15 C 150/2017-501

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobce: ; b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobce: ; c) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a původního účastníka] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobkyně: ; d) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobce: ; e) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobce: ; f) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] zastoupený opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobkyně: ; g) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] žalobkyně: ; h) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobkyně, žalobkyně, žalobkyně a žalobkyně] zastoupená opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; [nemocnice] IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem MUDr., Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu nákladů pohřbu a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 21 680 Kč a částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 305 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku 305 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni d) částku 510 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci e) částku 200 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci f) částku 200 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně a) po žalované domáhala zaplacení částky 4 480 000 Kč, žalobce b) zaplacení částky 1 695 000 Kč, žalobce c) zaplacení částky 695 000 Kč, žalobkyně d) zaplacení částky 4 490 000 Kč, žalobce e) zaplacení částky 800 000 Kč, žalobce f) zaplacení částky 800 000 Kč, žalobkyně g) zaplacení částky 1 000 000 Kč a žalobkyně h) zaplacení částky 1 000 000 Kč, zamítá.

VIII. Náhrada nákladů řízení se žalované vůči žalobci g) ani žalobci h) nepřiznává. IX. [ulice] účastník na straně žalované nemá vůči žalobci g) ani žalobci h) právo na náhradu nákladů řízení.

X. O odměně ustanoveného zástupce žalobců a), b), c) a d) a o odměně opatrovníka žalobců e), f), g) a h) stejně jako o náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 103 084 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou soudu doručenou dne 8. 6. 2017 se žalobkyně a) po žalované domáhala zaplacení částky 21 680 Kč představující náklady pohřbu její matky [celé jméno žalobkyně] a náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč, žalobce b) náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, žalobce c) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, žalobkyně d) náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč, žalobce e) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, žalobce f) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, žalobkyně g) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a žalobkyně h) náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, když dne [datum] asi ve 23:30 hodin se u poškozené [celé jméno žalobkyně], matky žalobkyň a) a d) a babičky ostatních žalobců objevil pocit škrcení v oblasti krku a bolesti směřující do čelisti, které podle dřívějších zkušenosti nasvědčovaly podezření na infarkt myokardu, který poškozená opakovaně prodělala. Žalobkyně a) tedy poškozené zavolala zdravotnickou záchrannou službu, která poškozenou následně předala do péče žalované, která dvakrát pořídila záznam EKG a vyšetřila její krev a poškozenou propustila do domácího ošetřování, kde poškozená dne [datum] asi v 6:30 hodin zemřela na čerství infarkt srdečního svalu. [příjmení] poškozené odpovídaly akutnímu koronárnímu syndromu, na záznamu EKG pořízeném záchrannou službou byl nález odpovídající ischemii zadní stěny srdeční, na žádném záznamu EKG žalované nejsou hodnotitelné svody II, III a VF odpovídající zadní stěně srdce a nelze z nich zadní stěnu srdce nikterak hodnotit, přesto žalovaná neprovedla další EKG ani kontrolní vyšetření hladiny troponinu I v odstupu 6 a 12 hodin, jak doporučují uznávané medicínské postupy, a poškozenou nepřijala na monitorované lůžko a farmakologicky neléčila, jak stanoví Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu AKS bez elevací ST úseků na EKG. Žalovaná tedy poškozené neposkytla zdravotní služby na náležité odborné úrovni, tedy podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, a poškozenou propustila do domácího ošetřování. Zaměstnanec žalované [příjmení] [jméno] [jméno], který poškozenou ošetřoval, nedostatečně zvážil možnost atypických příznaků infarktu myokardu, věk poškozené [anonymizováno] let, skutečnost, že poškozená již dvakrát infarkt myokardu prodělala, možnost smíšené povahy zdravotních problémů poškozené, stav poškozené hodnotil na základě neúplných záznamů EKG, přestože ze záznamu EKG ze záchranné služby, který si prohlédl, byly přítomné změny vedoucí k nutnosti zvažovat možnou ischemii zadní stěny srdeční, neprovedl opakované kontrolní vyšetření hladiny troponinu I v odstupu 6 a 12 hodin od možného vzniku ischemie a poškozenou propustil do domácího ošetřování aniž by to zkonzultoval s lékařem s příslušnou specializovanou způsobilostí, když sám specializovanou způsobilost k samostatnému výkonu povolání lékaře bez odborného dohledu neměl. V důsledku toho poškozená zemřela. Žalobci dále uvedli, že poškozená měla se svými dcerami velmi dobré a přátelské vztahy, bydlela s žalobci a), b) a c) ve společné domácnosti, s ostatními žalobci se poškozená pravidelně stýkala a trávila s nimi víkendy, všichni měli mezi sebou silné citové vazby. Žalobkyně a) zemřelou poškozenou nalezla, a v důsledku úmrtí matky musela vyhledat lékařské ošetření ohledně svého těhotenství, potýkala se s psychickými problémy. Žalobce b) poškozenou oživoval, v souvislostí se smrtí poškozené musel ukončit studium, aby pomohl matce s péčí o domácnost. Žalobce c) sdílel s poškozenou pokoj a byl očitým svědkem jejího úmrtí, v důsledku smrti poškozené došlo u žalobce c) ke zhoršení jeho chování. Žalobkyně d) v důsledku smrti poškozené musela vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc. Žalobci a) b), c) a f) byli přítomni v bytě, když došlo k úmrtí poškozené. Poškozená byla přítomna porodu žalobce f) a s jeho matkou se o něho starala, s žalobci a) až d) byla v každodenním kontaktu, vychovávala žalobce b) a c), žalobkyním a) a d) pomáhala s výchovou dětí. Žalovaná své pochybení odmítá, přestože svým postupem non lege artis, když její postupy při rozhodování o tom, zda se jedná o akutní koronární syndrom a zda pacienta přijmout k hospitalizaci nebo ho propustit do domácího ošetřování, neodpovídali Doporučenému postupu pro diagnostiku a léčbu AKS bez elevací ST úseků na EKG ani doporučením WHO, ECC ACC [příjmení] [příjmení] ani WHF. Žalovaná způsobila žalobcům újmu spočívající v přetrhání rodinných a citových vazeb s poškozenou a v zásahu do jejich práva na soukromý a rodinný život Žalovaná nárok žalobců ani z části neuznala, neboť se nedopustila žádného odborného pochybení. Poškozené poskytla lékařskou péči dle lege artis, která byla v souladu s posledními poznatky lékařské vědy. Případná hospitalizace poškozené by stejně jejímu náhlému úmrtí nezabránila. K úmrtí mohlo dojít v důsledku jiných zdravotních komplikací, v době ošetření poškozená infarktem myokardu netrpěla. [příjmení] [jméno] naměřeného žalovanou byly dostatečné, když i kdyby byly úplné, infarkt myokardu by zjištěn nebyl, hladina troponinu by v případě akutní srdeční příhody byla zvýšená už při prvním měření. Žalovaná poškozené poskytla veškerá standardní klinická a laboratorní vyšetření, jejich výsledky ale nepotvrdily podezření na infarkt myokardu. Během vyšetření zcela vymizely původně udávané klinické příznaky, poškozená byla v době vyšetření bez dušnosti, tlak, EKG vyšetření i laboratorní vyšetření bylo z hlediska akutního koronárního syndromu v norně, klinické vyšetření bez patologického nálezu, a proto byly potíže poškozené vyhodnoceny jako vertebrogenního původu, kdy s takovými příznaky již byla opakovaně ošetřována. Chyba v diagnóze není postupem non lege artis, když byly využity všechny vyšetřovací metody k diferenciální diagnostice stavu posuzováno pohledem ex ante. Poškozená při vyšetření nejevila žádné známky akutního koronárního syndromu, a proto nebyla hospitalizována. Pokud se zvýšená hodnota troponinu neprokázala při prvním vyšetření, je téměř jisté, že by se neprokázala ani při druhém, a poškozená by byla stejně propuštěna do domácí péče. Jednalo se o půlnoční vyšetření na interní ambulanci a pojišťovna nedůvodné nebo alibistické hospitalizace neproplácí. Přítomnost lékaře se specializovanou způsobilostí byla u žalované trvale zajištěna a tento je ostatním lékařům bez této způsobilosti k dispozici. MUDr. [jméno] byl v době události lékař se čtyřletou praxí a těsně před specializační atestací, odborný dohled nad činností MUDr. [jméno] zajišťovala MUDr. [jméno] [příjmení] (dnes [příjmení]). Žalovaná se tedy nedopustila žádného protiprávního postupu, v jehož příčinné souvislosti by došlo k úmrtí poškozené. Poškozená byla kuřačka s patologickými změnami na srdci, lze tedy těžko spekulovat, zda by i v případě hospitalizace nezemřela. Poškozená byla velmi nemocná, což žalobci věděli, a to je třeba zohlednit ve vztahu k jejich šoku z úmrtí poškozené, jak uvedl vedlejší účastník, který se s uvedeným vyjádřením žalované ztotožnil. Žalobci nebyli na poškozené existenčně závislý, jejich vztah k poškozené nepřekračoval rámec obvyklého vztahu, žalobkyně g) a h) k poškozené s ohledem na svůj nízký věk nemohly mít žádný vztah. Žalobci reagovali, že při volbách dalšího postupu léčby poškozené nebyl postup žalované optimální, žalovaná nedostatečně zvážila možnost atypických projevů nedokrevnosti svalu srdečního, nebyla dostatečně zvážena skutečnost, že pacientka je žena mladší 55 let, že již dvakrát infarkt myokardu prodělala ani možnost smíšené povahy zdravotních problémů poškozené, registrované EKG žalované je technicky nedokonalé, časový interval k dostatečně průkaznému a bezpečnému interpretování sledovaných hodnot troponinu I byl příliš krátký, přitom bylo poškozené naměřeno 0,11 mikrogramu/l, hranice sice je 0,14 mikrogramu/l, zdravý člověk by jej však v krvi neměl mít vůbec, přesto poškozená nebyla hodnocena jako případ či stav s vysokou rizikovostí. Poškozená měla být přijata na monitorované lůžko, čímž by se pravděpodobnost jejího úmrtí snížila na 12 %. Předmětná věc byla typickým případem atypického průběhu koronární příhody a žalovaná tak měla vědět, že se o infarkt myokardu jednat může. Žalobci a), b) a d) pak doplnili, že příčina úmrtí poškozené byl čerstvý infarkt myokardu, jak je zřejmé z pitevního protokolu. Záznamy EKG pořízené žalovanou nejsou úplné, kdy chybí právě hodnotitelné svody II, III a VF odpovídající právě zadní/spodní/diafragmatické straně srdce. Kardiální troponin I jako ukazatel postižení srdečního svalu se v plasmě postižených osob zvyšuje v odstupu 4 až 6 hodin od počátku nedokrvenosti srdečního svalu. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne [datum] ve 23:53 hodin přijala zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje volání (zachyceno na záznamu na č. l. 24 spisu), na základě kterého ve 23:58 hodin přijela na adresu [ulice a číslo] v [obec], kde přijala poškozenou, která udávala bolesti v oblasti krku směřující do čelisti, byla bez dušnosti, při vědomí, kterou předala žalované dne [datum] v 0:40 hodin, jak se podává ze záznamu o výjezdu (č. l. 25, resp. 401). Bolesti poškozené potvrdila též žalobkyně a) ve své výpovědi. Poškozená byla opakovaně žalovanou přijímána s podobnými potížemi a byla propuštěna, jak soud zjistil z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Při transportu bylo poškozené zaznamenáno EKG (č. l. 26, resp. 402). U žalované ambulantní vyšetření poškozené provedl MUDr. [jméno] [jméno], kdy poškozená byla při vědomí, tlak a bolest krku odezněly, bylo jí jedenkrát provedeno hematologické a biochemické vyšetření, kdy jí byla naměřena hladina troponinu I 0,11, jak se podává ze zprávy o ambulantním vyšetření (č. l. 27, resp. 403), a to v [údaj o čase] hodin, jak je zřejmé z výsledku biochemického vyšetření poškozené (č. l. 30, resp. 406 a 447). Dle znaleckého posudku podaného v projednávané věci [celé jméno znalce] je hraniční hodnota troponinu I 0,14 mikrogramu/litr, u zdravého člověka by ale neměl být přítomen vůbec, nicméně je možné, aby i zdravý člověk měl hodnotu 0,11 mikrogramu/litr. Svědek [příjmení] a svědkyně [příjmení] ve svých výpovědích potvrdili, že MUDr. [jméno] postupoval podle obvyklého postupu u žalované, tedy, že vyšetření na troponin I nebylo opakováno, protože poškozená neuváděla bolesti na hrudi, jak vypověděl svědek [příjmení], resp. že bolesti netrvaly a na EKG nebyly vyšší známky ischemie, jak uvedla svědkyně [příjmení]. Tento postup je u žalované běžný, jak vypověděl svědek [jméno] ve svém vysvětlení dne 9. 12. 2014 a ve své výpovědi v projednávané věci. Vyšetření na přítomnost troponinu I mělo být ale dle doporučených paradigmat (Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu AKS bez elevací ST úseků na EKG na [číslo listu]) v odstupu 6 a 12 hodin opakováno, jak se podává ze znaleckého posudku ze dne 12. 12. 2016 i z posudku podaného v projednávané věci, ve kterém znalec uvedl, že opakovaný postup dvojího vyšetření je lege artis od roku 2000 (str. 54 posudku), od roku 2007 se trvá na tom, aby opakování nastalo po 6 až 9 hodinách po prvním vyšetření, bylo-li to první negativní, tedy byl zjištěn troponin pod hranicí 0,14 mikrogramu/litr, jak uvedl znalec při jednání soudu. V případě poškozené s ohledem na výsledky ostatních vyšetření to bylo dokonce nutné, a poškozená měla být přijata na monitorované lůžko, kdy je riziko úmrtí pacienta obecně 12 %, jak se podává ze znaleckého posudku ze dne 12. 12. 2016. Svědek [jméno] k průběhu vyšetření vypověděl, že poškozená při vyšetření uvedla, že ji na hrudi nebolí, hladina troponinu I byla v normě, při vyšetření se svědek seznámil se záznamy vyšetření poškozené z prosince 2011, kdy měla obdobné potíže, jak se podává z úředního záznamu o jím podaném vysvětlení ze dne 1. 8. 2014. Svědek [jméno] tedy poškozené provedl komplexní vyšetření - klinické vyšetření - poslech plic, srdce, vyšetření břicha, hlavy, končetin, odebral krev na krevní obraz, byla provedena biochemie a EKG, jak tento svědek vypověděl. Svědek [jméno] dále vypověděl, že stav poškozené se zlepšoval už při převozu a při vyšetření rovněž, tlak měla [číslo], puls 60/min, dýchání čisté, bez patologie, nohy bez otoku a její klinický stav nenasvědčoval, že by trpěla patologií, která by jí ohrožovala, proto jí nebyly podány ani analgetika, jak se podává z úředního záznamu o jím podaném vysvětlení ze dne 1. 8. 2014. Při vyšetření u žalované bylo poškozené zaznamenáno EKG (č. l. 28 a 29, resp. 404 a 405). Svědek [příjmení] [jméno] [jméno] vypověděl, že tato EKG nevykazovala známky akutní patologie, jak se podává z úředního záznamu o jím podaném vysvětlení ze dne 1. 8. 2014 Tyto záznamy jsou však ve svodech II, III, a VF, které odpovídají právě zadní/spodní/diafragmatické stěně srdce, nehodnotitelné, jak se podává ze znaleckého posudku znalce ze dne 12. 11. 2014, ze dne 12. 12. 2016, a jak znale potvrdil i v projednávané věci, kdy právě v této lokalizaci byly na EKG registrovaném ve voze záchranné služby přítomny změny vedoucí k nutnosti zvažovat možnou ischemii, jak z posudku ze dne 12. 12. 2016 vyplývá, a jak též potvrdila svědkyně [příjmení]. Záznam EKG žalované tedy měl být opakován, dokud nebude získán záznam hodnotitelný, jak znalec uvedl. [jméno] [příjmení], zdravotní sestra, která se podílela na vyšetření poškozené, do úředního záznamu o jí podaném vysvětlení (č. l. 39 trestního spisu) uvedla, že na kvalitu registru EKG má vliv pohyb nebo třes pacienta, kvalita přístroje, se kterým je před každým měřením manipulováno a je denně převážen z interní ambulance na chirurgickou a zpět, přestože přemisťování takového přístroje na něj nemá dobrý vliv, jak se z tohoto úředního záznamu podává. Svědek [příjmení] uvedl, že na EKG ze záchranné služby se nedá spoléhat, u žalované ale není ignorováno. V předmětné věci toto EKG nasvědčovalo infarktu prodělanému v minulosti, jak dále uvedl. Svědek [jméno] potvrdil, že takto také záznam EKG poškozené pořízení záchrannou službou vyhodnotil. Dle svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ale tento záznam nasvědčuje ischemické změny, nelze ale určit, zda se jedná o staré nebo čerstvé, jak tato svědkyně vypověděla. Svědek [příjmení] dále uvedl, že druhé EKG provedené u žalované mělo jeden pas komplexů, které byly hodnotitelné. Totéž vypověděl i svědek [jméno], jak je zřejmé z úředního záznamu o jím podaném vysvětlení ze dne 9. 12. 2014 a z jeho výpovědi v projednávané věci, i svědkyně [příjmení]. Této části jejich výpovědi jako účelové, motivované procesně pomoci žalované jako svému zaměstnavateli, ale soud neuvěřil, neboť je v rozporu se závěry znalce [celé jméno znalce], který k účastníkům řízení nemá žádný poměr. Totéž se týká stejného tvrzení svědka [jméno], který navíc tyto záznamy při vyšetření poškozené interpretoval. Svědek [příjmení] dále vypověděl, že svědek [jméno] s ohledem na své vzdělání nebyl povinen případ konzultovat s lékařem se specializovanou způsobilostí, to záleželo na jeho rozhodnutí. Svědek [jméno] uvedl, že tuto možnost měl, neboť takový kolega sloužil na JIP, jak se podává z úředního záznamu o jím podaném vysvětlení ze dne 1. 8. 2014, ze dne 9. 12. 2014 a jak vypověděl v projednávané věci. Uvedené potvrdila též svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která ten den na JIP sloužila, a která dále uvedla, že bylo na svědkovi [jméno], aby posoudil, jakou věc s ní konzultovat potřebuje, ohledně poškozené s ní ale nekonzultoval. Ze znaleckého posudku ze dne 12. 11. 2014 (č. l. 233, 394, resp. jeho závěry na č. l. 29 a. n. trestního spisu zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]) vyplývá, že v případě žalované nebyla dostatečně zvážena možnost atypických projevů nedokrevnosti srdečního svalu, věk poškozené [anonymizováno] let, skutečnost, že poškozená již dvakrát infarkt myokardu prodělala, možnost smíšené povahy zdravotních problémů poškozené, nedošlo v předmětném případě ke krajně potřebné konzultaci s jiným lékařem se specializovanou způsobilostí. Pokud v tomto posudku přesto znalec uvádí, že považuje provedení zdravotní péče za v zásadě správně provedené, je třeba tento závěr vykládat v souvislosti s jeho dalším posudkem ze dne 12. 12. 2016 a se znaleckým posudkem, který podal v projednávané věci, které v zásadě správné provedení zdravotní péče vylučují, zejména pak s ohledem na neopakované vyšetření přítomnosti troponinu I. Bylo by tedy nadbytečné zadávat provedení revizního znaleckého posudku, když znalec své celkové závěry dostatečně obhájil při jednání soudu. Znalec [celé jméno znalce] ve svém posudku podaném v projednávané věci uvedl, že žalovaná nedbala příslušného doporučení, nelze ale jednoznačně doložit ani dovodit že by její postup vykazoval známky hrubé nedbalosti, tedy, že by nebylo využito dostupných diagnostických metod, které mohly a měly být použity, nicméně uvádí, že biomakery (vč. troponinu I) nebyly vyšetřovány opakovaně, což znalec nepovažuje za omyl, ale za systémovou chybu žalované, když jedno negativní stanovení hladiny troponinu infarkt nevylučuje. Na této skutečnosti dle znalce nemůže ničeho změnit ani následný tříhodinový dohled zdravotnického personálu. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením žalované, že na opakovaném vyšetření přítomnosti troponinu I by se jeho zvýšení nepotvrdilo. V tomto posudku znalec popsal typické projevy infarktu myokardu jako za hrudní kostí se náhle objevivší krutou svíravou bolest šířící se do levého ramene, levé ruky. Atypické příznaky pak jsou bolest v epigastriu (nadbřišku), případně nikoliv za hrudní kostí, ale v hrdle s propagací do čelisti nebo jen v čelisti a zubech (str. 24 posudku). Svědek [příjmení] rovněž za typický příznak označil bolest na hrudi, za atypický pak cokoliv, např. brnění prstů, náhlé úmrtí, bolesti v pravém podžebří, bolesti pod lopatkou, bolesti při nádechu, bolest vystřelující do krku. Svědek [jméno] za typické příznaky označil svírání na hrudi a dušnost, přičemž se bolest šíří do levé končetiny a do břicha, za atypické pak různé příznaky např. mdloba, ztráta vědomí, bolest břicha, bolesti zubů, čelisti i bolest hrudníku jdoucí do krku nebo do břicha. Svědkyně [příjmení] pak za typické příznaky označila pálivé svíravé bolesti v levé části hrudníku, které se mohou šířit do levé končetiny a do krku, za atypické pak bolest v horní části břicha, v zádech, bolest končetiny. Znalec v posudku podaném v projednávané věci (str. 24) uvedl, že u žen může být dle některých pramenů infarkt myokardu provázen atypickými příznaky až v 30 % případů. Ze zprávy o ambulantním vyšetření (č. l. 27) se dále podává, že poškozená byla po vyšetření u žalované poučena, propuštěna a odkázána na péči praktického lékaře. Dle znaleckého posudku ze dne 12. 12. 2016 ale měla být poškozená přijata na monitorované lůžko a farmakologicky léčena. Dne [datum] v 6:42 hodin přijala zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje volání (zachyceno na záznamu na č. l. 24 spisu), na základě kterého v 6:47 hodin přijela na adresu [ulice a číslo] v [obec], kde byla poškozená nalezena dcerou v bezvědomí a bez dechu, do příjezdu záchranné služby byla poškozené vnukem poskytována masáž hrudníku, kdy pracovníci záchranné služby po svém příjezdu v tomto pokračovali, ale poškozená zemřela, jak se podává ze záznamu o výjezdu (č. l. 35, resp. 407), a to v 7:33 hodin, jak je rovněž zřejmé z protokolu o prohlídce mrtvého (č. l. 36, resp. 408). Z pitevního protokolu (č. l. 37, resp. 409) je zřejmé, že příčinou smrti byl čerstvý infarkt srdečního svalu při chronické ischemické chorobě srdeční, poškozená trpěla aterosklerózou a měla disperzní myofibrózu myokardu. Tento závěr potvrdil svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který pitvu provedl, přičemž uvedl, že k infarktu došlo asi před 24 hodinami před úmrtím případně i více, je tedy zřejmé, že v době ošetření u žalované, poškozená již infarktem myokardu trpěla. Pokud znalec [celé jméno znalce] vyjádřil pochybnosti o příčině smrti poškozené, soud uvádí, že k těmto pochybnostem nepřihlížel, neboť z žádného jiného důkazu nevyplývaly a znalec by s ohledem na svoji specializaci vnitřní lékařství a farmakologie byl jako soudní znalec schopen zjistit příčinu smrti pouze v případě, že by k tomu měl k dispozici použitelné materiály, např. použitelné EKG, což v projednávané věci k dispozici neměl, jak sám uvedl. Dodal též, že jeho úvahy jsou pouze spekulacemi, vč. úvahy o arytmii, když k nim ve spise nemá podklady. Soud tedy o příčině smrti poškozené neměl důvod pochybovat, proto by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení ustanovovat znalce z odvětví soudního lékařství k určení příčiny smrti poškozené. Na postup žalované si stěžovala žalobkyně d), jak se podává z její stížnosti ze dne 21. 4. 2016 (č. l. 62), nicméně žalovaná svůj postup nevyhodnotila jako non lege artis, jak se podává z její odpovědi ze dne 19. 5. 2016 (č. l. 65). Trestní řízení předmětné události bylo Policií ČR odloženo, jak se podává z usnesení policejního orgánu ze dne 12. 1. 2017 (č. l. 129 trestního spisu). Své nároky žalobci u žalované uplatnili předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2017, jak se z této výzvy (č. l. 66) ve spojení s podacím lístkem (č. l. 68) a dodejkou (č. l. 69) podává. Náklady žalobkyně a) na pohřeb poškozené činily 21 680 Kč, jak se podává z faktury (č. l. 40) a objednávky rozloučení (č. l. 39). Uhrazení této částky je zřejmé z vystavení dokladu o zpopelnění poškozené (č. l. 41). Soud dále zjistil, že poškozená byla v období 30. 1. 2004 až 2. 2. 2004 hospitalizována s infarktem myokardu, kdy v té době kouřila 40 cigaret denně, jak se podává z lékařské zprávy ze dne 2. 2. 2004 (č. l. 21). Také v období 23. 5. 2007 až 28. 5. 2007 byla poškozená hospitalizována s infarktem myokardu, kdy kouřila 20 až 25 cigaret denně, jak se podává z lékařské zprávy ze dne 26. 5. 2007 (č. l. 22). I v nemocnici, kdy čekala na výsledky předmětného vyšetření, poškozená chtěla jít kouřit, jak se podává z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] (č. l. 39 spisu). Žalobkyně d) ve své výpovědi potvrdila oba infarkty poškozené, i že v době předmětné události poškozená kouřila, kdy jí krabička cigaret vydržela na dva nebo tři dny, což potvrdila též žalobkyně a) ve své výpovědi. Žalobkyně d) dále vypověděla, že v době úmrtí poškozené měla malé děti, měla s matkou dobrý vztah, chodila k ní na víkendy, poškozená jí pomáhala s dětmi, když byla žalobkyně d) v nemocnici. V důsledku smrti matky musela navštívit psychiatričku a asi půl roku brát léky, jak se rovněž podává z lékařské zprávy ze dne 18. 6. 2014 (č. l. 413, resp. 448) a ze dne 11. 8. 2014 (č. l. 413 p. v.), museli jí s péčí o děti pomáhat příbuzní. Žalobce f) trpí [anonymizováno], která se mu v důsledku smrti poškozené zhoršila, za žalobkyněmi g) a h) poškozená chodila do nemocnice, když se narodily předčasně a byly v inkubátoru. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobce f) vypověděl, že jeho syn byl s poškozenou každý den, viděl zemřelou poškozenou a potom vůbec nemluvil, nechtěl si hrát, neměl zájem o kolektiv, když začal chodit do školy, tak se to zlepšilo, žalobkyně d) po smrti matky brala léky na uklidnění. Žalobkyně a) vypověděla, že v době předmětné události byla těhotná, poškozená s nimi bydlela v bytě v pokoji s žalobcem c), což potvrdil též svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], přítel žalobkyně a). Matku našla, když šla budit žalobce c) do školy, viděla ji ležet na zemi, zavolala záchrannou službu a žalobce c) poškozenou oživoval. V důsledku smrti poškozené málem potratila, když dne [datum] byla vyšetřena s diagnózou hrozící potrat, kdy jí byl doporučen klidový režim, jak se podává ze zprávy o ambulantním vyšetření z toho dne (č. l. 61). Po smrti poškozené už v bytě nemohla bydlet, dodnes nemůže být sama v místnosti, léky ale nebere. S výchovou dětí žalobkyni a) pomáhal žalobce b), a kvůli tomu nedokončil školu. Žalobce c) začal utíkat z domu, přestal chodit do školy, neboť se mu žalobkyně a) nemohla věnovat, kdy chování žalobce c) potvrdil též svědek [příjmení] [celé jméno žalobce]. Poškozená děti žalobkyně a) vychovávala, jak vypověděla žalobkyně a). Svědek [příjmení] [celé jméno žalobce] vypověděl, že se poškozená starala o jejich domácnost, chodila s dětmi ven, potvrdil, že žalobkyně a) po smrti poškozené pořád plakala. Žalobce b) vypověděl, že poškozenou oživoval dle pokynů operátory záchranné služby, následně musel žalobkyni a) pomáhat s péčí o sourozence, a kvůli tomu musel ukončit studium na [ulice] policejní škole, z předmětného bytu se odstěhovali asi po dvou nebo dvou a půl letech, poškozenou bral jako druhou matku, vychovávala ho, po smrti poškozené měl stejně jako jeho matka vidiny, slyšel hlasy, lékařskou pomoc ale nevyhledal. Žalobce c) v důsledku smrti babičky začal pozdě chodit domů, přestal chodit do školy. Žalobce c) vypověděl, že poškozenou bral jako druhou matku, neboť ho od malička vychovávala, asi 4 až 6 let s ní bydlel v jednom pokoji, po smrti poškozené ho probudil křik matky, která jej šla do pokoje probudit. Smrt poškozené způsobila zhoršení jeho chování – přestal chodit do školy, chodil domů pozdě, prováděl výtržnosti. V 15 letech byl poprvé soudně trestán, následně dvakrát v 16 letech. Žalobce c) potvrdil, že je žalobkyně d) s dětmi navštěvovala skoro každý víkend, poškozená se starala o její děti, jezdila k nim asi 3x do týdne. Z rodného listu (č. l. 13) se podává, že žalobkyně a) byla dcerou poškozené, z rodného listu (č. l. 14) se podává, že žalobce b) dříve jménem [celé jméno původního účastníka] je synem žalobkyně a), a tedy vnukem poškozené, z rodného listu (č. l. 15) se podává, že žalobce c) je synem žalobkyně a), a tedy vnukem poškozené, z rodného listu (č. l. 16) se podává, že žalobkyně d) byla dcerou poškozené, z rodného listu (č. l. 17) se podává, že žalobce e) je synem žalobkyně d), a tedy vnukem poškozené, z rodného listu (č. l. 18) se podává, že žalobce f) je synem žalobkyně d), a tedy vnukem poškozené, z rodného listu (č. l. 19) se podává, že žalobkyně g) je dcerou žalobkyně d), a tedy vnučkou poškozené a z rodného listu (č. l. 20) se podává, že žalobkyně h) je dcerou žalobkyně d), a tedy vnučkou poškozené. Z podacího lístku (č. l. 376) soud neučinil žádná skutková zjištění, když tento se netýká merita věci. Totéž se týká vyúčtování znalečného v trestní věci (č. l. 33 trestního spisu). Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle ustanovení § 2914 OZ věta první kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Žalovaná k vyšetření poškozené použila MUDr. [jméno] jako svého zaměstnance a je tedy v projednávané věci pasivně legitimována. Dle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění účinném ke dni vyšetření poškozené, tedy k [datum] poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb, což se v projednávaném případě nestalo. Žalovaná měla dle doporučených postupů po 6 a 12 hodinách opakovat vyšetření na přítomnost troponinu I, s ohledem na výsledky dalších vyšetření, které měl při vyšetření poškozené [příjmení] [jméno] k dispozici, to bylo dokonce nutné, poškozená byla navíc pacientem s vysokou rizikovostí, přesto žalovaná tyto postupy systémově nedodržuje a vyšetření na přítomnost troponinu I opakuje pouze v případě, že si pacient stěžuje na bolesti na hrudi, tedy na typické příznaky infarktu myokardu, a systémově tak opomíjí řádně a v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe vyšetřovat pacienty s příznaky atypickými. Tvrzení žalované, že je téměř jisté, že by opakované vyšetření přítomnosti troponinu I opět nepotvrdilo zvýšenou hladinu je tedy v rozporu se zjištěními znalce. Navíc MUDr. [jméno] měl k dispozici registraci EKG poškozené ze záchranné služby nasvědčující ischemickým změnám, přesto nezaregistroval poškozené hodnotitelné EKG. Jednání žalované (neopakování vyšetření přítomnosti troponinu I) nelze považovat pouze za omyl v diagnóze, ale o postup non lege artis, tedy, že nebylo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe, neboť nerespektovalo obecně doporučované postupy ohledně opakovaného vyšetření přítomnosti troponinu I i u pacientů s možnými atypickými příznaky, v jehož důsledku žalovaná poškozenou s atypickými příznaky nehospitalizovala na monitorované lůžko. Na těchto závěrech nic nezmění tvrzení žalované, že alibistické hospitalizace pojišťovny neproplácí. Skutečnost, že MUDr. [jméno] nesprávně interpretoval nehodnotitelná EKG pořízená u žalované, nesprávně vyhodnotil atypické příznaky infarktu myokardu poškozené a skutečnost, že se rozhodl výsledky vyšetření poškozené nekonzultovat se svědkyní [příjmení], soud považuje za omyl, nikoliv však za postup non lege artis. Ohledně otázky zavinění je třeba analogicky vyjít z úpravy zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když občanské právo jeho úpravu nedefinuje. Dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se jedná o nedbalost vědomou když škůdce věděl, že svým jednáním může způsobit škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. S ohledem zdravotnický charakter žalované jí, resp. jejímu vedení, muselo být zřejmé, že opakovaným vyšetření přítomnosti troponinu I pouze u pacientů s typickými příznaky infarktu myokardu, může způsobit škodu na zdraví pacientů s atypickými příznaky, nicméně bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že se tak nestane, zvláště když sama tvrdí, že na registru EKG nikoliv vždy je infarkt myokardu patrný, a s ohledem na skutečnost, že nikoliv u každého pacienta se infarkt myokardu potvrdí při klinickém vyšetření. Je tedy třeba uzavřít, že MUDr. [jméno], resp. žalovaná, nevyužila dostupných diagnostických metod, které mohly a měly být využity, když v rozporu s uznávanými postupy po stanovené době u poškozené nezopakovala vyšetření na přítomnost troponinu I, dopustila se tedy hrubé nedbalosti /ve smyslu odst. 13 závěrů a doporučení [obec] lékařské komory k problematice znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a postupu lege artis (č. l. 279) /, a tedy jednala non lege artis i v užším slova smyslu, jak jej používal znalec ve svých posudcích. Co se vzniku škody týče, za ten je třeba spatřovat ve smrti poškozené. Kdyby poškozená byla vyšetřována lege artis, a do provedení dalšího vyšetření přítomnosti troponinu I byla žalovanou přijata na monitorované lůžko, riziko úmrtí pacienta by obecně bylo 12 %. Jak uvedl znalec ve svém posudku podaném v projednávané věci, v případě hospitalizace by byla poškozené poskytnuta léčba. Svědek [jméno] vypověděl, že tato jí poskytnuta nebyla. Právě v této skutečnosti soud spatřuje příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody, kdy v důsledku postupu non lege artis žalované nebyla poškozené poskytnuta farmaceutická léčba, což by v souvislosti s nízkou úmrtností pacientů s infarktem myokardu na monitorovaném lůžku (12 %) s velmi vysokou pravděpodobností nevedlo ke smrti poškozené. Skutečnost, že věc byla v trestním řízení odložena, není pro soud zavazující a nelze z ní jako z řešení předběžné otázky vycházet, když orgány činné v trestním řízení událost posuzovaly z hlediska trestního práva, zda ji lze jednání/opomenutí považovat za trestný čin, v projednávané věci soud ale zkoumá, zda došlo k protiprávnímu jednání, které intenzity trestného činu nabývat nemusí. Odpovědnost žalované je tedy dána. Dle ustanovení § 2959 OZ při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Soud se tedy dále zabýval výši nemajetkové újmy, kterou lze v daném případě přiznat. Při posuzování výše újmy odkazuje ustanovení § 2958 OZ na zásady slušnosti a na přiznání peněžité náhrady vyvažující utrpení rodinných příslušníku. Pro stanovení výše náhrady nelze použít metodiku Nejvyššího soudu, která je pomocným vodítkem při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Metodika slouží k určení stupně a intenzity zásahu do zdraví primární oběti. Rodinní příslušníci poškozeného jsou však oběti sekundární (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1154/2016). Přestože si je soud vědom toho, že s ohledem na individuální následky ve sféře každého pozůstalého, lze jen těžko každou takovou věc srovnávat, své závěry podrobil srovnání s obdobnými věcmi, kdy vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, které bylo zohledněno v dalších jeho rozhodnutích (např. sp. zn. 25 Cdo 894/2018, sp. zn. 25 Cdo 1901/2018), a které stanovilo rozsah odškodnění v rozmezí 240 000 Kč až 500 000 Kč pro nejbližší příbuzné. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstatoval, že se v případě náhrady nemajetkové újmy dle ustanovení § 2959 OZ jedná o zcela výjimečný institut, který má sloužit výhradně k náhradě duševních útrap a ne k náhradě ekonomické ztráty vzniklé úmrtím poškozeného. Soud pro posouzení možné výše náhrady nemajetkové újmy žalobců provedl srovnání i s rozhodnutími v obdobných věcech a musí konstatovat, že i zde se základ přiznané náhrady pohybuje zhruba v rozmezí 240 000 Kč až 500 000 Kč, a je případně zvyšován či snižován s ohledem na okolnosti případu a to dle kritérií obsažených právě v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Při srovnání rozhodnutí soud využil databázi judikatury k náhradě újmy na zdraví, kdy zjistil, že se částky přiznané náhrady pro nejbližší osoby pohybovaly v rozmezí 100 000 Kč (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 349/2016) do 1 000 000 Kč (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králově sp. zn. 11 To 32/2019, ve které se řešil případ, kdy řidič automobilu úmyslně rozjel automobil z kopce dolů s tím, že nastartuje až v průběhu jízdy. To se mu nepovedlo a neovladatelný automobil srazil cyklistu). Ve všech těchto případech paky byly rodinné vztahy poškozených a jejich příbuzných hodnoceny jako kladné, vysoce intenzivní a dlouhodobě stabilní. Rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 302/2018 bylo příbuzným přiznáno odškodnění ve výši 1 000 000 Kč, jednalo se však o odškodnění za 3 zemřelé osoby, a byla zohledněna závažná ekonomická situace, kdy pozůstalí museli čelit exekucím, které byly uvaleny na poškozeného, a současně i zdravotní situace, kdy jedna ze zemřelých pečovala o invalidního bratra, který tak zůstal bez pomoci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1901/2018 vyplynulo, že přiznaná výše náhrady nemajetkové újmy činila pro každého ze žalobců částku 1 000 000 Kč, avšak zde se jednalo případ, kdy při dopravní nehodě došlo k usmrcení nezletilého dítěte. Taktéž v případě rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3463/2018 došlo k přiznání vyšší náhrady, a to z důvodu toho, že pozůstalou byla nezletilá dcera, které zemřeli oba rodiče. Ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1047/2016 pak bylo zrušeno předcházející rozhodnutí soudů nižších stupňů, kterým byla přiznána náhrada nemajetkové újmy za usmrcení nezletilého dítěte ve výši 5 020 320 Kč, právě z důvodů odchýlení se od konstantní judikatury v daných případech. Výrazně vyšší náhrada nemajetkové újmy, než je dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR obvyklá, byla přiznaná manželovi a nezletilým dětem ve věci, kterou Nejvyšší soud řešil pod sp. zn. 25 Cdo 3111/2018. Zde bylo rozhodnuto o náhradě ve výši přibližně šedesátinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy, avšak právě z důvodu toho, že šlo o nezletilé děti a jejich matka byla zavražděna při výkonu služebních povinností policistky. Z porovnávaných rozhodnutí a konstantní judikatury Nejvyššího soudu tak soud dospěl k závěru, že za základní částku náhrady je třeba považovat pro dcery poškozené částku 500 000 Kč, pro žalobce b) a c) 300 000 Kč, resp. pro žalobce e) a f) 200 000 Kč, kdy tento rozdíl je odůvodňován věkem žalobců /b) a c) 15, resp. 12let, e) a f) 7, resp. 6 let/ a tedy délkou, resp. intenzitou vztahu, který s poškozenou měli. Pouze v případech, které se v určitých detailech lišily, zejm. šlo o případy usmrcení nezletilého dítěte, nebo naopak o usmrcení rodiče či obou rodičů nezletilého dítěte, nebo zde byla určitá osobní závislost pozůstalého na usmrcené osobě, či se jednalo o úmrtí v důsledku úmyslného trestného činu, došlo ke zvýšení základní částky. Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1901/2018 konstatoval, že základní částka by měla být modifikována s ohledem na okolnosti na straně škůdce či poškozeného zpravidla jen v řádu desítek procent nikoli násobně. Při posouzení daného případu dospěl soud k závěru, že v případě žádného z žalobců se nejedná o nestandartní případ (s ohledem na okolnosti jiných obdobných případů) a soud tak při stanovení výše náhrad újmy vyšel právě z uvedených částek, když nebylo lze vycházet z nejnižší hranice 240 000 Kč pro nejbližšího příbuzného, když právě pro tuto její nízkou výši uvedenou v ustanovení § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů došlo k vývoji shora uvedené judikatury. Při posouzení výše náhrady nemajetkové újmy pak soud vycházel z kritérií vyjádřených Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Soud v případě nároků každého z žalobců zohlednil, že jejich vztah nikterak nevybočoval z obvyklého vztahu matka – dcera, babička – vnuk, poškozená zemřela v poměrně nízkém věku [anonymizováno] let, nicméně byla vážně nemocná – ischemická choroba srdeční, ateroskleróza a disperzní myofibróza myokardu, již prodělala dva infarkty myokardu, přesto stále kouřila několik cigaret denně, žádný z žalobců nebyl na poškozené existenčně závislý. Soud dále u každého z nároků zohlednil skutečnosti na straně žalované, a to její postoj, která pochybení odmítala, žalobcům se ani neomluvila, skutečnost, že ohledně opakovaného vyšetření na přítomnost troponinu I se nejednalo o pochybení jediné osoby, ale systémové, míru zavinění – jednalo se o nedbalost vědomou, i skutečnost, že primárně se nejednalo pouze o pochybení jediné, ale pochybení jak ve způsobu vyšetření přítomnosti troponinu I, tak i v registraci nehodnotitelného EKG, přestože EKG záchranné služby nasvědčovalo i ischemickým změnám. Přiznaná výše náhrady škody pro žalovanou s ohledem na její charakter není likvidační. Co se žalobkyně a) týče, tato byla dcerou poškozené, poškozená u ní bydlela, žalobkyně a) nalezla zemřelou poškozenou, smrt poškozené jí způsobila psychické potíže a potíže při těhotenství, soud tedy základní částku 500 000 Kč v jejím případě navýšil o 20 000 Kč. Dle ustanovení § 2961 OZ škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu. Protože uhrazené náklady pohřbu poškozené nelze považovat za nepřiměřené, kdy soud vychází z obecné zkušenosti, vynaložila je žalobkyně a), soud jí dle naposledy citovaného ustanovení přiznal též jejich náhradu. Ohledně žalobce b) soud vzal v úvahu, že tento byl vnukem poškozené, v době její smrti mu bylo 15 let, poškozenou pomáhal oživovat, bydlel s poškozenou. Bylo prokázáno, že střední školu nedostudoval, protože své matce pomáhal s péčí o sourozence, nikoliv v přímém důsledku smrti poškozené, a soud tak k této skutečnosti nepřihlížel. Soud stejně nepřihlížel k tvrzeným psychickým potížím žalobce b), které nebyly tak intenzivní, aby s nimi vyhledal odbornou pomoc. V řízení bylo prokázáno, že jeho vztah k poškozené byl zhruba stejně intenzivní jako vztah žalobce c). Soud z uvedených důvodů základní částku 300 000 Kč navýšil o 5 000 Kč. Žalobce c) byl vnukem poškozené, v době jejího úmrtí mu bylo téměř 12 let, měl k ní obvyklý vztah. Není pravdou, že by žalobce c) byl očitým svědkem smrti poškozené, když sám vypověděl, že ho zbudil až křik matky, když poškozenou nešla ležet na zemi. Soud nezohledňoval to, že se jeho chování zhoršilo, když z výpovědi jeho matky vyplývá, že k tomu došlo, když se mu nemohla věnovat, a nikoliv v přímém důsledku se smrtí poškozené. Žalobkyně a) navíc vypověděla, že jí po smrti poškozené pomáhal a sám žalobce c) uvedl, že soudně trestán byl až v 15 letech, je tedy zřejmé, že ke zhoršení jeho chování nedošlo v souvislosti se smrtí poškozené, ale až několik let poté. Vztah žalobce c) k poškozené byl stejně intenzivní jako žalobce b), a tak soud i v jeho případě základní částku 300 000 Kč navýšil o částku 5 000 Kč, neboť byl přítomen oživování poškozené. Žalobkyně d) byla dcerou poškozené, měla k ní obvyklý vztah, a to i s ohledem, že jí poškozená pomáhala s péčí o její děti, což je u prarodičů obvyklé, smrt poškozené jí způsobila psychické potíže, a soud tak v jejím případě základní částku 500 000 Kč navýšil o 10 000 Kč, když na rozdíl od žalobkyně a) poškozenou nenalezla a neutrpěla těhotenské potíže. Žalobce e) byl vnuk poškozené, v době její smrti mu bylo 7 let, měl s ní obvyklý vztah, s ohledem na uvedené mu soud přiznal částku 200 000 Kč. Žalobce f) byl vnuk poškozené, v době její smrti mu bylo 6 let, měl s ní obvyklý vztah, s ohledem na uvedené mu soud přiznal částku 200 000 Kč, když zhoršení jeho stavu [anonymizováno] nebylo tak intenzivní, jak vypověděl svědek [celé jméno žalobce], aby odůvodňovalo navýšení této částky, když se zlepšilo, když začal chodit do školy a nebyl přímo přítomen oživování poškozené. Ohledně nároků žalobkyň g) a h) žaloba nebyla důvodná, neboť přestože obě byly vnučkami poškozené, v době její smrti nebyly staré ani 1 rok, a proto k poškozené nemohly mít dosud vytvořený žádný vztah, jež by její smrt zpřetrhala. Poškozené sice bylo [anonymizováno] let, byla ale vážně nemocná, kouřila, už prodělala dva infarkty myokardu a nelze tedy spekulovat, jak dlouhý a jaký vztah by žalobkyně g) a h) s poškozenou měly, kdy takovéto závěry nelze nikdy předjímat, když otázku předpokládané délky života není možno spolehlivě určit. Ve zbytku nároků ostatních žalobců soud žalobu jako nedůvodnou rovněž zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 OSŘ (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16), dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V projednávané věci se jedná právě o tento případ, neboť žaloba sice byla převážně zamítnuta, avšak výše plnění zcela závisela na úvaze soudu, když co do základu byla žaloba důvodná /co se týče věch žalobců vyjma žalobkyň g) a h) /. Soud tedy v tomto ohledu náhradu nákladů řízení žalované ani vedlejšímu účastníkovi na její straně nepřiznal, naopak zaváže je k náhradě nákladů řízení státu, až tato výše bude známa, tedy po pravomocném skončení věci, když úspěšní žalobci a) až f) byli zastoupeni ustanoveným zástupcem, resp. opatrovníkem, kterým bude odměna přiznána právě až po pravomocném skončení věci. Ve vztahu k žalobkyním g) a h) sice byla žalovaná úspěšná, s ohledem na jejich věk a na skutečnost, kdy předmětnou žalobu nemohly pro nedostatek procesní způsobilosti tyto žalobkyně podat o své vůli, podání této žaloby za ně schválil opatrovnický soud, soud dle ustanovení § 150 OSŘ žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Co se týče práva na náhradu nákladů řízení vedlejšího účastníka vůči žalobkyním g) a h), vedlejší účastník se tohoto práva ve svém závěrečném návrhu vzdal, a soud tak rozhodl, že mu toto právo nepřísluší. Protože žalobci byli od placení soudních poplatků osvobozeni, žalovaná vůči nim nemá právo na náhradu nákladů řízení právo, nebyly na její straně zjištěny důvody odůvodňující její osvobození od placení soudních poplatků, zavázal ji soud dle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů k úhradě soudního poplatku za žalobu z přiznaných částek, který dle pol. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 103 084 Kč, a to ve lhůtě stanovené dle ustanovení § 7 odst. 1 tohoto zákona.

Poučení