15 C 146/2025 - 111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 236 296 Kč s příslušenstvím + 155 433 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přerušení řízení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen žalobci uhradit částku ve výši [částka], a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% p.a. z částky ve výš [částka] za období ode [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 17 C [Anonymizováno]/2015. Dne [datum] podal původní žalobce z naříkaného řízení k řečenému okresnímu soudu svou žalobu, jíž se domáhal po žalobci (v původním řízení vystupujícím na straně žalované) částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení, to vše oproti vydání 6 ks parkovacích zábran s označením BLOCK C/E 700 mm pod výrobními čísly [Anonymizováno] – 4029201206 a 6 ks obvodových světel “LED bílé”. Jako poslední rozhodnutí ve věci dne [datum] soud zasílal žalobci výzvu k úhradě nákladů státu, k čemuž jej rovněž posledně citovaným rozsudkem zavázal. Žalobce také doplňuje, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podával včasné dovolání k Nejvyššímu soudu, a to dne [datum]. Dovolacím soudem bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č.j. 23 Cdo [Anonymizováno]/2025-791tak, že se dovolání odmítá. Příslušné usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Namítané řízení trvalo celkem [hodnota] let a 3 měsíce, když toto řízení bylo v souhrnu vedeno na třech stupních soudní soustavy a každý ze soudů rozhodoval meritorně toliko jedinkrát. Na základě pravomocného rozhodnutí je žalobce povinen uhradit původnímu žalobci na jistině částku [částka]. Spolu s tím je však žalobce povinen uhradit též zákonný úrok z prodlení z jistiny, a to za období více než 10 let, kdy tedy ke dni soupisu výzvy k plnění adresované žalovanému jen výše zákonného úroku z prodlení prakticky dosahuje téměř výše žalované jistoty (úrok je vyčíslen na [částka]) a spolu s tím je žalobce povinen také uhradit náklady řízení žalobci, které dosahují rovněž částky blížící se jistotě ([částka]). Z pohledávky v celkové výši [částka] se tak rázem stala pohledávka přesahující 1mil. Kč, a to pouze v důsledku neefektivního vedení řízení ze strany obecných soudů. Pokud by totiž bylo o věci rozhodnuto v přiměřeném čase, případně pokud by nedocházelo k opakovaným výzvám na (původního) žalobce a opakovanému poskytování dalšího a dalšího prostoru k doplnění žaloby, která však měla být perfektní již v okamžiku jejího podání, nedošlo by k tak podstatnému navýšení částky, kterou v souhrnu má nyní žalobce (původnímu) žalobci uhradit. Žalobce pak také připomíná, že postup soudu I. stupně není ani hospodárný, když v řízení o nároku dosahujícího hodnoty [částka] byl zadán znalecký posudek, jehož celková cena (pouze písemné zpracování posudku) dosahuje výše [částka], tedy prakticky poloviny [Anonymizováno] sporu. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] Cdo [Anonymizováno]/2009, se přiměřené zadostiučinění přiznává za celkovou délku řízení, přičemž základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází se pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, za současného snížení částky za první dva roky na polovinu. Vzhledem k tomu, že citované rozhodnutí bylo vydáno již počátkem roku 2011, tedy před 14 lety, kdy v průběhu let se výrazně změnila jak cenová hladina, tak i inflace, Žalobce je přesvědčen, že částky uvedené v rozsudku sp. zn. 30 Cdo [Anonymizováno]/2009 je nutno navýšit, a to právě o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za léta 2011 – 2024. Při přihlédnutí ke všem okolnostem žalobce jako výchozí částku kalkuluje s částkou [částka], když tato výše plně odpovídá specifikům daného případu, celkem žalobce požaduje částku [částka]. Žalovaný pak přiznal žalobci dílčí částku [částka], coby kompenzaci za nemajetkovou újmu, kterou považoval za dostatečné zadostiučinění. Toto plnění bylo žalobci také dne [datum] ze strany žalovaného poukázáno, tedy pro účely této žaloby žalobce již zohledňuje, že ze strany žalovaného došlo k částečné úhradě a žádá tak pouze zbývající částku k doplacení, tj. částku [částka].

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum]. K projednání obou žádostí žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Nárok žalobce na náhradu škody nebyl žalovanou shledán důvodným. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná přistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení s ohledem na jeho délku přesahující 10 let. K případnému vlivu inflace na částky poskytované jako odškodnění se vyjádřil např. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo [Anonymizováno]/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury. Z letošních rozhodnutí lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo [Anonymizováno]/2024. Judikatura je ohledně valorizace přiznávaných částek konstantní, žalovaná proto nesouhlasí s návrhem žalobce na přerušení řízení do rozhodnutí Ústavního soudu. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 25 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení. V průběhu řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně vypracování znaleckého posudku, přičemž délka znaleckého zkoumání byla ovlivněna dlouhodobou pracovní neschopností zpracovatele posudku. V průběhu řízení bylo vyslechnuto několik svědků, kteří se několikrát z jednání omluvili a po pobytu jednoho svědka musel soud pátrat. Z důvodu projednání věci na všech třech stupních soudní soustavy bylo základní zadostiučinění sníženo o 10 %. Na druhou stranu bylo přihlédnuto k postupu soudu, který se opakovaně dopustil průtahů. Z tohoto důvodu tak bylo základní zadostiučinění zvýšeno o 10 %. Žalobce se na délce řízení svým procesním chováním nepodílel. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Řízení o zaplacení peněžitého plnění nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] žalovaná neuznává a odkazuje na ustálenou judikaturu v tom směru, že pokud žalobce nesplatil svůj dluh, není nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení v příčinné souvislosti s újmou, která mu vznikla v důsledku soudem uložené povinnosti zaplatit úrok z prodlení. Příčinou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, ale nesplnění smluvní povinnosti vůči věřiteli, neboť povinnost zaplatit úroky z prodlení nevznikla rozhodnutím soudu, ale tím, že žalobce nedostál svému závazku. Příčinou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, nýbrž to, že žalobce řádně a včas nesplnili svou povinnost vůči věřiteli.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a osř.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. 17 C [Anonymizováno]/2015 tak, že dne [datum] podal původní žalobce z naříkaného řízení k řečenému okresnímu soudu žalobu, jíž se domáhal po žalobci (v původním řízení vystupujícím na straně žalované) částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení, to vše oproti vydání 6 ks parkovacích zábran s označením BLOCK C/E 700 mm pod výrobními čísly 4029201201 – 4029201206 a 6 ks obvodových světel “LED bílé”. Dne [datum] byla žaloba doručena současnému žalobci. Dne [datum] došlo k přerušení řízení, přičemž za uplynulý čas od podání žaloby do tohoto momentu, který v souhrnu dosahuje 1 rok a 3 měsíce nedošlo k nařízení jediného jednání ve věci. V řízení bylo pokračováno usnesením soudu ze dne [datum]. První jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], k prvnímu jednání došlo 2 roky a 8 měsíců po podání žaloby. Na jednání bylo dáno poučení o koncentraci řízení a současně byla poskytnuta dodatečná 30denní lhůta k eventuálnímu doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Obě strany sporu v poskytnuté lhůtě reagovaly, a tak dne [datum] bylo nařízeno další jednání, při kterém však byl žalobce vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Další jednání bylo nařízeno na den [datum], tj. 8 měsíců, avšak jednání neproběhlo, bylo odročováno na den [datum] z důvodu opětovného předvolání svědka. Bylo odročováno na den [datum] za účelem výslechu žalobce. Jednání konané dne [datum] soud odročil na neurčito z důvodu nutnosti ustanovení znalce. K ustanovení znalce, resp. znaleckého ústavu však došlo dne [datum], avšak dne [datum] došlo ke zproštění ustanovení a naopak ustanovení jiného znaleckého ústavu. Dne [datum] se žalobce dotazoval na stav řízení, bylo sděleno, že lhůta k vypracování znaleckého posudku byla prodloužena do dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobci ani po tomto datu nebyl znalecký posudek doručen, dne [datum] o jeho zaslání výslovně žádal a teprve poté mu bylo jedno vyhotovení znaleckého posudku ze strany soudu zasíláno k prostudování. Po vypracování znaleckého posudku, bylo další jednání voláno na den [datum], U jednání konaného dne [datum] pak byly obě procesní strany vyzývány k dalšímu doplnění skutkových tvrzení stran oprav řešených sloupků. Současně bylo jednání odročováno na neurčito z důvodu vyčkání okamžiku, kdy usnesení o přiznání znalečného nabude právní moci. Další jednání bylo voláno na den [datum]. Na jednání dne [datum] soud vyzýval strany k doplnění tvrzení, další jednání bylo dne [datum] a bylo odročováno na den [datum] a dále na den [datum], avšak v posledním z uvedených termínů jednání realizováno nebylo a toto tak proběhlo dne [datum]. Na jednání konaném dne [datum] byl pak opět (původní) žalobce poučován o neunesení důkazního břemene a byl opětovně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu ke stejným skutečnostem. Na jednání konaném dne [datum] pak bylo odročováno na neurčito, kdy teprve v návaznosti na doplnění (původního) žalobce byla zjištěna potřeba dopracování znaleckého posudku. Toto doplnění tedy bylo zadáno a další jednání bylo voláno na den [datum] a následně v důsledku kolize odročováno na den [datum]. Na tomto jednání bylo přistoupeno k závěrečným návrhům, k vyhlášení rozsudku pak došlo dne [datum]. Původní žalobce podal odvolání dne [datum] a následně doplňovaným dne [datum]. Dne [datum] došlo k odeslání spisu odvolacímu soudu, a dne [datum] bylo voláno jednání na den [datum]. Dne [datum] pak u odvolacího soudu proběhlo jednání, ovšem odvolací soud nepředvolal znalce, kteří zpracovávali čtený znalecký posudek, tedy z důvodu jejich předvolání muselo být řízení opět odročováno na den [datum]. Z důvodu omluvy znalců se pak termín dalšího jednání změnil na den [datum]. V tomto termínu jednání neproběhlo, kdy zde byla jednak žádost o odročení z důvodu kolize a jednak také pracovní neschopnost zpracovatele znaleckého posudku. Jednání odvolacího soudou proběhlo dne [datum] a dále z důvodu vyúčtování znalečného bylo odročováno na den [datum]. Dne [datum] Krajský soud v Brně vyhlásil rozsudek, jímž změnil rozsudek Okresního soudu v [adresa], a žalobě vyhověl a žalobci vystupujícímu na straně žalované uložil povinnost nahradit procesně úspěšnému (původnímu) žalobci náklady řízení. Dne [datum] soud zasílal žalobci výzvu k úhradě nákladů státu, k čemuž jej rovněž posledně citovaným rozsudkem zavázal. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal dovolání k Nejvyššímu soudu dne [datum]. O tom pak bylo dovolacím soudem rozhodnuto usnesením ze dne [datum], č.j. 23 Cdo 648/2025-791, a to tak, že se dovolání odmítá. Příslušné usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum].

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. [hodnota] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [adresa] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 17 C 84/2015.

7. Celková délka řízení je od [datum], kdy byla žaloba doručena současnému žalobci k vyjádření (v ten den se jakožto žalovaný o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl a mohla mu začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo [Anonymizováno]/2010) do [datum], tj. do doručení konečného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 23 Cdo [Anonymizováno]/2025-791. Celkem řízení trvalo 10 let a 3 měsíců. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Řízení vykazovalo opakovaně období nečinnosti, které lze označit za průtah přičitatelný státu, důsledkem čehož se řízení podstatně prodloužilo, kdy lze výslovně poukázat období od podání žaloby dne [datum] do nařízení prvního jednání ve věci na den [datum] v délce 2 roky a 8 měsíců, období mezi jednáními soudu ve dnech [datum] a [datum] v délce 8,5 měsíce, období mezi jednáním soudu dne [datum] a dalším jednáním dne [datum], kdy v mezidobí byl toliko zpracováván znalecký posudek v délce 1 rok a 9 měsíců, období mezi jednáním soudu dne [datum] a jednáním dne [datum] v délce 8 měsíců, období mezi jednáním soudu dne [datum] a jednáním dne [datum] v délce 5 měsíců, období mezi zasláním spisu odvolacímu soudu dne [datum] a jednáním odvolacího soudu dne [datum] v délce 1 rok a 2 měsíce, období mezi jednáním soudu dne [datum] a jednáním dne [datum] v délce 3,5 měsíce. Soud dospěl k závěru, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], spis. zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a) z. č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95).

8. Soud dospěl k závěru, že celková délka 10 let a 3 měsíců je svoji délkou dobou nepřiměřenou když celkové okolnosti případu ani složitost neodpovídá délce jeho projednávání. Z judikatury Nejvyššího soudu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 se podává, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud použil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu řízení lze označit za již nadstandardně delší, nikoli však extrémně a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že řízení šlo skončit násobně kratší délce, aby se odškodnění blížilo horní hranici [částka], jak navrhuje žalobce. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1143/2010. Za první dva roky soud přiznal částku poloviční, když objektivně řízení musí nějakou dobu trvat.

9. Soud se zabýval i parametry nastavenými v ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Složitost řízení soud hodnotil zejména s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení k tomu Stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Ke složitosti řízení soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 361/2020 – 97, dle kterého již jen z toho důvodu, byla-li věc, projednávána celkem před soudy třech stupňů. Z důvodu projednání věci na všech třech stupních soudní soustavy bylo základní zadostiučinění sníženo o 10 %. Na druhou stranu bylo přihlédnuto k postupu Okresního soudu v [adresa], který se opakovaně dopustil průtahů. Z tohoto důvodu tak bylo základní zadostiučinění zvýšeno o 10 %. Soud shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 25 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení. V průběhu řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně vypracování znaleckého posudku, přičemž délka znaleckého zkoumání byla ovlivněna dlouhodobou pracovní neschopností zpracovatele posudku. V průběhu řízení bylo vyslechnuto několik svědků, kteří se několikrát z jednání omluvili a po pobytu jednoho svědka musel soud pátrat. Žalobce se na délce řízení svým procesním chováním nepodílel. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Řízení o zaplacení peněžitého plnění nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Soud tak dospěl k částce [částka]. Ze strany žalované již byla přiznána částka ve výši [částka]. Soud rozhodl o doplacení částky ve výši [částka], která představuje nedoplatek za dva měsíce řízení před Nejvyšším soudem, které žalovaná nemohla do své částky odškodnění logicky započíst, když nárok u ní byl uplatněn v době trvaní dovolacího řízení. Vzhledem k situaci, že soud dospěl k závěru, že je namístě doplatit zadostiučinění i za další dny trvání řízení, nemá však žalobce nárok na přiznání nákladů řízení ani úroků z prodlení, a to s odkazem např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 70 Co 292/2023-234.

10. Soud ohledně požadavku žalobce na zvýšení základní částky zadostiučinění odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2356/2024-72 – ze dne [datum] „výše popsané rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení základních práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí ve věci Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv. Nadto je zřejmé, že v době přijetí Stanoviska, kdy ještě nebyla rozvinuta judikatura k odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou z jiných důvodů, zejména z důvodu nezákonného omezení osobní svobody, nebo z důvodu trestního stíhání, které neskončilo odsouzením, nastavil Nejvyšší soud základní rozpětí pro odškodnění jednoho roku trvání průtažného řízení velmi štědře (tj. nad rámec shora uvedených 45 % z částky, kterou by přiznal ESLP). V průběhu času tak dochází k tomu, že se nastavení hladiny odškodnění mezi uvedenými typy újem, z nichž újma způsobená omezením svobody a trestním stíháním bývá typově závažnější než újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení, teprve postupně vyrovnávají. I to je důvod, proč Nejvyšší soud není připraven základní rozpětí pro odškodnění porušení práva na přiměřenou délku řízení v tuto chvíli měnit. Tento postoj dovolacího soudu je ve shodě i s aktuální judikaturou Ústavního soudu, jak patrno např. z bodů 44 a 45 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21, nebo z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 723/22, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2064/22, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1204/23, a ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2459/23. Z této recentní judikatury je totiž patrné, že klíčovou podmínkou, kterou musí přiznané odškodnění splňovat, je jeho přiměřenost, jež bude náležitě odrážet individuální okolnosti řešeného případu a k níž soud může v případě potřeby dospět i volbou jiné základní částky zadostiučinění, než jaká by odpovídala ve Stanovisku uvedenému finančnímu rozpětí. Bez ohledu na základní částky zadostiučinění stanovené postupem uvedeným ve Stanovisku je tak třeba zdůraznit princip, že tyto částky jsou jen orientační a nebrání soudu, aby je navýšil, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na potřebu spravedlivého rozhodnutí ve věci (k tomu též srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10, část V., čtvrtý odst.). Nejvyšší soud na základě výše uvedeného shrnuje, že důvody pro případné navýšení částek zadostiučinění nad rámec daný Stanoviskem je nutno hledat jednak ve srovnání s aktuální judikaturou ESLP, aby částky přiznávané českými soudy nepřestaly naplňovat minimální standard ochrany práv vyplývající z Úmluvy a judikatury ESLP, jednak ve srovnání s částkami zadostiučinění přiznávanými českými soudy na náhradu jiných nemajetkových újem, nesvědčí-li i bez toho pro navýšení zadostiučinění, a to i základní částky za jeden rok řízení, potřeba spravedlivého rozhodnutí ve věci daná konkrétními okolnosti případu. A nově na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 26/25. Právě vydání rozhodnutí Ústavního soudu před vyhlášením tohoto rozsudku vedlo soud k zamítnutí návrhu žalobce na přerušení řízení, právě do skončení tohoto řízení. (viz výrok I. rozsudku)

11. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] soud žalobci nepřiznal. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu v tom směru, že pokud žalobce nesplatil svůj dluh, není nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení v příčinné souvislosti s újmou, která mu vznikla v důsledku soudem uložené povinnosti zaplatit úrok z prodlení. Příčinou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, ale nesplnění smluvní povinnosti vůči věřiteli, neboť povinnost zaplatit úroky z prodlení nevznikla rozhodnutím soudu, ale tím, že žalobce nedostál včas svému závazku. Příčinou zaplatit úroky z prodlení není délka řízení, nýbrž to, že žalobce řádně a včas nesplnil svou povinnost vůči věřiteli. Rozsudek soudu není konstitutivní a nárok původního žalobce existoval již v době podání žaloby. Současný žalobce, pouze tím, že nárok věřitele neuhradil včas, je povinen nahradit také příslušenství. Případně žalobcem tvrzené nehospodárně vynaložené náklady řízení bylo nutné řešit v namítaném řízení, když dle ust. § § 31 odst. 2 zákona 82/98 Sb., náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. O nákladech řízení bylo pravomocně v namítaném řízení rozhodnuto.

12. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 osř a § 15 odst. 3 osř ve výši [částka] za podání vyjádření. POUČENÍ: