15 C 153/2020-96

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 31 586,04 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 586,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 586,04 Kč od 25. 9. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 354,10 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 586,04 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že převzala právní zastoupení žalované, která se na žalobkyni, resp. advokáty poskytující právní služby jako společníci žalobkyně obrátila dne 8. 7. 2019 ve sporu mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ protistrana“), ve věci smlouvy o dílo – rekonstrukce podkrovního bytu na adrese [adresa]. Sporné bylo především to, zda zhotovitel dílo dokončil v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo. Za této situace převzal [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] právní zastoupení žalované, kdy s žalovanou také ústněs jednal podmínky poskytování právních služeb. Součástí ujednání mezi žalobkyní a žalovanou bylo i stanovení sazby odměny žalobkyně ve výši 1 750 Kč + DPH za hodinu poskytnutých právních služeb. Dne 10. 7. 2019 proběhla osobní konzultace s žalovanou, během které žalovaná rovněž udělila plnou moc k zastupování [titul] [titul]. [příjmení]. Poskytnuté služby sestávaly z telefonických konzultací, osobních konzultací, sepsání výzvy protistraně, jednání s protistranou a sepsání návrhu dohody o narovnání, jejíž projednávání s protistranou započalo, za poskytnuté právní služby žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 10. 9. 2019 na částku 26 104,17 Kč + DPH, celkem 31 586,04 Kč, se splatností dne 24. 9. 2019. Žalovaná následně reklamovala poskytnuté služby, nebyla spokojená s obsahem dohody, s tím, jak protistrana provádí práce, které byly předmětem dohody o narovnání, a rozporovala své předchozí rozhodnutí zaplatit faktury, které byly též předmětem dohody o narovnání. Žalobkyně reklamaci neuznala, vysvětlila důvody neuznání žalované, ta na to reagovala dne 16. 9. 2019 zasláním výpovědi smlouvy o poskytování právních služeb a žádala o poskytnutí slevy, což žalobkyně odmítla. Žalované byly zaslány dvě upomínky k zaplacení faktury, první výzvu manžel žalované odmítl, druhou výzvu si žalobkyně nevyzvedla.

2. Žalovaná se k podané žalobě písemně vyjádřila tak, že vylíčila pozadí svého sporu s protistranou a události, předcházející uzavření smlouvy o poskytování právních služeb. Advokátka [příjmení], o jejíž služby měla zájem, ji odkázala na advokáta působícího u žalobkyně [titul] [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalovaná dále potvrdila, že jí byly poskytování právní služby. Advokát s ní šel na jednání s protistranou, kde se strany se dohodly na dohodě o narovnání. Advokát ale následně chyboval při zpracování dohody o narovnání, nedostatečně zpracoval obsah dohody, nenabídl jí to, aby sjednala složení plateb pro protistranu do advokátní úschovy. 8 hodin práce, které advokát do této doby odvedl, by byla ochotna uhradit, následně ale advokát s protistranou jednal o dodatcích, s nimiž nesouhlasila, odmítala je, vyjádřila se k dalším stavebním pracím, provedeným protistranou. Žalobkyně její návrh na to, aby zaplatila 12 hodin práce advokáta, odmítla.

3. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 10. 7. 2019 žalovaná zmocnila [titul]. [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta k jejímu zastupování (prokázáno plnou mocí ze dne 10. 7. 2019). Žalované bylo následně dne 10. 9. 2019 vyfakturováno celkem 14,92 hod. poskytovaných právních služeb, splatnost faktury byla stanovena na 24. 9. 2019, konkrétně byly vyúčtovány právní služby poskytnuté [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] blíže specifikované v příloze k faktuře, které byly žalované poskytovány od 8. 7. 2019 do 2. 9. 2019, přičemž bylo vycházeno z hodinové sazby 1 750 Kč bez DPH (prokázáno fakturou [číslo] vč. přílohy k faktuře) a žalovaná byla k její úhradě před podáním žaloby vyzvána (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2019 vč. podacího lístku a dodejky). Poskytování právních služeb prokazuje mj. e-mailové komunikace mezi účastníky, kdy je zřejmé, že právní služby byly žalované poskytnuty ve věci smlouvy o dílo, přičemž e-mailovou zprávou ze dne 4. 9. 2019 od advokáta [jméno] [příjmení] bylo žalované sděleno, že dosud činí rozsah poskytnutých právních služeb 15 hodin, zároveň byla žalovaná informována ohledně dalšího postupu. Dne 5. 9. 2020 žalovaná navrhla [titul]. [příjmení] mj. dohodu na balíčku právních služeb v celkové hodnotě 30 000 Kč s DPH, ve kterém by byly zahrnuty další dva advokátem navržené kroky. V reakci dne 9. 9. 2019 [titul]. [příjmení] sdělil žalované, že hodnota poskytnutých právních služeb činí 31 586 Kč, kdy žalované současně nabídl, že je ochoten v rámci již účtované částky provést další kroky v maximální časové dotaci 2,5 hodiny. Žalovaná následně dne 12. 9. 2019 odmítla akceptovat zaslanou fakturu s 15 hodinami poskytnutých právních služeb, když zbytek času bylo zapracování dodatku protistrany a odmítání těchto dodatků žalovanou. Žalovaná rovněž počala zpochybňovat kvalitu poskytnutých právních služeb (prokázáno e-mailovou komunikací mezi účastníky).

4. Z výslechu jednatele žalobkyně [titul]. [titul]. [jméno] [příjmení] má soud dále za prokázané, že žalovaná se nejprve dne 8. 7. 2019 obrátila telefonicky na kolegyni [titul]. [příjmení], které sdělila problémy ohledně rekonstrukce jejího bytu, ta přizvala k hovoru [titul]. [příjmení], který se zabývá stavebním právem a žalovaná mu vylíčila, v jaké záležitosti potřebuje poskytnout právní služby. Žalovaná byla informována, že kancelář žalobkyně v takovýchto věcech právní služby poskytuje na základě hodinových sazeb, přičemž v daném případě by bylo účtováno 1750 Kč/hodina, k čemuž by byla připočtena daň z přidané hodnoty. Žalovaná byla seznámena i s tím, že žalobkyně je plátcem DPH, a proto bude v rámci vyúčtování ke smluvní hodinové sazbě připočteno i DPH. Žalovaná byla seznámena rovněž s tím, že při vyúčtování je vycházeno z každých započatých 5 minut poskytnuté právní služby. Záloha na poskytnuté služby po žalované požadována nebyla. Žalovaná se sazbou odměny souhlasila v rámci hovoru a po odsouhlasení odměny již v rámci prvního hovoru byly žalované poskytnuty telefonicky právní konzultace, které byly následně vyúčtovány. Bylo rovněž dohodnuto, že žalovaná pošle e-mailem podklady. Dne 10. 7. 2019 proběhla schůzka s žalovanou přímo v rekonstruovaném bytě u žalované, kde byly s žalovanou rozebrány možnosti dalšího postupu. Žalované bylo doporučeno písemně vyzvat zhotovitele k plnění a následně zkusit věc vyřešit smírnou cestou. Žalovaná s tímto postupem souhlasila. Na základě písemné výzvy byl [titul]. [příjmení] kontaktován zhotovitelem, poté i jeho zástupcem a bylo sjednáno, že se pokusí najít nějaké východisko a následně byl domluven termín společného jednání. Společné jednání se konalo 22. 7. 2019, opět v bytě žalované, kde byl přítomen [titul]. [příjmení], žalovaná a za zhotovitele jednatel společnosti a právní zástupce zhotovitele. Před jednáním proběhla s žalovanou schůzka, kde si zrekapitulovali stanovisko. Jednání s protistranou včetně schůzky s žalovanou trvalo cca 3 hodiny. V rámci následného jednání proběhly několikrát individuální konzultace se žalovanou a výsledek jednání byl takový, že zhotovitel je svolný k uzavření dohody o narovnání, která by vypadala tak, že žalovaná by doplatila částky, které nerozporuje a zhotovitel provede dodávku zábradlí, kterou původně už nechtěl provádět, provede dokončení některých prací, na kterých se na místě dohodli a odstraní některé vady. Následující den, tedy 23. 7. 2019 celou situaci ohledně dohody o narovnání několikrát telefonicky konzultoval se žalovanou, kdy byl rovněž pověřen tím, aby vypracoval návrh dohody o narovnání. Bylo rovněž sjednáno, že po vypracování návrhu dohody o narovnání, bude tento zaslán ještě žalované, aby se k němu mohla nějakým způsobem vyjádřit. Následně probíhalo jednání ohledně uzavření obsahu dohody o narovnání, kdy strany měly různé požadavky, které bylo nutno v rámci dohody o narovnání zapracovat. To, že obsah dohody o narovnání ctila i protistrana, tedy zhotovitel, prokazuje i skutečnost, že před samotným uzavřením dané dohody již zhotovitel začal provádět práce, které měl podle narovnání provést. Žalované se však nelíbilo, jakým způsobem jsou práce prováděny a posléze začala sporovat body, které byly původně dohodnuty. Protože žalovaná začala spatřovat i problémy ze strany [titul]. [příjmení], došlo k narušení důvěry mezi klientem a advokátem, a proto přistoupil k ukončení vzájemné spolupráce, kdy však ještě před ukončením spolupráce došlo k vystavení faktury, která je předmětem tohoto řízení. Přitom nebyl ani překročen nějakým zásadním způsobem původně očekávaný rozsah poskytovaných služeb. Na účtovanou částku měla vliv především skutečnost, že telefonické konzultace s žalovanou byly dlouhé. Poté co byla žalované zaslána faktura, žalované přišlo, že vyúčtoval moc času za telefonáty, kdy se však jednalo právě o telefonické hovory s žalovanou. Nicméně následně padl ze strany žalované návrh, že celou částku zaokrouhlí na 30 000 Kč a za to doprovodí žalovanou k podpisu dohody. Takto ji v souladu s jejím požadavkem poskytl v podstatě 2,5 hodiny právních služeb zdarma. Žalovaná posléze začala sporovat kvalitu právních služeb a nejprve navrhovala, že uhradí pouze 50 % z fakturované částky, poté odmítla hradit zcela. Veškeré úkony, které jsou uvedeny v příloze k faktuře, byly žalované skutečně poskytnuty a účtovaný rozsah odpovídá rozsahu skutečně poskytnutých právních služeb.

5. Poskytování právních služeb žalované ve věci smlouvy o dílo prokazuje rovněž Smlouva o dílo ze dne 15. 2. 2018 mezi žalovanou na straně ob jednatele a společností [právnická osoba] na straně zhotovitele, kdy předmětem smlouvy byla rekonstrukce podkrovního bytu na adrese [adresa], kterou zaslala žalobkyně v zastoupení žalované společnosti [právnická osoba]

6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná se obrátila na žalobkyni s žádostí o poskytnutí právních služeb ve věci rekonstrukce podkrovního bytu, kdy právní služby byly žalované telefonicky poskytnuty nejprve [titul]. [příjmení] a následně byly poskytovány [titul] [titul]. [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky došlo k uzavření ústní dohody o poskytování právních služeb, kdy byla sjednána základní hodinová sazba 1 750 Kč bez DPH, s tím, že žalovaná byla seznámena, že při poskytování právních služeb je účtováno každých započatých 5 minut právních služeb. Žalovaná byla rovněž seznámena s tím, že žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto bude k základní hodinové sazbě připočtena rovněž daň z přidané hodnoty. Žalovaná následně udělila [titul] [titul]. [příjmení] plnou moc k poskytování právních služeb. Žalobkyně přitom žalované poskytla právní služby v rozsahu 14,92 hod. a tyto právní služby řádně vyúčtovala (když rozsah poskytnutých služeb ani cenu za ně žalovaná nijak nerozporovala) na částku 26 104,17 Kč (tj. 1 750 Kč x 14,92 hod.), což po připočtení 21 % DPH činí 31 586,04 Kč. Nad rámec účtované částky byla žalované poskytnuty žalobkyní rovněž další právní služby.

7. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které uvedli účastníci, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Výše provedené listinné důkazy zároveň v kontextu skutečností zjištěních z výslechu jednatele žalobkyně umožňují soudu ve věci rozhodnout.

8. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování fakturami [číslo] [anonymizováno] [číslo], jakož i předávacím protokolem ze dne 10. 6. 202 o provedení protipožárních nátěrů. Jedná se o důkazy, které předložila žalovaná, aniž by specifikovala k prokázání jakých konkrétních tvrzení mají tyto listiny sloužit. Z obsahu faktur, jakož i předávacího protokolu je patrné, že se nikterak netýkají poskytování právních služeb, ani rozsahu poskytnutých právních služeb či jiných skutečností, které by měly souvislost s projednávanou věcí. Dokazování uvedenými listinami je tudíž nadbytečné a provádění těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť by z nich nemohly být zjištěny žádné okolnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Podle § 2430 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Podle § 2438 odst. 2 o. z. příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

10. Smlouva o poskytování právních služeb, kterou účastníci uzavřeli, je (typově) smlouvou příkazní ve smyslu § 2430 a násl. občanského zákoníku. Předmětem závazku obstaravatele (příkazníka) je uskutečnit činnost směřující k obstarání věci nebo jinou činnost, stanovenou ve smlouvě. Předmět závazku naopak nespočívá v dosažení určitého výsledku sledovaného touto činností. Zákon o advokacii, oproti obecné úpravě stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem (příkazníkem a příkazcem), zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Citovaný zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné; přestože zákon o advokacii užívá označení smlouva o poskytnutí právních služeb, nejde z pohledu občanského zákoníku o samostatný smluvní typ, ale podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými citovaným zákonem. Odměna advokáta, který poskytuje právní služby za úplatu, se řídí smlouvou s klientem, případně ustanoveními advokátního tarifu. Odměna příkazníka může být sjednána v konkrétní výši (v jedné částce) nebo může být ujednán způsob jejího stanovení podle rozsahu činnosti příkazníka (např. hodinovou sazbou).

11. S ohledem na příkazníkovo podnikání bude odměna obvyklá tehdy, nemohl-li příkazce důvodně očekávat, právě s přihlédnutím k tomu, že je věc obstarávána příkazníkem v rámci jeho podnikání, že bude příkaz splněn bezúplatně (např. citované § 22 odst. 1 zákona o advokacii).

12. V případě úplatného příkazu (jak je tomu i v případě poskytování právních služeb advokátem) je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, i když příkazník svou činností nedosáhl požadovaného výsledku. Příkazník nemá právo na odměnu pouze tehdy, pokud byl nezdar způsoben porušením jeho povinností. Předmětem činnosti příkazníka není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama; riziko, zda se výsledek dostaví, proto nese příkazce, nikoliv příkazník. Není porušením povinností příkazníka to, že jeho činnost nepřinesla výsledek, o jehož dosažení měl příkazce zájem; proto má příkazník i v takovém případě práva na odměnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1034/2011)

13. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena příkazní smlouva ve smyslu § 2430 o. z. Předmětem příkazní smlouvy bylo poskytování právních služeb, které v souladu se smlouvou žalobkyně žalované vyúčtovala výše uvedenou fakturou na částku celkem 31 586,04 Kč. Žalovaná však porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, když fakturu neuhradila a netvrdila ani neprokázala, že by její povinnost k úhradě této částky nevznikla, že by zanikla na základě jiné skutečnosti nebo že by měla být snížena – v tomto směru nemohl shledat soud za relevantní výhrady žalované, pokud tato brojila proti kvalitě poskytnutých právních služeb, když jak je výš podrobně odůvodněno, předmětem činnosti advokáta není dosažení určitého výsledku, ale činnost sama a advokát má proto nárok na odměnu, i pokud svojí činností nedosáhl žalovanou požadovaného výsledku. V tomto směru proto námitky žalované nemohou nijak zvrátit důvodnost podané žaloby. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu odměny za poskytnuté právní služby za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.

14. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě odměny za poskytnuté právní služby nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.

15. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že obrana žalované byla zcela neurčitá, kdy je toliko zřejmé, že směřovala k rozporování kvality poskytnutých právních služeb, a dále žalovaná několikráte zrekapitulovala jednání s žalobkyní. Žádné relevantní důkazy k prokázání svých neurčitých tvrzení žalovaná nepředložila. Podle § 101 odst. 1 píms. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle §120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o.s.ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 os.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalovaná povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. Povinnost tvrzení se týká veškerých skutečností významných pro rozhodnutí. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007). Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, přičemž soud byl připraven při jednání postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy při tomto jednání vyzvat žalovanou ke splnění povinnosti tvrzení a dále, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalovaná se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Lze tedy uzavřít, že k jednání se žalovaná nedostavila, a proto soudu znemožnila postup předpokládaný v ust. § 118a o. s. ř. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalované potřebné poučení jiným způsobem.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy a výslechem advokáta, který převážně žalované poskytoval právní služby, podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 354,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 580 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 586,06 Kč sestávající -) z částky 2 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (podle plné moci ze dne 11.12.2019) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 1 190 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 20. 12. 2019, -) z částky 2 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 3. 2020, -) z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu dne 18. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a -) z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu dne 19. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 210 Kč ve výši 2 564,10 Kč (když advokát žalobkyně je u Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu registrován jako plátce daně z přidané hodnoty). Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. Pro úplnost soud dodává, že dále již neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by zástupci žalobkyně náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Pokud jde o doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 22. 12. 2020 platí, že odměna za vyjádření, které účastník podává v průběhu řízení, a vyjadřuje se jím k rozhodným skutečnostem, náleží tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Co se týče uvedeného vyjádření žalobkyně, jedné se o vyjádření, kterými žalobkyně plní svoji povinnost tvrzení a důkazní, což mohla splnit již v podané žalobě, neboť v takovém případě by nebylo nutné vyzývat žalobkyni ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní. Přitom ani sama žalobkyně nepožadovala odměnu za tento úkon přiznat. Za nezbytné považuje soud uvést, že není povinen z úřední povinnosti přiznat účastníkovi náhradu nákladů i co se týče cestovného a náhrady promeškaného času zjistil-li, že sídlo jeho zástupce je vzdáleno od sídla soudu prvního stupně (jeho povinností tedy není dopátrávat, jaký resp. zda vůbec nějaký dopravní prostředek účastník resp. jeho právní zástupce použil k cestě na jednání a jakou dobu při této cestě strávil, to zvláště za situace, kdy se při jednání zaváže své náklady vyúčtovat a soud mu k předložení tohoto vyúčtování poskytne lhůtu jím požadovanou). Náhradu cestovného třeba uplatnit zvlášť, neboť je na účastníkovi řízení, aby doložil, že cesta byla fakticky uskutečněna jen v souvislosti se soudním řízením a doložil výši cestovného (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2016, č. j. 103 VSPH 605/2016-60). Ač v projednávané věci zástupce žalobkyně má sídlo vzdáleno od sídla soudu, nedoložil, že by cesta k soudnímu jednání byla fakticky uskutečněna, a dokonce ani žádné takové nároky neuplatňoval, přestože se zavázal vyčíslit výši náhrady nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od soudního jednání konaného 19. 2. 2021. Nejenže ničeho nedoložil v této lhůtě, ale nedoložil ničeho ani později. Soud proto žádné náklady spojené s cestou k soudním jednáním nepřiznal.

18. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění, podle uvedeného ustanovení platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení