15 C 131/2024 - 146

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město zastoupený [Jméno žalované], se sídlem [Adresa žalované]. 42, Praha 2 o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 793, [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady řízení ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal odškodnění za nezákonné trestní stíhání s odůvodněním, že vystaven trestnímu stíhání zahájenému podle § 160 odst. 1 tr. řádu na základě usnesení policejního orgánu [právnická osoba], Služby kriminální policie a vyšetřování, územního odboru [adresa], č. j. [adresa]-[Anonymizováno]/TČ-[Anonymizováno]-040981 ze dne [datum], pro skutek právně kvalifikovaný jako porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b tr. zákoníku s trestní sazbou v rozsahu odnětí svobody bezprostředně spojeného s mnohaletým přímým výkonem ve věznici na až 5 let, případně také peněžitým trestem, zákazem činnosti. Okresního státního zastupitelství v Teplicích, sp. zn.: 2 ZT [Anonymizováno]/2021, finálně bylo ve věci poškozeného rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č. j. 2 ZT [Anonymizováno]/2021 - 252 tak, že se trestní stíhání obviněného poškozeného podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavuje. Od zahájení trestního stíhání poškozeného, kdy celé trestní řízení trvalo takřka 2 a půl roku, byl dnešní žalobce vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře v délce trvání až pěti let, a uvedení trestu v rejstříku trestů, případnému peněžitému trestu, hrozbě zákazu činnosti, ukončení činnosti v postavení člena zastupitelstva města [adresa], jakož i v dalších veřejnoprávních korporacích, taktéž s tímto spojené narušení jeho veřejné společenské činnosti, přičemž toto, stejně tak pohled okolí na něj – stíhanou osobu pro tvrzenou majetkovou trestnou činnost při správě cizího – zde městského – majetku, to vše ve vztahu k velké částce peněz v řádu miliónů Kč, jednání v očích společnosti tedy zvláště zavrženíhodné, což mělo nepříznivý vliv na jeho psychický stav, rodinný život a okolí, který není dobrý do současné doby a vyústil v již nyní dlouhodobé psychické a zejména pak vážné zdravotní problémy. Následky traumatizace z nezákonného rozhodnutí se nepromítají jen na samotného poškozeného, ale také na jeho rodinu, i když ta nebyla jejím přímým terčem. Průvodním dopadem je i negativní zásah do intimní sféry života poškozeného. Trauma má současně tělesnou linku, což se nutně a pochopitelně také negativně projevilo bohužel velmi zásadním způsobem v jeho zdravotním stavu, a to v mimořádně závažném onemocnění poškozeného. Mimořádný vliv běhu událostí celého řízení na osobu poškozeného a jeho okolí, v průběhu času byl poškozený žalobce reálně prakticky a až trýznivě limitován a frustrován ve svém dalším životě, od zahájení trestního stíhání byl poškozený vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře v délce trvání až pěti let a uvedení trestu v rejstříku trestů, hrozbě ukončení zastupitelské činnosti a také náhrady škody v řádech milionů, byl vystaven psychickému tlaku na svou osobu. Byly narušeny soukromé, rodinné, pracovní a další sféry jeho života a v neposlední řadě byl vystaven veřejnému opovržení, když z pohledu okolí, tedy v očích společnosti byl poškozený postaven do role zvláště zavrženíhodné, to zejména s ohledem na stav, že poškozený byl pro stíhán tvrzenou majetkovou trestnou činnost při správě cizího – zde městského – majetku, to vše ve vztahu k velké částce peněz v řádu miliónů Kč. Nejednalo o složitou kauzu, když celý proces trestního řízení byl veden sice policejním orgánem i dozorujícím státním zástupcem, nicméně zřejmě z důvodu elementární neznalosti právního prostředí teorie i praxe výkonu veřejné správy a samosprávy, kde v případě, že by bylo dopřáno sluchu dnes poškozenému, pak by trestní stíhání nebylo vůbec započato. Samotný dopad na poškozeného žalobce, který v inkriminované době byl právě zastupitelem města, takto s negativním dopadem nejen do osobních, rodinných, ale i společenských poměrů, dále i člověka, který nikdy nepřišel do vlastního konfliktu s trestním zákonem, neustále pronásledovaný veřejným tlakem i pohledem jeho okolí, jelikož tak řečené veřejné mínění v zásadě bezohledně nectí od počátku presumpci neviny v rámci jak již ukázáno excesivního trestního řízení a prakticky dochází vystavení takové nevinné osoby společenskému opovržení.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok. Ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci. Pokud byl žalobce nucen začít užívat uklidňující prostředky kvůli psychickým problémům, tak toto ničím nedokládá. Žalobce uvádí, že toto vyústilo v mimořádně závažné onemocnění, avšak neuvádí, o jaké onemocnění se má konkrétně jednat. Žalobce zmiňuje, že trestní řízení bylo podporováno veřejnými i sdělovacími prostředky, avšak články o existenci medializace nedokládá. Co se týče tvrzené medializace, tak žalovaná uvádí, že neodpovídá za práci či způsob prezentace případu médii. Medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Stran přerušení příčinné souvislosti medializace věci a odpovědnosti státu za škodu při takové medializaci se zabýval již Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Jestliže některé sdělovací prostředky o žalobci jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly, nechť se domáhá nápravy u nich. Žalobce netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. V neposlední řadě je třeba uvést, že i přes to, že žalobce uvádí, že došlo k narušení jeho veřejné společenské činnosti a jeho údajné jednání bylo v očích společnosti vnímáno jako zvláště zavrženíhodné, tak je v současné době členem kontrolního výboru města Krupky. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by byla pověst žalobce trestním stíháním zásadně poškozena. Žalovaná si dále dovoluje poukázat na skutečnost, že trestní stíhání bylo zastaveno v přípravné fázi trestního řízení, tj. ve fázi neveřejné. Tvrzení žalobce, že řízení ze strany PČR a dozorujícího státního zastupitelství bylo vedeno tak, aby vyústilo k odsouzení dosud netrestaných lidí k mnohaletým trestům, je silně zavádějící. Jelikož věc byla skončena v přípravném řízení a nebyla tak podána ani obžaloba, žalobce nemůže vědět, jakým způsobem by jí chtěl státní zástupce koncipovat a co by v ní navrhoval. Mimoto jak je známo, o vině a trestu rozhoduje soud, nikoliv státní zástupce. Zároveň je nutné uvést, že nelze srovnávat případ žalobce s případy jiných osob, jejichž trestní věc byla projednávána před soudem, kdy jsou dopady do jejich osobní sféry daleko větší. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalovaná vyslovenou omluvu i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. [právnická osoba] přihlédnutím ke shora uvedenému soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

4. Z listiny usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce [právnická osoba], Služby kriminální policie a vyšetřování, územního odboru [adresa], č. j. [adresa]-171/TČ-[Anonymizováno]-040981 ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobce byl stíhán pro skutek právně kvalifikovaný jako porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b tr. zákoníku.

5. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne [datum], č. j. 2 ZT [Anonymizováno]/2021 - 252 má soud za prokázané, že se trestní stíhání obviněného poškozeného podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavuje.

6. Z listiny Vyloučení člena z hnutí SPD má soud za prokázané, že došlo v přímé souvislosti s trestním stíháním žalobce k jeho vyloučení z hnutí SPD dne [datum].

7. Z lékařských zpráv s označením ambulantní nález s datem vyšetření [datum], ambulantní správa [právnická osoba]. – Masarykova nemocnice v [adresa], o.z. , s datem vyšetření [datum], ambulantní zpráva ze dne [datum], ambulantní zpráva ze dne [datum], ambulantní zpráva urologie, ze dne [datum], propouštěcí zpráva ze dne [datum], s propouštěcí zpráva Masarykovy nemocnice v [adresa] s datem příjmu [datum], propouštěcí zpráva s datem příjmu [datum], propouštěcí zpráva Kliniky urologie robotické chirurgie s datem příjmu [datum], propouštěcí zpráva k datumu příjmu [datum] onkologického oddělení, propouštěcí zpráva onkologického oddělení k datumu příjmu [datum], kde byla prováděna chemoterapie, propouštěcí zpráva s datem příjmu [datum]. konziliární nález onkologie s datem vyšetření [datum], konziliární nález s datem vyšetření [datum], lékařská zpráva ze dne [datum], lékařská zpráva s datem [datum], lékařská zpráva ze dne [datum], týkající se právě vždy urologie, lékařská zpráva ze dne [datum], lékařská zpráva ze dne [datum], lékařská zpráva ze dne [datum], lékařská zpráva s datem [datum], lékařská zpráva s datem vyšetření [datum], lékařská zpráva ze dne [datum], týkající se vyšetření močového měchýře a účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že žalobce od roku 2021 trpěl onemocněním rakoviny močového měchýře, podrobil se operaci a chemoterapii.

8. Z lékařská zpráva urologie ze dne [datum] má soud za prokázané, že ošetřující lékař [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, k dotazu žalobce uvádí, zdali souvislost rakoviny mohla být se stresem v rámci neoprávněného trestního stíhání, že stres se obecně bere za rizikový faktor, ale blíže nedokáže specifikovat, nejčastější rizikový faktor pro rakovinu močového měchýře je kouření, nebyla u pacienta nikdy zjištěna.

9. Z listiny Mimořádné vydání Teplického deníku ze soboty 3. července až úterý [datum], má soud za prokázané, že vyšel článek: Obvinění zastupitelů rozdělilo Krupku, kauzu [adresa] sad část obyvatel považuje za vykonstruovaný, věří, že vedení města špatně hospodařilo, avšak jméno žalobce konkrétně v uvedeném článku uvedeno nebylo.

10. Z účastnické výpovědi a svědeckých výpovědí svědkyně [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], má soud za prokázané, že trestní stíhání žalobce zasáhlo do rodinného života žalobce, je introvert, nechtěl se rodinou o svém trestním stíhání bavit, jeho děti s e sním přestali intezivněji bavit, jeho děti byly terčem útoku na jejich sociálních sítích, které si musely nakonec smazat. Od doby trestního stíhání mají s manželkou oddělené ložnice. Manželka svědkyně [jméno FO] byla také jako ředitelka mateřské škody v Teplicích konfrontována s trestním stíháním ze strany rodičů dětí. Žalobce trestním stíháním zahořkl a stáhl se z veřejného života obce. Sice své volební období jako člen zastupitelstva dokončil, ale v průběhu byl vyloučen z politického hnutí SPD a v dalších volbách se již nebyl do zastupitelstva zvolen. Okolí se od něj částečně odvrátilo, slýchal narážky, že si nakradl miliony apod. V průběhu trestního stíhání byl operován pro národové onemocnění a podstoupil chemoterapii. Žalobce klade toto onemocnění do příčinné souvislosti s trestním stíháním.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 3 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

15. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda (či jiná újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

20. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne [datum]). Jiné, než odsuzující rozhodnutí, je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona.

21. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne [datum]).

22. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť trestní stíhání žalobce bylo skončeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Teplicích čj. 2 ZT 167/2021-252 neboť skutek není trestným činem.

23. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob – srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

24. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

25. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do cti, důstojnosti a dobrého jména žalobce, a částečně do jeho sféry rodinné, zdravotní a pracovní.

27. V daném případě byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b tr. zákoníku s trestní sazbou v rozsahu odnětí svobody ve věznici na až 5 let, případně také peněžitým trestem, zákazem činnosti. Trestní stíhání se odehrálo pouze v rovině vyšetřovací fáze, obžaloba nebyla podána. Trestní stíhání bylo obecně medializováno. Soud toto kritérium zohlednil tím, že vyšel u porovnávaných případů z trestné činnosti, která je co do povahy trestné činnosti shodná nebo plně porovnatelná.

28. Trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo dva roky a pět a obecně nelze dospět k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť tuto délku odůvodňuje zejména skutková složitost věci zejména na předmět trestního stíhání a také s ohledem na počet obviněných osob. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že zvolil k porovnání případy, které svou délkou korespondují s případem tímto.

29. Žalobce ve svých podáních specifikoval zásahy do osobnostní sféry tak, že popisoval zásahy do důstojnosti, cti, dobré pověsti a dobrého jména, které byly způsobeny zejména způsobem vedení a průběhem trestního řízení, které považoval od počátku za zbytečně vedené a zcela nedůvodné. Žalobce dále tvrdil zásahy ve sféře rodinného života a sociálního života. Pokud jde o rodinný život, pak tyto měly tyto spočívat zejména v tom, že byly ovlivněny životy nejbližších rodinných příslušníků, zejména manžely, která je ředitelkou mateřské školky a která tak byla v tomto postavení vystavena tomu, že musela vysvětlovat, proč je žalobce stíhán. Děti byly nucené smazat sociální sítě kvůli nenávistným komentářům. Dále žalobce tvrdil zásahy, pokud jde o sféru sociální vyvolané tím, že musel žalobce obecně hájit, proč je vůbec této situaci vystaven. A to jak kamarádům, známým tak i cizím lidem, kteří o kauze věděli z médií. Žalobce dále popisoval zásahy ve sféře zdravotní, spočívající v psychických obavách, úzkostech a stresu, a dále rovněž popisoval vliv na existující zdravotní problémy se nádorovým onemocněním. Došlo k zásahu do politického života žalobce, kdy byl vyloučen ze strany SPD a v dalších volbách již nebyl zvolen.

30. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že trestním stíháním bylo zasaženo do důstojnosti, cti, dobré pověsti a jména žalobce. Soud má pak za to, že došlo k dílčím, nikoliv však zásadním zásahům, ve sféře rodinného života a sociálního života, když žalobce nepopisoval konkrétní dopady, pouze v obecné rovině uváděl, že mu bylo nepříjemné, že jeho blízcí příbuzní, musí okolnosti jeho stíhání vysvětlovat, a stejně tak i on sám, že musel vysvětlovat příčiny svého trestního stíhání svým známým. Soud rovněž shledal zásahy, ve sféře zdravotní, projevující se zejména v stresu z výsledku trestního stíhání, nicméně konkrétní zásahy prokázány nebyly, resp. soud neshledal hospodárným postupem zjišťovat faktickou žalobce tvrzenou příčinnou souvislost mezi trestním stíhám a nádorovým onemocnění. Žalobce sám trestní stíhání se vznikem onemocnění spojuje. Je nepochybné, že trestním stíháním dochází ke stresu u každého poškozeného. Ani z lékařského vyjádření se přímo nepodává, že by trestní stíhání byla zásadní příčinnou vzniku onemocnění, zároveň se jedná také o časové souvislosti, když první příznaky žalobce zjistil záhy po zahájení trestního stíhání, tedy z obecného hlediska vývoje nádorových onemocnění příliš brzy nato, aby se vznik mohl dát obecně do souvislosti z trestním stíháním. Nesporným však je že, žalobce onemocněl a byl operován v době trestního stíhání. Stresová zátěž tak nutně obecně na celkový zdravotní stav žalobce v tomto období musela mít dopad a projevit se v celkové nedobré tělesné kondici. Závěrem soud uvádí, že neshledal zásahy do soukromí žalobce způsobené medializací kauzy, když nebylo prokázáno, že by tato byla vyvolána či zapříčiněna orgány činnými v trestním řízení, to vše za situace, kdy žalobce byl pouze obecně zmiňován v médiích, resp. soudu předloženém jediném článku v novinách.

31. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

32. Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, vyšel zejména z rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], která byla vynesena ve věci týkající se obžalovaných v téže kauze, konkrétně v řízeních vedených pod sp. zn. 10 C 48/2020-125, kde zdejší soud dospěl rovněž k závěru, že tamní poškození byli dostatečně odškodněni poskytnutím částky ve výši [částka]. Poškozený byl rovněž členem zastupitelstva obce a byl také společně s dalšími členy trestně stíhán za působení v zastupitelstvu. U poškozeného byly shledány psychické problémy, stres a úzkost, které se promítly do fyzických obtíží. Tamní poškozený byl bezúhonným. Trestní stíhání vyvolalo odsouzení ze strany veřejnosti, žalobce a rodina ztratili zájem o veřejný život. Trestní stíhání trvalo poměrně stejnou dobu a vedlo se pro stejný druh trestné činnosti. Rovněž u žalobce byly shledány zásahy ve sféře zdravotní, volnočasové a sociální a bylo poškozeno dobré jméno, čest a důstojnost. U žalobce navíc došlo k částečnému zásahu do sféry profesní a sféry rodinné, naopak v posuzovaném případě došlo k pravomocnému odsouzení tamního poškozeného, tedy lze uzavřít, že celkově byly zásahy obdobné a rovněž by tak měla být poskytnuta obdobná částka odškodnění.

33. Žalobcem uvedená judikatura týkající se odškodnění poškozené Vitáskové, Grygárka, Parkanové soud nehledal jako přiléhavé srovnávací případy, když jejich trestní stíhání byla dlouhé, bylo masivně a excesivně medializováno a jednalo se o vrcholné osobnosti české veřejné scény. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 26 C 37/2015, kdy se však jednalo o trestný čin podvodu s jinými následky v osobnostní sféře poškozeného.

34. Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem případu a v souvislosti se srovnávají judikaturou je na místě odškodnit žalobce částkou ve výši [částka]. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osč´ř, co do základu byl žalobce se svojí žalobou úspěšný, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení dle ust. § 9 odat. 4 pím. AT za úkony, převzetí zastoupení, podání žaloby a vyjádření á [částka], a 3x režijní paušál [částka] a dle AT a za úkon účast na jednání dne [datum] ve výši [částka] a režijní paušál á [částka] (celková délka řízení nepřesáhla 2 hodiny -11.10 hod až 13.07 hodin) a DPH. Soud přiznal žalobci cestovné dle § 3 odst.4 AT vozem AUDI A8 r.z. 7AC 6494, zdvih. objem 3.993 ccm, průměrná spotřeba 9,6 litrů benzín/100 km, sazba základní náhrady za používání silničního motorového vozidla od [datum] dle § 1 písm. b) vyhl. 475/2024 Sb. činí [částka]/1 km, cena pohonné hmoty dle § 4 písm. b) vyhl. 475/2024 Sb. činí [částka]/1 litr dne [datum] a to na trase [adresa] a zpět 2 x 100 km á [částka], celkem [částka] a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT dne [datum] cestou k jednání [adresa] půlhodin á [částka] celkem [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

36. O náhradě nákladů státu soud rozhodl sice výrokem IV. rozsudku, neboť na jednání soudu jej takto vyhlásil, když soudem nepředvolaný svědek [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] uvedl, že bude uplatňovat náhradu nákladů za podání svědecké výpovědi. Dne [datum] soudu osobně svědek sdělil, že náhradu neuplatňuje.

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Soud zároveň přiznal zákonný úrok z prodlení s počátkem běhu po uplynutí 6ti měsíční zákonné lhůty pro projednání nároku.