15 C 153/2021-132

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] se sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa], [část obce] o zaplacení smluvní pokuty 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 179 008,1 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty s tvrzením, že na základě písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému peněžní zápůjčku ve výši 500 000 Kč, jejíž předmět se žalovaný zavázal vložit jako vklad do [právnická osoba] s.r.o., [IČO]. Převod uvedených finančních prostředků byl žalovaný dle odstavce 4 smlouvy povinen do tří dnů od jeho provedení prokázat žalobkyni výpisem z bankovního účtu. Splnění popsané povinnosti bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 500 000 Kč ujednanou právě v odstavci 4 smlouvy o zápůjčce. Protože dle názoru žalobkyně naložil žalovaný s finančními prostředky zápůjčky nikoliv sjednaným způsobem, když smluvenou povinnost v odkazovaném odstavci 4 smlouvy nesplnil, respektive přes výzvu žalobkyně splnění této povinnosti neprokázal, uplatnila žalobkyně nárok na smluvní pokutu.

2. Proti elektronickému platebním rozkazu vydanému zdejším soudem učinil žalovaný včasný odpor, v jehož rámci existenci tvrzeného nároku na smluvní pokutu vyloučil. Dle žalovaného došlo z jeho strany ke splnění veškerých povinností vymíněných v odstavci 4 smlouvy o zápůjčce, když v souladu s jeho dikcí dne [datum] poukázal [právnická osoba] s.r.o. částku 500 000 Kč, a to platbami 400 000 Kč a 100 000 Kč a provedený bezhotovostní převod v souladu se smlouvou prokázal zapůjčiteli ve lhůtě 3 dnů od jeho provedení elektronickým zasláním výpisů z odchozího účtu, načež mu bylo ze strany jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] odpovězeno textem mailové zprávy„ OK, díky.“ Poukázání částky 500 000 Kč na účet [právnická osoba] s.r.o. pak bylo potvrzeno také právní zástupkyní žalobkyně ve znění emailu ze dne [datum], která zde výslovně uvedla, že žalující společnost disponuje potvrzením o bankovním převodu předmětné částky. Proto považoval nárok žalobkyně za nedůvodný a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. V navazujících vyjádřeních poukázal na zdánlivost ujednání o smluvní pokutě a konstruování dalších povinností žalovaného, které předmětná smlouva o zápůjčce neobsahuje. Ve vztahu k požadavku žalující stranou tvrzené vkladové povinnosti žalovaného konstatoval, že ze znění odstavce 4 smlouvy o zápůjčce není zřejmé, jakým způsobem měl být vklad do společnosti realizován, když předestřel čtvero možných způsobů vkladu finančních prostředků do společnosti s ručením omezeným odkazem na příslušný odborný článek, zahrnující zvýšení základního kapitálu, vklad peněz do společnosti tzv. příplatkem, darováním či zápůjčkou. Dále podotkl, že ze smlouvy samotné ani není zřejmé, jaká smluvní povinnost je smluvní pokutou zajištěna, tedy zda smluvní pokuta zajišťuje povinnost převést částku 500 000 Kč do společnosti nebo zda zajišťuje povinnost prokázat proběhnuvší převod žalobkyni. Přes výše uvedené pak pro případ, že by soud shledal žalobní nárok důvodným, navrhl snížení smluvní pokuty z důvodu její nepřiměřené výše podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., o.z. v platném znění.

3. V návaznosti na výzvu soudu pak žalobkyně při soudním jednání dne [datum] dotvrdila, že smluvní pokuta utvrzovala samotný účel zapůjčení finančních prostředků, tedy splnění povinnosti žalovaného vložit tyto peněžní prostředky jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o., přičemž opětovně poukázala na dikci první věty odstavce 4 smlouvy o zápůjčce, a to vše ve spojení s WhatsApp a e-mailovou komunikací stran sporu z března 2021. K soudem odkazované krátkosti lhůty 5 dnů pro tvrzený„ sjednaný vklad společníka“ pak žalobkyně podotkla, že žalovaný měl dle jejího názoru lhůtu dostatečnou, neb požadované prokázání splnění deklarované povinnosti nebylo vůči žalovanému požadováno dle smlouvy, nýbrž po uplynutí lhůty dodatečně stanovené.

4. Zdejší soud rozhodl v předmětné právní věci rozsudkem dne 11. 1. 2022 pod č.j. 15C 153 2021, jímž podanou žalobu zcela zamítl, když uzavřel, že ujednání stran včleněné do textu čtvrtého odstavce smlouvy o zápůjčce (povinnost žalovaného vložit zapůjčenou částku jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o.) směřovalo k účelovému použití předmětu zápůjčky (500 000 Kč) tak, že bude poukázán na stanovený účet [právnická osoba] s.r.o. a takto jí předán do dispozice, když dle názoru soudu absentovalo ujednání smluvních stran o tom, že by měl být tento„ vklad“ do společnosti realizován procesem navýšení základního kapitálu jmenované společnosti. Soud uzavřel, že společnou vůlí účastníků bylo poskytnout zapůjčené peníze mimo rámec postupu předvídaného zákonem o obchodních společnostech a družstvech v platném znění (dále jen ZOK), přičemž konstatoval, že smluvená povinnost utvrzená smluvní pokutou byla ze strany žalovaného splněna, čímž došlo také k zániku práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty pro její akcesorickou povahu ve vztahu k zajištěnému závazku hlavnímu specifikovanému shora, kterým byla povinnost žalovaného naložit s předmětem zápůjčky smluveným způsobem. Námitkou nepřiměřené výše smluvní pokuty dle § 2051 o.z. pak se soud z důvodu úplného zamítnutí žaloby, z důvodů výše popsaných, nezabýval.

5. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včasné odvolání, v jeho rámci označila skutkové a právní závěry soudu prvého stupně za nesprávné s tím, že zjevným úmyslem smluvních stran ve smlouvě o zápůjčce bylo vložit částku 500 000 Kč jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o., jejímž jediným společníkem a jednatelem byl žalovaný. Poukázala na dikci § 15 odst. 1 ZOK a definici pojmu vkladu a určitost jeho použití v odkazované smlouvě, to vše v návaznosti na obsah doložené WhatsApp komunikace, kde se výslovně v čase 14:35 až 14:48 dne [číslo] uvádí žalobkyní navrhovaná změna smlouvy v dikci„ ..namísto půjčky společníka bude proveden vklad společníka..“ Žalobkyně poukázala na existenci širší obchodní spolupráce účastníků a význam skutečnosti, aby se finanční prostředky ve [právnická osoba] s.r.o. skutečně nacházely, a to na základě jasného právního titulu. Z konečné dikce předmětné smlouvy o zápůjčce pak dovodila stvrzení společné vůle stran nezasílat částku 500 000 Kč do [právnická osoba] s.r.o. coby půjčku společníka, ale vložit ji jako vklad společníka kvalifikovaným postupem dle ZOK. Žalobkyně podotkla, že oba účastníci jsou osobami znalými a zběhlými v systematice právnických osob. V neposlední řadě zmínila, že žalovaným nebylo v řízení tvrzeno, ani prokazováno, na základě jakého právního titulu obdržela [právnická osoba] s.r.o. předmětné finanční prostředky, když nebyla účastníkem smlouvy o zápůjčce, pročež se oprávněným vlastníkem předmětných finančních prostředků ani nemohla stát.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [rok] tak, že odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V podstatných částech odůvodnění uvedl, že ač soud v přezkoumávaném rozhodnutí provedl pečlivé hodnocení provedených důkazů, na něž odvolací soud pro stručnost odkázal, dále uzavřel, že ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku peněžních prostředků ve výši 500 000 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal tyto do 5 dnů vložit do [právnická osoba] s.r.o. jako vklad společníka, přičemž tento převod byl povinen prokázat žalobkyni do 3 dnů od jeho provedení výpisem z bankovního účtu. V souladu se závěry soudu I. stupně pak soud odvolací dále uzavřel, že povinnost žalovaného vložit zapůjčenou částku jako vklad do [právnická osoba] s.r.o. byla ve smlouvě o zápůjčce utvrzena smluvní pokutou ve výši 500 000 Kč. Konstatoval, že podmínkou vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu podle smlouvy bylo nesplnění odkazované smluvní povinnosti žalovaného, a to přes výzvu žalobkyně (čl. 4 smlouvy). Účastníci k uzavření smlouvy o zápůjčce přistoupili v souvislosti s jednáním o obchodní spolupráci, kdy žalovaný byl jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] s.r.o. mezi níž a žalobkyní byla dle odstavce 3 smlouvy o zápůjčce uzavřena ve stejný den jako smlouva o zápůjčce také příkazní smlouva. Podle příkazní smlouvy měla [právnická osoba] s.r.o., jako příkazce, zájem stát se investorem stavby [anonymizována dvě slova] v [obec] a žalobkyně, jako příkazník, se zavázala pro ni zajistit součinnost při vyřízení stavebního povolení na tuto stavbu a projektový management do nabytí právní moci stavebního povolení na tuto stavbu za dohodnutou provizi, jejíž uhrazení bylo vázáno na uzavření smlouvy o převodu 100 % obchodního podílu [právnická osoba] s.r.o. žalovaným na budoucího investora a pronajímatele předmětné stavby. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný sdělil žalobkyni, že zapůjčené peněžní prostředky nebude na [právnická osoba] s.r.o.„ nijak vázat“ a že peníze pošle této společnosti jako půjčku společníka. Žalobkyně v návaznosti na uvedené navrhla do smlouvy o zápůjčce vložit odstavec 4 o účelovosti zápůjčky s povinností žalovaného zapůjčené prostředky vložit jako vklad společníka do společnosti a dále odstavec 5 týkající se příkazní smlouvy mezi účastníky. Žalovaný pak dal dne [datum] příkaz k úhradě celkové částky 500.000 Kč ze svého účtu ve prospěch účtu [právnická osoba] s.r.o. Dne [datum] žalobkyně žádala po žalovaném potvrzení o převodu na [právnická osoba], žalovaný v reakci na to zaslal žalobkyni potvrzení o zadání příkazu k úhradě, žalobkyně nato odpověděla„ OK, díky“. Žalobkyně učinila na žalovaného dne [datum] dotaz, zda souhlasí s uzavřením dohod o ukončení smlouvy o zápůjčce a příkazní smlouvy. Pro případ, že by žalovaný preferoval plnění smluv, vyzvala jej žalobkyně k prokázání splnění povinnosti vložit zapůjčenou částku 500 000 Kč jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o. a poskytla mu k tomu lhůtu 5-ti dnů. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z [datum] k zaplacení smluvní pokuty ve výši 500.000 Kč. Žalovaný reagoval tím, že částku 500.000 Kč do společnosti vložil.

7. Ač odvolací soud ve shodě se závěry soudu prvého stupně uzavřel, že smluvní ujednání stran o povinnosti žalovaného vložit zapůjčenou částku jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o. není ujednáním zdánlivým, neztotožnil se se způsobem výkladu posuzovaného ujednání učiněného soudem I. stupně za použití výkladových pravidel § 556 o.z. Dále podrobně rozebral pojem vkladu ve smyslu dikce § 15 ZOK, to vše ve spojení s ustanovením § 216 odst. 1 ZOK, kdy uzavřel, že pojem„ vkladu společníka“ do společnosti s ručením omezeným má zákonným obsah a při jeho aplikaci na posuzovanou věc dovodil, že smluvenou povinnost žalovaného vložit zapůjčené peněžní prostředky jako vklad do [právnická osoba] s.r.o. nutno vyložit jako vložení zapůjčených peněžních prostředků v částce 500 000 Kč (tzn. peněžitý vklad) žalovaným (tehdejším jediným společníkem [právnická osoba] s.r.o.) do [právnická osoba] s.r.o. za účelem zvýšení účasti žalovaného v této společnosti, přičemž tímto zvýšením dosavadního vkladu žalovaného jako společníka [právnická osoba] s.r.o. by došlo ke zvýšení základního kapitálu [právnická osoba] s.r.o. (§ 15 odst. 2, § 216 odst. 1 ZOK). Z obsahu doložené elektronické komunikace stran pak odvolací soud vyloučil záměr předmětné prostředky žalovaným do společnosti„ zapůjčit“, když toto řešení žalobkyně předem odmítla, jednáno nebylo ani o dalších možných způsobech vkladu finančních prostředků do společnosti s ručením omezeným. Jako souladné s uvedeným závěrem označil odvolací soud souhlasné vyjádření jednatele žalobkyně slovy„ OK, díky“, kdy uvedené sdělení vyložil jako informaci žalovanému od žalobkyně, že obdržela listiny o převodu peněžních prostředků společnosti, tedy že se peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč dostaly do sféry dispozice [právnická osoba] s.r.o. jako jeden z kroků zvýšení jejího základního jmění, nikoliv jako zcela jednoznačné potvrzení toho, že žalovaný bezezbytku splnil smluvenou povinnost. Správnosti tohoto závěru pak dle odvolacího soudu svědčí také následující výzva žalobkyně ohledně splnění smluvené povinnosti v dodatečné lhůtě za stanovených podmínek. Žalovaným tvrzenou domněnku o naplnění účelu smlouvy dovozovanou z prostého souhlasného vyjádření žalobkyně označil za nesprávnou. Z uvedeného pak odvolací soud dovodil, že jednoznačně vymezený účel poskytnutí zápůjčky, viz výklad shora, nebyl naplněn, neboť zapůjčené prostředky se jako vklad společníka do [právnická osoba] s.r.o. nedostaly. Účastníkem posuzovaného obchodního vztahu byla žalobkyně a žalovaný, třetí osobu, tj. [právnická osoba] s.r.o., smlouva nijak nezavazovala. Žalovaný pak byl jediným společníkem jmenované společnosti, vykonával funkci valné hromady a také jako jediný byl oprávněn rozhodnout o zvýšení základního jmění společnosti převzetím vkladové povinnosti. Proto pak za reálné odvolací soud označil učinit ve stanovené lhůtě formou notářského zápisu rozhodnutí jediného společníka o zvýšení základního kapitálu a tuto povinnost taktéž splnit, když následný zápis do obchodního rejstříku má již jen deklaratorní povahu. Na základě uvedeného uzavřel, že pro porušení smluvní povinnosti žalovaným žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty svědčí.

8. Protože soud prvého stupně učinil ve věci odlišné právní závěry, pro které se návrhem na moderaci smluvní pokuty dle § 2051 o.z. uplatněným žalovaným nezabýval, vrátil soud odvolací po kasaci prvostupňového rozhodnutí věc okresnímu soudu se shora popsaným závazným právním názorem.

9. Právní zástupkyně žalobkyně označila návrh žalovaného na moderaci smluvní pokuty za zcela nedůvodný, když dle jejího názoru není zřejmé, na základě jakých skutečností je činěn, a to při nezpochybnitelné existenci nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty viz shora bod 8 odůvodnění.

10. Žalovaný poukázal na nutnost aplikace závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zabývající se přiměřeností smluvní pokuty, na jehož základě je povinností soudu nejprve rozlišit funkci smluvní pokuty, následně pak její přiměřenost. Dle závěru žalovaného, prezentovaného jeho právním zástupcem, pak v souzeném případě plnila smluvní pokuta funkci sankční, když bylo výslovně sjednaným právem žalobkyně domáhat se náhrady škody.

11. Prvek nepřiměřenosti ujednané smluvní pokuty spatřoval právní zástupce žalovaného v pochybném faktu samotného vzniku škody, jejíž potencionální výši odhadoval v řádech jednotek tisíců korun, když dle jeho názoru by i pro samotnou žalobkyni byla výše škody obtížně vyčíslitelnou. Dále pak vyslovil názor, že faktickou snahou při uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce na straně obou jejích účastníků bylo zlepšení finanční kondice [právnická osoba] s.r.o. Tento účel smlouvy byl dle názoru žalované strany naplněn, neb žalovaný získané finanční prostředky do jmenované společnosti skutečně vložil, ač připustil, že se tak nestalo ve formě jednání daného výkladem rozhodnutí odvolacího soudu učiněného ve věci. Konstatoval, že účel smlouvy byl naplněn, pročež na straně žalobkyně ani nemohlo ke vzniku žádné škody dojít.

12. Soud prvého stupně v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí při soudním jednání konaném dne [datum] uvedl, že na věc budou aplikovány závěry rozhodnutí NS ČR sp.zn. 31 Cdo 2273/2022, přičemž kategorizace smluvních pokut učiněná právě zmíněným soudním rozhodnutím vede v dané právní věci soud k závěru, že smluvní pokuta ujednaná smluvními stranami v dané právní věci je svojí povahou převážně smluvní pokutou sankční. Tento závěr soudu je odůvodněn skutečností, že smluvní strany v dikci shora citovaného článku 4 smlouvy o zápůjčce výslovně ujednaly, že„ Nárok Zapůjčitele na náhradu škody tím (tedy vznikem nároku na uhrazení smluvní pokuty při porušení zajištěné smluvní povinnosti žalovaného) není dotčen“. Nadto je skutečností, že mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyní byla shodného dne, jako smlouva o zápůjčce, uzavřena také příkazní smlouva. Podle této příkazní smlouvy bylo vůlí [právnická osoba] s.r.o., jako příkazce, stát se investorem stavby [anonymizována dvě slova] v [obec] a žalobkyně, jako příkazník, se zavázala pro ni zajistit součinnost při vyřízení stavebního povolení na tuto stavbu a projektový management do nabytí právní moci stavebního povolení na tuto stavbu za dohodnutou provizi, jejíž uhrazení bylo vázáno na uzavření smlouvy o převodu 100 % obchodního podílu [právnická osoba] s.r.o. žalovaným na budoucího investora a pronajímatele předmětné stavby. Tedy i zde je zřejmá ekonomická provázanost a zřejmá snaha o ochranu budoucích zájmů žalobkyně.

13. Rozlišujícím kritériem dle citovaného rozhodnutí pro odlišení druhu smluvní pokuty mezi smluvní pokutou sankční a paušalizační je zjištění, že …bude-li sjednaná výše smluvní pokuty významně nižší než škoda, kterou mohly strany očekávat, pak měla smluvní pokuta spíše funkci sankční. Naproti tomu přesahuje-li sjednaná výše smluvní pokuty významně očekávanou výši škody, pak smluvní pokuta měla funkci jak paušalizační, tak sankční. O tom, že strany sjednaly sankční smluvní pokutu, může svědčit i ujednání, jímž se odchýlily od ustanovení § 2050 o.z. Význam sankční smluvní pokuty se projevuje mj. v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené povinnosti odpovídá dlužník objektivně a je na dlužníkovi, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, tj. i okolnosti týkající se výše škody, zavinění či případného naplnění liberačního důvodu. Skutečnost případného naplnění liberačních důvodů však nemůže vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může v odůvodněných případech představovat okolnosti svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty a tedy nanejvýš vést k její moderaci. Má-li smluvní pokuta plnit funkci dílem paušalizační, dílem sankční, pak je namístě přiznat vyšší váhu těm okolnostem, které jsou rozhodující pro funkci, která převažuje. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní, je na místě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. V případě moderace paušalizační smluvní pokuty budou mít tyto zájmy zpravidla nižší význam. Nejvyšší soud tedy uzavřel, že postup soudu při moderaci podle § 2051 o.z. sestává ze dvou kroků, kdy soud nejprve za použití interpretačních pravidel § 555 a násl. o.z. zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Na zřetel je třeba vzít všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž je nutno zohlednit nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení povinnosti původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě takto zjištěných okolností pak soud zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li takto soud k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřenou, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušení smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

14. Bylo tedy povinností soudu po vymezení funkce posuzované smluvní pokuty (viz odst. 12 odůvodnění tohoto rozhodnutí) učinit závěr ohledně otázky, zda lze předmětnou smluvní pokutu pokládat za nepřiměřenou.

15. Za tím účelem byl žalovaný s odkazem na dikci § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů s tím, že činí-li ve věci návrh na moderaci smluvní pokuty, a to až na její úplné snížení v rozsahu 100 %, je povinen tvrdit okolnost, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost posuzované smluvní pokuty. Existenci takto tvrzených okolností musí prokázat, když jej tíží v naznačeném směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní s presumovanými procesními důsledky. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce odkázal na dosavadní skutková tvrzení a požádal soud o poskytnutí lhůty. Soud uvedené procesní žádosti nevyhověl s poukazem na zásadu hospodárnosti řízení. Žalovaný tedy prostřednictvím svého právního zástupce dále skutková tvrzení doplnil tak, že uvedl, že účelem zápůjčky bylo zlepšení finanční kondice [právnická osoba] s.r.o., přičemž vyslovil názor, že hodnota a význam utvrzované povinnosti nedosahuje výše sjednané smluvní pokuty. Soud by dle jeho mínění měl v dané právní věci zohlednit míru zavinění žalovaného na tom, že na základě zápůjčky získané finanční prostředky jako vklad do [právnická osoba] s.r.o. nevložil. Na míru zavinění a její kvantifikaci usoudil z obsahu e´mailové komunikace žalovaného a žalobkyně prostřednictvím jejího jednatele, tj. e´mailovou komunikaci již jako důkaz provedenou, v jejímž rámci pan [jméno], jako jednatel žalobkyně, odpověděl„ OK, díky“. K tvrzení žalující strany o nečestnosti jednání žalovaného se ohradil s tím, že takové tvrzení nebylo prokázáno a nemělo by k němu být soudem přihlíženo.

16. Právní zástupkyně žalobkyně poukázala na dosavadní liknavý přístup žalovaného k plnění jeho smluvních povinností, kdy také povinnost na zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce musela být učiněna předmětem soudního řízení, v němž došlo k vynesení rozsudku pro zmeškání. Jednání žalovaného označila za nečestné od samého počátku a podotkla, že dosud nesplnil smluvenou vkladovou povinnost. Dále pak poukázala na skutečnost, že [právnická osoba] s.r.o. nezveřejňuje své účetní závěrky, a to dle domněnky žalobkyně proto, že nedisponuje žádným majetkem, čímž hrubě porušuje své povinnosti. V neposlední řadě žalobkyně poukázala na dosavadní judikaturní závěry nadřízených soudů o tom, že smluvní pokuta odpovídající až 150% zajišťované povinnosti byla opakovaně přiznána, a to i za jediný den prodlení. Posuzovanou smluvní pokutu pak označila za nikoliv nepřiměřeně vysokou, nýbrž za nepřiměřeně nízkou a podotkla, že jediná shoda, která mezi stranami sporu panuje, je v tezi, že prostřednictvím zapůjčených finančních prostředků mělo dojít ke zlepšení finanční kondice [právnická osoba] s.r.o., jejíž obchodní podíl měla žalobkyně následně získat, což se ale nestalo. V dané souvislosti pak odkázala na obsah příkazní smlouvy provedené jako důkaz v tomto řízení.

17. Ve věci soud doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., ze dne [datum], z něhož zjistil, že obchodní podíl žalovaného ve jmenované obchodní společnosti je ode dne [datum] stižen exekucí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č.j. [číslo jednací], dále exekučním příkazem téhož soudního exekutora pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dle vykonatelného [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalovaný pak byl jako společník jmenované společnosti vymazán dnem [datum] a jediným zapsaným společníkem k datu pořízení výpisu je společnost [právnická osoba]

18. Po právní stránce soud věc hodnotil dle následujících zákonných ustanovení:

19. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.

20. Dle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

21. Dle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti,, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

22. Na základě skutečností výše uvedených, v návaznosti na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok žalobce uplatněný podanou žalobou je bezezbytku dán.

23. V předmětné věci byla smluvní pokuta stanovena pevnou částkou, proto je nutno její přiměřenost posuzovat dle poměru mezi hodnotou zajištěné povinnosti a výši smluvní pokuty, a to vše vzhledem ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu v okamžiku jejího sjednání, okolnostem daným při porušení povinnosti a taktéž okolnostem na ně navazujícím, jejichž výchozím bodem bylo právě zmíněné porušení smluvní povinnosti (viz shora uvedené závěry prezentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR). Je skutečností zřejmou ze smlouvy o zápůjčce, že závazek žalovaného, zajištěný posuzovanou smluvní pokutou odpovídal částce 500 000 Kč, přičemž nebyl splněn řádně a včas (tvrzení žalobkyně a nepravomocné soudní rozhodnutí předmětné věci). Z aktuálního stavu zápisu v obchodním rejstříku [právnická osoba], s.r.o. (úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], s.r.o., ze dne [datum]), pak vyplynulo, že žalovanému již 100 % obchodní podíl této společnosti nenáleží, když v mezidobí od podpisu smlouvy do data [datum] byl opakovaně stižen exekucí a právě dnem [datum] je jediným společníkem se 100% majetkovou účastní společnost [právnická osoba] Tedy nejenom, že nedošlo k navýšení základního kapitálu dotčené společnosti z prostředků zápůjčky žalobkyně, čímž dle shodného tvrzení stran mělo dojít ke zlepšení finanční kondice uvedeného subjektu, nýbrž se nepochybně ocitl ve složité ekonomické situaci pro exekuce jeho jediného společníka. Dále pak také nedošlo k naplnění účelu odkazované příkazní smlouvy, žalobkyně zcela pozbyla kontrolu nad způsobem nakládání s předmětem zápůjčky ze strany žalovaného, kdy popsaný vývoj věcí (exekuce a převod obchodního podílu na nesmluvního partnera žalobkyně) svědčí nejméně nekorektnosti jednání žalovaného, pročež a s akcentem na poměr výše zajištěné povinnosti a ujednané smluvní pokuty soud uzavírá, že smluvní pokuta utvrzující splnění předmětné porušené smluvní povinnosti žalovaného nepřiměřenou není. Na danou právní věc přiléhavě dopadají také dříve obecně přijímané právní závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. NS 31 Cdo 2707/2007, jakož i rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 31 Cdo 2556/2017, dle kterého musí soud nejprve dospět k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, aby mohl přistoupit k její moderaci. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno, když má účastníky smluvenou pokutu za přiměřenou. Důvodným pak byl shledán také nárok žalobce na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v souladu s podaným návrhem jako den následující po výzvě k plnění ze dne [datum].

24. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech zaplaceného soudního poplatku za řízení před soudem prvého a druhého stupně v částkách 20 000 Kč a 25 000 Kč, dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce v řízení před soudy obou stupňů při tarifní hodnotě 500 000 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), za 8,5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a), d), g) a.t. (příprava a převzetí právního zastoupení, písemná podání s daty [datum], [datum] a [datum] odvolání proti rozsudku, účast na soudních jednáních ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] a úkonu za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT), sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 10 300 Kč dle § 8 odst. 1 AT, tj. tedy vše v součtu 87 550 Kč bez DPH, dále režijní paušál 9 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., tj. 2 700 Kč, náhradě cestovného ze cestu na trase 3x [část Prahy] a zpět při délce jednosměrné trasy 259 km ve dnech [datum], [datum] a [datum] a 1x [obec] [obec] a zpět při délce jednosměrné trasy 293 km, dne [datum], to vše v souhrnné výši bez DPH 15 300,51 Kč (spotřebě 6,7 l/100km x vyhláškové ceně BA pro rok 2021 á 27,80 Kč, 37,10 Kč pro rok 2022 a 41,20 Kč pro rok 2023 x 2 140 km) + (paušální sazba náhrad 4,40 Kč v roce 2021, 4,70 Kč v roce 2022 a 5,20 Kč v roce 2023 x počet ujetých km při dané sazbě platné v konkrétním roce), náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a.t. ve výši 5 200 Kč sestávající z náhrady za 52 půlhodin po 100 Kč a náhradě zákonné sazby DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náklady žalobkyně činí částku ve výši 179 008,1 Kč.

25. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku II na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.

Poučení