15 C 136/2018-176

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý [datum], a [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], oba naposledy bytem [adresa], bezpodílovými spoluvlastníky pozemků. p. [číslo] k.ú. [obec] u [obec] zapsaný v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Litoměřice.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobci domáhali určení, že vlastníky pozemků p. [číslo] katastrální území Chotěšov u Vrbičan, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, byli ke dni [datum] [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa]. V odůvodnění své žaloby uvedli, že [obec] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům (tehdy část parcely PK [číslo]) na základě přídělu [číslo] vymezeného ve výkazu přídělu pro katastrální území Chotěšov u Vrbičan. Předmětné pozemky byly vneseny do jednotného zemědělského družstva, jehož byli zůstavitelé členy. Přídělci byli za vlastníky považování i orgány reprezentujícími tehdejší státní moc, a přídělci neučinili žádný projev vůle, z něhož by bylo možno dovozovat zřeknutí se vlastnického práva. V dědickém řízení po přídělcích však nebyly předmětné pozemky projednány. Na základě ohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne [datum], bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalované k předmětným pozemkům, do té doby evidovaným na neznámého vlastníka. Žalobci dále tvrdili, že nahlédnutím na webové stránky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových u odkazu„ nedostatečně určitě identifikovaní vlastníci“ zjistili, že v tomto seznamu pozemku mají pozemky i jejich prarodiče: [obec] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození], naposledy bytem tamtéž, zemřelá dne [datum]. Jedná se o pozemkové parcely [číslo] o výměře 720 m2, [číslo] o výměře 912 m2 a [číslo] o výměře 8368 m2 (původně grafický příděl [číslo] – část parcely PK [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice). Tyto pozemky byly původně majetkem [jméno] [příjmení] dle zákona č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového, byly však zkonfiskovány a následně jako grafický příděl [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] dle § 9 odst. 4 a odst. 5 dekretu prezidenta republiky [číslo] ze dne [datum] přiděleny manželům [jméno] [celé jméno žalobce], nar. [číslo] a [jméno] [příjmení], nar. [číslo]. Ve výkazu přídělu pro katastrální území Chotěšov u Vrbičan je uvedeno, že ministerstvo zemědělství schválilo tento výkaz přídělu, pokud jde o rozdělení půdy s výhradami a za podmínek uvedených ve výnosu ministerstva zemědělství ze dne 9. 6. 1949 č.j. 53.198/47/IV/A-11 NPF. Příděl byl převzat od státu dne [datum], ale nezaplacen a později vnesen do JZD a dále přídělci neužíván, přičemž dědici se přídělu nevzdali. Výměna přídělu byla 1 ha. Součástí celkového návrhu úhrady, je vyčíslení úhrady za příděl ve výši [částka] ve staré měně. Oba přídělci s touto úhradou souhlasili, což je výslovně uvedeno a stvrzeno jejich podpisy. [obec] a [jméno] [celé jméno žalobce] se stali členy Jednotného zemědělského družstva ve [obec], do kterého i vnesli pozemky, které byly předmětem přídělu [číslo] nacházejícím se v katastrálním území Chotěšov u Vrbičan. Soulad výkazu přídělu se skutečností, že přídělci na základě schválení výkazu přídělu ze strany Ministerstva zemědělství ze dne [datum] příděly užívali, vyplývá z úředního záznamu místní rolnické komise ze dne [datum]. Potvrzení přídělu, jakož i výpočtu přídělových cen pro obec Chotěšov, pak dokládá i korespondence poboček Národního pozemkového fondu za období od roku 1949 do roku 1950. Evidence pohledávky za období do [datum] je zachycena na evidenčním listu Státní spořitelny v [obec] (třebaže na něm není uvedeno, že jde o evidenční list Státní spořitelny v [obec], je možné to dovodit z totožného čísla účtu) vztahujícím se k účtu manželů [příjmení] [číslo]. Státní spořitelna v [obec], která měla na starosti finanční a účetní službu majetkové podstaty pozemkových reforem, vedla k přídělům [jméno] a [jméno] [příjmení] účet [číslo] na kterém evidovala pohledávky za manžely [příjmení] za příděl [číslo] v katastrálním území Chotěšov u Vrbičan. Z tohoto evidenčního listu vyplývá, že manželé [celé jméno žalobce] převzali příděl [číslo] pro katastrální území Chotěšov dne [datum], za cenu přídělu [částka] Kčs (ve staré měně) a dále pak [číslo] stodoly (číslo přídělu 44) za cenu přídělu [číslo] Kčs (ve staré měně). Z tohoto evidenčního listu dále vyplývá, že v důsledku měnové reformy v roce 1953 došlo k přepočtení pohledávky na částku [částka] (v nové měně). Z evidenčního listu pak vyplývá, že ke dni [datum] byla zaslána manželům [příjmení] ze strany Státní spořitelny v [obec] následující upomínka. Z přiložené upomínky Státní spořitelny v [obec] vyplývá, že k tomuto dni evidovala Státní spořitelna v [obec] pohledávku v celkové výši [částka] (po přepočtení na novou měnu). Z evidenčního listu Státní spořitelny v [obec] pak dle žalobců vyplývá, že došlo k uspořádání pohledávky s členem JZD k 1. červenci 1959, což znamenalo, že s ohledem na členství manželů [příjmení] v JZD se pozastavuje vymáhání pohledávky na doplacení přídělové ceny. V souvislosti s upořádáním pohledávky na uhrazení přídělové ceny vyhotovil odbor zemědělské rady Okresního národního výboru v [obec] dne [datum] hromadný seznam přídělců, kterým byl přidělen pozemek podle zákona [číslo]. Z hromadného seznamu, ve kterém je uveden i příděl [číslo] manželů [příjmení], vyplývá, že došlo k pozastavení placení přídělové ceny, nicméně pokud by došlo k jejich vystoupení z JZD, tak se povinnost doplatit přídělovou cenu opět obnoví. Pohledávka za [jméno] a [jméno] [příjmení] byla pak uspořádána jako členy JZD ke dni 1. červenci 1959, kdy došlo k pozastavení placení pohledávky [částka] Kčs (v nové měně) v důsledku jejich členství v JZD ve [obec], což dokládá výpis z účtu vedeného finančním odborem rady okresního národního výboru v [obec]. Zůstatek pohledávky za manželi [příjmení] byl pak několikrát aktualizován, a to vždy k začátku a konci let 1961, 1962, 1963, 1964 a 1965. Teprve zápis z roku 1965 potvrzuje úplné vypořádání přídělové ceny ze strany manželů [příjmení], když ve sloupci„ dal” je uvedena částka aktuální výše pohledávky a ve sloupci zůstatku již nulová hodnota dluhu. K [datum] pak došlo k odepsání částky [částka] Kčs (v nové měně) za podíl na stodole, který byl převeden na JZD. Z listin tedy vyplývá, že příděl [číslo] pohledávka státu na úhradu přídělové ceny byla evidována nejprve ze strany Státní spořitelny v [obec] a následně pak Finančního odboru rady národního výboru v [obec] až do roku 1965 a v případě vystoupení z JZD by bylo dále vymáháno i její zaplacení. Souběžně s vedením pohledávky za manžely [příjmení] ze strany finančního odboru rady národního výboru v [obec] pak příděl evidoval i odbor zemědělský Okresního národního výboru v [obec]. Z výkazu změn přídělů a přídělových cen ze dne [datum] pro obec Chotěšov, okres [okres], vyplývá, že i odbor zemědělský Okresního národního výboru v [obec] vedl manželé [celé jméno žalobce] jako vlastníky přídělu [číslo] (na straně 8) s čistou výši úhrady rovnající se částce [číslo] Kčs (v nové měně po očištění za pohledávku za podíl na stodole). Tento výkaz změn přídělů a přídělových cen pak byl podkladem pro uspořádání pohledávky ze strany finančního výboru rady Národního výboru v [obec], jak uvedeno výše, když u manželů [příjmení] výslovně odkazuje na jejich členství v JZD a udílí pokyn k uspořádání pohledávky. Je tedy zřejmé, že manželé [celé jméno žalobce] převzali pozemky zahrnuté do přídělu [číslo] v listopadu 1945 a následně je užívali jako sedláci. Ke vstupu sedláků do JZD došlo v obci [obec] u [obec] až v roce 1953. Přípravný výbor JZD byl ustanoven v prosinci 1952 a na začátku roku došlo ke schválení ustanovení JZD. Dle tohoto usnesení šlo o výkonné zemědělce, kteří měli opravdový zájem o rozvoj svého družstva. Manželé [celé jméno žalobce] užívali pozemky zahrnuté do přídělu [číslo] po dobu 8 let, kdy s nimi vstoupili do JZD. Následně pak manželé [celé jméno žalobce] užívali pozemky zahrnuté do přídělu [číslo] prostřednictvím jejich členství a zaměstnání v JZD [obec], a to až do doby, než odešli do důchodu a přestali být členy JZD. S ohledem na evidování pohledávky na úhradu přídělové ceny ze strany finančního odboru národního výboru v [obec], které bylo ukončeno až v roce 1965, nelze dovodit, že by pan [příjmení] [celé jméno žalobce] nebo jeho manželka se přídělu [číslo] vzdali nebo jej opustili. Naopak až do odchodu pana [jméno] [celé jméno žalobce] do důchodu a souvisejícímu pozbytí členství v JZD, pozemky, které jsou předmětem této žaloby a jsou zahrnuty do přídělu [číslo] svým členstvím a prací pro JZD ve [obec] užívali. Tento stav potvrzuje i přístup orgánů státní moci, kdy po celou dobu příslušné odbory národního výboru v [obec], jakož i Státní spořitelny v [obec] považovaly manželé [celé jméno žalobce] za přídělce a evidovaly za nimi pohledávku na úhradu přídělové ceny. V květnu 2015 poslal žalovaný Katastrálnímu úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice„ Ohlášení dle § 15 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích s tím, že žalovaný zjistil, že i pozemkové parcely [číslo] (jako mnoho dalších) jsou doposud zapsány na [list vlastnictví] - neznámý vlastník, přičemž tyto nemovité věci byly zapsány v knihovní vložce pro [jméno] [příjmení] - konfiskovány dle zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového. Z výše uvedených důvodů žalovaný ohlásil svou příslušnost hospodařit a požádal, aby byl proveden vklad do katastru nemovitostí tak, že uvedené nemovité věci jsou ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit pro žalovaného. V květnu 2015 byl vklad proveden. Žalobci si jsou vědomi, že pokud se vlastník nebo jeho dědic k nemovitým věcem nepřihlásí do dne [datum], má se dle § [číslo] ve spojení s § [číslo] odst. 2 a §1045 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že věc nemovitou opustil a tato věc připadne do vlastnictví státu. Podáním ze dne [datum] žalobci požádali žalovaného o zapsání pozemkových parcel [číslo] o celkové výměře 1 ha v k. ú. [obec] u [obec] na nový list vlastnictví, a to na manžele [celé jméno žalobce]. Žalovaný odpověděl dopisem dne [datum], ve kterém žalobce odkázal na občanskoprávní řízení. Z toho důvodu žalobci podali žalobu na určení vlastníků nemovitosti v souladu s § 65 odst. 7 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, chtějí dosáhnout toho, aby bylo možné vlastnické právo k výše zmíněným pozemkům řádně vykonávat. Po smrti [jméno] [příjmení] dne [datum] potvrdilo Státní notářství v [obec] rozhodnutím ze dne 8. 5. 1973, č. j. D 1167/1972-25, že veškerý zjištěný majetek přechází na jejího syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] 10 otce žalobců, jako na dědice ze závěti i ze zákona bez povinnosti vypořádání dědických podílů svým spoludědicům. Dědictvím zde byla polovina domu [adresa] na stavební parcele [číslo] parc. [číslo] zahrada, [číslo] zahrada, zapsaná v knihovní vložce [číslo] v k. ú. [obec], dále parcely [číslo] role, [číslo] stoka, zapsané ve vložce [číslo] v k. ú. [obec], dále [adresa] na stav. parc. [číslo] pozemková parc. [číslo] zahrada, ve vložce č 376 v k. ú. [obec] a pozemková parc. [číslo] role zapsaná ve vložce [číslo] v k. ú. [obec]. Po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] dne [datum] nabyl dědictví na základě zákona a dohody spoludědiců opět jeho syn [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], č. j. D 1642/75-23. Do vlastnictví nabyl polovinu nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] [obec], tj. domu [adresa] a [číslo] stavební [číslo] a 71, zahrad [číslo] [číslo] [číslo] pozemků v užívání socialistické organizace. V části DL V 567/16 [číslo] a [číslo] a další majetek. Dne [datum] zemřel bez zanechání závěti [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobce, [datum narození], naposledy bytem [adresa] O pozůstalosti rozhodl Okresní soud v Litoměřicích usnesením dne 6. 2. 2002, č. j. D 882/2001-16, tak, že schválil dohodu o vypořádání dědictví. Na základě tohoto usnesení nabyl syn pozůstalého [celé jméno žalobce], [datum narození], do vlastnictví mj. movitý majetek a rekreační chatu v [obec], k. ú. [část obce] a žalobce [celé jméno žalobce] jako spoludědic nabyl stejným usnesením do vlastnictví parcelu [číslo] orná půda, pozemek, zapsaný ve zjednodušené evidenci, parcelu původního pozemkového katastru, parcelu [číslo] na listu vlastnictví [číslo] pro obec Chotěšov, k. ú. [obec] u [obec]. Oba dědicové odpovídají za dluhy dědictví bez povinnosti si cokoli vyplácet navzájem. Při rozdělování dědictví po manželech [jméno] a [jméno] [příjmení] nebyly projednány předmětné parcely. Žalobci následně chtějí požádat Okresní soud v Litoměřicích o dodatečné projednání pozůstalostních řízení po manželech [příjmení] a následně i po [jméno] [celé jméno žalobce] ohledně předmětných parcel, proto navrhují, aby byli určeni manželé [celé jméno žalobce] vlastníky předmětných pozemků. Na základě tohoto zápisu bude pak následně možné u příslušného soudu dodatečné projednání řízení o pozůstalosti. Z tohoto dovozují naléhavý právní zájem dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že uplatněný nárok neuznává ani zčásti, avšak za nesporné žalovaný považuje, že předmětné pozemky v k.ú. [obec] u [obec] byly původně majetkem [jméno] [příjmení], který byl zkonfiskován, a stal se tak majetkem Československého státu. Pozemky měly být následně jako grafický příděl [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] přiděleny manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], právním předchůdcům žalobce. Přídělová listina však nebyla vydána, příděl zůstal nezaplacen a následně byl vnesen do JZD a přídělci dále neužíván. Je tedy otázkou, zda se přídělci přídělu vůbec fakticky ujali a zda vlastnické právo ze státu na právní předchůdce žalobců přešl a zda na nabyté půdě skutečně hospodařili. [příjmení] je však, že právní předchůdci žalobců příděl [číslo] vnesli do JZD, nepřestali být jejich vlastníky a JZD bylo pouze jejich detentorem. Po nějakou dobu, coby členové pro JZD pracovali, posléze však jejich členství bylo ukončeno odchodem do důchodu. Tím podle názoru žalovaného projevili svoji vůli pozemky nevlastnit. Přídělci svým chováním deklarovali svojí vůlí příděl nevlastnit, pozemky neužívali, nehospodařili na nich, neplatili daně z nemovitosti, nechovali se jako vlastníci. Podle žalovaného došlo k zániku vlastnického práva nejpozději ke dni nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Z tohoto důvodu došlo k oprávněnému ohlášení dle § 15 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, kdy žalovaná zjistila sporné pozemkové parcely v k.ú. [obec] u [obec] a evidovala je na listu vlastnictví [číslo] – neznámý vlastník a pak došlo k přepsání na [list vlastnictví], kdy stát je skutečným a právním vlastníkem a jako takový je zapsán v katastru nemovitostí. Žalovaný tvrdí, že se žalobci touto žalobou snaží obcházet restituční předpisy, když coby oprávněné osoby měly v rozhodné době učinit výzvu osobě povinné k vydání pozemku odpovídajících přídělů, případně podat příslušnou žalobu podle restitučních předpisů, což je zřejmé, že nestihli učinit v zákonem stanovené lhůtě a snaží se žalobou na určení vlastnického práva v této věci nedostatek zhojit.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 15 C 136/2018-131 ze dne 10. července 2020 soud rozhodl zamítavým rozhodnutím o žalobě s odůvodněním, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., když ve vztahu k nároku, který svým obsahem a právní povahou souvisí s nároky upravenými zákonem č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), tedy s právním předpisem restituční povahy, jenž je ve vztahu k obecným předpisům o určení vlastnického práva včetně jeho přechodu na právního nástupce, tedy dědice, předpisem speciálním.

4. K odvolání žalobců odvolací soud usnesením č. j. 84 Co 205/2020-151 ze dne 20. října 2020 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že nepovažuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci podanou žalobu obchází smysl a účel restitučního zákonodárství a vyslovil právní názor, který je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud uložil soudu zdejšímu zabývat se otázkou, zda žalobci či jejich právní předchůdci mohli a měli uplatnit svůj nárok k předmětným pozemkům podle restitučních předpisů, když předmětné pozemky byly vneseny do JZD bez„ formálního úkonu či právního aktu“ a právní předchůdci žalobců neměli možnost s nimi nakládat jako vlastníci a ani nebyli evidováni jako vlastníci v pozemkové evidenci, dnes katastru nemovitostí. Vnesením do zemědělské půdy do jednotných zemědělských družstev však nedocházelo k pozbytí vlastnického práva osob, které svůj majetek takto sdružily k zemědělskému hospodaření. Právo družstevního užívání pozemků bylo poprvé zakotveno v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, účinném od 15. 3. 1949 do [datum]. Tento zákon založil povinnost členů družstva sdružit pozemky k družstevnímu užívání. Vlastnické právo k pozemkům, byť jako„ dominium nudum“, tedy bez práva předmět vlastnictví užívat a volně s ním disponovat, však zůstalo členům družstva. Změnami právní úpravy zemědělského družstevnictví se na tomto pojetí vlastnického práva k zemědělské půdě již nic nezměnilo. Zákon [číslo] 1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, účinný od 1. 10. 1959 do [datum], vycházel ze stejného principu, když v § 24 odst. 1 vymezil, že vlastnictví k pozemkům sdruženým ke společnému družstevnímu hospodaření zůstává zachováno. V případě skončení účasti v družstvu vystoupením, vyloučením či smrtí bylo družstvo povinno provést s vlastníky vypořádání a sdružené pozemky jim případně vrátit (§ 58 odst. 3 zák. č. 49/1959 Sb.). Změnu právního pojetí vlastnictví zemědělské půdy nepřinesly ani zákony č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví a [číslo] Sb., o zemědělském družstevnictví. K porevoluční úpravě institutu družstevního užívání pak došlo zákonem č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví. Zrušením tohoto právního předpisu zákonem č. 513/1991 Sb. institut práva družstevního užívání s účinností k [datum] zanikl. Ještě předtím však na základě § 22 odst. 1 písm. a) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku zaniklo právo družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků, kteří nebyli členy zemědělského družstva. Ze shora uvedeného stručného přehledu je zřejmé, že po celou dobu nesvobody nedošlo k odnětí vlastnického práva původních vlastníků, kteří sdružili zemědělskou půdu k družstevnímu užívání v jednotných zemědělských družstvech. Naopak vlastnické právo zůstalo původním vlastníkům zachováno a při ukončení účasti v družstvu muselo být vypořádáno, např. vrácením pozemků. Tento závěr vyplývá i ze soudní judikatury vztahující se k této otázce (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 83/99 a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2302/2010). Pozemky vnesené do jednotných zemědělských družstev tedy nepřecházely tímto vnesením do vlastnictví družstva či státu. Po zrušení právního institutu družstevního užívání (či obdobného práva užívání půdy k zajištění zemědělské výroby) se plně obnovilo vlastnické právo původních vlastníků. Takové pozemky proto nebyly předmětem restitučních předpisů. Závěr okresního soudu, že žalobci určovací žalobou tyto předpisy obchází, tedy není správný. Pokud okresní soud ze skutečnosti, že předchůdci žalobců nebyli evidováni jako vlastníci v pozemkové evidenci, dovodil, že tito ztratili vlastnické právo k předmětným pozemkům, je třeba uvést, že evidence nemovitostí vedená na základě zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, nebyla založena na intabulačním principu a existenci či neexistenci věcného práva tedy z výpisu z této evidence nelze dovozovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4736/2016). Odvolacímu soudu je známo, že Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudcích ze dne 26. 6. 2019, č. j. 12 Co 331/2018 - 142, a ze dne 29. 5. 2019, č. j. 12 Co 331/2018 - 99, dospěl v obdobných věcech k závěru, že ve smyslu § 80 o. s. ř. není dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení. Krajský soud v uvedených rozhodnutích mimo jiné uvedl, že na zemědělské pozemky, ve vztahu k nimž se žalobci domáhali určení vlastnického práva svých předchůdců, se mohl vztahovat některý z restitučních důvodů dle § 6 zákona o půdě, přičemž tuto skutečnost měl za zřejmou z toho, že fakticky pozemky nějakým způsobem pozbyli (neměli nadále možnost s nimi nakládat jako vlastníci, ani nebyli jako vlastníci evidováni). Jak bylo shora uvedeno, sdružení půdy do užívání jednotných zemědělských družstvech mělo za následek výrazné omezení vlastnického práva vlastníků až na takzvané„ holé vlastnictví“, když vlastníci nemohli předmět svého vlastnictví užívat, brát z něj plody a užitky, ani s ním volně disponovat (zcizit jej či jej zatížit), avšak právo vlastnické jim zůstalo zachováno a po zrušení právního institutu družstevního užívání došlo k obnově plného rozsahu vlastnického práva původních vlastníků. Pokud jde o skutečnost, že v evidenci nemovitostí vedené podle zák. č. 22/1964 Sb., nebylo evidováno vlastnické právo k pozemkům sdruženým k družstevnímu užívání, ta vyplývá z toho, že zákon o evidenci nemovitostí nebyl založen na intabulačním principu a v této souvislosti je pochopitelné, že za dané politické situace nedocházelo po založení evidence nemovitostí k zápisům vlastnických práv členů jednotných zemědělských družstev k pozemkům. [ulice] půda vložená do jednotných zemědělských družstev zůstala, jako tomu bylo i v posuzovaném případě, v evidenci nemovitostí buď zcela neevidována, popř. evidována bez uvedení vlastníka. Proto odvolací soud v této věci dospěl oproti shora označeným rozhodnutím k odlišnému závěru. Pro účely dalšího řízení odvolací soud rovněž uvedl, že podle ustálené soudní judikatury se může dědic domáhat určení, že zůstavitel byl vlastníkem věci, ke dni úmrtí zůstavitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1977/2001).

5. Soud akcentuje, že uvedený právní názor odvolacího soudu je závazný pro další rozhodnutí soudu I. stupně.

6. Následně žalobce na výzvu soudu dle § 43 odst. 1 o. s. ř., byť těsně před jednáním, doplnil žalobu, v níž specifikoval charakter spoluvlastnického vztahu právních předchůdců žalobců, manželů [příjmení] k předmětným pozemkům a velikosti jejich podílů. Tím přesně vymezil, co je předmětem vlastnického práva a určil formu majetkového společenství právních předchůdců žalobců. Při jednání [datum] soud připustil doplnění – změnu žaloby vymezující formu majetkového spoluvlastnictví právních předchůdců žalobců. Zástupce žalobců dále doplnil, že na přídělové listině jsou uvedeny oba jako přídělci a jedná se o specifický způsob nabytí majetku. Doplnil, že vzhledem k absenci přechodných ustanovení v právních předpisech vydaných po 2. světové válce novější, podle jeho názoru, ruší předchozí.

7. Žalovaný v dalším řízení před soudem I. stupně žádným způsobem nezpochybňoval tvrzení žalobců a neoznačoval svá nová tvrzení, nenavrhl doplnění dokazování.

8. Z jednotlivých provedených důkazů bylo zjištěno následující: Z výkazu přídělů pro k. ú. [obec] vyplývá, že jsou u přídělu [číslo] jako přídělci uvedeni [celé jméno žalobce] [obec] a [jméno], [obec a číslo], [adresa], číslo knihovní vložky 324, pole výměra 10 000 m a jako den převzetí přídělu uveden den [datum]. Z výkazu přídělů pro katastrální území Chotěšov bylo zjištěno, že ministerstvo zemědělství schválilo výkaz přídělů podle § 9 odst. 4 a 5 dekretu prezidenta republiky ze dne 21. června 1945 č. 12 Sb. pokud jde o rozdělení půdy s výhradami a za podmínek uvedenými ve výnosu ministerstva zemědělství ze dne [datum] a kde je uveden i pod bodem 25 příděl [celé jméno žalobce] [obec] a [jméno], [adresa], parc. [číslo] číslo vložky 324 role 3 o výměře jednoho ha. Dále měl soud k dispozici celkový návrh úhrady přídělů s jednotlivým přehledem úhrad, který podepsali přídělci [celé jméno žalobce] [obec] a [jméno] [příjmení] a dále měl soud k dispozici jednotlivé popisy a stanovení hodnot tohoto přídělu a další historické listiny, například dotazník o rodinných a majetkových poměrech přídělců, to vše z roku 1949. Z listiny ministerstva zemědělství ze dne [datum], vyjadřující se ke schválení přídělového plánu pro kat. území [obec], bylo zjištěno, že byl přídělový plán schválen. Z dalších příloh listin z výpisu účtu vyplývá, že v tento příděl nebyl zcela uhrazen, z přílohy [číslo] z hromadného seznamu je zřejmé, že je zůstatek neuhrazený ve výši [částka], to vše bylo zpracováno v roce 1958 a doručeno Státní spořitelně v [obec] [datum]. Dále měl soud k dispozici popis jednotlivých přídělců, výkaz změn přídělových cen, kde je uveden i příděl právních předchůdců žalobců. Dále z dokladů bylo zjištěno, že v roce 1950 došlo k založení JZD [obec] a došlo k valné hromadě, které se účastnilo 25 členů, zemědělců, kteří měli zájem o rozvoj družstva. Dále měl soud k dispozici doklady ohlášení z roku 2015 týkající se mimo jiné předmětné parcely k. ú. [obec] u [obec], obec Chotěšov prokazující vlastnictví žalovaného. Dále měl soud k dispozici výzvy z roku 2018, z nichž bylo zjištěno, že nahlédnutím na webové stránky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových byl v odkazu na nedostatečně určitě identifikované vlastníky. Zjistil, že v seznamu jsou evidovány i pozemky [obec] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a to pozemková parc. [číslo] o výměře 720 m, pozemková parc. [číslo] o výměře 912 m a pozemková parc. [číslo] o výměře [číslo] m, grafický příděl [číslo] – část pozemku PK [parcelní číslo] katastrální území Chotěšov u Vrbičan. Úhrada za příděl byla stanovena na částku 9 650 Kčs, v přepočtu na novou měnu v poměru 5: 1 k částce [částka] O dědictví po [jméno] [příjmení] rozhodlo státní notářství v [obec] dne [datum] s právní mocí 30. 5. 1973, sp. zn. D 1167/1972-25 a o dědictví po [jméno] [celé jméno žalobce] rozhodlo státní notářství v [obec] dne [datum] s právní mocí dne 10. 2. 1976, sp. zn. D 1642/1975-23. Z reakce k této žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že [název žalované] sdělil, že nemůže být akceptována žádost o zapsání pozemku [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Z rodných a křestních listů pak následně soud ověřil právní nástupnictví žalobců, když měl k dispozici i jednotlivá rozhodnutí v rámci dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], stejně tak po [jméno] [celé jméno žalobce], synovi jmenovaných, když dědické řízení bylo ukončeno usnesením zdejšího soudu sp. zn D 882/2001 ze dne ze dne [datum], V roce 1985 došlo ke korespondenci mezi geodézií, n. p. [obec], středisko geodezie [obec] a ONV [obec], v němž bylo požadováno přešetření přídělu [číslo] k. ú. [obec], v němž je uvedeno, že u přídělu [číslo] příděly byly od státu převzaty, ale nebyly zaplaceny a byly bez přídělových listin vneseny do JZD ve [obec].

9. Soud v daném případě došel k následujícím skutkovým zjištěním: Předmětem řízení jsou parcely [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] Tyto parcely vznikly z parcely [číslo]. Původně tato parcela byla majetkem [jméno] [příjmení], kterému dle zákona č. 215/1919 Sb. byl zkonfiskován a dle § 9 odst. 4 a 5 dekretu prezidenta republiky [číslo] dne [datum] byl přidělen [jméno] a [jméno] [příjmení], [obec a číslo], jako příděl [číslo] v knihovní vložce [číslo] o výměře 1 ha a den převzetí přídělu byl stanoven [datum]. Dle listin byl převzatý příděl nezaplacen. Byl bez přídělové listiny vnesen do JZD a přídělci neužíván. Celkový návrh úhrady za příděl byl nerozporován, oběma přídělci podepsán. Také pohledávka byla na evidenčním listu Státní spořitelny v [obec]„ nezřetelně“ uváděna. V důsledku měnové reformy v roce 1953 došlo k přepočtení pohledávky na částku [částka]. K uspořádání pohledávky se členy JZD došlo k [datum], došlo k pozastavení vymáhání pohledávky na doplacení přídělové ceny. Z hromadného seznamu přídělců ze dne [datum] vyplývá, že došlo k pozastavení placení přídělové ceny, avšak pokud„ by vystoupili z JZD, povinnost se obnoví“. Zůstatek pohledávky byl pak aktualizován v letech 1961 – 1965. V roce 1965 bylo deklarováno úplné vypořádání přídělové ceny z [částka] na zůstatek 0 Kčs, kdy došlo také k odepsání částky [číslo] Kčs za podíl na stodole převedené k JZD. Příděl byl evidován i odborem zemědělským ONV v [obec], uvedená výměra 1 ha. Dále bylo prokázáno, že v květnu 2015 žalovaný poslal katastrálnímu úřadu ohlášení dle § 15 zákona č. 219/2000 Sb. s tím, že ohlásil svou příslušnost hospodařit a požádal o vklad do katastru nemovitostí. Tento byl proveden v květnu 2015. Dopisem ze dne [datum] požádali žalobci žalovaného o zapsání pozemků v katastru nemovitostí na manžele [celé jméno žalobce], ten jej odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. V řízení bylo dále prokázáno, že po smrti [jméno] [příjmení] zdědil veškerý zjištěný majetek syn [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobců s tím, že předmětné pozemky v dědickém řízení projednány nebyly, po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] nabyli dědictví opět synové – žalobci, kteří plánují po případném úspěšném určení vlastnictví dodatečné projednání dědictví. Primárně je podstatné, že když do řízení vstoupil i b) žalobce, došlo k reflexi rozhodnutí rozsudku NS ČR ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. 22 Cdo 585/2012, tedy řízení se účastní všichni známí dědicové, tedy oba vnuci manželů [příjmení]. Dle rozhodnutí NS ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 1977 2001, dědic se může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci. Toto určení se vztahuje ke dni smrti zůstavitele a okolnosti nastalé později na něj nemohou mít vliv. Když je věc, které se toto určení týká, posléze projednána v dědickém řízení a je potvrzeno nabytí dědictví, popřípadě schválena dohoda o vypořádání dědictví nebo je dědické řízení ukončeno jinak, neznamená to, že dědic je i nadále vlastníkem věci. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámí se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává.

11. Soud v tomto řízení dále zkoumal, zda„ se přídělci přídělu fakticky ujali“ a zda vlastnické právo k uvedeným pozemkům ze státu na právní předchůdce žalobců přešlo. Právní předchůdci žalobců byli v dobových listinách označováni jako přídělci, čímž je přechod vlastnického práva prokázán dle závěru soudu, byť žalovaným byl zpochybňován. Listinami je jednoznačně prokázáno, že na nabyté půdě hospodařili a přispěli tak„ k zajištění výživy obyvatelstva v poválečné době“. Toto bylo zjištěno z určení hodnoty dvojnásobné roční úrody listiny, tato listina byla předložena žalobci, a také další listiny podepsané místní rolnickou komisí, které specifikovaly odhad výše přídělu, také se zde přídělci vyjádřili, že„ souhlasí s úhradou za příděl“. Hodnocením dokazování listinami lze dospět k závěru, že přídělci převzali řádně příděl. Toto bylo prokázáno také z výkazů přídělů k. ú. [obec], kde pod bodem 25 je jednoznačně stanovena výměra 1 ha, že přídělci procesem převzetí přídělu prošli, podepsali návrh úhrady za přídě a následně vnesli příděl [číslo] do JZD. Pozemky byly tzv. vneseny do družstva, avšak nepřecházely tímto vnesením do vlastnictví družstva či státu, družstvo bylo jejich tzv. detentorem. Také právní předchůdci žalobců, coby členové předmětného JZD, v něm pracovali, posléze však ukončili své členství odchodem do starobního důchodu.

12. Předmětem řízení jsou pozemkové parcely [číslo] k. ú. [obec] u [obec], které vznikly z parcely [číslo] která byla původně majetkem [jméno] [příjmení], kterému byl dle zákona č. 215/1919 Sb. majetek zkonfiskován a jako přídělci podle dekretu prezidenta republiky [číslo] ze dne [datum] byli uvedeni pod přídělem [číslo] [jméno] a [obec] [celé jméno žalobce], [obec a číslo]. Rozsahem přídělu byla role [číslo] výměna 1 ha a den převzetí přídělu k [datum]. Následně došlo v období let 1949 k potvrzení přídělu v korespondenci Národního pozemkového fondu. Také byl tento příděl evidován v rámci evidence pohledávek za období do [datum] na evidenčním listu Státní spořitelny v [obec]. V důsledku měnové reformy v roce 1953 došlo k přepočtení pohledávky na částku [částka], což bylo doloženo přílohami, evidenčním listem Státní spořitelny, dle kterého došlo k uspořádání pohledávky se členem JZD k [datum] s tím, že„ se pozastavuje vymáhání pohledávky na doplacení přídělové ceny“. Taktéž v hromadném seznamu přídělců ze dne [datum] je uvedeno, že došlo k „ pozastavení placení přídělové ceny, ale pokud by vystoupili z JZD, povinnost se obnoví“. Z evidenčního listu bylo prokázáno, že zůstatek pohledávky pak byl aktualizován v letech 1961, 1963, 1964 a 1965, v němž je uvedeno úplné vypořádání přídělové ceny, když ke dni [datum] došlo k odepsání částky ve výši [částka] za podíl na stodole převedené JZD. V těchto evidenčních listech je nesoulad údajů k [datum] O uvedeném přídělu referoval i odbor zemědělství Okresního národního výboru v [obec], který uvádí výkaz změn přídělů a přídělových cen z [datum], který uvádí výši úhrady [částka] po očištění za pohledávku za podíl na stodole, používá výkazy z předchozích předložených dokumentů [číslo] = 1930. Odpovídá výměra 1 ha den převzetí přídělu [datum]. Ke vstupu sedláků do JZD v obci došlo podle historického webu obce v roce 1953. V řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že by se právní předchůdci žalobců přídělu vzdali nebo jej opustili, naopak vzhledem k postupu státních orgánů, které je považovaly za přídělce a evidovaly za nimi pohledávku, lze uzavřít, že sdružení půdy do užívání jednotných zemědělských družstvech mělo za následek sice výrazné omezení vlastnického práva vlastníků až na takzvané„ holé vlastnictví“, když vlastníci nemohli předmět svého vlastnictví užívat, brát z něj plody a užitky, ani s ním volně disponovat (zcizit jej či jej zatížit), avšak právo vlastnické jim zůstalo zachováno a po zrušení právního institutu družstevního užívání došlo k obnově plného rozsahu vlastnického práva původních vlastníků. Navíc bylo zjištěno, že žalovaný v květnu 2015 poslal katastrálnímu úřadu ohlášení dle § 15 zákona č. 219/2000 Sb. ohledně pozemků zapsaných na [list vlastnictví] neznámý vlastník týkající se knihovní vložky [jméno] [příjmení].

13. Soud tedy uzavírá, že po zrušení právního institutu družstevního užívání (či obdobného práva užívání půdy k zajištění zemědělské výroby) se plně obnovilo vlastnické právo původních vlastníků. Je sice pravdou, že se pozemky nebyly projednány v rámci dědického řízení a že předchůdci žalobců nebyli evidováni jako vlastníci v pozemkové evidenci, avšak evidence nemovitostí vedená na základě zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, nebyla založena na intabulačním principu a existenci či neexistenci věcného práva tedy z výpisu z této evidence nelze dovozovat. Takové pozemky proto nebyly předmětem restitučních předpisů., (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4736/2016). Z toho však nelze dovodit, že by došlo k „ opuštění“ pozemků, že přídělci měli svým chováním deklarovat svoji vůli příděl nevlastnit. Nutno zdůraznit, že v těchto letech pozemky, které byly vneseny do JZD [obec], v žádných obdobných případech nebyly řešeny v dědických řízeních, když pozemky nemohly být užívány a právní předchůdci žalobců se nemohli chovat jako plnohodnotní vlastníci právě s ohledem na charakter těchto pozemků a tehdejší právní úpravu zemědělských pozemků v rámci užívání JZD.

14. V evidenci nemovitostí vedené podle zák. č. 22/1964 Sb., nebylo evidováno vlastnické právo k pozemkům sdruženým k družstevnímu užívání, to vyplývá z toho, že zákon o evidenci nemovitostí nebyl založen na intabulačním principu a v této souvislosti je pochopitelné, že za dané politické situace nedocházelo po založení evidence nemovitostí k zápisům vlastnických práv členů jednotných zemědělských družstev k pozemkům. [ulice] půda vložená do jednotných zemědělských družstev zůstala v evidenci nemovitostí buď zcela neevidována, popř. evidována bez uvedení vlastníka. Žalobci jako v úvahu přicházející dědicové přídělců se přihlásili dle § 1050 odst. 2, 1045 odst. 2 a 3067 občanského zákoníku. Požádali o zapsání pozemků do katastru nemovitostí na právní předchůdce žalobců dopisem ze dne [datum]. V odpovědi je příslušný úřad odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Žaloba byla podána v návaznosti dne [datum]. Právní nástupnictví bylo v řízení prokázáno následně, když po smrti [jméno] [příjmení] zdědil veškerý zjištěný majetek syn [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobců. Předmětné pozemky v dědickém řízení projednány nebyly, po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] nabyl dědictví opět syn [jméno] a po zemřelém synovi [jméno] [celé jméno žalobce] nabyli dědictví jeho synové, tedy žalobci. Dá se tedy v daném případě uzavřít, že přídělci nabyli vlastnické právo držbou, fakticky na něm hospodařili v poválečné době a následně jej vnesli po založení JZD v roce 1953 v obci do užívání JZD. Byli stále vlastníky a zemědělské družstvo pouhým tzv. detentorem, když dle rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2302/2010 samotným sdružením pozemků do jednotného zemědělského družstva nedošlo k přerušení běhu vydržecí lhůty; sdružením pozemků v hospodaření se družstvo stalo detentorem sdružených pozemků, jejich vlastník byl nadále ten, kdo jej sdružil.

15. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, když dle závěru soudu právní předchůdci žalobců sice nebyli evidováni jako vlastníci předmětných pozemků v evidenci nemovitostí, ale neztratili své vlastnické právo k nim, a proto je dán naléhavý právní zájem žalobců na určovací žalobě.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšným žalobcům.

17. Účelně vynaložené náklady žalobců tvoří jednak zaplacený soudní poplatky v celkové výši [částka] zaplacené dle zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích jednak za podání žaloby, jednak za podání odvolání. Další náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalobců advokátem. Výše požadované náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek při zohlednění tarifní hodnoty sporu ve výši [částka] a z toho vyplývající odměny za 1 úkon právní služby ve výši [částka] (dle § 9 odst. 3 a § 7 advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů). V řízení došlo ke vstupu druhého žalobce a tím šlo o společné úkony při zastupování dvou osob a výše vyplývající odměny za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %, což znamená 1 úkon právní služby obou žalobců, částka ve výši [částka]. Dle § 7 advokátního tarifu odměna za následující úkony, převzetí a příprava, zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum] dále [datum], účast při jednání [datum], podání odvolání proti rozsudku ze dne [datum] a účast při jednání [datum], tedy 3 úkony právní služby v sazbě [částka] a 4 úkony v sazbě [částka], celkem [částka] Náklady řízení dále navyšují náhrady dle advokátního tarifu, a to náhrada za promeškaný čas - 4 započaté půlhodiny při cestě na jednání u nadepsaného soudu dne [datum] a zpět [obec] [obec] a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu ve výši celkem [částka], totéž při jednání dne [datum], taktéž [částka]. Další náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátním tarifu, a to 7 x [částka], tedy [částka] a náhrada cestovních výdajů advokáta. Cesta advokáta na jednání u soudu dne [datum] a zpět osobním motorovým vozidlem [registrační značka] v délce 140 km při sazbě 4,2 Kč/km základní náhrada a [částka] na 1 l náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu při spotřebě 9,6 l na 100 km průměrná spotřeba použitého vozidla, tedy dle vyhlášky 328/2014 Sb. částka [částka] a náhrada cestovních výdajů advokáta k jednání dne [datum] na téže trase základní náhradě 4,40 Kč/km a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu 27,80 Kčs / 1 l, tedy celkem [částka] DPH ve výši 21 % v daném případě představuje částku [částka].

18. Celkové náklady řízení ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobcům ve lhůtě za § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o. s. ř., tedy k rukám právní zástupce žalobců.

Poučení