15 C 145/2020-45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr Radkem Paclíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 15 813 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 15 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 813 Kč ode dne 21. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 15 813 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 7. 2018 vydal Magistrát města Teplice, odbor správních činností příkaz, [číslo jednací], č. j. dokumentu: [číslo jednací], kterým se poškozený uznává vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů – porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce podal proti příkazu dne 19. 7. 2018 odpor. Dne 27. 6. 2019 bylo řízení o přestupku zastaveno, a to usnesením Magistrátu města Teplice, odbor správních činností – oddělení přestupků, č. j.: [číslo jednací], č. j. dokumentu: [číslo jednací], neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 27. 6. 2019 přičemž v důsledku nepodání odvolání žalobcem se stalo usnesení pravomocným dne 11. 7. 2019. Žalobce se domnívá, že pro vedení řízení o přestupku zde neexistoval již od samého počátku žádný důvod, přitom mu byl v tomto případě výše nadepsaným příkazem uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu. Tento trest by byl pro žalobce fakticky likvidační, když pro žalobce jako řidiče z povolání je řízení motorových vozidel hlavní náplň práce. V případě, že by tedy žalobce proti příkazu nepodal odpor, ocitl by se ve velice svízelné životní situaci a došlo by fakticky k výpadku jeho příjmu na dobu min. 6 měsíců, když je otázka, za jak dlouho by si poté našel nové zaměstnání. I samotné přestupkové řízení po zrušení příkazu tak bylo pro žalobce velmi stresující, když v případě, že by byl žalobce uznán vinným, přišel by fakticky o práci. Vzhledem k výše uvedenému požadoval žalobce jako zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí (zahájení přestupkového řízení) částku ve výši 10 000 Kč, když odkazoval na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2019, č. j. 42 C 82/2018-110, kdy žalobci byla přiznána částka ve výši 5 000 Kč. Žalobci i v tomto případě hrozil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, když žalobce se zabýval živnostenskou činností a na existenci oprávnění řídit motorové vozidlo tato jeho živnostenská činnost existenčně závisela. S ohledem na shora uvedené skutečnosti požadoval žalobce uhradit (zaplatit) zadostiučinění ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 21. 6. 2020 do zaplacení. Žalobce dále požadoval zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 5 813 Kč vzniklých v souvislosti se zastupováním žalobce ve výše uvedeném řízení o přestupku. Žalobce svůj nárok na náhradu nákladů právního zastoupení opíral zejména o nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. září. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, když dle názoru žalobce je na příkaz Magistrátu města Teplice třeba hledět jako na nezákonný, když konečným rozhodnutím v dané věci bylo rozhodnuto o zastavení řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména tak, že z předmětné spisové dokumentace poskytnuté žalované Magistrátem vyplývá, že v daném řízení nebylo vydáno žádné rozhodnutí, jež by splňovalo znaky nezákonného rozhodnutí stanovené v § 8 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žádné rozhodnutí nebylo jako pravomocné pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Uvedené podmínky nejsou dány ani u příkazu ze dne 11. 7. 2018, v důsledku čehož žalovaná nemůže souhlasit s názorem žalobce, že toto rozhodnutí je nezákonné. V případě žalobce tedy není dána existence tvrzeného odpovědnostního titulu. Pokud se týká nároku na náhradu majetkové škody spočívající v úhradě nákladů právního zastoupení ve správním řízení, žalovaná předně poukázala na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 1470/19, ze dne 4. 6. 2019, v němž Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že v samotném zahájení, popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

4. Z přestupkového spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, [spisová značka], a to z úředního záznamu Policie ČR ze dne 17. 10. 2017, jakož i z dokladu o výsledku technické silniční kontroly ze dne 17. 10. 2017 a z fotografické dokumentace ze dne 17. 10. 2017, bylo zjištěno, že žalobce dne 17. 10. 2017 řídil jízdní soupravu slouženou z nákladního automobilu, tahače návěsů a nákladního návěsu, přitom bylo zjištěno, že na první nápravě návěsu vpravo chybí celý brzdový kotouč s tím, že žalobci byl vysloven zákaz užívání připojeného vozidla, které má nebezpečné závady, ztráta technické způsobilosti. Dále byl žalobce na místě kontroly seznámen s dokladem o výsledku technické silniční kontroly, který podepsal s tím, že dvě vyhotovení této písemnosti byly předány. Přestupek žalobce byl Policií ČR dne 4. 11. 2017 oznámen Magistrátu města Teplice (dále jen„ Magistrát“).

5. Z příkazu Magistrátu ze dne 11. 7. 2018, [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), jelikož žalobce řídil vozidlo s přípojným vozidlem, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích – nákladní návěs měl závadu na brzdovém systému (na první nápravě vpravo chybí celý brzdový kotouč). Současně byla žalobci uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 5 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců.

6. Dne 20. 7. 2018 byl Magistrátu doručen odpor žalobce proti příkazu ze dne 11. 7. 2018, v němž žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, nesprávnou aplikaci správního uvážení a v případě teoretického prokázání viny mu uložil, s ohledem na profesi žalobce, likvidační sankci.

7. Dne 10. 8. 2018 bylo Magistrátu doručeno vyjádření žalobce ze dne 8. 8. 2018, ve kterém uvedl, že řídil předmětné motorové vozidlo a návěs, přitom učinil nesporným, že byla při kontrole zjištěna absence jednoho brzdového kotouče a to na prvé nápravě vpravo. Dále žalobce uvedl, že před započetím jízdy řádně zkontroloval jak vozidlo, tak i návěs, včetně úplnosti brzdového systému a neshledal žádných závad, když ta mu byla oznámena až hlídkou Policie ČR. Zmíněná závada dle žalobce mohla nastat při jakékoliv rychlosti, přičemž v určitých případech je okamžik vzniku závady pro řidiče nezaznamenatelný. Žalobce také uvedl, že neprodleně po policejní kontrole diagnostikovanou závadu odstranil, což dosvědčuje protokol o technické prohlídce.

8. Dne 14. 9. 2018 vypracoval Magistrát oznámení o pokračování v řízení o přestupku [číslo jednací] a předvolání na den 10. 10. 2018.

9. Dne 24. 9. 2018 byla Magistrátu doručena žádost právního zástupce žalobce o náhradní termín ústního jednání z důvodu plánované dovolené. Magistrát žádosti vyhověl a předvolal žalobce a jeho právního zástupce na den 28. 11. 2018.

10. Dne 12. 11. 2018 byla Magistrátu doručena opětovná žádost právního zástupce žalobce o náhradní termín ústního jednání, jelikož dne 28. 11. 2018 měl již naplánované schůzky a jiná jednání. Magistrát proto žalobce a jeho právního zástupce předvolal na den 20. 3. 2019.

11. Dne 18. 3. 2019 byla v sídle Magistrátu nahlédnout do spisu paní [jméno] [příjmení] zmocněna právním zástupcem žalobce.

12. Dne 20. 3. 2019 se konalo v sídle Magistrátu ústní jednání, při kterém žalobce odkázal na vyjádření ze dne 8. 8. 2018 a navrhoval vypracování znaleckého posudku, mj. k tomu, jak staré bylo upadnutí brzdového kotouče.

13. Dne 27. 6. 2019 vypracoval Magistrát usnesení [číslo jednací], kterým předmětné řízení o přestupku žalobce zastavil, s právní mocí dne 13. 7. 2019. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, je zřejmé, že k závadě na brzdovém systému na nákladním návěsu došlo a formální znaky přestupku tak byly naplněny, avšak nebylo možné žalobci jako řidiči jízdní soupravy prokázat zavinění. Protože měl Magistrát v otázce viny i dalších skutečnostech pochybnosti, uplatnil zásadu rozhodnutí ve prospěch obviněného a řízení zastavil, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno.

14. Z evidenční karty řidiče, a to k osobě žalobce, soud zjistil, že ten se jako řidič dopustil od roku 2007 do roku 2011 celkem čtyř přestupků, za které mu byla uložena vždy bloková pokuta.

15. Z faktury ze dne 10. 7. 2019 a ze dne 20. 9. 2018, na částku 1 902 Kč, resp. 5 000 Kč, bylo zjištěno, že tyto faktury byly vystaveny žalobci, jako odběrateli, jeho právním zástupcem.

16. Z výpisu z registru ekonomických subjektů soud zjistil, že žalobce podniká v oboru silniční nákladní doprava.

17. Žalobce uplatnil u žalované podáním doručeným žalované dne 19. 12. 2019, žádost o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí (zahájení přestupkového řízení) s tím, že podáním ze dne 14. 7. 2020 žalovaná směrem k žalobci konstatovala, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik škody a nemajetkové újmy, přičemž svůj odmítavý postoj k odškodnění žalobce odůvodnila obdobně, jako ve svém vyjádření k žalobě.

18. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy, přičemž pro své rozhodnutí si opatřil dostatek skutkových zjištění a další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, proto soud i zamítl návrh žalobce na jeho účastnický výslech k tvrzením o jeho duševních útrapách, když pro přiznání nároku nebyla splněna již jedna ze základních podmínek pro odškodnění žalobce v podobě nezákonného rozhodnutí, či nesprávného úředního postupu tvrzeném žalobcem v závěrečném návrhu (podrobněji níže).

19. Pokus jde o skutkový stav lze odkázat na shora uvedená skutková zjištění a shrnout, že žalobce dne 17. 10. 2017 řídil jízdní soupravu slouženou z nákladního automobilu, tahače návěsů a nákladního návěsu, přitom na první nápravě návěsu vpravo chyběl celý brzdový kotouč s tím, že Policií ČR byl žalobci vysloven zákaz užívání připojeného vozidla z důvodu nebezpečné závady, ztráta technické způsobilosti. Na základě těchto skutečností byl žalobce příkazem Magistrátu ze dne 11. 7. 2018, [číslo jednací], uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 dle zákona o silničním provozu, a to z důvodu řízení vozidla s přípojným vozidlem, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích – nákladní návěs měl závadu na brzdovém systému (na první nápravě vpravo chyběl celý brzdový kotouč) a byla mu uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 5 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dne 20. 7. 2018 podal žalobce odpor proti tomuto příkazu s následným vyjádřením ze dne 8. 8. 2018 (doručené správnímu orgánu dne 10. 8. 2018) s tvrzením, že před započetím jízdy řádně zkontroloval jak vozidlo, tak i návěs, včetně úplnosti brzdového systému a neshledal žádných závad, když ta mu byla oznámena až hlídkou Policie ČR. Na základě podaného odporu žalobcem do příkazu, rozhodl Magistrát dne 14. 9. 2018 o pokračování v řízení o přestupku [číslo jednací] a předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 10. 10. 2018 s tím, že na základě žádosti žalobce byl stanoven náhradní termín jednání na den 28. 11. 2018 a k opětovné žádosti žalobce o náhradní termín se konalo ústní jednání na Magistrátu až dne 20. 3. 2019, při kterém žalobce odkázal na své písemné vyjádření ze dne 8. 8. 2018 a navrhoval vypracování znaleckého posudku, mj. k tomu, jak staré bylo upadnutí brzdového kotouče. Dne 27. 6. 2019 Magistrát usnesením [číslo jednací], předmětné řízení o přestupku žalobce zastavil, s právní mocí dne 13. 7. 2019, z důvodu, že k závadě na brzdovém systému na nákladním návěsu došlo a formální znaky přestupku tak byly naplněny, avšak nebylo možné žalobci jako řidiči jízdní soupravy prokázat zavinění.

20. Po právní stránce posuzoval soud předmětnou věc podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“.

21. Podle ust. § 1 ost. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci; odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Podle ustanovení § 5 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle ustanovení § 8 OdpŠk odst. 1 lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk) je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to 1) existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk), případně nesprávného úředního postupu (§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk), 2) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové a 3) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé.

26. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

27. Podle ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

28. Pokud jde o odškodnění, které žalobce požadoval za nezákonné rozhodnutí (zahájení přestupkového řízení), v řízení o přestupku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 17. 10. 2017 řídil jízdní soupravu, na níž, konkrétně na první nápravě návěsu vpravo, chyběl celý brzdový kotouč, tak v tomto řízení nebylo vydáno žádné pravomocné rozhodnutí, ani rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, které by následně bylo příslušným orgánem zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Řízení o přestupku bylo zahájeno příkazem Magistrátu, proti kterému podal žalobce odpor a následně bylo přestupkové řízení zastaveno rozhodnutím Magistrátu ze dne 27. 6. 2019, pravomocně dne 13. 7. 2019, z důvodu, že k závadě na brzdovém systému na nákladním návěsu došlo a formální znaky přestupku tak byly naplněny, avšak nebylo možné žalobci jako řidiči jízdní soupravy prokázat zavinění. Příkaz, resp. zahájení přestupkového řízení přitom nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 8 zák. č. 82/98 Sb., ve vztahu k přestupkovému řízení a nelze aplikovat již ustálenou judikaturu vztahující se k zahájení řízení trestního (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), neboť přestupkové řízení nelze s ohledem na jeho dopady do poměrů stíhané osoby klást na roveň řízení trestního, a judikatorní závěr, že osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím, má nárok na náhradu škody v důsledku trestního stíhání vzniklé z titulu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, se upíná právě k řízení trestnímu a nikoli k řízení přestupkovému. K výše uvedenému je třeba odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1470/19, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že„ Městský soud totiž ve svém rozhodnutí s odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu, kterou stěžovatel částečně též využívá (jde zejména nález sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne 5. 5. 2015 (N 87/77 SbNU 273) a nález sp. zn. II. ÚS 1795/16 ze dne 16. 5. 2017 (N 77/85 SbNU 331)) vysvětlil, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s řízením trestním nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Takovýto výklad přitom považuje Ústavní soud za přijatelný, neboť neodporuje jeho nálezové judikatuře vztahující se právě k výkladu podmínek odpovědnosti státu podle citovaného zákona. Lze rovněž souhlasit s městským soudem v tom, že v přestupkovém řízení stěžovatele nebylo vydáno rušící ani měnící rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a není tak dána jedna ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu.“ V případě nároku žalobce na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vedením přestupkového řízení tedy schází odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí, které by následně pro nezákonnost bylo příslušným orgánem zrušeno nebo změněno, přitom v zahájení přestupkového řízení příkazem nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup.

29. V souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba vyjít z definice nesprávného úředního postupu, jak se ustálil v komentářové literatuře a je sdílen i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Ten opakovaně vyslovil tezi, dle níž třebaže nesprávný úřední postup není v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit 1/2000 pod č. 4, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Obecný předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, jímž je protiprávnost, zákonem OdpŠk specificky vymezená ve vztahu k pochybením při výkonu veřejné moci, nemůže být naplněn, nestanoví-li právní řád jednoznačně povinnosti, jejichž porušení by mělo za následek vznik protiprávního stavu. Při vzniku odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup pak je rozhodující, zda je obecně závaznými předpisy stanoven postup řádný. Stát může nést odpovědnost za škodu tehdy, stanoví-li obecně závazným předpisem určitou povinnost, jejíž splnění je ze své vrchnostenské pozice ve vztahu k danému okruhu osob povinen zajistit (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2501/2011). Soud dodává, že při výkladu tohoto pojmu je přitom dle judikatury Nejvyššího soudu namístě šetřit smysl a účel právní úpravy, v jejichž rámci státní orgán svou působnost vykonává.

30. Podle § 150 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

31. Podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích a) řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

32. Podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu se za přestupek se uloží pokuta d) od 5 000 Kč do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) bodu 1 až 3, písm. e) bodů 2 až 4 a 6, písm. f) bodů 2, 7, 10 a 11, písm. j) a podle odstavce 2.

33. Podle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu se zákaz činnosti se uloží na dobu od šesti měsíců do jednoho roku za přestupek podle odstavce 1 písm. a), písm. b), písm. e) bodů 2 až 4 a 6, písm. f) bodů 2, 7 a 10 a podle odstavce 3.

34. Správní orgán, konkrétně Magistrát, vycházel při vydání příkazu, který i řádně odůvodnil, z prokázaných skutečností, že žalobce řídil vozidlo s přípojným vozidlem, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích – nákladní návěs měl závadu na brzdovém systému (na první nápravě vpravo chybí celý brzdový kotouč). Jeho postupu dle správního řádu, tak nelze v tomto odškodňovacím řízení ničeho vytknout. Soud dodává, že pokud se žalobce domáhá náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánem státu, mylně se domnívá, že soud je v tomto řízení oprávněn hodnotit správní činnost tohoto orgánu v podobě vydaného příkazu způsobem, že bude provádět jeho revizi a polemizovat snad s výší sankce či s úvahami, které správní orgán k vydání příkazu vedly, když uvedené přísluší pouze správnímu orgánu. Nadto lze jen poznamenat, že správní orgán uložil žalobci ve vydaném příkazu pokutu a zákaz činnosti na dolní hranici zákonné sazby.

35. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů vynaložených žalobcem v řízení o přestupku, soud pro úplnost poukazuje na ustanovení § 79 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., podle něhož si náklady správního řízení nese účastník sám. K vypořádání újmy, která má zjevně charakter nákladů správního řízení, slouží zásadně samo řízení, v němž tyto náklady vznikly. Okolnost, že zákon č. 500/2004 Sb. tyto náklady vypořádává tak, že je nese účastník sám, nemůže ještě znamenat, že co nelze žádat z titulu náhrady nákladů řízení, lze – bez dalšího – požadovat z titulu náhrady škody (kupř. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 302/07, jímž zcela přiléhavě argumentovala žalovaná). Navíc je třeba mít na zřeteli, že v případě náhrady škody v podobě vynaložených nákladů řízení, ustanovení § 31 zákona č. 82/1998Sb. výslovně stanoví, že náhrada škody zahrnuje jen takové náklady řízení, jež byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Nejde tak o všechny náklady, které účastníku ve správním řízení vznikly. Toho, co účastníku správního řízení nebylo přiznáno na náhradě nákladů správního řízení rozhodnutím příslušného správního orgánu, se nelze domáhat žalobou v občanskoprávním řízení z titulu náhrady škody, a to ani podle zákona č. 82/1998 Sb. (kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006 a ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2615/2010).

36. Ostatně je třeba k výše uvedenému odkázat i na přiléhavý nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19, o který žalobce opřel svůj nárok na náhradu nákladů právního zastoupení:„ To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona o odpovědnosti státu.“ 37. Ze všech výše uvedených důvodů, kdy nebyl prokázán hmotněprávní základ žalobou uplatněného nároku, tedy vznik práva žalobce na náhradu škody proti státu, neboť nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci, v podobě existence nezákonného rozhodnutí, případně nesprávného úředního postupu, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se zabýval uplatňovanou výší škody v podobě nákladů právního zastoupení či výší nemajetkové újmy, resp. jejím vznikem, když lze i pochybovat o tom, že na žalobce, který byl již několikrát za spáchání přestupku v dopravě pokutován, mělo uvedené přestupkové řízení vážnější či stresující dopad, a to zvláště za situace, když na délce jeho trvání a pozdějším rozhodnutím v podobě zastavení řízení se podílel tím, že požadoval opakovaně změnu termínu ústního jednání před správním orgánem, tj. Magistrátem.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Náklady soudního řízení se sestávají ze tří paušálních náhrad po 300 Kč za tři úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dvě vyjádření ve věci samé a účast na soudním jednání).

39. Lhůta k plnění byla soudem stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení