15 C 178/2024 - 281

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Bukovskou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] fakticky bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o výživné na zletilého takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen s účinností od [datum] do [datum] plnit na výživu žalobce částku ve výši [částka] měsíčně splatnou k rukám žalobce vždy do 5. dne v měsíci předem.

II. Žalovaný je povinen s účinností od [datum] plnit na výživu žalobce částku ve výši [částka] měsíčně splatnou k rukám žalobce vždy do 5. dne v měsíci předem.

III. Žaloba se v části stanovení povinnosti žalovanému plnit na výživu žalobce s účinností od [datum] do [datum] ve výši [částka] zamítá.

IV. Žaloba se v části stanovení povinnosti žalovanému plnit na výživu žalobce s účinností od [datum] ve výši [částka] zamítá.

V. Nedoplatek výživného za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobce do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u [Anonymizováno] dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost plnit na jeho výživu částku [částka] měsíčně s účinností od [datum] do [datum] a s účinností od [datum] částku [částka] a povinnost uhradit dlužné výživné.

2. Usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla vyslovena místí nepříslušnost a věc byla po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v [adresa]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum], spis byl doručený Okresnímu soudu v [adresa] dne [datum].

3. Žalobce uvedl, že je synem žalovaného a dosud není schopen sám se živit, neboť se řádně připravuje na budoucí povolání prostřednictvím denního vysokoškolského studia na [Anonymizováno] [adresa] ([právnická osoba]), obor [název]. Studium zahájil v [Anonymizováno]. Navazuje jím na šestileté studium na Konzervatoři [adresa]. Od roku [Anonymizováno] žalobce bydlel v [Anonymizováno] u své [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), paní [jméno FO], a po nástupu na [právnická osoba] bydlí na vysokoškolských kolejích v [adresa]. V akademickém roce 2024/2025 studoval na základě stipendia ve [Anonymizováno] v [jméno FO]. V následujícím akademickém roce 2025/2026 bude studovat opět v [adresa]. Po rozchodu rodičů v roce 2016 zajišťovala žalobci péči zejména [Anonymizováno]), u níž žalobce bydlel. Finančně vypomáhala rovněž matka žalobce. Žalovaný se na výživě syna podílel pouze sporadicky. V předmětném období, tj. od [datum] doposud, přispěl žalovaný žalobci na výživu částkou pouze [částka] a do současné doby hradí žalovaný žalobci náklady na telefon. Od června 2022 na výživu žalovaný žalobci neposkytl ničeho. Žalobce má pravidelné měsíční životní náklady odpovídající jeho věku, zdravotnímu stavu a specifickým potřebám vyplývajícím z jeho studia v prokazatelné výši cca [částka], skutečné výdaje jsou ale vyšší.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť chování žalobce k žalovanému je zcela v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že nebyl seznámen s úmyslem žalobce studovat vysokou školu v [adresa], o tomto jej nikterak neinformoval, neptal se žalovaného na jeho finanční možnosti jej při studiu na vysoké škole finančně podporovat, toto si rozhodl žalobce sám bez sebemenší snahy o předání této informace žalovanému. Tímto chováním žalobce ve vztahu k žalovanému nadále pokračoval, kdy jej ani jedenkrát neinformoval o studijních výsledcích, nesdělil mu, zda úspěšně dokončil semestr, nesděloval mu své výdaje ani stipendia, dotace, možnosti brigád z oboru apod. Vztahy žalobce a žalovaného jsou dlouhodobě narušené, žalovaný se opakovaně pokoušel se žalobcem obnovit vztah, ale toto se dařilo pouze částečně a v určitých vlnách a většinou to vedlo pouze k výčitkám, urážkám a agresivnímu chování ze strany žalobce, případně projevům nemístných vulgarismů, což vyvrcholilo v listopadu roku [Anonymizováno], kdy intenzita útoků žalobce byla vyšší než v předchozích případech. Po incidentu, který proběhl v listopadu roku [Anonymizováno], kdy žalobce napadl žalovaného, a to takovým způsobem, že žalovanému rozbil dioptrické brýle, způsobil žalovanému drobná zranění na obličeji, přestal na žalobce výživné plnit, byť žalobci platil a stále platí tarif na telefonní služby. Žalobce si nikdy, a to již od konce studií na střední škole, nikterak neplnil ani elementární informační povinnost ve vztahu k žalovanému. Žalovaný se do tohoto incidentu z listopadu roku [Anonymizováno] snažil, pokud mu to finanční prostředky umožňovaly, poskytnout žalobci vše, aby se mohl věnovat tomu, co jej baví, avšak žalobce mu naopak za vše, co pro něj žalovaný udělal, neprojevoval ani elementární úctu a vděčnost, a to jednak svým chováním a dále rovněž ani tím, že by se při volbě studia ohlížel na to, zda jsou jeho rodiče schopni hradit náklady spojené s jeho studiem v jiném městě a s tím spojeným dojížděním, ubytováním a dalšími náklady, když byl ke studiu přijat rovněž ve městě, kde měl zcela zajištěny potřeby bydlení bez nutnosti dojíždění. Tato volba žalobce nemůže být přičítána k tíži žalovaného, jelikož tento neměl možnost se k tomuto jakkoli vyjádřit, naopak žalobce zcela nerespektoval životní úroveň žalovaného a spoléhal pouze na to, že i nadále budou téměř bezvýhradně plněna a finančně kryta jeho přání, což však již není ve finančních možnostech žalovaného. Z chování žalobce je zcela zřejmé, že tento ignoruje postavení žalovaného jako rodiče. Žalobce se k žalovanému nechová tak, jak lze legitimně očekávat od potomka k rodiči a neprojevuje vůči žalovanému ani elementární slušnost. Jediné, co od žalovaného očekává, je plnění vyživovací povinnosti.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Rodným listem bylo prokázáno, že žalobce se narodil dne [Datum narození žalobce], narozená [datum] a otec je žalovaný.

6. Účastníci shodně uvedli, že výživné žalobce nebylo soudně nikdy upraveno, vztah žalovaného s matkou žalobce skončil v roce [Anonymizováno] a od té doby žalobce žil u své [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], narozené [datum]. Vztahy žalobce a žalovaného nebyly a nejsou dobré. Žalobce svým vysokoškolským studiem navazuje na šestileté studium na Konzervatoři [adresa], kde studoval hru [Anonymizováno] [název]. Žalovaný žalobci na výživném uhradil v období 9-12/2021 a v období od ledna do dubna a v měsíci červnu 2022 celkem částku [částka], žalovaný hradí žalobci do současné doby telefonní provoz, od počátku rozhodného období do června 2022 přispěl na kurzy hry na [název] celkem [částka].

7. Žalobce od září roku 2022 do současné doby řádně studuje na [Anonymizováno] v [adresa] v prezenční formě studia bakalářského programu [Anonymizováno] [název], v akademickém roce 2024/2025 studoval stejný program na [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], jak vyplývá z rozhodnutí o přijetí a z potvrzení o studiu včetně údajů o programu a jednotlivých dosažených hodnocení.

8. Z potvrzení o platbě a z výpisů z účtu soud zjistil, že měsíční výdaje žalobce za ubytování v období 10-11/2022, 1/2023, 3/2023, 3-5/2023, 11/2023 a 2/2024 činily v průměru [částka], přičemž celkem uhradil [částka]. Dále se podává, že v období 7/2020, 8/2021, 11/2021, 1/2023, 3/2023, 5/2023, 1-2/2024, 4/2024 a 6-7/2024 zaplatil žalobce průměrně [částka] měsíčně za stravu, celkem uhradil [částka]. Za jízdné uhradil žalobce v 9/2022 částku [částka] jako roční jízdné (od [datum] do [datum]) ve městě [Anonymizováno] a dne [datum] jako roční jízdné (od [datum] do [datum]) ve městě [adresa], a dále v období 5/2020, 8-9/2021, 3/2023, 9/2024, 7/2024 a 1/2025 průměrně [částka] za měsíc a v období studia v [jméno FO] uhradil v období 9-12/2024 průměrně [částka] měsíčně, celkem pak [částka]. Měsíční náklady na hudební nástroj (potřeby) činily v období 5/2021, 9/2021, 6-7/2022, 11/2022, 7/2023 a 12/2024 průměrně [částka], celkem žalobce uhradil [částka], přičemž v 10/2024 a 12/2024 při zahraničním studiu zaplatil celkem [částka]. Náklady na oblečení zakoupené v období 11/2019, 6/2020, 6/2021, 2/2022, 9-10/2022, 12/2022, 1/2023, 12/2023, 6/2024 a 9/2024 činily průměrně [částka] měsíčně, celkem zaplatil [částka].

9. Z daňového přiznání žalobce za zdaňovací období 2019 se podává, že základ daně činil [částka] a daň po uplatnění slevy [částka], za zdaňovací období 2020 základ daně činil [částka] a daň po uplatnění slevy [částka], za zdaňovací období 2021 základ daně činil [částka] a daň po uplatnění slevy [částka] a za zdaňovací období 2022 základ daně činil [částka] a daň po uplatnění slevy [částka].

10. Z Potvrzení o zaplacení výživného ze dne [datum] podepsaného paní [jméno FO] se podává, že žalovaný hradil v období od září 2016 do listopadu 2022 měsíčně částku [částka] na výživné žalobce.

11. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že v období od září 2021 do června 2022 hradil na účet žalobce č. [č. účtu] výživné v celkové výši [částka].

12. Ze shodných tvrzení účastníků plyne, že žalovaný po celou rozhodnou dobu hradil žalobci platby za telefon. Z výpisů a přehledů plateb mobilního operátora T-Mobile se podává, že žalovaný uhradil v období září 2019 až březen 2025 celkem za žalobce částku [částka] bez DPH.

13. Z výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný uhradil dne [datum] a dne [datum] poplatek za odpad za žalobce v celkové výši [částka].

14. Z vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný vystudoval na Středním odborném učilišti spojů v Brně, kde se stal absolventem učebního oboru spojový mechanik se zaměřením na sdělovací sítě.

15. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost dne [datum] pod identifikačním číslem osoby [Anonymizováno]. Předmětem podnikání byla [Anonymizováno], přičemž od [datum] zahájil podnikání, jehož předmětem byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jednalo se o následující činnosti: poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, dále provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody, přípravné a dokončovací stavební práce, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí, provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti, poskytování technických služeb. Od [datum] začal žalovaný podnikat také v činnosti prodeje kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Provozovna je na adrese [adresa] a na adrese [adresa].

16. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2019 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji [částka], úhrn slev na dani [částka], daňové zvýhodnění na vyživované dítě [částka], hmotný majetek [částka], pohledávky včetně poskytnutých úvěrů a zápůjček [částka] a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

17. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2020 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji -[částka], úhrn slev na dani [částka], daňové zvýhodnění na vyživované dítě [částka], hmotný majetek [částka], pohledávky včetně poskytnutých úvěrů a zápůjček [částka] a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

18. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2021 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji [částka], úhrn slev na dani [částka], daňové zvýhodnění na vyživované dítě [částka], hmotný majetek [částka], pohledávky včetně poskytnutých úvěrů a zápůjček [částka] a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

19. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2022 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji [částka], úhrn slev na dani [částka], hmotný majetek [částka], a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

20. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2023 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji [částka], úhrn slev na dani [částka], hmotný majetek [částka], a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

21. Z daňového přiznání žalovaného (druh činnosti – fitcenter) za zdaňovací období 2024 se podává, že příjmy byly ve výši [částka], výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji -[částka], úhrn slev na dani [částka], hmotný majetek [částka], pohledávky včetně poskytnutých úvěrů a zápůjček [částka] a dluhy včetně přijatých úvěrů a zápůjček [částka].

22. Výpisem z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa] bylo prokázáno, že žalobce je uveden jako výlučný vlastník uvedené nemovitosti, a to pozemku p. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. [Anonymizováno] – stavba pro rodinnou rekreaci, přičemž na nemovitosti vázne zástavní právo zřízené na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k věcem movitým č. [Anonymizováno] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] spořitelnou, a.s. jakožto zástavním věřitelem. Výpisem z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa], bylo prokázáno, že žalobce je uveden jako spoluvlastník uvedené nemovitosti, a to pozemku p. č. [hodnota] – orná půda, přičemž výše jeho spoluvlastnického podílu činí id. . Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným, jakožto prodávajícím, a manželi [Anonymizováno] a [jméno FO] plyne, že předmětem koupě byly nemovité věci ve vlastnictví žalovaného zapsané na LV [Anonymizováno] pro obec a k. ú. [adresa], přičemž kupní cena byla sjednána na částku [částka].

23. Z pracovní smlouvy č. [Anonymizováno] se podává, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. dne [datum] pracovní smlouvu na pozici [Anonymizováno]. Nedílnou součástí se stala Smlouva o měsíční mzdě účinné od [datum], ze které plyne, že měsíční příjem žalovaného činil [částka] s možností mimořádné odměny. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že v období od prosince 2023 do června 2024 obdržel na vyplacené mzdě celkem [částka], průměrně [částka] měsíčně.

24. Z lékařských zpráv plyne, že žalovaný od června 2024 pravidelně navštěvuje lékaře z důvodu trvajících bolestí levého ramene. Ze zprávy vyhotovené ve Fakultní nemocnici u sv. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný měl být přijat dne [datum] na [právnická osoba] kliniku z důvodu plánované operace. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] plyne, že žalovaný byl neschopen práce od [datum]. Ze sdělení žalovaného plyne, že tato pracovní neschopnost byla ukončena ke dni [datum].

25. Z potvrzení o vyplacených dávek nemocenského pojištění se podává, že dávky byly žalovanému vypláceny v období od [datum] do [datum], celkem obdržel [částka], průměrně [částka] měsíčně. Z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] plyne, že žalovanému byla přiznána dávka sociální podpory, a to příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně ode dne [datum], následně došlo ke snížení výše dávky ode [datum] na částku [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že za období od října 2024 do dubna 2025 činil příspěvek průměrně [částka].

26. Z rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne [datum] se podává, že žalovaný dlužil na pojistném celkem [částka] + penále ve výši [částka], přičemž na základě jeho žádosti mu bylo povoleno uhradit tuto částku v měsíčních splátkách. Ze splátkového kalendáře č. [hodnota] [Anonymizováno] vyhotoveného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky plyne, že žalovanému bylo umožněno hradit dlužné pojistné ve výši [částka] v 24měsíčních splátkách a ze splátkového kalendáře č. [hodnota] [Anonymizováno] se podává, že žalovaný dluží na pojistném částku [částka], kterou je povinen uhradit v 17měsíčních splátkách po [částka]. Ze zprávy [právnická osoba] plyne, že žalovaný uhradil v rámci splátkového režimu ke dni [datum] celkem [částka]. Současně soud zjistil, že žalovanému vznikl dluh na pojistném za rok 2023 v celkové výši [částka] a na dlužných zálohách [částka], celkem tedy [částka], na penále dluží [částka].

27. Ze smlouvy o zemědělském pachtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. smlouvu, na jejímž základě se společnost [právnická osoba]. zavázala platit žalovanému pachtovné (za pozemek p. č. [hodnota] – orná půda, přičemž výše spoluvlastnického podílu žalovaného na této nemovitosti činí id. ), a z výpisu z účtu žalovaného plyne, že v roce 2023 mu byla uhrazena částka [částka] a v roce 2024 částka [částka].

28. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], jehož majitelem je žalovaný plyne, že v období od prosince 2020 do května 2025 hradil měsíčně částku [částka] na účet [jméno FO] pyramidy, přičemž se jednalo o finanční prostředky půjčené pro účely podnikání. V období od roku 2020 do roku 2024 hradil ročně pojištění na nemovitost v průměrné výši [částka], za připojení k internetu platil od března 2023 do května 2025 průměrně [částka] měsíčně. V rozmezí od dubna 2020 do května 2025 hradil žalovaný měsíčně v průměru [částka] měsíčně za splátky na hypotéku.

29. Z faktury č. [hodnota] vystavené dne [datum] společností [právnická osoba]. plyne, že žalovanému vznikl za období od [datum] do [datum] nedoplatek za odběr elektřiny ve výši [částka], z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] se podává, že žalovanému vznikl za období od [datum] do [datum] nedoplatek ve výši [částka], z faktury č. [hodnota] vystavené dne [datum] se podává, že žalovanému vznikl za období od [datum] do [datum] nedoplatek ve výši [částka], z faktury č. [hodnota] dne [datum] plyne, že žalovanému vznikl za období od [datum] do [datum] přeplatek [částka] a z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému vznikl za období od [datum] do [datum] nedoplatek ve výši [částka]. Z faktury za plyn vystavené dne [datum] společností [právnická osoba]. plyne, že žalovanému vznikl nedoplatek ve výši [částka]. Z dopisu ze dne [datum] zaslaném žalovanému se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky [částka] za dodávky plynu, přičemž byl současně upozorněn, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, bude mu plynoměr demontován.

30. Ze sdělení [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum] plyne, že žalovaný byl od [datum] do [datum] vlastníkem/provozovatelem automobilu tovární značky [jméno FO]-[jméno FO], RZ [SPZ] v současné době je zapsán jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu tovární značky [jméno FO]-[jméno FO], RZ [SPZ].

31. Z listiny označené jako Výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] zhotovené společností [právnická osoba]., se podává, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky plynoucí z úvěrové smlouvy v celkové výši [částka] nejpozději do [datum].

32. Z regionální statistiky ceny práce pro Jihomoravský kraj soud zjistil průměrnou hrubou měsíční mzdu na pozici montážní dělník elektrických, energetických a elektronických zařízení, přičemž v roce 2019 byla průměrná měsíční hrubá mzda ve výši [částka], v roce 2020 ve výši [částka], v roce 2021 ve výši [částka] a v roce 2022 ve výši [částka].

33. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že je matkou žalobce a spolu s žalovaným žili 20 let, rozešli se v roce 2016. [adresa] lety se znovu provdala, přičemž se současným manželem společně hospodaří a žijí v domě, jež vlastní manžela svědkyně, který stále splácí hypotéku. Svědkyně dále uvedla, že vyživovací povinnost má pouze vůči žalobci, kterému pravidelně od roku 2019 hradí měsíčně určitou částku, nejprve [částka], přičemž částky se postupně zvyšovaly podle jejich příjmů a poslední rok mu posílá [částka] měsíčně na účet, případně mu na žádost poskytne finanční prostředky podle potřeb žalobce (např. na oblečení). V roce 2021 mu poskytla [částka] na kurz hraní na [název]. Od roku 2016 chodíval žalobce na brigády spočívající v hraní v orchestru, kde si vydělal pár stokorun, aktuální příjmy žalobce jí známy nejsou. Žalobce žije u matky žalovaného z důvodu svého studia, na tomto se dohodli již při rozchodu svědkyně s žalovaným. S matkou žalovaného neudržuje žádný kontakt, od doby, kdy u ní žalobce bydlí, ji viděla osobně jen jednou v roce 2024, když stěhovali věci žalobce do [Anonymizováno], není a nebyla s ní ani v žádném telefonickém kontaktu, její péči o žalobce hodnotí pozitivně s tím, že je obětavá. Svědkyně soudu sdělila, že vztah mezi žalobcem a žalovaným je v současné době špatný, přičemž problémy začaly vznikat v období, kdy žalovaný každý večer opouštěl rodinu, jelikož začal jeho poměr s paní [jméno FO], se kterou trávil svůj čas a synovi se nevěnoval s čímž se žalobce špatně vyrovnával, protože ho žalovaný jakožto otec zklamal a zradil. Na konci roku 2016 vyměnil žalovaný zámky od domu a od té doby žalobce nemohl vstoupit do svého domova. Poněvadž se od rozchodu s žalovaným nestýkala, nebyla nikdy svědkem nějaké hádky mezi účastníky. Žalovaný se nesnažil žalobce kontaktovat, bylo to spíše naopak, kdy se chtěl žalobce stýkat se svým otcem. Dále ale uvedla, že nebyla přímo svědkem snažení žalobce navázat kontakt s žalovaným. Žalobce jí pouze sděloval, co se děje, například když chtěl zajet domů, ale nebyl tam vpuštěn. Svědkyně vypověděla, že se s žalobcem o žalovaném nebaví, jelikož jim tolik ublížil a bavit se o něm nechtějí, chtějí ho hodit za hlavu, řeší spolu převážně školu a baví se o zájmech žalobce. Žalobce nyní studuje ve [Anonymizováno], kde občas chodí na hudební koncerty, volají si jednou za týden a není jí známo, že by o letošních prázdninách byl na území České republiky. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako bezprostřední, věrohodnou, odpovídala na otázky spontánně, přičemž spolu navzájem korespondují a tvoří logický celek.

34. Z potvrzení zaměstnavatele svědkyně (matky žalobce) vyplývá, že její příjmy byly v období od září 2019 do ledna 2025 průměrně ve výši [částka] čistého měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele manžela svědkyně (matky žalobce) vyplývá, že jeho příjmy byly v období od srpna 2023 do prosince 2023 průměrně ve výši [částka] čistého měsíčně, v roce 2024 průměrně ve výši [částka] čistého měsíčně a v lednu 2025 jeho příjem činil [částka].

35. Z účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že vztahy mezi žalobcem a žalovaným jsou po celé rozhodné období špatné, jelikož žalobce mu neustále vyčítá, že jej nechal hospitalizovat v [název]. Když se spolu poté ještě stýkali, žalobce na něj útočil, vulgárně mu nadával, např. o něm řekl, že je „čurák“ a „hajzl“, došlo i k fyzickému napadení v roce [Anonymizováno]. Žalovaný se mnohokrát pokusil o obnovení vztahu se synem, i za pomoci své matky, u níž žalobce bydlí. Žalovaný telefonicky kontaktoval žalobce, snažil se s ním mluvit o předešlé hospitalizaci, vysvětlit mu situaci, avšak tato snaha k ničemu nevedla. Od roku 2019 do roku 2022 žalovanému pravidelně hradil [částka] měsíčně, přispíval na náklady spojené s hraním na [název], kupoval mu dárky či oblečení. Od června 2022 po slovním i fyzickém napadení ze strany žalobce, platit přestal, žalobci však i nadále hradí telefonní služby, žádné jiné pravidelné finanční prostředky mu neposílá. Od té doby se viděli jen párkrát u matky žalovaného, jelikož žalovaný se po napadení žalobci snažil vyhýbat. Žalobce jej neinformoval, na jakou vysokou školu se hlásí ani na kterou byl přijat, jaké jsou jeho studijní výsledky, vše se dozvěděl od své matky. Ohledně majetkových poměrů žalobce uvedl, že je mu známo, že má bitcoinový účet, který mu ukazoval v roce 2020 či 2021, chodil pravidelně na brigády, kdy hrál na [název]. Dále žalovaný sdělil, že v roce 2017 prodal svoji nemovitost ve [adresa] za částku [částka], přičemž z těchto finančních prostředků průběžně hradil i náklady spojené s podnikáním, přičemž v důsledku špatné finanční situace chce v budoucnu svoji živnost zrušit. V době covidové krize, kdy podnikání nemělo téměř žádný příjem si hledal i jiné práce, následně začal pracovat ve společnosti [právnická osoba]., od ledna 2025 aktivně hledá novou práci, zejména v oboru svého vyučení. Dne [datum] mu skončila pracovní neschopnost, i když jeho zdravotní stav není pořád zcela v pořádku. Z podnikání má stále nějaký hmotný majetek, zejména vybavení provozoven, kdy se jedná například o váhu in body, vybavení kuchyně. V současné době vlastní jediný osobní automobil [jméno FO] vyrobený v roce 2006. Žalovaný uvedl, že není schopen řádně plnit své závazky, tudíž mu vznikají dluhy za neplacení hypotéky, půjčky, rovněž má dluh na sociálním a zdravotním pojištění. Měsíční splátka za hypotéku byla před půl rokem zvýšena z [částka] na [částka] měsíčně, přičemž v prodlení je nyní se 3 splátkami. Soud hodnotí výpověď účastníka jako přesvědčivou, pravdivou a věrohodnou, která tvoří logický celek, přičemž informace poskytnuté účastníkem se shodují rovněž se skutečnostmi zjištěnými z listinných důkazů.

36. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti důležité pro právní posouzení věci.

37. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

38. Jak vyplývá z komentářové literatury vyživovací povinnosti dlužníka (povinného) tak odpovídá právo (pohledávka) na plnění v podobě výživného, jež svědčí druhé straně závazku, věřiteli (oprávněnému). Sama vyživovací povinnost, vyplývající ze závazku, představuje dlužníkovu povinnost něco dát (např. peníze formou opakovaných dávek) nebo něco konat (např. určitým způsobem zaopatřovat) anebo i něco strpět (např. bydlení studujícího dítěte) či něčeho se zdržet (kupř. větších vydání za dovolenou nebo luxusní vůz apod. na úkor dítěte). Jedná se o zvláštní druh plnění ve smyslu soukromého práva. Pojem „výživné“ je v souladu s jeho účelem totiž zapotřebí chápat ve významu, který není odvozen od pouhé „výživy“, ani zdravé. Význam pojmu „výživné" je širší. Kromě výživy v užším (pouze jazykovém) slova smyslu obsahuje zásadně celkové zaopatření ve vazbě na jednotlivé druhy výživného. Lze proto říci, že pojem výživného je třeba chápat ve významu zajištění živobytí jiného člověka (věřitele, oprávněného, vyživovaného), což odpovídá nejen povaze výživného jako plnění, ale též účelu zákona. S ohledem na účel institutu jde o zabezpečování všech odůvodněných potřeb věřitele (oprávněného), vždy ve vazbě na schopnosti, možnosti a majetkové poměry dlužníka (povinného) a druh vyživovací povinnosti. Jedná se tedy nejen o uhrazování výživy v užším slova smyslu, ale i o uspokojování ostatních hmotných (ošacení, hračky, zdravotní pomůcky, školní potřeby a další věci pro vzdělání, kroužky, sport) či nehmotných potřeb (vzdělání, včetně školného, kulturní a duševní rozvoj) a potřeby bydlení oprávněných apod, tedy jde i o poskytování jiných hodnot a faktické péče. Plněním vyživovací povinnosti je i poskytování bydlení, neboť právo děti bydlet u rodičů vyplývá z rodinných vztahů a z povinnosti starat se o děti, které nejsou schopny samy se živit. Pod pojmem živit se je zahrnuta i potřeba bydlení. Mezi naturální plnění lze zahrnout i nákupy potřebných věcí, kupř. sportovních potřeb, hudebních nástrojů, poskytování živočišných nebo rostlinných produktů např. u zemědělců atp. Tyto formy plnění vyživovací povinnosti mají mimořádný význam, rozhoduje-li soud o výživném pro dítě i za dobu minulou a o nedoplatku na výživném takto vzniklém hodnota těchto naturálních plnění by mela být zohledněna a od dlužné částky odečtena. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Právo na výživné představuje právo, které vzniká, jsou-li naplněny zákonné předpoklady, bez dalšího. (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024).

39. Jak vyplývá z ustálené judikatury, samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný, nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb. Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatné uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí. V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia, jímž může být i studium na střední škole, které brání zcela nebo částečně tomu, aby se zletilé dítě živilo samo. V tomto smyslu by však nemělo jít o studiem samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. Rodiče jsou odpovědni za všestranný rozvoj svých dětí, a z toho také plyne, že jsou povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj své obživy právě v takovém oboru, pro který má schopnosti a nadání a v němž se může náležitě uplatnit. Je však vždy důležité, aby se obecné soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životni potřeby prací (srov např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10, nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 2623/09 či usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. I. ÚS 802/22, jež jsou, stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu veřejnosti dostupné na internetových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz).

40. Podle občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o. z.).

41. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 o. z.).

42. Z komentářové literatury vyplývá, že základním předpokladem vzniku vyživovací povinnosti samé je totiž u oprávněného stav odkázanosti, tedy objektivně odůvodněná neschopnost oprávněného se sám živit (§ 911 o. z.), zákonem reflektovaný rodinněprávní poměr (§ 910 o. z.), jakož i soulad s imperativem dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.). Soud posuzuje kritéria relevantní pro stanovení výše (rozsahu) výživného v konkrétním případě. V souladu s dosavadními předpisy a výkladovou praxí jsou zásadně posuzována tato zákonná hlediska na straně oprávněného, a to jeho odůvodněné potřeby a majetkové poměry a na straně povinného schopnosti, možnosti a jeho majetkové poměry. Při stanovení výše výživného jsou tedy obecné soudy povinny vycházet především z odůvodněných potřeb oprávněného a současných majetkových poměrů povinného. Odůvodněné potřeby oprávněného mají být kryty v plném rozsahu, jsou-li odůvodněné. Půjde proto nejen o běžné denní potřeby oprávněného (bydlení, zdravotní pomůcky, sportovní a kulturní vyžití), reflektující jeho životní situaci, ale také o jeho odůvodněné potřeby mimořádné (související kupř. s profesním postavením). Dále je třeba zkoumat zejména, zda oprávněný vlastní nějaký majetek způsobilý saturovat jeho odůvodněné potřeby (neměl by přitom být bez dalšího nucen majetek prodávat), pobírá pravidelný příjem, který však nestačí pokrýt jeho odůvodněné potřeby (důchody, sociální příspěvky aj.), a/nebo má příjem mimořádně vyšší (výhra, zisk z prodeje majetku, příjem z brigády či sezónního zaměstnání), který ale nevede k dlouhodobému efektivnímu zajištěni odůvodněných potřeb oprávněného pro svou nepravidelnost. Na straně povinného se zkoumají schopnosti jako subjektivní vlastnosti plynoucí z jeho fyzických i psychických dispozic, zdravotního stavu, osobnosti anebo získaných vědomostí a zkušenosti je rozhodné nejen to, čeho je povinný skutečně schopen, ale také čeho by schopen být mohl, pokud by se řádně přičinil, jeho možnosti jako okolnosti objektivní povahy, které v zásadě nemá povinný jak ovlivnit, a majetkové poměry, zde budou relevantní zejména skutečnosti získané z daňového přiznání, přičemž pouze hledisko příjmové se nejeví jako dostatečné zejména v situacích, kdy povinný dokládá nepatrný příjem, ačkoliv jeho skutečné majetkové poměry hovoří o opaku, pak je relevantní i hledisko tzv. výdělkové potenciality povinného.

43. K potencionálním příjmům, kterých povinný nedosahuje, by měly soudy přihlížet toliko podpůrně, zejména jeví-li se současné majetkové poměry povinného pro účely výživného nedostatečným. Kritérium majetkové potenciality nemá být uplatňováno mechanicky tak, že se výše výživného má vždy odvíjet od toho, kolik by rodič mohl pobírat při plném využití svých možností a schopností. Soudy musí vycházet především z odůvodněných potřeb oprávněných a majetkových poměrů povinných, přičemž ke zkoumání, zda je v možnostech povinného svou majetkovou situaci zlepšit, mají soudy přistoupit až v případě, že se současné majetkové poměry povinného jeví nedostatečnými (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2324/17).

44. Pojem životní úroveň je literaturou i judikaturou vykládán jako určitý stupeň uspokojováni životních, tj. hmotných i duševních potřeb subjektu, v úzkém vztahu k dalším faktorům. Je to ve své podstatě kategorie socioekonomická, nikoliv právní, i když ji nelze zužovat jen na ryze ekonomické (míněno jasně kvantifikovatelné) vyjádření. Má i celou řadu svých kvalitativních indikátorů. Zahrnuje v sobě především úroveň stravování, oblékání, bydlení, vzdělávání a kultury, zdravotní, případně sociální péče atp. Životní úroveň rodičů tak souvisí úzce s jejich celkovými majetkovými poměry. Pro účely zjištění životní úrovně rodičů je proto třeba zohlednit nejen faktickou stránku jejich příjmů, nýbrž je nutno brát zřetel i k celkové hodnotě a rozsahu jejich movitého a nemovitého majetku, a rovněž i způsobu jejich života, který v posuzované době vedou (srov nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 527/06, či ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 299/06). Jak v případě shodné životní úrovně, tak slušné výživy jde spíše o ekonomické ukazatele, ale z hlediska výživného nejen o ně. Mělo by jít o celkovou materiální, ale i duchovní úroveň na straně povinného i oprávněného. Lze uzavřít, že by měla být zásadně shodná, resp. alespoň přibližně shodná (absolutní shodu vyvozovat nelze) míra uspokojování potřeb v oblasti základních životních potřeb, jako je strava, oblečení, obuv, bydleni atp., ale také shoda v kulturním vyžití, v možnostech cestování, vzdělání a následném pracovním uplatnění, v možnostech sportovního a jiného obdobného vyžití, shoda v zajištění úrovně zdravotní a sociální péče a také shoda v možnostech získávání a faktickém vytváření úspor.

45. Nutno zdůraznit, že dle výše uvedených kritérií soud zkoumá poměry u obou rodičů, neboť oba mají vůči dítěti zákonnou vyživovací povinnost, bez ohledu na to, jakou formou ji plní. Podmínky pro plnění vyživovací povinnosti jednoho rodiče vždy zásadním způsobem ovlivňují pozici druhého rodiče a vztahují se nejen k osobě druhého rodiče, ale i jeho manžela nebo partnera, pokud s ním sdílí rodinnou domácnost.

46. Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 o. z.).

47. K souladu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. pak ustálená judikatura stojí na závěrech, že dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výživného podle § 96 odst. 2 ZOR je spjat s jednáním osoby, která se přiznání výživného domáhá, a nikoliv s jednáním osob jiných, ať již povinných, tj. těch, vůči kterým směřuje nárok na plnění vyživovací povinnosti, anebo osob třetích. V případech rozhodování o přiznání či nepřiznání výživného přitom soud hodnotí to, jak dané chování zletilého posuzuje společnost jako celek. Tedy nikoli pouze jednotlivec (rodič), neboť to, co se jeví jednomu člověku jako chování v souladu s dobrými mravy, může druhý člověk posuzovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte, nejčastěji studujícího, které by se mohlo s ohledem na svůj věk již starat o sebe samo, ale z důvodu přípravy na své budoucí povolání není schopno se samo živit, posuzuje soud nejen chování zletilého ke svým rodičům, ale i chování rodičů ke zletilému dítěti. Důvod, proč soud posuzuje i chování rodičů k jejich zletilému dítěti, pro výživné zletilého, je ten, že chování dítě v rozporu s dobrými mravy (například násilné, vulgární či neuctivé) může pramenit právě z předchozího jednání rodičů. Tedy může být pouhou reakcí ze strany zletilého dítěte na přístup rodičů k němu, a to ať již k němu docházelo v minulosti či takové jednání rodičů přetrvává do doby rozhodování o výživném. V takovýchto případech soud zpravidla nepovažuje jednání zletilého za natolik závažné, aby jeho rodičům nestanovil vyživovací povinnost. Ovšem typickým důvodem pro snížení, či v těch nej závažnějších případech zánik či nepřiznání výživného zletilému dítěti, je právě skutečnost, že bez návaznosti na nevhodné chování rodičů, zletilý neprokazuje svým rodičům či jednomu z nich onu dostatečnou úctu, respekt, projevuje násilí a aroganci, a to když se takovéto jednání zcela vymyká běžnému žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči (k tomu blíže např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 606/04, či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 10 Co 976/2005).

48. Promítnuto do poměrů projednávané věci současné studium žalobce lze označit jako účelné a řádné nesoucí znaky soustavnosti a cílevědomosti, neboť studijní program, jehož posluchačem je žalobce, mimo jiné navazuje na předchozí středoškolské vzdělávání, a přihlíží i ke koníčkům žalobce. Studium žalobce je řádné a jistě žádoucí, neboť si zvyšuje kvalifikaci a zlepšuje své postavení do budoucna trhu práce, lze na rodičích požadovat, aby vynakládali peněžní prostředky formou výživného, které budou jednoznačně přispívat k osobnímu rozvoji jejich dítěte v jeho přípravě na budoucí povolání, úkolem rodičů své děti ve studiu podporovat, byť v této věci ostatní vazby mezi žalobce a žalovaným nefungují. V posuzované věci žalobce podle skutkových zjištění studuje na škole vyššího typu a zároveň si zde prohlubuje vzdělání a budoucí kvalifikaci v oblasti hry na hudební nástroj, za situace, kdy se již dříve na konzervatoři totožnému oboru věnoval. Bez zásadního významu je tak přesvědčení žalovaného, že vedlejší účastník mohl svou kvalifikaci zvyšovat na jiné vysoké škole, podstatné je, zda žalobce věcně, nikoliv formálně zvyšuje svou kvalifikaci na jím zvolené škole, ne zda by tak mohl činit za obdobných podmínek na jiné vysoké škole. Nemůže být tedy sporu o tom, že žalobcovo studium na vysoké škole je určeno k tomu, aby měl vyhlídku na lepší pracovní uplatnění v oboru, je namístě preferovat zájem na zvýšení kvalifikace žalobce. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že jej měl žalobce o studiu informovat, byť by to při optimálně fungujících vztazích mezi rodičem a dítětem bylo standardní, existence vyživovací povinnosti na takové informaci vyživované osoby není závislá, neexistuje obecná informační povinnost dítěte směrem k rodiči. Pokud vzájemná komunikace mezi ním a jeho synem neprobíhala, žalovaný si mohl vlastní aktivitou informaci o studiu syna zajistit, což i učinil a nutno konstatovat, že v této oblasti nezůstal vzhledem k velice vyhroceným vztahům mezi účastníky laxní, a i nadále projevuje zájem o život svého syna. Nicméně lze podotknout, že soud nepřehlíží, že volba studia vysoké škole v jiném městě, než má žalobce bydliště je finančně jistě náročnější a žalobci na tomto místě lze vytknout například tu skutečnost, že argumentuje zvýšenými náklady na svoje studium v odlišném městě od svého bydliště a zároveň jako doklad o odůvodněných potřebách předkládá roční vyúčtování cestování městskou hromadnou dopravou za stejné období ve městě [Anonymizováno] i ve městě [adresa], toto neekonomické smýšlení žalobce pak nemůže být k tíži žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud shledává, že studium žalobce není samoúčelné a žalobce splňuje kritérium neschopnosti sám se živit, tedy vlastním přičiněním samostatně uspokojovat všechny své potřeby. Je pravdou, že žalobce od roku 2019 do roku 2022 vykazoval příjmy, tyto příjmy byly z brigád žalobce a ze správy jeho majetku, nicméně bylo zjištěno, že výše těchto příjmů je minimální. Za situace, kdy je žalobce studentem denního studia po něm nelze spravedlivě požadovat, aby veškerý volný čas (myšleno čas, kdy není přítomen ve škole) věnoval pouze výdělečné činnosti, a soud odmítá sankcionovat žalobce za to, že chodil na brigády, ze kterých si saturoval své náklady na život, které se ve světle argumentace žalovaného mohou jevit jako náklady na vyšší životní standard žalobce, a pokud by soud odmítal stanovit výživné s ohledem na skutečnost, že si žalobce našel brigády, při kterých si byl schopen vydělat si finanční prostředky nadto v ne příliš vysoké výši (cca průměrně v daném období [částka] měsíčně), došlo by ke zcela evidentnímu nedůvodnému zvýhodnění žalovaného zcela popírající jeho vyživovací povinnost, neboť to jsou rodiče, kteří mají vytvořit svým dětem ideální podmínky pro klidné studium a přípravu na budoucí povolání a mají zajistit, aby děti měly dostatek času na klidné studium, a to právě formou dostatečného výživného.

49. V řízení bylo prokázáno, že žalobce má odůvodněné potřeby vzhledem ke svému věku, studiu, svým zájmům a výdaje na tyto potřeby v přiměřené výši, nemá zvýšené výdaje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, v rozhodném období let 2019 až 2022, kdy studoval střední školu, bydlel u své babičky (matky žalovaného), měl přiměřené náklady na zajištění dopravy, jídla či svých zájmů. V dané době to byla především právě babička, která osobně pečovala o žalobce, matka žalobce přispívala žalobci měsíčně cca [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [částka] měsíčně a žalovaný hradil výživné žalobci [částka] měsíčně k rukám babičky (své matky) a zároveň se podílel občasnými platbami přímo k rukám žalobce (dle shodných tvrzení v celkové výši [částka]), dále přispíval na náklady spojené s hudebním vzděláním žalobce (dle shodných tvrzení v celkové výši [částka]), hradil žalobci náklady na provoz telefonu. Žalobce nemá žádný vlastní majetek, se kterým by mohl disponovat a zcela saturovat své životní potřeby, jeho příjmy byly v omezené výši, přičemž částečně tvořili i příjem z pronájmu nemovitosti, kterou mu do správy svěřila jeho babička. Žalobce od roku 2022 studuje vysokou školu v denním programu, dojíždí do [Anonymizováno], jeden rok pak studoval ve [Anonymizováno], jeho životní náklady tak přirozeně vzhledem k životní etapě a věku žalobce vzrostli, a vykazují zejména vyšší náklady na dopravu a bydlení, nicméně nikoliv v nepřiměřené výši, náklady na ubytování na vysokoškolských kolejích byly doloženy v průměru cca [částka] měsíčně, v době, kdy studoval žalobce ve [Anonymizováno] pak v průměru cca [částka] měsíčně. Náklady na dopravu žalobce pak byly v celém rozhodném období doloženy v celkové výši [částka] měsíčně, s tím, že žalobce dokládá platby za dopravu v rámci jízd [adresa] a dále jako roční jízdné po městě [Anonymizováno] v roce 2021 a za období září 2022 až září 2023 pak roční jízdné městskou hromadnou dopravou v [adresa] [adresa]. Pokud se týká nákladů za cestování v době, kdy žalobce studoval ve [Anonymizováno], v celkové výši [částka], jsou pak tvořeny po většinou za dopravu do České republiky a zpět. Z výpisů z účtu se podává, že na dopravu i ubytování občasně přispěla i matka žalobce, stejně tak i na náklady na stravu a ošacení, které soud neshledává v nepřiměřené výši vzhledem k věku žalobce. Žalobce vykazuje větší výdaje v souvislosti s oborem svého vzdělání, má vyšší náklady na rozvoj svého vzdělání a na nákup a údržbu hudebního nástroje, v rozhodném období v prokázané celkové výši cca [částka], dále navštěvuje koncerty.

50. Žalovaný v rozhodném období vykazoval příjmy ze své podnikatelské činnosti, a to v letech 2019 až 2021 v nulové výši, v letech 2022 až 2024 průměrně měsíčně cca [částka], v roce 2024 pak ze zaměstnaneckého poměru, a to za období prosinec 2023 až červen 2024 průměrně měsíčně [částka] čistého, byl příjemcem dávek nemocenského pojištění v období červenec 2024 až červen 2025 průměrně měsíčně [částka], byl příjemcem příspěvku na bydlení od října 2024 do dubna 2025 průměrně měsíčně [částka]. Žalovaný vykazuje výdaje z nájmu podnikatelských prostor, splátek hypotéky, bydlení, pojištění nemovitosti a pravidelných odvodů v průměrné měsíční výši cca [částka]. Nejvyšší dosažené vzdělání žalovaného je střední s maturitou, obor elektrikář – montážník, na uvedené pozici byl v roce 2024 zaměstnaný. Dle vyjádření žalovaného nedostatečné příjmy z podnikání pak saturoval příjmem z prodeje domu v jeho vlastnictví ve [adresa], kdy kupní cena činila [částka]. Žalovaný žije sám v nemovitosti, která je v jeho vlastnictví, jedná se o zrekonstruovaný objekt o dispozicích běžného rodinného domu, rekonstrukci hradil formou zástavy k nemovitosti, splátky hypotéky činí cca [částka] měsíčně. Žalovaný vlastní 19 let starý osobní automobil. Žalovaný v současné době dluží za platby na pravidelných odvodech a dále má tři splátky hypotéky po splatnosti. Již není v pracovní neschopnosti a aktivně hledá zaměstnání. K jeho zdravotnímu stavu bylo zjištěno, že byly důvodem jeho pracovní neschopnosti, k trvalým následkům, případně zdravotním obtížím, které by mu v současné době nedovolily plnou pracovní náplň vzhledem k jeho vzdělání, nebylo ničeho prokázáno.

51. V daném případě je při stanovení rozsahu výživného nutno vycházet z poměrů žalovaného, a to za celé rozhodné období let 2019 až 2025, je nutné přihlížet k celkové hodnotě movitého i nemovitého majetku, ale také ke způsobu života, k životní úrovni osob, k výživě povinných. Žalovaný vlastní rodinný dům, ve kterém žije sám a využívá jej k bydlení, je spoluvlastníkem zemědělského pozemku, který je propachtován, příjmy z této nemovitosti jsou v minimální výši (ročně cca [částka]), žádný jiný další nemovitý majetek nemá a nebylo zejména z údajů zástavní smlouvy z roku 2015 zjištěno, že by rodinný dům byl nějakým způsobem výrazně nadstandardní, nadto je tato nemovitost evidovaná jako stavba pro rodinnou rekreaci. K tomuto majetku samozřejmě bylo přihlédnuto, avšak nikoli v té rovině, že by bylo povinností žalovaného tento majetek prodat proto, aby byly uspokojeny potřeby žalobce. Pouze v extrémních případech platí, že pokud není rodič schopen ze svých nízkých příjmů platit stanovené výživné odpovídající odůvodněným potřebám dětí, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, a ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 511/05). Soud na tomto místě nehodnotí, zda by měl žalovaný předmětnou nemovitost prodat v souvislosti s žalovaným deklarovanou špatnou finanční situací, je jen jeho věcí, jakým způsobem bude hradit své závazky, povinnosti žalovaného jako rodiče je ale přizpůsobit svůj příjem zejména s ohledem na primární závazek plnění vyživovací povinnosti ke svému dítěti, ekonomické zájmy rodiče pak nesmějí být na újmu vyživovaného dítěte. Způsob života je dán bydlením, zájmovými aktivitami, koníčky, způsobem trávení dovolené. Platí totiž to pravidlo, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů (nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. ÚS 1356/16). V daném případě nebylo zjištěno, že žalovaný vynakládá prostředky na jiné aktivity, např. zájmové, na dovolené apod, ostatně žalobce ničeho takového nenamítal.

52. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že se soud z dále uvedených důvodů neuchýlil k aplikaci ustanovení § 916 o. z. Podle mínění soudu je totiž namístě aplikovat tímto ustanovením obsaženou dispozici pouze za předpokladu, že v řízení vyplynou důvodné pochybnosti o tom, že povinný soudu sděluje úplné informace o veškerých svých příjmech, tedy jen v případě, že hrozí důkazní stav non liquet. Jakkoli bylo poněkud složitější procesně korektním způsobem od žalovaného zjistit, jakými průměrnými příjmy disponuje, dospěl soud k závěru, že žalovaný svým zákonným povinnostem, jde-li o sdělení zdrojů a výše příjmů, dostál. Žalovaný jasně označil své příjmy a svůj majetek, vlastnictví téměř 20 let starého osobního automobilu nelze považovat za nadstandardní, vlastnictví objektu k bydlení je přitom jedinou v řízení prokázanou indicií toho, že by žalovaný mohl mít vyšší než průměrnou životní úroveň, otázka výdajů evidentně přesahujících výši příjmů byla žalovaným taktéž odůvodněna, aplikace ustanovení § 916 občanského zákoníku by tudíž podle mínění soudu byla nepřiměřeně rigorózním důsledkem určité procesní „laxnosti“ žalovaného za situace, kdy soud nemá za to, že by skutečné příjmy žalovaného měly dosahovat násobků jím deklarovaných příjmů (zejména tedy skutečně dosahovaných v posledních letech posuzovaného období). Z dokazování totiž nevyplynulo, že lze v případě žalovaného hovořit o nadstandardním, respektive finančně náročném způsobu života (srov. mutatis mutandis závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03).

53. Soud nicméně v této souvislosti uvádí, že bylo nutné pro potřeby stanovení výše výživného vyjít v případě žalovaného z konceptu tzv. potenciálního příjmu (srov. § 913 odst. 2 o. z.), a to především s ohledem na primární povinnost žalovaného dostát vyživovací povinnosti ke svému dítěti. Soud musel zohlednit, že žalovaný (z důvodů, které je možno si jen domýšlet) nebyl minimálně po celé rozhodné období až do roku 2024 v pracovním vztahu (srov. mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 1969 sp. zn. 8 Cz 23/69), přičemž jeho podnikatelské působení nelze považovat za relevantně lukrativní, setrvával ve své činnosti dlouhodobě i když nevykazoval žádné příjmy, spoléhal se pouze na krytí svých potřeb z příjmu tvořeného z prodeje domu, který v této souvislosti nebyl ani nijak nadstandardní. Toto chování žalovaného pak nelze brát k tíži žalobce, žalovaným nebylo ani tvrzeno ani prokazováno, že z nějakého důvodu nemohl vykonávat práci v oboru, ve kterém má vzdělání, nadto jakmile žalovanému došly úspory, nezbylo mu než si najít zaměstnání, které mu pravidelný příjem zajistilo. Soud proto zohlednil možné průměrné měsíční příjmy dle statistiky ceny práce Ministerstva práce a sociálních věcí pro Jihomoravský na pozici montážní dělník elektrických, energetických a elektronických zařízení, což je kategorie zaměstnání i označená žalovaným jako shodná s jeho dosaženým vzděláním, přičemž i odpovídá výši příjmu dosahovaného ze zaměstnaneckého poměru na této pozici v roce 2024, takto stanovená výše příjmu žalovaného není tedy ani nepřiměřená.

54. Ve smyslu § 914 o. z. a s ohledem na výše uvedené judikatorní závěry, byly ve vztahu k plnění vyživovací povinnosti žalobce posuzovány i majetkové poměry jeho matky [jméno FO]. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že matka žalobce se na jeho výživném podílí platbou pravidelných částek (od roku 2019 ve výši [částka] až [částka], přičemž v průběhu rozhodného období měsíční výživné postupně zvyšovala v souvislosti se zvyšujícími se příjmy, poslední rok plní na výživu žalobce částku [částka] měsíčně) a dále nepravidelnými příspěvky v souvislosti s potřebami žalobce v přiměřeném rozsahu vzhledem ke svým majetkovým poměrům ve spojení s majetkovými poměry současného manžela matky.

55. Žalovaný v neposlední řadě namítal, že by vzhledem k chování žalobce k žalovanému měla být jeho vyživovací povinnost k žalovanému od prosince 2022 zrušena. Soud k tomu uvádí, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že vztahy žalobce a žalovaného byly velice špatné již od roku 2016, v té době došlo k rozpadu partnerského vztahu žalovaného a matky žalobce. Žalovaný jako příčinu špatných vztahů označuje skutečnost, že v daném roce nechal žalovaného hospitalizovat z důvodu žalobcova špatného psychického stavu a žalobce mu tuto skutečnost neodpustil. Žalobce pouze označil skutečnost, že se rodiče rozešli a on zůstal bydlet u babičky. Žalovaný k prokázání špatného vztahu žalobce k žalovanému neoznačil žádný důkaz, pouze svoji účastnickou výpověď a dále lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobce, které soudem nebyly z níže uvedených důvodů provedeny. Ze svědecké výpovědi matky žalobce v souvislosti s údaji sdělenými žalovaným při svém výslechu má soud ale za prokázané, že mezi rodiči žalobce panují natolik špatné vztahy, že je lze, vzhledem k namítanému období, označit za zjevnou příčinu velice negativního vztahu účastníků tohoto řízení. Matka žalobce při své svědecké výpovědi spontánně uvedla, že se o žalovaném se žalobcem vůbec nebaví, nechtějí se o něm bavit, ublížil jim, žalovaný vyměnil rodinu za vztah s jinou ženou a žalobce tak zradil, vyhodil je z domu, a byť žalobce žije u své babičky (matky žalovaného) již od roku 2016, tedy od doby jeho 15 let, a matka žalobce označuje osobu babičky za pečující a obětavou, sama není s babičkou v žádném kontaktu, nevolá jí, nenavštěvuje ji, a nekontaktuje ji ani s ohledem na informace o žalobci samotném a o potřebě o něj pečovat. Negativní postoj žalovaného k osobě matky žalobce pak byl prezentován i postojem žalovaného při jeho účastnickém výslechu. Soud na tomto místě rozhodně nezkoumá příčiny rozpadu partnerského vztahu rodičů žalobce, nicméně je evidentní, že to byli rodiče, co nezvládli svoji porozchodovou situaci tak, aby se co nejméně odrazila na jejich společném dítěti. Matka žalobce se ani nesnažila prezentovat ochotu vést žalobce ke smírnějšímu vztahu k žalovanému, naopak zcela neskrytě vyjadřovala hluboký negativní vztah k jeho osobě, uvedla, že žalovaný odešel za jinou ženu a tím jim ublížil tak, že se o něm ani nechtějí bavit. Žalovaný při své účastnické výpovědi uvedl, že špatné vztahy žalobce k žalovanému se dlouhodobě projevovaly vulgarismy žalobce k žalovanému a vygradovali fyzickým útokem žalobce na žalovaného létě roku [Anonymizováno]. Žalovaný další období prezentoval tak, že poté se již přestal snažit vztah se synem zlepšit, případně jeho snahy vedly k dalším vulgárním projevům žalobce, přičemž prakticky rezignoval, přestal mu záměrně také jakkoliv přispívat na jeho výživu. Žalobce se k této otázce nijak nevyjadřoval, nenamítal, že by se takovým způsobem choval nebo že by vůbec nedošlo k nějaké vyhrocené situaci, jak ji popisoval od začátku tohoto sporu žalovaný. S ohledem na výše uvedené judikatorní závěry pak soud má za to, že špatný vztah žalobce k žalovanému je reakcí ze strany dítěte na přístup obou rodičů k němu, tento přístup rodičů byl evidentní od doby rozchodu rodičů a přetrvává do doby rozhodování o výživném (žalovaný rezignoval minimálně na svoji vyživovací povinnost a matka žalobce svým odmítavým negativním vztahem k žalovanému žalobce jen podporuje v zavržení žalovaného jako jeho otce a nijak žalobce pozitivně nemotivuje). Soud tedy nepovažuje jednání žalobce za natolik závažné, aby žalovanému nestanovil vyživovací povinnost vůbec. Nicméně soud hodnotí chování žalobce jako chování, které ve společnosti nemá místo, byť se evidentně žalobce na žalovaného zlobí, již je dospělý a ve svém věku by mohl posoudit důsledky svého chování a způsob vyjádření odmítavého přístupu, jistě nelze hodnotit vulgární výrazy užité žalobcem směrem k žalovanému jako společensky přijatelné v žádné společnosti, už vůbec k němu pak nepatří fyzický útok. Soud tedy uzavírá, že byť má negativní chování žalobce k žalovanému návaznost na chování žalovaného, je zde důvod pro snížení výše výživného právě s ohledem na skutečnost, že opakované projevy žalobcova negativního vztahu k žalovanému dle soudu překračují míru akceptovatelných silně expresivních výrazů, jedná se o společensky nepřijatelné vulgarismy a vůbec nelze jakkoliv akceptovat, že tyto projevy vyústily ve fyzický útok.

56. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu a jeho právním posouzení soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost plnit na výživu žalobce s účinností od [datum] do [datum] částku ve výši [částka] měsíčně (výrok I.), kdy shledává, že takto stanovené výživné je dle názoru soudu přiměřené jak odůvodněným potřebám žalobce, tak odpovídá schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného, vyšel přitom v případě žalovaného z konceptu tzv. potenciálního příjmu, dle kterého mohl žalovaný v dané době dosahovat průměrných měsíčních hrubých příjmů ve výši [částka] (v roce 2019) až [částka] (v roce 2022) se zohledněním výše uvedeného nemovitého majetku žalovaného a jeho příjmu z prodeje nemovitosti v roce 2017, přičemž tato částka je i v souladu s doporučující tabulkou vydanou [právnická osoba], která uvádí výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti a podle které výše výživného pro dítě starší 18 let má být stanoveno v rozmezí 19 – 25 % z čisté mzdy povinného. Soud dále s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost plnit na výživu žalobce s účinností od [datum] částku ve výši [částka] měsíčně (výrok II.), kdy vyšel ze stejných kritérií a rovněž z potenciality příjmů žalovaného, resp. z jeho doloženého příjmu ze zaměstnání v letech 2023 a 2024, a doložených příjmů z dávek nemocenského pojištění, s tím, že výživné bylo sníženo pro chování žalobce v rozporu s dobrými mravy, přičemž snížená částka reflektuje odůvodněné základní hmotné potřeby žalobce tak, aby byl žalobce schopen ve spojení s výživným poskytovaným jeho matkou tyto své základní potřeby uspokojit. Ve zbývající části požadovaného nároku byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta (výrok III. a výrok IV.).

57. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil zcela a v dostatečné míře svoji vyživovací povinnost, rozhodl soud o stanovení povinnosti žalovanému uhradit žalobci nedoplatek na výživném. Žalovaný měl s účinností od [datum] do [datum] plnit výživné žalobci v částce ve výši [částka] měsíčně, přičemž z provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že v dané době hradil na výživném žalobce částku [částka] (srov. shodná tvrzení účastníků) a pravidelně od září 2016 do listopadu 2022 měsíčně částku [částka] (viz. Potvrzení o zaplacení výživného ze dne [datum] podepsaného paní [jméno FO]). Soud nepřehlíží, že tyto pravidelné platby ve výši [částka] byly hrazeny k rukám babičky žalobce (matky žalovaného), přičemž od zletilosti žalobce by měly být jako výživné placeny k rukám žalobce. Soud nicméně tyto platby i vzhledem ke znění potvrzení o zaplacení výživného sepsaného přímo babičkou žalobce a dále dle skutkových okolností zjištěných soudem a popsaných výše považuje za platby žalovaného na výživné žalobce, a jako takové je při určení výše nedoplatku na výživném zohlednil, neboť to byla především babička, která v dané době osobně pečovala o žalobce, přičemž o žalobce pečovala na základě dohody obou rodičů, tyto platby byly hrazeny nepřetržitě od roku 2016, tedy od doby, kdy byl žalobce nezletilý, místo plnění bylo mezi stranami zažité. Otázka výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného k žalobci nebyla soudem nikdy upravena. Péče o žalobce tak probíhala na základě přímé dohody mezi rodiči žalobce a matkou žalovaného, tato dohoda byla plněna, bylo bezesporu povinností žalovaného přispívat na výživu žalobce a soud by za takto zjištěného skutkového stavu (i s přihlídnutím ke zjištěným velice špatným vztahům v celé rodině a svědecké výpovědi matky žalobce, která označila osobu babičky žalobce jako pečující, přičemž ji po celou dobu, kdy měla v péči jejího syna prakticky nekontaktovala) považoval striktní dodržení platebního místa za příliš formalistický přístup, nadto žalobce ničeho k těmto platbám žalovaného na výživném žalobce nenamítal, pokud tvrdil, že o takových platbách nevěděl, nic to na uvedeném závěru nemění, nenamítal, že by takové výživné ani nespotřeboval nebo že by nebylo užito na jeho výživu, přičemž v rozhodné době byly jeho odůvodněné potřeby spjaty především s bydlením a studiem na střední škole za situace, kdy osobní péči o žalobce zajišťovala babička žalobce. Soud dále v souladu s výše uvedenou judikaturou zohlednil platbu žalovaného žalobci na kurzy hry na hudební nástroj v rozhodném období v celkové výši [částka] (viz. shodná tvrzení účastníků), dále platby na provoz telefonu v rozhodné době v celkové výši [částka] (srov. přehled plateb mobilního operátora) a uhrazený poplatek za odpad za žalobce v celkové výši [částka] (viz výpis z účtu žalovaného). Soud tak v daném období od [datum] do [datum] považuje výživné žalobce ze strany žalovaného za zcela uhrazené, žalovaný v dané době dobrovolně a řádně plnil svoji vyživovací povinnost, hradil výživné žalobci plně v souladu s potřebami žalobce a se svými možnostmi, výše uvedené zjištění soudu koresponduje s tvrzeními žalovaného a jeho účastnickou výpovědí.

58. Žalovaný měl dále povinnost plnit na výživu žalobce s účinností od [datum] částku ve výši [částka] měsíčně, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný od výše uvedeného incidentu žalobci na výživu již ničeho neplnil, z důvodu neuctivého chování žalobce k žalovanému ho přestal finančně podporovat. Žalovaný měl uhradit ke dni rozhodnutí soudu celkem [částka] (35 měsíců po [částka] měsíčně). Soud při výpočtu nedoplatku zohlednil platby na výživném v říjnu a listopadu po [částka] měsíčně (viz. Potvrzení o zaplacení výživného ze dne [datum] podepsaného paní [jméno FO] a výše uvedené) a dále platby žalovaného na telefon žalobce v prokázané výši celkem [částka] (tedy [částka] - [částka] - [částka], celkem [částka]).

59. S ohledem na výši dlužného výživného rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o povinnosti žalovaného splnit uloženou povinnost ve lhůtě do šesti měsíců. Důvodem pro toto rozhodnutí je finanční situace žalovaného a poskytnutí dostatečného časového prostoru žalovanému pro uhrazení tohoto dluhu (například z prodeje hmotného majetku využívaného k podnikatelské činnosti, přičemž žalovaný, dle svého vyjádření, již nehodlá v podnikání pokračovat a svoji podnikatelskou činnost ukončí). Soud má za to, že poskytnutá lhůta k plnění není v rozporu se zájmy žalobce a zároveň ke splacení dlužné částky dojde v přiměřené době.

60. Soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci nedoplatek na výživném, a to za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka], a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

61. Ostatní návrhy na doplnění dokazování (fakturu za oční studio, lékařské zprávy k posouzení psychického stavu žalobce v roce 2016 a fotografie objektu k bydlení žalovaného a jeho osobního automobilu) soud zamítl ve smyslu § 120 o. s. ř., jako nadbytečné, když shledal, že má dostatečně zjištěný skutkový stav vyplývající z provedení ostatních důkazů tak, aby mohl rozhodnout, vedení dalšího dokazování by na popsaných závěrech nemohlo ničeho změnit.

62. O náhradě nákladů řízení (výrok VI.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ve znění účinném do [datum], ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném do [datum], ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném do [datum], ze dne [datum], z částky [částka] za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ve znění účinném do [datum], ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve znění účinném od [datum], ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve znění účinném od [datum], ze dne [datum] a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od [datum], ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 60 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. I v případě úhrady nákladů řízení bylo shodně z výše popsaných důvodů rozhodnuto o plnění povinnosti v delší lhůtě ve smyslu § 160 o. s. ř.

Poučení