15 C 217/2018-309

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Lorencovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, připadá: a) do vlastnictví žalobce: -) automobil Mercedes Benz E 220 CDI kombi, [VIN kód], šedá metalíza, rok první registrace 2005, v hodnotě 110.000 Kč, -) motocykl Harley Davidson FLSTFI Fat boy, rok první registrace 2004, [VIN kód] [anonymizováno], modrá metalíza, v hodnotě 140.000 Kč, -) sedací souprava rozkládací zn. Darwin, v hodnotě 5.000 Kč, -) myčka na nádobí zn. Elektrolux, v hodnotě 6.000 Kč, -) mrazák zn. Zanussi, v hodnotě 6.000 Kč, -) počítačová sestava s příslušenstvím, v hodnotě 5.000 Kč, -) TV zn. Samsung, v hodnotě 2.000 Kč, -) postel zn. Navara + matrace, v hodnotě 10.000 Kč, -) nábytek (2 skříňky a 2 komody), v hodnotě 15.000 Kč, -) rozkládací postel s matracemi, v hodnotě 8.000 Kč, tedy věci v hodnotě 307.000 Kč. b) do vlastnictví žalované: -) bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] stojící na parcele [číslo] o velikosti 2+kk na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] [anonymizováno], v hodnotě 1, 732.000 Kč.

II. Do majetku žalobce dále připadá finanční zůstatek na účtu [číslo] u [bankovní ústav] ve výši 204,07 Kč, dále na účtu [číslo] vedený u téže banky ve výši 15.279,21 Kč, dále na účtu [číslo] ve výši 10.126,33 Kč a dále debet na účtu [číslo] ve výši 3.883,16 Kč, vše vedené u [bankovní ústav] ke dni 28. 12. 2017 a dále podnik žalobce, [IČO] v hodnotě 264.870 Kč.

III. Žalovaná je povinna vyplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku ve výši 136.202 Kč do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí.

IV. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

V. Žalobci se vrací zálohovaný přeplatek na znalečném ve výši 6.150 Kč prostřednictvím účtárny zdejšího soudu po právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vypořádání společného jmění účastníků s tím, že jejich manželství bylo rozvedeno ke dni 28. 12. 2017. Dále tvrdil, že pořídili„ podstatný majetek“, a to automobil Mercedes Benz E 220 CDI combi, rok první registrace 2005, VIN kód: [anonymizováno], šedá metalíza, najeto 255 000 km, havarováno; dále motocykl Harley Davidson FLSTFI Fat boy, rok první registrace 2004, VIN kód: [anonymizováno], modrá metalíza, najeto 41 000 km, havarováno; dále bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] jednotka zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]; byt o dispozici 2 + kk o výměře [výměra] nacházející se na adrese [adresa žalobce, žalované a svědkyně]; dále sedací souprava rozkládací značky Darwin, myčka nádobí značky Electrolux; mrazák značky Zanussi, osobní počítač PC, TV značky Samsung, postel zn. Novara + matrace, nábytek (2 komody a 2 skříňky). Dále tvrdil, že ze společného majetku vynaložili do majetku (domu) rodičů žalobce investice týkající se vybudování klimatizace a ze společného majetku vynaložili na majetek bratra žalované [jméno] [příjmení] částku 120.000 Kč na splacení jeho dluhů. Žalobce dále uváděl, že jeho příjem činí mimo invalidního důchodu výnosy z„ provozování trafiky“, kterou provozuje společně se svou matkou jako živnost, každý jako společník s podílem 50 %. Protože však byla realizována v roce 2017„ ztráta“, žalobce si provozem trafiky nijak nepřilepšil. Žalobce požadoval, aby mu žalovaná vyplatila odpovídající částku na vyrovnání jeho podílu s tím, že bytová jednotka by připadla do podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalobce dále namítal, že ještě za trvání manželství, avšak po rozpadu manželství, uhradil žalované na„ majetkové vypořádání“ ze svých výlučných prostředků částku 200.000 Kč, kterou si v červnu 2017 půjčil od své matky a zaslal je na účet žalované. V průběhu řízení dále doplnil, že jeho živnost měla ke dni právní moci rozvodu hodnotu podílu žalobce na zásobách, penězích a pohledávkách ve výši 264.870,50 Kč.

2. Žalovaná zásadně se žalobou nesouhlasila, především zdůraznila, že ke dni rozvodu měli dvě nezletilé děti: [jméno], narozenou [datum] a [jméno], narozenou [datum]. Dále požadovala vypořádání ještě dalších věcí, např. hodinky, fotoaparát a další osobní automobil zn. Citroën Xantia combi [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] zakoupený v roce 2004, který však byl darován bez souhlasu a vědomí žalované bratru žalobci, dále soustruh, který zůstal v domě rodičů žalobce, vestavěné skříně v bytě žalobce, a dále nesouhlasila s vypořádáním společných investic do majetku rodičů žalobce. Také namítala, že na majetek bratra žalované nebyla vynaložena tvrzená částka 120.000 Kč. Především se však domáhala vypořádání živnosti žalobce – trafiky na adrese [adresa] [anonymizováno] s tím že žalobce má další trafiku na adrese v [adresa] [anonymizována tři slova], a tato má rozhodně vyšší hodnotu, když v roce 2015 v daňovém přiznání žalobce vykazoval příjmy ve výši přes 5 mil. Kč. Také poukázala na to, že žalobce vynakládal za trvání manželství vysoké částky na své časté zahraniční a domácí cesty, např. v létě 2005 cestu po [země], v červnu 2010 [země], v roce 2015 [země], [země]. Krátce po rozvodu absolvoval měsíční pobyt na [země] a aktuálně na přelomu roku 2018 – 2019 opětovně pobýval několik měsíců na [země]. Žalovaná také namítala, že neměla přístup k účtům žalobce, který prováděl výběry a domnívá se, že tzv. prováděl i odklony společných finančních prostředků.

3. Žalovaná dále tvrdila, že se pokusili o dohodu při vypořádání SJM, ale bohužel se neshodli, neboť žalobce začal„ zvyšovat“ cenu bytu. Navíc žalovaná tvrdila, že zaplatila kupní cenu bytové jednotky na základě daru svého otce, protože tento dostal nabídku od správce konkurzní podstaty stát se vlastníkem bytu a poskytl peníze na pořízení bytu. Žalovaná požadovala, aby bylo přihlédnuto k jejímu vnosu, popř. aby byla přiznána disparita podílu účastníků.

4. Z rozsudku zdejšího soudu o rozvodu manželství č.j. 21 C 219/2017-19 ze dne 28. 11. 2017, s právní mocí dne 28. 12. 2017 bylo zjištěno, že manželství účastníci uzavřeli dne 23.10.1999 a v rámci rozvodového řízení bylo zjištěno, že„ příčiny rozvratu manželství jsou na obou stranách účastníků“. Mezi účastníky byly neshody dlouhodobého rázu. Účastníci nebyli schopni dohodnout se na běžných záležitostech řešení společného soužití. Nebylo prokázáno, že by jedinou příčinou rozvratu manželství byl odchod manželky za jiným partnerem.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 26. 9. 2017 ve věci péče o tehdy nezletilou [jméno], narozenou [datum] a [jméno], narozenou [datum] byla schválena dohoda rodičů, dle které obě nezletilé byly svěřeny pro dobu po rozvodu manželství do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu [jméno] částkou 4.000 Kč a na výživu [jméno] částkou 2.000 Kč. Dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném a řízení o úpravě styku otce s nezletilou [jméno] bylo zastaveno. Rozsudek nabyl právní moci 15. 11. 2017.

6. V průběhu řízení pak účastníci shodně nežádali vypořádání soudem ohledně následujících věcí: Televizor Sony s TV stolkem, 2 ks komod, hodinky, které pořídil žalovaný jako dar ke svým 50. narozeninám, (soud měl k dispozici doklad o nákupu hodinek v hodnotě 1.745 USD), dále automobil Citroën Xantia, vestavěné skříně v bytě žalobce, fotoaparát, který byl zničen, investice do majetku rodičů žalobce, dále se účastníci shodli, že nebudou řešeny v rámci vypořádání SJM náklady na zahraniční cesty žalobce. Účastníci se také shodli na tom, že nezařazují do vypořádání SJM soustruh, který je dle jejich shodných tvrzení ve vlastnictví otce žalobce umístěný v jeho domácí dílně.

7. Dále soud na základě dispozičního prohlášení žalované neřešil vypořádání následujících věcí: částky 33.000 Kč, která měla být dle žalobce, ze SJM vynaložena na majetek rodičů žalobce, investice žalobkyně do bytové jednotky – rekonstrukce podlah a koupelny. Žalobce následně netrval na řešení tzv. položky masy SJM - částky 120.000 Kč, která měla být ze SJM vynaložena na majetek bratra žalované [jméno] [příjmení] k úhradě jeho dluhů z kreditních karet a z kontokorentu.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (1. 1. 2014). Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nabytí věcí do společného jmění účastníků v době do 31. 12. 2013 je tedy třeba posoudit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

9. Soud připomíná, že ze sporu o vypořádání společného jmění manželů nelze činit spor, v němž by se soud zabýval vzájemným vyúčtováním celého spotřebního společenství manželů (viz rozsudek NS ČR ze dne 3. 10. 2006 sp. zn. 22 Cdo 14/2006).

10. Řízení o vypořádání zaniklého společné jmění manželů je řízení, v němž soud není vázán návrhem účastníků na způsob vypořádání. Otázku, zda určitý majetek tvoří součást zaniklého společné jmění manželů a zda je předmětem vypořádání, řeší jako otázku předběžnou s tím, že se projeví závěr soudu, že určitý majetek netvoří součást zaniklého společné jmění manželů tak, že jej nezahrne do vypořádání a osvětlí důvody, které k tomu vedly.

11. Vzhledem k rozmanitosti tvrzení účastníků bylo prováděno rozsáhlé dokazování, několika svědeckými výpověďmi, znaleckým posudkem a listinami.

12. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla bylo zjištěno, že vozidlo Mercedes Benz bylo pořízeno žalobcem v říjnu 2012 za kupní cenu 89.000 Kč s tím, že vozidlo bylo havarováno a je nutné provést ve smlouvě popsané opravy. Ze smlouvy ohledně nákupu motocyklu Harley Davidson bylo zjištěno, že jeho kupní cena představovala částku 300.000 Kč, smlouva byla uzavřena v dubnu 2008. Soud měl dále k dispozici kopii technického průkazu předmětného motocyklu a vozidla Mercedes Benz.

13. Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalobce podniká pod [IČO], velkoobchod a maloobchod a má zapsány provozovny na adrese: [adresa] [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] a novinový stánek [adresa] [anonymizováno], č. pozemku [číslo]. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017 žalobce bylo zjištěno, že tento měl dílčí základ daně, daňovou ztrátu 310.209 Kč.

14. Ze zprávy [bankovní ústav] vyplývá, že ke dni 28. 12. 2017 činil zůstatek účtu evidovaného na žalobce [číslo] částku 204,07 Kč, byl založen v roce 2011. Dále na účtu [číslo] založeného v roce 2017 činil zůstatek 15.279,21 Kč a na účtu [číslo] založeného v roce 2011 činil zůstatek k označenému datu 10.126,33 Kč a na účtu kontokorentu založeného v roce 2015 [číslo] činil debet 3.883,16 Kč. Další účty založené za trvání manželství na jméno žalobce byly zrušeny a soud měl k dispozici i výpisy ke kreditní kartě tohoto účtu.

15. Soud měl dále k dispozici zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. 2. 1977, z něhož bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] (otec žalované) převzal byt o velikosti 3+kuchyně a sociální zařízení. Z dohody o přistoupení k nájmu bytu bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], účastníci a správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] uzavřeli dne 5. 12. 1999 dohodu o tom, že se účastníci stali společnými nájemníky předmětného bytu. Z nabídky o převodu bytu, návrh na uzavření smlouvy o převodu bytu vyplývá, že správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] nabídl [jméno] [příjmení] odkup předmětného bytu ze dne 1. 7. 1999 s tím, že pokud splní podmínky, může dojít k uplatnění slevy 25 %. Ze smlouvy o převodu bytové jednotky uzavřené dne 5. 1. 2000 se zjišťuje, že došlo k převodu mezi správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] a účastníky bytové jednotky o velikosti dvou pokojů, kuchyně a předsíně, dále šatny, koupelny, WC, lodžie za částku 127.575 Kč. Z potvrzení o poskytnutém překlenovacím úvěru na bytové účely bylo zjištěno, že dne 20. 12. 1999 byla poskytnuta částka překlenovacího úvěru ve výši 85.000 Kč. Z příkazu k provedení platby u [bankovní ústav] bylo zjištěno, že byla zaplacena částka 85.000 Kč na úhradu kupní ceny bytu [adresa].

16. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], sestřenice žalované, bylo zjištěno, že předmětný byt, který je vypořádáván, byl původně ve vlastnictví otce žalované, který jej získal v roce 1977 od svého zaměstnavatele. Po smrti maminky žalované žili v bytě otec žalované spolu s žalovanou a její dcerou [celé jméno svědkyně]. Později se tam nastěhoval žalobce. V podniku, kde otec žalované pracoval, otec žalované dostal možnost byt odkoupit. Otec žalované dával také peníze žalované na pořízení bytu. Svědkyně se znala s rodinou dlouhodobě, znala rodinné vazby. Byla v úzkém kontaktu s otcem žalované, který ji uváděl, že jí poskytl peníze, 85.000 Kč na koupi tohoto bytu, chtěl podpořit žalovanou s tehdy malým dítětem. Žalobce spíše přebýval v bytě u svých rodičů, který rekonstruoval. V bytě ho potkala pouze párkrát. Žalovaná jí spoustu věcí vyprávěla, považuje ji za osobu blízkou. Odnášela také společně se žalovanou peníze jako doplatek na bydlení. Viděla, jak pan [příjmení] přinesl bílou obálku s penězi, kterou dal žalované a žalovaná společně se svědkyní odnesly na pokladnu v prosinci, někdy před vánocemi, tyto peníze. V té době byla žalovaná těhotná. Podle svědkyně tyto peníze pan [příjmení] naspořil. Měl je většinou schované doma. O tom, že byt tvz. patří do SJM účastníků se svědkyně dozvěděla až od žalované v době rozvodového řízení. Myslela si, že byt je žalované, když to chtěl tak pan [příjmení] Částku 40.000 Kč přepočítávali jednak u [příjmení] a jednak v pokladně, kam je společně nesli. Svědkyně vypovídala také k částce 200.000 Kč, o kterých z vyprávění žalované věděla, že žalovaná půjčila peníze manželovi 200.000 Kč, které jí pak vracel v desetitisícových částkách bankovním převodem. V létě 2017, když se žalovaná odstěhovala z bytu v domě rodičů žalobce, jí bylo umožněno vzít si pouze igelitové tašky v průjezdu domu v době, kdy už neměla klíče od bytu z nemovitosti rodičů žalobce.

17. Pokud se týká této svědkyně, svědkyně vypovídala zkratkovitě, jednoznačně se svým projevem snažila tzv. pomoci žalované. Její svědecká výpověď v některých aspektech byla fazónovitá, jevila se jako naučená. Rozhodně však soud na základě její výpovědi dospěl ke zjištění, že skutečně otec žalované výrazně přispěl k tomu, že účastníci získali byt krátce po uzavření manželství s žalobcem jako společní nájemci, převážně z finančních prostředků získaných od otce žalované. Pokud se týká placení částky 40.000 Kč, v tomto směru soud vychází ze zjištění, že skutečně žalovaná tyto peníze mohla odnést s uvedenou svědkyní tzv. do pokladny, avšak její tvrzení, že tyto peníze získali výlučně od pana [příjmení], zůstaly neprokázané a v tomto směru nelze jednoznačně z tohoto vycházet.

18. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], kamarádky žalované, bylo zjištěno, že se vzájemně navštěvovali několik desítek let ještě v době, kdy žalovaná bydlela sama s malou první dcerou [jméno] a bydlela u svého otce v bytě, který následně prodával jeho podnik, a byt kupovali. Věděla, že otec žalované má nějaké stavební spoření a naspořené peníze, také že jezdil přes léto na chalupu, kde měl hospodářství. Svědkyně měla s otcem žalované dobrý vztah, proto se jí svěřil, že dceři daruje peníze na byt, aby byla do budoucna zajištěna. Ví také o tom, že si pak žalovaná musela v rozvodovém období odnést pouze nějaké osobní věci z domu rodičů žalobce a to jenom nějaké osobní věci, větší určitě ne. Po svém otci zdědila žalovaná nějaké peníze, které pak tzv. poskytla žalobci a které jí pak postupně vracel. Pomáhala jí také vynášet věci, které byly uskladněny v domě rodičů žalobce, neboť žalovaná tam neměla přístup, proto také věci nosili společně s dcerou [jméno] a odvezli je osobním autem. Této svědkyni soud zcela uvěřil, vypovídala autenticky, soud neshledal žádné skutečnosti, které by zpochybňovali její věrohodnost, ale že by otec žalované poskytl veškeré peníze na pořízení bytu nelze z této výpovědi zjistit.

19. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], dcery žalované, bylo zjištěno, že bydlela ve sporném bytě„ odmalička s mamkou u dědy [příjmení] v bytě zaměstnavatele dědy“ a„ děda také matce daroval peníze na byt“. Toto ví z vyprávění, když se o tom bavili, že„ děda chtěl zajistit své děti – strejdu [jméno], kterého zajistil chatou a mamce chtěl dát ten byt“. Žalobce v bytě občas přebýval po narození sestry [jméno]. Stavěl si totiž podkrovní byt ve [adresa] [anonymizováno] a chodil k nim na návštěvu. Když tam bydlel děda, nebylo tam pro místo. V době, kdy jí bylo asi 13 let, sestře 3 roky, se stěhovali do bytu ve [adresa] [anonymizováno]. Bydlela s nimi do maturity, pak šla na vysokou. A dojížděla na víkend. Ví o tom, že matka půjčila žalobci nějaké peníze z dědictví po dědovi. [příjmení] byla vysoká, asi 200.000 Kč. Peníze však žalobce vrátil v době, kdy se měla matka odstěhovat ze [adresa] [anonymizováno], aby měla nějaké peníze. Vracel jí je postupně v desetitisících, viděla výpisy z účtu.

20. Přestože byly projeveny negativní vztahy mezi touto svědkyní a žalobcem a celou rodinou žalobce, je zřejmé, že svědkyně, dcera žalované, vypovídala s hlubokým povědomím o dění v průběhu celého manželství účastníků. Její výpovědi považuje soud za prokázané, že peníze na pořízení bytové jednotky byly získány převážně ze strany otce žalované a že žalovaná půjčila žalobci určité finanční prostředky z dědictví po svém zemřelém otci – dědy svědkyně, avšak popsala také okolnosti vyklizení bytu žalovanou ve [adresa] [anonymizováno] v domě rodiny žalobce.

21. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], účetní firmy žalobce, bylo zjištěno, že tato vedla účetnictví firmy žalobce, podávala daňové přiznání, a vysvětlila, že zásoby firmy jsou 50: 50 s paní [celé jméno žalované] starší a z těch 50 % žalobce je povinen 50 % zásob vyplatit bývalé manželce. Žádné listiny však k tomuto nevypisovala, s penězi žalobce rozhodně nehospodaří, pouze tzv. účtuje. Tato svědkyně vypovídala zcela věrohodně, nebyly shledány žádné okolnosti, které by činily její výpověď nevěrohodnou.

22. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], bratra žalobce, bylo zjištěno, že i manželé [celé jméno svědka a žalobce] st. přispěli finančně na koupení družstevního bytu do vlastnictví účastníků v době, kdy se měla narodit svědkova neteř [jméno]. Jednalo se o tzv. fabrický byt a otec žalobce v tomto byl tzv. aktivní a věnoval jim částku 50.000 Kč, nějaký obnos dal i pan [příjmení], aby se byt mohl koupit. O tom se mezi nimi hovořilo. U předání peněz nebyl. V předmětném bytě bydleli od roku 2000 do roku 2005, než se narodila [jméno], pak to pronajímali a bydleli v podkrovním bytě v domě rodičů žalobce. Pořízení bytu stálo asi 120.000 Kč. Ví o tom, že rodiče žalobce podporovali finančně účastníky, především při pořizování bytů kolem roku 2000. Peníze se předávaly v hotovosti. To usuzuje z toho, že se vždycky u nich peníze předávaly v hotovosti jako finanční podpora manželům účastníkům. Také výpověď tohoto svědka byla zatížena jeho negativním postojem k žalované a jejím dcerám, svědek však neuvedl žádné konkrétní informace ohledně použití finančních prostředků.

23. Soud neprovedl další dokazování týkající se návrhů žalobce výslechem rodičů žalobce manželů [příjmení], neboť tento výslech je nadbytečný, zbytečně by zatěžoval časově i ekonomicky toto řízení. Taktéž soud nepřipustil výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být sousedkou předmětného bytu znající podrobnosti ohledně prodeje bytu, koupě bytu i hospodaření pana [příjmení]. Soud považuje tento výslech za nadbytečný, neboť již z ostatního dokazování jednoznačně vyplynuly okolnosti nabytí bytu účastníky i výrazný kladný podíl otce žalované k získání tohoto bytu do majetku účastníků.

24. Především soudem bylo zjištěno, že manželství bylo uzavřeno počátkem roku 2000, účastníci byli rozvedeni ke dni 28. 12. 2017.

25. Samotné vypořádání společného jmění manželů se provede podle právní úpravy účinné ke dni zániku manželství a zániku společného jmění manželů, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“).

26. Jelikož k zániku SJM došlo v posuzované věci až po 1. 1. 2014, tedy po účinnosti o.z., vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o.z.),a podléhá režimu vypořádání soudem příslušným ustanovením o.z. zejména v § 736 a násl. v o.z. (rozsudek NS ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod č. 63/ 2019 či rozsudek NS ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

27. Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění (§ 740 o.z.).

28. Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a. podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b. každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c. každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d. přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (§ 742 odst. 1 o.z.).

29. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o.z.).

30. Za trvání manželství zakoupili tento podstatný majetek: automobil Mercedes Benz, motocykl [příjmení] [příjmení], sedací souprava, myčka nádobí, mrazák, osobní počítač, televizor zn. Samsung, postel zn. Novara s matracemi a nábytek – dvě komody se skříňkami. Žalovaná si odvezla vybavení původní společné domácnosti, stůl, židle, osobní věci, kolo a další drobné věci. K tomuto měl soud k dispozici emailovou komunikaci účastníků z prosince 2017, v němž vyzval žalobce žalovanou, aby si odvezla stůl, židle, kolo, skříň, bundu, boty, deku polštář a lehátko.

31. Předmětem vypořádání je podnik žalobce v odsouhlasené hodnotě navrhované žalobcem 264.870 Kč.

32. Účastníci následně učinili shodnými tvrzeními ohledně zařazení movitých věcí, a to automobil Mercedes Benz v hodnotě 110.000 Kč, motocykl Harley Davidson v hodnotě 140.000 Kč, sedací soupravy Darwin v souhlasné ceně 5.000 Kč, dále ohledně myčky nádobí, mrazáku, oba v hodnotě 6.000 Kč, počítačové sestavě s příslušenstvím v ceně 5.000 Kč, televizor zn. Samsung v ceně 2.000 Kč, hodnota postele zn. Novara včetně matrací ve shodném ocenění 10.000 Kč, nábytek v rozsahu 2 ks dřevěných komod a 2 skříní v hodnotě 15.000 Kč, dále postel rozkládací s matracemi, na základě shodného tvrzení v ceně 8.000 Kč. Všechny tyto věci jsou v držení žalobce.

33. Podle dispozic účastníků se nevypořádává další televizor zn. Sony, TV stolek, komoda, hodinky, auto Citroën, soustruh, vestavěné skříně do nemovitosti rodičů žalobce, fotoaparát a spotřebovanou hodnotu zahraničních cest, dále se nevypořádává vklad účastníků do majetku bratra žalované [příjmení] ve výši 120.000 Kč, vklad na majetek rodičů cca 33.000 Kč.

34. Mezi účastníky bylo sporné tvrzení žalobce o jeho platbě 200.000 Kč žalované ještě v průběhu rozvodového řízení, která měla být dle tvrzení žalobce„ uhrazena jako záloha na vypořádání SJM žalobcem na základě půjčky matky žalobce“. Žalovaná potvrdila, že tato částka 200.000 Kč byla připsána na její účet, popírala však, že by tuto částku přijala z důvodu vyplacení tzv. zálohy na vypořádání SJM.

35. K tvrzení žalobce ohledně částky 200.000 Kč, kterou žalobce měl v červnu 2017 poskytnout žalované, žalobce tvrdil, že šlo o prostředky z jeho výlučného vlastnictví, které si půjčil od své matky. Plnění mělo být poskytnuto v období po rozpadu manželství a ukončení společné domácnosti účastníků a částka dle žalobce zcela vybočuje z běžných transakcí mezi manželi či jejich běžného hospodaření. Žalobce však později tvrdil, že po rozpadu manželství paní [celé jméno svědkyně], která vede účetnictví živnosti žalobce a jeho matky jej informovala, že žalovaná má v rámci vypořádání nárok na polovinu čistých aktiv jeho podílu na živnosti a bylo zřejmé, že tato částka bude o něco převyšovat 200.000 Kč, proto také žalobce si půjčil do svých výlučných prostředků půjčku částku ve výši 200.000 Kč od své matky a poskytl je žalované na vypořádání jejího nároku na podíl na čistých aktivech podniku, což považoval za zálohu na vypořádání SJM. Tím, že byla tato částka poskytnuta po rozvodu manželství i společné domácnosti účastníků, žalobce tvrdí, že jde o částku vybočující z běžných transakcí mezi manželi a je minimálně nezbytné považovat tuto částku za vnos žalobce do SJM a zohlednit ji při vypořádání.

36. Žalobce v řízení opakovaně měnil svá tvrzení ohledně této částky tzv. zálohy na vypořádání SJM ve výši 200.000 Kč. Tvrdil, že tuto částku si půjčil od své matky, aby vyplatil zálohu na vypořádání žalované. Tuto částku měl vyplatit v průběhu léta 2017 v době, kdy se tzv. rozpadlo jeho manželství a ještě nebyli rozvedení. Doložil doklady o tom, že byly zaplaceny postupně jednorázově větší částky, následně menší částky ve výši 10.000 Kč opakovaně v druhé polovině roku 2017. Z výpisu [bankovní ústav], bylo zjištěno, že dne 12. 6. 2017 byla odeslána částka 100.000 Kč, dne 5. 6. 2017 částka 50.000 Kč a dne 29. 5. 2017 částka 50.000 Kč. Jednalo se o klientský vklad žalobce a dále vyplývá, že byly zadány žalobcem pokyny k vyplacení částek 10.000 Kč ve dnech 15. 6. – 28. 6. 2017 mezi účastníky. Svědkyně [celé jméno svědkyně], účetní firmy žalobce, naznačila ve své svědecké výpovědi, že se mělo jednat o částku nikoliv z výlučných prostředků, ale z podnikání, když vycházela ze stavu účetnictví podniku žalobce, a to ze stavu tzv. zásob.

37. Nelze tedy uzavřít, že by tyto finanční prostředky, byť byly v průběhu manželství nepochybně zkonzumovány, byly vloženy ze společných prostředků do výlučného majetku žalované. Tvrzení žalobce o záloze na vypořádání SJM nebyla prokázána, nebyla tvrzena ani předložena žádná konkrétní dohoda týkající se této tzv. zálohy vypořádání. Naproti tomu žalovaná přednesla svou verzi, že se jednalo o vrácení půjčených částek z dědictví po otci žalované. Tato svá tvrzení prokázala pomocí svědeckých výpovědí svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] a dcery [celé jméno svědkyně] a svědkyně [celé jméno svědkyně].

38. Žalovaná své důkazní břemeno týkající se toho, že se jednalo o vrácení půjčených peněz, unesla (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 22 Cdo 2263/2005).

39. Ohledně bytové jednotky bylo zjištěno, že nájemcem této bytové jednotky byl od roku 1977 otec žalované [jméno] [příjmení], kterému odkup této bytové jednotky byl nabídnut správcem konkurzní podstaty [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) písemnou nabídkou ze dne 1. 7. 1999 za částku 170.000 Kč a s případnou slevou při splnění podmínek, tedy že by byla akceptace koupě do 6 měsíců od doručení této nabídky, pak kupní cena činila 127.575 Kč. Následně účastníci přistoupili k nájemní smlouvě, kterou měl uzavřenou otec žalované, stali se dalšími nájemci bytu a poté koupili tuto jednotku společně na základě kupní smlouvy ze dne 5. 1. 2000, sňatek uzavřeli 23. 10. 1999. Kupní cena tedy činila sníženou výši 127.575 Kč. Na zaplacení této kupní ceny navíc poskytl finanční prostředky darem otec žalované [jméno] [příjmení] ve výši 85.000 Kč čerpanou na základě stavebního spoření – [bankovní ústav], viz potvrzení o poskytnutém překlenovacím úvěru na bytové potřeby z 20. 12. 1999 a dále žalovaná dala příkaz k úhradě této částky dne 14. 12. 1999.

40. Žalovaná dále tvrdila, že ze svých výlučných prostředků získaných darem od svého otce investovala do rekonstrukce bytu na začátku společného vlastnictví účastníků, a to rekonstrukce koupelny a na pokládku nové dlažby na balkoně. Částku ve výši 40.000 Kč měl darovat žalované otec v hotovosti a žalovaná tuto částku se zbývající částkou do kupní ceny 2.575 Kč čerpanou ze společných prostředků zaplatila prodávajícímu v hotovosti do pokladny.

41. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalované, že peníze na pořízení bytu v roce 1999 poskytl otec žalované ji. Namítal, že peníze byly ze strany otce určeny oběma účastníkům jako manželům. Stejně tak nesouhlasil s tvrzením žalované ohledně rekonstrukce bytu, rekonstrukce dlažby balkonu, zateplování domu bylo financováno z fondu oprav SVJ a rekonstrukci koupelny neprováděli. Aktuálně v předmětném bytě bydlí dcera [celé jméno svědkyně].

42. V rámci své úvahy o dalším vlastnictví této nebytové jednotky soud vzal v úvahu, že žalovaná dlouhodobě využívala práv spojených s vlastnictvím jednotky, ale taktéž plnila závazky s tímto spojené. Žalobce sice vyslovil zájem získat podílové spoluvlastnictví k této jednotce, avšak s ohledem na průběh řízení i další okolnosti, např. aplikaci disparity podílů účastníků, soud určil, že žalovaná se stane výlučnou vlastnicí nebytové jednotky.

43. Z odhadu tržní hodnoty zpracované Ing. [jméno] [jméno], [obec] n. L. k datu 3. 7. 2019, bylo zjištěno, že tržní hodnota jednotky činí 1.740.000 Kč.

44. Z žalovanou předloženého znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], pod [číslo] 2019 o ocenění bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec] [anonymizováno] jako stanovení obvyklé ceny bylo zjištěno ocenění obvyklé ceny ve výši 1.253.000 Kč ve stavu ke dni 28.

11. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na žádost žalované vypracoval dodatek svého posudku a změnil obvyklou cenu pro rok 2020 předmětného bytu na částku 1.450.000 Kč s tvrzením, že došlo k navýšení ceny s ohledem na časovou následnost. Žalovaná doložila taktéž nabídku realitních kanceláří, kde jsou k prodeji nabízeny byty srovnatelné velikosti za nižší nabídkové ceny 1.250.000 Kč.

45. Ze znaleckého posudku o ocenění předmětné bytové jednotky zpracované [titul] [jméno] [příjmení], [obec], předloženého žalobcem bylo zjištěno, že tato stanovila tržní hodnotu v technickém stavu ke dni 13. 1. 2017 s datem místního šetření 10. 1. 2020 v hodnotě 1.870.000 Kč. Popsala nemovitost, že se jedná o panelový standardní byt v lokalitě [obec] [anonymizováno], průměrná cena při dlouhodobém mapování trhu bytu v této lokalitě je za m2 29.000 Kč s tím, že v současné době ceny nemovitostí rostou, je po nich zvýšená poptávka. Lokalita je velmi oblíbená s vyššími cenami bytů, než ve správním centru v [obec]. Tržní hodnota je tedy vyšší, než věcná z důvodu polohy bytu v bonitní lokalitě. Soud měl k dispozici i fotodokumentaci zpracovanou znalkyní. Znalkyně [příjmení] [příjmení] ke zpracování svého znaleckého posudku vybrala pro porovnání byty v [obec] [anonymizováno] v nabídce realitních kanceláří, které mají vysoké nabídkové hodnoty.

46. Ocenění obou těchto účastníky zvolených znalců, je dle soudu řádně odůvodněno, zpracováno na dostatečné odborné úrovni. Skutečností je však, že oba znalci vybrali v rámci ocenění určitý jimi zvolený soubor tzv. srovnatelných nemovitostí a z těchto následně stanovili obvyklou cenu porovnávací metodou. Znalkyně [příjmení] [příjmení] dospěla k hodnotě nemovitosti 1.870.000 Kč, znalec [příjmení] [příjmení] po tzv. přehodnocení k hodnotě 1.450.000 Kč.

47. Vzhledem k rozporuplnosti znaleckých posudků předložených žalobcem, posudek [titul] [příjmení] a žalovanou, tedy [titul] [příjmení], soud ustanovil soudem jmenovaného znalce k vypracování tzv. revizního znaleckého posudku. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] ustanoveného soudem byla zjištěna cena 1.732.000 Kč.

48. Tato bytová jednotka byla pořízena v lednu 2000 následujícím způsobem. Předmětný byt získal jako podnikový byt od svého zaměstnavatele otec žalované pan [jméno] [příjmení] v roce 1977. V tomto bytě bydlela ještě před uzavřením manželství žalovaná se svojí nejstarší dcerou [celé jméno svědkyně]. Po seznámení s žalobcem v době, kdy uzavřela sňatek s žalobcem, probíhalo tzv. nabídkové řízení za zvýhodněných podmínek pro bývalé zaměstnance úpadce zaměstnavatele otce žalované, Účastníci tento byt nabyli jako společný nájemci za zvýhodněnou kupní cenu za významné součinnosti otce žalované. Je nepochybné, že jen díky aktivitě otce žalované došlo k získání nemovitosti takto výhodným způsobem v pořizovací ceně cca 127.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že částka 85.000 Kč byla poskytnuta ze stavebního spoření otce žalované. Pokud se týká zbývající částky, v tomto směru oba účastníci předložili svá skutková tvrzení. Žalovaná svědeckými výpověďmi prokazovala, že zbývající peníze byly pořízeny darem od otce. Žalobce tvrdil, že tyto peníze poskytli jeho rodiče. V tomto směru zůstaly verze účastníků částečně neprokázány, není jednoznačné, který z účastníků poskytl tyto peníze ve výši 40.000 Kč, byť se pravděpodobnější verze jeví verze žalované, že byla poskytnuta jejím otcem finanční částka, že měl tyto peníze tzv. naspořené. Toto však nebylo jednoznačně prokázáno. Je nepochybné, že aktivita rodiny žalované a historický vývoj užívání bytu je podstatnou okolností pro získání bytu pro oba účastníky, v časové souvislosti s uzavřením sňatku a narozením starší dcery účastníků [jméno]. Toto vše nasvědčuje jednoznačně, že rodina žalované byla výhradně aktivnější a jejím podílem došlo k získání tohoto bytu do společného jmění účastníků, i když se z tohoto bytu následně účastníci přestěhovali a několik let bydleli v nemovitosti rodičů žalobce.

49. Dále sporná zůstala hodnota nemovitosti. Pro stanovení její výše byly hodnoceny tři znalecké posudky. Nutno zdůraznit, že došlo v několika posledních letech k nárůstu hodnoty bytů v [obec] [anonymizováno] a v lokalitě [anonymizováno]. Hodnota původně stanovená byla také tímto znalcem [příjmení] [příjmení] v průběhu řízení navyšována a žalobce předložil znalecký posudek [titul] [příjmení]. S ohledem na diskrepance závěrů znalců soud zadal znalecký posudek a znalcem vypracovaný znalecký posudek se stanovenou závěrečnou hodnotou nemovitosti 1.732.000 Kč, je také obvyklou cenou nemovitosti, kterou soud vzal jako hodnotu v závěru. Znalecký posudek o ceně nemovitosti byl zpracováván na podzim roku 2020 a byl hodnocen ve stavu k prosinci 2017. Tvrzení žalované, že došlo k výrazné rekonstrukci tohoto bytu však je vyvrácena závěrem znaleckého posudku, v němž popisuje tzv. slabou stránku nemovitosti,„ nerekonstruovaná koupelna“.

50. V souvislosti se stanovením ceny jednotky pro účely vypořádání SJM, soud s ohledem na rozhodovací praxi NS ČR, podle které při stanovení ceny věci pro účely vypořádání SJM, se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM (srovnej usnesení NS ČR ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4193/2017). Vyšel-li tedy soud z ceny nebytové jednotky stanovené znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] ve výši 1.732.000 Kč, reflektuje toto judikaturní stanovisko. Cena věci se určí jako cena obvyklá, tedy cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku, tedy za cenu, za kterou by určitou věc bylo možné v určitém čase reálně prodat nebo koupit (srov. rozsudek NS ČR ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4532/2010).

51. Žalovaná se domáhala, aby bylo reflektováno v rozhodnutí soudu, co tzv. vynaložila ze svého na majetek v SJM a domáhala se tvz. valorizace hodnoty nemovitosti.

52. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Důkazní břemeno stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby jí soud uznal za pravdivou (rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 501/2010).

53. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 487/2019 ze dne 26. 6. 2019 při řešení tzv. vnosů soud postupoval dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2020/2018. Nepochybně manžel má právo požadovat, aby mu při vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný.

54. Tvrzený vnos žalované však v dané věci nebyl jednoznačně prokázán v celkové výši finanční částky určené na pořízení bytu, nebylo prokázáno, že by peníze zcela poskytla žalovaná z daru od otce že se jednalo výlučně o dar žalované, soud dospěl k závěru, že není opodstatnění pro valorizaci vnosu ve smyslu § 742 odst. 2 o. z..

55. Předmětné movité věci, které jsou předmětem vypořádání, jsou v dlouhodobém a několikaletém držení a užívání žalobce, není tedy na místě takto opotřebené, užívané věci vydávat žalované. Z těchto důvodů všechny movité věci tedy byly přikázány do vlastnictví žalobce v hodnotě 307.000 Kč. Do majetku žalobce dále připadly finanční zůstatky na specifikovaných účtech včetně debetního zůstatku ve výš 3.883,16 Kč vedené u [bankovní ústav] a podnik žalobce v hodnotě odsouhlasené účastníky ve výši 264.870 Kč.

56. Do vlastnictví žalované byla přikázána bytová jednotka v hodnotě 1.732.000 Kč.

57. Výši podílu žalobce na vypořádání SJM však soud hodnotil s ohledem na návrh žalované požadující nerovnost vypořádacích podílů účastníků.

58. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5133/2016, soudní judikatura k disparitě podílu při vypořádání společného jmění manželů je použitelná i pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018 dále vyložil, že judikatura vztahující se k disparitě podílu v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je s ohledem na obdobný účel i obdobnou právní úpravu obecně v zásadě použitelná i v poměrech o.z. V souvislosti s odklonem od principu rovnosti podílů (disparity podílů) je dáno, že podíly bývalých manželů při vypořádání SJM nemusí být v zásadě totožné, mohou být modifikované také soudem v rámci soudního vypořádání SJM (např. rozsudek NS ČR ze dne 17. 1. 2001 sp. zn. 22 Cdo 2433/99, i usnesení NS ČR ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011). V rozsudku ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (R 63/2019), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že i v poměrech o. z. může soud při vypořádání SJM rozhodnout o tzv. disparitě (nerovnosti) podílu. Soud vzal v úvahu kritéria v § 742 odst. 1 o. z., k nimž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, při které soud musí zohlednit veškeré relevantní okolnosti projednávané věci (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 30. 5. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1781/2004).

59. Disparita se podle konkrétních okolností může vztahovat na veškeré položky náležející do SJM či jen na některé z nich (srov. rozsudek NS ČR ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99).

60. Ohledně závěru soudu k disparitě podílu účastníků, žalobce namítal, že i jeho rodina se podílela na získání bytu. Je možné, že rodiče žalobce poskytli finanční prostředky k získání tohoto bytu, avšak je nepochybné zaplacení výrazně snížené pořizovací ceny bytu, avšak zásadní podíl na získání vlastnictví bytové jednotky byl ze strany žalované a jejího otce, a proto v tomto směru soud zvolil řešení tzv. disparitou podílu účastníků.

61. V daném případě soud shledal více důvodů směřující k disparitě vypořádacích podílů manželů, především zohlednil princip zásluhovosti, tedy zvýšené úsilí rodiny žalované manželky na získání bytové jednotky. (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 30. 5. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1781/2014, popř. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1096/2011 ze dne 28. 11. 2012). Ve prospěch stanovení tzv. disparity podílů hovoří také další okolnosti daného případu, když žalobce přestože dosahoval nadprůměrných příjmů z podnikání, výrazně je individuálně spotřebovával pro své zájmy a koníčky, finančně náročné cestování a motocykl, dále vybudování bytu v podkroví domů svých rodičů.

62. V řízení byly prokázány mnohá tvrzení pro závěr soudu o disparity podílu žalobce na vypořádávaném jmění (rozsudek NS ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012). Žalovaná prokázala (např. výpovědí svědkyň), že žalobce se v průběhu manželství ne vždy řádně choval jako manžel zajišťující hmotné potřeby rodiny. Tyto důvody ve svém souhrnu uplatnění disparity jednoznačně opodstatňují (rozsudek NS ČR ze dne 21. 7. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1488/2014).

63. Při stanovení výše samotného podílu žalobce, soud při úvaze o disparitě podílu při vypořádání společného jmění, vycházel také z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3843/2016 ze dne 4. 10. 2016 a stanovil výši tzv. disparičního podílu žalobce na jmění procentuálně v 50 %, tedy v poloviční výši vypořádacího podílu žalobce. Soud zdůrazňuje, že v daném případě svědčilo ve prospěch tzv. disparity podílů více hledisek významných pro úvahu o velikosti podílu a komplexně vyjadřující celkové okolnosti. Soud vzal v úvahu také mimořádné zásluhy rodiny žalované ve prospěch získání vlastnictví bytové jednotky. Dlouhodobě také rodina žalované plnila finanční závazky spojené s užíváním této jednotky v průběhu a po zániku manželství.

64. Tyto všechny úvahy vedly soud k výpočtu disparitního podílu žalobce na vypořádání společného majetku. Zásluhovost žalované soud také spatřuje v tom, že žalovaná se dlouhodobě zasloužila o udržení tohoto majetku a na jeho zhodnocení, byť jednotka byla získána do společného jmění manželů (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2390/17 ze dne 11. 7. 2017).

65. Žalobci tedy připadly v rámci vypořádání SJM movité věci v hodnotě 307.000 Kč, dále podnik v odsouhlasené hodnotě 264.870 Kč, dále zůstatky na účtech v bance ve výši 21.726,45 Kč, tedy majetek v hodnotě 593.596 Kč, polovina představuje částku 296.798 Kč. Žalované připadla bytová jednotka v hodnotě 1.732.000 K., jedna čtvrtina této hodnoty je 433.000 Kč. Rozdíl těchto částek je 136.202 Kč (zaokrouhleno na celé koruny). Tedy vzhledem k závěru soudu o disparitě vypořádacího podílu žalobce soud uložil žalované povinnost vyplatit žalobci polovinu vypořádacího podílu žalobce, tedy částku 136.202 Kč.

66. S ohledem na zjištěné majetkové poměry žalované a okolnosti případu a výši přiznané výši vypořádacího podílu, soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. zvážil možnost prodloužení lhůty k plnění a stanovil měsíční lhůtu od právní moci rozhodnutí ke splnění povinnosti žalované zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu stanovenou částku.

67. V průběhu řízení soud prováděl relativně rozsáhlé dokazování, mimo jiné zadaným znaleckým posudkem, Žalobce zaplatil zálohu na znalečné 10.000 Kč. Znalci [příjmení] [celé jméno znalce] proplatil soud znalečné ve výši 3.850 Kč. Zůstatek zálohy zaplacené žalobcem ve výši 6.150 Kč bude po právní moci rozhodnutí žalobci vrácen prostřednictvím účtárny zdejšího soudu (výrok V.).

68. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný. Navíc žádný z nich nepožadoval výslovně náhradu nákladů řízení, s tím koresponduje výrok VI. rozhodnutí. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení, také přihlédl k aktuálnímu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019 týkající se posouzení úspěšnosti ve sporu o vypořádání SJM (výrok IV.).

Poučení