15 C 170/2020-183

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Hankovou ve věci žalobkyně: ; [název žalobkyně], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [datum], [PSČ] [obec] [anonymizována tři slova] o zaplacení 9 879 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 879 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 879 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 991 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 9 879 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Nárok žalobkyně odůvodnila ust. § 4 odst. 1,6 zák. č. 168/1999 Sb. Žalobkyně uvedla, že zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu: [anonymizováno] je evidován v registru vozidel jako provozovaný. Žalovaná neměla ode dne 11. 1. 2018 do 23. 4. 2018 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo nebylo pojištěno 103 dní, žalobkyni tak náleží příspěvek dle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., ve spojení s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., při sazbě 93 Kč x počet dní, kdy bylo vozidlo provozováno jako nepojištěné, tedy 103x93= 9579 Kč, k tomu žalobkyně nárokovala zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Konečně uvedla, že žalované odeslala výzvu k zaplacení příspěvku do garančního fondu dne 6. 6. 2018, doručena byla žalované dne 21. 6. 2018. 2 Ve věci byl nejprve dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 135599/2020-5, proti kterému podala žalovaná včasný odpor, který následně odůvodnila v podání, jež bylo soudu doručeno dne [datum]. Žalovaná namítla, že vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] dne [datum] převezla do zahraničí panu [příjmení] [jméno], se kterým se dohodla na kompletní renovaci, vozidlo bylo převzato na základě předávacího protokolu. Když bylo vozidlo rozebráno, zjistilo se, že renovace překročí žalovanou předpokládané náklady, dohodla se s panem [příjmení] na prodeji vozidla do jeho vlastnictví. K této dohodě došlo 28. 8. 2017, kdy byla uzavřena kupní smlouva a vozidlo bylo v Německu panu [příjmení] prodáno, zároveň mu předala plnou moc k převodu vozidla s tím, že převod vozidla zajistí na své náklady. Vozidlo nemělo při prodeji platnou technickou kontrolu a vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu tedy zaniklo dne 28. 8. 2017. Vozidlo nebylo žalovanou minimálně od 16. 6. 2017 provozováno, když bylo následně dne 28. 8. 2017 prodáno panu [příjmení], povinné ručení bylo zaplaceno do 10. 1. 2018. K vyjádření žalovaná připojila dvě kopie cizojazyčných listin, označené jako Fahrzeugannahmebestätigung a Kaufvertag. 3 Žalobkyně v podané replice ze dne [datum] k námitce žalované, že v předmětném období nebyla vlastníkem předmětného vozidla, uvedla, že dosavadní argumentace žalované směřovala vždy k pouhému neprovozování vozidla z důvodu faktického vývozu mimo území ČR a až poté, co jí byla vysvětlena irelevance neprovozování, byla ze strany žalované doložena cizojazyčná listina označená jako kupní smlouva. Žalobkyně dále uvedla, že namítá pravost cizojazyčné listiny označené jako kupní smlouva, neboť má důvodné pochybnosti o pravosti nečitelného podpisu a otisku razítka na předložené listině. Poukázala, že v e-mailu ze dne 13. 2. 2020 žalovaná uvedla, že se jedná o její vozidlo a že jej neprodala, pouze předala na renovaci. S ohledem na výše uvedené žalobkyně považuje námitku žalované ohledně vlastnictví vozidla za ryze účelovou. Poukázala na ust. § 2 odst. 15 zák č. 56/2001 Sb., ust. § 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. Dále uvedla, že pokud by žalovaná převedla vlastnické právo k vozidlu, byla by podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel povinna do 10 pracovních dnů ode dne tohoto převodu podat k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla. Žalovaná by takovou žádost mohla podat podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel i tehdy, kdyby nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost k podání společné žádosti. Žalovaná však ani netvrdí, že by případný nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost. Ani případné smluvní ujednání nebo udělení plné moci nezbavuje žalovanou její zákonné povinnosti požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Takové ujednání by mohlo založit případnou smluvní odpovědnost mezi stranami dané smlouvy, nelze se jej však dovolávat vůči žalobkyni ani jiným třetím osobám. K nesplnění povinnosti pojištění žalobkyně uvedla, že při zjišťování údajů o existenci pojištění vychází žalobkyně ze zák. č. 168/1999 Sb. předepsaného procesu, upraveného v § 15 odst. 1 až 3 tohoto zákona. Žalobkyni bylo tímto postupem sděleno [právnická osoba], že k předmětnému vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] od 18. 9. 2012 do 10. 1. 2018. Po tomto datu však již žalobkyni žádným pojistitelem informace o uzavřené pojistné smlouvě k vozidlu sdělena nebyla, lze tak mít za to, že ode dne 11. 1. 2018 do dne 23. 4. 2018 nebylo platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. K námitce žalované, že vozidlo nebylo provozováno a nenacházelo se na území České republiky, žalobkyně uvedla, že s účinností ode dne 1. 1. 2018 námitka neprovozování není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní. V souladu s novelizací zákona provedenou s účinností ode dne 1. 1. 2018 zákonem č. 293/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb.,„ v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.“ Pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je tak od 1. 1. 2018 rozhodující již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. 4 Z provedených listinných důkazů, které soud hodnotil dle ust. § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav: 5 Listinami označenými jako Informace o stavu případu příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 7. 2018, ze dne 12. 9. 2018, ze dne 2. 11. 2018 a ze dne 9. 1. 2020 žalobkyně sdělila žalované, že pokud se týká povinnosti hradit příspěvek do garančního fondu v období od 11. 1. 2018 do 23. 4. 2018, tak žalobkyně veškeré skutečnosti posoudila a prověřila, avšak případ nemohla ukončit s poukazem jednak na to, že vozidlo musí být pojištěno po celou dobu, kdy je zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, nebo zaniklé a také doby, kdy je odcizeno, s upozorněním, že pokud žalobkyně nechce vozidlo používat, je potřeba vyřadit jej z RSV, dále že v současné době již není možné uplatnit tzv. námitku neprovozování, a to s účinností od 1. 1. 2018. Dopisy obsahovaly údaje o vozidle, o vlastníkovi vozidla, o nepojištěném období a o předpisu příspěvku. Rovněž tak obsahovaly další informace (poučení), jak má žalovaná postupovat pro případ, že vozidlo bylo v uvedeném období pojištěno, pro případ, že žalovaná nebyla vlastníkem vozidla ani jeho provozovatelem, pro případ, že vozidlo bylo v uvedeném období zapsáno jako vyřazené z provozu, zaniklé nebo vyvezené do jiného státu, pro případ, že vozidlo bylo odcizeno, či pro případ jiných okolností. 6 Dopisem ze dne 11. 12. 2019 sdělila žalovaná žalobkyni k případu č. 4011539345, že jak již dříve žalobkyni informovala, vozidlo [registrační značka], [VIN] [anonymizováno] je od poloviny roku 2017 v zahraničí, kde prochází renovací, tzv. od šroubku s tím, že jakmile bude vozidlo po renovaci dovezeno zpět do ČR, buď bude řádně pojištěno a provozováno, nebo budou značky odevzdány do depozita. 7 Dopisem ze dne 19. 6. 2018 žalovaná k výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu [číslo] uvedla, že tímto reaguje na dopis doručený žalované dne 11. 6. 2018 ohledně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinným ručením u jejího vozidla [registrační značka]. Uvedla, že její vozidlo [registrační značka] prochází kompletní renovací. Vozidlo má vyndaný motor z karoserie, má odpojenou a vyndanou autobaterii, má vypuštěny veškeré náplně, vyndaná je i elektroinstalace s tím, že vozidlo je uskladněno v soukromé garáži, na soukromém pozemku, kde renovace probíhá, vozidlo není způsobilé k provozu, nemá platnou STK. Vozidlo není provozováno na pozemní komunikaci, a jakmile renovace vozidla skončí, nechá na vozidlo udělat platnou technickou prohlídku a uzavře povinné ručení. 8 Soud provedl důkaz i obsahem emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou: Emailem ze dne 17. 12. 2019 žalovaná žalobkyni požádala o upuštění od případné žaloby ID [číslo], neboť je přesvědčena, že žádný důvod k vymáhání příspěvku do garančního fondu nevznikl, protože vozidlo prochází zásadní renovací a nenachází se na území ČR, a tudíž nemůže být provozováno, od 25. 6. 2017 nemá ani platnou technickou kontrolu s tím, že jakmile se vozidlo vrátí do České republiky, před započetím jeho provozu bude buď řádně pojištěno, nebo budou značky odevzdány do depozitu. Emailem ze dne 30. 12. 2019 žalobkyně žalované sdělila, že v současné době již nelze uplatnit tzv. námitku neprovozování, a to s účinností od 1. 1. 2018 s tím, že tato skutečnost byla žalované sdělena přípisem ze dne 30. 7. 2018, 12. 9. 2018 a 2. 11. 2018. Emailem ze dne 30. 12. 2019 žalovaná sdělila žalobkyni, že vozidlo prochází v zahraničí renovací a nenachází se na území ČR s ujištěním, že jakmile bude dokončena renovace, vozidlo se vrátí zpět do ČR a bude s ním možno absolvovat STK a vozidlo bude řádně pojištěno. Emailem ze dne 2. 1. 2020 žalobkyně žalované sdělila, že pokud bylo vozidlo vyvezeno do zahraničí, je potřeba toto doložit relevantními dokumenty, ze kterých bude vývoz patrný. Emailem ze dne 29. 1. 2020 žalovaná žalobkyni sdělila, že zasílá potvrzení o převzetí vozidla ke kompletní renovaci v Německu. Emailem ze dne 5. 2. 2020 žalobkyně žalovanou upozornila, že žalovanou zaslané dokumenty nijak nevylučují nárok žalobkyně na úhradu příspěvku do garančního fondu, neboť v současnosti nelze uplatnit námitku neprovozování, zároveň zaslané potvrzení nedokládá, že vozidlo bylo vyvezeno do zahraničí. Emailem ze dne 6. 2. 2020 žalovaná sdělila žalobkyni, že žalovanou zaslané potvrzení dokládá převzetí vozu servisem k renovaci firmou, která má sídlo v SRN a dokládá, že vozidlo bylo vyvezeno a nenachází se na území ČR. Emailem ze dne 6. 2. 2020 žalobkyně žalované sdělila, že vozidlo není v registru silničních vozidel zapsáno jako vyvezené do jiného státu. Z tohoto důvodu se na žalovanou výjimka neplatit pojištění nevztahuje s odkazem na již několikrát poukazované znění zák. č. 168/1999 Sb. účinné od 1. 1. 2018. Z emailu ze dne 13. 2. 2020 vyplývá, že tento zaslala žalovaná na emailovou adresu [email protected] a požádala o zaslání stanoviska s tím, že se jedná o její vozidlo, které odvezla v polovině roku 2017 do zahraničí na renovaci, o čemž má potvrzení, vozidlo do zahraničí neprodala, pouze jej předala k renovaci. Emailem ze dne 14. 2. 2020 sdělil žalované [jméno] [příjmení], že i když má žalovaná vozidlo v SRN na renovaci, nic ji neukládá povinnost udělat vývoz vozidla, neboť stále je jeho vlastníkem a provozovatelem, to by jí ukládalo povinnost v případě, pokud by vozidlo do zahraničí prodala. Emailem ze dne 17. 2. 2020 sdělila žalovaná žalobkyni, že její email přeposlala na magistrát vedoucímu odboru dopravy a dále, že v registru není možné, aby bylo zaznamenáno, že vozidlo bylo vyvezeno. Pokud žalovaná vozidlo do zahraničí neprodala, tak s tím nemá magistrát nic společného a konečně, že vozidlo žalovaná vyvezla v době, kdy nový zákon neplatil. Emailem ze dne 18. 2. 2020 žalobkyně žalované sdělila, že magistrát žalované potvrdil pouze to, že vozidlo není a nemohlo být vyvezeno. S odkazem na předchozí konverzaci, žalobkyně upozornila žalovanou, že výjimka neplatit pojištění odpovědnosti se na žalovanou nevztahuje, neboť vozidlo není v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a vozidlo nebylo ani odcizené s tím, že pokud žalovaná věděla, že vozidlo nebude delší dobu používat a zároveň neměla v úmyslu hradit pojištění odpovědnosti, měla nechat vozidlo vyřadit z provozu a registrační značky uložit do depozitu. 9 Z údajů o vozidle [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], číslo TP: [anonymizováno] vyplývá, že tyto údaje jsou platné od 3. 7. 2015, jedná se o vozidlo [anonymizována dvě slova] [příjmení], osobní automobil nad 2 500 cm3, s poznámkou mimo provoz od 10. 1. 2018. U kolonky vyřazeno od do není zapsán žádný údaj, rovněž tak u kolonky vyvezeno, či odcizeno není ničeho uvedeno. Z údajů o povinných osobách (vlastník a provozovatel) z karty vozidla vyplývá, že jako povinná osoba je od 3. 7. 2015 v registru vozidel zapsaná žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození]. Ze zjištěných údajů o pojištění vozidla, že vozidlo bylo pojištěno v období od 18. 9. 2012 do 10. 1. 2018 u pojistitele [právnická osoba], č. smlouvy [číslo]. 10 Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 23. 12. 2020, že pojistná smlouva [číslo] byla v platnosti od 18. 9. 2012 do 10. 1. 2018, kdy zanikla pro neplacení pojistného. 11 Z informace o zániku pojistné smlouvy [číslo] [registrační značka] ze dne 21. 1. 2018, že pojistná smlouva zanikla dnem 10. 1. 2018 z důvodu neplacení pojistného. 12 Z pojistné smlouvy – sdružené pojištění vozidla [číslo] že byla uzavřena dne 18. 9. 2015, jako pojistník je ve smlouvě označena [jméno] [příjmení], [datum narození], jako vlastník pojištěného vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] je ve smlouvě označena žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození] Počátek pojištění byl sjednán s účinností od 18. 9. 2015, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, výše splátky pojistného byla sjednána na částku 3 589 Kč, se splatností 1 krát ročně, vždy k 18. dni 09. měsíce roku. 13 K výzvě soudu žalovaná předložila soudní překlad dvou cizojazyčných listin, které žalovaná zaslala soudu v jejich kopiích. Z Listiny označené jako Kupní smlouva, že dne 28. 8. 2017 označená prodávající [celé jméno žalované] prodala vozidlo [anonymizována dvě slova], VIN: [anonymizováno] za dohodnutou kupní cenu. U kolonky kupující byl ve smlouvě označen [jméno] [příjmení], [adresa] [anonymizována dvě slova], [PSČ] [město, stát] [anonymizována dvě slova], [země]. Z další listiny označené jako Potvrzení o převzetí vozu, že dne 16. 6. 2017 označená majitelka vozu [celé jméno žalované] předala [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [číslo] [příjmení] [anonymizována dvě slova] v zastoupení majiteli firmy panu [příjmení] [jméno] vozidlo [anonymizována dvě slova], [VIN kód] ke kompletní renovaci. Jako přebírající byl v listině označen [jméno] [příjmení], [adresa] [anonymizována dvě slova], [PSČ] [město, stát] [anonymizována dvě slova], [země]. 14 Z listiny označené jako upomínka o úhradu příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 14. 12. 2018 [číslo] na zaplacení částky 9 904 Kč do 13. 1. 2019, že tato byla adresovaná žalované a obsahovala údaje o vozidle ([registrační značka]), údaje o nepojištěném období od 11. 1. 2018 – 23. 4. 2018, údaje o předpisu příspěvku k úhradě, denní sazbě příspěvku, platební údaje, včetně poučení o právech a povinnostech. 15 Z listiny označené jako II. Upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 3. 10. 2019 [číslo] že tato byla adresovaná žalované na zaplacení částky 10 629 Kč do 13. 10. 2019. Výzva obsahovala údaje o vozidle ([registrační značka]), údaje o nepojištěném období od 11. 1. 2018 – 23. 4. 2018, údaje o předpisu příspěvku k úhradě, denní sazbě příspěvku, platební údaje, včetně poučení o právech a povinnostech. K tomu žalobkyně doložila poštovní dodejku adresovanou žalované s datem osobního převzetí zásilky 4. 10. 2019. 16 Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 6. 6. 2018 č. případu [číslo], že tato byla adresovaná žalované. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 9 879 Kč ve lhůtě nejpozději do 30 dnů od doručení tohoto dopisu. Výzva obsahovala údaje o vozidle [registrační značka], VIN: [anonymizováno], TP: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil s objemem válců nad 2500 cm3, jako vlastník vozidla byla ve výzvě označená žalovaná [celé jméno žalované], a to od 3. 7. 2015. Výzva dále obsahovala údaje o pojištění vozidla v období od 18. 9. 2012 do 10. 1. 2018 u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo], údaje o období bez pojištění: 11. 1. 2018 – 23. 4. 2018 (103 dní), předpis příspěvku za 103 dní při denní sazbě ve výši 93 Kč, tj. 9 579 Kč a náklady uplatnění ve výši 300 Kč, celkem 9 879 Kč a konečně platební údaje spočívající v uvedení čísla účtu a variabilního symbolu. 17 Soud konečně provedl důkaz svědeckou výpovědí svědka [celé jméno svědka], bratra žalované, kterého k důkazu navrhla žalovaná, když při jednání dne [datum], jakož i v písemném podání ze dne [datum] žalovaná tvrdila, že veškeré záležitosti spojené s předmětným vozem pro ni zajišťoval právě její bratr [celé jméno svědka], a to prodej vozidla i záležitosti týkající se přepisu vozidla na nového majitele. 18 Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] soud zjistil, že vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] bylo jeho sestry, měli jej dohromady, a to do té doby, než vozidlo svědek prodal někdy v roce 2017, a to po neshodách se sestrou. Uvedl, že vozidlo prodal kupujícímu z Polska, a to panu [jméno] [příjmení], kterému prodal vozidlo v Německu ve městě [příjmení], kdy vozidlo mělo být původně prodáno společnosti, avšak svědek následně kupní smlouvu zrušil a vůz prodal svému obchodnímu partnerovi. Dále uvedl, že si nepamatuje, za jakou kupní cenu vozidlo prodal, utrženou kupní cenu, která byla v Eurech, předal sestře následující den, kdy se z Německa vrátil, což bylo dne 20. 9. 2017, kupní smlouvu uzavíral dne 19. 9. 2017, tj. den předtím, než se vracel domů z Německa, sestra pravděpodobně o prodeji vozidla do Polska nevěděla, neboť svědek měl vozidlo prodat v Německu. Dále uvedl, že disponuje předmětnou kupní smlouvou, potvrzení o zaplacení kupní ceny od polského obchodního partnera svědek nemá, převzetí kupní ceny vyplývalo z kupní smlouvy, rovněž tak nemá potvrzení o tom, že své sestře vyplatil kupní cenu utrženou za prodej vozidla. Konečně uvedl, že je mu známo, že jeho obchodní partner vlastní předmětný vůz nepřetržitě od září 2017, vozidlu ještě chybí nějaké drobnosti na elektrice a pan [jméno] svědkovi sdělil, že si převod vozidla vyřeší sám, případně, že se svědkovi ozve, pokud by něco potřeboval. 19 Právní vztah mezi účastníky se řídí zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle ust. § 4 odst. 1 cit. zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Vlastní výše příspěvku je pro konkrétní kategorie vozidel upravena v ust. § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., konkrétně pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 činila v rozhodné době, za který žalobkyně zaplacení příspěvku požaduje, denní sazba částku 93 Kč, § 2a stejné vyhlášky stanoví výši paušálních nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek částkou 300 Kč. 20 Splatnost příspěvku je upravena v ust. 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. tak, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 cit. zák. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 21 Podle ust. § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Podle ust. 8 odst. 1 tohoto zákona zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle ust. § 8 odst. 2 žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne a) převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu, nebo b) přechodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu nebo nabytí právní moci rozhodnutí soudu v dědickém řízení. Podle ust. § 8a odst. 1 došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. 22 Soud má za prokázáno, že žalobkyně doručila žalované písemnou výzvu k úhradě příspěvku ze dne 6. 6. 2018, žalovaná v dopise ze dne 19. 6. 2018, kdy věc označila jako: Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP č. případu [číslo], uvedla, že reaguje na dopis doručený dne 11. 6. 2018. Tím má soud za prokázané splnění podmínky nároku na zaplacení příspěvku dle ust. § 4 odst. 6 zák. č. 168/1999 Sb. Žalovaná byla nejméně v období od 3. 7. 2015 do 23. 4. 2018 vlastníkem automobilu s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, přičemž k vozidlu v daném období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jak má soud za prokázáno z údajů z Centrálního registru vozidla, jakož i ze zprávy [právnická osoba] ze dne 23. 12. 2020 o tom, že pojistná smlouva [číslo] byla v platnosti od 18. 9. 2012 do 10. 1. 2018, kdy zanikla pro neplacení pojistného. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 879 Kč při denní sazbě 93 Kč za 103 dní bez pojištění, sestávající z částky 9 579 Kč spočívající v příspěvku za dobu bez pojištění a částky 300 Kč jako paušální náhrady spojené s mimosmluvním uplatněním práva, je tedy zcela po právu. Ze zjištěných údajů z Centrálního registru vozidel nevyplývá žádná výluka z povinnosti pojištění odpovědnosti ve smyslu ust. § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, tedy že by vozidlo žalované bylo ve shora uvedeném období od 11. 1. 2018 do 23. 4. 2018 v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, zaniklé či odcizené, takové okolnosti ani žalovaná netvrdila, byť byla v tomto smyslu soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř při jednání soudu dne 19. 4. 2021. Proto není rozhodné, zda žalovaná ve shora uvedeném období vozidlo fakticky provozovala či nikoli. Uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti je dle ust. § 3 odst. 2 citovaného zákona povinen vlastník tuzemského vozidla, kterým byla ve shora uvedeném období žalovaná. Tím není samozřejmě dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. 23 Obrana žalované od počátku řízení spočívala v tom, že žalovaná vozidlo prodala dne 28. 8. 2017 ve Spolkové republice Německo panu [příjmení] s tím, že jej již od 16. 6. 2017 žalovaná neprovozovala, neboť jej předala totožné osobě ke kompletní renovaci. K námitce neprovozování vozidla soud uvádí, že poukazuje na znění ust. § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., které doznalo změny na základě zák. č. 293/ 2017 Sb. Tento zákon byl schválen dne 24. 8. 2017, s platností od 15. 9. 2017, účinným se stal od 1. 1. 2018. Od 1. 1. 2018 není již námitka neprovozování vozidla relevantní, neboť pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Z důvodové zprávy k zák. č. 293/2017 Sb. vyplývá, že„ je navrhována změna ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. tak, aby vedle a nad rámec výše uvedených povinností musela být povinnost pojištění odpovědnosti v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna také po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Nově ukládané povinnosti týkající se pojištění odpovědnosti vozidel podléhajících zápisu v registru silničních vozidel budou upraveny v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Dosavadní povinnosti týkající se pojištění odpovědnosti v případě vozidel provozovaných nebo ponechaných na pozemní komunikaci budou v nezměněném rozsahu upraveny v ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. č. 168/1999 Sb. Nová úprava ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nemá v žádném případě omezovat dosavadní povinnosti týkající se pojištění odpovědnosti. Bude-li provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci vozidlo, bude muset být splněna povinnost pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., byť by na daný případ nedopadala povinnost pojištění dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Cílem navrhované úpravy je dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, ze které bude nepochybně zřejmé, kdy musí být splněna povinnost pojištění odpovědnosti. Ze stávající úpravy § 3 zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Z ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. vyplývá, že podmínkou registrace vozidla v registru silničních vozidel je existence pojištění odpovědnosti. V ustanovení § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. je pak stanovena povinnost požádat o vyřazení vozidla z provozu v registru silničních vozidel v případě zániku pojištění odpovědnosti. Z ustanovení platných předpisů lze dovodit záměr, aby ohledně vozidel registrovaných v registru vozidel byla povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu registrace vozidla v registru silničních vozidel s výjimkou případů, kdy v registru silničních vozidel dojde k zápisu vyřazení vozidla z provozu či vyvezení vozidla do jiného státu nebo nastanou okolnosti, se kterými zákon č. 168/1999 Sb. spojuje zánik pojištění odpovědnosti, a to odcizení vozidla či jeho zánik. Podle navrhované úpravy § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. bude muset být povinnost pojištění odpovědnosti splněna tehdy, pokud bude vozidlo zapsáno v registru vozidel, byť nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci, s tím, že tato povinnost týkající se vozidel zapsaných v registru vozidel nebude dána, pokud: vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu; vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako vyvezené do jiného státu; vozidlo bude v registru silničních vozidel zapsáno jako zaniklé; vozidlo bude odcizené. Navrhovaná úprava výrazně zjednoduší určení, zda je či není dána povinnost pojištění odpovědnosti, čímž se předejde celé řadě sporů, a to v souvislosti s navrhovanou úpravou příspěvku do garančního fondu. Práva dotčených osob budou dostatečně ošetřena stávající právní úpravou, která těmto osobám umožnuje jednoduchým úkonem dosáhnout vyřazení vozidla z provozu, čímž odpadne povinnost pojištění odpovědnosti (samozřejmě za předpokladu, že vozidlo nebude provozováno či ponecháno na pozemní komunikaci)“. 24 Žalovaná předložila k důkazu dvě cizojazyčné listiny sepsané v německém jazyce, k výzvě soudu následně žalovaná předložila soudní předklad uvedených listin. K tomu soud nejprve uvádí, že ačkoli k tomu byla žalovaná rovněž vyzvána, nepředložila po celou dobu soudního řízení originály předmětných listin, předložila pouze kopie. Žalobkyně namítla pravost podpisů na obou listinách, jakož i věcnou správnost listiny označené jako kupní smlouva, poukázala na to, že dle žalobkyně byla kupní smlouva antedatována, rovněž poukázala, že je pouhým okem patrno, že razítka včetně podpisu jsou totožná a byla překopírována z jedné listiny na druhou. K důkaznímu břemenu ohledně pravosti a správnosti soukromé listiny soud poukazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, sp.zn. 33 Odo 988/2004, podle kterého v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu stíhá povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé důsledky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. V tomto smyslu soud rovněž poučil žalovanou dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. při jednání soudu dne [datum]. K tomu žalovaná v podání ze dne [datum] označila k důkazu čestné prohlášení [jméno] [příjmení] týkající se kupní smlouvy ze dne 28. 8. 2017 a uvedla, že čestné prohlášení předloží nejpozději při dalším nařízeném jednání, dále navrhla eventuální výslech svědka [jméno] [příjmení] a výslech svědka [celé jméno svědka], případně účastnický výslech žalované. K tomu soud předně uvádí k označenému čestnému prohlášení, že lhůta 30 dní byla žalované při jednání soudu dne [datum] stanovena nejen k označení, ale i k předložení důkazních návrhů. Žádné čestné prohlášení však žalovaná ve stanované lhůtě, ani později v průběhu soudního řízení, k důkazu nepředložila. Svědecký výslech označeného svědka [jméno] [příjmení] soud považoval za nadbytečný, když soud vychází z obrany žalované, kterou od počátku řízení uplatňovala, jakož i z výslechu svědka [celé jméno svědka]. Soud především upozorňuje, že žalobní požadavek směřoval vůči žalované, jako zapsanému vlastníkovi předmětného vozidla, z podstaty vlastnického práva vyplývají pro vlastníka nejen práva, ale rovněž povinnosti. Bylo především na žalované, jako na prokazatelné vlastnici předmětného vozidla, aby se aktivně zajímala a měla přehled o stavu jejího automobilu. Pokud veškeré záležitosti ohledně vozidla, jak žalovaná tvrdila, přenesla na svého bratra, svědka [celé jméno svědka], aniž by se zajímala o osud svého vozidla, nelze toto chování žalované hodnotit jinak, než jako lehkovážné. Po celou dobu soudního řízení nebyla předložena soudu žádná plná moc, kterou by žalovaná zmocnila svědka [celé jméno svědka] k jakýmkoli právním úkonům ve vztahu k předmětnému vozidlu za žalovanou. Soud má za to, že žalovaná důkazními prostředky neprokázala pravost, respektive správnost předložených cizojazyčných listin označených v překladu jako kupní smlouva a potvrzení o převzetí vozu. Z těchto listin je patrné, že se jedná o kopie listin, cizojazyčná listina označená jako Fahrzeugannahmebestätigung neobsahuje podpis žalované, cizojazyčná listina označená jako Kaufvertag byla předložena ve dvojím vyhotovení (druhé vyhotovení předložila žalovaná dne [datum] k výzvě soudu, kdy byla dne 23. 2. 2021 vyzvána, aby předložila originály cizojazyčných listin), jedno vyhotovení obsahuje kopii podpisu u kolonky Verkaufer, druhé vyhotovení této listiny bylo viditelně podepsáno jindy, neboť podpis na této listině u kolonky Verkaufer je originální, avšak nikoli totožný ani totožně umístěný jako kopie podpisu v kolonky Verkaufer na listině označené jako Kaufvertag, která byla žalovanou předložena spolu s podaným vyjádřením k žalobě dne [datum], razítka včetně nečitelných paraf u kolonek obou cizojazyčných listin (Űbernahme a Kaufer) jsou jednoznačně pouhé kopie. Soud má tedy za to, že žalované se nepodařilo v řízení prokázat (nad rámec skutečností uvedených v odstavci 22. odůvodnění rozsudku shora), že by předmětné vozidlo prodala. Listina označená jako kupní smlouva není dle jejího obsahu kupní smlouvu jako takovou, neboť v této listině nebylo pojednáno o celém obsahu kupní smlouvy, podle obsahu této listiny by se mohlo jednat nanejvýše o jakousi deklaraci o prodeji vozidla. Žalovaná byla i k této záležitosti poučena při jednání soudu dne [datum] dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V podání ze dne [datum] žalovaná odkázala na svědecký výslech svého bratra [celé jméno svědka]. Soud dále poukazuje na předložený obsah emailové komunikace z předsoudního stádia sporu mezi účastnicemi. Ani v jedné emailové zprávě žalovaná nehovořila o tom, že by vozidlo do zahraničí v roce 2017 prodala, naopak v emailu ze dne 13. 2. 2020 výslovně uvedla, že vozidlo do zahraničí neprodala, v emailu ze dne 29. 1. 2020 uvedla, že žalobkyni zasílá potvrzení o převzetí vozidla ke kompletní renovaci v Německu, rovněž v emailu ze dne 13. 2. 2020 adresovaném [jméno] [příjmení] uvedla, že vozidlo do zahraničí neprodala. Žalovaná byla opakovaně žalobkyní upozorněna (dopis ze dne 30. 7. 2018, dopis ze dne 12. 9. 2018, dopis ze dne 2. 11. 2018, dopis ze dne 9. 1. 2020, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku ze dne 14. 12. 2018 a ze dne 3. 10. 2019), jakým způsobem má žalovaná postupovat mimo jiné i v případě, že v uvedeném období nebyla vlastníkem předmětného vozidla (předložit kupní smlouvu). Žalovaná tak neučinila a tvrzenou listinu označenou jako kupní smlouva z 28. 8. 2017 předložila poprvé až v soudním řízení společně s vyjádřením k podané žalobě, tedy až po 2 letech od doby, kdy žalobkyně vyzvala v červnu roku 2018 žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu. Rovněž tak teprve v emailu z ledna roku 2020 žalovaná uvedla, že žalobkyni zasílá potvrzení o převzetí vozidla k renovaci. Pokud se týká svědeckého výslechu [celé jméno svědka], hodnotí jej soud jako nevěrohodný, jednak je třeba poukázat na sourozenecký vztah pana [celé jméno svědka] s žalovanou. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že soudní jednání byla opakovaně odročována z důvodu pracovní neschopnosti svědka pana [celé jméno svědka]. Z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které bylo soudu předloženo, je zřejmé, že pracovní neschopnost svědka trvá kontinuálně od 8. 1. 2021, přičemž však v podání ze dne 3. 6. 2021 zástupce žalované omlouval neúčast svědka z důvodu neodkladné pracovní cesty svědka. Soud následně svědka vyzýval, nechť neodkladnou pracovní cestu doloží, to se však nestalo. Soud dále oslovil ošetřující lékařku svědka [celé jméno svědka], která k dotazu soudu sdělila dne 20. 9. 2021 a 10. 11. 2021, že pan [celé jméno svědka] má povoleny vycházky denně v čase od 13-19 hodin a jeho pracovní neschopnost neznemožňuje jeho účast u jednání. I přes tuto skutečnost se svědek k jednání nařízenému na den [datum] ve [údaj o čase] hodin nedostavil, účast telefonicky omluvil hodinu před počátkem nařízeného jednání, telefonní kontakt soudu nesdělil, ani následně k výzvě soudu nedoložil jeho tvrzený zhoršený zdravotní stav. I přes tyto veškeré skutečnosti soud opětovně jednání odročil za účelem předvolání svědka na den [datum]. Svědek při svědeckém výslechu uvedl, že kupní smlouvou na předmětný automobil uzavřel se svým polským obchodním partnerem, byť přesně uvedl konkrétní data o tom, že kupní smlouvu uzavřel dne 19. 9. 2017 a že peníze za prodej vozidla předal sestře dne 20. 9. 2017, tak na kupní cenu vozidla si nevzpomněl. Svědecký výslech soud považuje za zcela účelový. Žalovaná v celém průběhu řízení, netvrdila, že by vozidlo bylo prodáno polskému občanovi, jakýkoli jeho prodej netvrdila ani v předsoudním stádiu sporu, až v řízení před soudem spočívala její obrana v tom, že vozidlo prodala dne 28. 8. 2017 panu [příjmení]. Pravost obou cizojazyčných listin se žalované prokázat nepodařilo. Je v logickém rozporu, aby žalovaná dle svědecké výpovědi inkasovala od svého bratra blíže neuvedenou kupní cenu za prodej předmětného vozidla, která jí měla být dle svědka vyplacena dne 20. 9. 2017 a takovou okolnost žalovaná opomněla a nezmínila ani v předsoudním stádiu sporu ani v řízení před soudem. Žalovanou nebylo po celou dobu soudního řízení tvrzeno ani důkazně doloženo, že předmětné vozidlo bylo prodáno do Polska. Jediné listiny, které ohledně tvrzeného prodeje vozidla žalovaná soudu předložila, jsou shora uvedené dvě cizojazyčné listiny. Soud poukazuje na to, že skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazem na důkazní návrhy, ze skutkových tvrzení má soud pouze správnost tvrzení účastníka ověřit. 25 Nad rámec shora uvedeného soud dále uvádí, že pokud žalovaná poukázala na to, že vozidlo předala k renovaci za jiné účinnosti zákona s tím, že následně došlo k přechodu vlastnického práva k tomu vozidlu na jinou osobu a nová právní nabyla účinnosti až od 1. 1. 2018, soud uvádí, že tato námitka je irelevantní, neboť i pokud by žalovaná tato svá tvrzení prokázala, což soud v řízení za splněno nemá, tak je třeba poukázat na to, že v souvislosti s časovou působností právního předpisu existuje institut tzv. nepravé zpětné účinnosti, který řeší otázku, podle jaké právní úpravy se do budoucna posuzují právní vztahy a jednotlivé skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, tedy před účinností nové právní úpravy, ale přetrvávají a existují i za nové právní úpravy. Právní předpis obvykle řeší tyto právní otázky v tzv. přechodných ustanoveních. Jestliže přechodné ustanovení nepamatuje na specifické řešení určité dílčí konkrétní situace, pak je nezbytné dospět k závěru, že nová právní úprava ode dne své účinnosti do budoucna upravuje i právní vztahy a jednotlivé skutečnosti, které sice vznikly v minulosti, ale existují dále. Jiný výklad aplikace nové právní úpravy by představoval porušení rovného zacházení, protože by připouštěl právní situaci, kdy by vedle sebe existovaly právní vztahy touto právní úpravou se řídící, i právní vztahy touto úpravou se neřídící (k tomu viz. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 662/03 ze dne 12. 12. 2005). Pokud se týká právní úpravy uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., tak toto ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 293/2017 Sb., s účinností od 1. 1. 2018 a žádné přechodné ustanovení tohoto zákona ve vztahu k řešení dílčí konkrétní situace, která by se vztahovala na posuzovanou věc, neobsahuje. 26 Ostatní návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl. Pokud se týká návrhu na eventuální výslech svědka [příjmení], pak soud uvádí, že žalovaná jednak ve lhůtě stanovené soudem (k tomu viz. odstavec 24. odůvodnění rozsudku shora), nepředložila žádné čestné prohlášení uvedeného svědka, nadto soud nemá za prokázáno, že by žalovaná, tak jak od počátku řízení tvrdila, s uvedeným eventuálním svědkem panem [příjmení] kupní smlouvu uzavřela. Pokud se týká navrhovaného účastnického výslechu žalované, soud upozorňuje na podpůrný důkazní význam účastnické výpovědi ve smyslu ust. § 131 odst. 1 o.s.ř., proto účastnický výslech žalované soud považoval v posuzovaném případě za nadbytečný, žalovaná se ani jednoho jednání, při kterém by se mohla k věci (i mimo účastnický výslech) osobně vyjádřit, neúčastnila. 27 S ohledem na shora uvedené tedy soud podané žalobě zcela vyhověl. 28 Žalovaná splatný závazek řádně a včas neuhradila a je tedy ve smyslu ust. § 1968 věty prvé o.z. v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. je žalobkyně v takovém případě oprávněna požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dlužné částky nastala uplynutím lhůty 30 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 6. 6. 2018. Žalovaná v dopise ze dne 19. 6. 2018 potvrdila, že výzva byla žalované doručena dne 11. 6. 2018, pokud tedy žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení až od 1. 12. 2018, nelze než považovat tento nárok rovněž za zcela oprávněný. 29 Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Právo na náhradu nákladů má však žalobce dle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. věci o splnění povinnosti proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení výzvy k plnění žalované částky ze dne 2. 12. 2019 a současně poštovním podacím archem z téhož dne prokázala, že tuto upomínku také žalované skutečně zaslala. 30 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 2 věta první část za středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 600 Kč stanovené podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při výši náhrady 200 Kč za 1 úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, -) výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále při výši náhrady 1 500 Kč dle § 7 bodu 4. advokátního tarifu za úkon právní služby: -) podání vyjádření k odporu žalované ze dne 3. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) 2x účast při jednání soudu dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny, -) účast při jednání soudu dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, -) účast při jednání soudu dne [datum] ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. 31 Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu po 100 Kč a 4 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 1 500 Kč. 32 Náhrada nákladů řízení zahrnuje rovněž cestovní náklady advokáta za cesty ke dvěma jednáním na trase [obec] - [obec] a zpět osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], při kombinované spotřebě vozidla 3,9 litru /100 km a při ceně motorové nafty v roce 2021 ve výši 27,20 Kč/litr, určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., (tj. celkem 440 km za 2 cesty k jednání dne [datum] a [datum] a zpět), tj. 467 Kč. K tomu náleží základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč/km, tj. 1 936 Kč. Dále žalobkyni přísluší náhrada za 220 km za 1 cestu k jednání a zpět dne [datum] osobním vozidlem [příjmení], [registrační značka], při kombinované spotřebě vozidla 6 litrů /100 km a při ceně benzínu 95´ v roce 2021 ve výši 27,80 Kč, určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., tj. 367 Kč. K tomu náleží základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 4,40 Kč/km, tj. [částka]. K tomu dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč za celkem 18 započatých půlhodin po 100 Kč cestami ke třem jednáním z [obec] do [obec] a zpět. Celkem tedy byla náhrada jízdného a náhrada za ztrátu času přiznána ve výši 5 538 Kč. 33 K tomu soud přiznal 21% DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady promeškaného času ve výši 3 053 Kč (tj. 21% z částky 14 538 Kč). Celkem tedy byla na nákladech řízení přiznána částka 17 991 Kč. 34 Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám advokátky žalobkyně. 35 Lhůty ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř.