15 C 185/2014-354

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky ve výši 48 112,60 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 112,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 112,60 Kč od [datum] do zaplacení a k rukám zástupce žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 77 012 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 32 955,29 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 157,31 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soud dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 112,60 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] je příslušná hospodařit s majetkem státu, mimo jiné s vodním zdrojem (vrtem)„ [anonymizována dvě slova]“ umístěném na pozemku parcelní [číslo] [anonymizováno] [část obce], [územní celek], okres [okres], což platí i o oprávnění hospodařit s majetkem státu a sice s čistírnou odpadních vod pro oblast [anonymizováno] umístěné na pozemku parcelní [číslo] k. ú. [obec], okres [okres]. Uvedla, že z vodního zdroje je zásobeno pitnou vodou více objektů v lokalitě„ [anonymizována dvě slova]“, včetně objektu [anonymizována dvě slova], [adresa] ve vlastnictví žalované, kde žalovaná provozuje penzion včetně restauračního zařízení. Ostatní vlastníci objektů, které jsou z předmětného vodního zdroje též zásobovány vodou, uzavřeli se žalobkyní Dohodu o úhradě nákladů spojených s odběrem vody, úpravou vody a čištěním odpadních vod (dále jen„ dohoda“), na jejímž základě se poměrně dle naměřené spotřeby vody podílejí na nákladech spojených s odběrem vody, úpravou vody a čištěním odpadních vod. Žalovaná však tuto dohodu odmítla uzavřít, a to i přes skutečnost, že v minulosti např. částku 14 798 Kč z faktury [číslo] kdy byly přeúčtovány náklady za odběr vody za rok [rok], zaplatila. Žalobkyně provedla vyúčtování služeb spojených s odběrem vody, úpravou vody a čištěním odpadních vod a vystavila žalované dva daňové doklady na úhrady za služby - fakturu č [číslo] ze dne [datum] na částku 32 955,29 Kč, splatnou [datum] a fakturu [číslo] ze dne [datum], na částku 15 157,31 Kč, splatnou [datum]. Přílohou faktur je i rozúčtování služeb a způsob přeúčtování jednotlivým odběratelům. Dlužnou částku 48 112,60 Kč žalovaná nezaplatila ani po upomínkách a zaslané předžalobní výzvě, žalobkyně proto požaduje vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dohodu nepodepsala, neakceptovala, a proto žalobu považuje z předčasnou. Namítla, že vystavené faktury byly vystaveny v souladu s dohodou, kterou žalovaná neuzavřela, a proto žalobkyně opírá svůj nárok na zaplacení z neexistujícího právního titulu. Na upomínky k zaplacení reagovala žalovaná dopisem ze dne [datum], kde výše uvedené uvedla. Žalovaná dále namítla, že faktury nesplňují náležitosti účetního dokladu, přičemž pokud jde o fakturu [číslo] žalovaná nesouhlasí s rozúčtováním nákladů a s vlastními náklady, které jsou v příloze uváděny. Namítala, že nikdy nedala souhlas k nákladům a fakturám, které jsou ve vyúčtování uváděny a dále pak, že jí není zřejmé, proč když není vlastníkem čističky odpadních vod, by měla dané náklady nést a hradit, když není nájemcem ani provozovatelem čističky odpadních vod. Upozornila dále na skutečnost, že je v oblasti jediným soukromým subjektem, jelikož ostatní subjekty uvedené ve vyúčtování jsou státnímu orgány nebo na státní orgány napojené, a neřeší proto případné náklady, jelikož nejde o jejich vlastní finanční prostředky. Žalovaná navíc v minulosti deklarovala, že úhrada za odběr vody proběhne až po generální rekonstrukci vodovodního systému na [anonymizováno], jak uvedla v dopise ze dne [datum]. Tvrdila, že mezi ní a žalobkyní existovala dohoda o tom, že do odstranění a provedení generální rekonstrukce vodovodního systému na [anonymizováno] nebudou účtovány náklady, o čemž svědčí dopis ze dne [datum], listina bez označení data- mělo jít o dopis žalobkyně adresovaný žalované někdy z let [rok], [rok] a dále navrhovala kromě výpovědi jednatele společnosti žalované i výslech zaměstnankyně žalobkyně paní [příjmení] s tím, že tato vystavovala upomínky ze dne [datum] a mohla by potvrdit existenci této dohody. Nadto navrhovala vypracování znaleckého posudku k oprávněnosti nároků žalobkyně.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 112,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 32 955,29 Kč a 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 15 157,31 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 24 394 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Děčíně soudní poplatek z návrhu ve výši 2 406 Kč (výrok III.). Po provedeném dokazování soud vyšel ze zjištění, že vlastnické poměry účastníků k nemovitostem odpovídají žalobním tvrzením. Konstatoval, že odběr vody z předmětného vodního zdroje i vypouštění odpadních vod realizuje žalobkyně na základě platného rozhodnutí vodoprávního úřadu. Všichni vlastníci objektů zásobovaných vodou z tohoto vodního zdroje, s výjimkou žalované, uzavřeli se žalobkyní dohodu o úhradě nákladů spojených s odběrem vody, její úpravou a čištěním odpadních vod. Pokud se žalovaná bránila žalobě tvrzením, že jí na základě dohody se žalobkyní neměly být do provedení generální rekonstrukce vodovodního systému„ [anonymizována dvě slova]“ žádné náklady účtovány, považoval soud za podstatné, že žalobkyně uzavření takové dohody popřela. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 451, § 517 obč. zák. a uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně žalované vodu dodávala a prováděla čištění vod. Existenci dohody mezi žalobkyní a žalovanou o neúčtování nákladů v předmětném období soud za prokázanou neměl, žalobě proto„ bez dalšího“ zcela vyhověl.

4. K odvolání žalované [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že se okresní soud vůbec nevypořádal s procesní obranou žalované, omezil-li se na strohé konstatování, že voda byla dodávána, odpadní vody čištěny a neprokázala se existence dohody o neúčtování nákladů v předmětném období. Výši přiznaného plnění kvalifikovaného po právní stránce jako bezdůvodné obohacení okresní soud nekriticky převzal z daňových dokladů žalobkyně, přestože žalovaná namítala nesprávnost jednotlivých faktur co do dílčích uplatněných nákladů. Okresní soud se v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval tvrzením žalované, že jí žalobkyně přeúčtovala náklady související s provozem a údržbou čističky odpadních vod neoprávněně, že některé blíže neurčené nákladové položky účtované žalobkyní nejsou v souladu se zákonem o vodách č. 274/2001 Sb. ve znění jeho prováděcí vyhlášky a pominul i další námitku žalované, že v rozhodném období došlo k havarijnímu stavu vodovodu a kanalizace, který měl za následek vadné dodávky vody. Při zjišťování skutkového stavu věci nepostupoval okresní soud ve vazbě na povinnost tvrzení a povinnost důkazní účastníků ohledně jejich sporných tvrzení. Zatímco žalobkyně svá tvrzení o oprávněnosti výše účtovaných nákladů podpořila řadou listinných důkazů, které okresní soud převážně akceptoval, žalovaná ke svým tvrzením zpochybňujícím správnost a účelnost účtovaných položek navrhla důkaz vypracováním znaleckého posudku. Tento její důkazní návrh však okresní soud ponechal bez povšimnutí, aniž by v odůvodnění rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu jej neprovedl. Pokud žalovaná navrhovala k prokázání existence dohody o neúčtování nákladů v rozhodném období [anonymizováno] [rok] a prvního pololetí [anonymizováno] [rok] svědeckou výpověď zaměstnankyně žalobkyně [jméno] [příjmení] a účastnický výslech jednatele žalované, pak ani u těchto navržených důkazů okresní soud jejich neprovedení nijak nezdůvodnil. Nelze přehlédnout do jisté míry neurčitá tvrzení žalované (o„ některých“ položkách nákladů v rozporu se zákonem, o„ vadných“ dodávkách vody, aniž by bylo zřejmé, o jaké položky se jedná a v čem spočívala vadnost dodávek vody), k jejichž upřesnění ani prokázání žalovaná nebyla okresním soudem vyzvána. K prokázání svého tvrzení o havarijním stavu vodovodu a kanalizace v rozhodném období, jehož následkem mělo docházet k vadným dodávkám vody, žalovaná rovněž dosud žádný konkrétní důkaz neoznačila. V důsledku vadného procesního postupu okresního soudu spočívajícího v neúplně zjištěném skutkovém stavu (nevyjasnění okruhu sporných a nesporných skutečností, z nichž se odvíjí potřebný rozsah dokazování), jsou závěry o důvodnosti žalobního nároku předčasné. V novém řízení bude okresní soud postupovat v souladu s výše uvedenými závěry a pokyny, po vyjasnění okruhu sporných skutečností dá účastníkům prostor k doplnění sporných tvrzení a jejich prokázání, veškeré provedené důkazy řádně zhodnotí, věc posoudí po právní stránce a v konečném novém rozhodnutí opětovně rozhodne o nákladech řízení, a to včetně tohoto odvolacího řízení.

5. V průběhu řízení organizační složka státu [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [IČO] (původní žalobkyně) byla na základě zrušovacích ustanovení v čl. III zákona č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zrušena s účinností k [datum] (viz čl. IV účinnost téhož zákona). Opatřením [číslo] Ministerstva životního prostředí byla s účinností od [datum] zřízena státní příspěvková organizace [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně]. Na základě čl. II bod 10 uvedeného zákona č. 123/2017 Sb. pak přešla veškerá majetková práva a povinnosti, včetně práv vůči žalované, z organizační složky státu [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [IČO], na příspěvkovou organizaci [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [IČO]. Příspěvková organizace [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [IČO], je tak procesním nástupcem původní žalobkyně ve smyslu ustanovení§ 107 odst. 3 o. s. ř, aniž by o tom vydával usnesení, když tato skutečnost nastala ze zákona. Výše uvedené bylo ujištěno z Opatření [číslo] Ministerstva životního prostředí o vydání zřizovací listiny státní příspěvkové organizace [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno].

6. V dalším řízení soud v souladu s pokyny odvolacího soudu vyzval žalovanou, aby doplnila svá tvrzení o následujících skutečnostech: o„ některých“ položkách nákladů v rozporu se zákonem, o„ vadných“ dodávkách vody - upřesnění jakých položek a jakých„ vadných“ dodávek se konkrétně toto tvrzení žalované týká a byla zároveň vyzvána, aby ke svým tvrzením předložila důkazy s poučením o následcích v případě nesplnění povinnosti. Žalovaná reagovala jednak zcela neurčitě a nedostatečně sdělením předchozího zástupce žalované ze dne [datum] (č.l. 123) a následně sdělením ze dne [datum] (č.l. 185 a násl.), kdy uvedla, že sporuje všechny položky na předmětných fakturách a je věcí žalobkyně, aby jejich nárok prokázala. Žalovaná nikdy nevyslovila jakýkoli souhlas s tím, aby jí byly přeúčtovávány náklady, které jsou uvedeny na fakturách. Pokud jde o havarijní stav vodovodu a kanalizace, tak o tom svědčí jednak samotný obsah faktur vystavených žalobkyní, kdy opakovaně žalované fakturuje různé rozbory vody a dále opravy, které byly prováděny. Pokud by byl vodovod v pořádku, pak by se nemusela žalobkyně takové náklady vynakládat. Tyto skutečnosti může potvrdit jednatel žalované společnosti. Žalovaná proti žalobnímu návrhu namítla, že účastníci řízení sjednali dohodu, že žalobkyni vznikne nárok na úplatu až po provedení celkové rekonstrukce infrastruktury (A) a že vodovod a kanalizace v lokalitě [anonymizována dvě slova] byly v letech [rok] a [rok] podřaditelné pod režim zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, dále jako„ ZoVK“, že žalobkyni náleží úplata za dodávku vody a odvod odpadních vod ve výši dle ZoVK (B), a že žalobkyně část nákladů na provoz vodovodů a kanalizací vynaložila neúčelně (C). Ad A) Dohoda o povinnosti platit úplatu až po generální rekonstrukci – žalovaná tvrdí, že účastníci řízení sjednali dohodu, dle které bude žalobkyně požadovat náklady za dodávku vody a odvod odpadních vod až po provedení celkové rekonstrukce vodovodu a kanalizace. V době, za kterou žalobkyně nárokuje plnění za dodávku vody a odvod odpadních vod ([rok], [rok]) tato rekonstrukce provedena nebyla. Fakt sjednání cit. dohody plyne mj. i z dopisu žalobkyně ze dne [datum] adresovaném žalované, ve kterém je uvedeno upozornění, že po provedení generální rekonstrukce vodovodu v lokalitě [anonymizováno] budou jeho uživatelé povinni zřídit vodoměrnou šachtu s odečtem a [anonymizováno] zpoplatní odběr vody i čištění odpadních vod, tzv. vodné-stočné, kdy na uvedenou dohodu se odkázala i žalovaná, mj. i ve sdělení z [datum]. Z uvedené dohody proto plyne, že žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky nevznikl. Uvedené měly prokázat tyto důkazy: výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně, výpověď jednatele žalované, sdělení žalobkyně ze dne [datum] a žalované ze dne [datum]. Ad B) V lokalitě [anonymizována dvě slova] byly v rozhodném období čtyři objekty napojené na popsanou infrastrukturu, kdy počet osob užívajících objekty vyplývá z tabulky, kterou žalovaná vypracovala. Z citovaným ustanovení ZoVK žalobkyně dovozuje, že žalobkyni vznikl nárok na vodné a stočné ve výši dle výpočtu dle ZoVK a je na žalobkyni, aby soud doložila tvrzení a důkazy k nároku na vodné a stočné dle ZoVK., což by prokázaly tyto důkazy: sdělení provozovatelů uvedených objektů (žalobkyně, [anonymizováno] služeb pro MV, [ulice a číslo], [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [obec] n. [příjmení]) k počtu osob ubytovaných v objektu [anonymizována dvě slova] (klienti a zaměstnanci, např. recepční, pokojová služba, číšníci, kuchaři apod.) v roce [rok] a [rok] a dále počet osob využívajících služeb restaurace, vč. Terasy, obsah webu [webová adresa], zejména ke tvrzení, že kapacita [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] činí 25 ubytovaných. Ad C) K neúčelnosti části nákladů žalobkyně provedla v roce [rok] první odběr a rozbor vody dle faktury [číslo] z [datum]. Z toho plyne, že od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], tj. během čtyř měsíců, žalobkyně provedla jen jeden odběr a během dalších čtyř měsíců provedla čtyři odběry v hodnotě 29 967 Kč. Žalovaná namítá, že tyto 4 odběry nebyly provedeny účelně, nebyl provozní důvod pro provedení odběru, resp. žalobkyně v řízení žádný důvod neuvedla. Od [datum] do konce [anonymizováno] [rok], tj. za pět měsíců, pak nebyl proveden žádný odběr.; toto dokládá tabulkou s přehledem za odběr a rozbor vody s tím, žalovaná má za to, že náklady na rozbory vody ve výši 8 959 Kč nebyly žalobkyní vynaloženy a žalovaná proto nemůže být zavázána k jejich úhradě.

7. Žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne [datum] (č.l. 198 a násl.), kdy uvedla, že naprosto odmítá, že by se žalovanou uzavřela jakoukoli dohodu o tom, že bude požadovat náklady za dodávku vody a odvod odpadních vod až po provedení celkové rekonstrukce. Žalovaná ostatně ani neuvádí, kdo, kdy a jakým způsobem měl za účastníky takovou dohodu uzavřít. Argumentace, že faktické uzavření takové dohody plyne mj. i z dopisu žalobkyně ze dne [datum], nemůže obstát. Jde o zcela účelový výklad tohoto dopisu žalovanou, neboť dopis na žádnou dřívější dohodu neodkazuje (žalovaná uvádí, že uzavření dohody plyne mj. i z uvedeného dopisu, takže dohoda by musela být uzavřena již dříve). Formulace o budoucím zpoplatnění byla pouze oznámením budoucích podmínek pro dodávky vody a odvod odpadních vod na základě smlouvy a jakkoli neřešila otázku práva žalobce na úhradu bezdůvodného obohacení vůči žalovanému. Existenci jakékoli dohody pak vyvrací i jednání obou účastníků. Žalobkyně ještě v roce [rok] na vlastní náklady opatřila vodoměrné šachty podružnými vodoměry pro provádění odečtů spotřeby vody jednotlivých vlastníků nemovitostí a od roku [rok] prováděl odečty. Žalobkyně vyúčtovala žalovaném již náklady na odběr vody a odvod odpadních vod za rok [rok] a vystavila jí na ně fakturu [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná pak žalobkyni tyto náklady částečně uhradila dne [datum] (viz číslo uvedené faktury uvedené jako variabilní symbol platby). K těmto skutečnostem navrhla žalobkyně provést důkazy: odečty vody za rok 2011, vyúčtování nákladů spojených s dodávkou vody a čištěním odpadních vod za rok [rok] faktura [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu žalobkyně ze dne [datum] o platbě žalované. Pokud pak jde o žalovanou navrženou svědkyni [jméno] [příjmení], tato byla zaměstnána u žalobkyně od [datum] do [datum] a těžko proto může dosvědčit, že účastníci před [datum] uzavřeli dohodu o neúčtování nákladů. Žalobce odmítá, že by se na odběr vody žalovaného vztahoval zákon č. 274/2011 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, neboť počet osob trvale využívající systém je nižší než 50 fyzických osob. Za fyzické osoby trvale využívající vodovod a kanalizaci ve smyslu uvedeného zákona nelze v žádném případě považovat návštěvníky restaurace ani ubytované turisty, kteří jsou v objektech vždy jen dočasně. Za takové osoby nelze dle názoru žalobce považovat ani personál objektů, který objekty také využívá jen dočasně a přechodně. Ostatně současné platné znění uvedeného zákona již v § 2 odst. 4 definuje fyzickou osobu trvale využívající vodovod nebo kanalizaci jako osobu, která má v obci, kde se nachází vodovod nebo kanalizace, trvalý pobyt. Ke stejnému výkladu bylo nutné dospět i před účinností novely [číslo] 2013 Sb., kterou byla uvedená definice do zákona začleněna, když text zákona ohledně rozsahu jeho působnosti se nijak nezměnil. Argumentaci žalovaného a jeho výklad zákona považuje žalobce pouze za ryze účelové. Sám žalovaný v e-mailu svého právního zástupce ze dne [datum], adresovaném právnímu zástupci žalobce, uvedl, že souhlasí s tím, že„ [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] není dodavatelem pitné vody a odběratelem odpadních vod ve smyslu zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, neboť denní spotřeba vody se pohybuje od 3m3 do 5m3, kdy není naplněn žádný z předpokladů pro označení předmětného vodovodu/kanalizace jako vodovodu/kanalizace v režimu zákona (viz zejm. ust. § 1/3a ZoVaK)“. Žalobkyně navíc nemůže ani nemůže spravovat vodovod ani kanalizaci, protože tuto činnost nemá ve své zřizovací listině. Navíc počet zásobovaných osob v provozním řádu, na který poukazuje žalovaná, byl stanoven dle maximální ubytovací kapacity (lůžek) všech napojených objektů v době zpracování provozního řádu. Při stanovení počtu byla použita maximální možná kapacita, nikoli reálný počet ubytovaných, který je v průběhu roku velmi proměnlivý. I z uvedeného vyplývá, že počet zásobovaných osob uvedený v provozním řádu není totožný s pojmem osob trvale využívajících vodovod ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 274/2011 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Jak již dříve žalobkyně uvedla, současné platné znění uvedeného zákona již v § 2 odst. 4 definuje fyzickou osobu trvale využívající vodovod nebo kanalizaci jako osobu, která má v obci, kde se nachází vodovod nebo kanalizace, trvalý pobyt. Takovými osobami nejsou osoby přechodně ubytované v objektech. K argumentaci žalované o neúčelnosti rozborů je dle názoru žalobkyně zcela účelová. [příjmení] byly žalobkyní prováděny tak, aby byla zajištěn odběr pitné vody splňující náležité hygienické normy a v souladu s platnou legislativou a prováděcími předpisy. Žalobkyně by si i s ohledem na svůj charakter nemohla dovolit, aby prováděla odběry a rozbory vody zbytečně a vynakládala na ně finanční prostředky. Častější odběry a rozbory byly v jarních a letních měsících prováděny i z důvodu většího počtu návštěvníků (turistické sezóny). Podle provozního řádu vodního zdroje a vodovodního řádu„ [anonymizována dvě slova]“ (článek 9) je žalobkyně povinna provádět 3x ročně krácený rozbor a 1x ročně úplný rozbor vody. Tento počet je přitom třeba považovat za minimální, nikoli maximální. [příjmení] je třeba dle provozního řádu také provádět v případech, kdy byl proveden větší zásah ve zdroji vody a jeho nejbližším okolí nebo v případě mimořádných okolností, při kterých by mohlo dojít k ovlivnění kvality vody. S ohledem na financování rekonstrukce čistírny odpadních vod Státním fondem životního prostředí v rámci akce [číslo]„ Čistírna odpadních vod včetně kanalizace v k. ú. [obec] – [anonymizováno]“ pak muselo být v roce [rok] provedeno min. 6 vzorků odpadní vody i na základě požadavků uvedeného fondu. [příjmení] přitom byly naplánovány a objednány již objednávkou z [datum], ve které se odkazuje jak na zákon a provozní řád, tak na výše uvedenou akci Státního fondu životního prostředí ČR. (důkazy: [ulice] řád vodního zdroje a vodovodního řádu„ [anonymizována dvě slova]“, zápis z jednání konaného dne [datum] na [anonymizováno] [obec], objednávka z [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], vč. její přílohy). Jestliže tedy byla žalobkyně povinna dle provozního řádu provést min. tři krácené rozbory a jeden úplný rozbor vody, tak náklady na tento povinný minimální počet rozborů rozhodně nelze považovat za neúčelné. Stejně tak však nelze považovat za neúčelný náklad na jeden rozbor navíc v roce [rok] nad minimální počet uvedený v provozním řádu, když všechny rozbory byly prováděny za účelem dodržení zákonem stanovených požadavků. Nad rámec pak žalobkyně doplnila, že má s ostatními subjekty využívajícími vodovod a kanalizaci, tj. s příspěvkovou organizací [anonymizována dvě slova] pro [stát. instituce] a [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], uzavřenu dohodu o úhradě nákladů spojených s odběrem vody, úpravou vody a čištěním odpadních vod, ve kterých je řešen i podíl jednotlivých subjektů na nákladech. Tuto dohodu s nimi žalobkyně uzavřela dne [datum] (tuto dohodu předložila k důkazu), k uzavření totožné dohody vyzývala i žalovanou, a to dopisem ze dne [datum]; ta však nereagovala a teprve telefonických urgencích žalobkyně zaslala své připomínky k textu dohody o úhradě nákladů, které žalobkyně vypořádala svým dopisem ze dne [datum] a navrhla žalované další termín k podpisu dohody. Přes další snahu žalobkyně, vzájemnou komunikaci a jednání však žalovaná dohodu o úhradě nákladů se žalobkyní nepodepsala. (dopisy žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum]).

8. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami po doplnění tvrzení a důkazů žalovanou je nesporné, že žalovaná odebírala od žalobkyně vodu, a že jí byla i odpadní voda čištěna a že žalované tak vzniklo bezesmluvním odběrem bezdůvodné obohacení, má i soud za prokázané, že žalobkyně prokázala svá žalobní tvrzení. Soud proto odkazuje na skutkový stav v řízení již zjištěný s tím, že se dále bude zabývat otázkou, zda žalovaná prokázala svá doplněná tvrzení, tedy zejména existenci dohody o povinnosti platit úplatu až po generální rekonstrukci a neúčelnost části nákladů (za odběr a rozbor vody) vynaložených žalobkyní, když„ vadné“ dodávky vody (s upřesnění jakých položek a jakých„ vadných“ dodávek se tato námitka týká), již v dalším řízení žalovaná nenamítala, což plyne z vyjádření žalované ze dne [datum] (č.l. 185 a násl.), bod 2, kde tvrzení„ o vadných dodávkách vody“ neuvádí a nijak nedoplňuje (v úvahu by například přicházela z hygienické kontroly). Rovněž tak lze usuzovat i z vyjádření zástupce žalované při jednání dne [datum], kdy uvedl, že:„ není sporu o tom, že žalovaná vodu odebírala, resp. docházelo k čištění jí produkovaných odpadních vod. [příjmení] je veden o způsob, a to zdůrazňuji, jak nárok žalobkyně vyčíslit. Jako předběžnou otázku, která leží v naprostém jádru tohoto sporu, je třeba určit, zda se na předmětnou infrastrukturu vztahuje zákon o vodovodech a kanalizacích“.

9. Žalovaná tvrdila, že účastníci sjednali dohodu, že žalobkyni vznikne nárok na úplatu až po provedení celkové rekonstrukce vodovou a kanalizace, když v letech [rok], [rok] tedy v době, za kterou žalobkyně požaduje plnění, tato rekonstrukce Ze sdělení žalobkyně nazvané jako [anonymizováno] – vypouštění odpadních vod do oddílné kanalizace a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], dopisu žalované ze dne [datum] s odpovědí na dopis žalobkyně ze dne [datum], podle názoru soudu tato skutečnost nevyplývá. Pokud jde o dopis žalobkyně ze dne [datum], soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně uvedeném ve vyjádření ze dne [datum] (viz bod 7. odůvodnění rozsudku) a shodně se žalobkyní má za to, že tento dopis jednak na žádnou dohodu neodkazuje a jednak ani sám nemůže být onou dohodou, když neobsahuje žádnou nabídku na bezplatný odběr a odvádění odpadních vod. K tomu, aby byla uzavřena dohoda, se totiž vyžaduje především nabídka, návrh, což předmětná dopis neobsahuje a jiná„ dohoda“ žalovanou předložena nebyla. Žalovaná, byť částečně, za náklady vynaložené v roce [rok] plnila, což popírá její argumentaci, že by byla v roce [rok] uzavřena jakákoliv dohoda o bezplatném odběru a odvádění vod, což vyplynulo z listin předložených žalobkyní, a to z odečtů vody za rok [rok], z vyúčtování nákladů spojených s dodávkou vody a čištěním odpadních vod za rok [rok], z faktury [číslo] ze dne [datum], výpisu z účtu žalobkyně ze dne [datum] o platbě žalované. Tvrzení žalované pak nemohla prokázat ani výpověď svědkyně [příjmení], neboť tato podle pracovní smlouvy (listina byla pouze konstatována, nicméně s jejím obsahem byli účastníci seznámeni při jednání) byla u žalobkyně zaměstnána od [datum], tudíž nemohla potvrdit tvrzenou existenci dohody z roku [rok]. Existenci tvrzené dohody tak nijak neprokázala.

10. K tvrzení žalované o neúčelnosti nákladů (za odběr a rozbor vody), vyúčtovaných ve fakturách ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] ve výši 8 959 Kč s podílem žalované ve výši 2 990 Kč a 969 Kč soud v zájmu stručnosti odkazuje na vyjádření žalobkyně (viz bod 7. odůvodnění rozsudku), kde žalobkyně pregnantně vysvětlila, proč jde o náklady účelně vynaložené a její tvrzení vyplynulo i z důkazů- z Provozního řád vodního zdroje a vodovodního řádu„ [anonymizována dvě slova]“, ze zápisu z jednání konaného dne [datum] na [anonymizováno] [obec] a z objednávky ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], včetně její přílohy. Soud dále zdůrazňuje, že i když je otázka účelnosti vynaložených nákladů na odběry a rozbory vody otázkou odbornou, vzhledem k výši podílu žalované na těchto nákladech ve výši 2 990 Kč a 969 Kč, by vypracování dalšího znaleckého posudku bylo nehospodárné, když ani soudem ustanovený znalec v posudku (viz dále), který sice nebyl přímo k ověření účelnosti nákladů nebyl přímo vyzván, na případnou neúčelnost, mající vliv na obvyklou cenu, neshledal.

11. Z Dohody o úhradě nákladů spojených s odběrem vody, úpravou vody a čištěním odpadních vod ze dne [datum], z dopisu žalobkyně ze dne [datum] a z dopisu žalobkyně ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně se snažila se žalovanou uzavřít dohodu o úhradě nákladů, k čemuž i přes vzájemnou korespondenci nedošlo.

12. V e-mailu zástupce žalované ze dne [datum], adresovaném zástupci žalobkyně uvedl, že souhlasí s tím, že….„ [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] není dodavatelem pitné vody a odběratelem odpadních vod ve smyslu zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, neboť denní spotřeba vody se pohybuje od 3 m3 do 5 m3, kdy není naplněn žádný z předpokladů pro označení předmětného vodovodu/kanalizace jako vodovodu/kanalizace v režimu zákona (viz zejm. ust. § 1/3a ZoVaK)“.

13. S ohledem na potřebu zjistit výši bezdůvodného obohacení, tedy cenu obvyklou, byl ve věci ustanoven znalec. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem] (č.l. 250 – 262) a vyjádření znalce k námitkám žalovaného ze dne [datum] (č.l [číslo]) soud zjistil, že znalec na č.l. 7 posudku popsal pro účely zákona o cenách cenu obvyklou jako cenu shodného nebo z hlediska užití srovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávanou mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže. [jméno] obvyklé v místě a čase byly pak stanoveny pro období od [datum] do [datum] pro spotřebované množství vody 462 m3 ve výši 34 816,32 Kč bez DPH a pro období od [datum] do [datum] pro spotřebované množství vody 301 m3 ve výši 23 143, 879 Kč bez DPH. Znalcem byl pak shledán soulad mezi hodnotami fakturovanými a hodnotami vypočítanými znalcem.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle ustanovení § 451 odst. 1 zákona č. 40/19645 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením, je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

17. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 366/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen "Soubor“ /, pod označením C 2268/27, ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 291/2002, uveřejněné v Souboru pod označením C 2702/30, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 924/2003, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 33 Odo 882/2006, a ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1081/2006) zaujal právní názor, že plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Příkladem plnění bez právního důvodu je užívání cizí věci bez smlouvy o nájmu či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc. V tom případě vzniká prospěch tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by se jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák.).

18. Po provedeném dokazování soud proto požadavku žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, když rozsah požadovaného bezdůvodného obohacení je navíc ještě nižší než obvyklá cena za dodávku vody a čištění vod v rozhodném období. V ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. ve znění účinném do 31.12. 2013 o vodovodech a kanalizacích bylo stanoveno, že tento zákon se nevztahuje na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m3 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50, na vodovody sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody a na oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod (dále jen„ srážková voda“). Tento zákon se dále nevztahuje na ty vodovody a kanalizace, na které není připojen alespoň 1 odběratel. Vzhledem k tomu, že průměrná denní spotřeba vody nebyla v rozhodném období [anonymizována dvě slova] (do [datum]) nižší než 10 m3, nemůže být podle názoru soudu aplikován pro výpočet výše bezdůvodného obohacená (pro zjištění ceny obvyklé) zákon o vodovodech a kanalizacích ve znění účinném do 31. 12. 2013, což vyplývá jednoznačně z citovaného ustanovení zákona). Pro rozsah bezdůvodného obohacení je rozhodující, jaké obohacení měla žalovaná v době jeho vzniku, tedy do [datum]. Soud dále souhlasí se žalobkyní i v tom, že výše uvedený zákon nemůže být aplikován také i proto, že nebyla splněna další podmínka, spočívající v tom,„ že počet osob trvale využívající systém je nižší než 50 fyzických osob. Za fyzické osoby trvale využívající vodovod a kanalizaci ve smyslu uvedeného zákona nelze v žádném případě považovat návštěvníky restaurace ani ubytované turisty, kteří jsou v objektech vždy jen dočasně. Za takové osoby nelze pak považovat ani personál objektů, který objekty také využívá jen dočasně a přechodně. Ostatně současné platné znění uvedeného zákona již v § 2 odst. 4 definuje fyzickou osobu trvale využívající vodovod nebo kanalizaci jako osobu, která má v obci, kde se nachází vodovod nebo kanalizace, trvalý pobyt. Ke stejnému výkladu bylo nutné dospět i před účinností novely [číslo] 2013 Sb., kterou byla uvedená definice do zákona začleněna, když text zákona ohledně rozsahu jeho působnosti se nijak nezměnil“) citace z vyjádření žalobkyně uvedeného pod bodem 7. odůvodnění rozsudku. Navíc, jak poukázala žalobkyně, zástupce žalované uvedl, že souhlasí s tím, že žalobkyně není dodavatelem ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích. Pokud jde o další navržené důkazy, a to výslechem jednatele žalované, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a sdělením provozovatelů objektů k počtu osob ubytovaných v objektu [anonymizována dvě slova] v roce [rok] a [rok] a dále počet osob využívajících služeb restaurace, včetně terasy, soud neprovedl pro nadbytečnost, když pro posouzení věci jsou bez významu; [jméno] [příjmení] pracovala u žalobkyně až od [datum], takže by ani nemohla prokázat existenci dohody o neúčtování nákladů, případně její uzavření, jednatel žalované samotnou„ dohodu“ k důkazu nepředložil a její existenci nesprávně dovozoval z korespondence od žalobkyně. Žalobnímu požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 48 112,60 Kč jako zcela důvodnému a prokázanému soud proto vyhověl. (výrok I.)

19. Stran požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení pak soud vycházel při stanovení data prodlení nikoli z upomínek [číslo] [číslo] nýbrž z předžalobní výzvy, když u výše uvedených upomínek nebyl přiložen doklad o jejich odeslání žalované (č.l. 16). Žalobkyně žalovanou k úhradě vyzvala dopisem ze dne [datum] (č.l. 18), která byla žalované odeslána dne [datum] s tím, že žalovaná měla podle předžalobní výzvy dlužnou částku zaplatit nejpozději do 7 dnů od přijetí výzvy. Soud vzal v úvahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, dle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum]. Žalovaná měla po výzvě plnit do sedmi dnů, tedy do [datum]. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úroky z prodlení (ustanovení § 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala v předžalobní výzvě žalovanou k plnění (měla plnit do [datum]), neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení. Datum prodlení proto byl stanoven na den [datum], kdy výše úroku z prodlení činila 8,05 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobu v části požadovaných úroků z prodlení běžících ode dne [datum] do [datum] a ode dne [datum] do [datum] zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, když neúspěch byl jen nepatrný (stran počátku prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování žalobkyně ve výši podle ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 112,60 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, dne [datum] - účast na jednání u [anonymizováno] v [obec], dne [datum] - účast na jednání u OS v [obec], sepis sdělení k výzvě soudu ze dne [datum], dne [datum] – účast na jednání u OS v [obec] /9:30 – 10:25/, sepis vyjádření ze dne [datum], dva úkony za účast na jednání dne [datum]: [číslo], 12: [číslo], vyjádření žalobkyně k procesnímu postupu soudu ze dne [datum], dne [datum] – účast na jednání u OS v [obec] /10:00 – 11:30/), a ze dvou úkonů podle § 11 odst. 2 písm. c) za vyjádření k odvolání a písm. f) za účast na jednání dne [datum], kde došlo k vyhlášení rozsudku- ve výši odměny, včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t, náhrada 8 866 Kč za cestovné v částce 2 718 Kč podle § 13 a. t. (šlo o cestovné k jednání dne [datum] [značka automobilu], [anonymizována tři slova], při obousměrné vzdálenosti v délce 415 km z [obec] do [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 7,4 l na 100 km, ceně paliva 33,10 Kč a amortizaci 4,10 Kč vyhl. č. 333/2018 Sb.), dále za cestovné v částce 2 792 Kč podle § 13 a. t. (šlo o cestovné k jednání dne [datum] [značka automobilu], [anonymizována tři slova], při obousměrné vzdálenosti v délce 425 km z [obec] do [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 7,4 l na 100 km, ceně paliva 32 Kč a amortizaci 4,20 Kč vyhl. č. 358/2019 Sb.) a za cestovné v částce 3 356 Kč podle § 13 a. t. (šlo o cestovné k jednání dne [datum] [značka automobilu], [anonymizována tři slova], při obousměrné vzdálenosti v délce 425 km z [obec] do [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 7,4 l na 100 km, ceně paliva 44,50 Kč a amortizaci 4,70 Kč vyhl. č. 116/2022 Sb.) a náhrada za ztrátu času v trvání 11 × 30 minut v částce 1 100 Kč (jednání [datum]), v trvání 3 x 30 minut za čekání na zahájení jednání ve výši 300 Kč, v trvání 11 x 30 minut v částce 1 100 Kč (jednání dne [datum]) a v trvání 11 x 30 minut v částce 1 100 Kč (jednání dne [datum]); tedy v celkové výši 3 600 Kč a podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 646 Kč ve výši 13 365,66 Kč. Soud nepřiznal odměnu za právní úkon účast na jednání dne [datum], když podle protokolu ve spise se tohoto jednání nikdo neúčastnil a a dále za sepis doplňujícího vyjádření žalobkyně k případnému výslechu svědkyně ze dne [datum], když toto vyjádření jednak soud nevyžadoval a jednak obsah tohoto vyjádření mohl zástupce žalobkyně prezentovat na dalším jednání. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 77 012 Kč a jsou splatné jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval jako poslední (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.

22. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto dodatečně samostatným usnesením, jakož i o povinnosti zaplatit soudní poplatek ze žaloby.