15 C 245/2025 - 39

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 94 379,37 Kč s příslušenstvím (úvěr) takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 94 379,37 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 010,33 Kč, s 12 % úrokem ročně z částky 91 627,37 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 387,45 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 94 379,37 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení úroku ve výši 0,75 % ročně z částky 91 627,37 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 196,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 94 379,37 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Ačkoliv zákon [právnická osoba] nestanovuje povinnost přezkumu dat sdělených klientem při uzavírání spotřebitelské smlouvy, věřitel zajišťuje dodatečná data, a to nad rámec svých povinností. Jedním z důvodů nadstandardní kontroly je záměr věřitele za každých okolností poskytnout úvěr takové osobě, která jej bude schopná splácet, neboť poskytování úvěrů klientům neschopným plnit své závazky by bylo v rozporu se záměrem a zájmy věřitele. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz více v příloze nazvané karta klienta), 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (viz více v příloze nazvané „ověřování bonity MLS“), 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. [právnická osoba]) Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů (dle dat u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu). V návaznosti na výše uvedené věřitel přikládá Zprávu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Ad 2 a 3) Zákon č. 257/2016 Sb., O spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od [datum] dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho tak nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání celého úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné i statistická data a empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Věřitel jakožto profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny výše popsané statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. O tom, že jsou statistické modely funkční a efektivní svědčí skutečnost, že do procesu soudního vymáhání se v praxi Věřitele dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv. Tuto skutečnost a mnohé další pozitivně reflektuje i nezisková organizace Člověk v tísni, která ve svém Indexu odpovědného úvěrování zařazuje společnost [právnická osoba] několik let na první příčky svého [Anonymizováno][Anonymizováno]). Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne [datum], se podává, že „při absenci dostatečně ověřených zjištění o výdajích spotřebitele má věřitel využívat veřejně dostupné informace, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ).“ Dále Věřitel poukazuje na dikci soukromoprávní zásady, kdy na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Zejména v případě dlouhodobého plnění závazku ze strany klienta je následné rozporování kvality zkoumání úvěruschopnosti přehnaným formalistickým přístupem bez přihlédnutí ke smyslu zákona. V neposlední řadě Věřitele uvádí judikaturu soudů, a to například rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 17 Co 152/2019, který ve svém rozhodnutí uvedl, že „soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétní metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví“. Ani z judikatury evropských a potažmo i českých soudů nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je shodně jako ve výkladových stanoviscích k právní úpravě plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru, odvisle od jeho odbornosti a konkrétních okolností případu. Zde si Věřitel dovoluje vyzdvihnout uvedený princip přiměřenosti jakožto základní prvek v otázce posuzování úvěruschopnosti. Tento je reflektován i Nejvyšším soudem ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. 4 Tdo 238/2019, konstatoval, že „při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Obdobně také nutnost přiměřenosti reflektují rozhodnutí SDEU např. Nejvyšší správní soud Švédského království v rozsudku sp. zn[Anonymizováno] ze dne [datum] ve věci předmětu sporu mezi společností [právnická osoba] a švédským Úřadem pro ochranu spotřebitele. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením Smlouvy zavázal takto poskytnutý RÚ společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 120000.00 Kč, jak je patrné z hlavičky přiloženého splátkového kalendáře (položka „výše úvěru“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4.00 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 197398.00 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 175634.00 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.

1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni [datum], jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum] – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou, podací arch [právnická osoba] dokládající odeslání Výzvy ke splacení celého úvěru žalobce přikládá k návrhu na vydání EPR. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobce, [Jméno advokáta], advokátem, předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 94379.37 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 91627.37 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků ve výši 352.00 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900.00 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1500.00 Kč Podrobný výpočet jednotlivých požadovaných částek je vysvětlen níže. K částce v celkové výši 352.00 Kč označené v Návrhu na vydání EPR jako poplatky dospěl žalobce součtem neuhrazených poplatků. Nárok žalobce na uhrazení poplatků vyplývá z ustanovení odst. 5.

5. ÚP, přičemž výše jednotlivých poplatků je stanovena přímo ve Smlouvě, resp. v Sazebníku poplatků a odměn, a to na základě odst. 5.

5. ÚP. Konkrétně se pak jedná o následující neuhrazené poplatky: Poplatek za papírový výpis ve výši 49.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 38. splátce, Poplatek za vedení účtu ve výši 39.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 38. splátce, Poplatek za papírový výpis ve výši 49.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 37. splátce, Poplatek za vedení účtu ve výši 39.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 37. splátce, Poplatek za papírový výpis ve výši 49.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 36. splátce, Poplatek za vedení účtu ve výši 39.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 36. splátce, Poplatek za papírový výpis ve výši 49.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 35. splátce, Poplatek za vedení účtu ve výši 39.00 Kč splatný dne [datum], zahrnut v 35. splátce. K částce v celkové výši 900.00 Kč označené v Návrhu na vydání EPR jako náklady na vymáhání žalobce dospěl součtem účtovaných a žalovaným dosud neuhrazených nákladů na vymáhání. Právo žalobce na uhrazení náhrady účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, bylo sjednáno v souladu s ust. § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve Smlouvě (část „Důsledky nesplácení úvěru“) a v bodu odst. 9.

1. Sankce Úvěrových podmínek. Náhrada účelně vynaložených nákladů žalobce činí 100,- Kč za měsíc vymáhání a 130,- Kč je-li žalovanému v daném měsíci zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní. Dle Smlouvy se tato částka může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Od [datum] byl účelně vynaložený náklad na vymáhání navýšen a sjednocen na částce 300,- Kč za měsíc vymáhání. Náklady na vymáhání byly žalobcem vypočteny jako poměrná část nákladů vynaložených žalobcem na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobce. Žalovaný byl vždy o částce účtovaných nákladů na vymáhání a jejich výši vyrozuměn v rámci příslušné výzvy k zaplacení. Jednotlivé předpisy Nákladů na vymáhání vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k tomuto Návrhu, a na nějž žalobce důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako "Náklady na vymáhání" a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Nákladů na vymáhání zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Nákladů na vymáhání je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Nákladů na vymáhání označených ve Splátkovém kalendáři. Ohledně smluvní pokuty ve výši 1500.00 Kč žalobce sděluje, že tuto požaduje na základě Smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP. Dle Smlouvy a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500,- Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500,- Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1500.00 Kč. Jednotlivé předpisy Smluvní pokuty vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k tomuto Návrhu, a na nějž žalobce důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako "Smluvní pokuta" a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Smluvní pokuty zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Smluvních pokut je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Smluvních pokut označených ve Splátkovém kalendáři. S ohledem na výše uvedené tak celková částka smluvních pokut činí 1500.00 Kč. Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 16010.33 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, viz přiložený Splátkový kalendář). Kapitalizovaný úrok ve výši 16010.33 Kč byl spočten, jak je uvedeno ve Splátkovém kalendáři, a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26.28 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od [datum] do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne [datum], z částky 91627.37 Kč, úrok ve výši 26.28 % p.a. od [datum] do zaplacení z částky 91627.37 Kč. (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení). V případě, že je dluh na jistině či na splátce jistiny po splatnosti více než 90 dnů, je počínaje 91. dnem prodlení sazba obchodního úroku snížena dle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2387.45 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu). Žalobce uplatňuje dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, kdy tento činí celkem [hodnota] Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři přiloženému k žalobnímu návrhu, tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne [datum], přiložené k návrhu na vydání EPR), tj. ode dne [datum] do dne [datum], tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 12 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 94379.37 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut). Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nesporoval.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazuje úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrová zpráva, výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, podací archy. Žalovanému byly poskytnuty zákonné informace ke smlouvě. Žalovaný se zavázal k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný poskytnutý úvěr a sjednané poplatky a náklady úvěru žalobci řádně nesplácel. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní výzva.

6. Poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Zjistil měsíční příjmy žalovaného, celkové výdaje, počet dětí, splátky u jiných společností atd. Ověření úvěruschopnosti žalovaného vyplývá z karty klienta, úvěrové zprávy, ověření bonity MLS, výpisů z účtu žalovaného. Žalovanému byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, byly mu vysvětleny důsledky prodlení se splácením dlužné částky.

7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok, případný úrok z prodlení, smluvní pokutu a stanovené a účtované poplatky.

13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.

15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.

16. Soud však zamítl žalobu co do požadovaného úroku z dlužné částky od [datum] do zaplacení, a to v části přesahující sazbu zákonného úroku z prodlení, tj. co do 0,75 % úroku ročně z částky 91 627,37 Kč od [datum] do zaplacení. Od data [datum] může být smluvní úrok přiznán pouze podle omezení stanoveném v § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento úrok je jen ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy 12 % ročně. Žalobce v žalobě požadoval úrok ve výši 12,75 % ročně, proto soud úrok zamítl tak jak je stanoveno ve výroku II. rozsudku.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/3 o.s.ř., neboť i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl ve sporu úspěšný až na nepatrnou část ve vztahu ke smluvnímu úroku, má právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek 3 776 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 7 cit. vyhl. je odměna advokáta za 3 úkony po 4 900 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, tedy 14 700 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 13 odst. 4 je za tři úkony po 450 Kč, tedy 1 350 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 23 196,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.