15 C 186/2024 - 23

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o žalobu z rušené držby takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně , že žalovaní jsou povinni se zdržet veškerých zásahů do nerušeného průchodu a průjezdu žalobkyně přes pozemky parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa] a, že žalovaní jsou povinni odstranit zábranu – řetěz, který je umístěn na pozemku parc. [číslo] zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa], se zamítá .

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1, 2 na náhradě nákladů řízení částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných 1, 2.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou došlou k soudu 17. 7. 2024 stanovení povinnosti žalovaným v rozsahu, že žalovaní jsou povinni se zdržet veškerých zásahů do nerušeného průchodu a průjezdu žalobkyně přes pozemky parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa] a, že žalovaní jsou povinni odstranit zábranu – řetěz, který je umístěn na pozemku parc. [číslo] zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa] s odůvodněním, že je výlučnou vlastnicí následujících nemovitostí: pozemek parc.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo], stavba pro rodinnou rekreaci, pozemek parc.[číslo], pozemek parc.[číslo] a pozemek parc.[číslo] vše vedeno na LV č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „Dotčené nemovitosti“). Žalovaná 1 a žalovaný 2 mají ve spoluvlastnictví následující nemovitosti: pozemek parc.[číslo], pozemek parc.[číslo], pozemek parc.č[číslo], pozemek parc.[číslo] pozemek parc.[číslo], vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], u Katastrálního úřadu [název], katastrální pracoviště [adresa], na nichž se nachází účelová komunikace, která je z větší části zpevněná (dále jen „Příjezdová cesta“).

2. Dotčené nemovitosti nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví rodiče žalobkyně, tj. paní [jméno FO], RČ: [RČ], trvale bytem [adresa] RČ: [RČ], trvale bytem [adresa] (otec je v současné době již po smrti), a to na základě kupní smlouvy ze dne 23.9.1986. Následně na základě kupní smlouvy ze dne 28.4.1999 nabyli od původního vlastníka Příjezdové cesty pozemek parc. č. parc.[číslo] za účelem vystavění parkovacích stání. Po smrti pana [jméno FO], paní [jméno FO] Dotčené nemovitosti darovala žalobkyni na základě darovací smlouvy ze dne 14.1.2022. Žalobkyně je tak v současné době výhradní vlastnicí Dotčených nemovitostí.

3. Rodina žalobkyně má Dotčené nemovitosti ve vlastnictví již 38 let a nikdy předchozí vlastníci ani současní vlastníci Příjezdové cesty, tj. žalovaní neměli s užíváním Příjezdové cesty ze strany rodiny žalobkyně žádný problém, nevyslovili ani náznak nesouhlasu. Užívání Příjezdové cesty tak bylo bezproblémové a nerušené. Tím nepochybně došlo k vydržení služebnosti stezky a služebnosti cesty k Příjezdové cestě. Příjezdová cesta ve vlastnictví žalovaných je přitom jedinou přístupovou cestou k Dotčeným nemovitostem, které se nachází v chatovišti, které je jinak obklopeno lesem.

4. Až dopisem ze dne 17. 10 .2022 kontaktovala makléřka zastupující žalované žalobkyni s nabídkou „úplatného zřízení věcného břemene sloužících jako příjezdová cesta za jednorázovou cenu 30 000 Kč + 2 000 Kč návrh na katastr nemovitosti“. Zástupkyně žalovaných v tomto dopise přitom výslovně uvádí, že „vlastník příjezdové cesty podáním informace o nabídce možnosti zřízení věcných břemen projevuje zájem na tom, aby byl faktický stav dán do souladu se stavem právním“. Žalobkyně považuje výši úplaty za nepřiměřeně vysokou, navíc s ohledem na to, že celou dobu měla za to, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci a již došlo k vydržení služebnosti stezky a cesty. Žalobkyně považuje za důležité zmínit, že veškerou údržbu Příjezdové cesty si provádějí chataři sami na své náklady a zimní údržbu provádí obec [adresa].

5. Žalobkyně se pokoušela celou věc vyřešit smírně a žalovaným vysvětlit, že požadovaná částka je nepřiměřená. Žalobkyně žalovaným nakonec nabídla jednorázovou úplatu ve výši 15 000 Kč s tím, že uhradí i poplatky za řízení před katastrálním úřadem. Jednání mezi žalobkyní a žalovanými však byla bezvýsledná. Žalovavá 1 žalobkyni informovala, že pokud ji nezaplatí 20 000 Kč, má se obrátit na advokáta, který žalované v této věci zastupuje.

6. Dne 1. 7. 2024 žalovaní na Příjezdovou cestu umístili pevnou zábranu s cedulí „Zákaz vjezdu, Soukromý pozemek, Vjezd povolen jen držitelům věcného břemene průjezdu“. Jedině Příjezdová cesta umožňuje žalobkyni přístup k Dotčeným nemovitostem. Zábrana je přitom umístěna u domu žalovaných, kteří nenechají projet nikoho, kdo jim nezaplatil požadovanou částku. S ohledem na věk zejména matky žalobkyně, která v Dotčených nemovitostech ráda pobývala, má žalobkyně obavy, že i kdyby se jim k Dotčeným nemovitostem podařilo dostat, v případě zdravotních komplikací její matky, by se tam přes překážku žalovaných ani nedostala záchranná služba. Žalovaní tak svévolně znemožnili žalobkyni, jakož i dalším sousedům přístup k jejich chatám.

7. Žalobkyně se pokoušela několikrát k Dotčeným nemovitostem dostat, avšak vždy jí to žalovaní znemožnili. Naposledy se o to pokusila dne 16. 7. 2024, kdy ji cestu zastoupila žalovaná 1 se svým přítelem, který byl na žalobkyni agresivní, a proto žalobkyně přivolala Policii České republiky.

8. Žalobkyni je tedy v současné době znemožněno jakkoli využívat Příjezdovou cestu, která je jediná možná, aby se dostala k Dotčeným nemovitostem. Není pochyb o tom, že žalovaní budou v šikaně žalobkyně jakož i dalších chatařů pokračovat. Chataři jsou ve většině případů starší lidé, kteří se v klidu chtějí dostávat na své chaty a nemají sílu se žalovanými přetahovat u soudu. Někteří proto již žalovaným nesmyslně vysokou částku zaplatili.

9. Dne 8. 7. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně právnímu zástupci žalovaných do datové schránky (právnímu zástupci doručeno ve stejný den) a do e-mailu právního zástupce předžalobní výzvu, kde je vyzvala, aby se zdrželi veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty a stezky po Příjezdové cestě a jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobkyně k Dotčeným nemovitostem, tj. zejména okamžité odstranění pevné překážky. Do dnešního dne však žalovaní ani jejich právní zástupce na výzvu nijak nereagovali.

10. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalobkyně, jakož i její právní předchůdci, tj. její rodiče Příjezdovou cestu bez jakýchkoli omezení užívali k tomu, aby se dostali k Dotčeným nemovitostem chůzí a autem bez toho, aniž by s tím kdokoli z vlastníků Příjezdové komunikace vyslovil nesouhlas, a to do roku 2022, kdy žalovaní začali požadovat za užívání Příjezdové cesty úplatu. Na základě dlouholetého užívání Příjezdové cesty tak došlo k vydržení věcného břemene služebnosti cesty a stezky. Užívání Příjezdové cesty tak bylo bezproblémové a nerušené nejméně po dobu 36 let. Ostatně sami žalovaní v dopise ze dne 17. 10. 2022, který žalobkyni zaslala makléřka žalovaných, uznávají faktickou existenci práva žalobkyně ve formě služebnosti stezky a cesty.

11. Podle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), držbu není oprávněn nikdo svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Nikdo tedy není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Pokud tak učiní (a nemá oprávnění do držby zasáhnout), „vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu“ Popisované znemožnění užívání Příjezdové cesty je přímo učebnicovým příkladem předpokladem podání této žaloby, jak potvrzuje právní doktrína i soudní praxe: „Znemožnění či podstatné ztížení užívání může, při zohlednění intenzity a obvyklosti rušitelova jednání, též představovat rušení držby práva k věci, např. jde-li o zablokování vstupu či příjezdu…“ „Žalobkyni svědčilo právo poslední pokojné držby práva užívání předmětného pozemku a toto právo následně žalovaná narušila tím, že znemožnila žalobkyni přístup a příjezd ke vstupu do jejího domu a k jejím pozemkům tím, že zřídila novou bránu v přední části příjezdové cesty. Tím žalovaná vypudila žalobkyni z dosavadní držby užívání přístupové cesty…“ (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2022, č.j. 57 Co 276/2022-51). Žalobkyně prokazuje existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu k Dotčeným nemovitostem. V řízení o žalobě z rušené držby se přitom existence věcného práva neprokazuje (k tomu viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2463/21). Žalobkyně dále prokazuje rušení žalovanými i reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo žalovanými znemožněno se k Dotčeným nemovitostem dostávat ode dne 1. 7. 2024 (ve stejný den se o tom žalobkyně dozvěděla), podává žalobkyně tuto žalobu v zákonem stanovené subjektivní lhůtě šesti týdnů ve smyslu § 1008 odst. 1 OZ. S ohledem na shora uvedené žalobkyni svědčí právo poslední pokojné držby práva užívání Příjezdové cesty a toto právo žalovaní narušili tím, že znemožnilo žalobkyni přístup a příjezd k Dotčeným nemovitostem. Žalobkyni přitom tuto žalobu podává včas v zákonem stanovené lhůtě.

12. Žalovaní navrhovali zamítnutí návrhu vyjádřením došlým soudu 26. 7. 2024 s odůvodněním že žalovaní nárok uplatněný žalobci v plném rozsahu neuznávají, neboť žalobní nárok je v plném rozsahu nedůvodný. Žalobkyně svůj nárok z rušené držby opírá jen o skutečnost, že v dané lokalitě má ve vlastnictví rekreační nemovitost, ke které jezdila osobním automobilem žalobkyně i její právní předchůdci s tím, že mělo dojít dokonce k vydržení práva z titulu věcného břemene jízdy a chůze. Žalobkyni ani jejím právním předchůdcům žádný užívací titul nesvědčil a nesvědčí, neboť dle jednotlivých Listů vlastnictví a dle jednotlivých nabývacích titulů označených žalobkyní k důkazu vyplývá, že ve prospěch nemovitostí žalobkyně nikdy žádné věcné břemeno nebylo chůze a jízdy nebylo zřízeno a ani se v jednotlivých nabývacích titulech o něm nehovoří. Je zřejmé, že se žalobkyně domáhá ochrany jen domnělého titulu. Žalovaní ani nemohou souhlasit s tvrzením, že by žalobkyně a další chataři udržovali příjezdovou cestu na své náklady, toto je pouze tvrzení v rovině tvrzení, které neodpovídá skutečnosti. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvádí, že již dříve probíhalo jednání, kdy právní zástupce žalovaných Přípisem ze dne 12. 09. 2022 navrhl tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně smírný návrh, který však byl odpovědním Přípisem ze dne 17. 10. 2022 odmítnut s tím, že bylo mj. argumentováno vydržením práv z titulu věcných břemen. V rámci smírného návrhu žalovaní dříve navrhovali zřízení potřebných věcných břemen za jednorázovou náhradu ve výši 10 000 Kč/oprávněný (manželé by byli bráni jako jeden oprávněný) s tím, že by oprávnění z věcných břemen nesli i správní poplatky. Toto nebylo tehdy akceptováno. V případě žalobkyně byl nárok na náhradu za zřízení věcných břemen v částce 30 000 Kč, neboť žalobkyně potřebuje nejdelší trasu pozemků žalovaných za účelem příjezdu a přístupu. Žalobkyně však toto odmítla akceptovat. Žalobkyně v žalobních tvrzeních čestně uvádí, že dochází k rušení držby ze strany žalovaných vůči žalobkyni, ale i dalším chatařům, ale současně je uváděno, že předmětné pozemky žalobců byly dlouhodobě využívány i veřejností. V současné době probíhá správní řízení o určení, že předmětná cesta je veřejně přístupná účelová komunikace, když předmětné správní řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Je totiž patrné, že v předmětném řízení vedeném před Městským úřadem [adresa], pod [spisová značka], se mj. i žalobkyně domáhá, že na předmětných pozemcích žalovaných, tedy těch, která mají být předmětem rušené držby je veřejně přístupná účelová komunikace. Je tak patrno, že žalobkyně považuje předmětné pozemky za veřejně přístupnou účelovou komunikaci (proto i předmětné správní řízení vedou), když dle žalobních tvrzení o tom, že komunikace byla užívána veřejností a tvrzení žalobců v předmětném správním řízení, to zcela také dokládá. Žalovaní soudu dokládají Vyjádření právního zástupce ve správním řízení ze dne 25. 01. 2024, kde žalobkyně jako účastník správního řízení prostřednictvím svého právního zástupce výslovně argumentuje tím, že předmětné pozemky žalovaných jsou ve veřejném užívání. Pokud žalobkyně má komunikaci na předmětných pozemcích žalovaných za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, což zjevně dle jejích žalobních tvrzení a tvrzeních ve správním řízení má, tak se bez dalšího nemůžou s úspěchem domáhat ochrany pomoci institutu rušené držby, neboť držba veřejného práva není možná. Žalovaní mají za to, že žalobci se domáhají dle svých žalobních tvrzení ochrany rušené držby veřejného práva (žalobci se například nedomáhají jen umožnění průjezdu, oni se domáhají odstranění i úplného technického zařízení, tedy se domáhají neomezeného veřejného užívání), což nelze, když v tomto směru žalovaní odkazují na judikát Okresního soudu ve Zlíně ve věci sp. zn.: 19 C 52/2020, kde byl vysloven jednoznačný závěr: „Držba veřejného práva možná není, proto se přes ochranu rušené držby nelze bránit proti zásahu do práva veřejného užívání.“ Pokud se žalobkyně domáhá ochrany držby u komunikace, která má být ve veřejném užívání (a není rozhodné, jestli se jedná o účelovou komunikaci), tak nemůže být se svojí žalobou úspěšná. Dále žalovaní namítají, že předmětná žaloba byla podána po lhůtě dle ust. § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, neboť již ve Vyjádření žalobkyně jako účastníka správního řízení ze dne 25.01.2024 uvedla ohrožení jejich práv: „Navrhovatelé nadále trvají na tom, že v daném případě reálně hrozí, že o jedinou přístupovou a příjezdovou cestu přijdou v důsledku aktivit [jméno FO], bytem [adresa] a [Jméno žalované A], bytem [adresa], kteří vlastní některé z pozemků, na nichž se nachází daná cesta. To ostatně vyplývá i z aktuálního písemného stanoviska [Jméno žalované A] ze dne 09. 12. 2023.“ Objektivně již žalobkyně sama věděla a uváděla, že jejich práva (jako tvrzeného uživatele veřejně přístupné účelové komunikace) jsou ohrožena, a to od 09. 12. 2023., resp. již od 25. 01. 2024. Pro ochranu rušené držby postačí ohrožení práva, není potřeba samotné přímé rušení. Dále pak žalovaní uvádějí, že žalobkyně již byla sms zprávou žalovaných ze dne 28. 05. 2024 upozorněna, že od dne 01.07.2024 nebude umožněn žalobkyni vjezd, pokud nedojde k dohodě ohledně zřízení věcných břemen. Skutečnost, že žalobkyně byla upozorněna na ohrožení jejich práv, vyplývá z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne 15. 07 .2024, [spisová značka], kterým byl návrh na předběžné opatření zamítnut, a to právě s poukazem na SMS zprávu žalovaných z 28. 05. 2024. Žaloba žalobkyně byla podána dne 17. 07. 2024, tedy po lhůtě 6 týdnů, kdy se žalobkyně dozvěděla o ohrožení jejich práv. Závěrem žalovaní uvádějí, že technické zabezpečení bylo dne 24. 07. 2024 odstraněno, což žalovaní dokládají fotodokumentací, na kterém zařízení ještě je a dále pak již je odstraněno.

13. Soud provedl dokazování listinami založenými do spisu:

14. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] vedeného Katastrálním úřadem [název], Katastrální pracoviště [adresa], bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. St. [číslo] o výměře 39 m2 zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [adresa], [číslo], rodinná rekreace, stavba stojí na pozemku parc. č. St. [číslo], dále parc. [číslo] o výměře 192 m2 trvalý travní porost, parc. [číslo] o výměře 213 m2 trvalý travní porost a parc. [číslo] o výměře 42 m2, orná půda a to na základě darovací smlouvy ze dne 14. 1. 2022.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] vedeného Katastrálním úřadem [název], Katastrální pracoviště [adresa], bylo zjištěno, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky, každý ve výši pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře 952 m2 zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. St. [číslo], dále parc. č. St. [číslo] o výměře 65 m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez čp / če, garáž, stavba stojí na pozemku parc. č. St. [číslo], parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] trvalý travní porost, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace , parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace.

16. Z darovací smlouvy uzavřené mezi dárkyní [jméno FO] a obdarovanou [Jméno žalobkyně] uzavřené dne 15. 1. 2022 bylo zjištěno, že dárkyně tímto daruje obdarované nemovitosti popsané v článku 1.1 a to pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo] pozemek, parc. [číslo], [číslo], [číslo] a obdarovaná dar do svého výlučného vlastnictví příjímá.

17. Z čestného prohlášení podepsaného žalobkyní dne 15. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně čestně prohlašuje, že ve své chatě, kterou nabyla na základě darovací smlouvy od své matky, se vždy dostávala bez jakýchkoli omezení chůzí a jízdou autem před příjezdovou cestu, která se nachází na pozemcích parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. [číslo] vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa] Katastrální území [adresa].

18. Z čestného prohlášení podepsaného [jméno FO] dne 13. 7. 2024 bylo zjištěno, že [jméno FO] čestně prohlásila, že k chatě se vždy dostávala bez jakýchkoli omezení chůzí a jízdou autem před příjezdovou cestu, která se nachází na pozemcích parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo] a parc. [číslo] vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa] Katastrální území [adresa].

19. Z čestného prohlášení podepsaného [jméno FO] dne 9. 7. 2024 bylo zjištěno, že [jméno FO] čestně prohlásila, že její nemovitosti sousedí s chatou ve výlučném vlastnictví žalobkyně a od roku 1986 je [jméno FO] svědkyní toho, že vlastníci chaty se k ní vždy dostávali bez jakýchkoli omezení chůzí a jízdou autem před příjezdovou cestu, která se nachází na pozemcích parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo] a parc. [číslo] vše zapsáno na LV č. [číslo] pro obec [adresa] Katastrální území [adresa].

20. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] vedeného Katastrálním úřadem [název], Katastrální pracoviště [adresa], bylo zjištěno, že [jméno FO] je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. St. [číslo] o výměře 37 m2 zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [adresa], rodinná rekreace, stavba stojí na pozemku parc. č. St. [číslo], dále parc. č. [číslo] o výměře 362 m2 trvalý travní porost, a to na základě rozhodnutí o dědictví [spisová značka] státního notářství v [adresa] ze dne 22. 3. 1990.

21. Z dopisu realitní makléřky [jméno FO] ze dne 14. 10. 2022 bylo zjištěno, že realitní makléřka jménem [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] jako vlastníků příjezdové cesty nabízí úplatné zřízení věcných břemen na nově zaměřených pozemcích sloužících jako příjezdová cesta nemovitostí žalobkyně za jednorázovou cenu 30 000 Kč a 2 000 Kč za návrh na vklad na katastr nemovitostí pro každého vlastníka nemovitostí.

22. Z e-mailové komunikace vedené mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím PZ bylo zjištěno, že stranám se nepodařilo dosáhnout smírného řešení.

23. Z fotodokumentace přiložené k žalobě bylo zjištěno, že na dvou fotografiích se nachází příjezdová cesta, na jednom obrázku bez zábrany s cedulí a na druhém se zábranou s cedulí „Zákaz vjezdu, Soukromý pozemek, Vjezd povolen jen držitelům věcného břemene průjezdu“.

24. Z potvrzení o přijatém oznámení ze dne 16. 7. 2024 vystaveného policií ČR, obvodní oddělení [adresa] [číslo jednací] bylo zjištěno, že dne 16. 7. 2024 p. [Jméno žalobkyně] oznámila na OOP ČR [adresa], že jí paní [Jméno žalované A] brání je vjezdu na chatu její matky ev. č. [adresa].

25. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 7. 2024 adresované žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované od upuštění od svémocného rušení družby, to je zdržení se veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty a stezky po příjezdové cestě, jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu k nemovitostem, tj. zejména okamžitého odstranění závory, a to nejpozději ve lhůtě 7 kalendářních dní od doruční této výzvy.

26. Z fotografie předložené žalovanými v rámci jejich vyjádření k žalobě bylo zjištěno, že na fotografii se nachází příjezdová cesta bez zábrany.

27. Z vyjádření právní zástupkyně [jméno FO] adresované Městskému úřadu ve [adresa]. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako účastník správního řízení prostřednictvím svého právního zástupce argumentuje tím, že předmětné pozemky žalovaných jsou ve veřejném užívání. Dále z tohoto vyjádření vyplývá, že „ navrhovatelé nadále trvají na tom, že v daném případě reálně hrozí, že o jedinou přístupovou a příjezdovou cestu přijdou v důsledku a aktivit [Jméno žalované B], bytem [adresa] a [Jméno žalované A], bytem [adresa],kteří vlastní některé z pozemků , na nichž se nachází daná cesta. To ostatně vyplývá i z aktuálního procesního stanoviska [Jméno žalované A] ze dne 9.12.2023.

28. Z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne 15. 7. 2024 [spisová značka] bylo zjištěno, že městský úřad rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 27. 6. 2024, kterým by [Jméno žalované A] uložil strpět nerušené užívání cesty v podobě pěší chůze a jízdy na kole, motocyklu, automobilem apod. ze strany nekonkretizovaného okruhu osob včetně navrhovatelů, která existuje na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k.ú. [adresa] v obci [adresa] a zdržet se jakéhokoliv omezování či narušování užívání cesty, byl zamítnut. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že městský úřad obdržel 20. 2. 2023 návrh „na určení, že na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo], St. [číslo] v k.ú. [adresa] v Obci [adresa] se nachází minimálně od roku 1995 veřejně přístupná účelová komunikace“ s tím, že návrh podali kromě jiných [Jméno žalobkyně] (návrh na vydání předběžného opatření podali žadatelé s výjimkou [Jméno žalobkyně]). Dále z odůvodnění vyplývá, že dne 28. 5. 2024 [Jméno žalované A] začala chatařům (navrhovatelům) rozesílat sms zprávy, v niž uvádí, že se ke svým nemovitostem během následujícího týdne již autem nedostanou. Právní zástupce vlastníků pozemků [Jméno advokáta] pak dopisem ze dne 20. 6. 2024 oznámil navrhovatelům, že po datu 30. 6. 2024 přistoupí vlastníci pozemků k tomu, že technicky bude umožněn průjezd osobními automobily jen těm osobám k dané lokalitě, kteří mají zřízena věcná břemena, ostatním nikoliv. Z odůvodnění dále vyplývá, že návrh na určení, že na předmětných pozemcích se minimálně od roku 1995 nachází veřejně přístupná účelová komunikace, byl zamítnut, rozhodnutí není dosud pravomocné. Správní úřad přihlédl zejména ke skutečnosti, že rozhodnutím ze dne 28.5.2024 [spisová značka] zamítl návrh na určení, že na pozemcích parc. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], St. [číslo] v k.ú. [adresa] v Obci [adresa] se nachází minimálně od roku 1995 veřejně přístupná účelová komunikace.

29. Podle l§ 176 o. s. ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

30. Dle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15ti dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

31. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

32. Dle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

33. Dle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

34. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

35. Žalobkyně se posesorní žalobou domáhala rychlé ochrany držitele před svémocným rušením držby. Rušením je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, každé zamezení či fakticky ztížení výkonu práva. Rušení může spočívat i ve verbálním projevu.

36. Bylo na žalobkyni, aby prokázala rušenou držbu a to, že ji ruší žalovaní a podala v prekluzivní lhůtě posesorní žalobu. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání žaloby. Žalobu na ochranu rušené držby podala žalobkyně 17.7.2024.

37. Z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] ze dne 15. 7. 2024 [spisová značka] [spisová značka], jeho odůvodnění vyplývá, že dne 28. 5. 2024 [Jméno žalované A] začala chatařům (navrhovatelům), tedy i žalobkyni, rozesílat sms zprávy, v nichž uvádí, že se ke svým nemovitostem během následujícího týdne již autem nedostanou. Prvotně má žalobkyně pak povědomost o rušení držby již od 09.12.2023, posléze od 25.01.2024, utvrzeno 28.5.2024. I kdyby soud dospěl k závěru, že žalobkyně se dozvěděla o svém právu, a i o osobě, která tvrzenou držbu žalobkyně ohrožuje až dnem 28.5.2024, lhůta 6 týdnů uplynula dnem 9.7.2024. Lhůta 6 týdnů je subjektivní promlčecí lhůtou, žalobkyně podala žalobu až dnem 17.7.2024, čili opožděně, a proto byla posesorní žaloba zamítnuta.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaní měli ve sporu plný úspěch, přísluší jim proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují odměnu za právní zastoupení žalovaných dle § 7, § 9odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní pomoci, tj. přípravu a převzetí věci, sepis vyjádření po 2 400 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, celkem 5 400 Kč.

Poučení