15 C 140/2019-278

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Moravcovou v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, AK - [ulice a číslo], [PSČ] [obec], proti; žalované: ; [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované], zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, AK - [ulice a číslo], [PSČ] [obec], o zaplacení částky 82 080 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 82 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 106 976 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna uhradit státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích náklady ve výši 14 655,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá proti žalované zaplacení částky 82 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] kolem [údaj o čase] hodin došlo na železničním přejezdu v obci [obec], v ulici [ulice], která je ve vlastnictví žalované, ke střetu mezi jeho vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] a projíždějícím [anonymizována dvě slova], v důsledku čehož došlo ke zničení jeho vozidla. V době dopravní nehody řídila vozidlo [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [datum], [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Ta byla nejprve označena jako viník dopravní nehody, v němž byl spatřován přestupek na úseku dopravy. Ten byl Policií ČR postoupen k projednání [stát. instituce], správní odbor. Jím bylo jednání řidičky vozidla projednáno, když přestupkové řízení bylo zastaveno s odůvodněním, že se řidička vozidla přestupkového jednání nedopustila a že příčinou dopravní nehody byla náhlá závada ve sjízdnosti místní komunikace. [ulice] nehoda se dle vyjádření řidičky vozidla odehrála tak, že v ranních hodinách dne [datum] jela v obci [obec] po ulici [ulice]. Komunikace byla zasněžená, neprohrnutá a neošetřená. Tomu přizpůsobila rychlost jízdy a jela velmi pomalu. Před křižovatkou s ulicí [ulice] zastavila před dopravní značkou„ dej přednost v jízdě“. Rozhlédla se, když viděla, že v tu dobu již na přejezdu svítí výstražná signalizace. Pomalu se rozjela, odbočila doprava a velmi pomalou rychlostí, tzv.„ krokem“, se blížila k železničnímu přejezdu, před kterým měla v úmyslu zastavit. Jakmile chtěla tento svůj úmysl realizovat, zjistila, že je vozidlo zcela neovladatelné a po vrstvě ledu, jak po nehodě zjistila, se nacházela pod sněhovou pokrývkou, doklouzala až na železniční přejezd, kde byla přední částí vozu zchycena projíždějícím [anonymizováno]. Rychlost jízdy vozidla byla zcela minimální, přesto bylo vozidlo zcela neovladatelné. Vzhledem k tomu, že žalobce se domnívá, že k nehodě došlo v důsledku náhlé závady ve sjízdnosti komunikace a že za náhlou závadu ve sjízdnosti komunikace je odpovědný její vlastník či správce, obrátil se žalobce na žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaná nereagovala. Výše škody, která byla způsobena při dopravní nehodě v důsledku závady ve sjízdnosti místní komunikace, byla stanovena znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum], obvyklá cena vozidla před dopravní nehodou činila dle tohoto poudku [částka], přičemž cena zbytku vozidla byla oceněna na [částka]. Žalobci se však podařilo vrak vozidla prodat za podstatně vyšší cenu v důsledku působení zprostředkovatele, když zbytky vozidla prodal za částku [částka]. Za zprostředkování výhodného prodeje zprostředkovateli zaplatil [částka]. Škoda, která vznikla na majetku žalobce v důsledku náhlé a nepředvídatelné závady ve sjízdnosti komunikace tak činí [částka]. Na místě zasahovala jednotka Hasičského záchranného sboru s pohonem 4 x 4, která v době příjezdu k místu dopravní nehody rovněž na zledovatělé vrstvě uklouzla a skončila mimo komunikaci. Část tohoto příjezdu zachytil žalobce na svůj mobilní telefon, když tento záznam má k dispozici a navrhuje jej provést jako důkaz při ústním jednání.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaná uvedla, že výsledek správního řízení není pro danou věc jakkoliv závazný, navíc v rámci správního řízení nedošlo k téměř žádnému dokazování. Žalovaná nárok žalobce zcela odmítá. Žalovaná je přesvědčena, že řidička nepřizpůsobila svou rychlost povětrnostní situaci a jejím důsledkům, a tudíž v daném případě nemohla nastat závada ve sjízdnosti, neboť zledovatělost vozovky mohla řidička předvídat a byla si jí vědoma. Tomu nasvědčuje i ta okolnost, že povrch vozovky umožnil řidičce kontrolovaný výjezd a odbočení, avšak následně ztratila nad vozidlem kontrolu na v zásadě rovném terénu, když patrně s prodlením začala prudce brzdit. Řidička si též nepočínala zvlášť opatrně, pokud po nájezdu na ulici [ulice] a při vědomí výstražného signálu neprodleně nebrzdila, resp. pokud vůbec pokračovala v pohybu, neboť od křižovatky k nechráněnému přejezdu je vzdálenost odhadem [anonymizováno] metrů. Navíc žalovaný uvádí, že k nehodě došlo na přejezdu, který je na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jejímž vlastníkem je Česká republika a s nímž je příslušná Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, [ulice a číslo], [příjmení] město, [obec a číslo]. V tomto smyslu namítá žalovaná nedostatek své pasivní legitimace.

3. Žalovaná dále uvedla, že v dané oblasti v zásadě byl kalamitní stav a nepochybně intenzivní sněžení, které pokud se vychází z informací žalobce, přestalo v cca [údaj o čase] hodin ráno dne [datum] a do té doby sníh neustále pokrýval byť ošetřenou vozovku, pak osmihodinový limit předvídaný plánem údržby byl dodržen, a tím je případně dán důvod pro exkulpaci ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

4. Dne [datum] zdejší soud vydal mezitímní rozsudek, ve kterém bylo rozhodnuto, že nárok žalobce vůči žalované je co do právního základu opodstatněn ze 70 %. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém krajský soud konstatoval, že obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje občanský zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zavinění porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit. Zkoumání podmínek odpovědnosti žalované z hlediska obecné odpovědnosti není vyloučeno, porušení povinnosti při péči o stav komunikace může být v těchto souvislostech porušením tzv. generální prevence (§ 415 občanského zákoníku, nyní § 2900 občanského zákoníku) či porušením stanovených pravidel pro zimní ošetřování komunikace, jsou-li obsažena v normativním aktu. Pokud jde o objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace, ta vyplývá z ust. § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění účinném k okamžiku vzniku škody. Podle ust. § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem na vozovce, kdy změna sjízdnosti je natolik významná, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace a povětrnostní vlivy nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat tak, aby neovlivnila jeho jízdu. Tato objektivní odpovědnost se pojí s objektivním stavem vozovky, rozhodnutí o této odpovědnosti závisí na zjištění stavu vozovky v době a místě nehody a především posouzení, zda konkrétní zjištěné skutečnosti odpovídají pojmu závady (rozhodnutí z 26. 7. 2006, sp.zn. 25 Cdo 1257/2005). Je zcela nezbytné učinit zjištění o stavu vozovky v době a místě nehody a následně posoudit, zda se jednalo o závadu ve sjízdnosti, kterou řidič ani při obezřetné jízdě nemohl předpokládat a účinně na ni reagovat, když odpovědnost z titulu závady ve sjízdnosti je založena, jestliže alespoň jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem„ závada ve sjízdnosti“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 10. 2016, sp.zn. 25 Cdo 4626/2015). Pokud soud dospěje k závěru o závadě ve sjízdnosti, pak posoudí, zda se žalovaná své odpovědnosti ve smyslu ust. § 27 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. zprostila, vypořádá se i s obranou žalované o nemožnosti posypu v [příjmení] ulici. Pokud by soud dospěl k závěru, že se nejedná o závadu ve sjízdnosti, posoudí, zda byly splněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu. Namítá-li žalovaná, že škoda vznikla jednáním řidičky, nutno zdůraznit, že pak by se jednalo o závazek ze škody způsobené více škůdci, který je ve smyslu ust. § 2915 občanského zákoníku závazkem společným a nerozdílným, pokud soud nerozhodne ve smyslu § 2915 odst. 2 občanského zákoníku z důvodu zvláštního zřetele hodných o povinnosti dílčí podle účasti na způsobené škodě. Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, poškozený je oprávněn žádat náhradu škody, po kterémkoliv z nich. Je zcela bez významu z jakého důvodu jednotlivý škůdce za škodu odpovídá. V řízení o nároku poškozeného proti solidárně odpovědnému dlužníkovi se poměr, v jakém každý z nich za škodu odpovídá, neřeší, pokud by nešlo o důvody zvláštního zřetele hodné, v důsledku kterých může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku.

5. Žalovaná žádala žalobu zamítnout, neboť je nedůvodná. Zásadní tvrzení žalobce je, že ulice [ulice] byla pokryta souvislou vrstvou ledu, která nebyla pod„ utaženou vrstvou sněhu patrná, a která neumožňovala řidičce změnu jízdních vlastností a přilnavosti povrchu vozovky předvídat. [obec] nebyla dána tím, že byla vozovka zasněžena, ale tím, že pod vrstvou sněhu byla vrstva ledu“. Judikatura NS a objektivní odpovědnost dle zákona o pozemních komunikacích při tom stojí na posouzení předvídatelnosti závad ve sjízdnosti s tím, že pokud je závada předvídatelná, objektivní odpovědnost odpadá (NS 25 Cdo 1713/2008, NS 25 Cdo 1495/2003 apod.). Vzhledem k tomu, že sama řidička ve své výpovědi uvedla, že věděla o změně povrchu na střetu ulic [ulice] a [ulice], je zřejmé, že jakákoliv změna pro ni předvídatelná byla. Pokud se vychází ze svědectví paní [příjmení] (které jednoznačně vyvrací verzi řidičky), která uvádí, že řidička vjela na ulici [příjmení] bez toho, že by zabrzdila na stopce, je zřejmé, že řidička se podmínkám a její subjektivní předvídatelné změně nepřizpůsobila. Za tohoto zjištění je pak v zásadě zbytečné řešit další okolnosti jako je provedení posypu, když z judikatury se rovněž podává, že neprovedení posypu samo o sobě není závadou ve sjízdnosti (NS 25 Cdo 1257/2005), dle téhož rozhodnutí NS platí, že toliko ojedinělé místo s náledím lze považovat za závadu, souvislá vrstva náledí pak objektivní odpovědnost vylučuje (právě pro svou nepředvídatelnost, když jak uvedeno výše, řidička o změně povrchu věděla). Podle názoru žalované není namístě, aby soud přehodnotil své dosavadní závěry projevené v rozsudku [spisová značka] ze dne 15. 6. 2020 v odstavci 23, kde se podává, že řidička však měla přizpůsobit především rychlost jízdy ke stavu a povětrnostním vlivům očekávatelným v tomto ročním období, ergo toto neučinila. Za této okolnosti však objektivní odpovědnost nemůže být dána, neboť nepřizpůsobení ze shora uvedenýcm okolnostem vylučuje naplnění skutkové podstaty § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, která je předpokladem odpovědnosti dle § 27 odst. 2 tohoto zákona. Dle názoru žalované je pak irelevantní, kdo a jak prováděl základní údržbu vozovky, když prohrnutí panem [příjmení] v ulici [příjmení] je nesporné, pokud nyní nově žalobce namítá, že nebylo provedeno odpovídající technikou, tak k tomuto novému tvrzení není vzhledem ke koncentraci řízení přihlížet. Ohledně včasnosti prohrnutí žalovaná namítá, že žalobce nikterak neprokázal, od kdy a zda vůbec ledovka v konkrétním místě vznikla, to jistě ze zcela obecné zprávy ČHMÚ s jistotou dovozovat nelze, svědkyně [příjmení] v tomto smyslu uvádí, že se po vozovce pohybovala zcela normálně. Ohledně liberačních důvodů dále žalovaná uvádí, že není podstatná představa o řádnosti provedení zimní údržby (zejm. posypem), jak jí deklaruje žalobce. Dle § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je za účelem liberace nutno prokázat zmírnění závad. Dle § 1 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 104/1997 Sb. se údržbou komunikace rozumí soubor prací, kterými se komunikace udržuje v provozně a technicky vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek a odstraňují se vady a nedostatky uvedením do původního stavu, dle § 46 odst. 1 této vyhlášky se zimní údržbou zmírní závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací. V příloze [číslo] k citované vyhlášce se pak specifikuje technologie zimní údržby. Takovouto technologií je dle bodu 2 citované přílohy i mechanické odklízení sněhu, které proběhlo před samotnou nehodou. Ohledně námitky žalobce ve vztahu k plánu zimní údržby [územní celek] žalovaná uvádí, že tímto důkazem obecně podporuje své úvahy o neexistenci povinnosti provádění posypu na železničním přejezdu, pročež není podstatné, že jde o autonomní předpis jiného subjektu. Dle názoru žalované tedy není sporu o tom, že provedení jedné z technologií zimní údržby bylo provedeno před samotnou nehodou a ke zmírnění tak de facto došlo a žalovaná tak na své povinnosti v žádném případě nerezignovala. Dále je nezbytné reflektovat individuální okolnosti případu, které v tomto případě vypovídají o tom, že hranice styku silnic [ulice] a [ulice] je v těsné blízkosti nechráněného železničního přejezdu, řidička na stopce nezastavila, věděla o změně povrchu vozovky a mohla tedy předvídat změnu vlastností a přilnavosti vozovky, byla si vědoma výstražné signalizace a přesto se nesprávně zachovala, pokud vůbec na ulici [příjmení] najela a zejména, pokud dále nezastavila na stopce, čímž je rovněž dáno, že se předvídatelné změně povrchu vozovky nepřizpůsobila, ač to bylo v jejích možnostech, zejména pokud by na stopce zastavila a jako opatrný řidič nejprve zkusila na ulici [ulice] najet a bez prodlení a nikoli po 6 vteřinách vyzkoušela funkci brzd.

6. Žalobce trval na své žalobě, neboť [ulice] ulice byla pokryta souvislou vrstvou ledu, která nebyla pod utaženou vrstvou sněhu patrná a která neumožňovala změnu ve sjízdnosti předvídat. [obec] ve sjízdnosti nebyla dána tím, že by vozovka byla zasněžena, ale tím, že pod vrstvou sněhu byla vrstva ledu. Odstranění vrstvy sněhu tak znamenalo zhoršení adhezních vlastností vozovky a v žádném případě ji není možné považovat za zmírnění závady ve sjízdnosti a jejich důsledků. Pokud se týká ust. § 26 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích, takovou situací a jejím následkem zcela nepochybně bylo neošetřené a neposypané náledí, které se na [příjmení] ulici v [anonymizována dvě slova] nacházelo ještě [anonymizováno] hodin poté, co se dle zprávy ČHMÚ začalo vytvářet. Pokud se týká spoluzavinění řidičky vozidla, vychází žalobce z toho, že ve správním řízení bylo proti ní přestupkové řízení zastaveno s odůvodněním, že se jednalo o nepředvídatelnou a neočekávanou změnu ve sjízdnosti předmětné komunikace a jednak z toho, jak se k možnosti předvídání a zabránění střetu vyjádřil soudem ustanovený znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. Pokud je zmiňována výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], žalobce poukazuje na to, že z této výpovědi není patrné, po jaké části komunikace se pohybovala, zda po chodníku, kde nebyl sníh utažený, či po té části komunikace, která byla vlivem náledí nesjízdná. Pro prokázání liberačních důvodů žalovanou je tato výpověď nepoužitelná. Žalobce uvádí, že není sporu o tom, že ulice [ulice] byla prohrnuta či spíše se na ni nacházela vrstva utaženého sněhu, pod kterou ovšem byla neviditelná souvislá vrstva ledu. Ta nebyla žádným způsobem ošetřena a závada ve sjízdnosti spočívající v náledí, nebyla nikterak zmírněna. K tomu by mohlo dojít pouze posypem, což se do doby nehody, v rozporu s Plánem zimní údržby komunikaci žalované nestalo. Žalovaná má zpracován a schválen Plán zimní údržby komunikací. Ulice [ulice] je dle Plánu zimní údržby komunikací žalované zařazena do prvního pořadí důležitosti, když se jedná o„ rychlostní a sběrné místní komunikace s linkovou osobní přepravou příjezdové místní komunikace a další významné místní komunikace“ se lhůtou pro zmírňování závad ve sjízdnosti 4 hodiny. V době dopravní nehody uplynulo od vzniku náledí více než 14 hodin, přičemž tato závada nebyla ani zmírněna a už vůbec ne odstraněna. Posyp v daném místě provedla žalovaná až cca 1 hodinu po vzniku dopravní nehody. V řízení bylo prokázáno, že náledí v místě začalo vznikat den před nehodou od 18:00 hodin. Příčinou závady ve sjízdnosti předmětné komunikace bylo náledí na vozovce, přičemž až do vzniku dopravní nehody, tedy následující den v [údaj o čase] hodin, nebylo toto náledí žádným způsobem ošetřeno a nedošlo tím ke zmírnění následků závady ve sjízdnosti předmětné komunikace. Skutečnost, že svědek [příjmení] svévolně„ utáhl“ sněhovou vrstvu podomácky vyrobeným pluhem za traktor není jistě možné považovat za zmírnění následků náledí. Jistě bylo v mezích možností žalované závadu ve sjízdnosti zmírnit, což se do doby dopravní nehody nestalo. Právě ulice [ulice] (na rozdíl od předchozí komunikace ulice [ulice])) byla pokryta pod utaženou sněhovou vrstvou souvislou vrstvou ledu, když„ Ta silnice před přejezdem to byla ledovka, těžko se tam dalo udržet i na nohou. Abych to zkonstatoval, byla to prostě ledovka“ (tak vypovídal svědek [jméno]). Navíc základní údržbu neprovedla žalovaná, ani k tomu sjednaný smluvní partner, neboť svědek [příjmení] tak učinil svévolně a bez potřebného technického vybavení pro údržbu komunikace v souladu s Plánem zimní údržby. Jednalo se o osobu, která měla provádět zimní údržbu v jiné části obce, čemuž odpovídalo i její technické vybavení, přičemž„ ….Ostatní pracovníci obce prohrnují to ostatní…“ Ti„ …ostatní…“ neprohrnuli, ani neošetřili, takže základní údržba předmětné komunikace před nehodou ze strany žalované neproběhla a žalovaná neučinila pro odstranění závady ve sjízdnosti a pro zmírnění důsledků vůbec nic. [obec] ve sjízdnosti byla dle názoru žalující jedinou příčinou dopravní nehody, když je přesvědčena o tom, že žalovaná neprokázala, že nebylo v mezích jejích možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Žalující rovněž uvádí, že zavinění či spoluzavinění řidičky, nemá na odpovědnost žalované vliv, neboť tak, jak uvádí ve zrušovacím usnesení odvolací soud, jednalo by se v takovém případě o solidární odpovědnost škůdců, když je na poškozeném, vůči kterému z nich svůj nárok uplatní. Žalobce uplatnil nárok vůči žalované a to jednak proto, že je přesvědčen, jak o její objektivní odpovědnosti, tak v případě liberace o povinnosti subjektivní, zatímco o pravdivosti popisu průběhu nehodového děje řidičkou vozidla nemá důvod pochybovat. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nesplnila své povinnosti dle Plánu zimní komunikace údržby komunikace, když toto nesplnění bylo příčinou vzniku škody.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že osobně zná jak žalobce, tak i starostku žalované obce, paní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Je pravda, že dne [datum] vykonával funkci místostarosty obce. Pamatuje si, že dne [datum] mu telefonoval pan [celé jméno žalobce], chtěl, aby přijel k té dopravní nehodě, že [anonymizováno] je pod [anonymizováno] a že to místo je neposypané. Svědek telefonoval paní starostce, ta neměla zapnutý mobil, byla nedostupná. Svědek si myslí, že dojel k dopravní nehodě mezi [číslo] až [údaj o čase] hodin. Viděl, že auto je pod [anonymizováno], hasičský vůz je ve stoce, že byl nakloněný. Cesta všude byla kluzká. Na místo k vlaku jel svým autem. I v době, kdy tam dojel, komunikace nebyla posypaná. [ulice] značka„ stůj“ nebo„ dej přednost v jízdě“ tak byla umístěna v ulici [anonymizováno]. Na silnicích v ulici [ulice] a [ulice] byla patrná viditelná změna, na ulici [anonymizováno] byl sníh, ujetá kolej a na [příjmení] byl uježděný sníh. Když tam jel, tak už nesněžilo.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že před rokem a půl bydlela v [anonymizováno] [obec] ve stejné ulici jako pan [celé jméno žalobce]. Mezi [údaj o čase] až [údaj o čase] hodin dne [datum] šla na přejezd a čekala. Viděla, jak [jméno] [příjmení] jede [anonymizováno] ulicí a ona se uhýbala. Ví, že [anonymizováno] [příjmení] na stopce nezastavila a pokračovala dál. Ona stála zády k tomu přejezdu. Ví, že přejezd blikal červeně, slyšela i cinkání, což znamenalo, že pojede vlak. [příjmení] [příjmení] jela pomalu. Ví stoprocentně, že [anonymizováno] [příjmení] jela pomalu. Také ví stoprocentně, že [anonymizováno] [příjmení] nezastavila, protože na rohu stála. Svědkyně stála zády k tomu přejezdu, pak se ozvala strašná rána a volala záchranku. [příjmení] [příjmení] pomohla, aby vylezla z auta. [příjmení] [příjmení] ulici šla normálně, byla prohrnuta. Odhadla rychlost jízdy [anonymizováno] [příjmení] na 20 až 25 km za hodinu. Žádné auto v době, kdy jela [anonymizováno] [příjmení], neviděla. Viděla pouze pana [příjmení] se psem. Svědkyně nebyla schopna říci, jakou rychlostí jela [anonymizováno] [příjmení], když zatáčela z [anonymizováno] na [příjmení].

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že má s obcí dohodu o provedení práce spočívající v zimní údržbě. Je si naprosto jistý, že [datum] prohrnoval [příjmení] ulici. [příjmení] [příjmení] ulici od [ulice] k nákupnímu středisku a zase zpět. Svědek zopakoval, že [datum] viděl, že není prohrnuto, a proto prohrnul tu [příjmení] ulici. Pokud se dopravní nehoda stala v [údaj o čase] hodin, tak určitě před tou dopravní nehodou ta silnice [ulice] byla prohrnuta. Svědek dělá jenom prohrnování, nedělá žádný posyp. Používá pří zimní údržbě traktor ZETOR [číslo] a vlastní radlici. [příjmení] prohrnul, ale ne úplně na asfalt. Určitě tam byly nějaké zmrazky, protože svědek ví, že nějak mrzlo a pak byla obleva. Žádné auto, když prohrnoval, nepotkal.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne [datum] uklízel sníh před vlastním barákem, když svědek bydlí na [anonymizováno] [obec], když zjistil, že sníh není uklizen. Bylo to kolem deváté hodiny. Svědek viděl, že nebylo uklizeno pouze na [anonymizováno], kde bydlí. Panu místostarostovi se dovolal asi po dvakráte a paní starostce až po pátém pokusu, to neví přesně. Paní starostka byla nedostupná. Jednalo se o časový rozsah mezi [údaj o čase] až [údaj o čase] hodin, napřed volal a teprve pak byly sirény. Svědek osobně neviděl, že by před přejezdem byly zmrazky.

11. Z výpovědi svědka, pana [jméno] [jméno], soud zjistil, že nemá žádný vztah k účastníkům. Svědek řídil [anonymizováno] jako [anonymizováno]. Pamatuje si, že k přejezdu jel plnou rychlostí 70 km za hodinu. Dotčený přejezd má světla. Pár metrů před přejezdem viděl pomalu přijíždějící auto k přejezdu. Padla rána, vlak zastavil rychlobrzdou, vlak zastavil a šel zjistit, co se vlastně stalo. Když tam doběhl, řidička už byla mimo auto, evidentně byla nezraněná. Protože tam už někdo byl dřív než on, tak někdo zavolal policii a záchranku. Silnice před přejezdem byla ledovka, těžko se tam dalo udržet i na nohou. Svědek auto viděl na zhruba 50 metr, přičemž to se k vlaku přisunulo a vlak setrvačností auto odrazil. Když se auto přisouvalo, tak neviděl, jestli se kola točí či netočí. Odhaduje, že auto se přisunulo k tomu vlaku rychlostí 1 až 3 kilometry za hodinu. Auto viděl až na přejezdu. Řidička jela kolmo na přejezd. Řidičku viděl asi z pohledu 50 metrů před přejezdem. Jak řidička jela ze shora, to vůbec neviděl.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl svědkem dopravní nehody s vlakem, proto si na to pamatuje. Šel [anonymizováno] ulicí v koleji, kterou udělalo auto směrem k přejezdu. Protože fungovalo světelné znamení a zároveň i zvukové znamení, tak neslyšel, že za ním přijíždí auto. To auto jelo pomalu. [jméno] tak pomalu, že vůbec nezaregistroval, že za ním jede auto. Když to zjistil, tak se uhnul a viděl, že tam sedí [anonymizováno] a tu [anonymizováno] nezná. Svědek se věnoval psovi. Svědek zaregistroval, že na křižovatce [anonymizováno] a [příjmení] stojí paní [příjmení]. Svědek viděl, že se blíží rychle vlak a to auto jede pod vlak. Viděl, že do levé strany auta vlak narazil a auto vyletělo a bylo odvrženo do příkopu. Svědek neviděl, že by auto brzdilo, že by vzadu byla nějaká brzdová světla. Jestli [anonymizováno] na [příjmení] zastavila, to neví.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že před dopravní nehodou měla [číslo řidič. oprávnění] [anonymizováno]. Toho dne, [datum], jela z ulice [anonymizováno], protože tam má [anonymizováno]. [jméno] po ulici [anonymizováno], ještě na [anonymizováno] ulici je stopka. Svědkyně tvrdila, že na stopce zastavila, pak zatáčela doprava na [příjmení]. Všimla si, že tam stojí paní [příjmení]. Svědkyně tvrdila, že na stopce zastavila. Viděla zvukový i světelný signál na přejezdu. Rozjížděla se na té stopce do ulice [příjmení], jela vysloveně pomalu a chtěla zabrzdit, ale nešlo to, bylo to kluzké. Auto klouzalo jako sáně. Když jela ulicí [anonymizováno], tak mohla mít tak 3. rychlostní stupeň, musela hodně šlapat na plyn, víc než kdyby tam sníh nebyl. Po té ulici [anonymizováno] jela řízeně, auto nelítalo ze strany na stranu. Když se dostala na [příjmení], takto začalo klouzat, tu změnu zaregistrovala. Svědkyně zaregistrovala, že v [anonymizováno] ulici ten sníh byl, nebyl uklizený. [příjmení] [příjmení] byl sníh uježděný. Svědkyně si všimla, že v ulici [příjmení] je méně sněhu než v [anonymizováno]. Když zastavila na stopce, tak vnímala signalizační řízení toho vlaku, jak zvukové, tak světelné. Odhadla, že od té křižovatky to může být tak 15 metrů k tomu přejezdu. Když slyšela ty singály, tak předpokládala, že před tím přejezdem zastaví. Ten odbočovací manévr z [anonymizováno] na [příjmení] udělala dobře, kontrolovaně. Pak šlápla na brzdu a auto se sunulo. Když stála na té stopce, tak viděla, že světlo bliká a zněl i signál. To auto jelo kolmo, snažila se jej zabrzdit. Ona však viděla vlak, což byl šok. K tomu přejezdu je svah, jak velký, to nedokáže odhadnout. Potom přijeli hasiči, kteří zastavili tím způsobem, že sjeli také z vozovky.

14. Ve věci byl vyžádán znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], znalcem z oboru doprava – technická analýza dopravních nehod. Z bodu 2.7 znaleckého posudku vyplývá, že v případě, že se řidička rozjížděla, po předchozím zastavení na hranici křižovatky, tak by zastavila před tělesem železničního přejezdu, kdyby před počátkem reakce zrychlovala pouze na dráze 3,5 metrů a nikoliv na dráze 4 metry, tedy o cca 0,3 s dříve, než ve skutečnosti. Začala by zpomalovat z rychlosti 6 km za hodinu, po ujetí 5,2 metru od počátku rozjezdu a zastavila by na dráze cca 11,4 metru. Povrch jak ulice [příjmení], tak ulice [anonymizováno] byl neposypaný, pokrytý náledím. Na ulici [anonymizováno] se sníh jevil jako prohrnutý, na ulici [anonymizováno] byl sníh uježděný. Projet zatáčku z ulice [anonymizováno] do ulice [příjmení] bez ztráty stranové stability a zastavit před železničním přejezdem, za předpokladu počátku reakce řidičky 2,3 metru po vjetí na komunikaci ulice [příjmení], bylo možno z rychlosti maximálně 5,2 km za hodinu. V případě rozjezdu z hranice křižovatky by řidička zabránila střetu, kdyby reagovala již po ujetí 3,5 metru, když dosahovala rychlosti 6,8 km za hodinu, tedy o 0,3 s dřívěji, než ve skutečnosti. Vozidlo bylo vybaveno zimními pneumatikami s dostatečným vzorkem běhounu. Po rozjezdu [příjmení], který probíhal včetně reakce na dráze 5,8 metru a 5,9 s od rozjezdu, když se již vozidlo nacházelo na komunikaci ulice [příjmení], začalo vozidlo s rychlostí 7,3 km za hodinu zpomalovat. Ke střetu došlo 12,2 s po rozjezdu, když vozidlo urazilo dráhu 17,4 metru. Nárazová rychlost dosahovala hodnoty cca 4,2 km za hodinu. Vozidlo by zastavilo vzhledem k adhézním možnostem vozovky a jejímu klesání 4 %, na dráze 17,3 metru, tedy již na tělese železničního přejezdu. Z technického hlediska, se na základě skutečností uvedených v kapitole 2.2 usuzovat, že kvalita stavu vozovky se významně podílela na vzniku dopravní nehody. V případě rozjezdu z hranice křižovatky by řidička zabránila střetu, kdyby reagovala o 0,3 s dřívěji, tedy kdyby zrychlovala pouze na dráze 3,5 metru nikoliv na dráze 4 metry. V případě, že by se při průjezdu zatáčkou pohybovala rychlostí 5,2 km za hodinu, což je nejvyšší hodnota rychlosti, která umožňuje pohyb vozidla při zatáčení bez ztráty směrové stability, tak by zastavila před místem střetu, kdyby její reakce začala nejpozději 2,3 metru po vjezdu do komunikace ulice [ulice].

15. Znalec byl slyšen při jednáním dne [datum] a uvedl, že na hlavní silnici [příjmení] dal koeficient 0,08, který je při teplotě – 10 C, protože vycházel jednak ze zprávy hydrometeorologického ústavu, který uvádí, že cca hodinu před nehodou byla v místě teplota – 8,4 C, dále vycházel opět z objektivního podkladu policie, která výslovně uvádí, že vozovka byla zpluhovaná s kluzkým podkladem. Znalec rovněž vycházel z fotografií, které byly na jeho žádost zaslány zástupcem strany žalující, které jsou v nálezové části znaleckého posudku, kde je jasně vidět, že chůze těch záchranářů a hasičů je ztížena, je prakticky vidět, že kloužou a zde je rovněž zdokumentovaná poloha hasičského vozidla, které po smyku se dostalo mimo vozovku. Tyto koeficienty aplikoval na výpočet s tím, že i ten výpočet zohledňuje klesání vozovky zhruba 4 % do ulice [příjmení]. Znalec rovněž uvedl, že řidička, aby zabránila střetu s vlakem, tak by musela reagovat o 0,5 metru dřívěji, což bylo v čase 0,3 s dřívěji. Tím by se zabránilo střetu vozidla.

16. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], správního odboru, oddělení dopravních přestupků, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že řízení o přestupku, z něhož byla obviněna [jméno] [příjmení], narozena [datum], která se měla z nedbalosti dopustit porušení ust. § 18 odst. 1 a § 28 odst. zákona o silničním provozu tím, že dne [datum] v době kolem [údaj o čase] hodin před železničním přejezdem č. [anonymizováno] v obci [obec] nepřizpůsobila rychlost vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], svým schopnostem, vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním podmínkám a v reakci na signál s červeným přerušovaným světlem v důsledku ztráty jízdní stability v podélném směru nebyla schopna zastavit a ocitla se v prostoru železničního přejezdu, kde se střetla s projíždějící vlakovou soupravou [anonymizováno] [číslo], se zastavuje. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán tak vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že subjektivní kritérium nedbalosti s ohledem na stanovená kritéria nebylo ze strany účastníka řízení naplněno, přičemž restriktivní výklad příslušných právních norem by vedl toliko k přehnanému formalismu.

17. Z vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, generální ředitelství, soud zjistil, že příčinou mimořádné události je neupřednostnění drážní dopravy na železničním přejezdu.

18. Z Plánu údržby komunikací [územní celek] soud zjistil, že žalovaná má povinnost zajistit sjízdnost ulice [příjmení] způsobem uvedeným ve vyhlášce [číslo] Sb. ve lhůtě 4 hodin. Dle citovaného právního předpisu by byla žalovaná povinna zajistit příslušný zásah zimní údržby pro zajištění jeho potřeby a sjízdnosti [příjmení] ulice do 4 hodin od vzniku potřeby.

19. Dle sdělení hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] začalo vznikat náledí již [datum] od 18:00 hodin, přičemž předmětná komunikace nebyla ošetřena posypem ani v době nehody, tj. [datum] v [údaj o čase] hodin. Žalovaná zajistila posyp předmětné komunikace cca v [údaj o čase] hodin. Pokud silnice pokryje sníh nebo náledí, silničáři ji posypou solí či štěrkem. Pokud by neměla být v místě prováděna zimní údržba, respektive neměl být prováděn v zimním období posyp, museli by na to být účastníci provozu upozorněni svislou dopravní značkou A22 (jiné nebezpečí) s dodatkovou tabulkou s nápisem„ posyp se neprovádí“. To však není případ v [příjmení] ulici v [obec].

20. Soud předně konstatuje, že zimní údržba komunikace je upravena obecnými závaznými předpisy pro zimní údržbu, a to zákonem č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále jen silniční zákon) a vyhl. č. 104/1997 Sb. Ministerstva dopravy a spojů ze dne [datum], kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Zimní údržba zajišťuje sjízdnost silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, umožňuje bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobených stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Umožňuje i bezpečný pohyb chodců v zastavěném území obce na místních a účelových komunikacích a průjezdných úsecích sjízdných za stejných podmínek. Podle ustanovení § 26 odst. 6 silničního zákona závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 26 odst. 1 silničního zákona jsou dálnice, silnice a místní komunikace sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobených stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 26 odst. 2 silničního zákona závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 27 odst. 2 citovaného zákona vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jejich možnosti tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Tato objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem na vozovce, kdy změna sjízdnosti komunikace je natolik významná, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace (§ 27 odst. 3 citovaného zákona) a povětrnostní vlivy nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat, aby neovlivňovala jeho jízdu. Rozhodnutí o této odpovědnosti závisí na zjištění stavu vozovky v době a místě nehody a především na posouzení, zda konkrétní zjištěné skutečnosti odpovídají pojmu závady ve sjízdnosti. Odpovědnost může být založena, jestliže alespoň jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem„ závada ve sjízdnosti“ (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 4626/2015 ze dne 20. 10. 2016). Vlastníkem předmětné komunikace, kde došlo k nehodě, je v posuzovaném případě obec, když komunikace se nachází na jejím území. Objektivní odpovědnost obce, tedy vlastníka (správce) komunikace vyplývá z výše uvedeného ust. § 27 odst. 2. silničního zákona k okamžiku vzniku škody. Z ustanovení § 27 odst. 5 silničního zákona vyplývá, že obec či kraj nemohou ze zimní údržby vyřadit libovolnou komunikaci podle své úvahy, nýbrž mají prostor pouze pro určení těch komunikací, které nebudou v zimě ošetřovat, mají-li malý dopravní význam, což v posuzovaném případě není. Vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, vymezuje podrobně technické požadavky na zimní údržbu silnic včetně druhu posypu. Pro místní komunikace je však stanovení způsobu údržby ponecháno na obci z důvodu různorodosti místních poměrů. Obci je ponecháno, aby nařízením stanovila rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic. Vyhláška však i pro místní komunikace v § 41 stanoví, že zimní údržba (v období [číslo] až [číslo]) se provádí podle plánu zimní údržby. Z Plánu údržby komunikací [územní celek] se prokázalo, že žalovaná má povinnost zajistit sjízdnost ulice [příjmení] způsobem uvedeným právě ve vyhlášce č. 104/1997 Sb. ve lhůtě 4 hodin. V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby. Opatření před zahájením zimní údržby a přehled technologií používaných v zimní údržbě jsou podrobně uvedeny v příloze této vyhlášky. O zpracování plánu zimní údržby pro místní komunikace rozhoduje obec podle dopravního významu místní komunikace. Pokud obec rozhodne o zpracování plánu zajištění sjízdnosti místních komunikací I. až III. třídy, přihlédne k tomuto pořadí důležitosti (a) rychlostní a sběrné místní komunikace s hromadnou veřejnou dopravou a s linkovou osobní dopravou, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace, (b) sběrné místní komunikace nezařazené do I. pořadí a důležité obslužné místní komunikace, (c) ostatní obslužné místní komunikace a (d) neudržované – místní komunikace, na nichž není třeba vykonávat zimní údržbu z důvodu dopravní bezvýznamnosti (na tuto skutečnost obec upozorní uživatele způsobem v místě obvyklým). [územní celek] [anonymizováno] je povinna zajišťovat sjízdnost místních komunikací dle písm. (a) do 4 hodin, dle písm. (b) do 12 hodin a dle písm. (b) nejpozději do 48 hodin. Zákon o silničním provozu (zákon č. 361/2000 Sb.) stanoví, že každý je povinen při účasti na provozu na pozemních komunikacích chovat se ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval mj. i svůj život a zdraví, přičemž je své chování povinen přizpůsobit také povětrnostním podmínkám, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Aby vznikla objektivní odpovědnost za újmu způsobenou závadou ve sjízdnosti nebo schůdnosti, je třeba, aby tato závada byla příčinou, popř. alespoň jednou z hlavních příčin, vzniklé újmy. Závadou ve sjízdnosti rozumí zákon o pozemních komunikacích takovou změnu ve sjízdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže účastník silničního provozu buď předvídat (při užití přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům) nebo může předvídat, ale přes veškerou vynaloženou snahu nemůže případné škodě způsobené v důsledku nesjízdnosti pozemní komunikace zabránit – ad absurdum jediným způsobem zabránění škody by bylo nevyužití pozemní komunikace určené právě k užití např. silničním vozidlem. Závadou ve sjízdnosti pozemní komunikace se dle dlouhodobého názoru Nejvyššího soudu, ČR rozumí„ natolik významné změny (zhoršení) sjízdnosti komunikace, že účastník silničního provozu ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.“ Komunikace jsou sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb účastníků provozu, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Povětrnostními situacemi a jejich důsledky je třeba rozumět vánici a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky. Mezi účastníky je nesporné, že [ulice] ulice byla prohrnutá. Nebyla však posypána. Z Plánu údržby [územní celek] pro zimní období vyplývá, že žalovaná však měla povinnost provést údržbu do 4 hodin, v druhém pořadí do 12 hodin, ve třetím pořadí do 48 hodin. Jelikož obec komunikaci neposypala, pak se na komunikaci náledí nejen vytvořilo, ale především udrželo až doby nehody. Soud při hodnocení věrohodnosti svědeckých a účastnických výpovědí zohlednil především výpověď (nestranného subjektu) strojvedoucího [jméno] [jméno], z níž bylo zjištěno, že tento svědek viděl auto tak na 50 metrů od vlaku a spatřil, jak se auto přisunulo k vlaku. Řidička se vsunula (resp. vjela) přímo na přejezd. Řidičku viděl ze svého pohledu tak 50 metrů před přejezdem, po vystoupení z vlaku zjistil, že silnice před přejezdem byla ledovka, měl problém udržet se i na nohou. Skutečnost, že před přejezdem byla ledovka, bylo osvědčeno a prokázáno i z fotografií, které jsou součástí znaleckého posudku, týkající se příjezdu hasičského sboru i pohybu hasičů v místě nehody. Ze svědecké výpovědi [jméno] [jméno] má soud za prokázané, že řidičku nejen viděl ze svého pohledu tak 50 metrů před přejezdem, ale po vystoupení z vlaku zjistil, že silnice před přejezdem byla ledovka, měl problém udržet se i na nohou. Z Plánu zimní údržby komunikací [územní celek] nadevší pochybnost vyplývá, že žalovaná měla a má povinnost zajistit sjízdnost ulice [příjmení] způsobem uvedeným ve vyhlášce [číslo] Sb. ve lhůtě 4 hodin, což se nestalo. Ze sdělení hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] vyplývá, že začalo vznikat náledí dne [datum] od 18:00 hodin, přičemž předmětná komunikace nebyla ošetřena posypem ani v době nehody, tj. [datum] v [údaj o čase] hodin. Žalovaná zajistila posyp předmětné komunikace až cca v [údaj o čase] hodin. Obec tedy dle názoru soudu porušila obecně závazné právní předpisy a nesplnila její povinnost údržby komunikace a tím v příčinné souvislosti způsobila škodu, která vznikla žalobci nehodou. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] vyplývá, že řidička se pohybovala po vjetí komunikace na [příjmení] maximálně rychlostí 5,2 km za hodinu. Po rozjezdu, který probíhal, když se vozidlo nacházelo na komunikaci ulice [příjmení], začalo vozidlo s rychlostí 7,3 km za hodinu zpomalovat. Soud dospěl k závěru, že objektivní odpovědnost žalované za škody způsobené závadou ve sjízdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem na vozovce, kdy změna sjízdnosti komunikace je natolik významná, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stavební a dopravně technický stav komunikace (§ 27 odst. 3 citovaného zákona) a povětrnostní vlivy nemůže výskyt takové závady předpokládat a účinně na ni reagovat tak, aby neovlivnila jeho jízdu. Z tohoto důvodu žalovaná odpovídá za způsobenou škodu dle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Pokud jde o výši škody, soud vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, znalec se specializací oceňování motorových vozidel, zemědělských strojů, který stanovil časovou cenu předmětného vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizováno] na částku [částka]. Dále ze znaleckého posudku má soud za prokázané, že vozidlo je po silné havárii přední části zasahující do nosných částí karoserie a oprava vzhledem ke stáří vozidla a ceně opravy není rentabilní. Dle konzultace s obchodníky zabývající se havarovanými vozidly je prodejnost velmi omezena. Obvyklá cena po dopravní nehodě činí [částka]. Z kupní smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobce prodal havarované auto paní [příjmení] [jméno] [příjmení] za cenu [částka] prostřednictvím firmy [právnická osoba] a na základě zprostředkování kupní smlouvy žalobce zaplatil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. částku 1 080 Kč. Dle posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] obvyklá cena před dopravní nehodou činila [částka], přičemž cena zbytku vozidla byla oceněna na [částka]. Žalobci se podařilo prodat auto za vyšší cenu za částku [částka], za zprostředkování výhodného prodeje zprostředkovateli zaplatil žalobce [částka]. Škoda, která vznikla žalobci na jeho majetku, činí 82 080 Kč. Soud uzavírá, že pokud by žalovaná splnila povinnosti vyplývající z § 27 odst. 2 silničního zákona, pak by škoda v majetkové sféře žalobkyně nevznikla. Žalovaná taktéž nijak neprokázala, že nebylo v jejích schopnostech, mezích a možnostech tuto závadu odstranit, byť byla povinná závady způsobené povětrnostními situacemi odstranit, popřípadě důsledky takové závady aspoň zmírnit. Žalovaná ani na závady předepsaným způsobem neupozornila, tedy nijak v předepsané době a předepsaným způsobem nekonala. Žalovaná taktéž nesplnila výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť neoznačila důkazy k tvrzením na svou obranu a nedoplnila tvrzení ohledně skutečností, že údajně měla splnit všechny zákonné povinnosti uložené jí ust. § 27 odst. 2 silničního zákona a vyhl. č. 104/1997 Sb.

21. Dle názoru soudu žalovaná odpovídá za vzniklou škodu podle obecné úpravy v občanském zákoníku a ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., neboť porušila právní povinnost či povinnost tzv. generální prevence (§ 415 obč. zák. resp. § 2900 o. z.) a taktéž musí soud konstatovat, že žalovaná porušila stanovená pravidla pro zimní ošetřování komunikace, která jsou obsažena v normativním aktu obce. Soud při hodnocení odpovědnosti účastníků dopravní nehody vyšel z té skutečnosti, že vzhledem k toleranci přesnosti modelace jsou všechny veličiny, které jsou nutné pro posouzení dopravní nehody s přesností plus mínus 10 % a dále ze závěru znaleckého posudku, ve kterém je uvedeno, že v případě rozjezdu z hranice křižovatky by řidička zabránila střetu, kdyby reagovala již po ujetí 3,5 metru, když dosáhla rychlosti 6,8 km za hodinu, tedy o 0,3 s dřívěji než ve skutečnosti. V případě rozjezdu z hranice křižovatky by řidička zabránila střetu, kdyby reagovala o 0,3 s dřívěji, tedy kdyby zrychlovala pouze na dráze 3,5 metru nikoliv na dráze 4 metry. V případě, že by se při průjezdu zatáčkou pohybovala rychlostí 5,2 km za hodinu, což je nejvyšší hodnota rychlosti, která umožňuje pohyb vozidla při zatáčení bez ztráty směrové stability, tak by zastavila před místem střetu, kdyby její reakce začala nejpozději 2,3 metru po vjezdu do komunikace ulice [příjmení]. V době nehody tedy existovala zřejmá závada ve sjízdnosti vozovky, přičemž ta byla převážně příčinou dopravní nehody. Plán zimní údržby komunikací [územní celek] stanoví, že žalovaná má povinnost zajistit sjízdnost ulice [příjmení] způsobem uvedeným ve vyhlášce č. 104/1997 Sb. ve lhůtě 4 hodin. Dle citovaného právního předpisu by byla žalovaná povinna zajistit příslušný zásah zimní údržby po zajištění jeho potřeby a sjízdnosti [příjmení] ulice do 4 hodin od vzniku potřeby. Dle sdělení hydrometeorologického ústavu ze dne [datum] začalo vznikat náledí již dne [datum] od 18.00 hodin, přičemž předmětná komunikace nebyla ošetřena posypem ani v době nehody, tj. [datum] v [údaj o čase] hodin, tedy více jak 14 hodin po vzniku náledí. Žalovaná zajistila posyp předmětné komunikace až cca v [údaj o čase] hodin. Pokud silnice pokryje sníh nebo náledí, silničáři ji posypou solí či štěrkem. Pokud by neměla být v místě prováděna zimní údržba, resp. neměl být prováděn v zimním období posyp, museli by na to být účastníci provozu upozorněni svislou dopravní značkou A22 (jiné nebezpečí) s dodatkovou tabulkou s nápisem„ Posyp se neprovádí“. To však není případ v [příjmení] ulici v [obec]. Byť soud souhlasí s názorem žalované, že řidička mohla špatnou sjízdnost vozovky předvídat a (v teoretické rovině) při rychlejší reakci o 0,3 vteřiny nehodě zabránit, současně však nic nemůže změnit závěr, co bylo příčinnou nehody, tedy, že sjízdnost komunikace v podobě ledovky byla pro řidičku ve značné části nepředpokládanou a neočekávanou a že tato závada ve sjízdnosti byla převážně (zcela hlavní) příčinou dopravní nehody (v důsledku ledovky). Vozovka nebyla obcí řádně ošetřena, byť měla být.

22. Navíc žalovaná odpovídá i podle ust. § 2900 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Žalovaná nesplnila tyto povinnosti, a to neboť nesplnila povinnosti vyplývající z Plánu zimní údržby, dle kterého v daném případě nepostupovala. [příjmení] ulici v době náledí neošetřila, ani na existenci náledí neupozornila. Podle § 2915 odst. 1 je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně, je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. V řízení o nároku poškozeného proti solidárně odpovědnému dlužníkovi se poměr, v jakém každý z nich za škodu odpovídá, neřeší, pokud by nešlo o důvody zvláštního zřetele hodné, v důsledku kterých může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku.

23. Výzvou právního zástupce žalobce ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 82 080 Kč, a to do 30 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl odeslán [datum]. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum], když výše zákonného úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2 a v prvém pololetí roku [rok] zákonný úrok z prodlení činil 9,75 % p.a.

24. Soud proto rozhodl, jak ve výroku uvedeno a shledal žalobu za zcela důvodnou. Pokud jde o náklady řízení, soud postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci náklady řízení v plné výši. Jeho náklady představuje odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon při tarifní hodnotě 83 000 Kč, 4 420 Kč. Cesta z [obec] do [anonymizována dvě slova] a zpět činí 24 km a trvá půl hodiny. Právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Odměna za právní zastoupení – 16 úkonů po 4 420 Kč je 70 720 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, písemné podání týkající se věci samé – sepis a podání žaloby, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], písemné podání týkající se věci samé – sepis a podání vyjádření, zastoupení při jednání dne [datum], dne [datum], zastoupení při jednání na místě samém dne [datum], zastoupení při jednání dne [datum] a [datum], písemné podání týkající se věci samé – sepis a podání vyjádření dne [datum], písemné podání týkající se věci samé – sepis a podání odvolání, zastoupení při jednání dne [datum], [datum], písemné podání týkající se věci samé – sepis a podání vyjádření dne [datum], zastoupení při jednání dne [datum]), půl úkonu při vyhlášení rozsudku 2 210 Kč, což činí celkem 72 930 Kč, 17 x režijní paušál po 300 Kč dle AT 5 100 Kč, dále náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas – cestovné [obec] – [obec] a zpět, k ohledání na místě samém [datum], tj. 177,60 Kč, 24 km po 7,40 Kč/km – paušální částka a náhrada za spotřebovanou naftu vozidlem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] km, při ceně nafty dle vyhl. č. 333/2018 Sb. 33,60 Kč/litr. Náhrada za promeškaný čas cestou [obec] – [obec] a zpět k jednání dne [datum] 2x půl hodina á 100 Kč, tj. 200 Kč Celkem 78 407,60 Kč + DPH 16 465 Kč, soudní poplatek z podané žaloby 4 104 Kč a záloha na znalečné 8 000 Kč Celkem náklady žalobce představují částku 106 976 Kč.

25. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u něj nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu činí 14 655,36 Kč. Jedná se svědečné ve výši 4 377,16 Kč přiznané usnesením č.j. [číslo jednací] ve výši 4 377,16 Kč, dále znalečné znalci [celé jméno znalce] přiznané usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 16 568,20 Kč a dále znalečné témuž znalci přiznané usnesením na č.l. 160 ve výši 1 750 Kč Celkem náklady státu činí 22 655,36 Kč, když od těchto nákladů se odečítá záloha žalobce ve výši 8 000 Kč. Zbývá doplatit náklady státu ve výši 14 655,36 Kč.

Poučení