě této škody dne [datum].

11. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Zejména uvedla, že žalobce spatřuje nesprávný úřední postup ministerstva v narušení hospodářské soutěže na poli polygrafického průmyslu způsobeným dotační podporou poskytnutou z programu podpory Rozvoj [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“), v jehož rámci byla vyplacena dotace pouze ve vymezených regionech, nikoliv plošně na celém území České republiky. Dotační podpora vyplácená z programu podpory [anonymizována dvě slova] byla určena pro příjemce, kteří splnili podmínky výzev schválených monitorovacími výbory a vyhlášených plně v souladu s programem podpory Rozvoj schváleným na základě usnesení vlády České republiky ze dne [datum] [číslo]. Veřejná podpora poskytnutá prostřednictvím tohoto programu splňovala všechny podmínky Nařízení Komise ES č. 70/2001 z 12. ledna 2001 (později č. 800/ 2008 ze dne [datum] a č. 651/2014 ze dne [datum]), kterým se v souladu s články 87 a 88 (později články 107 a 108) Smlouvy o založení ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem. Z tohoto důvodu byla poskytnutá veřejná podpora slučitelná i se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 (později čl. 107 odst. 3) Smlouvy o založení ES. Veřejná podpora byla vyňata z oznamovací povinnosti ve smyslu čl. 88 odst. 3 (později čl. 108 odst. 3) Smlouvy o fungování EU. Evropská komise schválila dne [datum] mapu regionální podpory pro Českou republiku na období od 2007 -2013 (dále jen„ mapa regionální podpory“). Jedná se o dokument, na jehož základě Evropská komise definuje podmínky, za jakých mohou členské státy poskytovat podnikům podporu v zájmu regionálního rozvoje, určuje regiony, ve kterých lze poskytovat podporu a její maximální výši. Současně Evropská komise stanovila, že tato mapa regionální podpory je zcela slučitelná se Smlouvou o založení ES, neboť splňuje podmínky stanovené v pokynech k regionální podpoře na období 2007 -2013. Mapa regionální podpory, která byla v platnosti od [datum] do [datum], stanovila maximální povolenou míru veřejné podpory v regionech České republiky způsobilých pro vnitrostátní regionální investiční podporu. Podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení [příjmení] lze považovat za slučitelnou se společným trhem takovou veřejnou podporu, která napomáhá hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností. Pokyny k regionální podpoře na období 2007 [číslo] vymezují tento typ regionů jako region s nižším HDP, nežli je 75 % průměru společenství. Znamená to, že všechny regiony České republiky, s výjimkou [obec], byly způsobilé pro přijetí regionální podpory v maximální míře pohybující se od 30 % do 40 % vhodných nákladů. Dále se v článku 5 Pokynů k regionální podpoře na období 2007 [číslo] ([číslo] [spisová značka]) uvádí:„ Výhody, které podpora přinese z hlediska rozvoje znevýhodněných regionů, musí převážit rozsah narušení hospodářské soutěže. Váha připisovaná výhodám podpory se bude zřejmě lišit podle uplatněné výjimky, takže v případě nejvíce zaostalých regionů ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) lze akceptovat i závažnější narušení hospodářské soutěže v porovnání s regiony podle čl. 87 odst. 3 písm. c) ." Podle mapy regionální podpory spadají české regiony (mimo [příjmení]) mezi regiony ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení ES. Znamená to, že podporu v uvedeném programu bylo možné poskytovat pouze na území regionů se soustředěnou podporou státu podle příslušných usnesení vlády ČR, a to konkrétně ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo]. Žalovaná tak nesouhlasila s tvrzením žalobce, že poskytnutá veřejná podpora byla diskriminační vůči podnikatelům, kteří potřebnou tiskařskou infrastrukturu již zakoupili za běžných tržních podmínek, když ve smyslu shora uvedených Nařízení Komise ES (č. 70/2001 z 12. ledna 2001, později č. 800/ 2008 ze dne 6. srpna 2008 a č. 651/2014 ze dne 17. června 2014) nelze poskytnout podporu těm žadatelům o dotaci, kteří již zrealizovali své projekty před zahájením programu, neboť by nebyl naplněn motivační účinek dotace.

12. Žalovaná byla přesvědčena, že žádná pravidla z titulu poskytovatele dotace neporušila, postupovala v rámci procesu vyplácení podpory příjemcům z oblasti polygrafického trhu naprosto transparentně, nediskriminačně a plně v souladu se všemi pravidly kohezní politiky a veřejné podpory. Ze strany poskytovatele dotace tak k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Pokud nedošlo k nesprávnému úřednímu nelze ani hovořit o existenci škody a o její konkrétní výši. Žalovaná nicméně uvedla, že žalobce ani neodůvodnil tvrzení, že mu vůbec nějaká škoda vznikla. Žalobce nedoložil jak hodnotu společnosti před tzv. zásahem narušujícím hospodářskou soutěž, tak ani po tomto údajném zásahu. Výši škody pak stanovil pouze na základě svého odhadu.

13. Žalobce k tomu ve své replice ze dne [datum] uvedl, že se v žádném případě nemůže ztotožnit s tvrzením žalované, která uvedla, že veřejná podpora programu [anonymizováno] splňovala všechny podmínky Nařízení Komise ES č. 70/2001, později 800/ 2008 a 651/2014, kterým byly určité kategorie podpory prohlášeny za slučitelné se společným trhem. Tento argument žalované je pouze jejím tvrzením a žalovaná jej nedokládá jediným konkrétním důkazem. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že veřejná podpora byla vyňata z oznamovací povinnosti ve smyslu čl. 88 odst. 3 (později čl. 108 odst. 3) Smlouvy o fungování EU, avšak nijak blíže neuvedla, na základě jaké právní normy nebo z jakého důvodu tak bylo učiněno.

14. Rovněž žalobce nesouhlasil s tvrzením žalované, že neunesl důkazní břemeno, když neprokázal kumulativní splnění všech podmínek zakládajících odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci a že přesně neurčil a neprokázal výši škody způsobené nesprávným úředním postupem. Přiznání žalobce, že výši škody lze určit obtížně a návrh na její stanovení znaleckým posudkem, nelze dle něj chápat jako neunesení důkazního břemene. Z výše popsaných okolností je zřejmé, že žalobci jednáním žalované vznikla škoda a že se jedná o škodu vyjádřitelnou v penězích. To, že žalobce zatím nezná její přesnou výši, není dle názoru žalobce zatím důležité, neboť je nejprve potřeba, aby soud rozhodl, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a ke vzniku škody a její výše může být stanovena až v průběhu řízení, a to právě s ohledem na obtížnost jejího stanovení. Pro upřesnění žalobce dodal, že výše škody je tvořena platbami žalobce jako ručitele za závazky společnosti ve výši 4 mil. Kč, dále pak nedoplatky na mzdě ve výši cca 500 000 Kč a zbývající část škody tvoří podíl žalobce na hodnotě společnosti, kterou měla před začátkem dotační politiky státu.

15. Pokud žalovaná uvedla, že při poskytování podpory vycházela z Mapy regionální podpory ČR pro období 2007 [číslo], dle které spadají všechny regiony ČR (vyjma [obec]) mezi tzv. zaostalé regiony ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. a), kdy tyto regiony jsou způsobilé pro přijetí podpory v maximální míře a je zde dovolen i zásah či narušení hospodářské soutěže v této oblasti, tak žalobce upozornil na to, že výše uvedené je pouze doporučení, či jakási maximální hranice, kam je státu dovoleno zajít při poskytování podpory. Není to však dle žalobce omluvenka pro svévolný zásah do fungujícího hospodářského odvětví, které tak bylo tímto zásahem velmi poškozeno. Žalobce poukázal na to, že i sama žalovaná citovala z čl. 5 pokynů k regionální podpoře na období 2007 -2013, kde stojí, že:„ výhody, které podpora přinese z hlediska rozvoje znevýhodněných regionů, musí převážit rozsah narušení hospodářské soutěže.“ V tomto případě však dle žalobce narušení hospodářské soutěže velmi převýšilo výhody, které měla podpora přinést, neboť zásah státu pouze navýšil konkurenci v polygrafickém odvětví, ale žádným způsobem nenavýšil poptávku. Došlo tak pouze k tomu, že stávající poptávka, která byla až doposud dostatečně a ve všech směrech uspokojována na základě tržních zákonitostí, byla pouze přerozdělena mezi více subjektů, z nichž někteří si mohli díky dotacím dovolit snížit ceny až pod hranici nákladů, čemuž společnosti, které dotaci nedostaly, nemohly konkurovat. Subjekty, které doposud mezi sebou soutěžily o jednotlivé zákazníky formou snižování nákladů a zlepšování svých služeb, musely najednou čelit konkurenci společností, které díky štědrým dotacím nebyly nuceny pracovat efektivně a za co nejnižší náklady. Žalobce měl tak za to, že ačkoliv bylo žalované na základě Mapy regionální podpory dovoleno v určitých regionech zasahovat do hospodářské soutěže, přesto se mělo jednat o zásahy odůvodněné a vedoucí ke zlepšení situace v daném odvětví – ne k jeho destabilizaci. Cíle podpory tedy mělo být tzv. Paretovo zlepšení, tj. někdo si polepší, aniž by si někdo jiný pohoršil. Tato zásada v daném případě vůbec nebyla naplněna. Došlo ke zcela opačnému efektu, někdo si polepšil na úkor někoho jiného, který si pohoršil.

16. Další otázkou potom dle žalobce bylo, zda vůbec bylo potřeba do polygrafického trhu zasahovat, neboť do té doby trh dokázal uspokojit poptávku ve všech směrech – tedy množství, kvalitě, ceně i rychlosti. Nevznikala zde neuspokojená poptávka, spíše byl lehký převis tiskařských kapacit nad poptávkou po tisku. Žádný z konkurentů nedosahoval dominantního postavení na trhu, což vytvářelo zdravé konkurenční prostředí. Žalobce dále zmínil, že subjekty na polygrafickém trhu se nesoustředí jen na svůj region, ale relevantním trhem je pro ně celá ČR a formou výběrových řízení nebo elektronických aukcí soutěží o zakázky z celé republiky. Poskytování jakékoliv formy podpory na základě regionálního rozdělení je tedy dle žalobce naprosto nevhodné, protože v polygrafickém průmyslu není pro úspěch podnikání nijak rozhodující, v kterém regionu daná společnost sídlí, neboť relevantním prostorem pro její podnikání je celá ČR. Subjekty, které nesídlily ve vybraných regionech a na dotaci neměly nárok tak byly přímo znevýhodněny.

17. Soud k důkazu provedl následující listiny: rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudek [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tedy rozsudky zdejšího a odvolacího soudu v řízení s obdobným obsahem, kdy se další společníci [příjmení] tiskárny [právnická osoba] domáhali u soudu náhrady škody z totožných důvodů.

18. Dále soud jako listinné důkazy provedl výzvu k úhradě náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum], z níž vyplynulo, že se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši 20 000 000 Kč z důvodů uvedených též v žalobě. Z výzvy k předkládání projektu [anonymizováno] rozvoj pro jednotlivá období, přílohy [číslo] se seznamem podporovaných regionů v dotačním programu a z mapy podporovaných regionů platnou pro výzvu 1. programu Rozvoj, soud zjistil, že žalovaná vyhlašovala v předmětném období několik dotačních programů na podporu malých a středních podniků v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti, přičemž mezi tyto regiony nepatřil region [právnická osoba] tiskárna [právnická osoba] Z rozhodnutí Komise ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl ze strany Evropské unie výš uvedený navrhovaný operační program pro regiony kromě [obec] přijat. Ze zkrácené verze závěrečné zprávy„ [anonymizováno 11 slov]“, soud zjistil, že vliv poskytnutých investic (veřejné podpory) na zaměstnanost, nemusel vždy dosáhnout jednoho z deklarovaných cílů, tj. zvýšení zaměstnanosti (v souvislosti s efektivnější technologií). V podpořených podnicích došlo ke zvýšení kapacity, objemu výroby, získaly více nových odběratelů.

19. Konečně soud provedl k důkazu článek„ [anonymizována čtyři slova]“, z nějž vyplývá, že před podpůrnými programy byl na českém trhu přesah nabídky nad poptávkou, a proto existovala silná konkurence mezi tiskárnami. V Kontrolním závěru z kontrolní akce [číslo] NKÚ, NKÚ upozorňuje na možný negativní dopad podpory na konkurenty podpořených podniků. Z tabulky s ekonomickými výsledky průmyslu ČR v letech 2005 -2014 v odvětví tisku a rozmnožování nahraných nosičů, soud zjistil, že mezi roky 2005 2007 docházelo ke zvyšování počtu aktivních subjektů, v roce 2008 došlo k jejich mírnému snížení a následně již byla situace stabilní. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. C -493/14, vyplývá povinnost státu zajistit, aby režimy podpory obsahovaly výslovný odkaz na nařízení Evropské Komise č. 70/2001 a [číslo] 2008 formou citace jeho názvu a uvedením informace o jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. V opačném případě pak podpory nejsou vyňaty ze zákazu a jsou protiprávní jako neslučitelné se společným trhem EU.

20. Soud nicméně neprováděl dokazování ohledně vzniklé škody pro nadbytečnost, a to z důvodů, které budou popsány níže.

21. Soud na základě provedených důkazů i vyjádření účastníků došel ke skutkovému stavu, že v důsledku nařízení vlády ČR a následných výzev žalované byly v rozmezí let 2007 -2014 poskytovány veřejné podpory státem v polygrafickém průmyslu v předem stanovených regionech. Zároveň vzhledem k této podmínce se uvedených dotačních programů nemohla účastnit [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], jejímž společníkem v daném období byl (a stále je) žalobce, a to s podílem [číslo], tedy více než 30 %, přičemž tato společnost v následujících letech byla v úpadku, který byl nakonec řešen konkurzem.

22. Přesto soud došel k závěru, že žalobci nárok na náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem žalované dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) nevznikl, a to ze dvou důvodů, z nichž by každý jeden postačoval k zamítnutí žaloby. Jedná se o důvody zmíněné též v rozsudku [název soudu] ze dne 28. 4. 2020 č. j. [číslo jednací], od nějž se zdejší soud pro de facto totožnou skutkovou situaci v souladu s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nemá důvod odchylovat.

23. Prvým důvodem je absence aktivní legitimace žalobce, který se jakožto společník domáhal majetkového nároku, když požadoval zaplacení ztráty hodnoty společnosti ve výši svého podílu, a to v důsledku konkrétního tvrzeného protiprávního jednání žalované.

24. Dle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, přičemž žalobce v řízení tvrdí, že jím nárokovaná škoda je rozdílem hodnoty společnosti před zásahem narušujícím hospodářskou soutěž.

25. Jak již bylo řečeno, žalobce byl a je téměř třetinovým společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], jež nemohla dosáhnout na veřejnou podporu polygrafického průmyslu určenou pouze pro konkrétní regiony, nicméně společníci jednotlivých obchodních společností nejsou podílovými spoluvlastníky majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen toliko souborem práv a povinností společníka, přičemž tento okruh nemůže být rozšiřován mimo rámec zákona (viz např. usnesení NS ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 489/2013, usnesení NS ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005 nebo usnesení ÚS ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1840/18).

26. Obdobně jako společníci nemohou být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, nemůže se společník ani přímo domáhat škody vzniklé snížením majetku společnosti, jíž dle tvrzení žalobce ubývaly zakázky, když jiné společnosti působící na polygrafickém trhu měly konkurenční výhody v důsledku veřejných podpor poskytovaných ze strany státu, žalobci tak aktivní procesní legitimace v tomto řízení nesvědčí.

27. I v případě, že by však žalobce byl aktivně procesně legitimován, musel by stále naplnit podmínky pro náhradu škody dle OdpŠk, které mohou být shrnuty do 3 základních bodů, jež musí být všechny současně naplněny. Jsou jimi: 1. existence nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. kauzální nexus mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

28. Soud se tak nejprve zabýval 1. podmínkou, tedy existencí nesprávného úředního postupu. Zákon sám jeho definici neobsahuje, nicméně ustálená judikatura soudů dovodila, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 319/2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1935/2004). Naopak vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu, nýbrž výsledkem normotvorné činnosti. Jestliže normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci nemůže být posuzována jako nesprávný úřední postup, nelze ani dovodit odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek NS ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2064/2005 nebo nález ÚS ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1521/10).

29. V daném případě se jednalo o usnesení [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], kterým byl schválen program podpory z [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) na období 2007 –2013 a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] bylo uloženo vyhlásit programy podpory s ohledem na výsledky jejich projednávání s Evropskou komisí a následné [stát. instituce] vyhlašované Výzvy k předkládání projektů v rámci [anonymizována dvě slova]. V obou případech se nejedná o úkony mířící proti konkrétním subjektům, které by byly způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce, ale obsahově normativní právní akty (viz rozsudek NSS ČR ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 6 Afs 8/2018), jejichž vydávání nemůže být nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 OdpŠk, tedy ani případná škoda není odškodnitelná dle zákona č. 82/1998 [anonymizováno].

30. Jelikož již první podmínka pro úspěšné uplatnění náhrady škody dle OdpŠk naplněna nebyla, považoval soud za nadbytečné zabývat se podmínkami zbylými, neboť již absence jediné z nich by soudu znemožňovala náhradu škody žalobci přiznat.

31. Jelikož tak soud došel k závěru, že žalobci nesvědčí aktivní procesní legitimace, nadto nejsou splněny ani podmínky pro přiznání náhrady škody vzniklé nesprávným úředním postupem, soud nárok žalobce v celém rozsahu jako nedůvodný ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

32. Soud přiznal úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., a to ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst.

3. Náhrada nákladů řízení sestává z 3 paušálních náhrad po 300 Kč, za vyjádření, účast na jednání dne [datum] a přípravu na toto jednání, celkem tedy částku 900 Kč.

Poučení