15 C 179/2020-253

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa původní účastnice a vedlejší účastnice] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 73 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 73 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 34 158,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení ve výši 32 593,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení v plném rozsahu vynaložené v souvislosti s ustanovením znalců [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce], jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení 73 000 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] byla způsobena [jméno] [příjmení], narozenému [datum] (dále též jen„ poškozený“) hmotná škoda na jeho vozidle Volkswagen Passat, [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“) v důsledku pádu velkého kusu sněhu se střechy budovy [adresa] nacházející se v ulici [ulice] na pozemku [parcelní číslo], bytový dům, zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] na [list vlastnictví] (dále též jen„ budova [adresa]“), kterou v době vzniku škody vlastnila žalovaná, a proto objektivně odpovídá za vzniklou škodu. Na základě pojistné smlouvy o havarijním pojištění k vozidlu uzavřené mezi žalobkyní a poškozeným, vyplatila žalobkyně poškozenému pojistné plnění ve výši 73 000 Kč, když dne [datum] mu vyplatila započtením nároku na pojistné plnění částku 1 037 Kč a dne [datum] vyplatila částku 71 963 Kč. Škoda na vozidle byla vyhodnocena jako totální. Protože žalobkyně vyplatila poškozenému pojistné plnění, přešel nárok na náhradu škody na vozidle na žalobkyni.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu. Na svoji obranu především uvedla, že událost nebyla šetřena Policií ČR a nebyl ani uveden žádný další účastník škodné události, přičemž žalobkyně dostatečně neprokazuje ani průběh a datum vzniku škody a není zjevná také příčinná souvislost mezi možným pádem sněhu ze střechy budovy [adresa] a vznikem škody na vozidle. Zásadní spornou otázkou podle žalované je, zda nějaký sníh ze střechy budovy [adresa] spadl a zda popsaná poškození způsobil právě sníh spadlý ze střechy budovy [adresa]. Jediným dokladem o škodě jsou fotografie vozidla pořízené s největší pravděpodobností poškozeným, který událost žalobkyni nahlásil dne [datum], tedy s týdenním zpožděním. Navíc z informací o souboru u fotografií plyne, že tyto byly pořízeny dne [datum], tedy téměř tři měsíce před tvrzenou škodnou událostí. Žalovaná proto namítla promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť k podání žaloby došlo až po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaná se o škodní události dozvěděla až dne [datum] z výzvy k náhradě škody, přičemž výzvou byla velice překvapena, protože celý rok nebyla o této události informována. Ihned po výzvě nahlásila událost vedlejšímu účastníkovi, u kterého měla budovu [adresa] pojištěnou. Dále žalovaná namítla nedostatek pasivní legitimace, neboť budovu [adresa] převedla na nového vlastníka.

3. Vedlejší účastník na straně žalované s žalobou rovněž nesouhlasil a navrhl její zamítnutí v celém rozsahu. Na obranu žalované zejména uvedl, že s žalovanou uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění budovy [adresa] a pojištění odpovědnost z vlastnictví této budovy. Rovněž vedlejší účastník nemá za prokázané, že dne [datum] došlo ke škodní události, a to navíc způsobem tvrzeným žalobkyní. Vznesl ve shodě s žalovanou také námitku promlčení celého žalobou uplatněného nároku s ohledem na okamžik pořízení fotografií o poškození vozidla, neboť předpokládá, že ke škodné události došlo již dne [datum].

4. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006, jestliže je v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno. V daném případě se soud nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná a vedlejší účastník na její straně řádně v řízení uplatnili.

5. Podle § 609 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle § 636 odst. 2 o. z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

6. Podstata promlčení spočívá v tom, že jakmile se nějaké právo po určitou zákonem stanovenou dobu nevykoná nebo neuplatní u soudu, nelze se ho po uplynutí této doby s úspěchem soudně domoci. Promlčením právo (na rozdíl od prekluze) nezaniká, ale nárok (tj. vynutitelnost práva státními orgány) se stává podmíněným. Účelem promlčení je odstranění nejistoty v existenci dlouhotrvajících právních vztahů, v nichž oprávněný neprojevuje zájem o realizaci svých práv. Uplyne-li marně promlčecí lhůta, závisí další osud vymáhaného nároku na vůli povinného účastníka, zda námitku promlčení uplatní či nikoliv. Namítne-li povinný účastník promlčení a jeho námitka je důvodná, má to za následek, že soud nemůže promlčený nárok přiznat; soud proto z tohoto důvodu žalobu zamítne. Nárok oprávněného účastníka sice nadále trvá, ale stává se prostřednictvím soudu nevymahatelným.

7. U práva z nároku na náhradu škody je stanovena dvojí kombinovaná promlčecí lhůta, a to subjektivní, která je tříletá (§ 629 odst. 1 o. z.), a objektivní desetiletá, resp. u úmyslného jednání patnáctiletá (§ 636 odst. 1 a 2 o. z.). Jejich počátek je stanoven odlišně a vzájemný vztah je takový, že jsou na sobě nezávislé co do běhu, jeho počátku i konce. Skončí-li běh některé z nich, právo na náhradu škody se promlčí bez ohledu na druhou promlčecí lhůtu. Promlčení práva na náhradu škody je z toho důvodu nutné vždy poměřovat oběma uvedenými lhůtami. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat.

8. Pro posouzení důvodnosti námitky promlčení musí ze skutkových zjištění vyplývat, že k promlčení práva došlo a žalovanému (dlužníku) tak vzniklo právo jednostranným právním úkonem – námitkou promlčení v soudním řízení dosáhnout toho, že proti němu nelze promlčené právo uplatnit. Žalovaný nese břemeno tvrzení i důkazní břemeno, tj. je povinen uvést všechny okolnosti promlčení práva – že uplynula právním předpisem přesně vymezená doba a oprávněný subjekt, ač tak měl učinit, své právo nevykonal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015).

9. V daném případě bylo na žalované a vedlejšímu účastníkovi na její straně, kteří vznesli námitku promlčení, aby prokázali, že nárok je promlčen, tedy že ke škodné události, resp. pořízení fotografií o poškození vozidla došlo již dne [datum]. Z toho důvodu soud v rámci přípravného jednání žalovanou, jakož i vedlejšího účastníka na její straně, vyzval ve smyslu ust. § 118 odst. 3 o. s. ř., aby navrhli konkrétní důkazy k prokázání dané obrany a současně je poučil, že pokud zůstanou procesně nečinní, či pokud nenavrhnou důkazy ke svým tvrzením, případně svá tvrzení neprokáží, může to pro ně znamenat neunesení důkazního břemene, což se může odrazit na procením výsledku daného sporu tak, že nebudou se svojí obranou úspěšní. K důkazu po tomto poučení navrhli informace o soubodu a vypracování znaleckého posudku.

10. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce v oboru kybernetika, a jeho doplnění bylo zjištěno, že podle EXIF informací byly fotografie pořízeny dne [datum], v čase okolo [údaj o čase] hodin. Formát s úvodní nulou jednoznačně svědčí o 24hodinové notaci. Zejména v tuto dobu byla v listopadu noc a tma, avšak posuzované fotografie jsou pořízeny za denního světla. Z toho plyne, že hodiny na fotoaparátu, kterým byly snímky pořízeny, nebyly nastaveny na správný čas, a proto lze mít podezření, že ani na správný den. K datumu pořízení snímků tak lze pojmout nedůvěru, neboť nelze potvrdit, že fotografie byly pořízeny dne [datum]. V rámci svého výslechu znalec doplnil, že pro EXIF informace na fotoaparátu, jímž byly fotografie pořízeny, je podstatné že časové údaje jsou nastaveny uživatelem a rozhodný je tudíž údaj, který uživatel nastavil.

11. Z důkazů, které byly navrženy žalovanou a vedlejším účastníkem na její straně, nebylo prokázáno, že k pořízení fotografií došlo dne [datum], naopak se lze s největší pravděpodobností domnívat, že na fotoaparátu nebylo nastaveno správné datum a z toho důvodu je na EXIF informacích jednotlivých souborů uvedeno nesprávné datum, pročež žalovaná a vedlejší účastník neprokázali, že by před podáním žaloby uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta na náhradu škody, a tedy že by byl nárok žalobkyně promlčen. Z toho důvodu se soud dále zabýval nárokem samým.

12. Mezi stranami bylo nesporným toliko, že žalovaná byla v únoru [rok] vlastnicí budovy [adresa], naopak sporný zůstal celý průběh škodné události, tedy zda ke škodě na vozidle došlo pádem ze střechy budovy [adresa], zda je dána příčinná souvislost mezi pádem sněhu z této budovy a poškozením vozidla a sporná byla také otázka výše způsobené škody.

13. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Vozidlo bylo od [datum] registrováno na vlastníka – poškozeného (prokázáno technickým průkazem vozidla). Dne [datum] přijala žalobkyně od poškozeného hlášení o škodné události, v rámci kterého poškozený telefonicky žalobkyni sdělil, že dne [datum] v [obec], ulici [ulice] došlo ke škodné události na vozidle v důsledku pádu velkého kusu ledu na střechu vozidla. Věc nebyla šetřena policií a svědci události nejsou (prokázáno oznámením škodné události). Žalovaná potvrdila poškozenému dne [datum] registraci škodné události z havarijního pojištění (prokázáno potvrzením o registraci škodné události), následně byla dne [datum] provedena prohlídka poškození vozidla, které bylo vyhodnoceno jako totální škoda (prokázáno zápisem o poškození motorového vozidla), přičemž poškozenému žalobkyně sdělila, že na základě zjištěného rozsahu poškození vozidla bylo zjištěno, že náklady na opravu převyšují cenu vozidla, oprava je neekonomická a jedná se o totální škodu s odpočtem využitelných zbytků vozidla, jež podle nabídkového listu činí 42 000 Kč (prokázáno oznámením o prodeji využitelných zbytků vozidla a nabídkovým listem). Šetření pojistné události ukončila žalobkyně dne [datum], přičemž obvyklou cenu vozidla stanovila na částku 120 000 Kč, od té odečetla využitelné zbytky v hodnotě 42 000 Kč, spoluúčast poškozeného ve výši 5 000 Kč a k výplatě poškozenému byla určena částka 73 000 Kč, která byla v rozsahu 71 963 Kč vyplacena poškozenému bankovním převodem a v rozsahu 1 037 Kč došlo k zápočtu na úhradu nároku na pojistné (prokázáno technickou zprávou ze dne [datum], sdělením výše pojistného plnění ze dne [datum] dokladem o vyplacení pojistného plnění a výpisem z účtu). Náklady na opravu vozidla by činily částku 152 445,29 Kč (prokázáno kalkulací opravy). Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k náhradě škody ve výši 73 000 Kč, kterou vyplatila poškozenému (prokázáno uplatněním nároku na náhradu skutečné škody ze dne [datum]). Vedlejší účastník na straně žalované dne [datum] potvrdil přijetí oznámení o vzniku škodné události z pojištění staveb a odpovědnosti z vlastnictví nemovitosti (prokázáno potvrzením registrace). E-mailovou zprávou ze dne [datum] sdělil vedlejší účastník žalované, že nárok žalobkyně podle něj nebyl dostatečně prokázán a je tak nutné provést došetření pojistné události (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum], zaslaným žalované na adrese [adresa], vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 73 000 Kč a nákladů za právní zastoupení. Obálka se žalobkyni vrátila zpět jako nedoručená (prokázáno předžalobní výzvou vč. kopie obálky).

14. Z fotografií, které byly provedeny k důkazu, je patrné poškození vozidla (jež následně hodnotil znalec [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem]), jakož i jeho umístění v době pádu sněhu na něj.

15. Ze svědecké výpovědi poškozeného [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že na vozidlo, které stálo u domu žalované v [anonymizováno] ulici, spadl led na střechu auta, bylo to v zimních měsících. O škodě na vozidle se dozvěděl následující ráno po škodné události, u pádu sněhu či ledu samotného přítomen nebyl. Nemůže přitom ani vyloučit, že k pádu ledu mohlo dojít z jiného domu. Svědek pořídil fotografie o poškození vozidla, přičemž si nevybavil, zda bylo na fotoaparátu nastaveno správné datum či nikoliv. Fotografie pořídil týden až 14 dnů před oznámením škodné události žalobkyni. Pojistné plnění mu bylo vyplaceno. Svědek také zakreslil umístění vozidla v době škodné události, a to na mapu nacházející se na č. l. 67 spisu.

16. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], [titul za jménem], znalce z oboru ekonomika, specializace motorová vozidla a oboru doprava, specializace dopravní nehody, bylo zjištěno, že místo škodné události se nachází v blízkosti budovy [adresa], z fotografické dokumentace lze dobře určit postavení vozidla v čase škodné události. Vozidlo bylo zaparkováno rovnoběžně se stěnou budovy [adresa] ve vzdálenosti cca 1,5 až 2 m a kolmo se stěnou budovy [adresa] ve vzdálenosti cca 1,5 m. Střechy obou budov jsou co do tvaru a provedené velice podobné. Jejich sklon a materiálové provedení umožňují uvolněnému sněhu nebo ledu pohyb po vyznačené trajektorií a je přijatelné z technického hlediska, že tento sníh či led dopadl do oblasti, kde bylo vozidlo zaparkováno. K poškození vozidla mohlo dojít pádem sněhu či ledu jak ze střechy budovy [adresa], tak budovy [adresa]. Nelze sice určit konkrétní množství spadlého sněhu a ledu, avšak jednalo se řádově o několik desítek kilogramů a toto množství mohlo způsobit zadokumentovaná poškození vozidla. Zejména u poškození levé přední části kapoty je přijatelné, že sníh či led mohl padat jak ze střechy budovy [adresa], tak budovy [adresa], popř. z obou střech. Celkové náklady na opravu vozidla znalec určil na částku 152 445,29 Kč Náklady na opravu vozidla tak jsou vyšší, než hodnota vozidla před poškozením a jedná se o úplné (totální) poškození vozidla, neboť obvyklá hodnota vozidla stanovená žalobkyní na částku 120 000 Kč je přijatelná. Z vyjádření znalce k námitkám proti znaleckému posudku bylo dále prokázáno, že nelze specifikovat objem a tvar sněhu či ledu, který padal ze střech budov. Není ani zřejmé, zda se jednalo o jeden celistvý blok či více bloků. Nelze ani určit či rozdělit, která poškození vozidla způsobil pád sněhu či ledu ze střechy budovy [adresa] a která pád ze střechy budovy [adresa]. Při svém výslechu znalec doplnil, že provedl technickou analýzu pádu ledu. Poškození vozidla, která byla zadokumentována, mohla být způsobena i pouze v důsledku pádu sněhu či ledu ze střechy budovy [adresa], jen je méně pravděpodobné, že by takto byla způsobena veškerá poškození vozidla. Masa, která padala, nemá konstantní rozměr, a tudíž se nadá určit, jaká poškození byla způsobena pádem z jednotlivých budov. Pokud jde o mezeru v poškození vozidla, je třeba zohlednit koncepci karoserie. Sníh mohl dopadnout i na nepoškozenou část, jen to mohla být menší masa. Část, která není poškozena, je totiž velmi zesílena, a proto se nedá upřesnit, jaká konkrétní poškození mohla být způsobena pádem z budovy [adresa].

17. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, dospěl soud z následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná vlastnila v únoru [rok] budovu [adresa], u které bylo rovnoběžně a kolmo se stěnou budovy [adresa] zaparkováno vozidlo ve vlastnictví poškozeného. V důsledku pádu sněhu či [anonymizováno] v [anonymizováno] [rok] došlo k poškození vozidla poškozeného. Náklady na opravu vozidla, jehož obvyklá hodnota se v době škodné události pohybovala okolo 120 000 Kč, činily 152 445,29 Kč, tedy převyšovaly hodnotu vozidla. Na základě pojistné smlouvy o havarijním pojištění k vozidlu uzavřené mezi žalobkyní a poškozeným, vyplatila žalobkyně poškozenému pojistné plnění ve výši 73 000 Kč, zbytky vozidla byly prodány za částku 42 000 Kč.

18. Z dalších provedených důkazů – identifikace vozidla podle [příjmení] a výpisu z historie vozidla nebyly zjištěny žádné další skutečnosti pro rozhodnutí v této věci významné.

19. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které uvedli účastníci, a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu výše uvedenému. Proti pravosti ani správnosti provedených důkazů neměl žádný z účastníků jakýchkoliv námitek. Provedené důkazy považuje soud za věrohodné. Ačkoliv okamžik škodné události byl mezi účastníky sporný, má soud na základě provedeného dokazovaní za prokázané, že ke škodné události došlo v měsíci [anonymizováno] [rok], když poškozený v rámci podané svědecké výpovědi uvedl, že fotografie o poškození vozidla pořídil týden až 14 dnů před oznámením škodné události žalobkyni. O škodě na vozidle se dověděl druhý den ráno. V souladu s jeho výpovědí a tvrzením žalobkyně o datu škodné události jsou i listinné důkazy, ze kterých plyne, že k nahlášení pojistné události došlo dne [datum]. Naopak obrana žalované, že ke škodě došlo již v [anonymizováno] [rok], prokázána ničím nebyla. V tomto směru nejsou postačující fotografie, jejichž EXIF informace udávají den pořízení [datum], v čase okolo [údaj o čase] hodin. Ze znaleckého posudku a výpovědi znalce [příjmení] [celé jméno znalce] je zřejmé, že na fotoaparátu bylo s největší pravděpodobností nastaveno špatné datum, neboť ani čas pořízení fotografií v EXIF informacích neodpovídá skutečnosti. Pokud jde o znalecký posudek [celé jméno znalce], jakož i znalecký posudek [celé jméno znalce], [titul za jménem], pak v rámci hodnocení důkazů nutno uvést, že znalecký posudek (§ 125, 127 o.s.ř.) soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o.s.ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 525/2017). V daném případě oba zpracované znalecké posudky veškeré zde uvedené požadavky splňují. Jako takové vytváří pro soud náležitě a logicky odůvodněný, dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad pro rozhodnutí soudu v této věci.

20. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na doplnění dokazování místním šetřením, neboť za situace, kdy vozidlo se na místě škodné události nenachází není zřejmé, co by mělo být na místě samém zjištěno, navíc žalobkyně na tomto důkazu již sama netrvala, za této situace soud shledal nadbytečné a procesně neekonomické provádět šetření na místě škodné události.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2895 o. z. je škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Podle § 2937 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě (odst. 1). Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník nemovité věci (odst. 2).

22. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

23. Předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy podle § 2937 odst. 1 o. z. jsou: I. samovolné působení věci, II. vznik újmy a III. příčinná souvislost mezi nimi. Důkazní břemeno ohledně všech uvedených předpokladů nese poškozený. Osoba povinná k náhradě újmy se této povinnosti zprostí, prokáže-li, že nezanedbala náležitý dohled nad věcí.

24. Jde o zcela novou úpravu zakládající objektivní typ odpovědnosti za škodu, pro nějž je rozhodující naplnění tzv. kvalifikované okolnosti, vycházející z více či méně samovolného působení věci, které je způsobilé vyvolat škodu. Jde o situaci, kdy věc působí sama od sebe, tj. z vnitřních důvodů, okolností či vlastností, které nejsou vyvolány způsobem jejího užívání. Osobou povinnou k náhradě je ten, kdo měl mít nad věcí dohled. Není rozhodující, zda jej skutečně vykonával, nýbrž zda byl povinen tak činit. Dohledem může být pouhá kontrola věci bez jejího používání i její aktivní využití, při němž se pak dohled vlastně mění na požadavek správného zacházení. Pro případ, že nelze osobu povinnou dohledem určit (buď tu vůbec není anebo je tu neřešitelný spor o konkrétní osobu), přenáší zákon povinnost k náhradě škody pomocí fikce na vlastníka věci. Liberační důvod se odvozuje od kvality prováděného dohledu, neboť škůdce se může povinnosti k náhradě zprostit, prokáže-li že nezanedbal náležitý dohled. Parametry dostatečnosti při dohledu nejsou nikterak stanoveny, aby bylo možno touto obecnou normou pokrýt všechny možné případy v jejich jedinečnosti. Východiskem proto musí být rozumné požadavky na řádné a zodpovědné nakládání s věcí pod dohledem, které vyplývají buď z obecných zvyklostí a většinově uznávaných pravidel, anebo mohou být zejména u složitějších přístrojů normovány určitými standardy (manuály) pro odborné zacházení. Je tedy zřejmé, že povinnost dohledu může vyplývat z různých pramenů, jako jsou smluvní ujednání, právní předpisy či poměry mezi účastníky. V každém případě platí, že zproštění se odpovědnosti přichází v úvahu jen tehdy, prokáže-li ve sporu žalovaný škůdce, že nezanedbal náležitý dohled, tedy jej tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně způsobu, jímž požadovanou míru péče nad věcí vykonával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.07.2022, 25 Cdo 2342/2021).

25. Lze dovodit, že pád sněhu je vyvolán vlastnostmi samotné budovy, jejíž konstrukce umožňuje, aby se na její střeše mohl sníh nashromáždit a následně spadnout, což obdobně platí i o tvorbě a pádu rampouchů (srov. § 2937 (Újma způsobená věcí samou a jejím pádem či vyhozením). In: PETROV, Jan, VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 16)

26. Z provedeného dokazování jednoznačně plyne, že v [anonymizováno] [rok] došlo k poškození vozidla poškozeného v důsledku pádu sněhu či ledu a že škoda na vozidle byla vyhodnocena jako totální, když náklady na opravu převyšovaly obvyklou cenu vozidla. Žalobkyně na základě smlouvy o havarijním pojištění k vozidlu vyplatila poškozenému částku 73 000 Kč, pročež na ní okamžikem výplaty plnění z pojištění přešla pohledávka na náhradu škody způsobené na vozidle. V daném případě však nebyly žalobkyní prokázány předpoklady odpovědnosti za škodu na straně žalované, tedy že žalovaná odpovídá za způsobenou škodu tím, že by sníh či led spadl z budovy, kterou v rozhodné době vlastnila.

27. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

28. Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalobkyně povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a k jejich prokázání označit důkazy. Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Povinnost tvrzení se tedy týká veškerých skutečností významných pro rozhodnutí.

29. Protože mezi účastníky bylo sporné mj., zda ke škodě na vozidle došlo pádem ze střechy budovy [adresa], zda je dána příčinná souvislost mezi pádem sněhu z této budovy a poškozením vozidla a žalobkyně v podané žalobě ani neoznačila důkazy k prokázání těchto tvrzení, bylo jí v rámci přípravného jednání dáno poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy aby navrhla konkrétní důkazy k prokázání tvrzení, že vozidlo bylo poškozeno pádem sněhu ze střechy budovy [adresa] a škoda na vozidle je v příčinné souvislosti s pádem sněhu ze střechy budovy [adresa], jakož i že v důsledku pádu sněhu z této střechy byla na vozidle způsobena totální škoda. Zároveň byla žalobkyně poučena, že pokud zůstane procesně nečinná či pokud nenavrhne důkazy k těmto tvrzením, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro ni znamenat neusnesení důkazního břemene, což se může odrazit na procesním výsledku daného sporu tak, že žalobkyně nebude ve věci úspěšná. Po tomto poučení navrhla žalobkyně vypracování znaleckého posudku a soud v té návaznosti ustanovil [celé jméno znalce], [titul za jménem]. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce však vyplynulo, že vozidlo bylo zaparkováno rovnoběžně se stěnou budovy [adresa] a kolmo se stěnou budovy [adresa]. Střechy obou budov jsou co do tvaru a provedení velice podobné. K poškození vozidla mohlo dojít pádem sněhu či ledu jak ze střechy budovy [adresa], tak budovy [adresa]. Nelze ani určit či rozdělit, která poškození vozidla způsobil pád sněhu či ledu ze střechy budovy [adresa] a která pád ze střechy budovy [adresa]. Byť je méně pravděpodobné, že by pádem sněhu z budovy [adresa] byla způsobena veškerá poškození vozidla, nadá se určit, jaká poškození byla způsobena pádem z jednotlivých budov.

30. Protože žalobkyně neprokázala, že vozidlo bylo poškozeno pádem sněhu či ledu ze střechy budovy [adresa], neunesla břemeno důkazní, které na ní spočívalo. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Pro neprokázání žalobou uplatněného nároku, tedy neunesení důkazního břemene, byla žaloba zamítnuta.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, jakož i vedlejšímu účastníkovi na její straně nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Na straně žalované se jedná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 158,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 000 Kč sestávající -) z částky 4 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., -) z částky 2 010 Kč za účast při přípravném jednání dne 27. 11. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. když za účast u přípravného jednání je mimosmluvní odměna snížena na polovinu), -) z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ke znaleckému posudku Ing. [celé jméno znalce] ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., -) z částky 4 020 Kč za účast na jednání soudu dne 20. 8. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., -) z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ke znaleckému posudku Ing. [celé jméno znalce], [titul za jménem] ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a -) z částky 4 020 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 230 Kč ve výši 5 928,30 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. Soud dále již neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by zástupci žalované náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Odměna za vyjádření, které účastník podává v průběhu řízení, a vyjadřuje se jím k rozhodným skutečnostem, náleží tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv - § 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Co se týče vyjádření žalované ze dne 23. 8. 2021, pak toto zaslala žalovaná ze své vlastní iniciativy, ze strany soudu nebylo vyžadováno a především ani neobsahuje skutková tvrzení nebo důkazní návrhy, u kterých by nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání.

32. V případě vedlejšího účastníka na straně žalované se jedná o náhradu nákladů řízení v částce 32 593,46 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 000 Kč sestávající -) z částky 4 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., -) z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě ze dne 25. 6. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., -) z částky 2 010 Kč za účast při přípravném jednání dne [datum] dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. když za účast u přípravného jednání je mimosmluvní odměna snížena na polovinu), -) z částky 4 020 Kč za účast na jednání soudu dme [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a -) z částky 4 020 Kč za účast na jednání soudu dme [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 693,85 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 11. 2020 náhrada 1 788,82 Kč za 216 ujetých km v částce 1 188,82 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 791,28 Kč za 216 ujetých km v částce 1 191,28 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 113,75 Kč za 216 ujetých km v částce 1 513,75 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 283,85 Kč ve výši 5 309,61 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 2 000 Kč.

33. O náhradě nákladu řízení vynaložených v souvislosti s ustanovením znalců [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce], [titul za jménem] rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Jelikož v řízení v souvislosti s ustanovením znalců v rozsahu převyšujícím účastníky složené zálohy vynaložil náklady i stát, má Česká republika rovněž právo na jejich náhradu proti účastníkům dle výsledku sporu, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Neúspěšná žalobkyně je proto povinna nahradit náklady vynaložené státem. Protože však ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo o znalečném Ing. [celé jméno znalce] [titul za jménem], rozhodnuto a náklady znalce dosud nebyly proplaceny, bude jejich konkrétní výše a splatnost určena samostatným usnesením, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku 34. Lhůta k plnění byla ve výroku II. a III. tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly prodloužení lhůt, či přiznat možnost plnění ve splátkách.

Poučení