15 C 125/2020 - 641

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem Mgr. Janem Linhartem ve věci žalobkyně:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným:[Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že budova čp. 13 na pozemku p. č. St. 161 v k. ú. [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] u [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 5. 6. 2020, ve znění pozdějších změn, domáhala vůči žalovaným určení, že budova č.p. 13 na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa], a pozemky p.č. 418/2, 418/4 v k.ú. [adresa] jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), a že budova č.p. 13 stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), a dále se vůči žalovanému 1) domáhala určení, že budova č.p. 84 stojící na pozemku p.č. St. 77 v k.ú. [adresa] a dále pozemky p.č. St. 74/3 a St. 329/1 jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Žalobkyně uvedla, že je bývalou manželkou žalovaného 1) a bývalou snachou žalované 2). Žalobkyně zjistila po upozornění kamarádkou, že dochází k převodu vlastnického práva ohledně některých nemovitostí ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Ještě v průběhu správního řízení ve prospěch žalované 2) sdělila příslušnému katastrálnímu úřadu, že s převodem zejména domu č.p. 13 jakožto součástí pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] nesouhlasí. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vznesla námitku relativní neplatnosti a vyzvala každého z žalovaných, aby učinili úkony směřující k nápravě, když žalované 2) byla výzva doručena dne 29. 5. 2020, žalovanému 1) dne 1. 6. 2020. Žalovaní na výzvu adekvátně nereagovali, proto byla žalobkyně nucena podat žalobu. Žalovaná 2) je nyní zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných v době podání žaloby na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 24. 4. 2020 a darovací smlouvy ze dne 24. 4. 2020. Těmito smlouvami žalovaný 1) převedl na žalovanou 2) pozemky p.č. St. 161 (jeho součástí je stavba rodinného domu č.p. 13), p.č. 418/2 a 418/4. Pozemek p.č. St. 161 a pozemek p.č. [hodnota] obdržel žalovaný 1) darem a tyto náležely do jeho výlučného vlastnictví. [právnická osoba] č.p. 13 však byla zdemolována a za trvání manželství vystavěn nový rodinný dům stejného popisného čísla, který se tak nestal součástí pozemku p.č. St. 161, nýbrž náleží do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Podstatné je, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci je zřejmé, že původní stavba zanikla. Žalobkyně tvrdila, že původní dům č.p. 13 byl fakticky zdemolován, ačkoliv je ve stavebním povolení uvedena rekonstrukce a přístavba. Došlo k destrukci obvodových zdí. Ostatní pozemky uvedené na LV č. [hodnota] pak náleží rovněž do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů, neboť byly nabyty za trvání manželství ze společných prostředků žalobkyně a žalovaného 1). Vlastnictví pozemků p.č. 418/2 a 418/4 je v katastru vedeno na rodné číslo žalovaného 1), k jejich převodu žalobkyně nedala souhlas a jako podnikatel by je žalovaný 1) ani nemohl převést bezúplatně. Současně pak je dům č.p. 13 adresou, kde je vedena společná rodinná domácnost, tedy žalovaný 1) byl a je povinen zdržet se všeho, co může bydlení žalobkyně (bez zřetele na to, zdá náleží do společného jmění manželů či nikoliv) znemožnit nebo ohrozit. Takto zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela dům zcizit nebo zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny. Pokud tak učinil, je právem žalobkyně se dovolat neplatnosti takového jednání, a to s odkazem na § 747 odst. 2 občanského zákoníku, což žalobkyně rovněž učinila, a to ve vztahu k předmětným darovacím smlouvám i smlouvě o zřízení věcného břemene. V případě rozvodu manželství by za předpokladu, že výlučným vlastníkem budovy č.p. 13 je žalovaný 1), by žalobkyně přišlo o své užívací právo k této nemovitosti odvozené od trvání manželství. Žalovaný 1) je v katastru nemovitostí současně zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí uvedených na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], ačkoliv tyto byly zakoupeny za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1) ze společných prostředků (společné úvěry). Jedná se mj. o stavbu č.p. 84 stojící na pozemku p.č. St. 77, pozemek p.č. St. 74/3, jehož součástí je stavba č.p. 81, a pozemek p.č. St. 329/1, jehož součástí je stavba. Stavba č.p. 81 je bytovým domem s pěti bytovými jednotkami a dvěma jednotkami nebytovými (obchody). Stavba č.p. 84 je bytovým domem s třemi bytovými jednotkami a nebytovou jednotkou – obchodem s potravinami. Podle žalobkyně je významné, zda tyto pozemky byly uhrazeny z prostředků podniku žalovaného 1), vloženy do podniku žalovaného 1) a řádně odepisovány v účetnictví a zda je příjem z nich zahrnut do příjmů podniku. Na pozemcích p.č. St. 78, St. 79/1, St. 79/2, St., 79/3, St. 237/2 a St. 237/3 je dokončena stavba hotelu, která doposud nebyla zkolaudována. Skutečnost, že jako výlučný vlastník byl v katastru nemovitostí zapsán u všech uvedených nemovitostí pouze žalovaný 1), je pouze nesprávným zapsaným údajem, který neodpovídá stavu faktickému. S ohledem na skutečnost, že o věcech náležejících do společného jmění manželů rozhodují oba manželé a souhlas s převodem nemovitostí nebyl ze strany žalobkyně dán, dovolala se žalobkyně neplatnosti shora uvedených smluv ze dne 24. 4. 2020 vůči oběma žalovaným. S ohledem na § 980 o.z. je nezbytné, aby byl napraven stav, kdy údaje v katastru nemovitostí nekorespondují s právním stavem. Nakládání s nemovitostmi není úkonem, který lze považovat za obvyklé nakládání, a je k němu proto zapotřebí souhlasu obou manželů, což ovšem žalovaný 1) nerespektuje. Současně darovací smlouvou ze dne 24. 4. 2020 zřídili žalovaný 1) a žalovaná 2) věcné břemeno doživotního užívání 1. patra domu č.p. 13 ve prospěch žalovaného 1). Pro případ, že soud žalobě vyhoví ohledně určení vlastnického práva, pak věcné břemeno nemůže platně vzniknout, neboť žalobkyně k němu nedala souhlas a současně by osoba oprávněná a povinná z věcného břemene byla totožnou (žalovaný 1). S ohledem na skutečnost, že výmaz věcného břemene lze z katastru nemovitostí provést buď na základě jednání účastníků, tj. souhlasným prohlášením, či pouze na základě soudního rozhodnutí, nezbývá žalobkyni, že se domáhat u soudu určení, že budova č.p. 13 není zatížena právem věcného břemene. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemá majetek vyšší hodnoty, veškeré své výlučné prostředky investovala do výstavby nemovitosti č.p. 13, je dán naléhavý právní zájem na určení, že nemovitosti převedené na žalovanou 2) (zapsané na LV č. [hodnota]) a dále nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] náleží do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a na základě toho provést správný údaj v katastru nemovitostí, který by v budoucnu bránil převodům nemovitého majetku žalovaným 1), když je zjevná jeho snaha ponechat ve společném jmění manželů pouze závazky a vyvést aktiva. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá rovněž z nesouladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem. Na výzvu k obnovení zápisu v katastru nemovitostí žalovaní nereagovali, odmítají uznat vlastnické právo žalobkyně a nenavrhli ani řešení situace, kdy by měla žalobkyně zajištěno uspokojení své bytové potřeby.

2. Žalovaní se žalobě bránili. Uvedli, že rodinný dům č.p. 13 stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] byl žalovanému 1) spolu s dalšími nemovitostmi darován rodiči (tedy i žalovanou 2) na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003. Z tohoto důvodu se tak tato nemovitost nestala součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Je pravdou, že za trvání manželství došlo k rekonstrukci domu č.p. 13, ta však nebyla takového rozsahu, aby došlo k zániku původní stavby a vzniku nové stavby, která by náležela do společného jmění manželů. Žalovaní nesouhlasili ani s námitkou neplatnosti darovací smlouvy týkající se domu č.p. 13 z důvodu porušení § 742 odst. 2 o.z. Převodem dané nemovitosti žalovaná 1) nezpůsobil znemožnění nebo ohrožení bydlení rodiny. To jednak vyplývá ze samotné skutečnosti, že rodina žalovaného 1), včetně žalobkyně, danou nemovitost v době podání vyjádření k žalobě dále obývala, a dále ze skutečnosti, že darovací smlouvou byla zřízena služebnost doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalovaného 1) a členů jeho rodiny, tedy i žalobkyně. Žalovaný 1) soudu předložil kupní smlouvy ze dne 17. 12. 1997, kterou do svého výlučného vlastnictví nabyl pozemek p.č. St. 77, St. 78, St. 79/1, St. 79/2, St. 79/3, St. 237/2, St. 237/3, p.č. [hodnota] a p.č. [hodnota], vše v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Protože tyto nemovitosti žalovaný 1) nabyl ještě před uzavřením manželství, nemohou spadat do společného jmění manželů. V době koupě výše uvedených nemovitostí nebyla ještě na pozemku p.č. St. 77 umístěna stavba č.p. 84, avšak tato stavba vznikla (vystavěním v rozsahu dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží) ještě před uzavřením manželství a ani ona tedy nespadá do společného jmění manželů. Kupní smlouvou ze dne 22. 6. 2005 byl pořízen pozemek p.č. St. 74/3, jehož součástí je stavba č.p.

81. Tato nemovitost však byla žalovaným 1) zakoupena jako osobou samostatně výdělečně činnou za účelem jeho podnikání a stala se tak součástí jeho podniku; z tohoto důvodu rovněž nespadá do společného jmění manželů. V uvedené kupní smlouvě ze dne 22. 6. 2005 je žalovaný označen svým identifikačním číslem, čímž jasně projevil svou vůli nabýt tuto nemovitost jako součást svého podniku. Žalovaný 1) má tuto budovu zařazenou v obchodním majetku a provádí ohledně ní daňové odpisy. V budově se nachází nebytové a bytové prostory, které žalovaný 1) pronajímá. Dále se zde nachází nebytový prostor, ve kterém žalovaný 1) provozuje prodejnu s určením papírnictví. Příjmy z pronájmu jsou následně žalovaným 1) vedeny jako příjmy z podnikání. Tato nemovitost nemohla sloužit žalobkyni, která ji také nikdy nevyužívala. Obdobně žalovaný 1) jako osoba samostatně výdělečně činná zakoupil za účelem svého podnikání na základě kupní smlouvy ze dne 30. 7. 2007 pozemek p.č. St. 329/1, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a dále pozemky p.č. 418/2 a 418/4, vše v k.ú. [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. V uvedené kupní smlouvě ze dne 30. 7. 2007 je žalovaný označen svým identifikačním číslem, čímž jasně projevil svou vůli nabýt tyto nemovitosti jako součást svého podniku. Tyto nemovitosti, hlavně pak budova bez č.p./č.e., která je součástí pozemku p.č. St. 329/1, sloužily a nadále slouží jako sklady pro prodejnu provozovanou žalovaným 1) a garáže pro vozidla sloužící podnikatelské činnosti žalovaného 1). Na pozemcích p.č. 418/2 a p.č. 418/4 žalovaný 1) provádí podnikatelskou činnost spočívající v soukromém zemědělství, konkrétně chovu ovcí, kdy se tam nacházejí zemědělské stroje. Uvedenou budovu bez č.p./č.e. má žalovaný 1) zařazenou ve svém obchodním majetku a provádí ohledně ní daňové odpisy. Tyto nemovitosti nemohly sloužit žalobkyni, která je také nikdy nevyužívala. Ani tyto nemovitosti tedy nespadají do společného jmění. Žalovaný 1) začal jako osoba samostatně výdělečně činná podnikat dne 29. 12. 1997, tedy ještě před uzavřením manželství se žalobkyní a za doby účinnosti právní úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Podnik žalovaného 1) a věci do něj náležející se tak ani po uzavření manželství se žalobkyní nestaly součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Žalovaní navrhli žalobu zamítnout.

3. Podepsaný soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č.j. [spisová značka] a žalobu v celém rozsahu zamítl. Uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále uzavřel, mimo jiné, že má za prokázané, že dům č.p. 13 a pozemek p.č. St. 161, na němž tento dům stojí, nabyl žalovaný 1) do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003, kterou mu tyto nemovité věci darovali jeho rodiče. Smlouvu takto uzavřenou měl soud za platnou smlouvu darovací ve smyslu § 628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „obč. zák“). Manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno dne 21. 1. 2001 a ke dni uzavření smlouvy trvalo, ale podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák, účinnému ke dni uzavření darovací smlouvy (viz § 3052 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o.z.“)), byla pro majetek nabytý za trvání manželství darem stanovena výluka a takový majetek se součástí společného jmění manželů nestal. To ostatně žádný z účastníků nesporoval. Žalobkyně však namítala, že budova č.p. 13, tak, jak existovala v době darování žalovanému 1), přestala v průběhu rekonstrukce tohoto domu prováděné v roce 2004 existovat jako věc v právním smyslu, a na jejím místě vznikla nová budova č.p. 13 jako nová, samostatná věc v právním smyslu. Pokud by tento závěr žalobkyně obstál, vznikla by stávající budova č.p. 13 v k.ú. [adresa] za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1) a stala by se, pokud by zde nebyla dána některá ze zákonných výluk, podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (neboť k rekonstrukci domu došlo za účinností obč. zák., k tomu opět viz § 3052 odst. 2 o.z.) součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Výše uvedený závěr žalobkyně však podepsaný soud nesdílel. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by budova č.p. 13 v k.ú. [adresa], jak ji v roce 2003 nabyl žalovaný 1) od svých rodičů do svého výlučného majetku, přestala později jako věc v právním smyslu existovat. Z hlediska právního jde o nadzemní stavbu, a tudíž soud věc poměřil právními závěry přijatými Nejvyšším soudem v citovaném rozsudku ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. [spisová značka]. Z provedeného dokazování neplyne a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by během rekonstrukce uvedené budovy, ale ani kdykoliv později, přestalo být patrné dispoziční řešení jejího prvního nadzemního podlaží. Dům č.p. 13 byl minimálně od 70. let 20. století jedinou stavbou – věcí v právním smyslu – ve tvaru písmene L. Šlo o jeden faktický hospodářský celek; na tom nic nemění skutečnost, že v době před zahájením rekonstrukce se do boční části domu vcházelo samostatným vchodem ze dvora, neboť původní dveře spojující rohovou a boční část domu byly v té době zazděny. V rámci rekonstrukce byla zcela zbourána rohová část uvedené budovy (zde v širším slova smyslu, tedy včetně boční části přiléhající k hlavní silnici), avšak boční část (přiléhající k vedlejší silnici) takto zbourána nebyla a dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží tedy bylo i nadále patrné. Na boční část bylo nastavěno několik řádek zdiva, další vrstva stropu a nová střecha, avšak zachování boční části na úrovni dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží zároveň zachovalo identitu budovy č.p. 13 jako stavby, tedy věci v právním smyslu. K destrukci obvodových zdí pod úroveň stropu nad prvním podlažím nedošlo, a to ani v části spojující rohovou a boční část, kde nedošlo k odstranění, ale ke zdvojení zdiva. Provedená rekonstrukce tedy skutečně byla toliko přístavbou (v rozsahu rohové části), resp. přístavbou a rekonstrukcí (v rozsahu boční části) budovy č.p. 13, z hlediska právního šlo i po rekonstrukci stále o tu samou věc, která byla žalovanému 1) darována do jeho výlučného vlastnictví. Následně se ke dni 1. 1. 2014 podle § 3054 o.z. s ohledem na shodné vlastnictví žalovaného 1) k budově č.p. 13 i pozemku p.č. St. 161, na kterém je postavena, stala uvedená stavba součástí uvedeného pozemku a přestala jako samostatná věc v právním smyslu existovat. Soud proto uzavřel, že žaloba je v části, v níž se žalobkyně domáhala požadovaného určení ve vztahu k budově č.p. 13 v k.ú. [adresa], nedůvodná, neboť k součásti věci vlastnictví (ať už ve formě výlučného vlastnictví nebo některé z forem spoluvlastnictví, včetně společného jmění manželů) z povahy věci určit nelze. Vedle toho, jak vyplývá ze shora uvedeného, výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161 včetně jeho součásti, kterou je dům č.p. 13, byl po celou dobu, od okamžiku, kdy jej od svých rodičů nabyl (tehdy ještě s domem č.p. 13 existujícím jako samostatná věc v právním smyslu), do doby, kdy jej převedl na žalovanou na základě Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020, žalovaný 1), a tato nemovitá věc ani žádná z jejich součástí tedy není součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Shora uvedené závěry nemůže zvrátit ani ojedinělé označení domu č.p. 13 jako novostavby ve zprávě o revizi elektrického zařízení dle ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 č. zprávy 23758/05-2, když tato je z oboru revize elektrických zařízení a způsob, jakým je v ní dům označen, je tak pro posouzení věci nepodstatný.“ Soud měl za prokázané, že žalobkyně vznesla vůči oběma účastníkům Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 námitku neplatnosti z důvodu uvedeného v § 714 odst. 2 o.z., tedy pro absenci souhlasu žalobkyně s uvedenými právními jednáními. Protože však žalovaný 1) byl v okamžiku uzavření Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161, nebylo zde disponováno s majetkem ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), souhlas manželky nebyl zapotřebí a námitka neplatnosti proto nemohla vyvolat právní účinky. Rovněž námitku neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z. neshledal soud pro věc rozhodnou. Darovací smlouvu a Smlouvu o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020, měl soud za platná právní jednání ve smyslu § 2055 a násl. o.z. – darovací smlouva), resp. § 1260 a násl. o.z. – smlouva o zřízení služebnosti). Soud se dále zabýval tím, zda mají na shora uvedené závěry dopad námitky neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 a Darovací smlouvy ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z.. I zde má soud za prokázané, že žalobkyně takové námitky z uvedeného důvodu vůči oběma účastníkům všech uvedených smluv vznesla. Podle § 747 odst. 1 o.z. má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Podle § 747 odst. 2 o.z. jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání. Co se týče námitky směřující vůči Darovací smlouvě ze dne 24. 4. 2020, kterou byly na žalovanou 2) převedeny pozemky p.č. 418/2 a 418/4, ta nemůže být důvodná již proto, že na nich žádný dům ani byt nestojí, natož pak dům, ve kterém by se nacházela rodinná domácnost manželů nebo rodiny. Vedle toho, jak bylo shora uzavřeno, tyto pozemky žalovaný 1) převáděl na žalovanou 2) coby svůj výlučný majetek. Ani případný závěr soudu o neplatnosti Darovací smlouvy ze dne 24. 4. 2020 by tak na nedůvodnosti žaloby požadující určení, že tyto pozemky jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), nemohl nic změnit, neboť pokud by uvedená smlouva byla neplatná, znamenalo by to, že nikdy nepřestaly být výlučným vlastnictvím žalovaného 1). Stejný závěr platí pro převod pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] na základě Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020. I zde by v případě neplatnosti uvedené darovací smlouvy platilo, že tento pozemek, včetně jeho součásti, tj. budovy [právnická osoba], nepřestal být výlučným vlastnictvím žalovaného 1). Požadovaného určení i zde nelze dosáhnout. Jde-li o požadované určení, že budova č.p. 13 stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), uzavřel soud, že žaloba nemůže být shledána důvodnou již proto, že budova č.p. 13, jak bylo již vyloženo shora, není samostatnou věcí v právním smyslu (je součástí pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa]) a věcné břemeno užívání vložené do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1) vázne na pozemku p.č. St. 161 (a na pozemku p.č. [hodnota], ale to je pro věc bez významu). Vedle toho, pokud platí, že žalovaný 1) je výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161, nebylo jeho právní jednání – Darovací smlouva a Smlouva o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 – podmíněno souhlasem žalobkyně coby jeho tehdejší manželky podle § 714 odst. 2 o.z. I když se tedy žalobkyně neplatnosti této smlouvy (resp. dvou smluv) z uvedeného důvodu vůči oběma jejím účastníkům dovolala, což měl soud za prokázané, nemůže mít její námitka žádné právní účinky, neboť zde nebylo disponováno s majetkem ve společném jmění manželů. I zde se soud zabýval námitkou neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z. Ani v tomto případě ji však důvodnou neshledal. Zřízením služebnosti užívání, jak to žalovaný 1) spolu se žalovanou 2) učinili citovanou smlouvou o zřízení služebnosti ve prospěch užívání části pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] ve prospěch žalovaného 1) a jeho rodiny, není bydlení manželů ani rodiny znemožněno, ani ohroženo. Zřízení této služebnosti spíše takové bydlení, na pozemku, který patří třetí osobě, umožňuje či usnadňuje. Vedle toho žalovaný 1) zajistil žalobkyni a její rodině bydlení, které je po všech stránkách obdobné tomu dosavadnímu; fakticky je totožné, neboť žalobkyně s rodinou žila i po uzavření darovací smlouvy nadále za stejných podmínek v domě č.p. 13 (a žije v něm doposud). Žalovaná 2) coby vlastník pozemku p.č. St. 161 byla a je s bydlením žalobkyně v uvedeném domě srozuměna, a to přesto, že žalobkyně a žalovaný 1) již nejsou manželé a ochrana stanovená § 747 o.z. již žalobkyni nesvědčí. Aniž by se proto musel soud zabývat splněním dalších kumulativně stanovených podmínek uvedených v § 747 odst. 1 o.z., uzavřel, že o porušení zákazu stanoveného v § 747 odst. 1 o.z. se nejedná a námitka neplatnosti uvedené smlouvy nemůže být shledána důvodnou. Namítala-li žalobkyně, že jednání žalovaného 1) spočívající v uzavření obou předmětných darovacích smluv a smluv o zřízení věcného břemene je účelové, k tomu soud podotkl, že žalovaný 1) takto disponoval svým výlučným majetkem; o vyvádění majetku náležejícího do společného jmění manželů (tzv. „odklánění“) se tedy nejedná. Na základě shora uvedeného soud žalobu uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [právnická osoba] odvolání žalobkyně Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č.j. [spisová značka], rozhodl tak, že shora citovaný rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části, jíž byla zamítnuta žaloba o určení, že budova č. p. 84 na pozemku p. č. St. 77 a pozemek p. č. 329/1, vše zapsáno na listu vlastnictví 1303 pro obec a katastrální území [adresa] a pozemky p. č. 418/2 a p. č. 418/4 zapsané na listu vlastnictví 1597 pro obec a katastrální území [adresa], jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů (žalobkyně a žalovaného 1), potvrdil, a ve výroku II. a ve výroku I. v části, jíž byla zamítnuta žaloba o určení, že budova č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 zapsaná na listu vlastnictví 1597 pro obec a katastrální území [adresa] je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů (žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), zrušil v tomto rozsahu vrátil věc podepsanému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, kromě jiného, že se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu, vyjma závěrů ohledně budovy č. p. 13 na pozemku p. č. St. 161, uvedenými v odůvodnění rozsudku podepsaného soudu. Odvolací soud uvedl, že v otázce vzniku stavby jako nemovité věci judikatura dovodila, že pro posouzení, kdy ke vzniku stavby dochází – nejde-li o některou z tzv. speciálních staveb, jako jsou např. stavby podzemní, stavby pro energetiku a dopravu, důlní díla apod. – je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují jen k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tím je stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží; od tohoto okamžiku, když se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro ně veškeré další stavební práce bezvýznamné, neboť vše, co následně ke stavbě „přiroste“, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku jejího vzniku. Obdobně platí i při posuzování okamžiku zániku stavby; nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím, obvykle při současném odstranění zdiva příček. Pokud při stavebních úpravách původní stavba nezanikla, potom logicky platí, že vše, co k ní v důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky citovaného § 120 obč. zák. („přístavba“, „nadstavba“, „vestavba“), se stává součástí původní stavby, a není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily, resp. změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přístavbě právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, na trvání její existence coby věci v právním smyslu vliv nemá; stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy. Okolnosti „přebudování“ původní [právnická osoba]“, „výstavby nových částí budov“, stejně jako „změny půdorysných rozměrů“ původní stavby a nedostatek „totožnosti“ s původní stavbou, jsou samy o sobě nevýznamné (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001 sp. zn. [spisová značka] a ze dne 17. 7. 2008 sp. zn. [spisová značka]). Z hlediska posouzení otázky zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce tak tvoří součást stavby nové, nebo nezanikla a nově zbudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku původní stavby je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné či částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. [spisová značka]). Posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů (a nikoliv tedy součástí pozemku), je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha vychází ze skutkových zjištění, která mohou být založena i na znaleckém posudku. Stejná pravidla je třeba podle konstantní judikatury přiměřeně použít pro posouzení zániku stavby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007 sp. zn. [spisová značka]). Přestavba budovy může být provedena mnoha různými způsoby a také s ohledem na vývoj stavebních technologií nelze soudu upřít možnost úvahy při posouzení toho, zda určitý konkrétní výsledek stavební činnosti je již věcí v právním smyslu, resp. zda během přestavby došlo k zániku původní stavby či nikoliv; pro všechny v úvahu přicházející případy nelze stanovit zcela přesná kritéria. Je tedy zřejmé, že posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, resp. zda došlo k zániku původní stavby, je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha vychází ze skutkových zjištění učiněných v řízení. Z hlediska posouzení zániku původní stavby přitom platí, že není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby nové nebo nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku stavby původní je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003 sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. [spisová značka]). Dále odvolací soud uvedl, že žalobkyně se domáhala určení, že budova č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 zapsaná na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1) z toho důvodu, že bylo porušeno ustanovení § 747 o. z. Darovací smlouvou a smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 sp. zn. V-3926/2020-602 totiž povinná [Jméno zainteresované osoby 2/0] jako výlučný vlastník pozemku p. č. St. 161 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. 13, a p. č. [hodnota] zahrada v obci a katastrálním území [adresa], zřídila k tíži pozemku p. č. st. 161 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. 13, a k tíži pozemku p. č. [hodnota] zahrada, vše v katastrálním území a obci [adresa], služebnost doživotního a bezplatného užívání prvního patra rodinného domu, zahrady a všech vedlejších staveb umístěných na předmětných pozemcích ve prospěch [Jméno zainteresované osoby 1/0] (žalovaného 1) včetně členů jeho rodiny a domácnosti. I když tedy bylo zřízeno věcné břemeno na domě č. p. 13, nelze zároveň přehlédnout, že dle tohoto věcného břemene bylo zajištěno bydlení ve stejném rozsahu jako do doby zřízení služebnosti pro žalovaného 1) i pro všechny členy jeho rodiny a domácnosti, tzn. i pro žalobkyni. Námitka žalobkyně, že tuto ochranu již nebude mít po rozvodu manželství účastníků, resp. tuto ochranu již nemá, nebyla shledána důvodnou. Dle ustanovení § 747 o. z. nelze analogicky poskytnout ochranu rozvedenému manželovi, neboť právo bydlení zaniká rozvodem manželství. Zřízení služebnosti tedy není v rozporu s § 747 o. z., resp. předpoklady pro aplikaci § 747 o. z. nebyly splněny. Pokud jde o námitku neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 ve smyslu § 714 odst. 2 o.z., tedy z důvodu toho, že manžel právně jednal bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, uvedl odvolací soud, že dům č. p. 13 s pozemkem p. č. st. 161 a zahradou p. č. [hodnota] byl darovací smlouvou uzavřenou dne 24. 4. 2020 převeden žalovaným 1) do vlastnictví žalované 2) – do vlastnictví [Jméno zainteresované osoby 2/0], a současně byla touto smlouvou zřízena služebnost ve prospěch žalovaného 1). Žalobkyně se domáhá určení, že dům č. p. 13 je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a že budova č. p. 13 není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 též z toho důvodu, že bylo porušeno ustanovení § 714 o. z., neboť žalovaný 1) převedl nemovitost do vlastnictví žalované 2), bylo zřízeno věcné břemeno užívání, přičemž manžel (žalovaný 1)) jednal právně bez souhlasu žalobkyně (druhého manžela) a žalobkyně se dovolala neplatnosti takového jednání. Podepsaný soud uzavřel, že dům č. p. 13, tak jak byl darován žalovanému 1) jeho rodiči, jako samostatná věc nezanikl (v roce 2004 se jednalo pouze o rekonstrukci původního domu čp. 13), byl tedy ve výlučném vlastnictví žalovaného 1), resp. nepatřil do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, a proto žalovaný 1) mohl převést tento dům do vlastnictví žalované 2) a mohla být zřízena služebnost bez souhlasu žalobkyně. Tento závěr je dle názoru odvolacího soudu předčasný. Bude-li v dalším řízení prokázáno, že původní dům č. p. 13 přestal v průběhu rekonstrukce existovat jako věc v právním smyslu a na jeho místě vznikla nová samostatná věc v právním smyslu, že se stala součástí společného jmění manželů, bude se okresní soud zabývat tím, zda v případě darování tohoto domu jedním z manželů (žalovaným 1)) do vlastnictví třetí osoby (žalované 2)) a v případě zřízení služebnosti šlo o záležitost, k níž bylo třeba souhlasu žalobkyně, zda tento souhlas byl dán, nebo zda se žalobkyně důvodně dovolala neplatnosti tohoto jednání. Podepsaný soud uzavřel, že dům č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 spolu s pozemkem p. č. st. 161 nabyl žalovaný 1) do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003, kterou mu tyto nemovité věci darovali jeho rodiče. Manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno dne 21. 1. 2001 a ke dni uzavření darovací smlouvy trvalo, avšak dle § 143 odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku majetek nabytý za trvání manželství darem se součástí společného jmění manželů nestal. Tvrzení žalobkyně, že budova č. p. 13 tak, jak existovala v době darování žalovanému 1), přestala v průběhu rekonstrukce tohoto domu prováděné v roce 2004 existovat jako věc v právním smyslu, a na jejím místě vznikla nová budova č. p. 13 jako nová samostatná věc v právním smyslu, která je součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), okresní soud nevzal za prokázané. Uzavřel, že nebylo prokázáno, že by během rekonstrukce uvedené budovy, ale ani kdykoliv později přestalo být patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V rámci rekonstrukce byla zcela zbourána rohová část uvedené budovy (včetně boční části přiléhající k hlavní silnici), avšak boční část (přiléhající k vedlejší silnici) takto zbourána nebyla a dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží tedy bylo i nadále patrné. K destrukci obvodových zdí pod úroveň stropu nad prvním podlažím nedošlo, a to ani v části spojující rohovou a boční část, kde nedošlo k odstranění, ale ke zdvojení zdiva. Uzavřel, že provedená rekonstrukce byla skutečně pouze přístavbou v rozsahu rohové části, resp. přístavbou a rekonstrukcí v rozsahu boční části budovy č. p. 13, šlo však i po rekonstrukci stále o tu samou věc, která byla žalovanému 1) darována do jeho výlučného vlastnictví. Tento závěr podepsaného soudu odvolací soud nesdílel, resp. podle něj nebylo možné dosud uzavřít, zda původní dům č. p. 13 stojící na pozemku p. č. St. 161 přestal jako věc v právním smyslu existovat nebo se jednalo v roce 2004 jen o jeho rekonstrukci. Není podstatné, jak bylo formulováno stavební povolení (v daném případě rekonstrukce, demolice). Podstatné je, co bylo v roce 2004 z původního domu č. p. 13 odstraněno, když stavba zaniká tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby (tzn. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím plus obvykle při současném odstranění zdiva příček). Pro posouzení zániku stavby původní je tedy významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů. Podepsaný soud však v tomto smyslu dle odvolacího soudu nepostupoval, když uzavřel, že v rámci rekonstrukce byla zcela zbourána část budovy č. p. 13 (rohová část včetně boční části přiléhající k hlavní silnici), avšak část budovy (přiléhající k vedlejší silnici) takto zbourána nebyla a dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží tedy bylo i nadále patrné. Z uvedeného vyplývá, že se jednalo o částečné zbourání obvodové zdi původního domu čp. 13 a v takovém případě je nutno posoudit míru těchto zásahů. To však podepsaný soud dle závěru odvolacího soudu neučinil. Žalobkyně namítala, že obvodové zdivo zůstalo pouze v části zhruba 1/3 původního zdiva a je tedy třeba posuzovat míru destrukce původní stavby. Posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha musí vycházet ze skutkových zjištění, která mohou být založena i na znaleckém posudku. Odvolací soud proto uzavřel, že v dalším řízení má podepsaný soud doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru stavebnictví za účelem zjištění, v jakém rozsahu došlo k destrukci původního domu čp.

13. Poté měl podepsaný soud znovu posoudit, zda původní dům č. p. 13, který žalovaný 1) nabyl do svého výlučného vlastnictví darem od rodičů a který žalobkyně zahrnuje do společného jmění manželů, stavebními úpravami provedenými za trvání manželství účastníků zanikl a zda na jeho místě vznikla věc nová, nebo zda k zániku původního domu čp. 13 jako samostatné věci v právním smyslu nedošlo. Pokud by podepsaný soud dospěl k závěru, že původní dům č. p. 13 zanikl a na jeho místě je postaven nový dům č. p. 13, měl se zabývat tím, zda se stal součástí společného jmění manželů a zda bylo třeba k převodu tohoto domu provedeného darovací smlouvou uzavřenou mezi žalovaným 1) a žalovanou 2) a ke zřízení služebnosti souhlasu žalobkyně.

5. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v [adresa], jakož i právní závěry v něm obsažené, jsou pro podepsaný soud závazné.

6. Předmětem řízení byl po rozhodnutí odvolacího soudu nadále pouze požadavek žalobkyně na určení, že budova č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 zapsaná na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů (žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1). Ve zbytku je již o žalobě pravomocně rozhodnuto.

7. Žalobkyně na žalobě ve shora uvedeném rozsahu trvala, žalovaní 1) a 2) setrvali na stanovisku, že je žalobu i ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

8. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že budova čp. 13 na pozemku p. č. St. 161 v k. ú. [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), není důvodná.

9. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že se jím žalobkyně obrátila na žalovaného 1). Uvedla, že zjistila, že darovací smlouvou ze dne 29. 4. 2020 (vklad práva proveden dne 22. 5. 2020) žalovaný 1) převedl některé nemovitosti v k.ú. [adresa] na žalovanou 2), když současně bylo touto smlouvou zřízeno právo věcného břemene ve prospěch žalovaného 1). Všechny nemovitosti, které takto žalovaný převedl, přitom dle žalobkyně náležejí do společného jmění manželů, když byly zakoupeny ze společných prostředků za trvání manželství. Skutečnost, že jako výlučný vlastník těchto nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán pouze žalovaný 1), je pouze nesprávným zapsaným údajem, který neodpovídá faktickému stavu. S ohledem na to, že o věcech náležejících do společného jmění manželů rozhodují oba manželé společně a souhlas s převodem nemovitostí ze strany žalobkyně nebyl dán, dovolala se žalobkyně tímto dopisem neplatnosti právního jednání žalovaného 1) a žalované 2). Žalobkyně dále uvedla, že dům č.p. 13 jakožto součást pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] je adresou, kde je vedena rodinná domácnost, a tedy je žalovaný 1) povinen zdržet se všeho, co může bydlení znemožnit či ohrozit. Takto zejména žalovaný 1) nesmí bez souhlasu žalobkyně coby druhého manžela dům zcizit nebo zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů či rodiny. Pokud tak žalovaný 1) učinil, je právem žalobkyně dovolat se neplatnosti takového jednání podle § 747 odst. 2 o.z., což žalobkyně tímto dopisem učinila. Žalobkyně vyzvala žalovaného 1), aby v součinnosti s žalovanou 2) napravil současný závadný stav a podal na katastrální pracoviště návrh na vklad vlastnického práva (současné prohlášení o neplatnosti právního jednání), na jehož základě dojde k nápravě zapsaného stavu. Zároveň byl žalovaný 1) vyzván, aby vůči katastru nemovitostí posléze v součinnosti se žalobkyní učinil souhlasné prohlášení, na jehož základě bude proveden zápis vlastnického práva dle faktického stavu, tj. ve prospěch SJM u všech nemovitostí vedených ke dni sepsání dopisu na LV č. [hodnota], nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], č. [hodnota], 451, 457, 622, 623, 647, 1446, 1448 a 1449, vše v k.ú. [adresa]. Žalobkyně uvedla, že pokud nedojde k nápravě ve stanovené lhůtě, podá žalobu na určení vlastnického práva. Žalobkyně dále načrtla možný způsob vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného 1) pro případ rozvodu manželství a uspořádání poměrů nezletilých dětí žalobkyně a žalovaného 1). Žalobkyně uvedla, že se žalovaný 1) na nákladech dětí nepodílí, žalobkyně je fakticky bez příjmů a žalovaný 1) hradí pouze inkasní platby spojené s užíváním domu č.p. 13 a hradí potraviny. Žalobkyně rovněž připomněla žalovanému 1) jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni.

10. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že se jím žalobkyně obrátila na žalovanou 2). Uvedla, že zjistila, že darovací smlouvou ze dne 29. 4. 2020 (vklad práva proveden dne 22. 5. 2020) žalovaný 1) převedl některé nemovitosti v k.ú. [adresa] na žalovanou 2), když současně bylo touto smlouvou zřízeno právo věcného břemene ve prospěch žalovaného 1). Všechny nemovitosti, které takto žalovaný převedl, přitom dle žalobkyně náležejí do společného jmění manželů, když byly zakoupeny ze společných prostředků za trvání manželství. Skutečnost, že jako výlučný vlastník těchto nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsán pouze žalovaný 1), je pouze nesprávným zapsaným údajem, který neodpovídá faktickému stavu. S ohledem na to, že o věcech náležejících do společného jmění manželů rozhodují oba manželé společně a souhlas s převodem nemovitostí ze strany žalobkyně nebyl dán, dovolala se žalobkyně tímto dopisem neplatnosti právního jednání žalovaného 1) a žalované 2). Žalobkyně dále uvedla, že dům č.p. 13 jakožto součást pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] je adresou, kde je vedena rodinná domácnost, a tedy je žalovaný 1) povinen zdržet se všeho, co může bydlení znemožnit či ohrozit. Takto zejména žalovaný 1) nesmí bez souhlasu žalobkyně coby druhého manžela dům zcizit nebo zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů či rodiny. Pokud tak žalovaný 1) učinil, je právem žalobkyně dovolat se neplatnosti takového jednání podle § 747 odst. 2 o.z., což žalobkyně tímto dopisem učinila. Uvedla dále, že v případě těchto nemovitostí jsou tedy dány dva důvody neplatnosti – za prvé, dům č.p. 13 náleží do SJM, neboť se nejedná o původní dům č.p. 13, který žalovaná 2) a její manžel žalovanému 1) darovali, nýbrž o nově vystavěný dům, a za druhé, je v něm vedena rodinná domácnost. Žalobkyně vyzvala žalovanou 2), aby v součinnosti se žalovaným 1) napravila současný závadný stav a podala na příslušné katastrální pracoviště návrh na vklad vlastnického práva (souhlasné prohlášení o neplatnosti právního jednání), na jehož základě dojde k nápravě zapsaného stavu. Uplyne-li stanovená lhůta marně, bude podána žaloba na určení vlastnického práva.

11. Z podací stvrzenky ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne právní zástupkyně žalobkyně odeslala dopisy žalovanému 1) a žalované 2).

12. Z doručenky ze dne 29. 2. 2020 soud zjistil, že dne 1. 6. 2020 žalovaný 1) převzal dopis právní zástupkyně žalobkyně.

13. Z oddacího listu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli manželství dne 20. 1. 2001 v [adresa].

14. Z výpisu z LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa] ze dne 27. 5. 2020 soud zjistil, že k uvedenému dni byla jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na tomto LV, tj. pozemku p.č. St. 161, jehož součástí je dle LV budova č.p. 13, rod. dům, a dále pozemků p.č. [hodnota], 326/45, 389/5, 389/6, 389/7, 390/2, 394/1, 394/9, 394/20, 394/24, 394/25, 394/26, 397, 400, 403/1, 407/2, 407/4, 407/5, 408/2, 418/2, 418/4, 446/105, 512/27, 721/2, 788 a 789, vše v k.ú. [adresa], zapsána v katastru nemovitostí žalovaná 2). Jako nabývací tituly pro žalovanou 2) jsou uvedeny Smlouva darovací ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3925/2020-602, a Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602. Na pozemku p.č. St. 161 a pozemku p.č. [hodnota] je ve prospěch žalovaného 1) zapsáno věcné břemeno užívání. Nabývacím titulem je zde Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602.

15. Z Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že ji uzavřeli žalovaný 1) jako dárce a oprávněný ze služebnosti a žalovaná 2) jako obdarovaná a povinná ze služebnosti. Žalovaný 1) prohlásil, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí v k.ú. a obci [adresa], a to pozemku p.č. St. 161, jehož součástí je rodinný dům č.p. 13, a pozemku p.č. [hodnota]. Tyto nemovité věci byly v době uzavření smlouvy vedeny na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Účastníci smlouvy se dohodli tak, že žalovaný 1) převádí vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem na žalovanou 2) coby svoji matku, a to včetně veškerých jejich součástí a příslušenství. Žalovaná 2) coby obdarovaná tyto nemovitosti coby dar přijala. Dále se žalovaný 1) a žalovaná 2) dohodli tak, že žalovaná 2) coby povinná zřizuje touto smlouvou k tíži pozemku p.č. St. 161, jehož součástí je dům č.p. 13, a pozemku p.č. [hodnota], vše v k.ú. a obci [adresa], služebnost doživotního a bezplatného užívání prvního patra rodinného domu, zahrady a všech vedlejších staveb umístěných na předmětných pozemcích ve prospěch žalovaného 1) včetně členů jeho rodiny a domácnosti. Žalovaný 1) coby oprávněný ze služebnosti si bude i nadále hradit vlastní spotřebu energií a služeb spojených s užíváním předmětu služebnosti. Pro případ, že povinná nebude moci hradit v plném rozsahu náklady spojené s užíváním a udržováním předmětu služebnosti, se žalovaný 1) zavázala přispívat na tyto náklady. Tato služebnost je závazná pro všechny vlastníky uvedených nemovitostí po dobu života žalovaného 1). Služebnost byla zřízena bezúplatně. Podpisy účastníků na smlouvě jsou úředně ověřeny.

16. Z dopisu žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že jím sdělila Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálnímu pracovišti [adresa], že s ohledem na to, že se žalovaným 1) jsou manželé od roku 2001 a budova č.p. 13 v Nechanicích je ve společném jmění manželů, nesouhlasí žalobkyně s darováním této budovy a převodem vlastnictví k ní na žalovanou 2). Dopis směřuje ke sp. zn. V-3926/2020, katastrálnímu úřadu byl doručen dne 20. 5. 2020.

17. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracovišti [adresa] ze dne 22. 5. 2020 soud zjistil, že jím úřad sdělil žalobkyni k jejímu nesouhlasu, že žalovaný 1) nabyl pozemek p.č. St. 161 a pozemek p.č. [hodnota] na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003, přičemž darování zakládá výluku z režimu nabývání majetku do společného jmění manželů. Katastrální úřad posoudil vkladové listiny a dospěl k závěru, že je splněna podmínka pro povolení vkladu změny vlastnického práva ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 256/2013. Vklad proto bude proveden. Katastrální úřad poučil žalobkyni o tom, kdy lze zapsat poznámku spornosti.

18. Z darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003 soud zjistil, že jí uzavřeli žalovaná 2) a její manžel [jméno FO], r.č. 420920/037 jako dárci a žalovaný 1) jako obdarovaný. Dárci prohlásili, že mají ve společném jmění manželů rodinný dům č.p. 13 na pozemku p.č. St. 161, pozemek p.č. St. 161 a pozemek p.č. [hodnota], vše v obci a k.ú. [adresa]. Nemovitosti jsou zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] u Katastrálního úřadu v [adresa]. Dárci smlouvou darovali žalovanému 1) coby obdarovanému shora uvedené nemovité věci, se vším příslušenstvím a součástmi. Obdarovaný dar přijal. Podpisy účastníků na smlouvě jsou úředně ověřeny.

19. Z dopisu právního zástupce žalovaných ze dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že se jím obrací na právní zástupkyni žalobkyně a sdělují jí, že žalovaný 1) a žalovaná 2) obdrželi dopisy žalobkyně ze dne 28. 5. 2020, kterými žalobkyně uplatnila námitka relativní neplatnosti právního jednání, a to darovací smlouvy ze dne 29. 4. 2020 (ve skutečnosti ovšem ze dne 22. 4. 2020), kterou byly na žalovanou 2) převedeny nemovitosti v k.ú. [adresa], a to pozemek p.č. St. 161, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. 13, a pozemek p.č. [hodnota], vše zapsáno na LV č. [hodnota], a dále darovací smlouvy ze dne 29. 1. 2020 (ve skutečnosti opět 22. 4. 2020),, kterou byly na žalovanou 2) převedeny další pozemky zapsané na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa]. Žalované vznesenou námitku relativní neplatnosti neuznávají. Co se týče první darovací smlouvy, není pravdou, že by se předmětné nemovitosti nacházely ve společném jmění manželů a byl tak k jejich převodu potřeba souhlas žalobkyně. Nemovitosti nabyl žalovaný 1) darovací smlouvou ze dne 10. 3. 2003 od svých rodičů [jméno FO] a [jméno FO]. Za trvání manželství došlo sice k částečné rekonstrukci budovy č.p. 13, avšak v důsledku toho nedošlo k tomu, že by se stala součástí společného jmění manželů žalovaného 1) a žalobkyně. Za relevantní nelze označit ani námitku dle § 742 odst. 2 o.z, neboť převodem dané nemovitosti nezpůsobil žalovaný 1) znemožnění nebo ohrožení bydlení rodiny. To vyplývá jednak z toho, že rodina žalovaného 1), včetně žalobkyně, danou nemovitost stále obývá, a dále z toho, že darovací smlouvou byla zřízena služebnost doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalovaného 1) a členů jeho rodiny a domácnost, tedy i žalobkyně. K druhé zmiňované darovací smlouvě žalovaný 1) uvedl, že ani pozemky, které byly touto smlouvou převedeny na žalovanou 2), nebyly ve společném jmění manželů, neboť byly pořízeny z výlučných finančních prostředků žalovaného 1). Žalovaný 1) se rovněž v dopisu vyjádřil o podání návrhu na rozvod manželství a návrhu na úpravu poměrů k nezletilým dětem žalovaného 1) a žalobkyně. Vznesl také svůj návrh, jak by bylo možné vypořádat společné jmění účastníků.

20. Z výpisu z LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa] ze dne 8. 2. 2021 soud zjistil, že k uvedenému dni byla jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na tomto LV, tj. pozemku p.č. St. 161, jehož součástí je dle LV budova č.p. 13, rod. dům, a dále pozemků p.č. [hodnota], 326/45, 389/5, 389/6, 389/7, 390/2, 394/1, 394/9, 394/20, 394/24, 394/25, 394/26, 397, 400, 403/1, 407/2, 407/4, 407/5, 408/2, 418/2, 418/4, 446/105, 512/27, 721/2, 788 a 789, vše v k.ú. [adresa], zapsána v katastru nemovitostí žalovaná 2). Jako nabývací tituly pro žalovanou 2) jsou uvedeny Smlouva darovací ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3925/2020-602, a Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602. Na pozemku p.č. St. 161 a pozemku p.č. [hodnota] je ve prospěch žalovaného 1) zapsáno věcné břemeno užívání. Nabývacím titulem je zde Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602.

21. Ze stavebního povolení ze dne 29. 3. 2004, č.j 99/38/04, soud zjistil, že jej vydal [právnická osoba] [adresa] – odbor výstavby a životního prostředí coby stavební úřad. Plyne z něj, že dne 12. 3. 2004 podal žalovaný 1) žádost o vydání stavebního povolení na stavbu – stavební úpravy, udržovací práce, nástavba a přístavba rodinného domu č.p. 13, včetně přístavby hospodářské budovy – na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa]. Stavba byla povolena. Stavba obsahovala a) přístavbu rodinného domu a hospodářské budovy, b) nástavbu rodinného domu, c) stavební úpravy rodinného domu směřující k rozšíření obytné plochy do podkroví a 2. NP novým schodištěm – vzniknout měly tři bytové jednotky a zázemí včetně garáže, d) udržovací práce spočívající v novém provedení některých stávajících konstrukcí (zdí, stropů atd.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 3. 2004.

22. Z Darovací smlouvy ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že ji uzavřeli žalovaný 1) jako dárce a žalovaná 2) jako obdarovaná. Žalovaný 1) prohlásil, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí v k.ú. a obci [adresa], a to pozemku p.č. 326/45, 389/5, 389/6, 389/7, 390/2, 394/1, 394/9, 394/20, 394/24, 394/25, 394/26, 397, 400, 403/1, 407/2, 407/4, 407/5, 408/2, 418/2, 418/4, 446/105, 512/27, 721/2, 788 a 789. Tyto nemovité věci byly v době uzavření smlouvy vedeny na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Účastníci smlouvy se dohodli tak, že žalovaný 1) převádí vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem na žalovanou 2) coby svoji matku, a to včetně veškerých jejich součástí a příslušenství. Žalovaná 2) coby obdarovaná tyto nemovitosti coby dar přijala. Podpisy účastníků na smlouvě jsou úředně ověřeny.

23. Z fotodokumentace z datového nosiče CD na č.l. 200 soud zjistil, že obsahuje celkem osmnáct fotografií. Prvních dvanáct je v sekci „Demolice a výstavba č.p. 13“. Na první fotografii je vidět budova č.p. 13 před zahájením rekonstrukce. Jde o rodinný dům s jedním nadzemním podlažím na rohu ulic. Na druhé fotografii je stejná situace, avšak rohová část domu a boční část domu ubíhající podél hlavní silnice je zbořena (tato část domu je dále také označována souhrnně jako „rohová část“). V pravé části je bývalá vnitřní stěna domu patřící k boční části domu přiléhající k vedlejší silnici. Není v ní žádný dveřní otvor. Na třetí fotografii je vidět zbořená rohová část domu. Na čtvrté až šesté fotografii jsou vidět stavební práce na nové rohové části domu. Na sedmé až deváté fotografii jsou vidět stavební práce na nové rohové části domu. Na desáté až dvanácté fotografii je dům č.p. 13 po rekonstrukci. Na žádné z fotografií není patrné, že by stavba domu, tj. všech jeho částí, byla v průběhu stavebních prací snížena tak, že by nebylo patrné dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Zbývajících šest fotografií je v sekci „Výstavba Unimarket“. Na třinácté fotografii je staveniště před zahájením výstavby. Na čtrnácté fotografii je hrubá konstrukce stavby – piloty a jejich spojovací trámy. Na patnácté fotografii jsou vidět rozestavěné střešní konstrukce. Na šestnácté a sedmnácté fotografii je vidět hrubá stavba, kde již je rozeznatelné dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Na osmnácté fotografii je vidět dokončená stavba Unimarketu. Žádná z fotografií není datovaná.

24. Mezi účastníky bylo ve vztahu k fotografiím uvedeným shora nesporné, že první fotografie je z listopadu 2003, druhá až devátá z roku 2004 a desátá až dvanáctá z roku 2005. Účastníci se do domu stěhovali v březnu 2005.

25. Ze smlouvy o dílo ze dne 7. 8. 2004 soud zjistil, že ji uzavřeli žalovaný 1) coby objednatel a [jméno FO], IČ: [IČO], coby zhotovitel, a jejím předmětem byl závazek zhotovitele provést pro objednatele dílo – montáž sádrokartonových konstrukcí a tepelných izolací na stavbě rodinného domu objednatele za cenu dle cenové nabídky na č.l. 284r.

26. Z návrhu smlouvy o dílo ze dne 29. 9. 2004 soud zjistil, že je v ní uveden [jméno FO], IČ: [IČO], coby zhotovitel, a objednatel v ní uveden není, ačkoliv z textu je zřejmé, že dílo – montáž střechy a klempířských prvků – mělo být provedeno na domu č.p. 13 v k.ú. [adresa].

27. Z dohody o zrušení zástavního práva č. [hodnota]-4175 N2 ze dne 21. 4. 2004 soud zjistil, že ji uzavřeli Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. a manželé – žalovaný 1) a žalobkyně coby zástavci. Je v ní uvedeno, že mezi záruční bankou jako zástavním věřitelem a zástavci byla dne 20. 6. 2001 uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva č. [hodnota]-4175 N2, k zajištění pohledávek banky ze smlouvy o zvýhodněném úvěru č. [hodnota]-4175 KR, že předmětem zástavního práva byl objekt bydlení č.p. 13 na pozemku p.č. St. 161, pozemek p.č. St. 161 a pozemek p.č. [hodnota], vše v k.ú. [adresa], že zástavní právo vzniklo dne 20. 6. 2001 pod č.j. V-2941/2001-602, a že se smluvní strany dohody dohodly tak, že toto zástavní právo se zrušuje.

28. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 5. 11. 2004 ke smlouvě o dílo č. 5/2004 ze dne 29. 4. 2004 soud zjistil, že se jím smlouva rozšířila o další práce a materiál požadovaný objednatelem na akci „novostavba rodinného domu, [adresa] v Nechanicích.“ 29. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na financování nemovitostí č. [tel. číslo] ze dne 4. 6. 2004 soud zjistil, že ji uzavřeli HVB Bank Czech Republic a.s., IČ: [IČO] jako věřitel a žalovaný 1) společně se žalobkyní jako dlužníci, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2 000 000 Kč, a to účelově vázaného na přístavbu, nástavbu, rekonstrukci, modernizaci a opravu nemovitosti – budovy č.p. 13 na pozemku p.č. St. 161 v obci a k.ú. [adresa].

30. Z cenového doúčtování [adresa] ze dne 14. 11. 2004 soud zjistil, že v rámci stavebních prací bylo mj. nainstalováno čtrnáct oken Velux.

31. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 11. 2. 2010 soud zjistil, že v něm je jako věřitel uvedena UniCredit Bank Czech Republic, a.s., IČ: [IČO], a jako dlužníci žalovaný 1) a žalobkyně. Dodatkem byla sjednána nová výše úrokové sazby a výše splátky.

32. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. [tel. číslo] ze dne 11. 3. 2012 soud zjistil, že v něm je jako věřitel uvedena UniCredit Bank Czech Republic, a.s., IČ: [IČO], a jako dlužníci žalovaný 1) a žalobkyně. Dodatkem byla sjednána nová výše úrokové sazby a výše splátky.

33. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 2. 2005 soud zjistil, že ji uzavřeli žalovaný 1) jako objednatel a [právnická osoba], IČ: [IČO], coby zhotovitel, a že jejím předmětem bylo dílo – zhotovení plovoucí podlahy do rodinného domu [adresa] za cenu 27 170 Kč.

34. Z fotografií na č.l. 360-368 soud zjistil, že v budově bez čp/če na pozemku p.č. St. 329/1 v k.ú. [adresa] je uložena celá řada movitých věcí různého určení, některé věci zjevně slouží podnikatelské činnosti (nákupní vozíky, přepravky, automat na nápoje). Na pozemcích p.č. 418/2 a 418/4 v k.ú. [adresa] jsou postaveny zemědělské stroje.

35. Z výpisu z LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa] ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že k uvedenému dni byla jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na tomto LV, tj. pozemku p.č. St. 161, jehož součástí je dle LV budova č.p. 13, rod. dům, a dále pozemků p.č. [hodnota], 326/53, 394/5, 418/2, 418/4, a 721/1, vše v k.ú. [adresa], zapsána v katastru nemovitostí žalovaná 2). Jako nabývací tituly pro žalovanou 2) jsou uvedeny Smlouva darovací ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3925/2020-602, Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602, a kupní smlouva ze dne 10. 6. 2020. Na pozemku p.č. St. 161 a pozemku p.č. [hodnota] je ve prospěch žalovaného 1) zapsáno věcné břemeno užívání. Nabývacím titulem je zde Smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne 24. 4. 2020 s právními účinky vkladu ke dni 29. 4. 2020, sp. zn. vkladového řízení V-3926/2020-602.

36. Z výpisu z LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa] ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že k uvedenému dni byly jako součást SJM žalobkyně a žalovaného 1) zapsány na tomto [právnická osoba] – pozemek p.č. 326/45, 389/5, 389/6, 389/7, 390/2, 394/1, 394/9, 394/20, 394/24, 394/25, 394/26, 397, 400, 403/1, 407/2, 407/4, 407/5, 408/2, 446/105, 512/27, 721/2, 788 a 789, vše v k.ú. [adresa]. Jako nabývací titul je zde uvedeno usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 17. 6. 2021, č.j. [spisová značka].

37. Ze žaloby ze dne 18. 6. 2020 na č.l. 439 spisu soud zjistil, že jí žalobkyně zahájila u podepsaného soudu řízení o určení vyživovací povinnosti žalovaného 1) vůči ní. V odst. II. žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný se v listopadu 1997 odstěhoval ze společné domácnosti a v době podání žaloby žije s přítelkyní na adrese [adresa]. Žalobkyně bydlí společně s nezletilou dcerou v bytě svých rodičů. Žalobkyně je od června 2020 v evidenci úřadu práce. Po skončení rodičovské dovolené byla spolupracující osobou žalovaného 1), kdy pracovala jako prodavačka v obchodu s hračkami a papírenským zbožím provozovaném žalovaným 1). Oba účastníci žijí v rodinném domě na adrese trvalého bydliště, kde obývají spolu s dětmi bytovou jednotku v prvním nadzemním podlaží domu, přízemí o jedné bytové jednotce obývá matka žalovaného 1). Společné hospodaření fakticky nikdy v manželství neexistovalo. Žalovaný 1) hradí veškeré výdaje spojené s užíváním domu č.p. 13 v Nechanicích, který dle žalobkyně náleží do jejich SJM, a to včetně médií do domu dodávaných, na jejichž spotřebě se podílí i jeho matka. Hradí rovněž úvěry, které účastníci uzavřeli za trvání manželství za účelem nákupu a rekonstrukce nemovitostí, které jsou dle žalobkyně ve společném jmění manželů. Žalobkyně má účet u [právnická osoba]., ze kterého dosud hradila převážně potřeby nezletilých dětí. Žalobkyně nemá přístup k účtům žalovaného 1). Řadu let pečovala o děti na navazujících rodičovských dovolených. Posléze jí žalovaný 1) hradil za výkon pracovní činnosti prodavačky 6 000 – 12 000 Kč měsíčně. Žalovaný 1) realizuje převážnou část nákupů, ať už jde o potraviny, drogistické zboží, neboť chce mít pod kontrolou výdaje, když další peníze žalobkyni neposkytuje s tím, že je nepotřebuje. Sama žalobkyně tyto nákupy provádět nemůže, protože na ně nemá peníze.

38. Z usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 6. 2020, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že jím bylo vydáno předběžné opatření, podle kterého měl žalovaný 1) hradit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 6. 2020, kdy soud měl za doložené, tato částka zajišťuje potřeby žalobkyně v nezbytné míře za situace, kdy žalovaný 1) platí náklady na bydlení, potraviny a další rodinné potřeby. Z vyjádření žalovaného ze dne 4. 9. 2020 na č.l. 442 soud zjistil, že v něm žalovaný uvedl, že hradí veškeré náklady doposud společné domácnosti na adrese [adresa], kde žalobkyně a její děti bydlí.

39. Z žaloby na č.l. 450 spisu soud zjistil, že ji podal žalovaný 1) k Okresnímu soudu v [adresa] a zahájil jí řízení o rozvod manželství se žalovaným 1). Je v ní pod bodem I. uvedeno, že z manželství se účastníkům narodila dne 10. 6. 2001 již zletilá dcera [jméno FO], dne 21. 2. 2004 nezletilý syn Marek a dne 15. 8. 2006 nezletilý syn Radek. Pod bodem II. odst. 1 je v žalobě uvedeno, že manželství bylo zpočátku harmonické, ale postupem času začalo docházet k neshodám, zapříčiněným zejména značně rozdílným názorem na společný život a rozdílností povah. K výraznému zhoršení vztahů došlo po narození nejmladšího syna, kdy se manželé zcela odcizili, a to zejména z důvodu na straně žalobkyně. Pod bodem II. odst. 2 je uvedeno, že žalobkyně dle žaloby již více než deset let nepečuje o společnou domácnost, nákupy pro rodinu zajišťuje žalovaná 2). Žalobkyně se vyhýbá kontaktu se žalovaným 1). Manželství žalobkyně a žalovaného 1) je pouze formálním svazkem.

40. Z vyjádření žalobkyně k žalobě na rozvod manželství na č.l. 451 spisu soud zjistil, že žalobkyně v něm uvedla, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí. Lze podle ní souhlasit s tvrzeními uvedenými pod bodem II. odst. 1 žaloby lze souhlasit, s tím, že již před narozením nejmladšího syna nebylo manželství příliš funkční. Žalovaný 1) většinu času trávil mimo domácnost a věnoval se svým podnikatelským a zájmovým aktivitám, doma v podstatě pouze přespával. Výchovu dětí a zabezpečení potřeb zajišťovala pouze žalobkyně, žalovaný 1) rozhodoval o úhradě nákladů rodiny [právnická osoba]. Rodina takto v podstatě nikdy – vyjma jednoho roku – netrávila společně dovolenou. Péče o domácnost žalovaného 1) nezajímala, chod domácnosti zajišťuje žalobkyně. Pravdou je, že nákupy obstarával převážně žalovaný 1), neboť sám řadu let provozoval prodejnu potravin v místě bydliště účastníků, nadto žalobkyně neměla od něj prostředky, aby takové nákupy zajišťovala. Žalovaný 1) se žalobkyní komunikuje minimálně již řadu let, v poslední době pokud komunikuje, tak urážlivý tónem a žalobkyně tak o komunikaci s ním nemá zájem. Společné zájmy žalobkyně a žalovaný 1) skutečně nemají, žalovaný 1) se zajímá o závody a přestavbu motokár či chov ovcí, fakticky nejeví zájem o společné výlety, návštěvy kulturních zařízení, nemá zájem o jakékoliv sportovní či jiné aktivity ani se svými syny. Manželství neplní svou funkci, manželka nemá pro shora uvedené skutečnosti již dlouhou dobu k žalovanému 1) potřebnou úctu a citovou vazbu a změnu jeho přístupu neočekává.

41. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 4. 2. 2021, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že jím bylo manželství žalobkyně a žalovaného 1) rozvedeno. Soud shledal jako pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a společném záměru dosáhnout jeho rozvodu. Rozvrat manželství soud hodnotil jako hluboký, trvalý a nenapravitelný, kdy manželství dlouhodobě nefunguje a manželé nemají zájem v něm setrvat.

42. Z Usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2020, č.j. [spisová značka], v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření, soud zjistil, že z obsahu opatrovnického spisu soud rozhodující v tamním řízení zjistil, že dme 3. 6. 2020 podal žalovaný 1) k soudu návrh na úpravu péče a výživy nezletilého Marka a nezletilého Radka pro dobu po rozvodu manželství. V návrhu uvedl, že nezletilí žijí společně s rodiči v rodinném domě, kdy chod domácnosti a péči o syny udržuje zejména žalovaný 1) a starší dcery. V současné době se dle žalovaného 1) na chodu domácnosti podílejí zejména dcery, které zajišťují nákupy, vaří, uklízí apod. Péči o dům a zahradu zajišťuje žalovaný 1). Dle žalovaného 1) spolu se žalobkyní přestali komunikovat po narození Radka, nezbytné věci řeší prostřednictvím dětí. Soud uzavřel, že rodiče i děti žijí v jednom domě, kde dále žije společná zletilá dcera účastníků a zletilá dcera žalobkyně z předchozího manželství. Z obsahu návrhů účastníků není zřejmé uspořádání domácnosti. Co se týká materiálního a finančního zabezpečení dětí, je ze shodných tvrzení účastníků zřejmé, že veškeré výdaje za bydlení hradí žalovaný 1), který rovněž převážně financuje nákupy potravin a drogistického zboží. Návrh žalobkyně soud zamítl.

43. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 7. 2020, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že jím bylo Usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2020, č.j. [spisová značka], potvrzeno. Soud uzavřel, že základní potřeby dětí žalovaný 1) plní. Je zjevné, že rodiče mají odlišné představy, jak nakládat se společnými prostředky.

44. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně Okresního soudu v [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka], o svěření do péče a stanovení výživného na dobu do a po rozvodu ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1) shodně uvedli, že přestože žijí s dětmi v jedné domácnosti, jejich soužití a hospodaření je oddělené.

45. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně Okresního soudu v [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka], o svěření do péče a stanovení výživného na dobu do a po rozvodu ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný 1) uvedl, že zatím žije se žalobkyní [právnická osoba] ve společné domácnosti. Žalobkyně toto tvrzení sporovala, kdy uvedla, že je pravda, že rodina má společné faktické bydliště. Žalobkyně s dětmi se stravuje samostatně.

46. Z vyjádření žalobkyně v řízení vedeném před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 3. 2021 soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 4. 2. 2021, č.j. [spisová značka], nabyl právní moci dne 2. 3. 2021. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že v době manželství žalobkyně a žalovaného 1) společné hospodaření fakticky neexistovalo. Žalovaný 1) hradil veškeré výdaje spojené s užíváním domu č.p. 13 v Nechanicích (včetně médií do domu dodávaných, na jejichž spotřebě se podílí žalovaná 2), který obývá bytovou jednotku v přízemí domu. Žalovaný 1) hradil rovněž úvěry, které uzavřeli za trvání manželství za účelem nákupu či rekonstrukce nemovitostí ve společném jmění manželů. Žalobkyně v době učinění vyjádření žila v domě č.p. 13, který je fakticky bytovým domem o třech bytových jednotkách. Ona se syny, kteří jí byli svěřeni do péče, obývá jednotku o velikosti 3 + 1, jednotku o velikosti 5 + 1 obývá žalovaný 1) a [jméno FO], když do doby odstěhování ji užívala i dcera Eva.

47. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně Okresního soudu v [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne 3. 6. 2021 soud zjistil, že dcera žalobkyně a žalovaného 1) [jméno FO], nar. 10. 6. 2021, v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že k uvedenému dni bydlí se žalovaným 1) a je v jeho péče. Bydlí ve větším domě, kde v přízemí žije žalovaná 2) a v prvním patře jsou dvě bytové jednotky, z toho v jedné bydlí [jméno FO] a žalovaný 1) a ve druhé žalobkyně a synové žalobkyně a žalovaného 1). Se žalobkyní se [jméno FO] dlouho neviděla, nejsou spolu v kontaktu a ze strany [jméno FO] je zde pocit odcizení. Poslední dva měsíce se žalobkyně s [jméno FO] nevídají. Bydlení a stravu Kláře zajišťuje žalovaný 1). Odděleně bydlí [jméno FO] se žalovaným 1) asi dva měsíce, resp. od února 2021, od té doby si nakupují a hradí věci každý zvlášť, i předtím ale žalovaný 1) nakupoval nebo dával Kláře peníze a ona vařila. [jméno FO] nechtěla žalobkyni obtěžovat, protože věděla, že nemá peníze, ale ani předtím moc nevařila.

48. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně Okresního soudu v [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 9. 2021 soud zjistil, že na tomto jednání žalovaný 1) v postavení svědka vypověděl, že si nepamatuje, že by se žalobkyně čímkoliv podílela na nákladech jejich domácnosti. Všechny výdaje hradil žalovaný 1), a to jak ohledně bydlení, tak ohledně nákladů na stravu. Pokud jde o náklady na bydlení, žalovaný 1) hradil elektřinu, vodu, plyn, vše co se týkalo domu. Pokud jde o náklady na jídlo, dával žalobkyni měsíčně 15 000 Kč. To činil i v celém roce 2020, kdy těch 15 000 Kč dával do kasičky a z toho se dělaly nákupy [právnická osoba] si braly, když potřebovaly. To všechno žalovaný 1) hradil do doby, než se rozvedl. Pokud žalobkyně uvedla, že se v dubnu odstěhovala, tak se odstěhovala pouze do jiné bytové jednotky v rámci domu a žila tam se syny. Žalobkyně jezdí za syny jednou za čtrnáct dnů, jinak si tam synové žijí sami. Když žalobkyně pracovala v hračkářství, dostávala 6 000 až 8 000 Kč měsíčně, protože pracovala na půl úvazku.

49. Z dohody o podílu na úhradě nákladů za bydlení v domě č.p. 13 v Nechanicích ze dne 1. 4. 2021 soud zjistil, že ji uzavřeli žalobkyně a žalovaný 1) a dohodli se, že žalobkyně bude hradit za svou osobu a osoby žijící s ní v jedné domácnosti, nezletilé syny [adresa], částku 5 000 Kč měsíčně, jakožto podíl na těchto platbách spojených s užíváním domu: dodávka elektřiny, dodávky vody, poplatky za rozhlas, televizi, pojištění domácnosti a domu, daň z nemovitosti. Výše částky odpovídá mj. tomu, že celkem užívá předmětný dům šest osob. Žalobkyně spolu se syny užívá byt o velikosti 3 + 1 v 1. nadzemním podlaží domu, žalovaný 1) s dcerou [jméno FO] užívá byt o velikosti 5 + 1 v 1. nadzemním podlaží a žalovaná 2) byt o velikosti 3 + 1 v přízemí domu.

50. Z fotodokumentace z datového nosiče CD na č.l. 322 soud zjistil, že obsahuje celkem šest fotografií z období rekonstrukce domu č.p. 13 v Nechanicích. Z prvních tří fotografií shodně plyne, že v době rekonstrukce nebyly rohová a boční část domu propojeny dveřním otvorem. Do boční části se vstupovalo samostatným vstupem ze dvoru domu. Z druhých tří fotografií shodně plyne, že boční část domu nebyla snížena pod úroveň, kdy by nebylo patrné dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží. Na boční část byla nastavena další vrstva zdiva. Žádná z fotografií není datovaná.

51. Mezi účastníky bylo ve vztahu k fotografiím uvedeným shora nesporné, že všech šest fotografií bylo pořízeno v roce 2004.

52. Ze svědeckého výslechu [jméno FO], nar. 28. 7. 1965, soud zjistil, že žalovaný 1) je její bratr, žalovaná 2) je její matka, a žalobkyně je její bývalá švagrová. Na výsledku řízení nemá žádný majetkový ani jiný zájem. Má účetní kancelář a dělá účetnictví podnikatelům. Takto dělá účetnictví žalovanému 1), respektive konkrétně toto účetnictví dělá její zaměstnanec, ale ona to dozoruje. Pokud jde o pozemky p. č. 418/2, 418/4 a p. č. St. 329/1 v k.ú. [adresa], těmto pozemkům říkají se žalovanými souhrnně "[adresa]". Všechny tyto pozemky a budova stojící na pozemku p.č. St. 329/1 byly od počátku zakoupeny za účelem podnikání, a to za účelem zřízení sběrného dvora. Všechny tyto nemovitosti byly nabyty jednou kupní smlouvou, s tím, že v té době ještě nebylo založeno s.r.o., a žalovaný 1) nechtěl provozovat sběrný dvůr jako fyzická osoba. Respektive nemovitosti koupil jako fyzická osoba k podnikání – provozování sběrného dvora, ale potom žalovaný 1) hledal právní rámec toho, jestli bude podnikat jako fyzická nebo právnická osoba. Svědkyně neví, jestli měl žalovaný 1) v době nákupu nemovitostí podnikatelské oprávnění k provozu sběrného dvora, myslí si, že toto oprávnění mělo to s.r.o. Tyto nemovitosti byly nakoupeny pouze za účelem podnikání žalovaného 1), nikoliv též za účelem jejich využívání žalobkyní, ta se o ně nikdy nezajímala. Tyto nemovitosti následně sloužily pouze žalovanému 1) a slouží mu doposud. Svědkyni není známo, že by tyto nemovitosti mohly sloužit i žalobkyni. Tyto nemovitosti byly od jejich nákupu vedeny v účetnictví jako obchodní majetek žalovaného 1) a jsou v něm vedeny doposud. Respektive v obchodním majetku žalovaného 1) je dosud veden pozemek p. č. St. 329/1. Tyto nemovitosti žalovaný 1) zakoupil z peněz z podnikání. Budova skladu na pozemku p. č. St. 329/1 byla dle zákona účetnictví řádně odepisována. V době pořízení pozemku p.č. St. 329/1 na něm již stála budova, ale žalovaný 1) ji později na základě stavebního povolení trochu rozšiřoval. Svědkyně neví, jestli v té budově někdy byly uloženy věci nesouvisející s podnikáním žalovaného 1), například osobní věci žalobkyně a žalovaného 1). V té budově uvnitř svědkyně nikdy nebyla. Po nákupu pozemků a budovy žalovaný 1) od záměru provozovat tam sběrný dvůr upustil, bylo to proto, že tam byla jako požadavek EIA, a to by bylo hrozně nákladné. Proto budova slouží jako sklad, a na pozemcích stojí nějaký stroj, nějaký traktor. Před nákupem budovy na p. č. St. 329/1 tato budova sloužila jako garáž pro autobusy, od nákupu se z ní stal sklad a tím je dodnes. Budova garáže, která je uvedena na příslušné kartě dlouhodobého majetku, je právě ten sklad, je to jedno a totéž. Budovy jako je tento sklad se účetně odepisují 30 let. O pozemcích p. č. 418/2 a 418/4 bylo svědkyni v den jednání řečeno, že byly převedeny na žalovanou 2), respektive ví, že uvedené pozemky žalovaný 1) převedl na žalovanou 2), ale nezná rozdělení na číslované parcely, zná ten areál. Podle svědkyně pozemky p. č. 418/2 a 418/4 byly na žalovanou 2) převedeny bezúplatně a to s ohledem na to, že rodiče svědkyně a žalovaného 1) kdysi půjčili žalovanému 1) mnoho peněz do jeho podnikání. Tento převod byl podle svědkyně projevem žalovaného 1) v tom smyslu, že na rodiče pamatuje v souvislosti s těmi poskytnutými penězi. V účetnictví žalovaného 1) jsou všechny nemovité věci uvedené v kupní smlouvě ze dne 30. 7. 2007. Zisk z těchto nemovitých věcí nebyl od jejich nákupu žádný, nebyly ani pronajaty žádné třetí osobě. Pozemky p. č. 418/2 a 418/4 jsou doposud v účetnictví žalovaného 1). Žalovaný 1) chová ovce, ale svědkyně neví, jestli jsou i na pozemcích p.č. 418/2, 418/4, stoprocentně nejsou na pozemku St. 329/1. Tyto ovce chová žalovaný 1) jenom proto, že na ně pobírá dotace. Svědkyně neví, jestli na pozemcích p č. 418/2, 418/4 nebo Sb. 329/1 jsou provozovány automobilové závody, nebo závody autokár, o žádných ziscích z takové činnosti neúčtuje. Není jí známo, že by na těchto pozemcích bylo povoleno provozování závodiště. Závodiště, na kterém v současnosti trénují děti žalovaného 1) a žalobkyně je na jiných pozemcích. Budova garáže na kartě dlouhodobého majetku na čl. 332r spisu je uvedena jako zařazená do obchodního majetku ke dni 23. 3. 2007, proto, že svědkyně a žalovaný 1) účtují ročním odpisem. Na uvedeném datu v kartě není nic nestandardního, může to být takto uvedeno, bývá to například na základě faktury. Problém by nastal až ve chvíli, kdy by prováděli daňový odpis věci, kterou ještě v daném účetním roce nemá žalovaný 1) v obchodním majetku. Toto je karta pouze na budovu, nikoliv na pozemky, proto je tam uvedená úvodní cena 306 000 Kč, na pozemky jsou také karty, ale tam nedochází k účetním odpisům. Cena 306 000 Kč není uvedená v kupní smlouvě, když to ze smlouvy nelze vyčíst, tak určují cenu budovy nějakým procentem z celkové kupní ceny, případně osloví odhadce. Dokud není zkolaudováno rozšíření budovy, nemůžou zanést do karty majetku zvýšení hodnoty budovy. Žalovaný 1) má v obchodním majetku evidovaná dvě auta, je to Suberb a Transit. Jako zemědělské stroje má evidován traktor, JCB nakladač, ale ten nakladač se nyní již neeviduje, evidoval se v minulosti, když se z něj splácely leasingové splátky. JCB nakladač je součástí podniku jako drobný hmotný investiční majetek. V budově skladu na St. 329/1 má svědkyně s manželem uloženou starou sedací soupravu, stůl, kuchyňskou linku. Pozemek p.č.. St. 74/3 v k.ú. [adresa], jehož součástí je stavba čp. 81, koupil žalovaný 1) jako fyzická osoba od samého počátku k podnikání – provozování prodejny papírnictví. Tyto nemovitosti byly nakoupeny pouze za účelem jejich využívání v podnikání žalovaného 1), nikoliv za účelem jejich využívání žalobkyní. Tyto nemovitosti, následně sloužily pouze žalovanému 1) pro jeho podnikání, žalobkyně je nevyužívala, pouze tam v posledních cca dvou letech pracovala jako prodavačka, jako spolupracující osoba žalovaného 1). V budově čp. 81 jsou kromě prodejny papírnictví i byty, ty jsou nahoře, a také je tam ještě jedna prodejna – Květinka. V době, kdy se nemovitosti kupovaly, nemohly sloužit žalobkyni, neměla žádnou potřebu je užívat. Tyto nemovitosti byly od jejich nákupu vedeny v účetnictví jako obchodní majetek žalovaného 1), a jsou v něm vedeny doposud. Uvedené nemovitosti byly zakoupeny z úvěru, byl to podnikatelský úvěr. Svědkyně neví, zda ho sjednal pouze žalovaný 1) nebo spolu se žalobkyní. Peníze získané úvěrem byly zaúčtovány do podnikání žalovaného 1). [adresa] je vedena jako dlouhodobý obchodní majetek žalovaného 1) a byla a je řádně odepisována. V době nákupu budovy čp. 81 už v ní byly byty, kupovalo se to i s nájemníky. Žalovaný 1) s otcem tam potom prováděli nějaké opravy, protože budova byla ve špatném stavu, svědkyně má za to, že je tam dnes dokonce jeden byt navíc. I s tím pronajímáním těch bytů se počítalo při nákupu budovy s tím, že půjde o podnikatelskou činnost pronajímání. Květinka je nebytový prostor, ten jako samostatný nebytový prostor v době nákupu neexistoval, vznikl v důsledku rozdělení původní prodejny Konzumu. Příjmy z nájmu bytů a nájmu Květinky jsou součástí podnikání žalovaného 1), a je o nich takto účtováno. Jak k provozování prodejny papírnictví, tak k podnikatelskému pronájmu bytů a nebytových prostor měl žalovaný [právnická osoba] oprávnění. Žalovaný 1) nemá více podniků, má jen jeden. V rámci něj má několik provozoven. Na kartě majetku na čl. 334 spisu je uvedena cena v době zařazení 2 819 400 Kč, podle svědkyně k tomu museli mít nějaké podklady. Pokud jde o datum zařazení do majetku 1. 1. 2005, jde opět o roční odpis stejně jako v dříve uvedeném případě. Správně je to, co je uvedeno v kartě, tj. že v budově došlo k technickému zhodnocení. Svědkyně si není jistá, jestli úvěr pokryl celou kupní cenu nemovitostí, myslí si, že ano. V účetnictví má doklady k tomuto úvěru, úvěr je již splacen. V rozvaze na čl. 355 spisu jsou vedeny tři úvěry, ale tyto jsou všechny současné, nejde o ten, o kterém vypovídala shora. Úvěr ve výši 4 500 000 Kč je provozní, zbývající dva jsou hypoteční, na stavbu hotelu, který je součástí multifunkčního objektu s tím, že hotel stojí vedle Unimarketu (čp. 84). Hotel je přístavba budovy čp.

84. Nájem je v rozvaze na čl. 355 spisu uveden jako podle § 9, ale to je jenom pracovní označení, příjem z nájmu byl zdaněn podle § 7. Správná skutečnost ohledně nájmu je tedy uvedena v daňovém přiznání. Podle § 7 byly ty nájmy zdaňovány již od nákupu. Ten § 9 byl záměr pro rok 2021, ale ten ještě není ukončen. Pokud jde o položky citované rozvahy tak číselný údaj uvedený v pravém sloupci označeném jako [adresa] je pořizovací cena uvedených věcí, ze které se odepisuje. [adresa] 231 643,60 Kč u druhé položky odpovídá tomu, že u Konzumu zřejmě došlo k technickému zhodnocení.

53. Výslech svědkyně soud hodnotí jako věrohodný, nezjistil u ní snahu zkreslovat vypovídané skutečnosti ve prospěch či neprospěch některé procesní strany. Když si svědkyně nebyla něčím jista nebo něco nevěděla, uvedla to. Několikrát se během výslechu opravila, avšak původní nepřesnosti lze přičíst na vrub časovému odstupu od vybavovaných skutečností, případně tomu, že účetnictví žalovaného 1) vede pro něj primárně zaměstnanec svědkyně.

54. Z účastnického výslechu žalovaného 1) soud zjistil, že zeď, která odděluje boční část nemovitosti č. p. 13 v k. ú. [adresa], na pozemku p.č. St. 161 (jde o boční část přiléhající k vedlejší silnici) od rohové části nemovitosti, při rekonstrukci, která byla prováděna v letech 2004 – 2005, zbořena nebyla. Pokud jde o projektovou dokumentaci ze složky Stavebního úřadu [adresa] ze srpna 2003 a datem 11. 3. 2004, označenou nálepkou č. [hodnota], kde podle legendy a nákresu jsou v místě předmětné zdi označeny bourané konstrukce, to byla představa projektanta, ale uvedenou původní zeď nebylo možno zbořit, protože by spadly stropy mezi stávajícím skladem dílny a garáží. Je to nosná zeď. Proto se to fakticky udělalo tak, že původní zeď byla zachována a byla doplněna o další vrstvu z Porothermových cihel o tloušťce 30 cm. Z toho důvodu je faktická tloušťka zdi vyšší, než jak je uvedeno v uvedené projektové dokumentaci. V době, kdy se započalo s rekonstrukcí, byly ze strany stávajícího skladu dílny ještě ve zdi futra, ale ze strany místnosti označené jako garáž to už bylo zazděné. Historicky tam dveře bývaly, ale když byl žalovaný 1) malý, tak už to bylo zazděné. Historicky byla celá budova pohostinstvím, kdy v rohové části byl sál hospody a skrz uvedené dveře se chodilo do obytné (tzv. boční) části, ve které bydlela babička a dědeček žalovaného 1). V době, kdy se začalo s rekonstrukcí, tak v boční části byla garáž (v dokumentaci označeno jako stávající dílna), sklad (stávající sklad dílny) a prádelna (stávající dílna) plus vstup do sklepa, znázorněný v projektové dokumentaci jako schodiště se šipkou. Po celou dobu, tj. i v době započetí rekonstrukce se boční část i rohová část (hlavní část) považovaly za jeden hospodářský a funkční celek. Byl to jeden dům. Rohová část je hlavní část budovy, na kterou nasedá boční část. Při provádění rekonstrukce se na boční části budovy neodstraňovala původní střecha. Ta je tam doposud. Při rekonstrukci se odstranila pouze obruba střechy, tak vznikla plochá plocha, na to se dostavěly přibližně dva řádky zdiva, na ty se dal betonový potěr a na něj se daly panely Spiroll a na ně se pak pokračovalo s nástavbou podle projektové dokumentace. Během rekonstrukce nikdy nedošlo k situaci, kdy by obvodové zdi byly zbourány pod úroveň střechy. Bouraly se jen ty obvodové zídky, alias obruby na střeše, a jinak se pouze nastavovalo. To, že v předmětné spojovací zdi mezi boční a rohovou částí byl původně dveřní otvor, žalovaný 1) zjistil až při rekonstrukci, kdy posunul skříň v boční části. Při rekonstrukci byly dveře v této části obnoveny, kdy byla probourána vrstva z dutých cihel, kterými byl dveřní otvor vyplněn. Žalovaný 1) neví nic o tom, že by v rámci rekonstrukce v roce 1970 měly být zachovány stávající dřevěné stropy. Jeho v boční části bydleli ještě po roce 1970. Žalovaný 1) neví, proč bylo v dokumentu z roku 1970 napsáno, že tam jsou sklep a dílna. V boční části byla pod původní strop, který je tvořen klenbami z cihel, při rekonstrukci v roce 2004 vložena vrstva sádrokartonu. Nad klenbami je střecha z betonového potěru s nalepenou lepenkou a nad ní jsou panely Spiroll. Žalovaný neví, proč v revizní zprávě ze složky Stavebního úřadu [adresa], označené nálepkou č. [hodnota], je hovořeno o novostavbě rodinného domu. Žalovaný neví, proč v technické zprávě a vytyčovacím schématu ze složky Stavebního úřadu [adresa] označené nálepkou č. [hodnota], je boční část označena jako sousední objekt. Původní strop v boční části byl při rekonstrukci zachován. Pozemky p. č. 418/2, 418/4, St. 329/1 a budovu na něm koupil jednou smlouvou za účelem podnikání. Měl tam být kovošrot. To byl záměr žalovaného 1). [adresa] tam také chtělo mít sběrný dvůr, s tím, že nádoby na odpad by byly na těch samých pozemcích vedle kovošrotu. S městem se ale žalovaný 1) nakonec nedomluvil. Kovošrot tam také nevznikl. Měl v té době živnostenský list, podle kterého mohl provozovat kovošrot, měl už na městě vyjednáno povolení pro sběr nebezpečných odpadů, už mu chybělo pouze povolení stavebního úřadu, že tam předmětné podnikání může probíhat, ale to nedostal. Na tom to ztroskotalo. To už byly pozemky a budova koupené. Podnik, který žalovaný 1) měl, byl jeho výlučným vlastnictvím, vznikl někdy v roce 1999. Pozemky a stavba byly nabyty za účelem, že budou sloužit jen žalovanému 1), pro jeho podnikání a nikoliv též pro užívání žalobkyní, kdy žalobkyně se o tyto věci nikdy nezajímala. Také fakticky sloužily pouze žalovanému 1). Žalovaný 1) neví, k čemu by mohly sloužit žalobkyni, byla tam za celou dobu párkrát. Nebylo tam nic, co žalobkyně mohla využít. Pozemky a stavba žalovanému 1) slouží doposud. Ve stavbě na pozemku St. 329/1 nyní probíhá rekonstrukce, doposud sloužila jako skladiště. Tato stavba v době, kdy ji kupoval, sloužila jako garáž pro autobusy, v rámci kovošrotu měla sloužit pro příjem, na boku je v ní vybudováno příjmové okénko, akorát na koupi váhy už nedošlo. Uvedené pozemky a stavba byly zavedeny do obchodního majetku žalovaného 1) a jsou v něm doposud. Je o nich řádně účtováno. Pozemek p.č. St. 74/3, jehož součástí je stavba č. p. 81, je tzv. Konzum MERKUR. Tento pozemek, včetně stavby, koupil žalovaný 1) jednou smlouvou za účelem podnikání. Chtěl tam přesunout prodejnu hraček, kterou dříve měl v jiném domě. V té době měl živnostenský list, podle kterého byl oprávněn provozovat prodejnu hraček. Měl vždy pouze jeden podnik, v rámci něhož měl více živnostenských oprávnění. Uvedené nemovitosti nabyl do stejného podniku. Tyto nemovitosti byly nabyty za účelem, že budou sloužit jen žalovanému 1), pro jeho podnikání, a nikoliv též pro užívání žalobkyní. Fakticky také sloužily pouze k podnikatelské činnosti žalovaného 1). Žalobkyni k ničemu sloužit nemohly. Kromě prodejny hraček je v té budově č. p. 81 rovněž Květinka, kdy provozovnu Květinky žalovaný [právnická osoba] pronajímá provozovateli Květinky. Dále je v této budově pět bytů, které žalovaný 1) rovněž podnikatelsky pronajímá. Uvedené nemovitosti byly zavedeny do jeho obchodního majetku. Je o nich řádně účtováno. Příjmy z nájmů jsou součástí jeho příjmu jako podnikatele. Pokud jde o to, že ve svém dřívějším vyjádření uvedl, že v budově provozuje papírnictví, tak jde o prodejnu, kde se prodává zboží papírnictví, ale i hračky, rybářské potřeby, domácí potřeby. Pokud dříve mluvil o tom, že chtěl do domu přesunout prodejnu hraček, myslel prodejnu hraček/papírnictví, živnostenský list měl na oboje. Na nákup těchto nemovitostí si vzal dva úvěry, úvěr u Českomoravské záruční a pozáruční banky a úvěr od [právnická osoba]. Tyto úvěry už jsou splaceny. Jako zemědělský podnikatel je vedený zhruba 10 let. Pokud jde o žádost o zápis stavby do katastru nemovitostí a čestné prohlášení na č.l. 229 – 229r, tak budova na pozemku p.č. St. 77, která je v těchto dokumentech uvedena jako Integrovaný dům, dneska má tato budova č.p. 84, byla v době podání žádosti a čestného prohlášení rozestavěna v dostatečném stupni pro účely zákona č. 344/1992 Sb., jinými slovy, toto čestné prohlášení bylo ze strany žalovaného 1) pravdivé. Budova již měla obvodové zdi a bylo rozeznatelné dispoziční uspořádání prvního nadzemního podlaží. K žádosti musel přiložit geometrický plán, v té době museli vždy geometři přijet, zaměřit to, a potom se to teprve dávalo na katastr. Budova se začala stavět v roce 2000 na jaře. Jde-li o to, proč 3. 7. 2000 už byly obvodové zdi, dělalo se to tzv. skeletem, který se hned obezdíval. To se dá dělat rychle, je to za chvilku. Za budovu č. p. 13 se historicky považovala boční i rohová (resp. hlavní) část dohromady. Bylo tomu tak až do rekonstrukce v roce 2004 a je to tak doposud. Když byl žalovaný 1) malý, tak se do boční části č. p. 13 vstupovalo ze dvora. Byl to jediný způsob vstupu. V době rekonstrukce v roce 2004 byly v boční části klenbové stropy, v hlavní (rohové) části byly dřevěné stropy. V době před rekonstrukci v roce 2004 byl celý dům včetně boční části vytápěn jediným systémem topení, což byl kotel na uhlí, kdy teplo bylo trubkami rozváděno do hlavní i boční části. [adresa] byl ve sklepě, kam se vstupovalo skrz boční část, kde vedou schody do sklepa, ale chodba vede pod hlavní část, kde je kotel. V místnosti označené na projektové dokumentaci s nálepkou č. [hodnota] byly dva radiátory topení a to pod okny. Jde o stejnou místnost, v níž bylo před rekonstrukcí v roce 2004 uloženo haraburdí. Dnes lze v boční části na stropech vidět sádrokartony, skladba stropu je stejná jako po dokončení rekonstrukce v roce 2004 – 2005. Konstrukce původní střechy na boční části umožnila umístit na sebe panely Spiroll. Odstranily se obruby na obvodových zdech, na jejich místo byly postaveny dva řádky cihel a na nich z boku věnec z betonu. Na cihly se položily panely Spiroll, takže jsou opřeny o obvodové zdi a mezi panely a původní střechou boční části je tak volný prostor. O změnu projektu stavby před jejím dokončením kvůli spojovací zdi mezi hlavní a boční částí, žalovaný 1) nepožádal. Neví, jestli projektant, který zhotovoval dokumentaci, věděl, že v případě odstranění spojovací zdi by spadly stropy boční části. V boční části se při rekonstrukci vyměnilo okno, a to ve stávajícím okenním otvoru. Žalovaný 1) si nepamatuje, zda se měnily překlady nad oknem. Pozemky a stavbu na kovošrot kupoval v roce 2007, povolení na nakládání s odpady získal až v roce 2010. Už v době koupě měl zájem vybudovat tam kovošrot. Od záměru provozovat kovošrot ustoupil poté, co jsem nedostal povolení od stavebního úřadu, o které požádal poté, co dostal povolení na nakládání s odpady. Navazovalo to na sebe. Potom budovu začal používat jako sklad, na pozemcích chtěl vybudovat sportovní areál, ale to mu taky nevyšlo. Na pozemcích p.č. 418/2 a p.č. 418/4 chov ovcí provozován není. Žalovaný 1) má živnostenský list na pořádání sportovních akcí, ale sportovní areál mu schválen nebyl. Poslední rok a půl se tam nejezdí, protože žalovaný 1) nemá povolení od životního prostředí. Před rokem a půl potřebné povolení k provozování živnosti automobilových závodů neměl. Pozemky p.č. 418/2 a 418/4 jsou podle žalovaného 1) součástí podniku žalovaného 1). Žalovaný ví, že se v roce 2021 mluvilo o tom, že by tyto pozemky měly být vyřazeny z účetnictví, ale neví, jestli to účetní udělala. Pokud jde o převod těchto pozemků na žalovanou 2), to bylo spíš omylem, prostě se převedly všechny. Pokud jde o převod pozemku p.č. St. 161 s domem č. p. 13, tak k tomu došlo na popud žalované 2) v souvislosti s rozchodem žalovaného 1) a žalobkyně, kdy žalovaná 2) chtěla mít jistotu, že bude mít kde bydlet. Že se nechce dožít toho, že se barák prodá a ona nebude mít kde bydlet. Pokud je o pozemky p.č. 418/2 a 418/4, tak ovce se na nich zdržují pouze nárazově, jejich chov tam neprobíhá. Unimarket je totéž, co Integrovaný dům. Žalovaný 1) neví, kdy obdržel stavební povolení na rekonstrukci tohoto domu v roce 2000. Má za to, že to bylo někdy v zimě, protože už v březnu tam začal stavět. Stavěl sám s otcem a k ruce jim byli dva Ukrajinci. Zbudovali základy, skelet si opatřili sami, zbudovaly se piloty, na ně se instalovaly panely. Panely se instalují na strop. Skelet instalovali na stavbě pracovníci vojenských staveb, měli to za měsíc hotové. Skelet tvoří piloty a panely. Mezery mezi piloty byly vyplněny zdmi z cihel z Porothermu 38 cm tlustými. Ty zdi z cihel zbudoval žalovaný 1). Když pracovníci vojenských staveb odjížděli, byly na stavbě piloty nahoře spojené průvlaky. Takto už byla v prostoru vymezena celá stavba, šlo pouze o to, vyplnit mezery mezi piloty a průvlaky. [adresa] a dveře seznatelné nebyly. Vyzdívání provedli hned, jak postavili skelet. Když přijedou geodeti, tak nezaměřují skelet, ale už vyzděnou budovu, protože ta zeď ty piloty obepíná. Žalovaný má za to, že mu geodeti říkali, že aby mohli přijet a zaměřit to, tak musí být vyzděno první patro. Je-li žalovanému 2) předestřena fotografie z CD na č. l. 200 (založeno v igelitovém obalu), kde jde o druhou fotografii ze série označené jako výstavba Unimarket, tak tam je ten skelet, takto vypadala stavba, když pracovníci vojenský staveb odjeli. Když zavolali ty geodety, tak to už bylo dostavěné. Příjmy z nájmu č. p. 81 a č. p. 84 jsou součástí podnikatelského příjmu žalovaného 1), nájem je hrazen na jeho podnikatelský účet s výjimkou dvou lidí, kteří mu dávají nájemné osobně. V době, kdy rekonstruovali se žalobkyní dům č. p. 13, bydleli v Unimarketu. Sám sobě si žalovaný 1) nájem nehradil. Bydleli v jednom bytě ještě s otcem a matkou. Žalovaný 1) si nevzpomíná, kolik úvěrů a od koho čerpal na výstavbu Unimarketu – integrovaného domu. Aktuálně má žalovaný 1) v souvislosti s integrovaným domem a jeho přestavbou na hotel tři úvěry od [právnická osoba]. V roce 2000 měl na výstavbu Unimarketu úvěr od Českomoravské záruční a rozvojové banky. Ten byl splacen. [právnická osoba] Unimarketu dostal úvěr až po zapsání do katastru nemovitostí, do té doby byla stavba financována ze zisku z podnikání a z toho, co žalovanému 1) dali rodiče. Spojovací zeď mezi hlavní a boční částí domu č. p. 13 tvoří dvě zdi, dohromady tlusté cca 90 cm, z toho ta původní cca 60 cm, dnes jsou v ní dveře, hloubka dveří je cca těch 90 cm.

55. Účastnický výslech žalovaného 1) soud hodnotí jako věrohodný, nezjistil u něj snahu zkreslovat vypovídané skutečnosti ve prospěch či neprospěch některé procesní strany.

56. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že se žalovaným 1) a dvěma jejich společnými nezl. syny nadále žijí v domě čp. 13 na pozemku stavebním 161 v k.ú. [adresa], který je však rozdělen na tři byty a každý žije v jednom bytě. V přízemí domu žije žalovaná 2) a první patro domu je rozděleno na dva samostatné byty o velikosti 3+1, které mají samostatné vchody. Některé prostory tedy užívají společně, ale v bytech žijí samostatně. Žalobkyně každý měsíc přispívá žalovanému 1) na spotřebované energie a jinak si každý své náklady hradí sám. Jako rodina už spolu nežijí. Je to jako kdyby žili v panelovém domě vedle sebe. Se žalovaným 1) spolu v podstatě nekomunikují, že by chtěl, abych žalobkyně odstěhoval, jí žalovaný 1) neříká, a neříká jí to ani žalovaná 2). Žalobkyně na koupi nového bydlení nemá peníze a nemá kam jít. Zda ji bude žalovaná 2 chtít vyklidit z nemovitosti, žalobkyně neví. O tom, že žalovaný 1) daroval žalované 2) nějaké nemovitosti darovacími smlouvami žalobkyně předem nic nevěděla, o tomto převodu nic netušila, dozvěděla se to až náhodou z výpisu z katastru nemovitostí. V té době dostala od žalovaného 1) nějaké peníze na chod rodiny a jinak si už každý žili jiným životem. Bydleli tehdy v jednom bytě, ale už ne jako rodina. Každý obýval svůj pokoj, resp. část bytu. Z peněz, které žalovaný 1) žalobkyni dal, se hradilo jídlo a čisticí prostředky, jinak si každý hospodařil sám. Takto spolu hospodařili více než deset let před rozvodem manželství. Pokud jde o příjmy žalobkyně v posledních pěti letech, byla osobou spolupracující v rodinné firmě, pracovala jako prodavačka v papírnictví v MERKURU. Pracovala na zkrácený úvazek a měsíčně jsem si vydělala cca 8 000 čistého. Příjmy, které vykazovala jako spolupracující osoba v daňových přiznáních, jako faktické příjmy neměla, z toho neviděla ani korunu. Než došlo k rekonstrukci domu čp. 13, tak byl dům rozdělen na dva byty, jeden obývala žalovaná 2) s manželem a druhý žalobkyně se žalovaným 1) [právnická osoba]. Oba byty byly situovány v přízemí domu. Chodilo se tam jedním společným vchodem. Takzvaná boční část domu čp. 13, jejíž součástí byl i prostor pro odkládání nepotřebných věcí, byla používána celá jako odkladiště. Tato boční část nebyla součástí z žádného z dvou uvedených bytů, přístup do ní byl ze dvora, zevnitř domu do ní přístup nebyl. O rekonstrukci se žalovaným 1) radili, ale žalobkyni se v té době narodil nejmladší syn a starala se především o děti, na stavbu se chodila každý den dívat, ale hlavně měla starost o chod rodiny. V době rekonstrukce bydleli v jednom z bytů Unimarketu. Do podniku žalovaného 1) v době, kdy bydleli v bytě Unimarketu, nic neplatili. Na rekonstrukci domu č.p. 13 si vzali se žalovaným 1) několik úvěrů, např. u [právnická osoba], u všech byla žalobkyně nějakým způsobem smluvně zavázaná, i když neví, jestli jako spoludlužník nebo jako ručitel. Co se týče stavby čp. 84 na pozemku p č. st. 77 (Unimarket), tak s odstupem času už není schopna popsat, jak probíhala stavba této budovy, pro žalobkyni byly prioritou děti. Fotografie, které žalobkyně soudu v tomto řízení předložila, pořizovala sama. Pokud jde o příjmy z pronájmu domu čp. 81 na p.č. st. 74/3 a čp. č. [hodnota] na p.č. St. 77, tak žalobkyně ví, že někteří nájemci posílali nájemné na účet, jiní je nosili žalované 2) do kanceláře, ale o jaké šlo přesně částky, to neví, o to se žalobkyně nezajímala. V případě koupě pozemku p.č. St. 329/1 a budovy garáže na něm stojící o této koupi předem nevěděla. Žalovaný 1) si o těchto věcech rozhodoval sám. Řešil tyto věci se svými rodiči, kdy i po uzavření manželství tvořili jakýsi spolek a žalobkyně stála vně tohoto spolku. Žalobkyně neví nic o tom, že se z garáže po její koupi měl stát kovošrot, a že by se v ní zbudovalo příjmové okénko. Ví, že žalovaný vždy toužil mít po tom vlastní autodrom. V garáži se skladovaly nepotřebné věci z jiného podnikání žalovaného 1). A měl tam také závodní auto pro ten autodrom. Žalobkyně tuto budovu nikdy neužívala, nebylo jí to k potřebě. O nákupu pozemku p.č. 418/2 a 418/4 žalobkyně také nic netušila. Bylo jí za ta léta divné, kam všechny ty peníze jdou, ale žalovaný 1) ji o ničem neinformoval. Žalobkyně tyto pozemky nikdy k ničemu nepoužívala a jsou jí k ničemu. Ví, že je žalovaný 1) občas používal na pořádání dětských dnů nebo autokrosových závodů. Jinak jsou to pastviny pro ovce. O nákupu pozemku p č. st. 74/3 a na něm stojící budovy čp. 81 žalobkyně rovněž nebyla informována. Tyto nemovitosti, s výjimkou toho, že v papírnictví umístěném v budově pracovala jako prodavačka (v současné době tam již nepracuje), neužívala. K ničemu jí nebyly. Byty tam umístěné byly všechny pronajaté. Neví, v jakém stavu byla budova čp. 84 na pozemku p.č. St. 77 v lednu 2001, kdy bylo uzavřeno manželství. Myslí, že tam byl nějaký skelet, tehdy byl teplý podzim a zima, což znesnadňuje časové určení. Je možné, že v době, kdy se vzali, už tam bylo první nadzemní podlaží. O stavbě Unimarketu žalobkyně pořídila i nějaká videa, ta ale k dispozici nemá, byly na VHS kazetách a tyto kazety žalovaný 1) odvezl do té garáže na pozemku p.č. St. 329/1. Je pravda, že stavba domu čp. 84 probíhala tak, že se postavila kostra a pak se vyplnily mezery v ní. Žalobkyně už neví, jestli se ta kostra napřed postavila jen v přízemí, nebo jestli se kostra postavila rovnou pro celou budovu, tj. i pro další podlaží. Žalobkyně si není schopna vybavit, zda v případě zdi oddělující boční část domu čp. 13 od zbytku domu byla v rámci rekonstrukce k původní oddělující zdi přistavena další zeď. I během rekonstrukce se do boční části domu muselo chodit vchodem přes dvůr, z prostor kde byla rohová část domu, průchod nebyl možný. Boční vchod ze dvora byl i v průběhu rekonstrukce jediným vchodem do boční části. V dubnu 2020 již na adrese čp. 13 rodinná domácnost žalobkyně a žalovaného 1), ani rodinná domácnost rodiny neexistovala, přičemž pod rodinnou domácností si žalobkyně představuje, že spolu žijí jako rodina, např. plánují společnou dovolenou, nebo si spolu večer sednou. Náklady na elektřinu, vodu, plyn, internet platil žalovaný 1) a jinak si hospodařili samostatně. Žalovaný 1) jim něco přispíval i na jídlo, ale společně nejedli. Žalovaný 1) dával žalobkyni měsíčně částku 5 000 Kč, později 7 000 Kč na jídlo, drogerii, školní potřeby, tuto částku jí v pozdější době předával prostřednictvím starší dcery, čili takovou jakoby oklikou. V dubnu 2020 žalovaný 1) žalobkyni propustil z práce a žalobkyně zůstala bez finančních prostředků. V této době jí žalovaný 1) přes starší dceru přispíval částkou 7 000 Kč měsíčně na ty samé věci. Dnes už žalobkyně a žalovaný 1) žijí vyloženě každý sám, takže už dostává pouze výživné na nezletilé syny. V dubnu 2020 byly všechny byty v Unimarketu obsazeny, bydlet tam nemohla. V dubnu 2020 neměla možnost jít bydlet někam jinam. V souvislosti s darováním domu čp. 13, resp. odpovídajícího pozemku, jí žalovaný 1) neříkal, že by jim zajistil jiné obdobné bydlení. Žalobkyně setrvává na stanovisku, že obě předmětné darovací smlouvy jakož i smlouva o zřízení věcného břemene, jsou neplatné. Setrvává na svém stanovisku, že jsou neplatné proto, že tyto smlouvy byly uzavřeny bez jejího souhlasu. Doposud jí v důsledku uzavření smluv bydlení v čp. 13 znemožněno nebylo, ani ohroženo nebylo. Žalobkyně momentálně pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 400 Kč měsíčně čistého. Jiné příjmy nemá.

57. Účastnický výslech žalobkyně soud hodnotí jako věrohodný, nezjistil u ní snahu zkreslovat vypovídané skutečnosti ve prospěch či neprospěch některé procesní strany.

58. Z účastnického výslechu žalované 2) soud zjistil, že pokud jde o to, jak funguje soužití žalobkyně a žalovaného 1) v domě čp. 13 v Nechanicích tak 15 -1 6 let to soužití nefunguje nijak. Žalobkyně a žalovaný 1) si nerozumí, šlo to mezi nimi tak prvních 5 - 6 roků, ale oba mají jiný pohled na život. Žalobkyně by chtěla jezdit na dovolenou a žalovaný 1) by chtěl stavět domy a rozvíjet podnikání. V současné době v domě čp. 13 bydlí žalovaná 2) v přízemí a v prvním patře jsou dva úplně oddělené byty, z nichž jednom bydlí žalobkyně se syny a v druhém žalovaný 1) s dcerami. Se syny a žalobkyní se žalovaní nestýkají, posledního půl roku je žalovaná 2) ani nepotkala. Potkat by se mohli maximálně na chodbě, ale nepotkali se. Žalobkyně se žalovaným 1) se nestýkají, také se maximálně mohou potkat na chodbě. Žalobkyně se syny neotevřela žalovaným dveře ani na Vánoce, když jim chtěli dát dárky, tak jim je nechali přede dveřmi. Po dvou dnech si je vzali zpátky nedotčené. Co se týče nákladů na bydlení, žalobkyně přispívá měsíčně žalovanému 1) částku 5 000 Kč, kterou přispívá na ohřev vody, vodné a stočné, plynové topení a elektřinu. Nájemné žalobkyně neplatí. Ostatní výdaje spojené s bydlením platí žalovaný 1). Ani děti účastníků se nestýkají s dětmi, které jsou u druhého rodiče. Pokud jde o stav v dubnu 2020 tak tehdy už účastníci bydleli v těch oddělených bytech. Žalobkyně v březnu 2020 přestala kvůli Coronaviru pracovat v rodinném papírnictví, protože tehdy zavřeli obchody. Je možné, že v oddělených bytech bydleli až od května 2020. V době, kdy se uzavíraly v dubnu 2020 darovací smlouvy se žalovaným 1), tak už žalobkyně bydlela v odděleném bytě, ale ještě docházela do bytu žalovaného 1), protože v bytě žalovaného 1) v té době žili v té době všechny děti. Žalobkyně docházela do bytu žalovaného 1) pouze za dětmi. Podle žalované 2) v dubnu 2020 podal žalovaný 1) žádost o rozvod. Účastníci se v té době spolu nebavili. Žalobkyně a žalovaný spolu žili prvních asi pět let jako rodina, potom už dalších asi patnáct let, od narození mladšího syna, spolu nic po intimní stránce neměli. V dubnu 2020 spolu žalobkyně a žalovaný 1) žili jen kvůli dětem, ale nestýkali se, netrávili společný čas. Tím, že spolužitím žalovaná 2) míní to, že se potkávali v jednom prostoru. Co se týče výdajů na bydlení a domácnost, tak to už řadu let před dubnem 2020 fungovalo tak, že žalovaný 1) dal každý měsíc do krabičky 15 000 Kč, z toho si každý vzal, co potřeboval a nechával tam nákupní doklad. Z těch 15 000 Kč se platilo jenom jídlo a částečně drogerie. Zbylé výdaje na bydlení a domácnost platil žalovaný 1). Žalobkyně se na výdajích na bydlení a domácnost nijak nepodílela. V současné době mají žalobkyně a žalovaný 1) každý svojí domácnost a výdaje na ní si hradí každý sám. K darování domu čp. 13 žalované 2) došlo proto, aby žalovaní uchránili dům pro vnoučata. Ten dům totiž žalovaná 2) s manželem darovali pouze žalovanému 1), nebyl darovaný manželům [jméno FO]. Úmysl žalovaných byl takový, že žalovaný 1) přepíše dům na žalovanou 2) a ta by potom buď ještě za života dům na vnoučata převedla, nebo by jim potom případně připadl v rámci dědictví. Žalovaná 2) měla pocit ohrožení, protože četla nějaký dopis o advokátky, že pokud dům přepadne žalobkyni, tak by tam pak nebydlel žalovaný 1) s dcerami a žalovaná 2) by tam zůstala za nájemné. Tak žalovaní ten dům chtěli zachránit. Jestli by skutečně došlo na ten nájem, žalovaná 2) neví. Ten dům je starý 200 let a vždy tam bydlela pouze rodina [jméno FO]. Tchán žalované 2) tam měl čtyřicet let hospodu. Ani v době darování, ani v současné době není na straně žalovaných úmysl žalobkyni z domu vystěhovat. Je to i v té darovací smlouvě uvedeno, že tam mohou bydlet dál. Žalovaní se chtějí stýkat s vnoučaty. Pokud jde o pozemky p. č. 418/2 a p. č. 418/4, tak žalovaná 2) neví, o které pozemky jde, ale je pravda, že jí spolu s domem byly darovány i pozemky. Ostatní pozemky měl žalovaný 1) na podnikání, platil je z peněz z podnikání, ale když neměl peníze, tak mu žalovaná 2) s manželem vždycky na to darovali nějaké peníze. Žalovaná 2) nechtěla, aby se tyto pozemky dělily v rámci manželského vypořádání, protože je de facto zaplatila ještě s manželem. Stálo je to postupně 1 500 000 Kč. Tuto částku žalovanému 1) poskytli dodatečně, primárně platil pozemky z půjčky nebo z podnikání. Když pak neměl na faktury nebo třeba na DPH tak mu žalovaná 2) s manželem darovali peníze. Pokud jde o dům čp. 13, tak ten má a vždycky měl tvar písmene L, byla tam i boční část a to celé dohromady odjakživa tvořilo dům čp.

13. Žalovaná 2) si nepamatuje, kdy byl dům čp. 13 naposledy rekonstruován. Žalobkyně a žalovaný 1) se brali asi v roce 2001 a rekonstrukce proběhla asi dva roky poté. Před rekonstrukcí již žalovaná 2) s manželem dům darovali synovi čili žalovanému 1). Darován byl v roce 2003. Když probíhala rekonstrukce, tak se všichni i s dětmi přestěhovali na jeden rok do bytu v Unimarketu. Rohová část domu čp. 13 a část přiléhající k hlavní silnici se zbořila, boční část přiléhající k vedlejší ulici zbourána nebyla. Z boční části při rekonstrukci zůstala dílna a sklad, který dříve býval ložnicí babičky a dědečka. Boční část měla před rekonstrukcí rovnou střechu a tam musel žalovaný dozdít, protože střecha měla nepatrný sklon, položit panely, vyzdít ten byt, kde nyní bydlí žalovaný 1). V boční části, tam, kde bývala ložnice, bylo veliké čtyřdílné okno a to žalovaný v době rekonstrukce nahradil dvěma menšími. Pokud jde o to, jaké bylo prostorové uspořádání druhého nadzemního podlaží domu čp. 13 v dubnu 2020, tak to bylo jako stejné jako dnes. Když člověk vyjde do prvního patra, tak proti schodišti jsou dveře do bytu č. [hodnota] a ze stejné chodby jsou dveře do druhého bytu. Tomu se nijak neříká, protože byl společný. Byl společný žalobkyni, žalovanému 1) [právnická osoba], a to do rozvodu manželství. Resp. už před rozvodem manželství bydlela žalobkyně v jednom pokoji a s ní dcera [jméno FO]. Byt č. [hodnota] byl po rekonstrukci prázdný, byla tam koupelna, WC a tři místnosti, nebyl zcela stavebně dokončený, čímž je míněno to, že nebyl vymalovaný. Z počátku byt č. [hodnota] nebyl uzavřen dveřmi, ty se tam daly asi až před rokem, když se žalobkyně a žalovaný 1) rozdělili. V té době tam žalovaný 1) dal kousek kuchyně, koupil tam sporák, dal tam umyvadlo. Do té doby žalobkyně užívala kuchyni ve společném bytě. Žalobkyně a žalovaný 1) se domluvili, že se žalobkyně se syny odstěhují do bytu č. [hodnota] a žalovaný 1) s dcerami zůstane v původním bytě. To bylo někdy po podání žádosti o rozvod, asi v létě nebo na podzim roku 2020. Dům má jednu přípojku elektřiny, vody a plynu a měřidla jsou také jen jedna. Celkový náklad na dům je 15 000 Kč a z toho jednu třetinu žalovaní po žalobkyni požadovali na ty služby. Jednu třetinu platí žalovaná 2). Tu platbu platí žalobkyně žalovanému 1), žalovaná 2) se cítí být vlastnicí domu čp.

13. Žalobkyně odevzdává svůj příspěvek v hotovosti žalovanému 1), nedává ho žalované 2), protože tyto věci zařizuje a služby platí dodavatelům žalovaný 1). Do budoucna by podle žalované 2) bylo nejlepší, kdyby v tom domě bydlel jen žalovaný 1) s dětmi, ale nikdo žalobkyně nevyhazuje. Kdyby tam žalobkyně chtěla i nadále bydlet za určitý příspěvek na náklady, tak i když by skutečně bylo nejlepší, kdyby tam bydlel jen žalovaný 1) s dětmi, tak by se nestalo, že žalovaná 2) žalobkyni přikázala, aby se odstěhovala. Její odchod by měl být otázkou jejího dobrovolného rozhodnutí. To jak účastníci hospodařili, ví žalovaná 2) od žalobkyně, žalovaného 1) i od jejich dětí. Dokud děti bydlely ve společném bytě, tak se stravovali z těch 15 000 Kč i se žalobkyní z krabičky. Žalovaná 2) z krabičky nikdy žádné prostředky nečerpala. Protože žalobkyně byla manželkou žalovaného, nemohla být v papírnictví jako zaměstnanec a byla tam tedy jako spolupracující osoba. Výplatu dostávala jako prodavačka hotově a tu si nechávala, sociální a zdravotní odvody platil žalovaný 1). Příjmy spolupracující osobě se rozdělily, daně se optimalizovaly. Dům čp. 13 nebyl žalované 2) darován proto, že by si myslela, že je společný manželů [jméno FO], napsaný byl vždy jen na žalovaného 1) neboť jenom jemu ho s manželem darovali. Žalovaná 2) se obávala, že může být předmětem majetkového vypořádání, protože žalobkyně ten dům chtěla a k tomu ještě chtěla 3 mil. Kč. Žalobkyně zájem o ten dům vyjádřila až po jeho darování, když se měl dělit majetek manželů. Už v dubnu 2020 byla obecná neurčitá obava, že se dům stane předmětem dělení. V té době žalovaný 1) podával žádost o rozvod a já žalovaná 2) měla strach, že nebude mít kde bydlet. O tom, že budou sepsány darovací smlouvy, se domluvili se žalovaným 1) dohromady, nikdo třetí je k tomu nevedl. Žalovaná 2) má za to, že žádost o rozvod byla podána ve stejný den, kdy byly uzavřeny darovací smlouvy. Žalovaný 1) už delší dobu předtím zvažoval rozvod, neklapalo jim to patnáct let, ale žalovaný 1) chtěl, aby rozvod byl, až budou děti starší. U paní [tituly před jménem] Francové, která smlouvy sepisovala, byla žalovaná 2) se žalovaným 1) spolu. Věděla, které pozemky mají být na ni převedeny. Neví, že by věděla, zdali jsou některé z pozemků v účetnictví žalovaného 1). O darování žalovaní řekli dceři žalované 2) řekli až potom. Žalovaná 2) má za to, že dcery, konkrétně svědkyně [jméno FO], ani neví, co je tam za pozemky. Zřízení věcného břemene byl nápad žalované 2) a žalovaného 1). Je zřízeno ve prospěch žalovaného 1) a jeho rodiny. Tím byla míněna i žalobkyně. V dubnu 2020 spolu žalobkyně a žalovaný 1) nemluvili, společný rodinný čas spolu netrávili a žalobkyně pouze docházela za společnými dětmi. Žalobkyně si jídlo připravovala v kuchyni společného bytu, myla se v koupelně společného bytu. Společný byt se nezamykal, opatřen dveřmi byl, ale nezamykal se.

59. Dopis na čl. 10 spisu žalovaná 2) četla a je v něm uvedeno, že nemovitosti patří do společného jmění manželů. Žalovaní ten dopis předali [tituly před jménem] Kádovi, sami na něj nereagovali. S tím, že jsou nemovitosti ve společném jmění manželů, žalovaná 2) nesouhlasila. Žalovaná 2) už neví, jestli takový dopis přišel také žalovanému 1), ale má za to, že [tituly před jménem] Káda na to reagoval. Rekonstrukce čp. 13 byla asi dva roky potom, co žalovaná 2) s manželem dům darovali synovi.

60. Účastnický výslech žalované 2) soud hodnotí jako věrohodný, nezjistil u ní snahu zkreslovat vypovídané skutečnosti ve prospěch či neprospěch některé procesní strany.

61. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke dni 10. 2. 2021 již žalobkyně a žalovaný 1) společnou domácnost neměli a hospodařili odděleně, nicméně nadále společně obývali dům č.p. 13 v Nechanicích.

62. Co se týče listin z dokumentace k budově č.p. 13 na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa]:

63. Z výkresu „Situace 1:1000, Zřízení bytové jednotky, schváleného v odboru pro výstavbu okr. nár. výboru v [adresa] za podmínek výměru ze dne 8. 6. 1972, soud zjistil, že dům č.p. 13 v k.ú. [adresa] byl již v 70. letech 20. století ve tvaru písmene L. Rohová část byla s boční části spojena dveřmi. V boční části byly prostory označené jako dílna, sklep a garáž (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

64. Z technické zprávy na akci „zřízení bytové jednotky“ z dubna 1970 soud zjistil, že bytová jednotka měla být provedena z bývalých prostorů pohostinství s příslušenstvím v objektu č.p. 13 v Nechanicích. Bytová jednotka měla vzniknout zřízením příček o tloušťce 10 a 15 cm. Stropní konstrukce bude stávající, strop dřevěný (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

65. Z výkresu – dokumentace ověřené v územním řízení o umístění stavby č.j. 61/282/04 ze dne 11. 3. 2004, soud zjistil, že podle této dokumentace měla být během rekonstrukce domu č.p. 13 v k.ú. [adresa] částečně zbourána zeď mezi rohovou a boční částí domu (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

66. Z Průvodní a technické zprávy T. Valachové č. zakázky 0760/00/0 ze srpna 2003 soud zjistil, že byla vypracována pro stavbu – [adresa], Rodinný dům. Jako investor je zde uveden žalovaný [právnická osoba] rekonstrukce, přístavby a nástavby uvedeného rodinného domu byl zpracován pro požadované zmodernizování a rozšíření bytových prostor řešeného domu. V části dispoziční řešení je uvedeno, že v případě domu jde o nárožní objekt rodinného domu včetně nebytové přístavby, řešený do tvaru L. Hlavní, bytová část domu je orientovaná do [adresa], přístavba do ulice boční. Hlavní, jednopodlažní objekt se měl z větší části zbourat a obnovit se jako dvoupodlažní, s částečným rozšířením do dvora. Nové stropní konstrukce se měly během rekonstrukce provést z předpjatých panelů SPIROL. Nadpraží nových otvorů mělo být z vysokých předkladů POROTHERM, nadpraží otvorů v příčkách z plochých překladů porotherm, ztužující věnce a průvlaky železobetonové (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

67. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení dle ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 č. zprávy 23758/05-2 soud zjistil, že se týká elektroinstalace domu č.p. 13 v Nechanicích, a že v části „Popis revidovaného el. zařízení“ je uvedeno, že se jedná o novou el. instalaci v novostavbě rodinného domu (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

68. Z Technické zprávy – protokolu o vytýčení stavby č. 2004/1/049 [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 6. 2005 soud zjistil, že je zpracována v rámci zakázky „Vytyčení stavby RD v k.ú. [adresa]“. Je v ní uvedeno, že se objekt umisťuje na stávající stavební objekty. Z vytyčovacího schématu vyplývá, že boční část domu č.p. 13 je zde označena jako „stávající sousední objekt“, zatímco stavební objekt přiléhající k rohové části domu (resp. části přiléhající k hlavní silnici) je označen jako „stávající sousední dům“ (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

69. Z technické zprávy 11-0760/00/0 [tituly před jménem] [jméno FO] ze září 2003 soud zjistil, že je v ní uvedeno, že u stávajícího domku částečně podsklepeného bude nastaveno obytné podkroví a bude rovněž přistavena dvoupodlažní část a přízemní část (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

70. Z výkresu „Půdorys stropu +2,97 A +3,26 M [tituly před jménem] [jméno FO] č. zakázky 0760/00/0 soud zjistil, že podle výkresu měly být nad boční částí domu č.p. 13 umístěny panely Spiroll (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

71. Z výkresu domu č.p. 13 s datem 8/2003, zpracovaným T. Valachovou pod č. zakázky 0760/00/0, soud zjistil, byl jako dokumentace ověřen v územním řízení o umístění stavby podle územního rozhodnutí č.j. 61/282/04 ze dne 11. 3. 2004. Dům č.p. 13 v k.ú. [adresa] má na něm tvar písmene L, tj. boční část je součástí domu č.p.

13. V rohové části je na dvou místech vyznačeno rozšíření domu (listina je v dokumentaci označena rovněž nálepkou s číslem [hodnota]).

72. Vedle nálepek jsou shora uvedené listiny označeny z opatrnosti rovněž malou modrou tečkou v pravém horním rohu listiny.

73. Podepsaný soud po rozhodnutí odvolacího soudu doplnil dokazování:

74. Z fotografií na č.l. 525 soud zjistil, že boční část domu č.p. 13 přiléhající k vedlejší silnici měla již před rekonstrukcí domu samostatný vchod (první fotografie) a že během rekonstrukci v ní bylo jedno větší okno vyměněno za dvě menší (druhá a třetí fotografie).

75. Soud ve věci v souladu s pokynem odvolacího soudu ustanovil znalce z oboru stavebnictví, kterému uložil určit, v jakém rozsahu došlo při stavebních pracích na budově č.p. 13, stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa], provedených v roce 2004 (jak posléze upřesnil znalec, tyto stavební práce skončily v roce 2005, avšak jde o stejnou stavební akci, a to jak časovým, tak materiálním rozsahem), k destrukci obvodových zdí, vnitřních příček a stropů uvedené budovy, a v této souvislosti 1) určit, v jaké části budovy byly obvodové zdi odstraněny pod úroveň stropu prvního nadzemního podlaží (kdy pro názornost nechť je uvedená budova rozdělena na část rohovou, část boční přiléhající k hlavní silnici a část boční přiléhající k vedlejší silnici) a o jak velký rozsah obvodového zdiva ve vztahu k celku obvodového zdiva šlo, určit celkový poměr odstraněného obvodového zdiva vůči celku obvodového zdiva, určit, jak velká část obvodových zdí ve vztahu k celku obvodového zdiva byla odstraněna zcela, určit, zda byly při stavebních pracích zachovány stropy v boční části uvedené budovy přiléhající k vedlejší silnici, a určit rozsah, v němž byly odstraněny vnitřní příčky uvedené budovy; v té souvislosti potom zvlášť určit, zda byla při stavebních pracích zachována zeď spojující boční část budovy přiléhající k vedlejší silnici s rohovou částí budovy, zda byla k této zdi přistavěna další zeď, resp. jakou skladbu má v současnosti zeď spojující boční část budovy přiléhající k vedlejší silnici s rohovou částí budovy.

76. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. [hodnota]-15/23, znalce z oboru stavebnictví, soud zjistil, že předmětný dům č.p. 13 je nárožním objektem řadové zástavby. Jde o objekt bývalého hostince, postaveného před více než osmdesáti lety. Dům byl v průběhu užívání několikrát stavebně upravován. Dne 11. 3. 1970 byl vydán stavební souhlas k rekonstrukci domu a zřízení bytu v domě č.p. 13 z bývalého hostince. V srpnu 2003 byla vypracována projektová dokumentace na zásadní stavební úpravy, přístavbu a nástavbu. Následně, v průběhu let 2004 až 2005 byly realizovány podstatné stavební úpravy, spočívající v celkové demolici původního objektu, a realizací objektu nového. Stavební povolení nabylo právní moci dne 31. 3. 2004, kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 7. 2005. Stavební úpravy realizované v letech 2004 až 2005 byly podstatné. Realizací došlo k ponechání sklepa, byl zřízen nový vstup do sklepa, ale podle projektové dokumentace ze srpna 2003 a podle fotodokumentace na CD na č.l. 200 a 322 spisu byla kromě prostoru dílny celá obytná část objektu pořízena nově, včetně nástavby dalšího podlaží (část rohovou a část boční přiléhající k hlavní silnici znalec označuje souhrnně jako část obytná, část boční přiléhající k vedlejší silnici znalec označuje jako dílna). Obvodové a dělicí stěny (příčky) domu jsou cihelné, schodiště a podstatná část stropních konstrukcí je železobetonová, střecha zčásti sedlová. Stropní konstrukce u obytné části domu jsou nové, ze železobetonových prefabrikovaných desek. U dílny je stropní konstrukce původní, cihelná, klenbová, se stropním podhledem ze sádrokartonu. Střešní konstrukce domu je z větší části sedlová. Založení objektu je u obytné části nové, z let 2004 a 2005, u dílny původní. Vnější i vnitřní omítky, podlahové konstrukce, okna, dveře a všechna technická zařízení jsou nově pořízeny v letech 2004 až 2005. Z projektové dokumentace plyne, že jde o dokumentaci záměru na stavební úpravy a nástavbu objektu, s cílem prodloužit životnost objektu a zvýšit standard bydlení, s tím, že původní jednopodlažní, téměř dožitý objekt, bude nahrazen objektem novým, dvoupodlažním. V projednávané věci se původně jednalo o stavbu hostince, který byl v roce 1970 stavebně upraven a, přízemní objekt pro bydlení, kdy byla většina konstrukčních prvků patrně dožita. Tato okolnost vedla majitele domu po třiceti letech užívání k záměru na celkovou, zásadní přestavbu obytné části, která byla realizována v letech 2004 až 2005. Na otázku, v jakém rozsahu došlo při stavebních pracích na budově č.p. 13, stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa], provedených v roce 2004, k destrukci obvodových zdí, vnitřních příček a stropů uvedené budovy, odpověděl znalec, že realizací stavebních úprav podle projektové dokumentace ze srpna 2003 došlo k celkovému odstranění původních nosných i dělicích konstrukcí přízemní obytné části, kromě navazující dílny, kde obvodové nosné stěny i stropní klenbové konstrukce byly zachovány. Na otázku, v jaké části budovy byly obvodové zdi odstraněny pod úroveň stropu prvního nadzemního podlaží (kdy pro názornost nechť je uvedená budova rozdělena na část rohovou, část boční přiléhající k hlavní silnici a část boční přiléhající k vedlejší silnici) a o jak velký rozsah obvodového zdiva ve vztahu k celku obvodového zdiva šlo, odpověděl znalec, že na základě projektové dokumentace ze srpna 2003, která navrhovala demolici všech konstrukcí přízemí původní obytné části, a na základě fotodokumentace obsažené ve spisu, lze konstatovat, že šlo o 100% rozsah odstranění obvodových zdí obytné části prvního nadzemního podlaží. Na otázku, jaký byl celkový poměr odstraněného obvodového zdiva vůči celku obvodového zdiva, odpověděl znalec, celkový objem obvodového zdiva činil 89,8 m3 (100 %) a odstraněno bylo 51,5 m3, tedy 57,3 %. Na otázku, jak velká část obvodových zdí ve vztahu k celku obvodového zdiva byla odstraněna zcela, odkázal znalec na předchozí odpovědi. Na otázku, zda byly při stavebních pracích zachovány stropy v boční části uvedené budovy přiléhající k vedlejší silnici, odpověděl znalec, že při místním šetření provedl sondu do stropní konstrukce v prostoru dílny a bylo ověřeno, že nad sádrokartonovým podhledem je klenbový cihelný strop. Na otázku, v jakém rozsahu byly odstraněny vnitřní příčky uvedené budovy; v té souvislosti potom zvlášť určit, zda byla při stavebních pracích zachována zeď spojující boční část budovy přiléhající k vedlejší silnici s rohovou částí budovy, zda byla k této zdi přistavěna další zeď, resp. jakou skladbu má v současnosti zeď spojující boční část budovy přiléhající k vedlejší silnici s rohovou částí budovy, znalec odpověděl, že toho času jsou všechny vnitřní i vnější svislé konstrukce opatřeny omítkami bez zjevných rozdílů povrchu, avšak na základě obsahu spisu je zřejmé, že u obytné části byly některé konstrukční prvky objektu č.p. 13 odstraněny a následně pořízeny nově, podle projektové dokumentace z roku 2003. U objektu dílny byly obvodové stěny včetně konstrukce stropní při stavebních úpravách v letech 2004 až 2005 ponechány. Znalec uzavřel, že v letech 2004 až 2005 se podle zpracované projektové dokumentace uskutečnil soubor podstatných stavebních úprav, při kterých byla původní obytná část, u které byly podstatné konstrukční prvky dožity, zcela zbourána, a realizovaná zcela nová stavba obytné části, včetně funkčně využitých podstřešních prostor pro bydlení, charakteru podkroví. Součástí posudku je listina na č.l. 601-602, coby součást projektu na úpravu domu č.p. 13 z roku 1970 (tato listina sama je výsek z výkresu „Situace 1:1000, Zřízení bytové jednotky, schváleného v odboru pro výstavbu okr. nár. výboru v [adresa] za podmínek výměru ze dne 8. 6. 1972, který je již citován shora). Z ní vyplývá, že již v roce 1970 měl dům tvar písmene L, měl část obytnou (soudem také označovanou jako „rohová část a boční část přiléhající k hlavní silnici“) a část neobytnou, sestávající z dílny, garáže a sklepa, přičemž ve spojovací zdi mezi oběma částmi, vymezené na č.l. 601 i (soudem poznamenanými) písmeny A a B, byly v té době dveře, které obě části spojovaly.

77. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že to, čemu v posudku říká „obytná část“, je rohová část budovy čp 13 a její boční část přiléhající k hlavní silnici. To, čemu v posudku říká „dílna“ je boční část přiléhající k vedlejší silnici. Je to ta část objektu, která je na výkresu na čl. 601 vymezena nahoře od spojovací zdi, tj. jako ta část objektu, která je označena jako dílna, sklep a garáž. Má tvar obdélníku. Při označování částí vyšel z označení této boční části z projektové dokumentace na čl. 601 spisu. Při rekonstrukci nedošlo k odstranění spojovací zdi mezi rohovou částí budovy a dílnou, kdy jde o zeď označenou na č.l. 601 spisu body A a B.. To znalec zjistil při místním šetření, kdy tloušťka této zdi je větší, než tloušťka nově přistavěných zdí obytné části budovy. Dnes je na místě omítka. Na místním šetření bylo znalci sděleno, že ke zdi bylo při rekonstrukci něco přistaveno, tím si znalec není jist, myslí si, že v projektové dokumentaci byla uvažována nová spojovací zeď, tj. že ta původní bude během rekonstrukce zbořena. K zachování původní spojovací zdi vedlo patrně i to, že dílna má klenbový strop, což je tradiční konstrukce, která je náchylná na zásahy, takže se při realizaci řeklo, že se tam ta spojovací zeď nechá. Při odstraňování původní spojovací zdi hrozilo i zhroucení původních klenbových stropů. Mohly v tom hrát roli i finance, zeď patrně nevykazovala statické vady. Znalec nenašel žádný doklad o tom, že by při rekonstrukci došlo ke zbourání původní spojovací zdi. Ke snížení obvodových zdí dílny pod úroveň stropu prvního nadzemního podlaží při rekonstrukci budovy v roce 2004 – 2005 nedošlo. Znalec nedovede určit z poskytnutých materiálů, zda ve spojovací zdi byl v době rekonstrukce v roce 2004 – 2005 zazděný dveřní otvor. Jestli jsou v dokumentaci na čl. 601 spisu uvedeny dveře mezi obytnou částí a dílnou, tak tam byly. Znalec neví, zda je uvedená spojovací zeď nosná. Pokud je během rekonstrukce odhalena původně vnitřní zeď objektu, tak objekt dokáže nějakou dobu fungovat i při vystavení takové původní vnitřní zdi povětrnostním vlivům. Pokud tam funguje střecha, tak na samotné zdi oprší omítka, ale jinak to spojovací materiál vydrží a taková zeď může fungovat jako vnější zeď. Znalec dále vypověděl, že co se týče celkové délky obvodových zdí, které byly při rekonstrukci odstraněny, tak s přihlédnutím k tomu, že byla odstraněna obytná část, s výjimkou spojovací zdi s dílnou, tak odstraněno bylo 52,65 metrů obvodových zdí budovy č.p.

13. Zachovány byly obvodové zdi dílny (tj. s výjimkou spojovací zdi), tj. zachováno bylo 30,8 metrů obvodových zdí. Spojovací zeď měřila 9 metrů. Znalec se dále opravil, že s ohledem na to, že délka obvodové zdi v nejhornější části výkresu na čl. 601 spisu (označené body C a D) činí 9 metrů, tak během rekonstrukce nebylo zachováno 30,8 metrů obvodových zdí (dílny) ale 32 metrů. Pokud jde o rozdíl mezi kubaturou 38,3 m3 v částku „dílna“ na čl. 580 a kubaturou 41,1 m3 v části dílna na čl. 581 spisu, tak tento rozdíl je daný vyšší výškou stropu této části objektu po rekonstrukci a zmenšením otvorů, resp. může být daný snížením úrovně podlah. Při práci znalec vycházel primárně z výkresu uvedených v přílohách znaleckého posudku, něco na místě zaměřoval v rámci místního šetření. Žádné diskrepance neobjevil. Tloušťku zdi vzal z projektu na čl. 601 spisu. Praxe je taková, že při výpočtu kubatury obvodových zdí se odečítají okenní a dveřní otvory. Podle znalce byla spojovací zeď mezi obytnou částí a dílnou z hlediska statického natolik mohutná, že unesla stavbu přístavby. Šlo tedy stavět tak, že tato spojovací zeď nebyla doplněna o další nově přistavenou zeď. To, jestli byla spojovací zeď při rekonstrukci zbořena, se již zpětně posoudit nedá. To, zda zdivo ve spojovací zdi bylo při rekonstrukci odstraněno a vyměněno, by bylo spojeno s destrukčními zkouškami, kdy zeď by musela být navrtána, což by si vyžádalo náklady min. 20 000 Kč. Z obsahu spisu indicie, která by dokladovala, že k odstranění spojovací zdi došlo, nevyplývá. Sám znalec trval na svém závěru, že k odstranění této zdi nedošlo. Jde-li o vzdálenost vyznačenou na čl. 602 body E a F, tak ve výkresu není uvedena kóta, avšak tuto vzdálenost jde určit jako 2,7 metru poměrem měřítka. Délku obvodových zdí, které byly při rekonstrukci v roce 2004 – 2005 odstraněny, lze vyčíst z výkresů na čl. 601 a 602 spisu, při vědomí toho, že obytná část byla odstraněna a zůstala dílna. Pokud při výslechu znalce došlo při výpočtu k chybě, tak postupem shora naznačeným se lze dobrat správné hodnoty.

78. Protože výpočet znalce stran celkové délky obvodových zdí odstraněných a zachovaných při rekonstrukci domu č.p. 13 byl zatížen chybou v důsledku skutečnosti, že ne všechny části obvodových zdí na výkresu na č.l. 601 spisu byly okótovány, učinili účastníci řízení nesporným, že z celkového obvodu obvodového zdiva o délce 92,38 m bylo zbouráno 64,56 % a nezbouráno zůstalo 35,44 %. Dále účastníci učinili nesporným, že spojovací zeď (vymezená písmeny A a B na výkresu na č.l. 601 spisu) mezi obytnou částí a „dílnou“ nebyla během stavebních prací zbourána. Dnes je dvojitá, tj. byla zesílena přistavěním další zdi. Účastníci rovněž učinili nesporným, že stropy v dílenské části byly během rekonstrukce zachovány.

79. Z jiných provedených důkazů soud skutkově významná tvrzení nečerpal (zásadně proto, že se týkaly té části předmětu řízení, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto). Jiné navržené důkazy soud neprovedl, neboť na základě shodných tvrzení účastníků a již provedených důkazů byl skutkový stav zjištěn v rozsahu, který postačuje pro rozhodnutí ve věci samé, a od provedení dalších důkazů si již nebylo možno slibovat další relevantní objasnění věci.

80. Jak již bylo uvedeno shora, předmětem řízení zůstaly požadavky na určení, že budova č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 zapsaná na LV č. [hodnota] (dříve zapsaná na LV č. [hodnota]) pro obec a katastrální území [adresa] je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů (žalobkyně a žalovaného 1) a že není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1).

81. Žalobkyně doložila, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť nemovitá věc k níž se domáhá určení, že je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), tj. budova č. p. 13 na pozemku p. č. st. 161 v k.ú. [adresa], je zapsána ve prospěch výlučného vlastnictví třetí osoby – žalované 2), ovšem jen proto, že ji na ni žalovaný 1) Darovací smlouvou a Smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 převedl (budova č.p. 13 vše v k.ú. [adresa]), přičemž žalobkyně se dovolala neplatnosti darovací smlouvy a ohledně této nemovité věcí tvrdí, že je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Existenci naléhavého právního zájmu v tomto případě připustil i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. [spisová značka], kde uzavřel, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů. Tam, kde by ani soudní vypořádání společného jmění manželů nemohlo stav uvedený ve veřejném seznamu, kterým je katastr nemovitostí, změnit, tj. ve vztahu k pozemkům nyní v katastru nemovitostí evidovaným na žalovanou 2), je již skutečnost, že jsou evidovány na žalovanou 2), ačkoliv žalobkyně tvrdí, že ve skutečnosti jsou podle práva v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), dokladem o existenci naléhavého právního zájmu ve vztahu k požadovanému určení, neboť knihovní vlastník neodpovídá dle žalobkyně vlastníku skutečnému. Jde-li pak o určení, že budova č.p. 13 stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), spočívá naléhavý právní zájem ve skutečnosti, že na budově č.p. 13, o níž žalobkyně tvrdí, že je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), vázne dle zaknihovaného stavu závada – věcné břemeno, která již sama o sobě představuje skutečnost mající vliv na obvyklou cenu uvedené budovy, když zaknihovaný stav je i zde podle tvrzení žalobkyně v rozporu se skutečným stavem právním.

82. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen jako „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

83. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „obč. zák.“), předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 119 odst. 1 obč. zák. věci jsou movité nebo nemovité. Podle § 119 odst. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

84. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím, obvykle při současném odstranění zdiva příček.

85. Soud má i po doplnění dokazování za prokázané, že dům č.p. 13 a pozemek p.č. St. 161, na němž tento dům stojí, nabyl žalovaný 1) do výlučného vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2003, kterou mu tyto nemovité věci darovali jeho rodiče. Smlouvu takto uzavřenou má za platnou smlouvu darovací ve smyslu § 628 a násl. obč. zák. Manželství žalobkyně a žalovaného 1) bylo uzavřeno dne 21. 1. 2001 a ke dni uzavření smlouvy trvalo, ale podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák, účinnému ke dni uzavření darovací smlouvy (viz již citovaný § 3052 odst. 2 o.z.), byla pro majetek nabytý za trvání manželství darem stanovena výluka a takový majetek se součástí společného jmění manželů nestal. To ostatně žádný z účastníků nesporoval. Žalobkyně však namítala, že budova č.p. 13, tak, jak existovala v době darování žalovanému 1), přestala v průběhu rekonstrukce tohoto domu prováděné v roce 2004 existovat jako věc v právním smyslu, a na jejím místě vznikla nová budova č.p. 13 jako nová, samostatná věc v právním smyslu. Pokud by tento závěr žalobkyně obstál, vznikla by stávající budova č.p. 13 v k.ú. [adresa] za trvání manželství žalobkyně a žalovaného 1) a stala by se, pokud by zde nebyla dána některá ze zákonných výluk, podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (neboť k rekonstrukci domu došlo za účinností obč. zák., k tomu opět viz § 3052 odst. 2 o.z.) součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Výše uvedený závěr žalobkyně však podepsaný soud nesdílí. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by budova č.p. 13 v k.ú. [adresa], jak ji v roce 2003 nabyl žalovaný 1) od svých rodičů do svého výlučného majetku, přestala později jako věc v právním smyslu existovat. Z hlediska právního jde o nadzemní stavbu, a tudíž soud věc poměřil právními závěry přijatými Nejvyšším soudem v citovaném rozsudku ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. [spisová značka]. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím, obvykle při současném odstranění zdiva příček. V rozsudku ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 2339/2021, potom Nejvyšší soud ČR uzavřel, že stavby občanského vybavení a ve zcela převažující většině i stavby sloužící výrobním účelům zanikají vždy destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním nadzemním podlažím (obvykle při současném odstranění zdiva příček), v důsledku čehož zaniká stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby. Z hlediska posouzení otázky zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce pak tvoří součást stavby nové, nebo nezanikla a nově zbudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku původní stavby je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné či částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru uvedených zásahů. Nezanikla-li původní stavba při stavebních úpravách, potom logicky platí, že vše, co k ní v důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky § 120 obč. zák. („přístavba“, „nadstavba“, „vestavba“), se stává součástí původní stavby, a není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily resp. změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přestavbě, právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, nemá vliv na trvání její existence coby věci v právním smyslu; stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy. Přestavba budovy může být provedena mnoha různými způsoby a také s ohledem na vývoj stavebních technologií nelze soudu upřít možnost úvahy při posouzení toho, zda určitý konkrétní výsledek stavební činnosti je již věcí v právním smyslu, respektive zda během přestavby došlo k zániku původní stavby či nikoli; pro všechny v úvahu přicházející případy též nelze stanovit zcela přesná kritéria. Je tedy zřejmé, že posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, respektive zda došlo k zániku původní stavby, je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha vychází ze skutkových zjištění učiněných v řízení. Konečně pak Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. IV. ÚS 500/2000, uzavřel, že pokud zůstavší, demolicí nedotčená, část objektu, stavbou jako věcí v právním smyslu zůstala i nadále, potom platí, že vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací přiroste ke stávající či zůstavší stavbě, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila zůstavší stavba, a to bez ohledu na výši nákladů vynaložených při dalších stavebních pracích. Pro posouzení zániku původní stavby není tedy relevantní, co bylo nově vybudováno, ale to, co bylo odstraněno, a zda navzdory částečné demolici objektu si část tohoto objektu podržela povahu stavby. V projednávané věci došlo při rekonstrukci domu č.p. 13 k úplnému odstranění rohové části a boční část budovy přiléhající k hlavní silnici (tzv. „obytná část“ ve znaleckém posudku), kdy v důsledku toho bylo zbouráno 64,56 % z celku obvodového zdiva a zachováno bylo 35,44 %. Boční část přiléhající k vedlejší silnici („dílenská část“ ve znaleckém posudku) zbourána nebyla. Na tuto boční část bylo nastavěno několik řádek zdiva, další vrstva stropu (při zachování původních stropních konstrukcí) a nová střecha, avšak dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží bylo u této boční části zachováno. K destrukci obvodových zdí pod úroveň stropu nad prvním podlažím nedošlo, a to ani v části spojující rohovou a boční část, kde nedošlo k odstranění, ale ke zdvojení zdiva. Z provedeného dokazování vyplynulo, že po odstranění rohové části a boční části přiléhající k hlavní silnici si zbývající, nezbouraná část domu zachovala charakter stavby v právním smyslu a mohla jako stavba existovat i fakticky, když původně vnitřní spojovací zeď mezi rohovou částí a boční částí mohla dle znalce fungovat i jako zeď vnější. Šlo nepochybně o výsledek stavební činnosti člověka, měla materiální povahu, byla vymezitelná vůči okolnímu pozemku, měla samostatnou hospodářskou funkci (kdyby nic jiného, mohla sloužit jako dílna nebo sklad, ve kterém by uložené věci byly chráněny před povětrnostními vlivy) a vyznačovala se kompaktností materiálu (byla zděná). Při posuzování míry zásahů do původní stavby v rámci úvahy, zda v důsledku těchto zásahů pozbyla povahu stavby coby věci v právním smyslu, nelze mechanicky vycházet z procentuálně vyjádřeného úbytku obvodových zdí nebo stavebních konstrukcí jako takových. Nelze tedy uzavřít, že je-li například odstraněno 50,1 % obvodových zdí, jde již o odstranění většiny původní stavby a ta jako věc v právním smyslu zanikla. Míru zásahů do původní stavby je nutno v každém jednotlivém případě posoudit komplexně, a to i s přihlédnutím k tomu, zda je zda je účelné a odpovídající zvyklostem právního styku určitému výsledku stavební činnosti v dané podobě status věci v právním smyslu přiznat či nikoliv. Smyslem přiznání určitým konkrétně vymezeným úsekům objektivní reality statusu právní věci je poskytnout subjektům práva právní jistotu v tom ohledu, nad jakou výsečí reality mají právem uznané panství, a usnadnit právní styk při převádění tohoto panství. V poměrech projednávané věci nedošlo k tomu, že by v průběhu rekonstrukce nestála na místě domu č.p. 13 žádná stavba coby věc v právním smyslu. Závěr, že v okamžiku, kdy byla zbořena rohová část a boční část přiléhající k hlavním silnici, zanikl původní dům č.p. 13 jako věc v právním smyslu a na jeho místě vznikla nová věc – stavba v právním smyslu v rozsahu původní boční části přiléhající k vedlejší silnici, je se shora vyloženými zásadami účelnosti a obvyklostmi v právním styku v nepochybném rozporu. Pokud stavebník svůj dům toliko přestavuje (což bylo v projednávané věci prokázáno a sám to i jasně deklaroval orgánům státu), nelze po něm rozumně požadovat, aby si dával pozor na každou odstraněnou cihlu, aby nechtěně nezapříčinil zánik původního domu jako věci v právním smyslu – a s tím zánik veškerých právních vztahů se k této věci vážících, ať už veřejnoprávních nebo soukromoprávních. Při rekonstrukcích domů by to znamenalo provádět rekonstrukci po drobných částech, tak, aby v každém jednotlivém okamžiku stavba neztratila povahu věci v právním smyslu. Záměr zapříčinit zánik stavby jako věci v právním smyslu při pouhé přestavbě domu však stavebník nesleduje a nesledují jej ani subjekty stojící na opačné straně uvedených vztahů, které se k uvedené věci v právním smyslu upínají; ve svém důsledku potom takový přístup vede pouze k nechtěným a nežádoucím poruchám občanskoprávních vztahů. To je dle soudu ratio, z něhož vyplývají právní závěry přijaté Ústavním soudem ČR ve shora citovaném nálezu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. IV. ÚS 500/2000. Dovedeno do důsledků, mohly by při přestavbách domů nastávat i situace, kdy původní dům jen na několik hodin přestane být věcí v právním smyslu, a poté se stane novou věcí v právním smyslu, se všemi právními důsledky z toho plynoucími. Takové změny v právních vztazích však zákonodárce zjevně na mysli neměl. Dům č.p. 13 byl minimálně od 70. let 20. století jedinou stavbou – věcí v právním smyslu – ve tvaru písmene L. Šlo o jeden faktický hospodářský celek; na tom nic nemění skutečnost, že v době před zahájením rekonstrukce se do boční části domu vcházelo samostatným vchodem ze dvora, neboť původní dveře spojující rohovou a boční část domu byly v té době zazděny. Protože boční část přiléhající k vedlejší silnici nikdy neztratila povahu věci v právním smyslu, byla v ní právní identita domu č.p. 13 i během rekonstrukce zachována a tato rekonstrukce tedy skutečně byla toliko přístavbou (v rozsahu rohové části a části přiléhající k hlavní silnici), resp. přístavbou a rekonstrukcí (v rozsahu boční části přiléhající k vedlejší silnici) budovy č.p.

13. Z hlediska právního šlo i po rekonstrukci stále o tu samou věc, která byla žalovanému 1) darována do jeho výlučného vlastnictví. Následně se ke dni 1. 1. 2014 podle § 3054 o.z. s ohledem na shodné vlastnictví žalovaného 1) k budově č.p. 13 i pozemku p.č. St. 161, na kterém je postavena, stala uvedená stavba součástí uvedeného pozemku a přestala jako samostatná věc v právním smyslu existovat. Již zde je s ohledem na shora uvedené možné uzavřít, že žaloba je v části, v níž se žalobkyně domáhala požadovaného určení ve vztahu k budově č.p. 13 v k.ú. [adresa], nedůvodná, neboť k součásti věci vlastnictví (ať už ve formě výlučného vlastnictví nebo některé z forem spoluvlastnictví, včetně společného jmění manželů) z povahy věci určit nelze. Vedle toho, jak vyplývá ze shora uvedeného, výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161 včetně jeho součásti, kterou je dům č.p. 13, byl po celou dobu, od okamžiku, kdy jej od svých rodičů nabyl (tehdy ještě s domem č.p. 13 existujícím jako samostatná věc v právním smyslu), do doby, kdy jej převedl na žalovanou na základě Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020, žalovaný 1), a tato nemovitá věc ani žádná z jejich součástí tedy není součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1). Shora uvedené závěry nemůže zvrátit ani ojedinělé označení domu č.p. 13 jako novostavby ve zprávě o revizi elektrického zařízení dle ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 č. zprávy 23758/05-2, když tato je z oboru revize elektrických zařízení a způsob, jakým je v ní dům označen, je tak pro posouzení věci nepodstatný.“ Soud má za prokázané, že žalobkyně vnesla vůči oběma účastníkům Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 námitku neplatnosti z důvodu uvedeného v § 714 odst. 2 o.z., tedy pro absenci souhlasu žalobkyně s uvedenými právními jednáními. Protože však žalovaný 1) byl v okamžiku uzavření Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161, nebylo zde disponováno s majetkem ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1), souhlas manželky nebyl zapotřebí a námitka neplatnosti proto nemohla vyvolat právní účinky. Rovněž námitku neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z. neshledal soud pro věc rozhodnou (viz níže). Darovací smlouva a Smlouva o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020, jsou platnými právními jednáními ve smyslu § 2055 a násl. o.z. – darovací smlouva), resp. § 1260 a násl. o.z. – smlouva o zřízení služebnosti).

86. Soud se dále zabýval tím, zda má na shora uvedené závěry dopad námitka neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z.. I zde má soud za prokázané, že žalobkyně takovou námitku z uvedeného důvodu vůči oběma účastníkům uvedené smlouvy vznesla. Podle § 747 odst. 1 o.z. má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Podle § 747 odst. 2 o.z. Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání. V případě převodu pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] na základě Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020, tento pozemek žalovaný 1) převáděl na žalovanou 2) coby svůj výlučný majetek. V případě neplatnosti uvedené darovací smlouvy by platilo, že tento pozemek, včetně jeho součásti, tj. budovy [právnická osoba], nepřestal být výlučným vlastnictvím žalovaného 1). Požadovaného určení i zde nelze dosáhnout. Vedle toho pak platí, že ochrana stanovená § 747 o.z. již žalobkyni nesvědčí, neboť její manželství se žalovaným 1) již zaniklo.

87. Jde-li o požadované určení, že budova č.p. 13 stojící na pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] není zatížena právem věcného břemene užívání vloženého do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1), zde nemůže být žaloba shledána důvodnou již proto, že budova č.p. 13, jak bylo již vyloženo shora, není samostatnou věcí v právním smyslu (je součástí pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa]) a věcné břemeno užívání vložené do katastru nemovitostí pod sp. zn. V-3926/2020-602 ve prospěch žalovaného 1) vázne na pozemku p.č. St. 161 (a na pozemku p.č. [hodnota], ale to je pro věc bez významu). Vedle toho, pokud vyjdeme ze závěru, že žalovaný 1) je výlučným vlastníkem pozemku p.č. St. 161, nebylo jeho právní jednání – Darovací smlouva a Smlouva o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 – podmíněno souhlasem žalobkyně coby jeho tehdejší manželky podle § 714 odst. 2 o.z. I když se tedy žalobkyně neplatnosti této smlouvy (resp. dvou smluv) z uvedeného důvodu vůči oběma jejím účastníkům dovolala, což má soud za prokázané, nemůže mít její námitka žádné právní účinky, neboť zde nebylo disponováno s majetkem ve společném jmění manželů. I zde se soud zabýval námitkou neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 z důvodu uvedeného v § 747 o.z. Ani v tomto případě ji však důvodnou neshledal. Zřízením služebnosti užívání, jak to žalovaný 1) spolu se žalovanou 2) učinili citovanou smlouvou o zřízení služebnosti ve prospěch užívání části pozemku p.č. St. 161 v k.ú. [adresa] ve prospěch žalovaného 1) a jeho rodiny, není bydlení manželů ani rodiny znemožněno, ani ohroženo. Zřízení této služebnosti spíše takové bydlení, na pozemku, který patří třetí osobě, umožňuje či usnadňuje. Vedle toho žalovaný 1) zajistil žalobkyni a její rodině bydlení, které je po všech stránkách obdobné tomu dosavadnímu; fakticky je totožné, neboť žalobkyně s rodinou žila i po uzavření darovací smlouvy nadále za stejných podmínek v domě č.p. 13 (a žije v něm doposud). Žalovaná 2) coby vlastník pozemku p.č. St. 161 byla a je s bydlením žalobkyně v uvedeném domě srozuměna, a to přesto, že žalobkyně a žalovaný 1) již nejsou manželé a ochrana stanovená § 747 o.z. již žalobkyni nesvědčí. Aniž by se proto musel soud zabývat splněním dalších kumulativně stanovených podmínek uvedených v § 747 odst. 1 o.z., může uzavřít, že o porušení zákazu stanoveného v § 747 odst. 1 o.z. se nejedná a námitka neplatnosti uvedené smlouvy nemůže být shledána důvodnou.

88. Namítá-li konečně žalobkyně, že jednání žalovaného 1) spočívající v uzavření obou předmětných darovacích smluv a smluv o zřízení věcného břemene je účelové, k tomu soud podotýká, že žalovaný 1) takto disponoval svým výlučným majetkem; o vyvádění majetku náležejícího do společného jmění manželů (tzv. „odklánění“) se tedy nejedná.

89. Na základě shora uvedeného soudu nezbylo, než žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku coby nedůvodnou zamítnout (výrok I.).

90. K tomu soud pouze na okraj poznamenává, že pokud by bylo možné uzavřít, že během rekonstrukce zanikla budova č.p. 13 jako věc v právním smyslu a na jejím místě vznikla nová budova jako věc v právním smyslu, bylo by na místě žalobě vyhovět, neboť žalobkyně vznesla vůči oběma smluvním stranám námitku relativní neplatnosti Darovací smlouvy a Smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 24. 4. 2020 ve smyslu § 714 odst. 2 o.z., a převod nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jakož i její zatížení věcným břemenem (resp. služebností) užívání, není běžnou záležitostí týkající se společného jmění nebo jeho součástí, a vyžaduje tak souhlas obou manželů, který v dané věci nebyl ze strany žalobkyně dán. Šlo by proto v takovém případě o smlouvu (resp. smlouvy) neplatnou a dům č.p. 13 by nadále byl v zaniklé, avšak nevypořádaném společném jmění žalobkyně a žalovaného 1) a nebyl by zatížen předmětnou služebností.

91. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. Kdyby soud rozhodoval podle § 142 o.s.ř., tedy podle procesního úspěchu účastníků ve věci, došel by k závěru, že ohledně pozemků, stran nichž účastníci řízení uzavřeli částečný smír, nelze poměr úspěchu a neúspěchu určit právě s ohledem na specifickou povahu soudního smíru, který je založen právě na společné vůli účastníků do fáze, kdy soud rozhoduje o tom, jak jsou v řízení úspěšní, nedojít. Ohledně zbylé části předmětu řízení by soudu nezbylo než konstatovat, že žalobkyně je procesně neúspěšná (částečné zastavení řízení pro zpětvzetí, zamítnutí žaloby) a uložit jí nahradit odpovídající náklady řízení žalovaných. Soud však přihlédl ke specifické povaze řízení, kdy účastníky jsou bývalý manžel a manželka a manželova matka, kteří cca dvacet sdíleli jeden dům, tvořili rodinu a také o ni a o její majetek, každý svým způsobem, pečovali. Dalším rozhodujícím faktorem jsou zde majetkové poměry žalobkyně, kdy tato je usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 1. 7. 2020, č.j. [spisová značka], v rozsahu 95 % osvobozena od placení soudních poplatků. Žalobkyně v současnosti pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 400 Kč čistého měsíčně, jiné příjmy nemá. Na základě shora uvedeného soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím nepřiznal (výrok II.) a ze stejných důvodů nepřiznal náhradu nákladů řízení ani České republice (výrok III.).

Poučení