15 C 15/2025 - 101

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného], 787 01 Šumperk o 58 733,25 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], částku [částka], úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 14,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] odpovídající zůstatku jistiny poskytnutého úvěru v celkové výši [částka], částky [částka] odpovídající poplatku za výzvu žalobkyně odeslanou žalovanému, aby zaplatil dlužné plnění, částku [částka] odpovídající kapitalizovanému smluvnímu úroku z prodlení ve výši 14,98 % ročně z částky poskytnutého úvěru od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 14,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] odpovídající kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 12,75 % od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila jako důvod uplatněného práva skutečnost, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Práva a povinnosti stran ze Smlouvy se dále řídily obchodními podmínkami, se kterými se žalovaný seznámil, což potvrdil podpisem Smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku: žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím internetu, žalobkyně provedla interní vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr, poté byly žalovanému poskytnuty návrhy smluvní dokumentace prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví, kam měl přístup pouze žalovaný, tam byl vygenerován žalovanému SMS kód, který mu byl zaslán na mobilní telefon, jehož číslo zadal při zřízení internetového bankovnictví, žalovaný kód zadal v internetovém bankovnictví, čímž potvrdil, že souhlasí s návrhem smlouvy a ostatních dokumentů. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kromě částky úvěru také smluvní úrok po dobu užívání prostředků z úvěru ve výši 14,98 % ročně z poskytnutého celého úvěru, splácet měl žalovaný v pravidelných 96 měsíčních splátkách splatných vždy 24. dne v měsíci o výši každé splátky [částka], kterými byla vždy částečně zaplacena pohledávka z jistiny úvěru a částečně odpovídající úrokům, splácet měl žalovaný prostřednictvím oprávnění žalobkyně inkasovat splátky z běžného účtu žalovaného. První splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum] ve výši [částka]. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, byla ve výši [částka]. Žalovaný nesplácel splátky řádně, a dostal se do prodlení dne [datum], kdy nezaplatil splátku a ani následující, protože byl žalovaný v prodlení se dvěma splátkami, žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a prohlásila celý zůstatek úvěru za splatný najednou. Stalo se tak odesláním dopisu doporučenou zásilkou doručovatelem [právnická osoba]. dne [datum]. Ještě předtím odeslala žalobkyně žalovanému 1. upomínku ze dne [datum], za což požaduje zaplacení [částka], a dále žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu ještě den dne [datum], dne [datum] a [datum] za což požaduje zaplacení [částka] za každou upomínku, tedy [částka]. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr doložením a posouzením výdajů na základě informace z bankovních účtů, kdy za příjem vyhodnotila částku jako výsledek pohybů na účtu [částka] za 5 měsíců, v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]částku [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka]. Jako zohledněné výdaje uvedla žalobkyně částku [částka]. Žalobkyně tedy vycházela z platební kapacity, kterou vypočítal systém na základě uvedených vstupních hodnot na částku [částka]. Pokud jde o splácení žalovaným uvedla žalobkyně u jednání ve věci před soudem, že žalovaný po poskytnutí úvěru zaplatil žalobkyni v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka] shodně každý měsíc následující až do [Anonymizováno] [Anonymizováno], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatil [částka], v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatil po [částka] a poté až v [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplatil [částka]. Po započtení těchto plateb – pokračovala žalobkyně – na zůstatek jistiny úvěru činí tento [částka], kdy v návrhu žaloby částka [částka] je touto částkou s přičtením nároku na poplatky ze smlouvy o výši [částka].

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. Dne [datum] byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení k návrhu na povolení oddlužení žalovaného v insolvenčním rejstříku v řízení vedeném Krajským soudem v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno] pod sp. zn. KSOL [spisová značka]. Žalovaný zjevně rezignoval na individuální řešení svých závazků a soustředil se na kolektivní řešení dluhů u svých věřitelů. Ke dni vydání tohoto rozsudku nebylo účinně rozhodnuto o návrhu na povolení oddlužení, tedy nebyl ani prohlášen úpadek žalovaného.

3. Soud nařídil k projednání věci jednání, u kterého provedl důkazy označené žalobkyní. Ze Smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že jde o písemnost podepsanou zástupcem žalobkyně dne [datum], uveden žalovaný jako strana smlouvy, smlouva se řídí podmínkami pro spotřebitelské úvěry, úvěr na výši [částka], pevná úroková sazba 14,98 % ročně, [Anonymizováno] splátek, první splatná [datum], poslední [datum], výše splátky [částka], vyjma poslední ve výši [částka]. Ze záznamu o podpisu klienta ze [datum] soud zjistil, že jde o údaje o podpisu k [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. dokumentu Předsmluvní informace a náležité vysvětlení k žádosti o spotřebitelský úvěr, jako klient je označen žalovaný, uvedeny kontrolní hodnoty SMS klíče. Ze záznamu o podpisu klienta ze [datum] soud zjistil, že jde o údaje o podpisu k [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. dokumentu Žádost o spotřebitelský úvěr, jako klient je označen žalovaný, uvedeny kontrolní hodnoty SMS klíče. Z důkazu Předsmluvní informace soud zjistil, že jde o formulář obsahující údaje o úvěru, o který žalovaný zažádal, odkazuje na podepsanou elektronickou žádost. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru, že soud zjistil, že k úvěru [částka] žalovaný uvádí výše splátek úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši [částka], pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru [částka], příjem čistý měsíční [částka]. Z Informace [právnická osoba], kterou žalobkyně označila jako důkaz o stavu údajů žalovaného o jeho úvěrech v mezibankovním registru podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, soud zjistil, že žalobkyně měla za souhrnné informace o stavu úvěrů a splátek žalovaného hodnotu [částka] jako celková měsíční splátka. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] za období [datum] - [datum] účet č. [č. účtu] soud zjistil, že jde o úvěrový účet žalovaného, na kterém je ke dni [datum] vedena záporná částka [částka]. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] za období [datum] – [datum] účet č. [č. účtu], soud zjistil, že jde o běžný účet žalovaného, na kterém je ke dni [datum] vedena kladná částka [částka]. Z písemností Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], z líce obálky [právnická osoba]. podáno dne [datum], z rubu obálky [právnická osoba]., z písemnosti Poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne [datum], z líce obálky ČP podací datum [datum], z rubu obálky [právnická osoba]., z písemnosti opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva), z Výzvy k zaplacení dluhu (1. výzva), z písemnosti 1. upomínka, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně upomínala žalovaného, že je v prodlení se splátkami úvěru, nakonec jej zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení.

4. Soud neučinil žádná skutková zjištění z těchto provedených důkazů: Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry, Sazebník. Písemnosti o pohybech na účtu – jak je označila žalobkyně u jednání soudu – na č. l. 40 a 41 neučinil soud žádná skutková zjištění, protože k nim žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutkové tvrzení, pouze obecně uvedla, že jde o výpis pohybů na účtu; konkrétní platby ale žalobkyně neoznačila, kdy měly být provedeny a tímto výpisem tedy prokázány. Písemnost „Data o žádosti“ posoudil soud jako skutková tvrzení, když žalobkyně uvedla, že jde o souhrn interních údajů o žalovaném a úvěru vedených bankou pro její potřeby. Nejde tedy o důkazní prostředek, který by dokládal skutečnosti objektivně, není podepsán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. a) z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank; dle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do [datum], poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; dle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná; podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…].“ 6. Soud posoudil učiněná skutková zjištění podle rozhodné právní úpravy. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou smlouvu o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace v internetovém bankovnictví žalobkyně a komunikace přes SMS po telefonu, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalobkyně měla k dispozici údaje o platbách na účtu vedeného pro žalovaného. Soud tedy nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako banka a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání; Smlouva tedy vznikla. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou banka a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu Smlouvy soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku [částka] dle Smlouvy a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru, poplatek za upomínky, právo na než měla založit smlouva o úvěru, a úrok z prodlení.

7. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, resp. je má poskytovatel mít, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěr nemaje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě údajů poskytnutých žalovaným jako klientem, údajů veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů (§ 20z zákona o ochraně spotřebitele) a insolvenčního rejstříku. Soud předesílá, že smyslu a účelu právní úpravy § 86 z. s. ú. odpovídá pouze výklad, kdy schopnost spotřebitele splácet úvěr je hodnocena na základě konkrétních a objektivních údajů o druhu, zdrojích a výši příjmů, majetku a naproti tomu výdajích spotřebitele v době před uzavřením smlouvy o úvěru v obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků v určitém čase, jak je lze i následně očekávat (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod, jiný majetek). Pouze na základě takového údaje může poskytovatel úvěru mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr. Absence údaje o osobě spotřebitele v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr a obsah této povinnosti je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici (včetně nutnosti logisticky své zdroje umístit jinam), je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit), nebo alespoň očekává uvolnění alokovaných prostředků v době sjednávání splatnosti daného úvěru. Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních či termínovaných prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu nebo celého úvěru najednou (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet (nebo uhradit najednou celý úvěru), pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. Nejpodstatnější je ovšem skutečnost, zda jsou příjmy relativně trvalé, zaručené a periodické, pocházejí z ustáleného ekonomického zdroje, nikoli z náhody (hry a sázky) nebo dočasného zdroje (jiné úvěry a půjčky). A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.).

8. V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu písemností předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že poskytla úvěr žalovanému nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů o jeho měsíčních příjmech jako mediánu za 5 měsíců podle pohybu na bankovních účtech ve výši v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částkou [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částkou [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částkou [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částkou [částka], v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částkou [částka], oproti tomu uvažovala o výdajích ve výši [částka]. Žalobkyně však k tomuto tvrzení nepředložila důkazy. Žalobkyně předložila souhrnné údaje o jí evidovaných pohybech na účtu vedeného pro žalovaného, nebyla ale schopna konkrétně tvrdit, které z tam uvedených plateb považovala za rozhodné příjmy žalovaného, jejich původce, povahu zaměstnání nebo snad podnikání. Ani výslovně neuvedla, zda jde o medián za všechny kladné pohyby nebo jen pohyby z příjmů ze zaměstnání nebo podnikatelské činnosti. Soud žalobkyni opakovaně poučil, že tak musí učinit, pokud jde o tvrzení, že splnila povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr. Ani k písemnému poučení ani poučení, kterého se opakovaně žalobkyni dostalo u jednání soudu dne [datum], však žalobkyně netvrdila o příjmech žalovaného, o jednotlivých vstupních hodnotách pro určení celkových uvažovaných příjmů, ničeho. Pokud jde o výdaje, rovněž byla žalobkyně opakovaně, a to jak písemnou výzvou, tak výzvou danou u jednání, vyzvána, aby označila takto výdaje. Z provedeného dokazování u jednání bylo dokonce zjištěno, že sám žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil vyšší výdaje na splátky za jiné úvěry ([částka]), než jaké žalobkyně zjistila z mezibankovního registru, který k důkazu označila podle § 20a zákona o ochraně spotřebitele ([částka]), žalobkyně netvrdila, jak se vypořádala při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s touto diskrepancí výši výdajů na jiné úvěry. Žalobkyně ničeho netvrdila, ani pokud jde o výdaje na životní potřeby, bydlení, žalovaného. O potřebě tvrdit všechny tyto okolnosti na straně příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti a jejich zohlednění v tomto procesu, byla žalobkyně poučena, a to podrobně a zcela konkrétně, jak má tvrdit, přitom byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však netvrdila ani po takovém poučení ničeho a jen odkázala na svá předchozí písemná podání, ve kterých pouze tvrdila medián příjmů (bez uvedení jejich původu a zaručenosti).

9. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Zásada odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením se s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 42 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet uvažovaný úvěr, když nebylo zřejmé, jako skutečné výdaje tedy žalovaný měsíčně kromě uvažovaného úvěru má platit. Nicméně bez doložení pravidelných výdajů jde u příjmů vždy o otázku hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „ochotu“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde musí být alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet (alespoň je očekávat), to však lze jistěji ověřit jen z dokladů o obojím, jak příjmech, tak výdajích. Pokud za těchto pochybností přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je podle § 87 z. s. ú. nutno smlouvu o úvěru považovat na neplatné právní jednání. Soud přitom na základě žalobkyní předložených podkladů má sám pochybnosti o schopnosti žalovaného od počátku splácet úvěru, když neuhradil žalovaný ničeho na smluvený úrok, nadto je zřejmé, že žalovaný se [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a získává prostředky od jiných poskytovatelů úvěrů a půjček, což žalobkyně sama dotvrdila. Tedy nebylo ani prokázáno, že by objektivně žalovaný schopen splácet byl, tedy bez ohledu na nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní.

10. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet. Soud sice přijal tvrzení žalobkyně o tom, že tedy žalovaný splatil uvedené splátky, nicméně žalobkyně sama tvrdila, že pouze 5 prvních splátek zaplatil řádně, posléze již nepravidelně a v nepřesné výši. Tedy ani následné chování žalovaného není dokladem o tom, že byl schopen objektivně splácet úvěr, když tak činil jen po dobu 5 měsíců. To je pro soud s ohledem na ostatní skutková zjištění, zejména relativně nízkou měsíční splátku [částka] v porovnání s žalobkyní uvažovanými příjmy blížícími se nebo i překračujícími [částka], zcela nedostatečnou skutečností, na které soud nemůže založit závěr, že žalovaný objektivně byl schopen úvěr splácet. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. splatit. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy podle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úroky a jiné sjednané peněžní povinnosti.

11. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, smluvní pokuty a poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 60 000 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru mu ji tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, v rozsahu, které dosud nevrátil. Žalobkyně sama tvrdila, že jí bylo na splátkách zaplaceno celkem 10 006,99 Kč (7 x [částka]+[částka] + [částka]), to soud zohlednil v celém rozsahu jako vrácení bezdůvodného obohacení v původní výši 60 000 Kč, proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zbytek ve výši 49 993,01 Kč jako povinnost v bodě I. výroku tohoto rozsudku.

12. Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. K tomu dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023: „Slova ,v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).“ Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení do zaplacení v celém rozsahu.

13. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 56 933,25 Kč, což je částka zůstatku úvěru 60 000 Kč po započtení jen části splátek. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu nároku na zaplacení částky 6 940,24 Kč, neboť tuto již žalovaný jako bezdůvodné obohacení zaplatit. Soud dále zamítl žalobu v části nároku na kapitalizovaný smluvní úrok a i jeho procentem požadovanou výši do zaplacení, jakož i nárok na poplatky. Žalobu v této části povinnosti žalovaného soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na zaplacení žalobkyni nevzniklo, když smlouva o úvěru je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady řízení žalobkyně určil soud podle § 137 o. s. ř. a sestávají z náhrady soudního poplatku tížící žalobkyni ve výši 2 350 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), částkou 3 460 Kč za každý z těchto 3 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění), 10 380 Kč, k tomu dále 3 x 300 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (podle čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.), tedy ve výši celkem 900 Kč, a dále částky 3 460 Kč za úkon právní služby účasti u jednání soudu dne [datum], a k tmou dále 1x 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále cestovné za cestu z [adresa], sídla právního zástupce k soudu a zpět, uplatněno celkem [hodnota] km, použit osobní automobil TZ [Anonymizováno] [Anonymizováno] RZ [SPZ], spotřeba dle metodiky [Anonymizováno] l/100 km, cena [částka] za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů a Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel 5,80 Kč, celkem cestovné [částka] a náhradu za promeškaný část touto cestou, za [Anonymizováno] půlhodin, 1 500 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 19 029,28 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř., ve výši 21 %, tedy 3 996,15 Kč, celkem 23 025,43 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 25 375,43 Kč; zaokrouhleno 25 376 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 27 862,60 Kč (na jistině, poplatku a úrocích smluvních a z prodlení kapitalizovaných ke dni [datum]). Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala ke dni rozhodnutí soudu jako předmět řízení částku 77 855,61 Kč (jistina + poplatky + kapitalizované úroky smluvní a z prodlení); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 49 993,01 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 64,2 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 27 862,60 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 35,8 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 64,2 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalovaného, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 35,8 %, když výsledným poměrem je 28,4 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tedy z 25 376 Kč, částka 7 206,78 Kč, zaokrouhleno 7 207 Kč.

Poučení