15 C 206/2021-69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobce: [osobní údaje žalobce] žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] žalobce: [osobní údaje žalobce] všichni žalobci zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] : zast. Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná žalobci a) tj. [jméno] [celé jméno žalobce] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [celé jméno žalobce] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [celé jméno žalobce] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci a) [jméno] [celé jméno žalobce] částku ve výši [částka], se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná zaslala žalobkyni b) [jméno] [příjmení] dopis ve formě omluvy doručené žalobkyni ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni b) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaná zaslala žalobkyni c) [jméno] [příjmení] dopis ve formě omluvy doručené žalobkyni ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

VI. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni c) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

VII. Žaloba, aby žalovaná žalobci d) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

VIII. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci d) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

IX. Žaloba, aby žalovaná žalobci e) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

X. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci e) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

XI. Žaloba, aby žalovaná žalobci f) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

XII. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci f) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

XIII. Žaloba, aby žalovaná žalobci g) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá.

XIV. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci g) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá.

XV. Žaloba, aby žalovaná žalobci h) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá. XVI. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci h) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá. XVII. Žaloba, aby žalovaná zaslala žalobkyni ch) [jméno] [příjmení] dopis ve formě omluvy doručené žalobkyni ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jejího práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podala podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá. XVIII. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni ch) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá. XIX. Žaloba, aby žalovaná žalobci i) [jméno] [příjmení] zaslala dopis ve formě omluvy doručené žalobci ve znění: Ministerstvo spravedlnosti ČR, jednající za Českou republiku jakožto orgán spravující Centrální registr oznámení, se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů, a která tak byla protiprávně komukoliv přístupná, se zamítá. XX. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci i) [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka], se zamítá. XXI. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXIV. Žalobce d) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXV. Žalobce e) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXVI. Žalobce f) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXVII. Žalobce g) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXVIII. Žalobce h) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXIX. Žalobkyně ch) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. XXX. Žalobce i) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se samostatnými žalobami domáhali peněžitého zadostiučinění a omluv s odůvodněním, že žalobce a/ je starosta obce Klenovice na Hané, žalobkyně b/ [obec], žalobkyně c/ [obec], žalobce d/ [obec], žalobce e/ [obec], žalobce f/Číháň, žalobce g/ [obec], h/ [obec], žalobkyně ch/ [obec], žalobce i/ [obec] a tedy veřejným funkcionářem ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o střetu zájmů“).

2. Žalovaná od podání oznámení dle zákona o střetu zájmů žalobcem až do listopadu 2020 zveřejňovala v Centrálním registru oznámení citlivé informace ze žalobcova soukromí, a to bez jakéhokoliv omezení, bez žalobcova souhlasu, či možnosti ovlivnit osud oznamovaných údajů. Žalobce dlouhodobě a setrvale nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které podává podle zákona o střetu zájmů. Žalobce je tak přesvědčen, že stát tím, že oznámení podaná podle tohoto zákona přímo zveřejňoval a umožnil k nim anonymní přístup komukoli, tedy jakékoli osobě bez její identifikace (dále jen„ plošné zveřejnění“), porušuje jeho ústavně zaručené právo na respekt k jeho soukromí v podobě informačního sebeurčení s riziky dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o jeho soukromí, ale i privátních informacích o třetích osobách (osob žalobcovi blízkých, příp. žalobcových věřitelů) s tím, že tyto informace tak mohou následně„ volně plout internetem“ či být na hranici legality či již za ní (zne) užívány dalšími osobami.

3. Plošné zveřejňování oznámení v Centrálním registru bylo následkem novely zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákona o střetu zájmů a další související předpisy. Předmětná ustanovení tohoto zákona byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, neboť byla v rozporu s ústavně zaručeným právem na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení, tj. i v rozporu s právy žalobce. [příjmení] subjektů upozorňovala žalovanou, že takový postup stojí v přímém rozporu s ústavním pořádkem prakticky ihned po změně praxe v září 2017. K ukončení tohoto protiprávního postupu a porušování také práv žalobce dle čl. 7 a čl. 10 odst. 3 LZPS žalovaná přistoupila až dne [datum], k čemuž uvedla, že přístup do Centrálního registru oznámení omezila s ohledem na rozsudek Nejvyššího správní soudu [webová adresa]:„ Nejvyšší správní soud omezil nahlížení do Centrálního registru oznámení“)

1. Proč k takovému kroku ze strany žalované došlo [datum] však nebylo dle žalobce vůbec vysvětleno prizmatem de lege lata, neboť právní úprava v danou dobu nebyla změněna, když vydání cit. rozsudku vykazovalo účinky ex tunc. Jinými slovy došlo-li k omezení přístupnosti registru, provozovaného žalovanou, v listopadu 2020, mohlo se tak stát již v dubnu 2020. K takovému postupu ze strany žalované ovšem nedošlo, přičemž dlužno podotknout její postup byl po celou dobu aplikace novelizovaného zákona o střetu zájmů nepochopitelný. Nejvyšší správní soud dospěl k totožným právním závěrům hned ve dvou svých Sdělení tiskového mluvčí Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] ohledně nahlížení do Centrálního registru oznámení. Nutno vyzdvihnout, že i v období od rozhodnutí Ústavního soudu ([datum]) do skončení plošného zveřejňování úpravou Centrálního registru oznámení ([datum]) žalovaná ignorovala protiústavnost svého jednání a nadále oznámení neomezeně veřejně zpřístupňovala. Po tuto dobu se žalovaná odvolávala na to, že nález ÚS ze dne [datum] má odloženou vykonatelnost a že je schopna fungování Centrálního registru změnit až uplynutím dne [datum], s čímž samozřejmě nelze v žádném případě souhlasit, jelikož by to znamenalo, že zákonná úprava měla po určitou dobu přednost před ústavními předpisy a neplatila hierarchie právních norem. V tomto ohledu také existuje judikatura nejvyšších soudů, která vykládá závěr, že i v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž měla být dotčená právní úprava aplikována (podrobněji uvedeno níže). Navíc nelze opomenout fakt, že si žalovaná odporuje, když uvádí, že se do konce roku 2020 musela řídit účinným zákonem a Centrální registr nemohla upravit, neboť nakonec k této úpravě přistoupila právě již [datum] (nikoliv až po [datum]).

5. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok u žalované, která na něj reagovala stanoviskem, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. Tím bylo mimosoudní jednání skončeno. Žalobci mají za to, že ve shora předestřené věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu a dále tvrdí a prokazují, že došlo k vzniku nemajetkové újmy, a to v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Závažnost vzniklé újmy je určována skutečností, že protiprávní plošné zveřejňování podaných oznámení v CRO se přímo týkalo velmi citlivých osobních údajů žalobce, jež se vztahovaly k jeho osobnostním ústavně zaručeným právům (práva na informační sebeurčení), zaručeného čl. 7 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), o jejichž zveřejnění měl rozhodovat primárně pouze žalobce.

10. K samotné intenzitě zásahu v tomto směru uvedl sám Ústavní soud v cit. nálezu (b. 114)„ v případě, kdy musí veřejný funkcionář oznámení o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, je intenzita zásahu nepochybně menší než v případě, kdy takové oznámení podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího„ věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného registru oznámení. [obec] širší okruh osob se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soud napadená ustanovení zákona týkající se samotné úpravy podávání oznámení o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů.“„ Podstatnou je rovněž okolnost, že v důsledku tohoto zveřejnění pak ani neexistují jiné možné záruky související s dalším nakládáním s poskytnutými údaji, které jsou naopak možné při poskytování údajů na žádost.... Naopak plošné zveřejnění jakékoli další záruky v principu vylučuje.” bod 141 nálezu ÚS.

11. Dle § 81 odst. 2 obč. zák. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dále podle § 86 platí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy. Ve vztahu k zákonnosti důvodu plošného zveřejnění údajů z privátní sféry žalobce se tato vyjadřuje obsáhle níže, zde však předesílá, že podle § 90 obč. zák. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Žalobce podtrhuje, že vykonává veřejnou funkci v menší obci nad rámec své pracovní doby, tj. ve svém volném čase a ve snaze podle svých schopností rozvíjet svou obec. Namísto ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jeho právům, byl hrozbou sankcí donucen„ k majetkovému striptýzu“ ohledně skutečností osobní (citlivé, soukromé povahy) s následným plošným zveřejněním jeho majetkových a osobních poměrů všem k dispozici. Žalobce tedy uzavírá, že docházelo k porušování (dokonce) jeho ústavně zaručených práv, Ministerstvo bylo opakovaně vyzýváno Sdružením místních samospráv ČR, aby vzalo při svém rozhodování v úvahu váhu těchto ústavně zaručených práv a ukončilo protiústavní zásahy do práv komunálních politiků dle zákona o střetu zájmů (nadepsanému soudu i žalované známý Dopis předsedy SMS ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ministryni spravedlnosti), k porušování práv žalobce docházelo soustavně až do listopadu 2020, tj. k protiprávnímu plošnému zveřejnění osobních (citlivých) údajů jakožto protiprávnímu stavu docházelo kontinuálně až do [datum], přístup k citlivým informacím o žalobci byl realizován Ministerstvem na jednom místě prostřednictvím datové sítě a systému CRO, stejně tak tyto informace byly a stále mohou být dostupné komukoli bez jakékoli identifikace osoby s nimi se seznamujícími a bez jakékoli kontroly nad dalším šířením či užíváním informací, žalobce trvale žije v menší obci, jeho známost v dané obci je dána už již výkonem jeho funkcev samosprávě obce, tudíž je dána jednoznačná možnost identifikace (o žádné anonymitě s ohledem na výkon veřejné funkce nemůže být ani řeči), žalobce pociťoval negativní dopad zveřejňovaných informací z jeho soukromí, nad to zvýrazněný tím, že k zásahu docházelo ze strany veřejné moci. Závažnost vzniklé újmy je zvyšována skutečností, že poskytl svá oznámení Ministerstvu na základě vynucování ze strany Ministerstva a dalších příslušných úřadů, na jehož základně byl pod hrozbou dalších sankcí nucen podat oznámení do CRO. Ministerstvo vůbec nevzalo v potaz ústavní rozměr celé věci, sveřepě trvalo na poskytování oznámení, jež následně ihned plošně zveřejňovalo a ani adekvátně nezareagovalo na vyhlášení nálezu ve věci střetu zájmů. Závažnost vzniklé újmy však byla výrazně zvýšena i tím, že oznámení podaná podle tohoto zákona stát plošně zveřejňoval, což dále zvyšuje intenzitu porušení žalobcova ústavně zaručeného právo na respekt k žalobcově soukromí v podobě informačního sebeurčení s riziky dalšího nakládání s velmi citlivými informacemi o jeho soukromí, ale i privátních informacích o třetích osobách (osob žalobci blízkých) s tím, že tyto informace tak následně„ volně pluly světem internetu“ či být na hranici legality či již za ní (zne) užívány dalšími osobami. Žalobce se kvůli zveřejnění svých citlivých majetkových informací na internetu stal terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek (např. týkající se nového úvěru, prodeje nemovitostí, investičních příležitostí apod.). Žalobce má za to, že všechny tyto okolnosti uvedené shora opodstatňují zcela návrh na přiznání relutární formy odškodnění, když je s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu zjevné, že samotné konstatování porušení práva a pouhá omluva se nejeví jako dostačující. Přesto má žalobce za to, že omluva je rovněž plně na místě. Žalovaná nerespektovala právo na soukromí a rodinný život garantovaný čl. 8 Úmluvou o ochraně lidských práv a základních práv a svobod. Toto právo nesmí být vykládáno restriktivně, jak dovodil Evropský soud pro lidská práva.

2. Žalovaná se bránila žalobě tvrzením, že pokud žalobce ve své žalobě namítá nesprávný úřední postup Ministerstva spravedlnosti, spočívající ve zveřejňování a zpřístupňování oznámení evidovaných v Centrálním registru oznámení. Ministerstvo spravedlnosti ČR je ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, centrálním orgánem pro podávání oznámení veřejných funkcionářů a správcem Centrálního registru oznámení. Ministerstvo spravedlnosti se při své činnosti správce řídí zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Ministerstvo spravedlnosti ČR je dle zásady legality státní moi (čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR), jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem, dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s Ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Dne [datum] podala skupina 42, resp. 60 senátorů Senátu Parlamentu ČR k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou se domáhali zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 Sb., ve znění zákona č. 14/2017 a zákona [číslo] 2018, neboť tato ustanovení porušují základní lidská práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavním nálezem ze dne [datum], vyhlášeným dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť jím dochází k porušení čl. 10 Listiny, dle kterého má každý právo na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení a garantuje jednotlivci právo rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Tato ustanovení byla zrušena uplynutím [datum]. V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni [datum], když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Na podporu svých tvrzení žalovaná uvádí např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo] vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod [číslo] v němž Ústavní soud dovodil, že„ při využití možnosti posunout okamžik vykonatelnosti nálezu do budoucna (např. za účelem, aby měl normotvůrce dostatečný časový prostor protiústavní úpravu nahradit normou ústavně konformní) se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými.“. Skutečnost, že k omezení přístupu do Centrálního registru oznámení došlo ještě před vykonatelností předmětného nálezu Ústavního soudu, a to v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nemění nic na tom, že v období od [datum] do [datum] postupovala žalovaná zcela v souladu s platnými právními předpisy, od nichž není oprávněna se jakkoli odchýlit dle svého volného uvážení.

3. Usneseními Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] byla dovozena místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť organizační složkou jednající za stát ve sporu bylo Ministerstvo spravedlnosti spravující registr oznámení dle zákona o střetu zájmu.

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

5. Mezi účastníky je nesporné předběžné uplatnění nároků žalobců a žalobkyň tak i skutečnost, že na základě zákona o střetu zájmu docházelo ze strany žalované, tedy orgánem spravující registr oznámení, k plošnému zveřejňování podaných oznámení žalobců a žalobkyň v období od [datum] do [datum]. [příjmení] byla i tvrzení, že se na žalobce vztahovala povinnost podání oznámení dle zákona o střetu zájmů. Nesporným bylo i tvrzení žalobců, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 38/17 došlo k vyslovení protiústavnosti novelizace zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb., pokud jde o systematické a plošné zveřejňování údajů v registru.

6. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který byl publikován ve Sbírce zákonů dne [datum] tento soud zjistil, že Ústavní soud přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona [číslo] 2018. Nález byl vyhlášen dne [datum] a zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., a to uplynutím dne [datum]. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení Dle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů Dle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů Dle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již Dle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum], aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která již bude ústavně souladná s poukazem na to, že protiústavní je úprava pouze v nediferencovaném elektronickém zpřístupnění údajů v registru. Ústavní soud blíže časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů či orgánů veřejné moci v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil.

7. Z tiskové zprávy žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], omezila od [datum rozhodnutí] plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru budou dostupné pouze na základě individuální žádosti, od čehož si žalovaná slibovala zaručení práva na soukromí a informační sebeurčení veřejných funkcionářů a současně odpadnutí důvodu, proč nepodat oznámení.

8. Z dopisu Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum] soud zjistil, že Úřad pro ochranu osobních údajů a žalovaná řeší situaci, kdy zákonodárce dosud nepřijal zákonnou úpravu, která by nahradila zrušenou část zákona č. 159/2006 Sb. Úřad pro Ochranu osobních údajů postup by postup podle zákona č. 106/1999 Sb. představoval dostatečný právní základ pro zpracování osobních údajů v podobě jejich poskytování jen při dostatečném způsobu zohlednění nálezu Pl. ÚS 38/17, o čemž Úřad pro ochranu osobních údajů vyjádřil své pochybnosti, stejně tak nad dosavadním postupem žalované od [datum].

9. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatnění nároku žalobkyně u žalované (uplatnění ze dne [datum], zamítavé stanovisko žalované ze dne [datum]).

10. Pokud jde o hodnocení shora uvedených důkazů, soud uvádí, že skutkový děj je mezi účastníky v zásadních bodech nesporný. Žalobci plnili povinnosti uloženou zákonem o střetu zájmů podáním majetkových přiznání, ke kterým pak byl zřízen dálkový a ničím neomezený přístup, což následně zhodnotil Ústavní soud jako nepřiměřený zásah do jejího soukromí a takovou právní úpravu označil za protiústavní.

11. Lze shrnout, že plošným zveřejňováním oznámení o majetku žalobců do dne [datum] za roky 2017, 2018 a 2019 bylo narušeno soukromí žalobců, čímž jim byla způsobena nepatrná újma, kterou by pociťovala každá jiná rozumně uvažující osoba. Plošné zveřejnění oznámení se dělo v souladu s účinným zákonem o střetu zájmů a sledovalo legitimní cíl v podobě kontroly veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti, když žalovaná postupovala Dle znění zákona účinného do 31. 12. 2020.

12. Zákon o střetu zájmů byl novelizován s účinností od [datum] zákonem č. 14/2017 Sb. tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 v rozsahu všech skutečností oznámených Dle§ 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo b) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených Dle§ 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. Zákon o střetu zájmů byl novelizován s účinností od [datum] zákonem [číslo] 2018 Sb tak, že po účinnosti této novely znělo ustanovení § 14b odst. 1 tohoto zákona, že každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených Dle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených Dle§ 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených Dle§ 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených Dle§ 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci.

13. Nález Ústavní soud nálezem ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 uvedené novelizace zrušil ke dni [datum].

14. Dle Čl. 89 odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. (2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se Dletohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí. Dle § 71 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení Dleustanovení zákona o trestním řízení soudním. (2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti Dle takových rozhodnutí však nelze vykonávat. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení. (4) Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], [číslo] Sb. je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ([číslo] Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu Pl. ÚS 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.

15. Soud poukazuje na shora uvedené stanovisko Ústavního soudu s tím, že se po dobu odkladu vykonatelnosti hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a v tomto směru jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat, jinými slovy„ státní orgány nic neopravňuje k tomu, aby ve svém rozhodování uplatňovaly právní důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými.“ 16. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20, platí, že i při informování veřejnosti orgány veřejné moci o jejich činnosti může dojít k porušení práv a ke vzniku újmy, a proto spadají i nezákonnosti při takovém informování, které jednotlivci způsobily škodu, pod nesprávný úřední postup Dle čl. 36 odst. 3 Listiny. Souladný s čl. 36 odst. 3 Listiny je takový výklad OdpŠk, podle kterého nezákonnost při poskytování informací nebo zveřejňování zpráv orgánem veřejné moci je nesprávným úředním postupem, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti Dle § 13 odst. 1 OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Nejvyšší správní soud vyhlásil dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek, že závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupňování oznámení v centrálním registru oznámení v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat oznámení Dle § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu. Nejvyšší správní soud v rozsudku upozornil, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu, kterou převzal i Nejvyšší správní soud, i v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována, když soud nikdy nesmí vědomě rozhodnout způsobem, který by sám považoval za protiústavní. Podání oznámení dle zákona o střetu zájmů má umožnit evidenčnímu orgánu zkontrolovat obsah oznámení a případně podat příslušnému správnímu orgánu podnět k zahájení přestupkového řízení (§ 13 odst. 7 zákona o střetu zájmů), a dále (a z hlediska zájmu na transparentním výkonu veřejné správy především) má umožnit kontrolu veřejnosti. Shromážděná data, k nimž nemá veřejnost přístup, nemohou být podrobena veřejné kontrole, takže smysl jejich shromažďování v registru nemůže být ve své úplnosti naplněn. Ostatně i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 - protože jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Z tohoto postupu Nejvyšší správní soud dovozuje, že veřejná kontrola je zcela zásadním cílem sledovaným zákonem o střetu zájmů.

18. Analogicky k uvedené problematice soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebyl postup exekutora v rozporu s postupem stanoveným právními předpisy, jestliže se exekutor řídil zákonem, který byl teprve následně shledán Ústavním soudem za protiústavní.

19. Nad shora uvedené soud odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, zásah správního orgánu (ve smyslu § 83 soudního řádu správního) podléhá přezkumu, jenž je procesní garancí vůči možné svévoli. Toliko dosažení rozhodnutí dle § 87 odst. 2 soudního řádu správního pak může založit důvod uplatnění žaloby ve věci odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

20. Co se týká aplikace právní úpravy na tato řízení soud uvádí, že řízení nelze podřadit pod řízení týkající se ochranu osobnosti. K újmě žalobkyň mělo dojít při výkonu veřejné moci. OdpŠk je speciální úprava k občanskému zákoníku (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3076/20). Zároveň je soud vázán i shora uvedenými rozhodnutími Městského soudu v Praze sp. zn. čj. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací], ve kterých byla dovozeny místní příslušnost zdejšího soudu s ohledem na předběžné posouzení právní úpravy.

21. Žalobci odvozovali vznik nemajetkové újmy od odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu dle ust. § 13 zákona 82/19898 Sb. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Tedy z obsahu pojmu nesprávného úředního postupu tedy vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože však zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Soud dospěl k závěru, že uplatněné nároky nejsou důvodné již z důvodu nesplění podmínky existence odpovědnostního titulu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobci domáhají odškodnění za dlouhodobé, systematické a plošné zveřejňování jejich oznámení z důvodu jejich působení jako veřejných funkcionářů, čímž bylo narušeno jejich soukromí. Dle závěru soudu žalovaná postupovala podle platného a účinného právního předpisu a to zejména v období předcházející vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem a nelze žalované ničeho vytýkat, neboť Ministerstvo spravedlnosti, ani jako orgán spravující centrální registr oznámení dle zákona o střetu zájmů, nemůže o vlastní vůli zhodnotit, zda je zákon o střetu zájmů (či jeho části) v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv. Výše uvedené závěry podporuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že postup (soudního exekutora) Dle zákona, který byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk. Postup žalované spočívající plošném zveřejnění oznámení v souladu se zákonem o střetu zájmů, který byl teprve následně shledán protiústavním, není nesprávným úředním postupem.

23. Žalobci požadovali odškodnění i za období, kdy již ze strany Ústavního soudu byla protiústavnost byla konstatována. V období od [datum] do [datum] sice žalovaná již měla informaci o tom, že části zákona o střetu zájmů nejsou v souladu s ústavním pořádkem, avšak Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] odložil vykonatelnost svého nálezu Dle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu do [datum]. Až tímto dnem byla protiústavní část zákona zrušena. Soud proto ani v následujícím období neshledal, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když Dle § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Tento závěr pak podporuje i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], ve kterém Ústavní soud dovodil, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné správy jsou povinny takovou úpravu aplikovat.

24. Je nutné také zkoumat nejen zda se jednalo o protiústavní úpravu, ale zejména vzhledem k požadavkům žalobců také zkoumat účel, k jehož dosažení záměr zákonodárce a s tím spojený postup žalované směřoval. Předmětem úpravy měla být kontrola žalobců jako veřejných funkcionářů – starostů obcí ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že podání oznámení o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti, a i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu Pl. ÚS 38/17, protože jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem Ústavní soud nezrušil povinnost oznámen podávat a nelze ani konstatovat, že by omezil možnost veřejnosti se podáními bez dalšího seznámit. [jméno] má kdokoli z veřejnosti postupem podání žádosti. Soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že v němž byl projednáván postup soudního exekutora podle právní normy, byť zatím účinné, jejíž protiústavnost byla deklarována Ústavním soudem Nejvyšší soud sice otázku věcně neřešil a použil tento závěr jen jako podpůrný argument. Soud sice spatřuje podstatné rozdíly mezi situací nastíněnou Nejvyšším soudem a postupem žalované jako správce registru oznámení. Nejvyšší soud v tomto případu posuzoval podmínky odpovědnosti za škodu při vydání exekučních příkazů soudního exekutora při (následné) deklarované protiústavnosti právní úpravy. Soudním exekutorům byl výkon soudních rozhodnutí, resp. exekuční činnost, svěřena na místo soudů a soudní exekutor sám určuje způsob provedení exekuce Dle § 58 odst. 3 exekučního řádu. Exekuční příkazy lze označit za rozhodnutí sui generis, když exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí Dle občanského soudního řádu (viz § 47 odst. 2 zákona č. 120/ 2001 Sb., o exekučním řádu). V případě, že soudní exekutor, který do určité míry nahrazuje pozici vykonávacího soudu, má možnost zvolit různé způsoby provedení exekuce, a vykonával by exekuční příkaz, který by spočíval na protiústavní právní úpravě, kterou do budoucna zrušil Ústavní soud, tak by se dopustil nesprávného úředního postupu, když vykonání těchto exekučních příkazu jako rozhodnutí brání i ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, dle kterého práva a povinnosti Dle takových rozhodnutí nelze vykonávat. Žalovaná však o způsobu přístupu do registru oznámení nevydávala žádná rozhodnutí a způsob zveřejnění byl pevně stanoven zákonem, proto se uplatní § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle kterého jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Soud konečně zdůrazňuje, že plenární stanovisko Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] má vyšší normativní sílu než výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, který řešil jinou situaci, kdežto stanovisko na daný případ přímo dopadá. Pokud žalobci žádají odškodnění za zásah Ministerstva spravedlnosti, které plošně zveřejnilo údaje o jejich majetku, lze v tomto ohledu připomenout nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 150/03, který dovodil k pokynu policisty či strážníka obecní policie, který má povahu zásahu správního orgánu podle ust. § 83 soudního řádu správního, že toliko dosažení rozhodnutí dle § 87 odst. 2 soudního řádu správního, může založit důvod uplatnění žaloby ve věci odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ačkoliv žalobci nespojují svou újmu s přijetím protiústavního právního předpisu, je přijetí protiústavního zákona primární příčinou vzniku újmy žalobkyň, neboť bez toho by žalovaná plošné zveřejnění oznámení žalobkyň neprováděla a žalobkyním by žádná újma nevznikla. Soud připomíná, že žalovaná za proces normotvorby neodpovídá, a proto zde absentuje i příčinná souvislost s dovozovanou újmou žalobkyní. Viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]). Vzhledem k výše uvedenému soud nedůvodné žaloby zamítl.

25. Nad shora uvedené ohledně absence odpovědnostního titulu soud uvádí, že žalobu zamítl i z důvodu absence tvrzené nemajetkové újmy. Soud tak dospěl k závěru, že ani v případě, že by ve věci existoval odpovědnostní titul, již ze samotných tvrzení žalobců má soud za prokázané, že jin nemajetková újmy nevznikla. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014. Žalobci žádný konkrétní nepříznivý dopad vzniklý postupem žalované netvrdili. Žalobci a/ se pouze systém nelíbí, žalobci b/ vadí systém jako celek, nikoli tedy pouze namítaný konkrétní postup žalované, a žalobkyně c/uvedla, že jí se systém nijak nedotkl. Soud tak dospěl k závěru, že žalobcům žádná nemajetková újmy nevznikla, když žádný konkrétní zásah netvrdili.

26. Postup žalované spočívající plošném zveřejnění oznámení dle zákona o střetu zájmů po dobu odložení vykonatelnosti Ústavního nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/17, který zrušil tuto právní úpravu pro rozpor s ústavním pořádkem, není nesprávným úředním postupem, protože žalovaná byla povinna právní úpravu aplikovat a činila tak s ohledem na účel zákona, jímž je kontrola žalobkyň jako veřejných funkcionářů ze strany veřejnosti.

27. Soud si je vědom judikatury, která přiznává účinky i vyhlášeným nálezům Ústavního soudu, které mají odloženou vykonatelnost, ačkoliv Ústava České republiky předpokládá, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby až v případě jejich vykonatelnosti (viz § 89 odst. 1,2 Ústavy). V rámci těchto judikátů se zdůrazňuje rozpor s ústavním pořádkem i po dobu dosavadní účinnosti zákona (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 28/13) a imperativ, podle něhož soud nikdy nesmí vědomě rozhodnout způsobem, který by sám považoval za protiústavní (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]). Z těchto závěrů vyšel Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], když dovodil, že deklarovaná protiústavnost úpravy zpřístupňování oznámení v centrálním registru oznámení Ústavním soudem brání uložení správní sankce, neboť takové jednání postrádá společenskou škodlivost.

28. Dle názoru soudu je však zásadního rozdílu mezi výkladem této judikatury tak, že soud upustí od sankce v rámci správního trestání pro absenci společenské škodlivosti, neboť sankce vynucuje povinnost vedoucí k porušení základních práv a svobod a výkladem, dle kterého by byl postup správního orgánu dle zrušené právní úpravy ode dne vyhlášení zrušujícího nálezu Ústavního soudu nesprávným úředním postupem zakládající odpovědnost státu za škodu i přes to, že vykonatelnost nálezu Ústavního soudu byla odložena. Ústavní soud v daném případě sám projevil vůli, aby stávající úprava ještě po určitou dobu platila, ačkoliv svému nálezu mohl přiznat účinky třeba i před jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů.

29. Podle Čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky mají soudy předložit věc Ústavnímu soudu, dojdou-li k závěru, že zákon, který mají použít, je v rozporu s ústavním pořádkem. Judikatura logicky dovodila, že v případě, že zde existuje vyhlášený nález Ústavního soudu rušící právní úpravu v budoucnu, není zapotřebí, aby soud užíval postupu dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy a věc předkládal Ústavnímu soudu a soud může uplatnit závěry nálezu i před jeho vykonatelností. Správní orgán však oprávnění vyvolat řízení u Ústavního soudu podle Čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky nemá a je vázán zákonem. Ústavní soud zaujal k situaci, jak mají správní orgány v rámci intertemporálních účinků nálezů Ústavního soudu postupovat jasné stanovisko dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], a vyložil, že po dobu odkladu vykonatelnosti jsou orgány veřejné správy povinny takovou úpravu aplikovat.

30. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], tento uvádí, že postup soudního exekutora podle právní normy, byť zatím účinné, jejíž protiústavnost byla deklarována Ústavním soudem, by byl bezpochyby nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk, soud k tomu předně uvádí, že Nejvyšší soud tuto otázku věcně neřešil a použil tento závěr jen jako podpůrný argument. Soud pak spatřuje podstatné rozdíly mezi situací nastíněnou Nejvyšším soudem a postupem žalované jako správce registru oznámení. Nejvyšší soud v tomto případu posuzoval podmínky odpovědnosti za škodu při vydání exekučních příkazů soudního exekutora při (následné) deklarované protiústavnosti právní úpravy. Soudním exekutorům byl výkon soudních rozhodnutí, resp. exekuční činnost, svěřena na místo soudů a soudní exekutor sám určuje způsob provedení exekuce podle § 58 odst. 3 exekučního řádu. Exekuční příkazy lze označit za rozhodnutí sui generis, když exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (viz § 47 odst. 2 zákona č. 120/ 2001 Sb., o exekučním řádu).

31. Pokud má soudní exekutor, který do určité míry nahrazuje pozici vykonávacího soudu, možnost zvolit různé způsoby provedení exekuce, a vykonával by exekuční příkaz, který by spočíval na protiústavní právní úpravě, kterou do budoucna zrušil Ústavní soud, tak by se dopustil nesprávného úředního postupu, když vykonání těchto exekučních příkazu jako rozhodnutí brání i ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, dle kterého práva a povinnosti podle takových rozhodnutí nelze vykonávat. Žalovaná však o způsobu přístupu do registru oznámení nevydávala žádná rozhodnutí a způsob zveřejnění byl pevně stanoven zákonem, proto se uplatní § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle kterého jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena. Soud konečně zdůrazňuje, že plenární stanovisko Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] má vyšší normativní sílu než výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, který řešil jinou situaci, kdežto stanovisko na daný případ přímo dopadá.

32. Pokud jde o přímou aplikaci Listiny základních práv a svobod (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 Listiny základních práva svobod), případně čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, lze odkázat na nedávné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které vyložilo, že míra intenzity zásahu v porovnání s účelem a cílem, která podaná oznámení sledují, proto nepostačuje pro závěr, že stát odpovídá pro porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za nemateriální újmu, která žalobcům v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu v rozhodném období vznikla. Postupovala-li žalovaná až do [datum] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy (tím spíše i v době před vydáním derogačního nálezu Ústavního soudu), zasahovala tím sice do ústavně zaručených práv žalobců na soukromí a informační sebeurčení, avšak naplňovala tím i hlavní cíl zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti nad transparentním výkonem veřejné správy. Postup žalované tak obstojí i v testu přiměřenosti a nelze jej ani z tohoto pohledu shledat nesprávným.

33. Ačkoliv žalobci nespojují svou újmu s přijetím protiústavního právního předpisu, je přijetí protiústavního zákona primární příčinou vzniku újmy žalobců, neboť bez toho by žalovaná plošné zveřejnění oznámení žalobců neprováděla a žalobců by žádná újma nevznikla. Soud uvádí, že žalovaná za proces normotvorby neodpovídá, a proto zde chybí příčinná souvislost s dovozovanou újmou žalobci.

34. Náhradu nákladů řízení soud přiznal úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaná má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na paušální náhradu hotových výdajů Dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za vyjádření k žalobě ([částka] ve vtahu ke každému ze žalobců).

Poučení