15 C 17/2025 - 39

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 16 030 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 030 Kč a úrok z prodlení ve výši 17,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 513 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresní soud v Šumperku částku doměřeného soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 12. 2024 domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč odpovídající poskytnutému úvěru a kapitalizovanému úroku ve výši 40 % měsíčně z částky 10 000 Kč za první měsíc trvání úvěru, dále zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 030 Kč. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 8. 11. 2023 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], která byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku. Žalovaný požádal o uzavření smlouvy žalobkyni na jejích internetových stránkách [Anonymizováno], kde vyplnil údaje a založil profil uživatele, zvolil si výši úvěru a splatnost, sdělil své osobní údaje a nahrál osobní doklady k prokázání své totožnosti. K tomu také zadal žalovaný na jeho mobilní telefon žalobkyní zaslaný kód v SMS, který byl po zadání žádosti o úvěr vygenerován žalobkyní, rovněž tak byl povinen žalovaný zaplatit ze svého účtu ověřovací platbu žalobkyni ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem svého rodného čísla. Po zobrazení návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru opět zadal žalovaný na internetu vygenerovaný pětimístný kód zaslaný žalovanému na mobilní telefon jako SMS, čímž byla smlouva uzavřena. Obsahem smlouvy byla povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, právo žalovaného tyto peněžní prostředky neurčitou dobu užívat a splatit je kdykoli po dobu trvání závazku ze smlouvy a jeho povinnost zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny, splatný vždy měsíčně do 8. dne následujícího měsíce. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 8. 11. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením úroku za první měsíc po poskytnutí úvěru, tedy částky 4 000 Kč, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru a po marné výzvě k zaplacení podala žalobu. Žalobkyně uvedla, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet sjednaný úvěr. Vycházela při tom z výše příjmů, které žalovaný doložil žalobkyni, a to z údajů o připsaných platbách na účet žalovaného v době od 1. 9. 2023 do 2. 11. 2023, které žalobkyně jednotlivě označila výší i plátcem, a dále vycházela z výše výdajů, které žalovaný uvedl. Žalobkyně uvedla, že prověřila údaj o žalovaném v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně uzavřela, že pro případ, že by nebyla její činnosti při prověřování úvěruschopnosti žalovaného shledána jako odpovídající povinnosti podle zákona, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit požadované plnění jako bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní a učinil z nich tato skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že jejími stranami jsou žalobkyně a žalovaný, žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému úvěrové prostředky až do výše 20 000 Kč, a to dne 8. 11. 2023, poskytnutý úvěr bude úročen sazbou 40 % měsíčně, úvěr není vázán na účel použití prostředků žalovaným, v podpisovém poli je datum 8. 11. 2023, razítko a podpis žalobkyně a strojově předepsáno jméno žalovaného, k platnosti a účinnosti smlouva odkazuje v čl. X. odst. 10.9 na proces zaslání ověřovacího kódu SMS. Z Výpisu z účtu žalobkyně vedeného [Anonymizováno] pod č. [č. účtu], soud zjistil, že jde o výseč výpisu z účtu, kde je platba odchozí dne 8. 11. ve výši 10 000 Kč na účet č. [č. účtu], jméno žalovaného a rodné číslo [hodnota] a podpis „Cerpani ze dne 2023-11-08“. Z fotografie přední strany občanského průkazu soud zjistil, že jde o občanský průkaz č. [hodnota] na jméno [jméno FO], narozený [Datum narození žalovaného], a ze zadní strany občanského průkazu soud zjistil, že je zde rodné číslo [RČ]. Z fotografie cestovního pasu soud zjistil, že patří žalovanému, je zde identifikován stejnými údaji jako na občanském průkazu. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 3. 4. 2025 soud zjistil, že účet č. [č. účtu] byl veden pro žalovaného, byla na něj připsána platba 10 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], účet byl uzavřen dne 1. 4. 2024. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že jde o žalobkyní evidované údaje zadané žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěru u žalobkyně, že žalovaný uvedl rodné číslo [RČ], výši příjmu 57 174 Kč měsíčně, zdroj příjmů OSVČ a to od 11/2023, měsíční výdaje 20 000 Kč, bydlení – vlastní dům bez hypotéky, bydlí zde od 11/2022. Z písemnosti Session ID: [Anonymizováno], soud zjistil, že jde o tabulku nadepsanou jménem žalovaného, účtem č. [hodnota], jsou v ní uvedeny údaje o kladných a záporných platbách, kladné jsou zeleně zvýrazněny, v době ode dne 6. 6. 2023 do dne 2. 11. 2023, že jsou zde uvedeny platby ve prospěch žalovaného, které označila žalobkyně v době ode dne 1. 9. 2023 do dne 2. 11. 2023 plátcem a výší, jako rozhodné platby, ze kterých vycházela při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr.

5. Soud posoudil učiněná skutková zjištění podle rozhodné právní úpravy. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; dle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; dle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; dle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná; podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…].“ 6. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou smlouvu o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace na internetových stránkách žalobkyně a komunikace přes SMS po telefonu, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalobkyně měla k dispozici kopie osobních dokladů žalovaného a především platbu z jeho účtu, jakož i údaje o platbách na tomto účtu formou přehledu. Soud tedy nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na justice.cz) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání; smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] tedy vznikla. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok, smluvní pokutu, a úrok z prodlení.

7. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, resp. je má poskytovatel mít, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěr nemaje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě údajů poskytnutých žalovaným jako klientem, údajů veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud předesílá, že smyslu a účelu právní úpravy § 86 z. s. ú. odpovídá pouze výklad, kdy schopnost spotřebitele splácet úvěr je hodnocena na základě konkrétních a objektivních údajů o druhu, zdrojích a výši příjmů, majetku a naproti tomu výdajích spotřebitele v době před uzavřením smlouvy o úvěru v obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků v určitém čase, jak je lze i následně očekávat (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod, jiný majetek). Pouze na základě takového údaje může poskytovatel úvěru mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr. Absence údaje o osobě spotřebitele v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr a obsah této povinnosti je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici (včetně nutnosti logisticky své zdroje umístit jinam), je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit), nebo alespoň očekává uvolnění alokovaných prostředků v době sjednávání splatnosti daného úvěru. Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních či termínovaných prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu nebo celého úvěru najednou (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet (nebo uhradit najednou celý úvěru), pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. Nejpodstatnější je ovšem skutečnost, zda jsou příjmy relativně trvalé, zaručené a periodické, pocházejí z ustáleného ekonomického zdroje, nikoli z náhody (hry a sázky) nebo dočasného zdroje (jiné úvěry a půjčky). A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.).

8. V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu písemností předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že poskytla úvěr žalovanému nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně předně netvrdila, tedy ani neprokazovala, že by v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr vyžádala od žalovaného doklady o jeho tvrzených příjmech ze samostatné výdělečné činnosti, kterou jako zdroj svých příjmů žalovaný v žádosti o úvěr uvedl. Žalobkyně takto nepostupovala, ačkoli z údajů uvedených v žádosti o úvěru uvedl žalovaný, že je OSVČ od 11/2023, tedy měsíce, ve kterém žádal o úvěr, navíc od 8. 11. 2023; neprověřila tedy ani příjmy za dobu předcházející zahájení samostatné výdělečné činnosti. Žalobkyně tvrdila, že namísto toho schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila prostřednictvím stavu pohybu na účtu a k důkazu tohoto tvrzení žalobkyně předložila přehledy o pohybech na účtu za dobu ode dne 6. 6. 2023 do dne 2. 11. 2023, přitom z nich přihlížela žalobkyně k jako rozhodným k těm v době ode dne 1. 9. 2023 do 2. 11. 2023, tj. 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dne 8. 11. 2023. Soud z těchto přehledů o pohybech na účtu a z tvrzení žalobkyně o jednotlivých platbách zjistil, že žalobkyně při závěru o tom, že je žalovaný schopen splácet úvěr, vycházela ze všech kladných plateb ve prospěch účtu žalovaného. Žalobkyně tedy sama tvrdí, že nerozlišuje výši příchozích plateb žalovaného a ani dále nehodnotí a neprověřuje povahu zdroje takových plateb, zda jsou pravidelné, zda jsou původem od zaměstnavatele nebo plátce faktury vystavené žalovaným nebo jiného obdobného zdroje, který se zakládá na alespoň určité obvyklosti, pravidelnosti a není nahodilý. Z těchto plateb, jak je žalobkyně tvrdí, je přitom drtivá většina od plátce Gaming CZ, což je společnost provozující hry a sázky, další část plateb je od plátců s příjmením [jméno FO], jejíchž výše je v řádech nanejvýš několika set korun českých, dále v řádech jen dvou až pěti set korun českých od [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], vždy jde o platby v blízké časové souvislosti od téhož plátce, nepravidelně v rozmezí dvou posuzovaných měsíců, žalobkyně pak tvrdí jako zdroj příjmů rozhodných pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného i platby od plátců [Anonymizováno] ve výši 16 000 Kč, [právnická osoba]. ve výši 10 000 Kč a [právnická osoba]. ve výši 7 000 Kč, což jsou zjevně půjčky nebo úvěry od těchto společností, které se tímto typem obchodní činnosti zabývají. Žalobkyně dokonce mezi platby zahrnuje platby od plátce ThePay.cz, s.r.o. ve výši 5 000 Kč a 5 001 Kč, ačkoli jde o společnost provozující toliko činnost zprostředkovatele platebního styku (tzv. platební brána“), nikoli přímo plátce. Jedinými platbami, které lze za žalobkyní tvrzené období považovat za příjem jsou tři platby od společnosti [právnická osoba], které jsou ve výši mezi 20 a 25 000 Kč a připsány vždy ke konci měsíce. Pokud je tedy žalovaný OSVČ, jak uvedl v žádosti o úvěr, pak lze uvažovat o tom, že jde o příjmy. Pokud jde o výdaje, žalobkyně výslovně tvrdila, že se spokojila pouze s údajem o obvyklých výdajích, které považovala za odpovídající realitě, ale žádnými doklady o nich nedisponuje. Žalobkyně tedy takové výdaje nijak neprověřila, nevyžádala výpis z katastru nemovitostí o vlastnictví nemovitosti, kterou měl žalovaný užívat k bydlení dle jeho tvrzení v žádosti o úvěr. Žalobkyně si tedy nezajistila doklady o výdajích žalovaného na uspokojování základních životních potřeb, zejména bydlení, vyživovacích povinností, zdravotního stavu atd., aby je mohla porovnat s jeho příjmy.

9. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Zásada odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením se s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 42 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet uvažovaný úvěr, když nebylo zřejmé, jako skutečné výdaje tedy žalovaný měsíčně kromě uvažovaného úvěru má platit. Nicméně bez doložení pravidelných výdajů jde u příjmů vždy o otázku hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „ochotu“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde musí být alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet (alespoň je očekávat), to však lze jistěji ověřit jen z dokladů o obojím, jak příjmech, tak výdajích. Pokud za těchto pochybností přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je podle § 87 z. s. ú. nutno smlouvu o úvěru považovat na neplatné právní jednání. Soud přitom na základě žalobkyní předložených podkladů má sám pochybnosti o schopnosti žalovaného od počátku splácet úvěru, když neuhradil žalovaný ničeho na smluvený úrok, nadto je zřejmé, že žalovaný se soustavně oddává hazardním hrám a získává prostředky od jiných poskytovatelů úvěrů a půjček, což žalobkyně sama dotvrdila. Tedy nebylo ani prokázáno, že by objektivně žalovaný schopen splácet byl, tedy bez ohledu na nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní.

10. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr v podstatě opačný, resp. jednoznačně se nabízejí pochybnosti o poměrech žalovaného (hry, sázky, absence pravidelného příjmu). Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, resp. splatit. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy podle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úroky a jiné sjednané peněžní povinnosti.

11. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, smluvní pokuty a poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 10 000 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru mu ji tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku.

12. Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. K tomu dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023: „Slova ,v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).“ Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení do zaplacení v celém rozsahu.

13. Soud vzhledem k právnímu posouzení skutku, ze kterého dovozovala žalobkyně své právo, již dále neposuzoval tu jeho část, pokud jde o tvrzení ve vztahu k prodlení a výši úroků, dobu prodlení a zesplatnění. Z týchž důvodů soud neučinil také žádná skutková zjištění rozhodná pro věc z písemnosti Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 3. 2024, Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 10. 2024, Podacího lístku České pošty, s. p. podací číslo [Anonymizováno], ze Všeobecných obchodních podmínek.

14. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí dále částku 4 000 Kč, což je částka kapitalizovaného smluvního úroku za měsíc trvání úvěru, a částku 2 030 Kč, což je částka smluvní pokuty, tedy obojí práva, které by založila platná smlouva o úvěru (vzhledem k její neplatnosti pak soud nebude dále činit hodnocení mravnosti výše měsíčního úroku 40 %). Žalobu v této části povinnosti žalovaného pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na zaplacení žalobkyni nevzniklo, když smlouva o úvěru je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady řízení žalobkyně určil soud podle § 137 o. s. ř. a sestávají z náhrady soudního poplatku tížící žalobkyni ve výši 1 000 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „advokátní tarif“], částkou 1 780 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění), k tomu dále 3x 300 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (podle čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.), tedy ve výši celkem 900 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 6 240 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř., ve výši 21 %, tedy 1 310,40 Kč, celkem 7 550,40 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 8 550,40 Kč; zaokrouhleno 8 551 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 8 973,03 Kč (6 030 Kč na jistině, 2 943,03 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení v době od 13. 3. 2024 do 15. 8. 2025). Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala ke dni rozhodnutí soudu jako předmět řízení částku 18 973,03 Kč (jistina + kapitalizované úroky z prodlení); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 10 000 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 53 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 8 973,03 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 47 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 53 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalovaného, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 47 %, když výsledným poměrem je 6 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tedy z 8 551 Kč, částka 513 Kč.

16. Žalobkyně řízení zahájila podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tento nebyl však soudem vydán, proto je žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek podle Položky 2, bod 2. a Položky 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v částce 200 Kč; o této povinnost rozhodl soud v části výroku pod bodem IV. tohoto rozsudku.

17. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Poučení