15 C 212/2022 - 134

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, že žalovaný je povinen zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“ či „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obviňujících žalobkyni z podpory [Anonymizováno] či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno], zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku omluvit se žalobkyni veřejně na sociální síti [Anonymizováno] v tomto znění: „Já, [Jméno žalovaného], se tímto omlouvám [Jméno žalobkyně] za nemajetkovou újmu, která jí vznikla mým šířením lživých tvrzení o její osobě na sociální síti [Anonymizováno] dne [datum], konkrétně jejím označením „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“.“, a tento text ponechat viditelně po dobu tří měsíců na zdi svého twitterového profilu ode dne uveřejnění; v části „a tento text ponechat viditelně minimálně po dobu šesti měsíců na zdi svého [Anonymizováno] profilu“ se žaloba zamítá.

III. Žaloba se v části, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro [adresa] dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že I. žalovaný je povinen zdržet se dalších lživých tvrzení o žalobkyni; II. žalovaný je povinen omluvit se veřejně, na sociální síti [Anonymizováno], a to do 3 dnů od právní moci, v tomto znění: „Já, [Jméno žalovaného], se tímto omlouvám [Jméno žalobkyně] za lživá tvrzení, která jsem šířil dne [datum] na sociální síti [Anonymizováno] vůči její osobě a tím ji urazil a dehonestoval.“, a tento text ponechat viditelně minimálně po dobu 6 měsíců na zdi svého [Anonymizováno] profilu; III. žalovaný je povinen zaplatit na bankovní účet žalobkyně č. [Anonymizováno] vedený u [Anonymizováno]. částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a IV. žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný prostřednictvím svého profilu na sociální síti opakovaně šířil lživá tvrzení o osobě žalobkyně, když dne [datum] v čase 10:00 hodin prostřednictvím sociální sítě [Anonymizováno] zveřejnil komentář, ve kterém žalobkyni označil za „[Anonymizováno] a [Anonymizováno]“. Žalovaný na stejné sociální síti dále utvrzoval veřejnost v této lži a vystavil tak žalobkyni dalším nenávistným útokům, ve kterých bylo vyhrožováno fyzickým napadením jí a také jejím dětem. Žalobkyně se domáhá omluvy a náhrady nemajetkové újmy vzniklé jednáním žalovaného. Žalobkyně uvedla, že všechny výroky žalovaného jsou zcela nepravdivé, dehonestující a značně difamující. Žalovaný u žádného ze svých výroků neprokázal pravdivost a jedná se tak o pouhé urážky mající za cíl poškodit osobu žalobkyně. Žalovaný svými výroky opakovaně vulgárně napadal osobu žalobkyně, o které šířil lživá tvrzení a pomluvy, které značnou měrou ohrozily její bezpečnost a bezpečnost jejích dětí. Žalovaný svými lživými tvrzeními podnítil další vlnu nenávisti vůči její osobě, což prokazatelně vede k negativnímu vnímání osoby žalobkyně v soukromém společenském/veřejném i pracovním životě. Profil žalovaného je veřejný, takže se může jednat o tisíce osob, které shlédly příspěvky, které žalovaný umístil na sociální sítě. Žalovaného sleduje aktivně více jak 70 000 osob. Dne [datum] podala žalobkyně na žalovaného trestní oznámení pro podezření z trestného činu pomluvy.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] uvedl, že výrok, pro který na něj byla podána žaloba, nenaplňuje kritéria pro skutkové tvrzení, jak je vymezuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu České republiky. V případě předmětného výroku se jedná o negativní hodnocení žalobkyně, jehož pravdivost není ověřitelná a zjistitelná pomocí dokazování, u předmětného výroku lze mluvit toliko o hodnotícím soudu. Při negativním hodnocení žalobkyně vycházel žalovaný z jejího působení na sociální síti [Anonymizováno], kde žalobkyně publikuje své komentáře, v nichž prezentuje své názory mimo jiné i na válečný konflikt na [Anonymizováno]. Žalovaný nejen jako občan [Anonymizováno] republiky, ale také člověk, který ctí mezinárodní právo, nemůže než považovat v kontextu války na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za zemi nepřátelskou. Pokud žalobkyně se svými veřejnými projevy na sociální síti [Anonymizováno] staví proti podpoře [Anonymizováno] a nepřímo bagatelizuje válečné zločiny [Anonymizováno], kritika žalobkyně jako kolaborantky, tedy osoby podporující nepřítele, se zakládá na pravdivých informacích. Slovo „[Anonymizováno]“ není samo o sobě negativní, pouze upřesňuje, na stranu které země se žalobkyně svými veřejnými příspěvky staví. Spojením výrazu „[Anonymizováno]“ s přívlastkem „[Anonymizováno]“ dává žalovaný najevo svůj postoj k [Anonymizováno], přičemž z kontextu sdělení jasně vyplývá, že žalobkyni neoznačuje za [Anonymizováno], která je zároveň [Anonymizováno], ale za osobu [Anonymizováno], přičemž až tato skutečnost dělá v očích původce předmětného výroku z konkrétní osoby „[Anonymizováno]“. Negativní zabarvení, které slovo „[Anonymizováno]“ do předmětného výroku vnáší, tak směřuje k „[Anonymizováno]“ jako takové, resp. k samotné [Anonymizováno], nikoli k osobě, která je za prokremelskou označena. Žalovaný neměl a nemá žádný důvod k tomu, aby žalobkyni jakkoliv hanil či zneucťoval. Se žalobkyní se osobně nezná a neměl s ní dosud žádné konflikty. Negativní hodnocení žalobkyně bylo důsledkem toho, že její projevy na sociální síti považuje žalovaný za projevy ve prospěch [Anonymizováno] a v neprospěch [Anonymizováno] a jediným cílem jeho kritiky bylo na tyto skutečnosti poukázat. Žalovaný dále uvedl, že se kategoricky distancuje od výroků přenesených jemu neznámým uživatelem sociální sítě [Anonymizováno], které jsou zachyceny na záznamech obrazovky předložených žalobkyní. V žádném případě tento projev není možno považovat za důsledek předmětného výroku žalovaného, který byl prost vulgarismů a směřoval zcela zřetelně toliko k postojům žalobkyně stran válečného konfliktu na [Anonymizováno]. Pokud se jedná o uživatele vystupujícího na sociální síti [Anonymizováno] jako „[Anonymizováno], neexistuje žádné spojení mezi předmětným výrokem žalovaného a jeho přímou zprávou, v níž žalobkyni z blíže nespecifikovaných důvodů vyhrožuje. Projevy těchto uživatelů proto nemohou jít žalovanému k tíži a sám žalovaný je jejich obsahem znechucen a znepokojen. Dále žalovaný uvedl, že do dnešního dne nebylo na základě trestního oznámení, které žalobkyně na něj podala, zahájeno trestní stíhání žalovaného.

3. Vzhledem k tomu, že žaloba ze dne [Anonymizováno] neobsahovala všechny náležitosti dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), byla žalobkyně usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] vyzvána k odstranění vad žaloby.

4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaný se má omluvit za lživá tvrzení, že žalobkyně je „[Anonymizováno]“ a upravila bod I. žalobního petitu tak, že zní: „I. Žalovaný je povinen zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obviňující žalobkyni z podpory [Anonymizováno] či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno].“.

5. Při jednání před soudem dne [datum] žalobkyně navrhla změnu bodu II. žalobního petitu tak, že tento zní: Žalovaný je povinen omluvit se veřejně na sociální síti [Anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku v tomto znění: „Já, [Jméno žalovaného], se tímto omlouvám [Jméno žalobkyně] za nemajetkovou újmu, která jí vznikla mým šířením lživých informací o její osobě na sociální síti [Anonymizováno] dne [datum], konkrétně jejím označením „[Anonymizováno]“, a tento text ponechat viditelně minimálně po dobu šesti měsíců na zdi svého [Anonymizováno] profilu.“.

6. Usnesením ze dne [datum] soud připustil změnu žaloby, tak, že bod I. a a bod II. žalobního petitu znějí: I. Žalovaný je povinen zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obvinující žalobkyni z podpory [Anonymizováno] či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno]; II. Žalovaný je povinen omluvit se veřejně na sociální síti [Anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci rozsudku v tomto znění: „Já, [Jméno žalovaného], se tímto omlouvám [Jméno žalobkyně] za nemajetkovou újmu, která jí vznikla mým šířením lživých tvrzení o její osobě na sociální síti [Anonymizováno] dne [datum], konkrétně jejím označením „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“.“, a tento text ponechat viditelně minimálně po dobu šesti měsíců na zdi svého [Anonymizováno] profilu.

7. K otázce skutkových zjištění soudu:

8. Při jednáních soudu bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které účastníci řízení soudu předložili a účastnickými výslechy žalobkyně i žalovaného.

9. Soud zjistil, že na síti [Anonymizováno] žalovaný dne [datum] zveřejnil příspěvek tohoto znění: „Je výmluvné, jak kolaboranti typu @[Anonymizováno], a jiná [Anonymizováno], oplakávají most poškozený státem bránícím se agresi, ale vždy drží huby, když ruské vraždící, znásilňující a rabující hordy páchají zvěrstva, válečné zločiny na ukrajinských civilistech.“.

10. Dále soud zjistil, že uživatel [Anonymizováno] (psáno v azbuce) odpověděl uživateli @[Anonymizováno] „Rozkydlá vyžranina za zenitem s kozama jak orangutan u pupku, sdílející dezinfo sračky a v hlavě očividně totálně nasráno. Ty dva haranty co má, by si mohl odchytnout nějakej hodnej strejda v parku cestou ze školy. Žádná škoda by nebyla, protože z nich vyrostou další naprosto zbytečný chudinky, jako jejich pomatená vyžraná matka.:D“. Další příspěvek, který tento uživatel na síti [Anonymizováno] zveřejnil, zní: „Dezinformátorská vyžranina. [jméno FO], sdílející jednu lživou sračku za druhou, myslící si, jaká není bohyně. Machruje s prdelí bez celulitidy, bodejť by nějakou měla, když je v jateční váze a prdel je jedno velký sádlo. Mozek nenalezen. A tohle má děti. O vystavování koz nemluvě“, uživatel k tomuto příspěvku připojil fotografii žalobkyně.

11. Dále soud zjistil, že uživatel [Anonymizováno] zveřejnil na sociální síti [Anonymizováno] příspěvek, který zní: „Ty ubohá SICKO““““!!!!!! Hlavněm, že máš MERCEDESA na tvé stránce! Už po tobě jdeme, s kým šoustáš a nebo kdo tě platí za ty tvé stupidní výroky a příspěvky! PRIMITIVE!“.

12. Z Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], soud zjistil, že dne [datum] podala žalobkyně na [Anonymizováno], Obvodním oddělení [adresa], vysvětlení, ve kterém uvedla, že se dostavila na policii, její zdejší součást, aby zde podala oznámení na uživatele sociální sítě [Anonymizováno] pana [Jméno žalovaného], který ji dne [datum] urazil a zesměšnil svým příspěvkem, který umístil na „nástěnku“ a je viditelný pro ostatní uživatele. Tímto příspěvkem žalovaný zesměšnil žalobkyni před ostatními, že je prokremelská svoloč, což žalobkyni urazilo, jelikož to není pravda. Uvedeným jednáním žalovaného byla žalobkyni způsobena újma na jejích právech. Jednání žalovaného může vést i k dalším následkům, kdy proti žalobkyni může žalovaný poštvat více lidí, což se už stalo.

13. Z příspěvku žalobkyně, který uveřejnila na síti [Anonymizováno] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně reagovala na příspěvek uveřejněný uživatelem [Anonymizováno] dne [datum]: „Včera oslavil narozeniny jeden z nejnenáviděnějších lidí současnosti. [adresa] svíček na dortu mu ale zapálili most, kriticky důležitý pro zásobování [Anonymizováno] – prvního [Anonymizováno] okupovaného území. HappyBirthday [Anonymizováno]“ s připojenou fotografií hořícího [Anonymizováno], tak, že zveřejnila příspěvek: „armada [Anonymizováno] se raduje z teroristikyho utoku? Probudte mě.“.

14. Z příspěvku žalobkyně, který uveřejnila na síti [Anonymizováno] dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně reagovala na příspěvek uveřejněný uživatelkou [jméno FO]: „Každý, kdo popírá, že [Anonymizováno] je agresor a kritizuje, že pomáháme dodávkou vojenského materiálu i humanitární pomocí ukončit válku s [Anonymizováno] nácky a teroristy, nese na těchto vraždách i svůj díl viny. Nepřestaneme pomáhat. Jen tak zastavíme ruské bastardy co nejrychleji.“ s připojenou fotografií těla mrtvé ženy a nápisem „[Anonymizováno] is a nazi state“, tak, že zveřejnila příspěvek: „Dneska i na taxikáře musíte dělat psychotesty a naše ministryně obrany nás chce zavléct do mezinárodního ozbrojeného konfliktu, protože jí na [Anonymizováno] přišel do zprávy ošklivej obrázek. To nevymyslíš. Seberte už tomu bláznovi mandát!“.

15. Z příspěvku žalobkyně, který zveřejnila na síti [Anonymizováno] dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně reagovala na příspěvek uveřejněný uživatelkou [jméno FO]: „Plně stojíme na straně našeho polského spojence i [Anonymizováno], dnes opět bombardované teroristou [Anonymizováno]. Nyní vyhodnocujeme prokázaný dopad [Anonymizováno] raket na [Anonymizováno] území. Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany [Anonymizováno] a nesmí zůstat bez odezvy.“, tak, že zveřejnila příspěvek „ukládá někdo ty skřeky?“.

16. Z příspěvku žalobkyně, který uveřejnila na síti [Anonymizováno] dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zveřejnila příspěvek ve znění: „prisla jsem vas podporit, dezolati moji!“ a připojila 3 fotografie z demonstrace, která se konala na [Anonymizováno] náměstí v [Anonymizováno].

17. Z příspěvku žalobkyně, který uveřejnila na síti [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně reagovala na příspěvek uživatele [adresa] „Že Vám to za to stojí, takovou televizí vyblikanou lůzou, se tu nechat urážet…“ tak, že zveřejnila příspěvek „když jste slavny, musite pocitat s hejty.“.

18. Z příspěvku žalobkyně, který uveřejnila na síti [Anonymizováno] dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně zveřejnila příspěvek ve znění: „u nas doma se na valentyna opet mrda.“.

19. Ze stránek žalobkyně na sociální síti [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně se prezentuje jako záchranářka osamělého pečiva, [Anonymizováno], na další své stránce na síti [Anonymizováno] uvádí, že je veřejně známá osobnost.

20. Z profilu žalobkyně na sociální síti [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně se pod označením [Anonymizováno] prezentuje jako „holka z vesnice, co má ráda pivo a vůni benzínu.“.

21. Z profilu žalobkyně na sociální síti [Anonymizováno] soud zjistil, že má 20 076 sledujících.

22. Z webových stránek www.[Anonymizováno].cz soud zjistil, že žalobkyně zveřejňuje rozhodovy se známými osobnostmi, jako například rozhovor s [jméno FO] dne [datum], rozhovor s [Anonymizováno] ze dne [datum], rozhovor s [jméno FO] z ledna [Anonymizováno], rozhovor s [jméno FO] ze dne [datum], rozhovor s [jméno FO] ze dne [datum], rozhovor s [jméno FO] z prosince [Anonymizováno], rozhovor s [jméno FO] ze dne [datum], rozhovor s [jméno FO] ze dne [datum]. Dále na této webové stránce žalobkyně zveřejňuje příspěvky do sekce „[Anonymizováno]“.

23. Z příspěvku žalobkyně, který dne [datum] uveřejnila na síti [Anonymizováno] soud zjistil, že k článku uveřejněnému na www.[Anonymizováno].cz s nadpisem „[Anonymizováno] se řítí do ekonomického zapomnění, sankce jsou efektivní, tvrdí studie z [Anonymizováno]“ žalobkyně zveřejnila jako reakci příspěvek „ano, protiruské sankce fungují tak výborně, že [Anonymizováno] prodávají nemovitosti, aby měli na živobytí, zatímco [Anonymizováno] na jachtách se přes plácající vlny nemohou ani v klidu nasnídat.“.

24. Dále soud zjistil, že na příspěvek žalobkyně uvedený pod bodem 23. uveřejnil žalovaný na síti [Anonymizováno] dne [datum] reakci tohoto znění: „Jeden z loňských tvítů intelektuální gigantky [Jméno žalobkyně], která mě zažalovala, protože jsem jí nazval „[Anonymizováno]“ Reprezentovat u soudu [adresa] ji v 8:00 ráno bude nejlepší právník všehomíra [jméno FO]. To by mohla být dobrá show a inspirace k psaní.“. Z reakcí na tento tweet žalovaného soud zjistil, že někteří uživatelé přebrali způsob vyjadřování žalovaného, další uživatelé používají různá vulgární slova na adresu žalobkyně a někdy i jejího právního zástupce, jako například proruská filcka, proruská štětka, proruská špína, vylízaná zmrdská svoloč. Žalovaný se do této diskuse také zapojil, když v ní zveřejnil dva příspěvky, když v jednom zopakoval, že ho žalobkyně zažalovala, neboť se jí dotklo, že ji nazval [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále v příspěvku uvedl, že ji nereprezentuje nikdo jiný než další chrabrý bojovník za pravdu a mír, [jméno FO].

25. Z příspěvku žalobkyně uveřejněného dne [datum] na síti [Anonymizováno] soud zjistil, že příspěvek zněl: „otázka č. [hodnota] Jakej důvod/právo má vojsko ruské armády vstoupit/“operovat“ na území cizího státu? díky.“. V diskusi k tomuto příspěvku žalobkyně na reakci [jméno FO], která uváděla, že je to asi v případě ohrožení, kdy hrozilo proti [Anonymizováno] použití biologické zbraně, které na [Anonymizováno] testovali v mnoha laboratořích a také je to záměr na [Anonymizováno] rozmístit jaderné zbraně, žalobkyně odpověděla, že „to je nepodložená úvaha. Pokud vím, tak [Anonymizováno] nikdo nic nedělal.“. Na diskusní příspěvek [jméno FO] žalobkyně reagovala příspěvkem „ … Právo vraždit nemá nikdo. Proto nemá nikdo právo bombardovat území cizího státu.“.

26. V příspěvku, který žalobkyně umístila na síť [Anonymizováno] dne [datum] mimo jiné uvedla: „Nikdo by neměl vtrhávat přes ničí hranice a dělat mu tam nepořádek bombardováním, ani preventivně. A to ani [Anonymizováno], ani [Anonymizováno].“.

27. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že již cca 2 minut po té, co žalovaný zveřejnil na síti [Anonymizováno] svůj příspěvek, který je předmětem žaloby, jí začaly chodit nenávistné výhružky, které se týkaly osoby žalobkyně i jejích dětí. Trestní oznámení, které žalobkyně podala vůči žalovanému, chtěla podat i vůči jiným osobám, které psaly nenávistné příspěvky, ale policie jí to rozmluvila. Žalobu na ochranu osobnosti podala pouze vůči žalovanému, vůči žádné jiné osobě ne. Některým pisatelům nenávistných příspěvků žalobkyně sama odpověděla, ti na to nereagovali. Od zveřejnění příspěvku má strach o děti, vodí je sama do školy a ze školy. O žádnou formu ochrany policii nepožádala. Dále žalobkyně uvedla, že intenzita nenávistných příspěvků neklesá. Žalobkyně uvedla, že neví přesně, zda došlo k nějakému verbálnímu či fyzickému napadení žalobkyně nebo členů její rodiny, jeden její soused se na ní tvářil divně, že je proruská. Nikdy veřejně či na sociálních sítích nepodporovala ruský režim či ruskou agresi na [Anonymizováno], nečerpá informace z ruských propagandistických ,médií či dezinformačních kanálů, nespolupracuje s jakýmkoli ruským zdrojem za účelem poškození [Anonymizováno] nebo propagace [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. [Anonymizováno] agresi na [Anonymizováno] neschvaluje. Žalobkyně uvedla, že měla obavu, že by se některé výhružky vůči ní uvedené na sociálních sítích mohly realizovat. Přd zveřejněním příspěvku žalovaného zaznamenala na vlastních sítích hejty, které se však týkaly jen vzhledu žalobkyně. Po uveřejnění příspěvku žalovaného počet hejtů vzrostl a objevila se i křivá obvinění žalobkyně, což před zveřejněním příspěvku žalovaného se nikdy nestalo.

28. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že již není novinářem, ale je osobu veřejně činnou. Svým tweetem nikoho nepodněcoval k nenávisti vůči žalobkyni, jedná se o názor žalovaného, o jeho tvrzení, necítí se odpovědný za to, co se žalobkyni děje. Žalovaný uvedl, že není pravdou, že by žalobkyni opakovaně nazýval [Anonymizováno]. Takto ji nazval pouze jednou. Slova [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nejsou vulgárními slovy. Kolaboraci žalobkyně spatřuje žalovaný v tom, že žalobkyně šíří ruský a [Anonymizováno] vzkaz v [Anonymizováno] republice a tím podněcuje nenávist vůči [Anonymizováno] a vůči válce, kterou [Anonymizováno] nezavinili.

29. Soud nepřipustil provedení důkazu Telegramovým účtem [jméno FO] dostupným z https://[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek ruské státní agentury [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https://[Anonymizováno].html, dále článkem z webových stránek ruských vládních novin [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https://[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek ruské státní agentury [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek ruského státního portálu [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https://[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek ruské vlády ze dne [datum] dostupným z http://[Anonymizováno].[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek státní agentury [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupný z https://[Anonymizováno], dále článkem z webových stránek státní agentury [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https://[Anonymizováno] a dále článkem z webových stránek ruských vládních novin [Anonymizováno] ze dne [datum] dostupným z https://[Anonymizováno].html, a to vše pro nadbytečnost, neboť tyto žalovaným navrhované listinné důkazy se nevztahují k projednávané věci.

30. K otázce právního posouzení věci:

31. Žaloba napadla dne [datum], tedy za platnosti a účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“)

32. Soud se při právním posuzování věci předně zabýval tím, zda došlo ze strany žalovaného k zásahu do osobnostních práv žalobykně a zda je tento zásah neoprávněný a dospěl k závěru, že žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, a to tím, že zveřejnil nepravdivé, dehonestující informace na síti [Anonymizováno] dne [datum], poškozující jméno, důstojnost a dobrou pověst žalobkyně.

33. Podle článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

34. Podle článku 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

35. Podle článku 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

36. Podle článku 17 Listiny svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny (odst. 1). Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu (odst. 2). Cenzura je nepřípustná (odst. 3). Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (odst. 4).

37. Právo podle článku17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle článku 10 Listiny (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 357/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, [právnická osoba].Beck, 1998, str. 355), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/96, ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, [právnická osoba].Beck, 1998, str. 113). V konkrétním případě je proto vždy nezbytné zkoumat míru (intenzitu) tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to právě v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv (a jejich ochrany). Zároveň je nutné, aby příslušný zásah bezprostředně souvisel s porušením chráněného základního práva, tj. aby zde existovala příčinná souvislost mezi nimi (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

38. Při posouzení kolize mezi svobodou projevu a osobnostními právy je třeba vzít v úvahu klasifikaci samotných sporných výroků. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyžaduje, aby soudy braly v potaz, zda sporné výroky mají charakter skutkového tvrzení, hodnotícího soudu anebo hybridního výroku, který kombinuje skutkový základ i prvek hodnocení (viz nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2617/15 ze dne [datum]). Uvedené rozlišení je důležité zejména proto, že samy hodnotové soudy nepodléhají důkazu pravdy, zatímco oprávněnost skutkových tvrzení je do značné míry determinována jejich pravdivostí. Dalším důležitým aspektem je charakter či povaha kritizovaných skutečností, neboť zejména v kontextu debaty o věcech veřejných poskytuje Ústavní soud i ESLP názorům zaznívajícím v takových debatách velmi silnou ochranu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05 ze dne [datum]).

39. Dle ustanovení § 81 odst. 1 NOZ je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

40. Podle ustanovení § 82 odst. 1 NOZ člověk, jehož osobnost je dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

41. Dle ustanovení § 86 NOZ nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

42. Dle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

43. Dle ustanovení § 2956 NOZ platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, chráněn nejen ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil a jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

44. Podle § 2957 NOZ způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

45. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (viz. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla důvodně dána přednost před právem druhým (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 154/96, či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

46. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhých (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

47. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze, jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13, abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tedy zda se jedná o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika a podobně), a konečně 8) kdy tak učiní (to znamená například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věcí mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné zprávě zmíněných kategorií zařadit (viz. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

48. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], ochranu osobní cti poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo, postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit. K porušení práva na čest může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru i zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o určité osobě. Jsou-li v kritice k charakterizaci určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, respektivě je-li obsah kritiky nepřiměřený posuzovanému jednání kritizovaného a vyplývá-li z ní úmysl znevážit či urazit kritizovanou osobu (tzv. intenzivní exces), jde ok kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (§ 11 obč.zák.).“. Tentýž právní názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky i ve svých rozsudcích ze dne [datum], č.j. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

49. Neoprávněným zásahem do práv chráněných ustanoveními § 81 a násl. NOZ bude zásadně nepravdivé nebo pravdu zkreslující tvrzení.

50. Žalobkyně se domáhá omluvy za obsah příspěvku žalovaného na sociální síti [Anonymizováno] ze dne [datum], konkrétně za to, že ji žalovaný označil jako „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“, dále aby se žalovaný byl povinen zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obviňující žalobkyni z podpory [Anonymizováno] federace či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno] a zaplacení částky [částka] jakožto náhrady nemajetkové újmy.

51. Soud se zabýval především existencí zásahu ze strany žalovaného, objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu žalobkyni, a to buď porušením, nebo ohrožením osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě jako předpoklad vzniku občansko-právních sankcí. Zásah musí být neoprávněný, protiprávní a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností a protiprávností zásahu, který je v rozporu s právním řádem. Zásah je nutno hodnotit objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo.

52. Žalovaný argumentuje pravdivostí tvrzení v příspěvku na sociální síti [Anonymizováno] ze dne [datum], žalobkyně argumentuje právem na ochranu osobnosti.

53. Příspěvek žalovaného ze dne [datum] uveřejněný na síti [Anonymizováno] je hybridním výrokem, který kombinuje skutkový základ i prvek hodnocení. Skutkovým základem je tvrzení žalovaného, že žalobkyně je kolaborantkou, prvkem hodnocení je tvrzení žalovaného, že žalobkyně je [Anonymizováno].

54. Oprávněnost skutkových tvrzení, na rozdíl od hodnotových soudů, musí být podrobena testu pravdivosti, je determinována jejich pravdivostí.

55. Důkazní břemeno ke skutečnosti, zda jde o tvrzení pravdivá, leží na straně žalovaného.

56. Pokud se jedná o tvrzení žalovaného, že žalobkyně je [Anonymizováno], jedná se o hodnotící soud, názor žalovaného. Hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor svého autora. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

57. Samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá podle Nejvyššího soudu České republiky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cdon 24/95) zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na morální zadostiučinění.

58. Slovo [Anonymizováno] (z lat. [Anonymizováno]) je definováno jako slovo používané v politickém životě k označení vstřícného, morálně negativně hodnoceného chování individuí, skupin i nár. a státních celků v určitých mezních situacích, zejména situacích násilného ovládnutí (podmanění) vlastního společenství jiným (větším silnějším) celkem, přičemž nemusí vždy předcházet jejich vzájemný válečný střet. Do pejorativní polohy se význam slova posunul zvl. v souvislosti s dvěma posledními světovými válkami. Stalo se synonymem „národní zrady“. Kolaborace je vědomá spolupráce odměňovaná zpravidla získáním určitých politických a ekonomických výsad od vládnoucí skupiny, jejímž cílem je paralyzovat úsilí ovládaných po osvobození, emancipaci, resp. usnadnit jejich dokonalejší podmanění, případně asimilování. Pojem kolaborace se používá nejen v případě spolupráce s cizí okupační mocností, ale i když jde o víceméně vnucenou vládnoucí politickou sílu v totalitním systému bez přímé souvislosti s národnostním útlakem. Nařčení z kolaborace včetně tzv. režimové kolaborace má charakter stigmatizace. Stávají se důvodem pranýřování, jejich opožděné odhalení bývá spojeno se skandálem. Snížení prestiže až po ostrakismus v rozměru individuálním, národním i mezinárodním v důsledku kolaborace závisí na přísnosti morálních norem daného společenství i na dobové atmosféře. Totéž platí o právním postihu kolaborace. (viz. NEŠPOR, Zdeněk R., ed.,2017: Sociologická encyklopedie (on line). Sociologický ústav AV ČR, 2017-. ISBN 978-80-7330-308-2. Dostupné z https://encyklopedie.soc.cas.cz).

59. Slovo [Anonymizováno] je definováno jako (hanlivě) chátra, sebranka, holota, lůza (nadávka) – viz. infoz.cz slovník cizích slov, dostupný na https://www.infoz.cz/[Anonymizováno]/. Dále je definováno jako chamraď, spodina – viz. slovnik-krizovkarsky.cz, dostupný na https://slovnik-krizovkarsky.cz/najdi?pojem/[Anonymizováno].

60. K nároku žalobkyně na omluvu:

61. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

62. Samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cdon 24/95, který byl uveřejněn pod č. 15/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na přiměřené zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, tedy na morální zadostiučinění. Významné musí být vždy to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 156/99).

63. Žalobkyně je v příspěvku žalovaného , který uveřejnil na sociální síti [Anonymizováno] dne [datum], označována jako „prokremelská svoloč“ a „kolaborantka“.

64. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria) – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2010.

65. Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení v konkrétní věci znamená, že za konkrétní situace, kdy se jedná o žalobkyni, by zpravidla každá osoba v postavení žalobkyně vnímala jakoukoli zmínku o jednání žalobkyně uvedeného v příspěvku na [Anonymizováno] ze dne [datum] jako nejen čistě nepříjemnou, ale i jako bolestnou, tedy v takové intenzitě, které je namístě přiznat právní ochranu a vzniklou újmu odčinit.

66. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], kritika jako součást svobody projevu a široké a veřejné informovanosti je nepochybně důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. Současně je však třeba zdůraznit, že svoboda projevu, včetně práva pronášet kritiku musí mít v demokratické společnosti své meze, kdy jejich překročení pravidelně vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob. Takto proto k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby nedojde výkonem práva kritiky jedině v případě, že se bude jednat o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy a místa, tj., že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. Takto především o věcnou kritiku nepůjde tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů, a která z těchto nepravdivých podkladů dovozuje vlastní hodnotící úsudky. V takových případech, pokud je utvořený hodnotící úsudek znevažující, není možné již z tohoto důvodu považovat kritiku za přípustnou. V této souvislosti je třeba proto uzavřít, že vybočí-li kritika z mezí její přípustnosti, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila. Na tomto závěru pak nemůže měnit nic ani skutečnost, pokud byla tímto způsobem dotčena osoba tzv. veřejného zájmu.

67. Tvrzení žalovaného, která uvedl jak ve vyjádření k žalobě, tak před soudem, která mohla vycházet z obavy, že žalobkyně ve svých příspěvcích na sociálních sítí nesympatizuje s Ukrajinou a z toho žalovaný dovodil, že propaguje [Anonymizováno] federaci a její činnost na [Anonymizováno], nezbavuje žalovaného odpovědnosti za uveřejnění dehonestující informace, že žalobkyně je „[Anonymizováno]“.

68. Z provedených důvodů dospěl soud k závěru, že jednání žalobkyně definici kolaborace, která je uvedena v bodě 58, nenaplňuje. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně vůbec kdy spolupracovala s cizí mocnosti za účelem poškození zájmů [Anonymizováno], natož pak, aby za takovou spolupráci byla jakkoli odměněna i například získáním určitých politických a ekonomických výsad. Jak je v definici [Anonymizováno] v bodě 58 uvedeno, nařčení z kolaborace má charakter stigmatizace a stává se důvodem pranýřování a snížení prestiže. Soud dospěl k závěru, že právě u žalobkyně k tomuto došlo, o čemž svědčí to, že po té, co žalovaný dne [datum] na sociální síti [Anonymizováno] uveřejnil příspěvek, kde žalobkyni označil mimo jiné za [Anonymizováno], rozpoutala se pod tímto příspěvkem bohatá vulgární diskuse nešetřící hanlivými, dehonestujícími a vulgárními výrazy na adresu žalobkyně, některé příspěvky obsahovaly i otevřené výhružky vůči žalobkyni a jejím dětem ve smyslu fyzického násilí. Sám žalovaný na tyto příspěvky nijak nereagoval, naopak se do diskuse 2x zapojil, přičemž v jednom příspěvku (č.l. 69 soudního spisu) uvedl, že žalobkyně se dotklo, že jí nazval [Anonymizováno]. Tedy znovu použil tytéž výrazy, jako v příspěvku uveřejněném dne [datum], snad jako by tato slova chtěl svým sledujícím připomenout. Žalobce měl přitom možnost alespoň diskusi usměrnit například tím, že uveřejní příspěvek, kde odsoudí vulgární nechutné výrazy používané v mnoha příspěvcích jeho sledujících, toto však žalovaný neučinil, i když ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že žalovaný je obsahem těchto příspěvků znechucen a znepokojen.

69. Stejně tak soud dospěl k závěru, že žalovaný neměl vůči žalobkyni právo ani důvod použít slovo „[Anonymizováno]“. Jak vyplývá z definice tohoto slova, uvedené v bodu 59, slovo svoloč je hanlivý výraz, nadávka. Pokud žalovaný v průběhu řízení uváděl, že žalobkyni označil za osobu [Anonymizováno], přičemž tato skutečnost dělá v očích žalovaného jako původce předmětného výroku z konkrétní osoby (žalobkyně) [Anonymizováno], pak mu nic nebránilo, aby pokud je tvrzení žalovaného pravdivé, označil žalobkyni slušně, jako například [Anonymizováno] osoba apod., bez použití hanlivého výrazu „[Anonymizováno]“. Žalovaný je bývalý dlouholetý novinář vystupující ve sdělovacích prostředcích, který sám sebe v rámci svého účastnického výslechu označil jako osobu veřejně činnou, tudíž soud předpokládá, že takováto osoba má kulturní projev a používá i při vyjádření negativních skutečností, názorů a pocitů slušné výrazy a neuchyluje se k výrazům hanlivým či nadávkám.

70. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem shledává soud postupem podle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ za skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy omluvou požadovanou žalobkyní. V daném případě byla rozhodující prokázání pravdivosti výroku, že žalobkyně je „[Anonymizováno]“.

71. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno spočívající v tvrzení a prokázání, že příspěvek na sociální síti [Anonymizováno] ze dne [datum] obsahuje pravdivé informace o žalobkyni.

72. Každý by měl vyvinout přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se nedopouštěl zbytečných dezinformací či dokonce nepravd, a pečlivě zvážit, zda chování jiného přímo označí za protiprávní nebo nemravné. Podle názoru soudu žalovaný tuto zásadu porušil. V době zveřejnění předmětného příspěvku neměl žádné důkazy pro své tvrzení, že žalobkyně je kolaborantkou, tedy že spolupracuje s cizí mocností za účelem poškození zájmů [Anonymizováno], přesto ji takto označil a dále vůči žalobkyni použil hanlivý dehonestující výraz „[Anonymizováno]“, což odporuje zásadám lidské slušnosti. Žalovaný, jako bývalý dlouholetý novinář, by měl dbát na kulturu svého projevu, a to zejména tehdy, pokud své příspěvky uveřejňuje veřejně, tedy vůči neurčitému počtu sledujících. Žalovaný má právo na kritiku jednání či konání žalobkyně, a to i na kritiku veřejnou, má právo vyjádřit nesouhlas s jejími postoji a názory. Žalovaným použité výrazy vůči žalobkyni „[Anonymizováno]“ jsou však již za hranou přípustné kritiky.

73. Soud tedy shora uvedené expresívní výroky žalovaného uveřejněné v jeho příspěvku na sociální síti [Anonymizováno] dne [datum] vyhodnotil jako nepravdivé a dehonestující, které způsobily závažný zásah do soukromé sféry žalobkyně.

74. Soud také vzal v úvahu, že žalovaný svým příspěvkem na síti [Anonymizováno] i v diskusi, která se po té na síti [Anonymizováno] rozvinula, a do které žalovaný také dvěma příspěvky přispěl, neměl v úmyslu vést diskusi na věcné téma, ale jeho úmyslem bylo vůči žalobkyni vyvolat negativní reakce od sledujících žalovaného, což se také stalo. Žalovaný diskusi na [Anonymizováno] nijak neusměrnil, například vyjádřením, co příspěvkem ze dne [datum] sledoval a proč použil právě výrazy, které v příspěvku uvedl, místo toho i v diskusi znovu zopakoval, že v původním příspěvku na adresu žalobkyně uvedl, že ji nazval „[Anonymizováno]“. Podle názoru soudu toto svědčí pro to, že žalovaný chtěl tímto způsobem, tedy opakováním již vyřčeného, žalobkyni dehonestovat a urážet dál, nikoli se zapojit věcnými argumenty do diskuse ohledně názorů a postojů žalobkyně.

75. Proto soud žalobě v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném písemné omluvy, vyhověl, a uložil žalovanému zveřejnit na síti [Anonymizováno] omluvu ve znění uvedeném ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí po dobu 3 měsíců ode dne zveřejnění. Žalobkyně požadovala, aby omluva byla zveřejněna na sociální síti [Anonymizováno] po dobu 6 měsíců, soud však dospěl k závěru, že doba 3 měsíců ode dne zveřejnění omluvy je dostatečná a splní svůj účel. Uložením této povinnosti by mělo dojít k určitému zhojení zásahu žalovaného do osobnostních práv žalobkyně.

76. Nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy v penězích, soud důvodným neshledal.

77. Podle § 2951 odst. 2 NOZ se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

78. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat.

79. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09, je pro navýšení relutární satisfakce zásadním způsobem spoluurčující otázka míry zavinění původce zásahu, tedy v daném případě žalovaného. Ústavní soud došel k závěru, že „v případě zlého úmyslu (záměru) na straně původce neoprávněného zásahu, (poznámka soudu: v daném případě žalovaného), by měl soud svůj odsudek nad tímto společensky i právně zvlášť odsouzenímhodným chováním vyjádřit právě citelným určením výše peněžitého zadostiučinění. Obdobně by bylo třeba postupovat i v případě, že by původce neoprávněného zásahu do osobnostních práv právě tímto zásahem sledoval pouze záměr zvýšit svůj majetkový prospěch čili tak činil ve snaze zviditelnit se a získat tak potřebnou publicitu pro své konání. Dále Ústavní soud dospěl k závěru, že je při posuzování výše zadostiučinění třeba zohlednit i majetkové poměry původce zásahu, „neboť se jedná o plnění deliktního závazku mezi stranami. Zdá se, že jiná výše bude přiměřená u pachatele bezdomovce a jiná u pachatele, který je televizním vysílatelem či vydavatelem celostátního deníku, navíc profesionálem v oboru.“. Podle Ústavního soudu lze původci neoprávněného zásahu uložit dokonce likvidační sankci. V této souvislosti Ústavní soud na jedné straně potvrzuje existenci zásady, že výše relutární satisfakce nesmí být zřejmým bezdůvodným obohacením osoby dotčené neoprávněným zásahem a současně by neměla být pro původce neoprávněného zásahu jednoznačně likvidační a obecně vytvářející tzv. chilling effect.

80. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k sobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2010).

81. I v poměrech právní úpravy NOZ účinného od [datum] stále platí závěry dovozené judikaturou za účinnosti předchozí právní úpravy i ve vztahu k jiným než tzv. mediálním kauzám, že peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, avšak jeho úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze v zásadě vylučovat (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 98/2010 Sbírky rozhodnutí, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

82. Při ochraně osobnosti je primárním významem zadostiučinění funkce satisfakční, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, kdy nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá „odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze na ni „jen“ poskytnout zadostiučinění (satisfakci), rovněž by pak ale náhrada nemajetkové újmy v penězích měla plnit preventivně – satisfakční funkci (viz. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1586/09). Preventivně-sankční funkci zadostiučinění nelze uplatňovat u každého zásahu do osobnostních práv; je však nicméně nutné posoudit vhodnost jejího použití v konkrétním případě, zvláště pak tehdy, kdy skutečně hrozí opakování podobných zásahů do ochrany osobnosti a kdy je třeba žalovanou od podobných zásahů odradit (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

83. Soud se zabýval všemi okolnostmi zásahu a osobami jak původce (žalovaného) tak poškozené (žalobkyně).

84. Primární způsob zadostiučinění je satisfakce morální, tedy omluva, kterou žalobkyně rovněž požaduje a soud tomuto nároku žalobkyně vzhledem k výše uvedeným důvodům vyhověl.

85. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jež byl občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ze dne [datum] schválen k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, „o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích. Představuje opak škody; nemajetková újma je tedy nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění. Lze tak hovořit o škodě morální, ideální, imateriální, za kterou náleží poškozenému peněžitá – materiální – satisfakce. Projevuje se tedy v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot“.

86. Soud má za to, že se v daném případě nejedná o zásah takové intenzity, že by omluva uveřejněná na sociální síti [Anonymizováno] nepostačovala k jeho odčinění.

87. V řízení bylo prokázáno, že příspěvek žalovaného na sociální síti [Anonymizováno] vyvolal četné negativní až vulgární reakce od sledujících příspěvky žalovaného. Nicméně od zveřejnění příspěvků se i přes výhrůžky fyzickým napadením žalobkyně či členů její rodiny fakticky nic nestalo, k žádnému fyzickému napadení nedošlo. Žalobkyně ve svém účastnickém výslechu pouze uvedla, že jeden soused se na ní divně díval, že je proruská, ale neví přesně, zda došlo k nějakému napadení, ať už verbálnímu či fyzickému. K ohrožení žalobkyně tedy nedošlo. Navíc žalobkyně některými svými příspěvky na sociálních sítích, které jsou uvedeny výše, ponoukala komentující ke komentářům, které se pod příspěvky žalobkyně objevily, které jsou vůči žalobkyni negativní. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice nenaplňuje definici slov „[Anonymizováno]“, a ve svých některých příspěvcích uvedených výše odsoudila ruskou agresi na [Anonymizováno], nicméně z jiných jejích příspěvků je patrno, že vyjadřuje sympatie i [Anonymizováno] staví se proti některým činům [Anonymizováno] armády či [Anonymizováno] (například příspěvek s textem: „[Anonymizováno] bojují za naše dobro tím, že se trefují do svý vlastní jaderný elektrárny. twl. to fakt klobouček.“ s připojenou fotografií, či příspěvek žalobkyně ze dne [datum], kterým reaguje na příspěvek [jméno FO] ve věci pomoci [Anonymizováno] tak, že „naše ministryně obrany nás chce zavléct do mezinárodního ozbrojeného konfliktu“ aniž by pro toto tvrzení měla žalobkyně důkaz). Slovo „[Anonymizováno]“ použité žalovaným v příspěvku na síti [Anonymizováno] ze dne [datum] tak opodstatnění má, spojení slov „prokremelská svoloč“ však již nikoli.

88. K zásahu do osobnostních práv žalobkyně příspěvkem žalovaného na sociální síti [Anonymizováno] ze dne [datum], který prokazatelně obsahoval nepravdivé údaje ohledně osoby žalobkyně a hanlivě ji označoval, nepochybně došlo, proto je na místě morální satisfakce – omluva, ale zásah do osobnostních práv žalobkyně nebyl takové intenzity (jak je výše vysvětleno), že by morální satisfakce nestačila a muselo by být přistoupeno k satisfakci relutární. Soud rovněž přihlédl k tomu, že některé příspěvky žalobkyně na sociálních sítích mohly v žalovaném oprávněně vzbudit pocity zášti vůči žalobkyni, nicméně ani tato skutečnost žalovaného neopravňovala uvádět do příspěvku na sociální síti [Anonymizováno] nepravdivé údaje o žalobkyni, že je kolaborantkou a hanlivě ji nazývat svoločí.

89. K obraně žalovaného, že si žalobkyně z řady autorů negativních příspěvků vůči její osobě vybrala pouze jeho, jako mediálně známou osobnost a vůči dalším autorům hanlivých příspěvků žalobu na ochranu osobnosti nepodala, soud uvádí, že je právem žalobkyně podat žalobu proti jakékoli osobě, o které se domnívá, že zasáhla do jejích osobnostních práv, a to, že podala žalobu právě vůči žalovanému, je pouze na jejím uvážení. Soud je povinen zabývat se konkrétní žalobou na konkrétního žalovaného, nikoli názory a postoji jiných osob, proti kterým žalobkyně žalobu nepodala.

90. Soud zamítl žalobu v části, že žalovaný je povinen zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obviňujících žalobkyni z podpory [Anonymizováno] či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno]. Pouhé toto vyjádření nestačí, jelikož výrok rozsudku se nemůže týkat jiných zásahů, než ke kterým došlo (srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 138/69). Obrana proti zneužívání svobody slova nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník má dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova, jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy. Výrok rozsudku, kterým by žalovanému bylo obecně uloženo zdržet se lživých tvrzení o žalobkyni označující ji za „[Anonymizováno]“, jakož i jakýchkoli obdobných tvrzení obviňujících žalobkyni z podpory [Anonymizováno] či se spoluprací s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno], by byl nepřesný a nesprávný. Aby byl rozsudek vykonatelný, musí být rušivý čin ve výroku přesně popsán. Kdyby výše uvedenému nároku žalobkyně soud vyhověl, nebylo by možné takový výrok vykonat. Navíc, i kdyby žalovaný nyní či v budoucnu tvrdil, že žalobkyně spolupracuje s cizími nepřátelskými silami vůči [Anonymizováno], či že podporuje [Anonymizováno], nebo že je [Anonymizováno], nelze dopředu činit jednoznačný závěr, zda by takové tvrzení bylo či nebylo v aktuální době zveřejnění takového tvrzení pravdivé či nikoli.

91. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I kdyby měla žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., soud by rovněž náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, neboť se jedná o řízení o splnění povinnosti a žalobkyně ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. nezaslala žalovanému výzvu k plnění.

92. Lhůtu k plnění povinnosti stanovené ve výroku II. rozsudku stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší soud neshledal důvody.

Poučení