15 C 245/2020- 684

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobce a): ; [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], Žalobce b): Žalobkyně c): Žalobkyně d): Žalobce e): proti; [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], žalovanému: ; Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [titul], zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaný, [žalovaná] [anonymizována čtyři slova], IČ: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] (dále jen„ [žalovaná] [anonymizována dvě slova]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha. 2) Žalobci [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa], [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobci mají na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [číslo] ze dne 1. 8. 1997, [číslo jednací] [rok] ze dne 9. 9. 1997, [číslo jednací] [číslo] ze dne 16. 4. 1999, [číslo jednací] [číslo] ze dne 27. 2. 2001, [číslo jednací] [číslo] ze dne 28. 2. 2001, [číslo jednací] [číslo] ze dne 28. 2. 2001, [číslo jednací] [číslo] ze dne 29. 10. 2001, [číslo jednací] [číslo] ze dne 23. 11. 2001, [číslo jednací] [číslo] ze dne 27. 2. 2002, [číslo jednací] [číslo] ze dne 7. 3. 2002, [číslo jednací] [číslo] ze dne 22. 3. 2002, [stát. instituce], [pozemkový úřad] [číslo jednací] [číslo] ze dne 29. 4. 2003, [číslo jednací] [číslo] ze dne 20. 5. 2003, [číslo jednací] [číslo] ze dne 30. 3. 2004, [číslo jednací] [číslo] ze dne 30. 11. 2004, [číslo jednací] [číslo] ze dne 20. 4. 2005, [číslo jednací] [číslo] ze dne 12. 5. 2005, [číslo jednací] [číslo] ze dne 26. 10. 2005, [číslo jednací] [číslo] ze dne 16. 11. 2005, [číslo jednací] [číslo] ze dne 20. 3. 2006, [číslo jednací] [číslo] ze dne 31. 5. 2006, [číslo jednací] [číslo] ze dne 18. 10. 2007, [číslo jednací] [číslo] ze dne 9. 12. 2009, [státní instituce] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [spiová značka] [číslo] [rok] ze dne 18. 12. 2017, [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 20. 3. 2018, [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 30. 1. 2019, [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 4. 3. 2019, [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 4. 3. 2019, [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 13. 3. 2019 a [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 25. 4. 2019, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobcům v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaný k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům část pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha, oddělené geometrickým plánem od pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha a žalobci tento pozemek přijímají do svého vlastnictví následovně – [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo], [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo], [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo], [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] a [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo].

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 300 128,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 3. 11. 2020 domáhají vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobci uvedli, že jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Rodiny žalobců byly donuceny vzdát se svých nabytých majetků ve prospěch Československého státu, ocitly se v existenčních problémech, ve kterých žily až do roku 1989. Následně rodiny žalobců věřily v nápravu a zmírnění křivd, ke které se stát zavázal, a to i prostřednictvím zákona o půdě. Nicméně až do doby podání žaloby nebylo ze strany státu ani rozhodnuto o všech pozemcích, které byly rodině žalobců odňaty. To vše přesto, že právní předchůdci žalobců uplatnili vůči žalovanému svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě. Zároveň v případě pozemků, o kterých žalovaný již v minulosti rozhodl, že se rodině žalobců nevydají, žalovaný nesprávně stanovil jejich charakter, a v důsledku toho pak nesprávně přistoupil i k ocenění těchto pozemků, a proto do dnešního dne eviduje restituční nárok žalobců v nesprávné výši. Žalobci se i přesto v letech 2006 až 2012 účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků, které vyhlašoval žalovaný a svůj restituční nárok takto i částečně uspokojili. V důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalovaného mohlo dojít k uspokojení pouze zanedbatelné části skutečného nároku žalobců. Toto pochybení přitom žalovaný odmítl uznat. Od roku 2008 je žalovaný obeznámen o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Vzhledem k tomu, že toto ocenění podle dobové územně plánovací dokumentace je pro žalovaného nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale jen selektivně pro některé vybrané. To vše navzdory jeho zákonné povinnosti evidovat restituční nároky ve správné výši a navzdory ustálené soudní judikatuře, která v rámci flexibilnějšího přístupu k oceňování restitučních nároků považuje dobovou územně plánovací dokumentaci za primární kritérium pro ocenění. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [titul]., který doručili žalovanému s opětovnou výzvou ke správnému ocenění nároků žalobců. Žalobci se zároveň od roku 2006 aktivně hlásili do veřejných nabídek, aby uspokojili svůj nárok formou náhradních pozemků. Po té, co žalobci doručili žalovanému dvě výzvy ke správnému ocenění jejich nároků, se v dubnu 2019 znovu přihlásili do veřejné nabídky, aby uspokojili svůj nárok ve zbývající výši, která jim skutečně náleží. Žalovaný však předmětné přihlášky vyhodnotil jako neplatné, a to kvůli dle žalovaného tvrzené nedostatečné výši restitučního nároku. Pokud se žalovaný takto staví ke svým povinnostem, žalobci vnímají tento postup jako svévoli a jediným způsobem, jak se mohou oprávněné osoby domoci svého nároku, je podání žaloby o uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobci smlouvu o převodu konkrétního pozemku. Žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] k.ú. Smíchov ze dne 1. 8. 1997 (příloha č. 59 posudku); [číslo jednací] [rok] k.ú. Smíchov ze dne 9. 9. 1997 (příloha č. 60 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 4. 1999 (příloha 61 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 27. 2. 2001 (příloha č. 62 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 63 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 64 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 29. 10. 2001 (příloha č. 65 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Košíře a Smíchov ze dne 23. 11. 2001 (příloha č. 66 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 27. 2. 2002 (příloha č. 67 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 7. 3. 2002 (příloha č. 68 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 22. 3. 2002 (příloha č. 69 posudku), [stát. instituce], [pozemkový úřad] [číslo jednací], k.ú. Smíchov ze dne 29. 4. 2003 (příloha č. 70 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 20. 5. 2003 (příloha [číslo] posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 30. 3. 2004 (příloha č. 72 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 20. 11. 2004 (příloha č. 73 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 20. 4. 2005 (příloha č. 74 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 12. 5. 2005 (příloha č. 75 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 26. 10. 2005 (příloha č. 76 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 11. 2005 (příloha č. 77 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Košíře ze dne 20. 3. 2006 (příloha č. 78 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 31. 5. 2006 (příloha č. 79 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 18. 10. 2007 (příloha č. 80 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 9. 12. 2009 (příloha [číslo] posudku), [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] [anonymizováno] Hlubočepy ze dne 18. 12. 2017 (příloha č. 82 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] [anonymizováno], k.ú. Hlubočepy ze dne 20. 3. 2018 (příloha č. 83 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 30. 1. 2019 (příloha č. 84 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 85 posudku, [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 86 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 13. 3. 2019 (příloha č. 87 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 25. 4. 2019 (příloha č. 88 posudku). Podle § 4 zákona o půdě jsou žalobci oprávněnými osobami k uplatnění restitučních nároků, vyplývajících jim z výše uvedených rozhodnutí. Podle § 11 zákona o půdě ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě mají žalobci nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobci jsou oprávnění k vydání náhradních pozemků v hodnotě jejich restitučních nároků. Základním předpokladem celkového uspokojení restitučního nároku je splnění zákonné povinnosti žalovaného zaevidovat restituční nárok žalobců ve správné výši. Žalovaný však v případě žalobců tuto svoji povinnost porušoval, a to i přes výzvy žalobců s doloženými podklady ke správnému ocenění. V případě žalobce a) je výše evidovaného požadovaného nároku před částečným plněním 21 442,94 Kč, hodnota již poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,08 Kč, zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,86 Kč, žalobce b) 21 442,94 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,08 Kč, zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,86 Kč, žalobkyně c) 21 442,95 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,16 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,79 Kč, žalobkyně d) 2 558,79 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 0 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč a žalobce e) 2 558,79 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 0 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč. Skutečná výše nároku však, pokud se jedná o žalobce a) po částečném uspokojení představuje částku 694 142,92 Kč, v případě žalobce b) 694 142,92 Kč, v případě žalobkyně c) 694 142, 84 Kč, v případě žalobkyně d) 14 692 Kč a v případě žalobce e) 14 692 Kč. Žalovaný si od roku 2008 musí být dobře vědom územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů od roku 2008 až do současné doby získává od Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. V letech 2008 až 2017 se žalovaný celkem 22x obrátil na Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy s dotazem na poskytnutí této dokumentace a restituční nároky vybraných restituentů podle ní ocenil. V případě žalobců však žalovaný žádný takový dotaz nevznesl. Žalobci se tak cítili postojem žalovaného diskriminováni, neboť jim bylo znemožněno, aby své nároky mohli uplatnit v plné výši. Postoj žalovaného je možno posoudit jako protiprávní, neboť přenesl břemeno správného ocenění na žalobce, kteří si museli všechny podklady pro toto ocenění obstarat sami, nechat si vypracovat znalecký posudek na vlastní náklady, a to bez jakékoli pomoci žalovaného, který na znalecký posudek nijak nereagoval, nevyjádřil se nikterak k jeho závěrům, přestože mu jeho obsah byl znám. Za těchto okolností je nezbytně nutné na tento přístup žalovaného dle žalobců hledět jako na postoj liknavý až svévolný. Žalobci se v letech 2006 až 2012 účastnili veřejných nabídek a částečně byli uspokojeni. Žalobce a) se v letech 2006 až 2012 účastnil 5 veřejných nabídek o celkem 94 pozemků, žalobce b) se účastnil ve stejném období 5 veřejných nabídek o celkem 94 pozemků, stejně tak, jako žalobkyně c). Právní předchůdce (otec) žalobkyně d) a žalobce e), pan [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], se stejně jako ostatní žalobci účastnil veřejných nabídek o náhradní pozemky od roku 2006 až do své smrti, a to celkem ve čtyřech případech o celkem 77 pozemků. Z důvodu protizákonné evidence nároků ze strany žalovaného, kdy tyto v nesprávné výši posoudil, nemohli ani žalobci uspokojit svůj nárok ve skutečné výši dalších mnoha set tisíc Kč, jelikož byli fakticky vyloučeni z účasti ve veřejných nabídkách. V tomto ohledu žalobci poukazovali i na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2017 a ze dne 21. 6. 2016, kdy následkem vzniklým v souvislosti s nesprávným oceněním restitučních nároků, kdy došlo k prodlevě, je na toto možné nahlížet jako na liknavé svévolné až diskriminační jednání, kdy žalovaný nebyl přístupný k řádnému nahlížení a posouzení hodnoty nemovitostí, v tomto ohledu tak nebylo možné spravedlivě po oprávněných osobách požadovat jejich další účast na veřejných nabídkách a je tak na místě, aby oprávněným osobám bylo umožněno, aby se žalobou dožadovaly vydání konkrétního vhodného pozemku. V daném případě část odňatých pozemků již v době přechodu na stát byla určena k zastavění dle stavebních plánů z 30. let minulého století. Žalobci se po dvou opakovaných výzvách za účelem správného zjištění hodnoty odňatých a nevydaných pozemků obrátili na znalce, který došel ke správné hodnotě těchto nemovitostí. Předmětný posudek vypracovala [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul]. Se zjištěnou hodnotou odňatých pozemků se pak oprávnění žalobci přihlásili k veřejné nabídce o náhradní pozemky v hodnotě 1 360 998,87 Kč. Žalovaný však tyto přihlášky žalobců odmítl z důvodu jejich neplatnosti pro údajnou nedostatečnou výši restitučního nároku. Pokud by žalovaný na základě výzev žalobců zohlednil dobovou územní plánovací dokumentaci, mohli by žalobci v této nabídce uspokojit více než polovinu jejich skutečného nároku. Rozhodujícím kritériem odňatého pozemku je plocha v územně plánovací dokumentaci ke dni přechodu vlastnického práva na stát, toto má základ v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], kdy problematikou oceňování pozemků, jenž byl veden v evidenci jako zemědělský, jež už v okamžiku přechodu na stát byl určen k zastavění, se Nejvyšší soud České republiky zabýval už ve své dřívější rozhodovací praxi, přičemž se zjevně klonil k názoru, že v takovém případě je zapotřebí oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební. V daném konkrétním případě při rozhodování nalézacích soudů bylo vycházeno z regulačního a zastavovacího plánu z roku 1935. Zásadní pro úsudek, zda se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, která dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu pozemku při přechodu na stát do značné míry determinuje. Z posudku určená cena odňatých pozemků na základě územně plánovací dokumentace, byla platná v době přechodu těchto pozemků na stát. Zákresy jednotlivých odňatých pozemků do územně plánovací dokumentace jsou provedeny v přílohách 1 – 42 posudku. Z předmětných zákresů je pak zřejmé, jaké pozemky, co byly odňaté, sloužily nebo byly určeny k zastavění a které nikoliv. Pokud se jedná o konkrétní územně plánovací dokumentaci pro jednotlivá k. ú., jednalo se o k.ú. Smíchov, Košíře, Zlíchov, kdy návrh regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – 16 Smíchov, návrh regulačního a zastavovacího plánu pro část území Praha 17 Košíře, návrh regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – 16 Zlíchov, Hlubočepy, Klukovice, návrh směrného územního plánu pro hlavní město Praha 1964. Doba, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na stát, má oporu v jednotlivých vyvlastňovacích titulech, rozhodnutí o odnětí - Výměr Ústředního národního výboru hlavního města Prahy ze dne 23. 2. 1951, zn. [značka] [spisová značka] [číslo] ([číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo] [rok], [číslo jednací] [číslo] [rok], [číslo jednací] [číslo] [rok], [číslo jednací] [číslo] [rok], [číslo jednací] [číslo] [rok], Prohlášení o postoupení darem čs. státu [datum], přijatým FO ONV Praha 5 ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] ([číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [rok], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo], [číslo jednací] [číslo]), Prohlášení o postoupení darem čs. státu z [datum] přijatým FO ONV 5 dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] ([číslo jednací] [číslo] [rok], [číslo jednací] [číslo] [rok]). Předmětné vyvlastňovací tituly jsou přílohou posudku [tituly] [příjmení] (příloha č. 56-58). Předmětné pozemky, případně jejich části, které byly podle příslušných územních plánů určeny k zastavění, byly posudkem oceněny jako stavební. Ostatní odňaté pozemky byly oceněny jako nestavební. Jako stavební byl oceněn i pozemek PK [číslo] k.ú. Hlubočepy. Předmětný pozemek byl již před přechodem vlastnického práva na stát určen k zastavění zahrádkářskou kolonií na základě územního rozhodnutí – stavebního povolení Obvodního národního výboru v Praze 5, odboru výstavby, ze dne 13. 3. 1961. Vzhledem k tomu, že k přechodu vlastnického práva k tomuto pozemku došlo až ke dni [datum], bylo tak zřejmé, že tento pozemek lze považovat za stavební s odkazem na § 2 odst. 1 vyhlášky č. 144/1959 Ú.l., kterou se prováděl tehdy účinný stavební zákon č. 87/1958 Sb. Dle předmětného ustanovení se stavebním pozemkem rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Ocenění tohoto pozemku částkou 250 Kč je tak v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., konkrétně s ustanovením § 14 odst. 2 předmětné vyhlášky, která stanovuje pravidla pro ocenění pozemků určených pro stavby individuální rekreace. Žalobci se opakovaně v rámci předmětné žaloby dožadovali, aby soud vzal na vědomí účel restitučních předpisů, kterým je zmírnění křivd způsobených nedemokratickým režimem a aby při posouzení povahy odňatých pozemků byl použit flexibilnější přístup. Vždy a v každém ohledu by s ohledem na charakter řízení měla být použita taková interpretace, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restitucí. Na samotné žalobce připadá nevyčerpaná částka neuspokojeného nároku ve výši 2 111 812,76 Kč. Jako náhradní pozemek označili žalobci část pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha, která je oddělená geometrickým plánem od pozemku parc. [číslo] k. ú. Troja, obec Praha. Bylo prokázáno, že předmětný pozemek je ve vlastnictví České republiky a spravuje ho žalovaný. Žalobci ocenili náhradní pozemek ve smyslu § 28a zákona o půdě částkou 493 371 Kč a nepřevyšuje tedy aktuální restituční nárok žalobců.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že lze učinit nesporným, že žalobci jsou skutečně oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě. Spor mezi účastníky je v otázce výše restitučního nároku, když žalovaný nesouhlasí s oceněním předloženým žalobci, respektive se závěrem o stavebním charakteru pozemků. Nelze souhlasit s oceněním restitučního nároku žalobců obsaženým ve znaleckém posudku [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], [číslo] [rok] ze dne 27. 5. 2019 ve znění jeho dodatku č. 1, která při oceňování pozemků vycházela z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu Státní regulační komise pro část území Prahy XVI (Smíchov) uveřejněného pod inv.č. [inv.č.] [číslo], návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu Státní regulační komise pro část území Prahy XVII (Košíře) uveřejněného pod inv.č. [inv.č.] [číslo], návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu Státní regulační komise pro část území Prahy XVI (Zlíchov, Hlubočepy a Klukovice) uveřejněného pod inv. Č. [inv.č.] [číslo] a návrhu směrného územního plánu Hlavního města Prahy z roku 1964, kdy některé žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, nevydané pozemky, byly znalkyní oceňovány jako pozemky stavební. Žalovaný činí nesporným, že žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, byly pozemky vymezené v žalobě odňaty k datům 23. 2. 1951, 8. 9. 1961 a 20. 7. 1966. Regulační plány, z nichž vycházela znalkyně při oceňování nemovitostí, mohly být platnou územně plánovací dokumentací jen do 1. 1. 1959, kdy nabyl účinnosti zákon č. 84/1958 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, který v § 17 odst. 1 zrušil mimo jiné ustanovení § 19 zákona č. 280/1949 Sb., které do té doby upravovalo platnost Ministerstvem veřejných prací potvrzených regulačních a zastavovacích plánů z dřívější doby. Vyhláškou č. 144/ 1959 Ú.l. pak bylo stanoveno, že od 1. 8. 1959 nebylo možné postupovat dle prováděcích předpisů k zákonu č. 280/1949 Sb., tedy i dle vyhlášky č. 709/1950 Ú.l. Zdůraznil, že aby se žalobci mohli domáhat nahrazení projevu vůle spojeného s uzavřením smlouvy o převodu pozemku, musí být prokázáno, že dlouhodobě nedošlo k uspokojení nároku oprávněné osoby, ačkoliv osoba poskytla náležitou součinnost, svůj nárok uspokojila a byla aktivní a musí být prokázána liknavost na straně žalovaného a svévole. Pokud se jedná o aktivní účast oprávněné osoby a její součinnost s žalovaným, musí se tato soba účastnit veřejných nabídek, které žalovaný pravidelně vyhlašoval. Žalovaný má za to, že žalobci se neúčastnili řádně veřejných nabídek, nebyli aktivní a minimálně od roku 2012 nerealizovali řádné kroky k naplnění svých požadavků. V daném konkrétním případě tak není prokázáno, že by žalobci byli aktivní a nemohli tak dlouhodobě svůj nárok uspokojit. Dále zpochybňovali charakter zabraných pozemků s tím, že charakter stavebního pozemku předmětné pozemky nabyly až po té, co byly vydány státu. Žalovaný realizoval i své ocenění náhradních pozemků, kdy za tímto účelem si nechal vypracovat znalecké posudky a zpochybňoval tak ocenění deklarované žalobci. Později v průběhu řízení k ocenění realizovaném žalovaným žalobci přistoupili. Z takto zjištěných skutečností – ceny pozemků – vycházel soud při svém rozhodování. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. Troja, obec Praha, žalovaný uvedl, že tento pozemek je z převodu na žalobce vyloučen, neboť se jedná o pozemek, který je zaplocen a tvoří funkční celek s rodinným domem [číslo popisné] umístěným na pozemku parc. [číslo] který se nachází ve vlastnictví třetí soby [titul]. [jméno] [příjmení], a současně se stavbou umístěnou na pozemku parc. [číslo] jinou stavbou, která se nachází ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Na pozemku se nachází drobné stavby a venkovní úpravy zahrádek. Pozemek je tak z převodu na žalobce vyloučen dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Předmětný pozemek byl oceněn znaleckým posudkem [číslo] ([anonymizována dvě slova] [rok] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 692 021 Kč.

3. Projednávaná věc je věcí restituční, když účelem restituce je napravení majetkové křivdy.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 zákona o půdě, kterým svědčí podle rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] k.ú. Smíchov ze dne 1. 8. 1997 (příloha č. 59 posudku), [číslo jednací] [rok] k.ú. Smíchov ze dne 9. 9. 1997 (příloha č. 60 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 4. 1999 (příloha 61 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 27. 2. 2001 (příloha č. 62 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 63 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 64 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Sm,íchov ze dne 29. 10. 2001 (příloha č. 65 posukdu), [číslo jednací] k.ú. Košíře a Smíchov ze dne 23. 11. 2001 (příloha č. 66 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 27. 2. 2002 (příloha č. 67 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 7. 3. 2002 (příloha č. 68 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 22. 3. 2002 (příloha č. 69 posudku),, [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [číslo jednací] k.ú. Smíchov ze dne 29. 4. 2003 (příloha č. 70 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 20. 5. 2003 (příloha č. 71 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 30. 3. 2004 (příloha č. 72 posudku), [číslo jednací] [číslo] k. ú. Smíchov ze dne 20. 11. 2004 (příloha č. 73 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 20. 4. 2005 (příloha č. 74 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 12. 5. 2005 (příloha č. 75 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 26. 10. 2005 (příloha č. 76 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 11. 2005 (příloha č. 77 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Košíře ze dne 20. 3. 2006 (příloha č. 78 posudku), [číslo jednací] [číslo] k. ú. Smíchov ze dne 31. 5. 2006 (příloha č. 79 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 18. 10. 2007 (příloha č. 80 posudku), [číslo jednací] [číslo] k. ú. Smíchov ze dne 9. 12. 2009 (příloha č. 81 posudku), [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] [anonymizováno] k.ú. Hlubočepy ze dne 18. 12. 2017 (příloha č. 82 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] [anonymizováno] ú. Hlubočepy ze dne 20. 3. 2018 (příloha č. 83 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 30. 1. 2019 (příloha č. 84 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 85 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 86 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. [část obce] ze dne 13. 3. 2019 (příloha č. 87 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 25. 4. 2019 (příloha č. 88 posudku), nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté jejich právním předchůdcům v k. ú. Smíchov, Hlubočepy, Košíře, jejichž naturální restituci brání překážka podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny.

5. Z listin předložených žalobcem samostatně, které jsou i nedílnou součástí znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], soud zjistil, že předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu na základě Výměru ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 23. 2. 1951, Prohlášením o postoupení darem čs. státu ze dne 4. 9. 1961, přijatým rozhodnutím FO ONV ze dne 8. 9. 1961, Prohlášením o postoupení daru ze dne 29. 6. 1966. K přechodu pozemků z právních předchůdců žalobců na stát došlo v rozmezí let 1951 až 1966.

6. Spornou mezi účastníky byla otázka výše restitučního nároku žalobců odvíjející se od způsobu ocenění nevydaných podílů na pozemcích a posouzení, zda nevydané pozemky nebylo třeba ocenit jako pozemky stavební. Dále mezi účastníky byla spornou otázka, zda postoj žalovaného, který dosud neuspokojil nároky žalobců, je možné hodnotit jako liknavý a dále byla spornou otázka, zda náhradní pozemek je způsobilý k vydání s ohledem na stavební úpravy a jiná soudní řízení, která jej postihují.

7. Z listiny Přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 soud zjistil, že v případě žalobce a) činí výše nároku evidovaného žalovaným před částečným plněním 21 442,94 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 5 115,86 Kč, v případě žalobce b) činí výše nároku evidovaného žalovaným před částečným plněním 21 442,94 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 5 115,86 Kč, v případě žalobkyně c) činí výše nároku evidovaného žalovaným před částečným plněním 21 442,95 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 5 115,79 Kč, v případě žalobkyně d) činí výše nároku evidovaného žalovaným před částečným plněním 2 558,79 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč a v případě žalobce e) činí výše nároku evidovaného žalovaným před částečným plněním 2 558,79 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč.

8. Ze Znaleckého posudku [číslo] [rok], který zpracovala znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] dne 27. 5. 2019 soud zjistil cenu nemovitostí představujících vyvlastněné a nevydané pozemky rodiny [příjmení] vedené v pozemkových knihách v k.ú. Smíchov, Košíře a Hlubočepy a znalkyně dospěla k závěru, že nárok žalobce a) činí 710 470 Kč, nárok žalobce b) činí 710 470 Kč, nárok žalobkyně c) činí 710 470 Kč, nárok žalobkyně d) činí 14 692 Kč a nárok žalobce e) činí 14 692 Kč.

9. Z Dodatku č. 1 ke znaleckému posudku [číslo] [rok] ze dne 27. 5. 2019, který zpracovala znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] dne 24. 6. 2019, soud zjistil, že znalkyně administrativní cenu nemovitostí stanovila ve znaleckém posudku č. 517/12/ 2019 ze dne 27. 5. 2019, a to mimo jiné za použití územně plánovací dokumentace: Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVI (Smíchov) [číslo] [číslo], Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVII (Košíře) [číslo] [číslo], Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVI (Zlíchov, Hlubočep a Klukovic) [číslo] [číslo], Návrh směrného územního plánu hlavního města Prahy 1964. Po vypracování posudku znalkyně obdržela oficiální sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy k začlenění vyvlastněných a nevydaných pozemků do dobové územně plánovací dokumentace. Nad rámec výše uvedené územně plánovací dokumentace se ve Sdělení uvádí jako podklad i Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – XVI (Smíchov) a Prahy – XVII (Motoly) [číslo]. Tento regulační plán se podél své hranice překrývá s přehledným regulačním a zastavovacím plánem pro část území Prahy XVI (Smíchov) [číslo] [číslo]. Na této překrývající se hranici se pak nacházejí v Posudku oceňované pozemky parc.č. [parcela číslo] 4748 [anonymizováno] [parcela číslo] v k.ú. Smíchov. Jelikož v překrývajících se částech jsou tyto regulační plány totožné, oba plány shodně určují tyto pozemky jako částečně zastavitelné a částečně nezastavitelné (jak je podrobně zakresleno v přílohách č. 2 a č. 5 Posudku). Na stanovení ceny předmětných pozemků tedy tato skutečnost nemá vliv.

10. Ze Znaleckého posudku [číslo] [číslo] o cenách nemovitostí, pozemků vedených v Pozemkových knihách jako parc.č. PK [číslo], [číslo], 4748, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] vše v katastrálním území Smíchov pozemků PK [číslo], [číslo], vše v katastrálním území Košíře a pozemků PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území Hlupočepy, který na základě objednávky právního zástupce žalovaného vypracoval znalec [titul] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že cena administrativní dle předpisů a odborného odhadu znalce je 4 836 971 Kč, hodnota nároku žalobce a) činí 59 742 Kč, žalobce b) 59 742 Kč, žalobkyně c) 59 742 Kč, žalobkyně d) 12 121 Kč a žalobce e) 12 121 Kč.

11. Při uspokojování restitučního nároku žalobců vycházel žalovaný z jeho celkové výše 69 446,40 Kč, přičemž na žalobce připadá nevyčerpaná částka dohromady ve výši 20 465,16 Kčs. Žalobci naproti tomu svoje nároky ve vazbě na výši spoluvlastnických podílů, na rozlohy odňatých pozemků a předpoklad, že se jedná o pozemky stavební, hodnotili částkou 4 262 820 Kč, přičemž na žalobce připadá nevyčerpaná částka dohromady ve výši 2 111 812,76 Kč žalobci nabízeli důkazy k tvrzení, že tyto pozemky je třeba považovat v době odnětí za pozemky stavební, neboť na nich byly postaveny či měly být postaveny nemovitosti, což ostatně bylo smyslem a účelem jejich odebrání. Ke svému tvrzení, že výše nároku žalobců je podstatně vyšší, předložili žalobci shora zmíněný znalecký posudek znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne 27. 5. 2019. Znalkyně v posudku určila cenu pozemků v době odnětí podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to v souvislosti s jednotlivými oprávněnými osobami, jimž byly nemovitosti odňaty. Vycházela z toho, že k odnětí pozemků došlo Rozhodnutím o odnětí – Výměrem ústředního národního výboru hl. města Prahy ze dne 23. 2. 1951, značka [číslo] [spisová značka], Prohlášení o postoupení darem Československému státu ze dne 4. 9. 1961, přijatým FO ONV Praha 5 dne 8. 9. 1961 pod [číslo jednací] a Prohlášením o postoupení darem Československému státu ze dne 29. 6. 1966 přijatým FO ONV Praha 5 dne 20. 7. 1966 pod [číslo jednací]. Tento předpoklad je nezpochybnitelný, neboť zmíněné právní důvody přechodu na stát byly citovány rovněž v rozhodnutích Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha a Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, které byly citovány shora. Znalkyně konstatovala, že zdrojem pro její závěry byla územně plánovací dokumentace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy regulující území v době přechodu vlastnického práva k pozemku na stát a dále ortofotografické letecké snímky Prahy zachycující lokalizaci a podobu nové výstavby mezi lety 1938 až 1975. Pokud jde o pozemek p.k. [číslo] v katastrálním území Hlubočepy, byl určený před přechodem vlastnického práva na stát k zastavění zahrádkářskou kolonií na základě územního rozhodnutí a stavebního povolení. Proto byl oceněn podle podkladu prokazujícího tuto výstavbu. K datu přechodu vlastnického práva na stát označila za platný za a) Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část Prahy XVI (Smíchov) [číslo] [číslo] (RP Smíchov), b) Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVII (Košíře) [číslo] [číslo] (RP Košíře), c) Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVI (Zlíchov, Hlubočepy, Klukovice) [číslo] [číslo] (SP Hlubočepy) a d) Návrh směrného územního plánu hlavního města Prahy 1964 (směrný ÚP). Konstatovala, že regulační plány Státní regulační komise byly vydávány v třicátých letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb., o zřízení Státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím. Tyto regulační plány platily až do šedesátých let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Takovou územně plánovací dokumentací byl směrný územní plán. V předmětných územích Smíchova, Košíř a Hlubočep nebyla pro rozhodná data přechodu vlastnického práva na stát, to je k 23. 2. 1951 a 8. 9. 1961, dohledána žádná jiná platná územně plánovací dokumentace než RP Smíchov, RP Košíře a RP Hlubočepy.

12. K rozhodnému datu 20. 7. 1966, kdy došlo k prohlášení o postoupení darem Československému státu z [datum] ohledně pozemku p.k. [číslo] v k.ú. Hlubočepy, byl jako jediná platná dokumentace dohledán směrný územní plán. RP Smíchov byl uveden v platnost jeho potvrzením Ministerstvem veřejných prací ze dne 17. 3. 1933, RP Košíře byl uveden v platnost potvrzení Ministerstvem veřejných prací ze dne 24. 11. 1939. Záznam o potvrzení RP Hlubočepy se nedochoval, je však jako platná územně plánovací dokumentace uveden například ve výměru ÚNV hlavního města Prahy ze dne 18. 5. 1951, zn. [číslo] [rok] o vyhlášení stavebního obvodu č. 111 a důvodové zprávě. Tímto stavebním obvodem byla řešena výstavba bytových domů v ulici [ulice], která odpovídá úpravě RP Hlubočepy RP Hlubočepy je jako platný regulační plán uveden i v zápisu o schůzi komise prezidiální ze dne 30. 9. 1947 k [číslo jednací]. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy bylo ověřeno, že jiná územně plánovací dokumentace než RP Smíchov, RP Košíře a RP Hlubočepy a směrný územní plán nebyly k příslušným datům evidovány. V rozlohách jednotlivých odňatých parcel znalkyně vyčíslila jak výměry celých PK parcel, tak výměry částí parcel, které nebyly vydány. Ceny potom vyčíslila podle toho, v jakém rozsahu se jednalo o parcelu stavební a nestavební. V částech, kde tyto parcely byly posouzeny jako stavební, hodnotila jejich cenu částkou 250 Kč na 1 m2, zatímco u pozemků, které byly posouzeny jako pozemky zemědělské, částkou 3 Kč na 1 m2. Znalecký posudek obsahuje přílohovou část, v níž jsou jednotlivé pozemky graficky znázorněny. Z těchto mapových podkladů je dobře zřetelné, které pozemky jsou či nejsou zastavěny. Po porovnání mapových podkladů s textem znaleckého posudku lze uzavřít, že závěry znalkyně jsou dobře akceptovatelné. Výhrady žalovaného považoval soud převážně za formální. Například v případě pozemků v katastrálním území Smíchov a Košíře žalovaný zdůrazňuje, že tyto přešly na stát ke dni 8. 9. 1961, kdy pozemky určené k zastavění byly vymezeny ustanovením § 2 vyhlášky č. 144/ 1959 Ú.l. na základě územního rozhodnutí. Žalovaný zdůrazňuje, že uvedené regulační plány mohou být platnou územně plánovací dokumentací do 1. 1. 1959, kdy nabyl účinnosti nový zákon o územním plánování a výstavbě č. 84/1958 Sb.. Žalovaný uvedl, že regulační plány pozbyly své účinnosti, a proto nelze přijmout závěr, že šlo o pozemky stavební. Prakticky stejná argumentace s drobnými obměnami platí i v ostatních případech. Soud však považuje za zásadní a podstatné, že na základě shora uvedených plánů bylo postupováno, že pozemky jsou skutečně zastavěné a byly zastavěny podle shora citovaných plánů. Pokud v určitém období některé podklady formálně pozbyly účinnosti, neznamená to, že fakticky podle nich nebylo postupováno a že nebyly využity.

13. Po provedeném dokazování, zejména po provedení důkazu znaleckým posudkem a protokolem z jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 10. 2020 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], když v rámci tohoto jednání byla slyšena znalkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], vzal soud za prokázané, že pozemky odebrané žalobcům, které nejsou v možnostech žalovaného navrátit, jsou z části pozemky, které jsou charakterem stavební. Pro tento závěr je důležitá územně plánovací dokumentace. Judikatura s poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (kumulace hledisek však není vyloučena), aby byl pozemek pokládán za stavební. Judikatura vyjmenovává konkrétní faktory, které mohou k závěru o stavebním pozemku vést (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. u. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). Regulační a zastavovací lány z roku 1938 je možné považovat za relevantní územně plánovací dokumentaci, tzn. lze učinit závěr o tom, že nevydané pozemky žalobců již v době přechodu na stát byly pozemky stavebními.

14. Ze sdělení k žádosti o poskytnutí informací ze dne 3. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný či jeho právní předchůdce celkem 22x realizovali v období od 2008 do 2017 žádosti, které se týkaly poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období 1935 – 1970. Na všechny žádosti bylo reagováno. S vytvořením Velké Prahy byl zákonem ustaven ústřední územně plánovací orgán Státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím. Předpokládalo se, že působnost komise skončí schválením regulačního plánu (přehledný, regulační a zastavovací plán pro hlavní město Prahu), jehož první znění bylo dokončeno v roce 1929. Tendence komise řešit problematiku města v podrobném měřítku, v jednotlivých případech, až do zastavovací studie, vedlo ke zdlouhavému schvalování. Regulační plán se tak do roku 1938 nepodařilo schválit. I za této situace se stal opravdovým vodítkem pro výstavbu města.

15. Ze Znaleckého posudku [číslo] [rok] znalkyně [tituly]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] a dodatku č. 1 k posudku soud zjistil, že k ocenění v daném konkrétním případě došlo na základě ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Cena za 1 m2 pozemku nebo jeho části, určeného pro stavbu, ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha, nádvoří, zahrada, v hlavním městě Praha, je určena částkou 250 Kč. Tímto způsobem byly oceněny PK parcely, které podle regulačních plánů Smíchov, Košíře a Hlubočepy a Směrného územního plánu spadaly do funkčních ploch určených k zástavbě. Ze znaleckého posudku, výslechu znalkyně dne 8. 10. 2020 ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], regulačních plánů, Směrného územního plánu a ortofotomap má soud za prokázané, že se jednalo o funkční plochy určené k zastavění bytovými nebo rodinnými domy, komunikacemi – činžovní domy v blocích a rodinné domky v zahradách. Předmětné zákresy jednotlivých PK do regulačních plánů jsou v přílohách posudku č. 1 až č.

42. Jako pozemek pro zástavbu byl oceněn i pozemek [číslo] [číslo] v k.ú. Hlubočepy. Tento pozemek měl stavební určení ještě před jeho přechodem na stát a byl určen k zástavbě zahrádkářskou kolonií.

16. Z výslechu znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] dne 8. 10. 2020, která zpracovala Znalecký posudek [číslo] [rok] dne 27. 5. 2019, soud zjistil, že znalkyně odkázala na závěry, která uvedla ve znaleckém posudku. Dodatek č. 1 posudku byl doplněn o historické dokumenty. Z výpovědi znalkyně a z Dodatku č. 1 posudku soud zjistil, že jedinými historickými podklady byly regulační plány regulační komise – návrh regulačního a zastavovacího plánu pro část území Praha 16 Smíchov, Praha 17 Motol Tyto skutečnosti měla znalkyně potvrzené od Institutu rozvoje a plánování Praha. Znalkyně pozemky, které byly určeny pro zastavění, oceňovala jako stavební. V souladu s oceňovacím předpisem byla cena za 1 m2 pozemku oceněna na 250 Kč, když toto ocenění se vztahovalo k pozemku stavebnímu nebo k pozemku, který byl určen pro výstavbu nebo ke zřízení zahrady. Znalkyně se vyjadřovala k problematice srážky a řešila i jednotlivé možnosti pro snížení ceny. V případě přílohy č. 7, která řeší snížení ceny pozemku, která je stanovena podle § 14 odst. 1, znalkyně nenašla žádný důkaz, ze kterého by dovodila nutnost srážku aplikovat.

17. Ze znaleckého posudku soud zjistil, že z plánů regulační komise se vycházelo v roce 1959 s tím, že regulační plány platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územní plánovací dokumentací na základě zákona č. 84/1958 Sb. o územním plánování. Z výpovědi znalkyně ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že předmětné skutečnosti zjistila ze stanoviska Institutu územního plánování a rozvoje hl. m. Prahy a z archívních materiálů, odkázala na přílohu č. 53 posudku, kde bylo zmíněno, že při plánování staveb se postupovalo podle regulačního plánu, v příloze č. 51 je dokument z roku 1951, ze kterého vyplývá, že se jednalo zastavení obytnými domy pozemku, jedná se o současnou ulici [ulice], zastavovací plán je nahrazen platným plánem regulačním. Na dalších stránkách předmětného výměru je na to dále odvoláváno. Tento plán nebyl projednáván, neboť platil původní regulační plán. V bodu V. jsou specifikovány zastavovací podmínky, je tam uvedeno, že podrobný územní plán požadovaný zákonem č. 280/1949 Sb. je pro územní zastavení obvodu nahrazen regulačním plánem z roku 1938, jehož dispozice způsob zastavení se nemění. Toto zjištění bylo pro znalkyni zásadní pro stanovení závěru, že jiná územní plánovací dokumentace v rozhodném období neexistovala. Byla používána i po válce. Nový územní plán byl až z roku 1964.

18. Pozemek p. [číslo] k.ú. Hlubočepy znalkyně vyhodnotila jako pozemek, který byl určen ještě před přechodem na stát k zastavění zahrádkářkou kolonií na základě územního rozhodnutí, stavebního povolení Obvodního národního výboru z 13. 3. 1961, jak je uvedeno v příloze č. 54 posudku. Jednalo se o pozemek, který byl určen k zástavbě. Pozemek byl oceňován na základě územního rozhodnutí a stavebního povolení, v daném případě se jednalo o jiný dokument než územní plán.

19. Znalkyně ocenila předmětný pozemek jako stavební a odkázala na ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., neboť zásadní je, že je určený pro stavbu, může to být na základě územního plánu nebo územně plánovací dokumentace, co se vztahuje k části legislativy územního plánování, pokud už je vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení, může to být na základě územního plánu. Pozemky oceňovala ve stavu v době odnětí, vycházela i z příloh ortofotomap (příloha č. 48 posudku). Považuje za nedůležité, co aktuálně na pozemcích v k.ú. Košíře a Hlubočepy stojí. V daném případě je zřejmé, že se nějakým způsobem vyvíjela podoba pozemků, že proběhla výstavba podle regulačního plánu, z pohledu vývoje je obrázek z roku 1953 a z roku 1975 (příloha č. 49 a č. 50 posudku). Znalkyně vycházela při ocenění ze stavu pozemků ke dni odnětí. Ke dni odnětí byly předmětné pozemky regulačními plány určeny k zástavbě a pozemky byly oceněny podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. jako stavební a ty pozemky, co nebyly podle regulačního plánu ke dni odnětí určeny k zástavbě, oceňovala znalkyně jako zemědělské pozemky.

20. Při vypracování znaleckého posudku znalkyně vycházela z informací veřejně dostupných, z informací Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy, z map starého katastru, kam jsou nahrávány regulační plány státní regulační komise a jsou tam i nové mapy přístupné z katastru nemovitostí. Znalkyně přibrala konzultanty za účelem vypracování technických podkladů. Při realizaci posudku dala na sebe plány státní regulační komise, mapu bývalého pozemkového katastru a mapu z aktuálního katastru. Znalkyně se vyjadřovala k předmětné legendě map, kdy tenké modré linky představují nový katastr, do toho dala starý katastr, aby byla zřejmá podoba historicky staré parcely.

21. Znalkyně pracovala se scany historických plánů z předválečného období, které byly sestaveny ve vztahu k hranicím jednotlivých plánů území. Hlubočepy jsou tmavší, v rámci posudku nejnovější. Zákres celé historické [číslo jednací] [číslo], jedná se o celou plochu 71 219 m2, oranžově nebo červeně byly označeny nevydané části, které byly oceněny jako stavební. Znalkyně vycházela i z jednotlivých rozhodnutí vydaných k nevydaným pozemkům.

22. Dle ustálené judikatury v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice formálně vedeny jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby), je třeba tyto pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]).

23. Pokud jde o otázku správného ocenění nároků žalobců, je třeba odkázat na ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle něj každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Citované ustanovení pochopitelně neplatí pouze pro rozhodování v soudním řízení, ale má svůj význam ve všech situacích, kdy je autoritativně rozhodováno o nárocích fyzických či právnických osob. Žalobce tedy právem poukazuje na to, že v minulosti sám žalovaný přistoupil k přecenění výše restitučního nároku na základě mapových podkladů, podle nichž postupovala prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul]. Své tvrzení žalobci doložili znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] a dvěma přehledy nároků oprávněné osoby [jméno] [příjmení], přičemž první vychází z původních předpokladů žalovaného a druhý je upraven podle posudku vycházejícího ze stejných podkladů, které žalovaný v tomto řízení zpochybňuje. Soud nemá důvod nahlížet na tyto skutkové ani právní otázky jinak, a proto nepovažoval za významnou skutečnost, že regulační plány s ohledem na pozdější právní úpravu pozbyly účinnosti. Podstatné je, že na základě těchto regulačních plánů bylo postupováno, pozemky odňaté právním předchůdcům žalobců byly zastavěny a jako zastavěné, respektive stavební musí být rovněž pro účely restituce oceněny. Za zásadní nepovažoval soud ani námitku, že znalkyně posuzovala i právní otázky, ačkoli jí to nenáleží. Při vypracování znaleckého posudku na základě požadavku žalobců neměla v zásadě jinou možnost a postupovala velmi pečlivým a podrobným způsobem a z jejích závěrů lze beze zbytku vycházet. Soud odmítl i námitku žalovaného, že posudek nepracoval s přílohou č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Citovaná vyhláška byla přijata pro zjišťování cen při převodech staveb, pozemků a trvalých porostů zejména na Československý stát. V podmínkách před rokem 1989 se tak převážně jednalo o možnost podle potřeby cenu nemovitosti převáděnou na stát snížit, k čemuž mělo mimo jiné sloužit i použití přílohy. Bezprostředně po účinnosti zákona o půdě nebyl k dispozici jiný oceňovací předpis, podle něhož by bylo možné určovat ceny odňatých nevydaných pozemků a pozemků, které měly být poskytovány jako náhradní. Proto byl využit stávající cenový předpis, který byl do jisté míry handicapován účelem, pro který byl původně vytvořen. Dle názoru soudu přitom odpovídalo záměru zákonodárce, aby restituční nároky oprávněných osob byly uspokojeny v co nejširším měřítku a v co nejkratší době, aby z citované vyhlášky byly využity základní cenové parametry, aniž by byly aplikovány žalovaným uváděné srážky, jejichž smyslem bylo snížit výkupní cenu nemovitostí převáděných na stát. S ohledem na účinnost vyhlášky nemohlo být úmyslem zákonodárce pamatovat srážkami na oceňování odňatých pozemků, neboť se zákonem o půdě a jeho důsledky nemohlo být v té době vůbec uvažováno. Za těchto okolností považuje soud za správné, že znalkyně použila základní kritéria uvedená v § 14 citované vyhlášky jako princip pro ocenění a k úpravě dle přílohy č. 7 nepřihlédla.

24. Soud se neztotožňuje se závěry Znaleckého posudku [osobní údaje žalovaného] [číslo] o cenách nemovitostí, pozemků vedených v Pozemkových knihách jako parc.č. PK [číslo], [číslo], 4748, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] vše v katastrálním území Smíchov pozemků PK [číslo], [číslo], vše v katastrálním území Košíře a pozemků PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území Hlupočepy, který na základě objednávky právního zástupce žalovaného vypracoval znalec [titul] [jméno] [příjmení]. Znalec nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky ani vyhlášku č. 182/1988 Sb., kterou se odňaté a nevydané pozemky oceňují. Zároveň nelze přijmout závěry tohoto znaleckého posudku týkající se uplatnění srážek dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.

25. Pokud žalovaný namítá ocenění restitučního nároku, soud uvádí, že soudní judikatura k dané problematice je ustálená v závěru, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, pokud byly v době převodu na stát určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací a následně byly v souladu s ní zastavěny; byly tedy fakticky určeny k zástavbě, a tudíž mají být oceněny jako pozemky stavební (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

26. Mezi žalobci a žalovaným je sporné, jaký způsobem mají být oceněny pozemky, které byly odňaty předkům žalobců, zda lze odňaté pozemky ocenit jako zastavitelné a jaká je výše restitučního nároku žalobců. Dále je spor o převoditelnost požadovaného náhradního pozemku a o ocenění požadovaného náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. Troja, obec Praha, a to části tohoto pozemku, která byla oddělena dle geometrického plánu [číslo].

27. Po právní stránce je věc posuzována podle zákona o půdě (dále jen„ zákon o půdě“), zejména podle § 4 a § 11a uvedeného zákona a aplikována je i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky, zejména nález ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. [ústavní nález] a dále judikatura níže citovaná.

28. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby, v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

29. Podmínky vydání původních pozemků upravuje § 6 zákona o půdě, § 11 zákona o půdě stanoví, kdy vydání takovýchto pozemků není možné.

30. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, ve znění účinném ke dni podání žaloby, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

31. Podle ustanovení § 11a odst. 14 zákona o půdě ve znění účinném ke dni podání žaloby, cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., (dále jen„ oceňovací vyhláška“), přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

32. Podle ustanovení § 14 odst. 1 věty druhé zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada (…) za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

33. Podle § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% z pořizovací ceny.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 a § 6 zákona o půdě (dědici oprávněných osob), a to podle výše uvedených rozhodnutí pozemkového úřadu, které mají nárok na převod náhradních pozemků za pozemky, které podle § 11 odst. 1 zákona o půdě nelze vydat, a to podle rozhodnutí označených ve výroku rozsudku.

35. Podle ustanovení § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu12), g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b). Na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje. Zemědělské pozemky uvedené v odstavci 1 lze podle tohoto zákona převádět, pominou-li důvody, které brání převodu nebo není-li převodci doručeno ve lhůtě stanovené podle odstavce 2 sdělení příslušného orgánu, s výjimkou případů podle odstavce 1 písm. a) a f).

36. Náhradový proces je zásadně realizován cestou veřejných nabídek bez ingerence soudu. Soudní rozhodnutí v občanskoprávním řízení, které by nahradilo uplatnění práv souladně s § 11a zákona o půdě, je prostředkem výjimečným, jehož možnost dovodil Ústavní soud (nález ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. [ústavní nález]). Předpoklady pro úspěšnost žaloby musí být naplněny až ve fázi po rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků, tj. ve fázi, kdy byl žalovaný (jeho právní předchůdce) v pozici povinné osoby k vydání náhradního pozemku dle § 11a zákona o půdě ve vztahu ke konkrétní oprávněné osobě. Zároveň musí být vždy níže uvedené předpoklady pro právo domáhat se náhradních pozemků žalobou shledány přímo v konkrétním případě dané oprávněné osoby (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], či sp. zn. [spisová značka]). Pouze v těchto individuálních případech, kdy žalovaný nebo jeho právní předchůdce ve fázi vydávání náhradního pozemku jednal liknavě, účelově a proti smyslu právního předpisu přímo ve vztahu k oprávněné osobě, se lze cestou autoritativního rozhodnutí soudem domoci nahrazení souhlasu žalovaného s dohodou o vydání konkrétních náhradních pozemků.

37. Předpoklady pro právo domáhat se žalobou vydání náhradních pozemků jsou zbytečné průtahy přičítané povinné sobě, její liknavý či svévolný postup vůči konkrétnímu oprávněnému. Zásadně kumulativně s uvedenými předpoklady na straně povinné soby musí být splněna podmínka aktivního jednání oprávněné osoby k získání náhradních pozemků postupem dle § 11a zákona o půdě. Výjimečně není aktivní jednání oprávněné osoby, projevující se účastí ve veřejných nabídkách, vyžadováno. Projevem svévolného jednání žalovaného je totiž podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka], skutečnost, že žalovaný odmítá přecenit výši zjištěného restitučního nároku oprávněné osoby. V takové situaci pokládá Nejvyšší soud České republiky účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách a její vyžadování pro možnost podání žaloby za neúčelné. K tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka].

38. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobci se od května 2018 domáhali různými prostředky, aby žalovaný jejich restituční nárok přecenil, dokonce se i hlásili do veřejné nabídky, ačkoliv žalovaný k přecenění nepřistoupil. Soud se tedy zabýval otázkou, zda se i v případě žalobců jednalo o situaci předvídanou judikaturou, kdy žalovaný neoprávněně odmítl přecenit restituční nárok žalobců.

39. Podstatné je zde posouzení, zda odňaté pozemky, které znalkyně [tituly] [příjmení] [příjmení], [titul], posoudila a ocenila jako zastavitelné, byly v době přechodu na stát zastavitelné. Posouzení této otázky je otázkou právní, soud proto při jejím hodnocení nevycházel bez dalšího z posouzení znalkyně, ale učinil právní posouzení sám.

40. Soud vyšel ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, že žádná jiná územně plánovací dokumentace, než výše uvedená, neexistuje, což ostatně nerozporuje ani žalovaný.

41. Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) je zřejmé, že sleduje primární cíl zákona o půdě, jímž je odčinění historických křivd. Z těchto pozic přistupuje i ke zjištění charakteru pozemku pro účely ocenění restitučních nároků a stanovení kritérií, podle kterých tak činí. V rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] se uvádí, že je sice správné primárně řešit charakter pozemku podle toho, jaký byl v době jeho převodu na stát, ale pokud byl zemědělský, je třeba se ještě zajímat, zda nebyly pozemky určeny k zastavění (poznámka soudu: bez ohledu na jejich evidenční charakter v pozemkových knihách). V souladu s přístupy stanovenými Ústavním soudem vykládá zákon tak, aby byl ve prospěch oprávněných osob. Tedy pokud byl evidenční charakter pozemku stavební v době odejmutí, není co dále zkoumat, pokud však byl zemědělský, je třeba se zajímat o skutečný účel vyvlastnění, šlo-li o účel stavební, pak je třeba pozemek ocenit jako stavební. Uvedený přístup tak zároveň eliminuje případnou účelovost v evidenčním charakteru pozemků před jejich odnětím, kterou nelze v tehdejší době nesvobody vyloučit. Soud považuje ocenění pozemků odejmutých rodině žalobců jako stavebních za správné, neboť znalkyně při určení jejich charakteru respektovala zmíněnou judikaturu, když pro určení charakteru pozemku bylo rozhodujícím kritériem jejich začlenění do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci.

42. Soud nesouhlasí s argumentem žalovaného, že pro účely ocenění odňatých pozemků je třeba vycházet z ustanovení § 2 vyhlášky č. 144/ 1959 Ú.l., ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu, kterou se provádí zákon o stavebním řádu, podle kterého stavebním pozemkem se rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Uvedená vyhláška vymezuje, co se rozumí stavebním pozemkem pro účely stavebního řádu, nikoliv například pro účely postupu před vydáním územního rozhodnutí, nebo pro účely ocenění pozemku. Zejména při oceňování restitučních nároků je třeba mít na paměti účel restitucí. Nejvyšší soud České republiky ve své judikatuře prosazuje flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud České republiky touto otázkou výslovně zabýval a dovodil, že i za účinnosti vyhlášky č. 144/1959 Sb. je třeba za rozhodující kritérium posouzení stavební povahy pozemku použít územně plánovací dokumentaci. Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ …dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud nerespektoval znění § 2 odst. 1 vyhlášky č. 144/1959 Ú.l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, dle níž se stavebním pozemkem rozumělo místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění… Dovolací soud však, maje na zřeteli účel restitučních předpisů, jimiž demokratická společnost usiluje o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaných nedemokratickým režimem (viz. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. [ústavní nález], bod 23), již dříve v řadě kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití, a tak jejich hodnotu ke dni přechodu na stát do značné míry determinuje (viz. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka], popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. [spisová značka]).“. Na toto usnesení Nejvyššího soudu České republiky pak navazuje i usnesení ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud České republiky dospěl ke stejnému závěru.

43. Soud nesouhlasí s argumentem žalovaného, že jednotlivé regulační plány, ze kterých znalkyně vycházela při oceňování pozemků, nebyly v době přechodu pozemků na stát platné, že pozbyly platnost s účinností zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. V době přechodu pozemků na stát jiná územně plánovací dokumentace pro dané území neexistovala, jak vyplynulo ze sdělení IRP hl. m. Prahy, ani žalovaný netvrdil, že by existovala jiná územně plánovací dokumentace. Výstavba v daném území však nadále probíhala, a to právě na základě dosud existujících regulačních plánů. I kdyby účinnost zákona č. 84/1958 Sb. formálně způsobovala ukončení platnosti dosavadní územně plánovací dokumentace, s čímž soud nesouhlasí, fakticky a materiálně bylo podle dosavadních regulačních plánů i po účinnosti tohoto zákona nadále postupováno. Fakticky tedy i pozemky odňaté předkům žalobců byly v době přechodu na stát podle této dobové územně plánovací dokumentace z třicátých let zastavitelné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2017 sp. zn. [spisová značka], ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. [spisová značka], která rovněž pracují s oceněním dle územně plánovací dokumentace z třicátých let minulého století).

44. Soud neshledal důvod, pro který by se nemělo vycházet z regulačního a zastavovacího plánu pro k. ú. [část obce], ohledně kterého se nedochoval záznam o potvrzení ministrem veřejných prací (k tomu srovnej znalecký posudek [tituly] [příjmení] [příjmení], [titul], str. 9). Podle soudu je podstatné, že tento plán byl fakticky používán a bylo z něj vycházeno. Je jako platná územně plánovací dokumentace uveden například ve výměru Ústředního národního výboru hl. m. Prahy ze dne 18. 5. 1951, o vyhlášení stavebního obvodu č. 111, dále je jako platný regulační plán uveden v Zápisu o schůzi komise presidiální ze dne 30. 9. 1947, jak rovněž vyplývá ze znaleckého posudku. Není tedy důvod se domnívat, že odňaté pozemky podle RP Hlubočepy nemohly být zastavěny.

45. Soud nepovažuje za nutné zkoumat, zda výstavba na odňatých pozemcích proběhla bezprostředně po jejich přechodu na stát. Podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky je dostačující, že pozemky, přestože byly v době převodu vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, byly fakticky již určeny k výstavbě, výstavba na nich byla posléze realizována, a tudíž měly být oceněny jako pozemky stavební (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. [spisová značka]). Samotná existence územního plánu a následné zastavění pozemků jsou tedy podle judikatury dostačující pro to, aby byly pozemky oceněny jako stavební. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení žalovaného, že část pozemku byla fakticky zastavěna až v době, kdy již platila nová územně plánovací dokumentace.

46. Ohledně pozemku č. kat. [číslo] v Praze 5 – Hlubočepých, vyšel soud ze skutečnosti, že k rozhodnému dni převodu na stát bylo ohledně něj již vydáno územní rozhodnutí – stavební povolení, kterým bylo povoleno umístění a výstavba objektů – altánů, altánků, chat, objektu budoucí klubovny, nádrže na užitkovou vodu, záchodů. Podle tohoto rozhodnutí byl tedy pozemek jednoznačně v době převodu na stát určen k zastavění.

47. Soud dospěl k závěru, že územně plánovací dokumentace z 30. let 20. století byla aplikovatelná a použitelná i po 1. 1. 1959, a to až do doby, než došlo k přijetí nové územně plánovací dokumentace, která ji nahradila, což byl Směrný územní plán z roku 1964. Soud vyšel i z názoru, který ve svém rozsudku ze dne 24. 4. 2019, č.j. [číslo jednací], vyjádřil Krajský soud v Praze:„ U ostatních odňatých pozemků (k.ú. Michle, k. ú. Vršovice a k.ú. Hostivař mimo Hostivařskou přehradu), byla stavební povaha určena podle jejich začlenění do regulačních plánů. Nedůvodná je v této souvislosti námitka žalované, že právní úprava vylučovala použití regulačních plánů pro rozhodnutí o nakládání s pozemky po 1. 8. 1959, protože dobová vyhláška č. 144/ 1959 Ú.l., kterou se provádí zákon o stavebním řízení, účinná od 1. 8. 1959, ve svém § 61 odst. 2 písm. a) zrušuje v rozsahu případem dotčených právních norem vyhlášku č. 709/1950 Ú.l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Ze sdělení Institutu pro plánování a rozvoj hl. m. Prahy ze dne 19. 6. 2018 vyplývá, že v době přechodu odňatých pozemků na stát neexistovala pro k.ú. Michle, Vršovice a Hostivař, jiná územně plánovací dokumentace, než jsou regulační a zastavovací plány z 30. let 20. století. Judikatura Nejvyššího soudu za dostatečně relevantní kritérium pro určení stavebního charakteru pozemku považuje existenci v době odnětí platné územně plánovací dokumentace, která takové pozemky k zastavění určuje, a to i v případě odnětí pozemků za účinnosti vyhlášky č. 144/ 1959 Ú.l. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka]).“.

48. Soud dospěl k závěru, že v případě, že v době přechodu odňatých a nevydaných pozemků na stát neexistovala jiná územně plánovací dokumentace než územně plánovací dokumentace z 30. let 20. století, je namístě pro určení charakteru odňatých pozemků použít právě územně plánovací dokumentaci z 30. let 20. století. Zároveň tato územně plánovací dokumentace je dostatečně relevantním podkladem pro posouzení charakteru odňatých pozemků, a není tak nutné zkoumat další judikaturou uvedená doprovodná kritéria. Ve Znaleckém posudku, který zpracoval znalec [titul] [příjmení], tento znalec uznal použitelnost předmětné územně plánovací dokumentace, a to dokonce i na pozemky odňaté po 1. 1. 1959. I Institut plánování a rozvoje hl. m. [obec] potvrdil, že k rozhodným datům neexistovala jiná územně plánovací dokumentace (viz. příloha č. 55 znaleckého posudku [číslo] [rok] [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] ze dne 27. 5. 2019).

49. Pokud se žalovaný odvolává na Směrný územní plán hl. m. Prahy z roku 1948 a tvrdí, že tento plán by měl být brán v potaz, když z tohoto plánu při ocenění odňatých a nevydaných pozemků vychází ve svém znaleckém posudku i znalec [titul] [příjmení], potom soud tento názor žalovaného nesdílí. Tento plán nebyl nikdy přijat, nikdy se podle něho nepostupovalo a nepředstavoval platnou územně plánovací dokumentaci. Použitelnost tohoto plánu pro oceňování odňatých a nevydaných pozemků odmítl sám žalovaný, který ve svém sdělení ze dne 15. 12. 2020 uvedl:„ … dle směrného územního plánu z r. 1948, který nebyl schválen a je zpracován v měřítku 1: 50000, SPÚ při oceňování nevydaných pozemků nemůže vycházet.“.

50. Soud rovněž nesdílí námitku žalovaného, že územně plánovací dokumentace nepostačuje jako jediné relevantní kritérium pro určení charakteru odňatých a nevydaných pozemků. Soud zde odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, ze které vyplývá, že k určení odňatých pozemků k zastavění v okamžiku jejich odnětí je třeba přistupovat flexibilně dle konkrétních okolností případu s tím, že pozemkem určeným k zastavění a takto oceňovaným může být pozemek splňující různá kritéria, například v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, přičemž tato (demonstrativně uvedená) kritéria nemusí být naplněna současně, kdy určení k zastavění územně plánovací dokumentací je natolik významným faktorem podstatně determinujícím cenu pozemku, že samo o sobě k závěru o stavební povaze pozemku postačuje (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. [spisová značka] či usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka]). Soud odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2018, č.j. [číslo jednací], který uvedl:„ Námitku žalované, že ocenění restitučního nároku žalobce bylo soudem prvního stupně posouzeno nesprávně, neshledal odvolací soud důvodnou. Soudní judikatura k dané problematice je ustálená v závěru, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky, určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (tj. v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby apod.), srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).“.

51. Skutečnost, že začlenění pozemků do dobové územně plánovací dokumentace postačí jako jediné kritérium k určení stavební povahy odňatých pozemků ve prospěch restituenta, konstatoval Nejvyšší soud České republiky například v rozhodnutí ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], ve kterém uvedl:„ Mezi faktory podstatnými pro úsudek o tom, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má přitom zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití…v době odnětí byly směrným územním plánem hlavního města Prahy, který platil od roku 1964 do roku 1969, převážně začleněny do funkční plochy„ obytné území souvislé zástavby“. V tomto kontextu je jeví zcela přiléhavým závěr obvodního soudu, že se jednalo o pozemky určené ke stavbě..“. V rozsudku ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ K dovolatelčině výtkám ohledně podkladů, jež soudy vedly k závěru o stavebním charakteru původně odňatých pozemků (zejména územně plánovací dokumentaci), pak lze připomenout, že dovolací soud již dříve v řadě kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], a rozhodnutí na v něm odkazovaná). Na tomto místě je vhodné poznamenat, že řečená judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, jak se mylně domnívá žalovaná, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. [spisová značka] či ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Dospěly-li proto nalézací soudy v nynější věci na základě v rozhodnutích specifikovaných dokumentů (mimo jiné i dovolatelkou akcentovaného regulačního a zastavovacího plánu z roku 1938), jež je možné ve světle dřívější judikatury Nejvyššího soudu považovat ze relevantní územně plánovací dokumentaci, ke zjištění, že již v době přechodu předmětných nemovitostí na stát se jednalo o pozemky (včetně dovolatelkou zvláště zmiňovaného pozemku parc.č. XY v katastrálním území XY vyvlastněného rozhodnutím ONV Praha 10 ze dne 22. 1. 1969) určené pro stavbu, čemuž následně přizpůsobily i své závěry stran jejich ocenění, není posouzení povahy nevydaných pozemků čeho vytknout a prezentovaný náhled se rovněž nepříčí požadavku ekvivalence mezi původními nevydanými a náhradními pozemky.“. Rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 19. 7. 2019 č.j. [číslo jednací] uvedl:„ Žalovaný tvrdošíjně odmítá ocenění restitučního nároku, tedy odňatých pozemků žalobcům, respektive jejich právnímu předchůdci, jako pozemků stavebních, když pro takové ocenění svědčí ve smyslu konstatní judikatury Návrh směrného regulačního a zastavovacího plánu Státní regulační komise pro část Prahy XI Malešice a Návrh směrného regulačního a zastavovacího plánu Státní regulační komise pro část Prahy XIII Strašnice, oba z roku 1938. Není pak významné, zda bezprostředně po výkupu či vyvlatnění pozemků bylo započato s výstavbou, významné je, zda v době přechodu na stát byly pozemky územně plánovací dokumentací určeny ke stavbě.“.

52. Soud dodává, že podle § 13 části věty před středníkem o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Při posouzení otázky charakteru odňatých pozemků se přitom soud neodchýlil od hodnocení totožné otázky, kterou posuzoval v případě žalobců a), b) a c) Okresní soud v Mladé Boleslavi (srovnej rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 9. 2020, č.j. [číslo jednací]). Soud dodává, že shodně jako Okresní soud v Mladé Boleslavi posoudil i další podstatné otázky, jako například otázku uplatnění srážek podle oceňovací vyhlášky.

53. Pokud se týká pozemku PK [číslo] k.ú. Smíchov, územním rozhodnutím č. 2 – Smíchov odboru výstavby města Národního výboru hl. m. Prahy, ze dne 15. 11. 1960, č.j. [spisová značka] [číslo] byla povolena stavba trafostanice na tomto pozemku. O stavebním charakteru pozemku ke dni 8. 9. 1961 tak nemůže být sporu. Nelze uvažovat o uplatnění srážek dle Přílohy č. 7 Vyhlášky, jelikož se jedná o průmyslovou stavbu. Žalobcům tak z tohoto pozemku svědčí nárok 204 729 Kč.

54. Pokud se týká pozemku PK [číslo], k.ú. Smíchov, jak vyplývá ze sdělení Úřadu městské části [obec a číslo], odbor stavební úřad, ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka] [číslo] [spisová značka], již v roce 1959 byl ohledně tohoto pozemku vydán souhlas s terénními úpravami na realizaci hřišť. Úřad městské části [obec a číslo] doslova uvedl:„ V archivu stavebního úřadu se nachází nejstarší situace hřiště z roku 1960 schválená Obvodním národním výborem v Praze 4 dne 13. 6. 1960 pod [číslo jednací] [číslo] [rok]“. Z toho jednoznačně vyplývá, že se s pozemkem jako se stavebním pozemkem počítalo již minimálně od roku 1959. I když žalobci nedisponují samotným územním rozhodnutím, existují jiné důkazy o jeho existenci. Stavební povahu pozemků je možnost doložit jakýmikoli písemnostmi, které uvedené skutečnosti prokazují. To judikoval i Nejvyšší soud České republiky, který v usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka] uvedl:„ Nejvyšší soud dodává, že neshledává principiálních důvodů, proč by existenci historické územně plánovací dokumentace, jejíž vyhotovení se nedochovalo, nebylo možné prokázat prostřednictvím listinných důkazů, jež sice nepřímo, leč přesvědčivě, dokládají, že dokumentace naznačeného obsahu vskutku vydána byla.“. Žalobcům tak z tohoto pozemku svědčí nárok 72 888 Kč.

55. Pokud se týká pozemku PK [číslo], k.ú Smíchov, již v roce 1957 byla na tomto pozemku plánována průmyslová výstavba. Jak vyplývá z listiny Oznámení o výkonu rozhodnutí ze dne 19. 12. 1973, které vydal odbor výstavby, rozhodnutím bývalého Odboru pro výstavbu Obvodního národního výboru v Praze 4 – Smíchově ze dne 25. 4. 1957 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] byla povolena býv. Ústřednímu ústavu geologickému v Praze stavba provizorního kancelářského pavilonu nejdéle do doby, kdy bude dokončena hlavní budova Ústředního ústavu geologického, která měla být situována v bezprostředním sousedství provizorního pavilonu na poz. [číslo] a [číslo], k.ú. Smíchov. Soud dospěl k závěru, že i tento pozemek má stavební charakter a žalobcům z tohoto pozemku svědčí nárok ve výši 302 862 Kč.

56. V řízení bylo prokázáno, že se žalobci neúspěšně od roku 2018 domáhají přecenění restitučního nároku a tento jejich požadavek je důvodný, neboť ocenění provedené žalovaným nebylo provedeno správně. Již sama skutečnost, že žalovaný odmítá od roku 2018 přecenit špatně oceněný restituční nárok a tím účast oprávněných osob ve veřejných nabídkách postrádá smysl, je dostatečným odůvodněním pro podání žaloby. Jednání žalovaného vůči žalobcům v rámci vydávání náhradních pozemků, již s ohledem na nekonání v otázce přecenění restitučního nároku, soud hodnotí jako liknavé a svévolné. Žalobci nemají jiný prostředek obrany proti libovůli státu, než domáhat se na podkladě nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] vydání náhradních pozemků žalobou. Z tohoto pohledu je v tomto konkrétním případě irelevantní, kolikrát se žalobci účastnili veřejných nabídek.

57. Znalecký posudek [tituly] [příjmení] [příjmení], [titul] neshledal soud nesprávným, pokud při ocenění odňatých pozemků nebyly uplatněny srážky podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Žalovaný nenamítal žádné konkrétní důvody uplatnění konkrétních srážek u konkrétních odňatých pozemků, jeho argumentace tak zůstala jen v té nejobecnější rovině a ke zpochybnění závěrů znalkyně nepostačila. Pro uplatnění srážek by muselo být řádně tvrzeno a prokázáno, že je jejich uplatnění skutečně existují důvody.

58. Podle názoru soudu odpovídalo záměru zákonodárce a účelu restitučních předpisů, aby restituční nároky oprávněných osob byly uplatněny v co nejširším měřítku a v co nejkratší době. V případě žalobců žalovaný se řádným oceněním restitučního nároku, což je jeho povinností, bezdůvodně otálel, a to i po té, co k němu byl žalobci několikrát vyzýván. Neodpovídalo by tedy účelu restitučních předpisů, aby po několika letech nečinnosti žalovaného v tomto směru, se dále vyčkávalo, až žalovaný s jistotou zjistí a prokáže skutečný stav odňatých pozemků v době přechodu na stát (což vzhledem k uplynulým mnoha desetiletím by bylo velice náročné a trvalo by to dlouho).

59. Vydání náhradního pozemku, který spravuje žalovaný a je ve vlastnictví státu, upravuje § 11a zákona o půdě a překážky jeho vydání jsou totožné jako překážky pro vydání odejmutého pozemku uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě.

60. Žalobci se vybrali náhradní pozemek parc. [číslo] v k. ú. Troja, obec Praha, a to část tohoto pozemku, která byla oddělena dle geometrického plánu [číslo].

61. Soud při posuzování vhodnosti pozemku, o který žádají žalobci, vycházel z následujících premis. Vhodnost pozemku je třeba hodnotit individuálně v každém konkrétním případě i s ohledem na faktický stav. Definice vhodnosti pozemku k vydání není obsahem žádného právního předpisu. Hlediska, z kterých je nutno pozemek jako vhodný k vydání posuzovat, naznačila postupně judikatura vyšších soudů. Podle ní by náhradní pozemky měly být ekvivalentní k odejmutým. Podle § 11 odst. 2 zákona o půdě sestavuje pozemkový úřad veřejné nabídky jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné plochy. Dále je třeba dbát generálního přístupu k aplikaci zákona v restitučních věcech, který formuloval Ústavní soud, a sice vykládat právní normy vždy se zřetelem k primárnímu cíli zákona o půdě, jímž je zmírnění majetkových křivd způsobených vlastníkům a uživatelům půdy a jiného zemědělského majetku v době nesvobody. Zákon o půdě jako celek i každé jeho ustanovení je proto nutné interpretovat v souladu s tímto primárním účelem. Musí s ním korespondovat ostatní argumenty, použité při výkladu dílčích ustanovení tohoto zákona. S tím souvisí i konstatování Ústavního soudu v nálezu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. [ústavní nález], že se zajištěním lesního či zemědělského využití pozemku sice zákon o půdě jako s jedním z cílů počítá, z jeho preambule nicméně vyplývá, že tento cíl má být podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd.

62. Z listiny Informace o pozemku z [webová adresa] ze dne 27. 1. 2017 soud zjistil, že pozemek parcelní [číslo] v k.ú. Troja, obci Praha, o výměře 2908 m2, je ve vlastnictví České republiky a příslušnost hospodařit s majetkem státu má Státní pozemkový úřad.

63. Ze Znaleckého posudku [číslo] ([anonymizována dvě slova] [rok] o ceně pozemku p [číslo] v okrese Praha, obci Praha a katastrálním území Troja ke dni 9. 2. 2017, který na základě objednávky žalovaného zpracoval znalec [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že celková cena pozemku zjištěná podle cenového předpisu je 692 021 Kč.

64. Ze Znaleckého posudku – revizního [číslo] ze dne 9. 6. 2021, který zpracovala znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], soud zjistil, že cena celého náhradního pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha, včetně trvalých porostů, dle vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1998 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemku, činí celkem 597 511 Kčs. Cena části pozemku parc. [číslo] která byla oddělena dle geometrického plánu [číslo] včetně trvalých porostů činí 488 034 Kč. Dále znalkyně ve Znaleckém posudku uvedla, že znalec [titul] [jméno] [příjmení] ve svém posudku [číslo] ([anonymizována dvě slova] [rok] správně stanovil postup ocenění pozemku a pozemek v katastru nemovitostí vedený jako zahrada ocenil základní jednotkovou cenou 250 Kč/m2. Dále použil srážku: ztížení základových podmínek – hladina spodní vody 5%. K uplatnění srážky„ ztížení základových podmínek – hladina spodní vody“ 5% však použil tabulku I. přílohy č.

7. Použít však měl tabulku II. téže přílohy, která se používá u pozemků, které nelze zastavět. Výše srážky je v tomto případě 3%. V souladu s oceňovacím předpisem znalec opomněl započítat srážku dle přílohy č. 7, II. tabulka, položka č. 8„ Pozemky oceňované podle § 14 odst. 1, které netvoří a nebudou tvořit podle platné územně plánovací dokumentace funkční celek s jakoukoliv stavbou (území se zákazem výstavby včetně zahrádkářských chat)“ která činí 15%. S ohledem na platnou územně plánovací dokumentaci je třeba tuto srážku jednoznačně použít. Ohledně trvalých porostů se znalkyně se znalcem [titul] [příjmení] shodla na jejich zhodnocení a ocenění v plné míře.

65. Z listiny Souhlas s navrženým dělením a vstupem na pozemek soud zjistil, že dne 29. 6. 2021 vydal Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Praha pod zn. [zančka] [číslo] souhlas s oddělením části pozemku parc. [číslo] z k.ú. Troja užívané vlastníkem stavby rodinného domu [číslo popisné] nacházející se na parc. [číslo] z k.ú. Troja, resp. dle hranice stávajícího oplocení.

66. Z žádosti právního zástupce žalobce ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že vyzval Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hlavní město Praha, aby v návaznosti na jeho souhlas s navrženým dělením pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec hl. m. Praha ze dne 29. 6. 2021 a v návaznosti na potvrzení geometrického plánu [číslo] ze strany katastrálního úřadu, podal žádost o udělení souhlasu příslušného stavebního úřadu s dělením uvedeného pozemku podle uvedeného geometrického plánu a o jeho následné zaslání.

67. Soud neprovedl důkaz místním šetřením na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Troja, obec Praha, a to pro nadbytečnost, když v řízení bylo provedeno mnoho důkazů, ze kterých soud získal jasnou představu o toto pozemku. Dále soud neprovedl důkaz dodatkem ke znaleckému posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ([anonymizována dvě slova] [rok], který žalovaný soudu nepředložil, ač toto avizoval.

68. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že se žalobci, resp. jejich právní předchůdci, opakovaně účastnili veřejných nabídek, kde se přihlašovali se svými nároky a jejich nároky byly částečně uspokojeny. Tyto skutečnosti jsou nesporné. Žalovaný přes znalost stávající judikatury přistoupil k nesprávnému ocenění nároku žalobců, přestože se každý z žalobců účastnil veřejných nabídek a posléze poslední přihláška žalobců do veřejné nabídky nebyla uznána z důvodu nedostatečné výše jejich restitučního nároku, který je však ze strany žalovaného prokazatelně nesprávně evidován s ohledem na postup při ocenění zabraných pozemků. O realizaci kroků vedoucích k řádnému ocenění restitučních nároků žalobců svědčí skutečnosti zjištěné z Výzvy k řádnému restitučnímu ocenění ze dne 7. 6. 2018 O tom, že žalovaný postupoval nesprávně a formálně i přes znalost aktuální judikatury a nevzal na vědomí žádost žalobců na řádné ocenění jejich nároků, svědčí skutečnosti zjištěné z odpovědi Státního pozemkového úřadu ze dne 27. 6. 2018. Z opakované výzvy žalobců ze dne 12. 10. 2018 soud zjistil, že se žalobci opakovaně dožadovali přecenění jejich restitučních nároků. Z žádostí oprávněných osob ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil, že se žalobci dožadovali vydání náhradních pozemků. O tom, že k těmto žádostem nebylo přihlédnuto z důvodu dle názoru žalovaného nižšího restitučního nároku, než je hodnota požadovaných nemovitostí, svědčí obsah Sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 10. 4. 2019, 23. 4. 2019, 3. 5. 2019, a ze dne 27. 5. 2019 Pokud by žalovaný evidoval restituční nárok žalobců ve správné výši, měli by žalobci větší část svého restitučního nároku již řádně uspokojenou.

69. Pokud žalovaný namítal promlčení nároku žalobců na řádné ocenění restitučního nároku, soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], podle kterého nárok na ocenění restitučního nároku nemůže být promlčen, neboť se nejedná o majetkové právo a z tohoto důvodu tak nepodléhá promlčení. Požadavek na zjištění hodnoty restitučního nároku, který nebyl oprávněné osobě pro překážky stanovené zákonem o půdě vydán, nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení (§ 611 o.z., srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Navíc konstantní judikatura zdůrazňuje, že při posuzování nároků vyplývajících ze zákona o půdě je třeba mít na zřeteli i nejasnosti, které provázely jejich uplatňování. To platí i pro nárok na převod pozemků podle § 11a zákona o půdě, kdy jsou oprávněné osoby zásadně odkázány na veřejné nabídky pozemků realizované pozemkovým úřadem. Zejména je nutné zdůraznit, že ocenit řádně výši restitučního nároku tak, aby odpovídala všem zákonným a judikatorním požadavkům, je především povinností povinné osoby, tedy žalovaného, což vyplývá z logiky restituční legislativy, s přihlédnutím k jejímu účelu. Je tedy věcí žalovaného, nikoliv žalobců, aby restituční nárok žalobců včas a řádně ocenil. Z tohoto důvodu nemůže být postup žalobců v rozporu s dobrými mravy, jak uvádí žalovaný.

70. Posouzení otázky, zda žalovaný postupoval liknavě, je jednoduché. Pokud žalovaný trvale nesouhlasí s úvahou, že by mělo dojít k přecenění restitučních nároků žalobců, respektive přecenění těchto nároků odkládá na neurčito, je jeho postup jednoznačně liknavý. Bez tohoto přecenění nemají žalobci možnost domoci se svých nároků účastí ve veřejných nabídkách. Žalobci poukázali na to, že se o to pokoušeli, jejich pokusy však byly odsouzeny k nezdaru právě proto, že částky, které by takto získaly, byly hodnoceny jako přeplnění jejich požadavků. Za této situace žalobcům nezbylo, než podat žalobu u soudu. Popsaný postup žalovaného je konstantní judikaturou dlouhodobě a opakovaně hodnocen jako liknavý. V podrobnostech lze odkázat na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, například sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka].

71. S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze chování žalovaného značit za svévolné a liknavé. Žalovaný nesprávně ocenil restituční nárok žalobců. Správná výše restitučního nároku žalobců, tak je vyplynulo ze znaleckého posudku znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], je 2 160 794 Kč. Žalobci, tak jak doložili rozsudky jiných soudů, byli už v rámci části svých nároků uplatněných soudní cestou úspěšní. Žalobci tak mají právo na vydání náhradního pozemku ve vlastnictví státu, který spravuje žalovaný.

72. Soud se tedy věnoval otázce, zda pozemek, který žalobci požadují, je způsobilý k vydání a dále otázkou správnosti jeho ocenění.

73. Při posouzení této otázky soud vycházel z § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon č. 503/ 2012 Sb.“). Ten v odst. 1 vyjmenovává pozemky, které podle tohoto zákona či podle zákona o půdě nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby. Podle druhého odstavce na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odst. 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odst. 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje. V třetím odstavci potom dodává, že zemědělské pozemky uvedené v odst. 1 lze převádět, pominou-li důvody, které brání převodu nebo není-li převodci doručeno ve lhůtě stanovené podle odstavce 2 sdělení příslušného orgánu s výjimkou případů odst. 1 písm. a) a f). Žalobci požadovali vydání jednoho pozemku, a to parc. [číslo] v k. ú. Troja, obec Praha, a to část tohoto pozemku, která byla oddělena dle geometrického plánu [číslo]. Jednotlivými překážkami, o nichž hovoří zákon, se soud o tohoto pozemku postupně zabýval.

74. Podle § 6 odst. 1 bod 4 zákona č. 503/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2019 nelze podle tohoto zákona nebo zákona o půdě převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav.

75. Žalovaný argumentoval, že k pozemku p. [číslo] v k. ú. Troja, obec hl. m. Praha, se váže několik nájemních smluv. Žalovaný je soudu předložil a soud z nich zjistil, že dne 14. 9. 2004 byla mezi Pozemkovým fondem České republiky a [jméno] [příjmení], [datum narození] uzavřena nájemní smlouva [číslo] k tomuto pozemku o výměře 596 m2, druh pozemku zahrada, a to za účelem nezemědělské činnosti – rekreace, když smlouva nemůže být právním titulem pro zřízení trvalé stavby nebo pro trvalé odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. Dále soud zjistil, že dne [datum] byla mezi Pozemkovým fondem České republiky a [jméno] [příjmení], [datum narození] uzavřena nájemní smlouva č. [číslo] a dále dne [datum] dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] k tomuto pozemku o výměře 1196 m2, druh pozemku zahrada, a to za účelem sečení trávy a údržby pozemku. Dále soud zjistil, že dne 31. 3. 2015 byla mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem a [jméno] [příjmení], [datum narození] uzavřena nájemní smlouva [číslo] k tomuto pozemku o výměře 610 m2, druh pozemku zahrada, a to za účelem rekreace, když smlouva nemůže být právním titulem pro zřízení trvalé stavby nebo pro trvalé odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. Dále soud zjistil, že dne [datum] byla mezi Pozemkovým fondem České republiky a [titul] [příjmení] [příjmení], [datum narození] uzavřena nájemní smlouva [číslo] k tomuto pozemku o výměře 586 m2, druh pozemku zahrada, a to za účelem rekreace, když smlouva nemůže být právním titulem pro zřízení trvalé stavby nebo pro trvalé odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu.

76. Z vyjádření Městské části Praha 7, stavebního úřadu, ze dne 30. 11. 2020, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] (zahrada) v k.ú. Troja není zatížen veřejně prospěšnou stavbou a není z převodu vyloučen. Nachází se v ochranném pásmu nadregionálního biokoridoru – Bioregion 1,2 – 2UM, v ochranném pásmu Letiště s výškovým omezením staveb do výšky VVP ([název] [příjmení] [jméno]), v ochranném pásmu metalických sítí, v ochranném pásmu kanalizačních stok a sběračů. Na pozemku se nachází elektrické vedení nízkého napětí VVN (400, 220, 110 kV) a VN (22 kV).

77. Soud nesdílí námitku žalovaného, že pozemek parc. [číslo] k.ú. Troja, má funkční souvislost se sousedním pozemkem parc. [číslo] k.ú. Troja. O funkční souvislost by se mohlo jednat pouze v případě prokázání, že by využití předmětných staveb/pozemků bylo bez náhradního pozemku vyloučeno. Pouhé sousedství pozemků funkční souvislost nezakládá. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka] uvedl:„ Posouzení existence funkční souvislosti stavby a pozemku je třeba činit s přihlédnutím k náležitě objasněným konkrétním okolnostem případu, nicméně by nemělo překročit předestřená koncepční východiska. Bylo by neúměrným zvýhodněním vlastníka stavby, pokud by veškeré dopady činnosti realizované prostřednictvím určité stavby byly ztotožňovány s funkční souvislostí. [příjmení] stavby by pak v podstatě volbou intenzity či extenzity způsobu, jímž se rozhodne stavbu využívat, mohl ovlivňovat rozsah pozemků, k jejichž nabytí bude svědčit přednostní právo. O funkční souvislosti dané hospodářským využitím určité stavby tedy bude na místě uvažovat především tehdy, pokud by hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen.“. Funkční celek je definován v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. [spisová značka]:„ V rozhodnutí uveřejněném pod č. 16/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že pod pojmem uvedeným v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek, je třeba rozumět stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou, o niž jde, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení.“. Vlastník stavby na pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, vlastní i pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. Troja, které dohromady mají plochu o výměře 1352 m2. Celá plocha těchto pozemků je přístupná přes pozemek parc. [číslo] k.ú. Troja. Pozemek požadovaný žalobci neplní žádnou funkci, bez které by se tento areál neobešel.

78. K žalovaným namítané funkční souvislosti pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja se stavbou na pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, který je ve vlastnictví Hlavního města Prahy soud uvádí, že tuto námitku neshledává důvodnou. Jak soud zjistil výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího oddělení využití a správy pozemků Odboru hospodaření s majetkem magistrátu hlavního Města Prahy a [jméno] [příjmení] [příjmení], zaměstnankyně Botanické zahrady hlavního města Prahy, Hlavní město Praha je vlastníkem pozemku parc. [číslo] katastrální území Troja, obec Praha a tento pozemek již dlouhá léta slouží pro potřeby Botanické zahrady hlavního města Prahy, kde má skladovací prostory a tři místnosti pronajímá dalším třem osobám, dvěma umělcům a firmě, která se zabývá provozováním sdílených kol. Přístup na pozemek parc. [číslo] je ze silnice. Na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] se nachází opěrná zeď a jiný přístup k ní než přes pozemek parc. [číslo] není, pokud by se zeď musela opravovat. Pro jiný účel vlastník pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] nepotřebuje Hlavní město Praha je vlastníkem nejen pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, ale i sousedních pozemků parc. [číslo] k.ú. Troja, které mají dohromady plochu 2123 m2. Pozemek parc. [číslo] k.ú. Troja je přístupný z obecní komunikace parc. [číslo] k.ú. Troja. Stavba na pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja slouží pouze jako sklad, nikoli jako hospodářská stavba. Sousední stavba je od žalobci požadovaného pozemku oddělena zdí. Jestliže žalovaný tvrdí, že pozemek parc. [číslo] k.ú. Troja funkčně souvisí s pozemkem parc. [číslo] k.ú. Troja, pak se nabízí otázka, proč žalovaný pronajímá pozemek parc. [číslo] několika třetím subjektům za účelem rekreace či sečení trávy.

79. K námitce žalovaného, že se na pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja nachází ochranné pásmo letiště s výškovým omezením staveb, ochranné pásmo leteckých radionavigačních zařízení [název] [jméno] [jméno], ochranná zóna nadregionálního biokoridoru, ochranné pásmo pražské památkové rezervace, elektrické vedení NN, elektrické komunikační vedení včetně ochranných pásem a ochranné pásmo kanalizačních toků a sběračů, pak žádný právní předpis nestanoví překážku převodu pozemku právě z těchto důvodů. Ve vztahu k výskytu ochranného pásma nadregionálního biokoridoru se touto otázkou zabýval i Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka], když uvedl:„ překážkou k vydání náhradních pozemků ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. nemůže být zahrnutí pozemku do ekologického opatření – nadregionálního biokoridoru (parc. XY v k.ú. XY) ani plánované prvky územního systému ekologické stability (parc. XY v k.ú. XY) ..“. V dalším usnesení ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ Lokální biokoridor na pozemku parc.č. XY, který je veřejně prospěšným opatřením (nikoliv stavbou ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.) sám o sobě překážkou k vydání není.„. Existence biokoridoru tak není překážkou převodu daného pozemku, navíc tento pozemek je dotčen pouze ochranným pásmem biokoridoru, nikoli samotným biokoridorem.

80. Pokud žalovaný namítá, že o předmětný pozemek probíhá více řízení, pak soud uvádí, že řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem náhradních pozemků je založeno na principu, že kdo nabyde pozemek do svého vlastnictví, ten ho získá. Jak judikoval Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]:„ Překážkou vyhovění žalobě v dané věci by byl jen pravomocný rozsudek, jímž by byl nahrazen projev vůle žalované ke stejným pozemkům jiné osobě..“.

81. K námitce žalovaného, že k pozemku existují platně uzavřené nájemní smlouvy, soud uvádí, že tato skutečnost nemůže bránit převodu pozemku. V čl. VII předmětných nájemních smluv je uvedeno, že nájemník je srozuměn s tím, že pozemek může být převeden na třetí osobu. Zároveň nájem přechází spolu s vlastnictvím nemovitosti.

82. K námitce žalovaného, že na předmětném pozemku jsou drobné stavby, soud uvádí, že existence drobných staveb nemůže bránit převodu pozemku na žalobce. Ústavní soud v usnesení ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. [ústavní nález] uvedl, že existence jednoduchých a drobných staveb není zákonnou překážkou pro vydání pozemků, konkrétně uvedl:„ Jak stavba jednoduchá, tak i stavba drobná, nejsou zákonnými překážkami pro vydání pozemků dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.“. Podle § 2 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 85/1976 Sb., na kterou odkazuje ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, jsou jednoduchými stavbami stavby pro bydlení, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 300 m2 a dále stavby pro individuální rekreaci.

83. Pozemek je užíván k drobné zemědělské činnosti a za tímto účelem žalovaný již i dnes pozemek pronajímá.

84. Pozemek p. [číslo] v k.ú. Troja, obec hl. m. Praha není nutný k přístupu na pozemky p.č., argument o hrozícím omezení přístupu na tyto pozemky je tedy lichý.

85. V případě pozemku parc. [číslo] k.ú. Troja, obec Praha, respektivě části tohoto pozemku, která byla oddělena dle geometrického plánu [číslo] tak nebyla shledána žádná zákonná překážka v převodu tohoto pozemku.

86. V řízení bylo prokázáno, že restituční nárok žalobců činí 2 160 794 Kč, který byl ke dni rozhodnutí soudu uspokojen ve výši 48 981,24 Kč. Vydáním pozemku v tomto řízení, který byl oceněn znaleckým posudkem – revizním [číslo] ze dne 9. 6. 2021 na částku 488 034 Kč, nedošlo k překročení restitučního nároku.

87. Soud tedy konstatuje, že po provedeném dokazování má za prokázané, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Ze strany žalovaného došlo ke svévoli a liknavosti vůči žalobcům. Žalovaný nesprávně eviduje výši restitučního nároku žalobců. Žalobci a jejich právní předchůdci byli v minulosti aktivní a snažili se prostřednictvím veřejných nabídek svůj nárok uplatnit, což jim ze strany žalovaného bylo znemožněno. Náhradní pozemek je převoditelný, došlo k jeho rozdělení geometrickým plánem a žalobci si k rozdělení vyžádali souhlas žalovaného, ač to nebyla jejich povinnost. V řízení bylo prokázáno, že pozemek p. [číslo] v k.ú. Troja, obec Praha, není ve funkčním spojení s pozemkem ve vlastnictví pana [příjmení] [příjmení] a s pozemkem ve vlastnictví hlavního města Prahy. Výjimkou jsou případné opravy opěrné zdi, kdy v takovém případě lze vstup na pozemek zabezpečit soukroměprávními instituty. Na pozemku se sice nacházejí chaty, to však nic nemění na převoditelnosti pozemku, neboť se jedná o drobné stavby, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí. Ocenění náhradního pozemku, tak jak ho Znaleckým posudkem – revizním [číslo] ze dne 9. 6. 2021, provedla znalkyně [tituly] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul], vyhodnotil soud jako správné, neboť předmětný pozemek netvoří funkční celek se stavbou, a proto znalkyně správně použila srážky.

88. Po posouzení každého důkazu jednotlivě a ve vzájemné souvislosti soud považuje nárok žalobců plně po právu, a proto žalobě vyhověl.

89. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 300 128, 40 Kč. Tato částka se sestává z odměny za právní zastoupení žalobců advokátem podle § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 41 040 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření žalobců ze dne 11. 2. 2021 k vyjádření žalovaného, účast na jednání před soudem dne 14. 5. 2021, dne 26. 7. 2021 a dne 9. 8. 2021), dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, replika žalobců k vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání před soudem dne 14. 5. 2021, dne 26. 7. 2021 a dne 9. 8. 2021) a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 52 088,40 Kč. Tarifní hodnota úkonu je cena požadovaného náhradního pozemku 488 033,80 Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

90. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

91. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, uložil soud žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců.

Poučení