15 C 156/2021-467

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 407 173 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 897,38 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částky 290 525,26 Kč od [datum] do [datum], a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 28 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, ve výši 22. 867,34 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, SKPV, [ulice a číslo], čj. KRPP [číslo] 2011 [číslo], zahájila trestní stíhání pro pokračující zločin zpronevěry podle § 206 odst.1, odst. 4 písm. d) trestního zákona, spáchaný za účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně dne [datum] podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Ta byla dne [datum] odůvodněna. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] dne [datum] stížnost zamítl. Dne [datum] byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Tachově, následovalo projednávání v několika hlavních líčeních. Dne [datum] Okresní soud v Tachově rozsudkem rozhodl tak, že oba žalované, žalobkyni i [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. c) trestního řádu zprostil, neboť nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchali obžalovaní. Do zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Tachově, sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal odvolání, které bylo doplněno podáním okresního státního zástupce dne [datum] Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], odvolání zamítl. Žalobkyni vznikla majetková škoda v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve výši 195 673 Kč spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu. Náklady na poskytnuté služby a účelně vynaložené náklady byly vyúčtovány obhájcem a uhrazeny žalobkyní zálohou fakturou číslo Z20020 ze dne [datum] v částce 75 000 Kč a daňovou fakturou [číslo] ze dne [datum], v částce 120 673 Kč Celkem tak žalobkyně vynaložila na obhajobu částku 195 673 Kč. V souvislosti s poskytováním právních služeb, které nebyly poskytovány v sídle nebo bydlišti advokáta, náleží taktéž náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu a náhrada cestovních nákladů. Právní úkony byly prováděny v [obec], některé v [obec] a v [obec]. Cestovné uplatňováno z [obec] do [obec] a zpět, 2x 66 kilometrů, ztráta času 4 půlhodiny, za každou cestu z [obec] do [obec] a zpět, dále z [obec] do [obec] a zpět 2 krát 130 Kč, ztráta času 8 půlhodin a za každou cestu z [obec] do [obec] a zpět, z [obec] do [obec] a zpět, 2 krát 101 kilometrů při ztrátě času 8 půlhodin. Cesty byly podnikány vozidlem BMW X5, X4 a [jméno] [příjmení]. Žalobkyni vznikla taktéž nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky trestního stíhání a nezákonným trestním stíháním především v podobě duševních útrap a poškození dobrého jména žalobkyně. K nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení žalobkyně uvedla, že k trestnému činu, který jí byl kladen za vinu, mělo dojít v průběhu července a srpna roku 2011, úkony trestního řízení byly zahájeny až dne [datum], usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne [datum], obžaloba byla podána [datum]. V mezidobí byly prováděny výslechy a následovala hlavní líčení po podání obžaloby. Nejpozději v roce 2015 již mohlo být ve věci rozhodnuto. Zásadní bylo, proč se tak nestalo, že policejní orgán v přípravném řízení nezajistil vypracování znaleckého posudku, který by přinesl objektivní a odborný pohled na komplikovanou problematiku v oblasti IT. Znalec byl přibrán již [datum], ten však následně rezignoval, následovalo vypracování nového znaleckého posudku. Pakliže by byl tento vypracován již v přípravném řízení, délka trestního řízení by se mohla zkrátit. Následně došlo k obsazení i změně soudu na pozici vyřizujícího soudce. Bylo nutno opakovat provedené dokazování, hlavní líčení se konalo až [datum] po 3 letech a 5 měsících. Následovalo vypracování znaleckého posudku. [příjmení] znalecký posudek byl klíčovým a objektivizujícím důkazem. Ve věci bylo rozhodnuto soudem I. stupně po 7 letech a 2 měsících od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, o odvolání po dalších 8 měsících. Celková délka řízení byla 7 let a 10 měsíců. Žalobkyně požaduje částku 141 000 Kč. Vychází z průměrně přiznaného zadostiučinění za 1 měsíc trvání sporu ve výši 1 500 Kč, v délce trvání 94 měsíců. Dále žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Došlo jím k poškození dobrého jména a cti žalobkyně. Řízení bylo medializováno, a to v rámci webových stránek televize [příjmení] a i v lokálním tisku v Tachovském deníku, a toto lze na příslušných webových serverech dohledat bez problému i v dnešní době. Ačkoliv nebyla žalobkyně výslovně jmenována, informace obviněné ze zpronevěry PHM s uvedením konkrétních údajů o množství odcizené nafty, jakož i o údajném způsobu odcizení pohonných hmot, odstranění záznamů o tankování, přispělo k tomu, že člověk znalý místa, kde se dotčená čerpací stanice nacházela se bezpečně dovtípil, o koho se jedná. Žalobkyně v důsledku medializace a probíhajícího trestního stíhání ztratila možnost v rámci Tachovska a [příjmení] kraje nalézt odpovídající pracovní zařazení. Informace uvedené v trestním řízení byla důvodem pro nepřijetí žalobkyně do pracovního poměru u jiných společností na tutéž pozici. Toto i trestní stíhání vešlo ve všeobecnou známost. S původním zaměstnavatelem s ní byl rozvázán pracovní poměr. Práci se jí podařilo najít až v zahraničí ve [příjmení] republice Německo od [datum]. I skutečnost, že žalobkyně byla nucena si zaměstnání zajistit v zahraničí, kde ji nikdo neznal a nemohl vůči její osobě mít předsudky založené na tom, zda zpronevěřila či nezpronevěřila pohonné hmoty, svědčí o tom, jak zásadně byla trestním stíháním poškozená její dobrá pověst. Ke vzniku psychických útrap se podílel taktéž psychický nátlak ze stran bývalého zaměstnavatele. Žalobkyně byla na pracovní schůzce dne [datum], byla nucena k doznání ke zpronevěře nafty na čerpací stanici, bylo jí v tomto směru vyhrožováno. Vedle ukončení pracovního poměru pod tímto nátlakem podepsala vlastní směnku na částku 930 000 Kč a uznání dluhu na cca 721 000 Kč. Dále bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Tachově, sp.zn. [spisová značka] o zaplacení částky 712 839,77 Kč a řízení o zaplacení částky 912 871,70 Kč vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobkyně je dlouhodobě léčena psychiatrem MUDr. [jméno] [příjmení] od prosince 2011 do srpna 2012, trvalá medikace a kontroly u psychiatra, léčba nadále pokračuje, a dále ošetřující lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně požaduje částku 70 500 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], které bylo následně doplněno podáním ze dne [datum]. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto byla žalobkyni poskytnuta omluva. Nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vyhověla co, do částky 112 750 Kč. Na náhradě škody žalobkyni vyhověla do částky 72 850 Kč. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobkyně shledána důvodnou. Popsala průběh trestního stíhání žalobkyně vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp.zn. [spisová značka]. Co se týká nákladů na obhajobu týkající se vynaložených nákladů na obhajobu, žalovaná uznala účtované úkony s výjimkou úkonu úkonů podání vysvětlení ze dne [datum], kdy tento úkon nelze přiznat, neboť podání vysvětlení proběhlo před zahájením trestního stíhání žalobkyně, nelze jej považovat za náklad obhajoby jako účelně vynaložený. Dále dne [datum] výslechy obviněných 10:02 až 11:11 a 11:35 až 13:45 byly přiznány jenom 3 úkony nikoliv 4 požadované úkony, a k úkonu ze dne [datum] (nahlížení do trestního spisu) uvedla, že se nejedná o úkon ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky číslo 177/96 Sb., za tento úkon odměna nenáleží. K úkonu ze dne [datum] (nahlížení do trestního spisu) uvedla, že se nejedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky 177/96 Sb., za tento úkon nenáleží odměna. Co se týká cestovného, nebylo přiznáno cestovné související s nepřiznanými úkony, a dále nebyla přiznána částka 300 Kč, to je ztráta času při cestě [obec] – [obec] a zpět, dne [datum], obhájcem bylo účtováno pouze 8 půl hodin, měla být požadována částka 800 Kč, nikoliv 1 100 Kč, ani nebyla přiznána částka 300 Kč, to je ztráta času při cestě [obec] – [obec] a zpět dne [datum], když opět bylo účtováno pouze 8 půlhodin, měla být účtována částka 800 Kč, nikoliv 1 100 Kč. Ve zbytku bylo přiznáno cestovné 17 472 Kč a 8 400 Kč. Co se týká nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, dospěla žalovaná k závěru, že v řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově pod sp.zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona číslo 82/1998 Sb., za což se žalobkyni omluvila. Konstatování a vyslovení omluvy vzhledem ke stavu věci se jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobkyní dostatečně prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledala. Pakliže tvrdí zásahy do osobnostní sféry, tyto nebyly dostatečně prokázány ani z trestního spisu nevyplývají. K uvedenému doložila čestné prohlášení 3 osob, v nichž je shodně uvedena skutečnost, že dle obsahu článku byli schopni identifikovat Policií ČR stíhané osoby, jako žalobkyni a pana [jméno] [příjmení] [jméno] uvedené články však informují pouze o krádež nafty, nikoho blíže neidentifikují. Co se týká medializace případu, odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. [spisová značka], s tím, že medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nikoliv excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení. Toto nelze přičítat k tíži státu. Ohledně psychických problémů žalobkyně byly doloženy 2 lékařské zprávy, první od psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení], v níž se uvádí pouze to, že žalobkyně byla v péči psychiatrické ambulance od prosince 2011 do srpna 2012 pro úzkostně depresivní potíže při problémech v práci a byla jí nasazena medikace. Z uvedeného vyplývá, že zde byla příčinná souvislost mezi krádeží nafty v zaměstnání a jejími psychickými problémy, to znamená, že původem jejích psychických problémů nebylo až trestní stíhání žadatelky, ke kterému došlo až v září 2012, a již samotná skutečnost, že byla v zaměstnání podezřelá z krádeže a uvedená skutečnost se začala v zaměstnání řešit. Z druhé lékařské zprávy od MUDr. [příjmení] vyplývá, že žalobkyně je dlouhodobě léčena psychiatrem, nasazena trvalá medikace, léčba trvá, pokračuje. Tvrzení, že si nemohla najít zaměstnání na Tachovsku a v Plzeňském kraji, však žalobkyně nijak neprokazuje. K nepřiměřené délce řízení žalovaná uvedla, že celková délka řízení byla pro žalobkyni 7 let a 10 měsíců, délka přípravného řízení činila rok a půl, v rámci kterého byly provedeny zejména výslechy svědků a obviněných, byly shromážděny listinné důkazy, téměř výhradně ze strany poškozené společnosti. Délka řízení před soudy činila 6,5 roku, přičemž ve věci samé bylo Okresním soudem v Tachově rozhodnuto až po více než 7 letech od zahájení trestního stíhání žalobkyně. S ohledem na shora uvedené, žalovaná posoudila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou, ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci. Dále poukázala na stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 s tím, že dospěla k závěru, že je namístě jako základní roční sazbu počítat s částkou 15 000 Kč, za první 2 roky částku poloviční. Co se týká jednotlivých kritérií, majících vliv na konečnou výši zadostiučinění, bylo zohledněno, že se jedná o trestní věc, která byla po stránce skutkové do určité míry složitá, bylo nezbytné provést výslechy většího počtu svědků a znalce, byly provedeny veškeré listinné důkazy, byly přehrávány záznamy na CD videoprojekce, částka tak byla snížena o 10 %. Ve věci rozhodovaly soudu I. a II. stupně jednou, nelze přehlédnout specifikum trestních řízení, že soudnímu řízení předchází vedení řízení přípravného. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Lze konstatovat, že policejní orgán pochybil v tom, že nezadal vypracování znaleckého posudku, přičemž znalec byl ustanoven Okresním soudem v Tachově až v roce 2015, nebyl však schopen řadu otázek zodpovědět, bylo nutné zajistit nového znalce. Na délce řízení se taktéž podílela okolnost, že došlo ke změně obsazení senátu, a to v osobě soudce. Ze shora uvedených důvodů byla základní částka navýšena o 10 %, a byl shledán zvýšený význam z důvodu toho, že se jednalo o trestní řízení, a částka byla taktéž o 10 % navýšena. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 112 750 Kč.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně zpět žalobu částky 290.525,26 Kč představující žalovanou uhrazené částky za vynaložené náklady na obhajobu a náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] řízení zastavil ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím, představující požadavek žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí z důvodu zpětvzetí tohoto nároku žalobkyní.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v Tachově, sp.zn. [spisová značka] tak, že na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, SKPV, [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (dále jen„ policejní orgán“), ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro pokračující zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4, písm. d) zákona číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, spáchaný za účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. Zákoníku pana [jméno] [příjmení]. [příjmení] moc k obhajobě žalobkyně byla udělena dne [datum]. Proti výše citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání podala žalobkyně dne [datum] v zákonné lhůtě stížnost, kterou následně podáním ze dne [datum] odůvodnila. K usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo stížností vytýkáno, že závěr o důvodnosti spáchání zločinu zpronevěry nebyl podložen dostatečnými ani přesvědčivými důkazy, když policejní orgán vycházel toliko z účelových a lživých výpovědí svědků, kteří úmyslně vypovídali proti žalobkyni s cílem ji poškodit. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] však stížnosti žalobkyně i pana [jméno] [příjmení], jakožto pomocníka, usnesením [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] zamítl jako nedůvodné a ztotožnil se závěrem policejního orgánu. Dne [datum] bylo ze strany policejního orgánu provedeno zpřesnění vymezení skutku. Dne [datum] podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] u Okresního soudu v Tachově obžalobu, pod [číslo jednací], na žalobkyni pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaný v účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku s panem [jméno] [příjmení], [datum narození] Trestní věc byla projednávána u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. [spisová značka]. V této trestní věci proběhlo celkem dvanáct hlavních líčení, včetně hlavního líčení, na němž soud vyhlásil rozsudek, jímž oba obžalované obžaloby zprostil. První hlavní líčení se u Okresního soudu v Tachově konalo dne [datum]. Řízení před Okresním soudem v Tachově probíhalo od roku 2013 do roku 2019 Okresní soud v Tachově k projednání obžaloby nařídil následující hlavní líčení, která se konala v následujících dnech: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum] a [datum]. Výše specifikovaná hlavní líčení jsou pouze ta, která proběhla a nebyla odročena. Na posledním hlavním líčení konaném dne [datum] Okresní soud v Tachově rozsudkem rozhodl tak, že oba obžalované, dle ustanovení § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby podané Okresním státním zastupitelstvím v [obec] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], neboť nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchali obžalovaní. Okresní soud v Tachově tento závěr odůvodnil především tím, že nebylo dostatečně prokázáno, že se uvedeného jednání, měli dopustit právě obžalovaní, jelikož z ostatních provedených důkazů (a zejména pak ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]) vyplynulo, že změny v počítačovém systému mohla provádět prakticky kterákoli osoba alespoň trochu znalá práce s počítačem (a to i dálkově) za podmínky, že by jí bylo sděleno univerzální heslo pro přístup do systému; dále že policejní orgán se v rozporu s tzv. zásadou rovnosti zbraní spokojil pouze s důkazy předloženými poškozenou společností, aniž by se sám aktivně zasadil o vyhledávání důkazů svědčících ve prospěch obžalovaných, což se negativně podepsalo i na znaleckém posudku, kdy znalec opakovaně poukazoval na to, že trestní spis neobsahuje žádné forenzně použitelné důkazy a na mnoho otázek tak byl nucen nedat odpověď. Proti zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu v Tachově, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] podal okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] odvolání, které bylo doplněno podáním okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec], pod [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. K odvolání státního zástupce ve věci tedy rozhodoval Krajský soud v Plzni jako soud odvolací. Usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve veřejném zasedání odvolání Okresního státního zastupitelství v [obec] zamítl jako nedůvodné dle ustanovení § 256 tr. řádu.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o vyúčtování a zaplacení odměny za poskytnuté právní služby a soud je má za prokázané z dále faktury [číslo] na částku 120 673 Kč s přílohou faktury, kde jsou rozepsány jednotlivé úkony. Z příjmového dokladu číslo [spisová značka] na částku 120 673 Kč, a ze zálohové faktury Z20020 na částku 75 000 Kč, a zaplacení z příjmové dokladu [spisová značka] na částku 75 000 Kč. Použití vozidla a jeho spotřebu má soud za prokázané z Velkého technického průkazu od vozidla 4P2 [číslo] a od vozidla 7C4 [číslo] a od vozidla 7AJ [číslo].

6. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu trestního stíhání žalobkyně vedeného u Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka].

9. Předmětem tohoto řízení po zpětvzetích části nároků žalobkyně zůstal požadavek na úhradu vynaložených nákladů za obhajobu, které ze strany žalované nebyly jako účelně vynaložené náklady uznány a proplaceny. Jedná se o úkony právní služby ze dne [datum] – podání vysvětlení, k němuž žalovaná uvedla, že tento úkon nelze přiznat, neboť podání vysvětlení proběhlo před zahájením trestního stíhání žadatelky, a proto jej nelze považovat za náklad obhajoby účelně vynaložený na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí (mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a vznikem tohoto nákladu právního zastoupení neexistuje vztah příčiny a následku); úkon ze dne [datum] – výslechy obviněných 9:02 – 11:11 a 11:35 – 13:43 – byly přiznány toliko 3 úkony dle § 11 odst. 1 psím. e) AT, nikoli tedy 4 požadované úkony; úkon ze dne [datum] – nahlížení do trestního spisu – nejedná se o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna; a úkon ze dne [datum] - nahlížení do trestního spisu – nejedná se o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb.

10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že fakticky sporované úkony fakticky proběhly. [ulice] byla jejich účelnost ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zák. 82/1998 Sb. K úkonu ze [datum] – podání vysvětlení soud uvádí, že je na místě použít rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1029/21 Ústavní soud zde formuluje závěr, že ve výjimečných případech lze v rámci odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním odškodnit i újmu vzniklou před zahájením trestního stíhání, pokud byla způsobena již probíhajícím trestním řízením. Soud dospěl k závěru, že uvedený případ je právě vyjímečnou situací. Žalobkyně byla ze strany zaměstnavatele viněna z uvedeného jednání, jímž měla způsobit škodu, dne [datum] podepsala zaměstnavateli směnku na vzniklou škodu ve výši 930 000 Kč a uznání dluhu na cca 721 000 Kč O těchto částkách následně byla vedena i občanskoprávní soudní řízení. Je logické a ospravedlnitelné, že z důvodu obav si osoba v situaci žalobkyně přizve ke svému výslechu osobu profesně zdatnou, tedy obhájce. Soud dospěl k závěru, že takto vynaložený náklad je nákladem účelně vynaloženým v příčinné souvislosti s vedeným trestním stíháním žalobkyně.

11. K úkonu ze dne [datum] – výslechy obviněných 9:02 – 11:11 a 11:35 – 13:43 – byly přiznány toliko 3 úkony dle § 11 odst. 1 psím. e) AT, nikoli tedy 4 požadované úkony; soud odkazuje na konstantní judikaturu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], ze které se podává, že doba přerušení řízení popř. úkonu do 30 minut je dobou započitatelnou do úkonu samotného. V tomto případě tak počítání a účtování 4 úkonů právní služby je správné a soud dospěl k závěru, že takto vynaložený náklad je nákladem účelně vynaloženým v příčinné souvislosti s vedeným trestním stíháním žalobkyně.

12. K úkonům nahlížení do trestního spisu ze dne [datum] a dne [datum] soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2289/2021 ze dne [datum] p, ve kterém soud dospěl k závěru, že podstatné je, že obviněný (potažmo jeho obhájce) má právo do spisu nahlédnout. Obecné soudy proto musejí za účelem dodržení ústavněprávních kautel práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, rovnosti stran řízení podle čl. 37 odst. 3 a na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny pečlivě vážit dopad těchto ústavně zaručených práv do zákonných pravidel vedení trestního řízení, a to včetně specifického kontextu individuálních případů. Ačkoli je v nynější věci stěžovatelem obhájce, brojící proti napadeným rozhodnutím z důvodu nepřiznání odměny za úkon právní služby, nelze přehlédnout, že efektivní výkon obhajoby byl v tomto případě zajištěn právě jeho iniciativou. Byť tedy nelze hovořit o porušení práva obviněného na obhajobu, neboť i díky úkonům stěžovatele se řádně hájit mohl, je potřeba dbát i na právo na soudní ochranu stěžovatele týkající se rozhodnutí o přiznání odměny. V tomto ohledu jde o„ druhou stranu téže mince“, neboť by bylo politováníhodné, kdyby obhájci (aniž by to soudy výslovně aprobovaly) neměli zájem na znalosti aktuálního stavu řízení proto, že by dopředu věděli, že za podniknuté kroky jim nebude přiznána odměna. Soud tak dospěl k závěru, že takto vynaložený náklad je nákladem účelně vynaloženým v příčinné souvislosti s vedeným trestním stíháním žalobkyně.

13. Vzhledem k závěru soudu o účelně vynaložených nákladech na obhajobu i v uvedených řízeních soud přiznal k těmto úkonům také náhradu vynaložených nákladů na cestu a promeškaný čas. ([datum] – podání vysvětlení, [datum] - nahlížení do spisu, [datum] – nahlížení do spisu).

14. Soud přiznal také žalovanou sporovanou částku částka 300 Kč, tj. ztráta času při cestě [obec] – [obec] a zpět - [datum] (žadatelkou účtováno pouze 8 půlhodin, měla být tedy požadována částka 800 Kč a nikoli částka 1.100 Kč), a částku 300 Kč, tj. ztráta času při cestě [obec] - [obec] a zpět – [datum] (žadatelkou účtováno pouze 8 půlhodin, měla být tedy požadována částka 800 Kč a nikoli částka 1.100 Kč), když soud dospěl k závěru, že se jednalo pouze o chybu v žalobě, částky byly ze strany žalobkyně obhájci uhrazeny a odpovídají také reálně promeškanému času.

15. Dalším požadavkem byla úplná úhrada požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobkyně. Žalovaná dospěla k závěru, že celková délka řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově, sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměření a ve smyslu ust. § 13 a 31a odst. 3 zák. 82/1998 Sb., přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 112 750 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda výše přiznaného zadostiučinění je schopná vzniklou nemajetkovou újmu dostatečně reparovat.

16. Celková délka řízení žalobkyni vedeného u Okresního soudu v Tachově, sp. zn. [spisová značka] byla vůči žalobkyni 7 let a 10 měsíců. Z toho délka přípravného řízení činila 1.5 let. V tomto období byly provedeny zejména výslechy svědků a obviněných, byly shromážděny listinné důkazy. Délka řízení před soudy činila 6,5 roku. Ve věci samé bylo Okresním soudem v Tachově rozhodnuto po 7 letech od zahájení trestního stíhání žalobkyně. Řízení proběhlo pouze na dvou stupních soudní soustavy. Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená. Soud odakzuje na ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. a na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že je na místě přiznat zadostiučinění v penězích. Vzhledem k tomu, že celková délka řízení byla sice nepřiměřená, ale nelze dospět k závěru, že byla nepřiměřená enormně nebo extrémně, jako základní roční sazbu počítal soud s částkou 15 000 Kč, za první 2 roky s částkou poloviční. Ohledně parametrů moderujícím výslednou částku soud uvádí, že přihlédl složitosti řízení s tím, že se jedná o trestní věc, která byla po stránce skutkové do určité míry složitá, bylo nezbytné provést výslechy většího počtu svědků a znalce, byly provedeny veškeré listinné důkazy, byly přehrávány záznamy na CD videoprojekce, částka tak byla snížena o 10 %. Ve věci rozhodovaly soudu dva stupně soudní soustavy. Soud odkazuje i na specifikum trestních řízení, že soudnímu řízení předchází vedení řízení přípravného. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. Stejně jako účastnící řízení soud poukazuje zejména na okolnost, že policejní orgán pochybil v tom, že nezadal vypracování znaleckého posudku, přičemž znalec byl ustanoven Okresním soudem v Tachově až v roce 2015, nebyl však schopen řadu otázek zodpovědět, bylo nutné zajistit nového znalce. Ze shora uvedených důvodů byla základní částka navýšena o 10 %, a byl shledán zvýšený význam z důvodu toho, že se jednalo o trestní řízení, a částka byla taktéž o 10 % navýšena. Soud tak dospěl k závěru, že částka tak, jak byla přiznána jako náhrada nemajetkové újmy ve výši 112 750 Kč, je částka schopná vzniklou nemajetkovou újmu reparovat. Ve zbytku tak požadavek žalobkyně zamítl.

17. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částek přiznaných jak žalovanou tak i soudem ode dne následujícího po uplynutí 6ti měsíční lhůty od uplatnění nároku.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 a ust. § 142 odst. 1 osř. a to však podle výslovného požadavku žalobkyně v podání ze dne [datum]. Žalobkyně vyčíslila náklady soudního řízení na částku 21. 592,84 Kč bez DPH, tedy celkem 24. 867,34 Kč včetně DPH, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, zpětvzetí žaloby částečné a účast na nařízeném jednání) po 3. 100 - [spisová značka], 4 režijní paušály po 300 - [spisová značka], náklady za cestovné z [obec] do [obec] a zpět vykonané vozidlem tov. značky BMW X5, [registrační značka] (2 x 95,4 km po 7,30 [spisová značka] bez DPH – při průměrné spotřebě 7,2 l [číslo] km, amortizaci ve výši 4,70 [spisová značka], ceně motorové nafty ve výši 36,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) ve výši 1. 392,84 Kč bez DPH, náhradou za ztrátu času při cestě vykonané z [obec] do [obec] a zpět na nařízené jednání v délce 6 půlhodin po 100 - [spisová značka] a 21 % sazby DPH. Náhradu soudního poplatku však soud přiznal pouze ve výši 2x2000 Kč Soudní poplatek za nárok žalobkyně za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí soud nepřiznal, když žaloba v tomto rozsahu byla bez dalšího vzata zpět po zahájení jednání.

Poučení