15 C 124/2021- 97

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Dlouhé a soudkyň JUDr. Ivany Muchové a JUDr. Pavly Havlíkové ve věci zástavní věřitelky: [osobní údaje zástavní věřitelky] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti zástavnímu dlužníku: [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o soudní prodej zástavy, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 11. 2021 č. j. 15 C 124/2021-49 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje v části nařízení soudního prodeje zástavy pro částku 252 486 Kč (rozdíl mezi původní nespecifikovanou částkou 3 292 099 Kč a částkou po specifikaci 3 039 613 Kč), pro zákonný úrok z prodlení 8,25 % p. a. z částky 650 633 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, pro část jednorázové smluvní pokuty co do částky 65 063 Kč, část denní smluvní pokuty co do částky 976 Kč denně za dobu od [datum] do [datum] a denní smluvní pokutu 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení, a v tomto rozsahu se řízení zastavuje; ve vztahu k určení náhrady nákladů řízení se usnesení mění tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje; jinak se usnesení potvrzuje s tím, že soudní prodej zástavy se nařizuje k uspokojení jistiny 2 641 466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 2 641 466 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, jednorázových smluvních pokut ve výši 134 000 Kč, 264 147 Kč a 264 147 Kč a denní smluvní pokuty 3 962 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 525 370 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) shora uvedeným usnesením nařídil prodej zástavy – nemovitých věcí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Mělník u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 3 292 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 3 292 099 Kč od [datum] do zaplacení, představující kapitalizovanou částku po zesplatnění úvěru, pohledávky ve výši 329 210 Kč představující smluvní pokutu podle čl. IV. odst. 7) písm. c) smlouvy o úvěru a pohledávky ve výši 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení, představující smluvní pokutu podle čl. IV. odst. 7) písm. d) smlouvy o úvěru, jakož i k náhradě nákladů tohoto soudního řízení ve výši 11 534 Kč, které mohou být uspokojeny pouze z výtěžku z prodeje zástavy.

2. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání zástavní dlužník (dále také odvolatel), který namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedených důkazech. Soudu prvního stupně vytýkal, že mu nedal prostor k vyjádření k žalobě, kterou považoval za odporující dobrým mravům z důvodu, že zástavní věřitelku několikrát žádal o odložení splátek dluhu z důvodu, že jeho podnikání bylo ochromeno probíhající pandemií COVID-19. V doplnění odvolání zdůrazňoval, že mu nebyl doručen žalobní návrh zástavní věřitelky a nebyl vyzván, aby se k němu vyjádřil, a opětovně poukazoval na to, že jako dlužník přestal dluh splácet z důvodu probíhající pandemie, a soudu vytýkal, že nezohlednil jeho aktivní snahu o řešení situace, k němuž se zástavní věřitelka nepřipojila. Namítal, že mu soud prvního stupně neumožnil se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy, a vzhledem k neprovedení důkazů (které ani nemohl navrhnout) tak bylo rozhodnutí zatíženo tzv. zmatečnostní vadou. V rámci odvolacího jednání doplnil, že nebyly předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání, a namítl zkrácení svých procesních práv s tím, že neměl možnost v řízení před soudem prvního stupně uplatnit své argumenty. Dále namítal, že soud prvního stupně se věcí nedostatečně zabýval, zejména z pohledu existence zajištěné pohledávky, smluvních pokut, zesplatnění a celkovou situací v souvislosti s pandemií Covid-19, což je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení. Odvolatel měl dále výhrady proti rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení zástavní věřitelce ve výši 11 534 Kč, kdy poukazoval na platnou judikaturu Ústavního soudu ČR, zejm. nálezy II. ÚS 114/06 a sp. zn. I. ÚS 28/14, podle kterých je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy, současně s vyhovujícím výrokem, rozhodnuto o nákladech řízení s tím, že o nich má být rozhodováno až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude výsledek řízení o soudním prodeji zástavy postaven najisto. Odvolatel navrhoval zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně se závazným právním názorem odvolacího soudu ohledně dalšího postupu.

3. Zástavní věřitelka s odvoláním nesouhlasila a považovala ho za neopodstatněné. K argumentaci zástavního dlužníka, že mu nebyl doručen žalobní návrh a neměl možnost se k němu vyjádřit, ve vyjádření k odvolání uvedla, že uvedený postup soudu prvního stupně byl v souladu s ust. § 356 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních s tím, že podmínky podle uvedeného ustanovení byly splněny, a proto nebylo třeba, aby soud nařizoval jednání ve věci samé. Procesní postup soudu byl tedy v souladu se zákonem. K dalším tvrzeným skutečnostem uvedla, že obligační dlužník v souladu s ust. § 6 odst. 1 zák. č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19 využil ochrannou dobu a po dobu jejího trvání měl v souladu se zněním zákona hradit smluvní úrok odpovídající sazbě sjednané v úvěrové smlouvě. Tuto svoji povinnost však řádně neplnil, a proto byl úvěr zesplatněn. Od doby zesplatnění úvěru (tj. od ledna 2022) zástavní dlužník ani obligační dlužník situaci neřešili, pouze opakovaně zástavní dlužnici sdělovali nemožnost placení v důsledku pandemie COVID-19, aniž by vznesli jakýkoliv návrh na věcné řešení situace, na způsob umořování a splácení dluhu apod. Zástavní věřitelka původně navrhovala potvrzení napadeného usnesení; v průběhu odvolacího řízení (v souvislosti se specifikací nároků) žalobní návrh částečně omezila a potvrzení nařízení prodeje zástavy požadovala ve vztahu ke specifikovaným nárokům (viz dále).

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /dále o.s.ř.) - v rámci nařízeného odvolacího jednání - přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. napadené usnesení, jakož i postup soudu prvního stupně, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není důvodné.

5. Hmotněprávní úprava zástavního práva je zakotvena v ust. § 1309 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 1309 odst. 1 o.z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Podle § 1359 odst. 1 věta první o.z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.

6. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Procesními předpoklady pro nařízení prodeje zástavy je tedy doložení (osvědčení) zajištěné pohledávky, zástavního práva k zástavě a osoby zástavního dlužníka (§ 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních).

7. Zástavní věřitelka se žalobou podanou k soudu prvního stupně domáhala nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. a obec Mělník pro pohledávky (nároky), a to a) kapitalizovanou celkovou částku ve výši 3 292 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, b) jednorázovou smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 7 písm. c) smlouvy o úvěru ve výši 329 210 Kč, c) denní smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 7 písm. d) smlouvy o úvěru ve výši 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení s tím, že výše smluvních pokut je v součtu limitována částkou 3 100 000 Kč. Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobnímu návrhu zcela vyhověl, kdy rozhodl – bez nařízení jednání (s odkazem na ust. § 356 zákona o zvláštních řízeních soudních) – na podkladě skutkových zjištění z listin předložených zástavní věřitelkou (zejm. smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatků, zástavní smlouvy ze dne [datum], vyrozumění o zesplatnění úvěru s výzvou k zaplacení ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí), jimiž považoval za osvědčené všechny předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy dle § 358 zákona o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.).

8. Odvolateli lze přisvědčit v tom, že nebyly zcela splněny předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání dle § 356 z.ř.s., neboť jen některé soukromé listiny, jimiž byly osvědčovány předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy, byly - a to ještě jen zčásti - legalizovány (ověřením podpisu toliko zástavního dlužníka [celé jméno žalovaného]), přičemž účastníci řízení se práva účasti na projednání věci nevzdali, ani s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasili (nebyli k tomu soudem vyzváni). Nejednalo se však o vadu, kterou by nebylo možno v odvolacím řízení napravit (provedením listin, jimiž zástavní věřitelka osvědčovala předpoklady pro nařízení prodeje zástavy v rámci nařízeného odvolacího jednání), a nebyl proto důvod pro zrušení napadeného usnesení za použití ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Námitka zástavního dlužníka, že mu nebyla doručena žaloba, byla obsahem spisu vyvrácena, neboť podle doručenky založené ve spise (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky) mu žaloba byla doručena do datové schránky spolu s usnesením o nařízení soudního prodeje zástavy dne [datum] (což je standardní postup v případě rozhodnutí bez nařízení jednání). Pokud zástavní dlužník namítal, že mu soudem prvního stupně nebylo umožněno k věci se vyjádřit, v odvolacím řízení měl možnost se vyjádřit a namítnout nesplnění (nedoložení) předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy, ať již v rámci podaného odvolání nebo po provedení listin předložených zástavní věřitelkou v rámci odvolacího jednání.

9. Námitka neprovedení dokazování soudem prvního stupně, byla pak zcela nepřípadná, neboť v tomto řízení se dokazování ke sporným skutečnostem neprovádí. V tomto směru lze poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3834/2019 vyjádřil jednoznačný názor, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Názor, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků vyjádřil Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 504/2020, v němž uvedl, že řízení o soudním prodeji zástavy je charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků s tím, že nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s ., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s .

10. Soudu prvního stupně lze vytknout jiné pochybení a to, že zástavní věřitelku nevedl ke specifikaci pohledávek (nároků), k jejichž uspokojení navrhovala nařízení soudního prodeje zástavy. To se týkalo zejména pohledávky označené v žalobním návrhu jako„ kapitalizovaná celková částka ve výši 3 292 099 Kč“, z níž zástavní věřitelka požadovala zákonný úrok z prodlení 8,25% od [datum] do zaplacení. Bez specifikace uvedené„ kapitalizované“ pohledávky, za účelem zjištění z jakých dílčích nároků sestává, nebylo možno posoudit, zda je listinami předloženými zástavní věřitelkou skutečně osvědčena (doložena) z pohledu své existence i zajištění a zda je osvědčen požadavek na přiznání úroku z prodlení z této částky. Uvedené pochybení však bylo možno rovněž napravit v rámci odvolacího řízení, což také odvolací soud učinil při jednání dne [datum], výzvou zástavní věřitelce k doplnění tvrzení, s poučením dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 213b o.s.ř.

11. Zástavní věřitelka na tomto podkladě specifikovala (a současně částečně omezila) nároky k jejichž uspokojení požadovala nařízení prodeje zástavy tak, že se jedná a/ o zůstatek jistiny 2 641 466 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení, b/jednorázovou smluvní pokutu dle čl. VII. odst. 3) smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 134 000 Kč (ve výši 5% z jistiny poskytnutého úvěru 2 680 000 Kč za zatížení zajištěných nemovitostí zahájením exekuce), c/ jednorázovou smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 5) smlouvy o úvěru ve výši 264 147 Kč za předčasné zesplatnění úvěru (ve výši 10% z částky 2 680 000 Kč jako zůstatku jistiny při zesplatnění). Tyto nároky (ad a/-c/) v součtu 3 039 613 Kč byly součástí původně kapitalizované pohledávky v celkové výši 3 292 099 Kč, kterou takto zástavní věřitelka specifikovala a současně částečně omezila, včetně úroku z prodlení požadovaného nyní pouze z jistiny. Zástavní věřitelka pak částečně omezila i smluvní pokuty, pro které požadovala nařízení prodeje zástavy, které nebyly součástí kapitalizované pohledávky a to tak, že d/ namísto původně nárokované smluvní pokuty ve výši 329 210 Kč dle čl. IV odst. 7 písm. c) smlouvy o úvěru, požadovala nyní nařízení prodeje zástavy podle uvedeného čl. úvěrové smlouvy, pro smluvní pokutu ve výši 264 147 Kč, za prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru a všech dalších pohledávek, ve výši 10% ze zůstatku jistiny při zesplatnění (tj. z částky 2 641 466 Kč) a dále e/ omezila nárok na denní smluvní pokutu za prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru a všech pohledávek zástavní věřitelky dle čl. IV odst. 7 písm. d) smlouvy o úvěru s tím, že nyní požaduje nařízení prodeje zástavy pro smluvní pokutu 0,15% denně ze zůstatku jistiny při zesplatnění (2 641 466 Kč), tj. 3 962 Kč denně za dobu od [datum] (od prvního dne prodlení s úhradou zesplatného dluhu) do [datum], tj. celkem 1 525 370 Kč, namísto původních 4 938 Kč denně od [datum] do zaplacení.

12. V rozsahu, v němž nároky, pro které původně požadovala nařízení prodej zástavy, překračovaly nároky specifikované, vzala zástavní věřitelka žalobu na nařízení soudního prodeje zástavy zpět a zástavní dlužník s částečným zpětvzetím vyjádřil souhlas. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a o.s.ř. a v uvedeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

13. Předmětem věcného přezkumu odvolacím soudem, z pohledu doložení (osvědčení) předpokladů pro nařízení prodeje zástavy (§ 1359 odst. 1 věta první o. z., § 358 odst. 1 z.ř.s.), bylo tedy nařízení soudního prodeje zástavy ve vztahu k uspokojení výše specifikovaných nároků zástavní věřitelky (bod 11). Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - vycházel z listin předložených zástavní věřitelkou, z nichž učinil skutková zjištění relevantní pro posouzení dané věci.

14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a z jejích dodatků [číslo] [číslo] zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelkou (zástavní věřitelkou) [právnická osoba] a dlužnicí spol. TIS & [právnická osoba], jednající v zastoupení jednatelem [celé jméno žalovaného] (úvěrovanou), za účasti zástavního dlužníka [celé jméno žalovaného] (jako přistupitele, spoludlužníka). Předmětem smlouvy bylo čerpání úvěru do výše 2 680 000 Kč, podle ujednání dle čl. I bod 5 písm. a) -d), částečně změněném v dodatcích ke smlouvě [číslo] [číslo]. Dlužníci se úvěr zavázali splácet měsíčními splátkami ve výši 39 361 Kč, splatnými vždy k 10. dni s tím, že první splátka byla splatná dne [datum] a poslední splátka – při dodržení splátkového kalendáře – měla být splatná nejpozději do [datum]. Úroky za poskytnutí úvěru byly sjednány ve výši 16% p. a. Součástí smlouvy byla ujednání o smluvních pokutách, které měl dlužník platit za porušení povinností, mimo jiné dle čl. IV. bod 5) o smluvní pokutě pro případ zesplatnění úvěru ve výši 10% z nezaplaceného zůstatku jistiny; čl. IV bod 7) písm. c) smluvní pokutě pro případ prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru a všech splatných pohledávek dle úvěrové smlouvy o jednorázové smluvní pokutě za prodlení dlužníka s nesplacením dlužné částky, vyúčtované věřitelem při splatnosti úvěru ve výši 10% ze splatné jistiny v případě řádné splatnosti či z kapitalizované celkové částky uvedené v zesplatnění (odstoupení), ohledně níž je dlužník v prodlení; čl. IV bod 7) písm. d) smluvní pokutě závislé na délce prodlení dlužníka s nesplacením celkové dlužné částky vyúčtované při splatnosti úvěru nebo při zesplatnění, ve výši 0,15% denně z částky splatné jistiny v případě řádné splatnosti či z kapitalizované celkové částky uvedené v zesplatnění (odstoupení), ohledně níž je dlužník v prodlení; čl. VII bod 3) o smluvní pokutě za porušení povinnosti nezatížit nemovité věci, které jsou předmětem zástavního práva výkonem rozhodnutí či nařízením exekuce a zřízením zástavního práva, ve výši 5% jistiny úvěru; ujednání o dalších smluvních pokutách (které nejsou předmětem požadavku na nařízení prodeje zástavy) obsahují dále čl. I bod 7), čl. IV body 1), 2), čl. V bod 3), čl. VI. bod 2), čl. VII. body 1), 2), 4) úvěrové smlouvy. Dle čl. IV. bodu 4) smlouvy byl věřitel oprávněn úvěr zesplatnit, pokud dlužník neuhradí dlužnou splátku nebo její část ani do splatnosti nejblíže splatné následující další splátky a stejné právo měl, dosáhne-li součet dlužníkem nezaplacených splátek, sankcí, smluvních pokut či dalších závazků dvojnásobku pravidelné měsíční splátky. Zesplatněný úvěr, včetně smluvních pokut, byl dlužník povinen uhradit do 30ti dnů ode dne doručení odstoupení či oznámení o zesplatnění úvěru. Ze zástavní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi zástavní věřitelkou a zástavním dlužníkem (zástavcem) bylo zjištěno, že bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitým věcem - pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Mělník u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, k zajištění pohledávek zástavní věřitelky za dlužníky (spol. TIS & [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného]), které vyplývají ze shora uvedené smlouvy o úvěru, konkrétně jistiny úvěru ve výši 2 680 000 Kč s příslušenstvím, budoucích pohledávek ze smlouvy o úvěru do výše 3 100 000 Kč, které mohou vznikat do [datum], a to pohledávek ze sjednaných smluvních pokut dle čl. I., III., IV., V., VI., VII. a VIII. a k zajištění budoucí pohledávky na vrácení prostředků poskytnutých dle smlouvy o úvěru jako pohledávek z bezdůvodného obohacení, která může vznikat do [datum] až do výše 3 100 000 Kč. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. území a obec Mělník je zástavní dlužník [celé jméno žalovaného] výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, na kterých - podle zápisu v katastru - vázne zástavní právo smluvní (mimo jiné) ve prospěch zástavní věřitelky [právnická osoba] k zajištění pohledávek (v souladu s jejich specifikací v zástavní smlouvě), na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]; zástavní právo je zapsáno pod pol. V [číslo] s účinky zápisu k okamžiku [datum], [číslo]. Z vyrozumění o zesplatnění, s výzvou k zaplacení, ze dne [datum] (dle doručenek doručených spol. TIS & [právnická osoba] /prostřednictvím zástupkyně JUDr. Kolářové/ a zástavnímu dlužníku /spoludlužníku/ [celé jméno žalovaného]) bylo zjištěno, že zástavní věřitelka (věřitelka) zesplatnila předmětný úvěr s tím, že zesplatnění se týká zůstatku jistiny 2 641 466 Kč, části dlužné splátky 23 441 Kč, tří dlužných splátek ve výši 3x39 361 Kč, splatných k [datum], [datum], [datum], dvou dlužných splátek úroků za moratorium 2x35 380,89 Kč splatných k [datum] a [datum], smluvních pokut za pozdní úhrady splátek 2x6 700 Kč, 2x13 400 Kč, smluvní pokuty za neodstranění exekuce ve výši 134 000 Kč a smluvní pokuty za zesplatnění úvěru ve výši 264 147 Kč, celkem 3 292 099 Kč. Zesplatnění je odůvodněno odkazem na čl. IV odst. 4) smlouvy o úvěru s tím, že dlužníci neplatili dlužné splátky, s poukazem na to, že v souladu s ust. § 6 odst. 1 zák. [číslo] 2020 - s ohledem na využití ochranné doby v souvislosti s pandemií COVID-19 - měly být po dobu 6 měsíců, počínaje od měsíce května 2020, placeny pouze splátky úroků ve výši 35 380,89 Kč. Požadované smluvní pokuty byly zdůvodněny odkazem na příslušná ujednání ve smlouvě a uvedením skutečností, v nichž je spatřováno porušení smlouvy zakládající nárok na smluvní pokutu. Z obsahu výzev k zaplacení dluhu ze dne [datum] (adresovaných dlužníkům/zástavnímu dlužníku/) vyplývá, že dlužníci byli upozorněni na to, že jsou v prodlení se zaplacením zesplatněného dluhu (od [datum]) a jejich závazky podle úvěrové smlouvy se navýšily o smluvní pokuty dle čl. IV. odst. 7 písm. c) a d) smlouvy a o zákonný úrok z prodlení, a byli vyzváni k zaplacení celkové částky, zohledňující všechny pokuty a poplatky, ve výši 3 808 823 Kč.

15. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění, odvolací soud posuzoval předpoklady pro nařízení prodeje zástavy v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, podle které se v řízení o soudním prodeji zástavy, jakožto první fázi soudního prodeje zástavy, z hlediska skutkového stavu soud zabývá jen tím, zda zástavní věřitel osvědčil (doložil) pohledávku, resp. její příslušenství, zajištěné zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jak bylo výše uvedeno, rozhodné skutečnosti se v první fázi řízení neprokazují, tj. nemusejí být postaveny najisto, ale pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Pro nařízení prodeje zástavy postačuje tedy jen osvědčení rozhodných skutečností, které může být zpochybněno (vyvráceno) až v druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy, zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) nebo vylučovací (excindační) žaloby podle ust. § 267 o.s.ř.

16. Úvěrovou smlouvou, vyrozuměním o zesplatnění a výzvami k plnění zástavní věřitelka osvědčila existenci splatné úvěrové pohledávky (jistiny), pro kterou požaduje nařízení prodeje zástavy spolu se zákonným úrokem z prodlení, a osvědčila rovněž požadované smluvní pokuty, které jsou v úvěrové smlouvě ujednány a vztahuje se k nim zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě, obsahující údaje o porušení povinností, za které byly vyměřeny. Z pohledu prokázání uvedených nároků odvolací soud věc neposuzoval, neboť jak bylo výše uvedeno, v tomto řízení postačuje jen jejich osvědčení na podkladě listin předložených zástavní věřitelkou a dokazování se zde neprovádí. Zajištění zástavním právem bylo osvědčeno zástavní smlouvou uzavřenou mezi zástavní věřitelkou a zástavním dlužníkem jako zástavcem, na jejímž podkladě byl proveden zápis zástavního práva v katastru nemovitostí, a osoba zástavní dlužníka byla osvědčena výpisem z katastru nemovitostí, podle kterého je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí.

17. Jak bylo výše uvedeno, v dané věci bylo relevantní toliko osvědčení, nikoli prokázání, zákonných předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že svoji případnou„ obranu“ může zástavní dlužník uplatnit až v další fázi řízení, tedy v rámci výkonu rozhodnutí, resp. exekuce prodejem zástavy (bude-li k návrhu zástavní věřitelky zahájena), návrhem na zastavení, resp. částečné zastavení. V něm může uplatnit, a v řízení o zastavení prokázat, všechny případné námitky vztahující se k existenci a výši pohledávky (jistiny) a nárokům na smluvní pokuty, z pohledu jejich samotné existence (vzniku), výše i možné neplatnosti, resp. částečné neplatnosti smluv, potažmo i dalších relevantních skutečností, které by mohly vést k zastavení nebo částečnému zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), které nemohl účinně uplatnit (a prokázat) v této první fázi soudního prodeje zástavy.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel z toho, že listinami předloženými zástavní věřitelkou byly doloženy (osvědčeny) všechny zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy a rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil s tím, že - s ohledem na částečné omezení původních nároků a tomu odpovídající částečné zastavení řízení (viz body 11,12) - pro„ přehlednost“ označil pohledávky (nároky), k jejichž uspokojení se prodej zástavy, usnesením soudu prvního stupně ve spojení s tímto potvrzujícím rozhodnutím, nařizuje.

19. Argumentaci odvolatele ve vztahu k rozhodnutí o určení nákladů řízení shledal odvolací soud důvodnou. Odvolateli je nutno přisvědčit v tom, že v tomto typu řízení se o nákladech řízení nerozhoduje, s ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR a stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 114/06 sp. zn. III. ÚS 69/16, sp. zn. I. ÚS 2246/17 a rozh. Nejvyššího soudu ČR např. zn. 21 Cdo 3126/2018, sp. zn. 21 Cdo 2046/2018, sp. zn. 21 Cdo 213/2019, sp. zn. 21 Cdo 2957/2019, sp. zn. 21 Cdo 1114/2020), která je založena na tom, že řízení o soudním prodeji zástavy není řízením samostatným a teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Při zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy se pak uplatní režim zakotvený v § 271 o.s.ř., neboť všechny náklady lze zařadit mezi náklady, které vznikly prováděním výkonu rozhodnutí, a soud bude zkoumat, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo, tedy bude posuzovat, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění procesního zavinění. Odvolací soud proto za použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené rozhodnutí v části určení výše nákladů řízení tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje, a nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení.

Poučení