15 C 24/2025 - 33

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 30 599,41 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 373,41 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 060,83 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 599,41 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 361 Kč tyto k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Šumperku 26. 9. 2024 a doplněným podáním doručeným soudu dne 13. 3. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 30 599,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 060,83 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 599,41 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 % z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 17. 8. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu s částkou 26 706 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 181 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 025 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 262 Kč. Poslední splátka byla stanovena na den 17. 2. 2023. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku ve výši 14 774 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby uhradila žalovaná na pohledávku celkem 8 000 Kč, a to platbou ze dne 29. 12. 2023 částku 4 000 Kč, platbou ze dne 18. 1. 2024 částku 2 000 Kč a platbou ze dne 17. 2. 2024 částku 2 000 Kč. Uvedené platby žalobkyně započetla jak na částečnou úhradu jistiny dluhu, tak na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti [Anonymizováno], její čistý příjem činí [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka], žalovaná [Anonymizováno]. Žalobkyně se tedy domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 599,41 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 50 000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou na jistinu ve výši 19 400,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 060,83 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 18. 2. 2023 do 27. 9. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do 17. 2. 2024, tj. do dne poslední úhrady), a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 599,41 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaná s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z písemných dokladů předložených žalobkyní. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil osobu oprávněnou jednat za žalobkyni. Z písemnosti označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná v této kartě uvedla, že její čistý měsíční příjem činí [částka], další čistý příjem domácnosti činí částku [částka]. Jako běžné měsíční výdaje žalovaná označila externí splátky ve výši [částka] a další výdaje ve výši [částka]. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2021 žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 26 706 Kč zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách splatných vždy ke konci splátkového období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku. Z písemnosti označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná dne 17. 8. 2021 čerpala peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, na které splatila částku celkem ve výši 14 774 Kč platbami ze dne 23. 9. 2021, 27. 10. 2021, 18. 1. 2022, 13. 6. 2023 a 27. 7. 2023. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Z písemnosti označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, informace o zpracování osobních údajů a podacího lístku, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek. Současně byla žalovaná informována o nakládání s jejími osobními údaji. Písemnosti byly předány k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Z písemnosti označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 22. 5. 2024 a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. [hodnota]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2024. Z výplatní pásky žalované za období 07/2021 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované v daném měsíci činila [částka].

5. Soud posoudil písemné doklady předložené žalobkyní jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a dle obsahu spisu dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], a žalovaná dne 17. 8. 2021 podepsaly smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 26 706 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti poskytnutou částku. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na svůj závazek částku celkem ve výši 14 774 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem ve výši 8 000 Kč formou plateb ze dne 29. 12. 2023, 18. 1. 2024 a 17. 2. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované informovala žalovanou o postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; dle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; dle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; dle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná; dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.

7. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…]“ 8. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. Celý obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně věnovala skutkovým tvrzením ohledně uzavřené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, jednotlivým nárokům ze smlouvy, splatnosti pohledávek a dalším tvrzením ohledně uskutečněného právního jednání mezi stranami, aniž by žalobkyně uvedla skutková tvrzení, ze kterých dovozuje její nárok na vydání bezdůvodné obohacení. Soud tak nemohl věc podřadit pod jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, neboť pokud je možné právní jednání mezi stranami podřadit pod ustanovení občanského zákoníků upravující smluvní ujednání mezi stranami, nemůže bez dalšího na řešenou věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to jen na základě skutečnosti, že žalobkyně uvedla do návrhu, že požadované částky představují bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Soud se proto zabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto právnímu jednání se ostatně vztahovala veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

9. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v podaném návrhu jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované ověřena. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 z. s. ú., když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, resp. zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty se podává, že majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána v hlavním pracovním poměru jako [Anonymizováno]., její měsíční příjem činí [částka], další čisté měsíční příjmy domácnosti činí [částka]. Žalovaná [Anonymizováno]. S ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Jako důkaz, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala řádně schopnost žalované splácet úvěr, žalobkyně doložila zákaznickou kartu a výplatní pásku za měsíc červenec roku 2021.

10. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalované splácet úvěr, že v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení a předložených důkazů žalobkyní jasně vyplývá, že její právní předchůdkyně neměla (ani nepožadovala) dostatečné informace o možnostech žalované úvěr splácet, když právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně ověřovala pouze příjem žalované, a to navíc pouze za jediný měsíc. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů, tak dle § 86 odst. 1 z. s. ú. neměla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože úvěruschopnost žalované byla prověřena takovým způsobem, že tento způsob nemohl dát ucelený obraz o schopnostech žalované splácet úvěr, resp. byly na místě důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy dle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání.

11. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaná v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované skutečně částku 50 000 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru ji tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaná se o tuto částku reálně obohatila. Žalovaná je tedy povinna vydat obohacení získané na úkor (nyní) žalobkyně. Ze zjištěného skutkového stavu dále vyplývá, že žalovaná zaplatila po poskytnutí této částky celkem 22 774 Kč, jak žalobkyně sama tvrdila; jde přitom o částku právě určenou na vrácení úvěru, tj. při neplatnosti smlouvy zjevně na vrácení poskytnutých prostředků. Celou takto zaplacenou částku je třeba započíst tzv. na jistinu, nikoli na úroky a jiné poplatky, protože ty nebyly platně sjednány. Povinnost žalované se tak odvíjí od skutečně obdržených prostředků, které je povinna vrátit, a to po odečtení toho, co již žalobkyni (její právní předchůdkyni) na toto obohacení vrátila, jde tedy o částku 27 226 Kč (50 000 Kč – 22 774 Kč), kteroužto jako povinnost uložil soud žalované zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 30 599,41 Kč, což je částka dovozená při platné smlouvě o úvěru, zohledňuje tedy umořování úvěru a úroků, a poplatky. Žalobu v části povinnosti žalované zaplatit částku odpovídající rozdílu mezi touto částkou v žalobě a skutečným obohacením, které zbývá vydat, pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl.

12. Žalovaná je povinna v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. K tomu dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023: „Slova ,v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87).“ Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení do zaplacení v celém rozsahu.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 224 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 30 599,41 Kč ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, čehož si je ostatně žalobkyně vědoma, když sama v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, požadovala odměnu ve výši stanovenou § 14b a. t. Celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce činí 2 178 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 3 402 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 11 470,23 Kč (3 373,41 na jistině, 2 060,83 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a 6 035,99 Kč na úroku z prodlení v době od 18. 2. 2024 do 20. 6. 2025). Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala ke dni rozhodnutí soudu jako předmět řízení částku 38 696,23 Kč (jistina + kapitalizované úroky z prodlení); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 27 226 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 70 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 11 470,23 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 30 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 70 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalovaného, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 30 %, když výsledným poměrem je 40 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tedy z 3 402 Kč, částka 1 360,80 Kč, tedy po zaokrouhlení 1 361 Kč.

14. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Poučení