15 C 264/2016- 510

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], právně zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa], proti žalovanému Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR, IČ: [číslo], se sídlem [adresa žalované], za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem [adresa státního zastupitelství a žalované], za kterého jedná Úřad pro zatupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa vedlejší účastnice], a za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného [název vedlejší účastnice], [IČO], se sídlem [adresa vedlejší účastnice], o náhradu škody ve výši 300.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 201.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 30. 8. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 30. 8. 2014 do zaplacení, zamítá.

III. Na náhradu nákladů řízení jsou žalovaný a oba vedlejší účastníci řízení na straně žalovaného povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 125.646,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. V rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnění ostatních.

IV. Žalovaný a oba vedlejší účastníci řízení na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku 18.664 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnění ostatních.

Odůvodnění

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 25. 2. 2015 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by žalobkyni byla přiznána částka 300.000 Kč jako náhrada škody, která byla žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného (České republiky – Ministerstva práce a sociálních věcí ČR). Uvedla, že žalobkyně byla v době od 3. 1. 2011 do 17. 12. 2012 omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že byla způsobilá činit pouze právní úkony majetkové povahy nepřesahující částku 2.000 Kč měsíčně. Opatrovníkem žalobkyně byl stanoven veřejný opatrovník [příjmení] části [obec a číslo]. V době, kdy byla žalobkyně omezena ve své způsobilosti, došlo ke dvěma převodům vlastnického práva k nemovitostem, které se dotýkaly žalobkyně. V prvním případě došlo k prodeji bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. [příjmení] jednotky byla žalobkyně a prodej proběhl za částku [částka]. V druhém případě žalobkyně koupila bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] za částku 1.449.000 Kč. Pověřenou osobu za městskou část [obec a číslo] byl v obou případech pan [celé jméno svědka], [datum narození]. Veřejný opatrovník rozhodl o koupi bytové jednotky [číslo] za částku 1.449.000 Kč. Žalobkyně má za to, že tímto rozhodnutím jí vznikla škoda ve výši 300.000 Kč. Dle žalobkyně byla bytová jednotka koupena právě o 300.000 Kč dráž, než jak odpovídalo skutečné tržní ceně. Necelý rok před tím byla bytová jednotka prodána Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] za částku 1.150.000 Kč. Jednalo se o cenu na horní hranici hodnoty bytu. V případě bytové jednotky [číslo] nebylo provedeno posouzení ceny ani znalecký posudek. Jedinou informaci o bytu poskytl soudu opatrovník, resp. pověřená osoba, dle něhož byl byt pro žalobkyni vhodný, což měl zjistit na základě vlastního osobního šetření. Žalobkyně spatřuje v tomto jednání pověřené osoby závažné pochybení, v důsledku něhož zanedbala svou povinnost při správě cizího majetku a způsobila tak žalobkyni škodu. Žalobkyně má za to, že opatrovník pochybil, když rozhodl o koupi za výrazně nevýhodnou cenu. Dne 12. 9. 2014 žalobkyně prodala bytovou jednotku za cenu [částka]. Byly naplněny všechny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Původní žalovaný (Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí) k žalobě uvedl, že dohledovou činnost nad správným výkonem funkce opatrovníka nevykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale soudy České republiky. Žaloba měla být směřována proti samotnému opatrovníkovi, tedy Městské části [obec a číslo], který se na uzavření předmětných kupních smluv svým jednáním přímo a aktivně podílel a společně a nerozdílně proti Ministerstvu spravedlnosti, které odpovídá za postup Obvodního soudu pro Prahu 8 při výkonu dozorové činnosti nad výkonem funkce opatrovníka, včetně odpovědnosti za schválení předmětných kupních smluv. Podáním ze dne 29. 6. 2015 žalobkyně rozšířila žalobu o příslušenství, kterým jsou úroky z prodlení. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok u Ministerstva práce a sociálních věcí uplatnila dne 29. 8. 2014 a počínaje dnem 30. 8. 2014 tedy žalobkyni vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplatit náhradu škody ve výši 300.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 300.000 Kč od 30. 8. 2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2015, č.j. [číslo jednací] soud připustil změnu žaloby tak, jak byla žalobkyní navržena podáním ze dne 29. 6. 2015 s tím, že nadále bude rozhodovat o žalobě spolu s úroky z prodlení. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 7. 2015. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 2 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 7. K odvolání tehdejšího žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2016, č.j. [číslo jednací] tak, že usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Obě usnesení nabyla právní moci dne 8. 8. 2016. Žalovaný (Česká republika – Ministerstvo vnitra ČR) k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Vznesl námitku promlčení. Navrhl, aby do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného vstoupila Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti ČR. Podáním ze dne 19. 6. 2018 Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti soudu sdělilo, že s návrhem žalovaného na vstup do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného souhlasí. [ulice] účastník řízení na straně žalovaného v podání, které bylo soudu doručeno dne 8. 10. 2018, uvedl, že s žalobou nesouhlasí. [ulice] účastník uvedl, že za činnost opatrovníka, byť ustanoveného soudem, neodpovídá, opatrovník je odpovědný za jednání jménem opatrovaného pouze opatrovanému a to samostatně. Pokud žalobkyně dovozuje vznik škody z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 10. 2011, pak nelze mít za prokázáno a ostatně ani tvrzeno, že by byla splněna podmínka nezákonnosti tohoto rozhodnutí ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Ve věci byl dne 4. 7. 2019 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 264/2016-320, kterým byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2019, č.j. 55 Co 352/2019-345 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 požádala [název vedlejší účastnice], aby mohla vstoupit do řízení jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného. V souladu s ustanovením § 93 odst. 2 o.s.ř. jednal soud od tohoto okamžiku s Městskou částí [obec a číslo] jako s vedlejším účastníkem řízení na straně žalovaného. [název vedlejší účastnice] ve svém písemném vyjádření ze dne 28. 2. 2020 uvedla, že [název vedlejší účastnice] jednala s péčí řádného hospodáře. Uvedla, že využití služby realitní kanceláře veřejným opatrovníkem v případě zajišťování koupě nemovitosti pro osobu, která byla omezena na svéprávnosti, je vhodným a obvyklým postupem, když veřejný opatrovník takto zajišťuje koupi subjektem, který je odborníkem v této oblasti. [obec] bytu schválil Obvodní soud pro Prahu 8, když konstatoval, že byt je pro žalobkyni vhodný, líbí se jí, jeho cena odpovídá ceně obvyklé na trhu a koupi bytu schválil. [ulice] účastník respektoval vztah důvěry, který byl mezi žalobkyní a realitní makléřkou. Postupoval odpovědně, když stav bytu, který si žalobkyně vybrala, osobně prověřil a ke koupi bytu došlo až po té, co žalobkyně své přání výslovně sdělila jak vedlejšímu účastníkovi tak Obvodnímu soudu pro Prahu 8 v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Dále vedlejší účastník uvedl, že prodej i koupě bytu byly realizovány využitím služeb realitní kanceláře jako odborníka na trh s nemovitostmi, při koupi bytu bylo respektováno přání žalobkyně na koupi bytu v lokalitě totožné, jako byl její dosavadní byt. Byla zohledněna potřeba provázanosti prodeje původního většího bytu a paralelní zajištění bytové potřeby žalobkyně, přičemž požadavek na rychlé vyřešení byl dán špatným stavem bytu původního a tlakem zájemce o koupi. Další okolností odůvodňující potřebu rychlého řešení byla nefunkčnost základního vybavení bytu – nefunkční pračka a bojler. Při udělení souhlasu vedlejšího účastníka bylo rozhodující jeho zjištění o skutečném dobrém stavu kupovaného bytu, plná vybavenost kupovaného bytu a nadšený souhlas žalobkyně s koupí bytu. [ulice] účastník navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyně k důkazu předložila doklady – listiny, které také soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Rovněž tak žalovaný na výzvu soudu předložil soudu doklady – listiny, které soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Takto bylo zjištěno, že žalobkyně byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. [spisová značka] ze dne 6. 12. 2010, omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že žalobkyně je způsobilá činit pouze právní úkony majetkové povahy nepřesahující částku 2.000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 1. 2011. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. [spisová značka] ze dne 3. 2. 2011 byl žalobkyni ustanoven opatrovník – [název vedlejší účastnice], se sídlem [adresa vedlejší účastnice]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. [spisová značka] ze dne 3. 12. 2012 byla žalobkyni navrácena způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2012. Dne 27. 9. 2010 byla mezi žalobkyní jako prodávající a [celé jméno svědkyně] jako kupující uzavřena kupní smlouva na bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřaem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu – budovy [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] – jiný nebytový prostor. Celková kupní cena byla sjednána na [částka] [ulice] kupní smlouva téhož znění podepsaná i veřejným opatrovníkem žalobkyně byla podepsána dne 18. 7. 2011 a další kupní smlouva identického znění byla podepsána dne 5. 9. 2011. Dne 11. 7. 2011 byla mezi [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalobkyní zastoupenou veřejným opatrovníkem uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemcích. Dohodnutá kupní cena činila [částka]. Identická kupní smlouva byla podepsána dne 1. 9. 2011. Podáním ze dne 4. 3. 2011, které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeno dne 7. 3. 2011, požádala žalobkyně Obvodní soud pro Prahu 8 o schválení kupní smlouvy ze dne 27. 9. 2010 při omezené způsobilosti k právním úkonům. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. [spisová značka] ze dne 10. 10. 2011 byly schváleny za žalobkyni právní úkony, a to kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky a kupní smlouva, která byla uzavřena mezi žalobkyní a [celé jméno svědkyně], jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky [číslo] v budově [číslo] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 10. 2011. Soud výše uvedené právní úkony schválil na návrh opatrovníka žalobkyně. Soud provedl důkaz oběma kupními smlouvami. Žalobkyně na základě těchto kupních smluv prodala svůj dosavadní byt a koupila byt menší. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalobkyně se rozhodla za souhlasu opatrovníka k prodeji svého stávajícího bytu a ke koupi bytu nového, když důvodem byla skutečnost, že byt stávající je pro žalobkyni velký a finančně nákladný. Nový byt je dle sdělení opatrovníka pro žalobkyni vhodný, má nižší náklady spojené s bydlením a žalobkyni se líbí. V řízení bylo dále prokázáno, že převody bytových jednotek provádí realitní kancelář [jméno] reality. Soud zkonstatoval kupní i prodejní cenu obou bytů a dle ustanovení § 28 občanského zákoníku učiněné úkony schválil, neboť dospěl k závěru, že je v zájmu žalobkyně, aby bydlela v bytu, který si zvolila za současného prodeje bytu stávajícího. Bylo prokázáno, že si žalobkyně změnu přeje, rozdíl mezi cenami bytu prodávaného a bytu kupovaného bude po zápisu do katastru nemovitostí uložen na účet opatrovníka. Soud konstatuje, že sjednané kupní ceny odpovídají obvyklým cenám na realitním trhu. Výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně], rozené [příjmení] soud zjistil, že svědkyně uzavřela kupní smlouvu s žalobkyní na byt na adrese [ulice] v [obec]. Byl to byt svědkyně, jednalo se o garsonku s příslušenstvím a kuchyňským koutem. Byt byl z jedné strany v přízemí a z druhé strany v suterénu. Svědkyni se ozvala realitní kancelář, která pro žalobkyni byt sháněla. Žalobkyně si byt osobně prohlédla, líbil se jí. Byt byl plně vybavený. Svědkyně se domnívá, že výši kupní ceny navrhla ona a žalobkyně ji respektovala. Svědkyně koupila byt cca rok před tím od pana [příjmení] a kupní cenu pro žalobkyni stanovila tak, že je to součet ceny, za kterou svědkyni byt prodal pan [příjmení] a hodnota investic, které žalobkyně do bytu vložila. Svědkyně tedy nepožadovala nic navíc. Doplňujícím výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně], rozené [příjmení], soud zjistil, že před 10 lety svědkyně prodávala svůj byt na adrese [ulice] v [obec] a ozvala se jí realitní kancelář [jméno] reality. Konala se prohlídka bytu, na které byla přítomna žalobkyně a paní z realitní kanceláře. Žalobkyni se byt líbil již při prohlídce žalobkyně projevila souhlas byt koupit za nabízenou kupní cenu. Byt byl vybavený, výši kupní cenu si svědkyně již nepamatuje, bylo to přes milion korun. Kupní cena bytu se navýšila o provizi realitní kanceláře. Cena bytu se nesnižovala. Nikdo jiný kromě žalobkyně o byt zájem neměl. Svědkyně kupní smlouvu podepisovala v realitní kanceláři, byla tam přítomna majitelka realitní kanceláře, ní si jista, zda byla přítomna i žalobkyně. Posléze svědkyně dala žalobkyni nějaké odstupné za vlhkost v bytě, bylo to maximálně 50.000 Kč. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v rozhodné době, kdy žalobkyně bydlela a vlastnila byt v suterénu na adrese [adresa žalobkyně], byl svědek členem výboru společenství vlastníků jednotek. Byt žalobkyně byl zrekonstruován z bývalé prádelny a prostor byl zkolaudován na bytovou jednotku. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni prodával bytovou jednotku na ulici [ulice] v [obec a číslo], v době, kdy bytovou jednotku prodával, jí vlastnila žalobkyně. Garsonka se nacházela v suterénu nebo polosuterénu, ze zahrady zatékala voda pod dům, v bytě byla plíseň. Bytovou jednotku se podařilo prodat za 1.050.000 Kč. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od žalobkyně koupila byt na adrese [adresa žalobkyně]. Jednalo se o suterénní garsonku, svědkyně ji koupila za 980.000 Kč. Prodej zprostředkovala realitní kancelář EBI. Byt byl v pořádku, svědkyně v něm pouze vymalovala, plíseň či vlhkost v bytě nebyla. Výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je jednatelkou realitní kanceláře [jméno] reality, která prodávala byt žalobkyně. Byt byl zdevastovaný, vybydlený. Cenu, za kterou se byt prodal, schválil opatrovník žalobkyně [příjmení] [příjmení] a cenu také kontroloval soud. Pro žalobkyni našla realitní kancelář svědkyně byt, který si žalobkyně sama vybrala, myslí si, že se tam opatrovník žalobkyně byl podívat a koupi bytu schválil. Nový byt, kam se žalobkyně přestěhovala, byla garsonka po kompletní rekonstrukci ve sníženém přízemí, byl světlý, s výhledem do zahrady. Později svědkyně viděla žalobkyni ještě jednou, když za ní přišla, že chce byt, do kterého se nastěhovala, prodat. Svědkyně o to neměla zájem, protože jí žalobkyně vyhrožovala žalobou, že původní byt jí realitní kancelář prodala levně. Doplňujícím výslechem [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalobkyni prodávala její původní byt, který byl v dezolátním stavu. Mezi svědkyní a žalobkyní byl vztah klient a realitní kancelář, nebyl to vztah přátelský či kamarádský. Po té, co svědkyně prodala původní byt žalobkyně, dostala od žalobkyně úkol najít nový byt, který by byl po původní rekonstrukci a v některé z ulic, které žalobkyně sama určila. S žalobkyní svědkyně navštívila více bytů v této lokalitě a žalobkyně si chtěla koupit byt, který je předmětem projednávané věci. Prioritou žalobkyně bylo, aby jí co nejvíce peněz z původně prodaného bytu zůstalo na účtu. Žalobkyně cenu bytu věděla, když šla žalobkyně se svědkyní na prohlídku, měla žalobkyně vytištěný inzerát, kde cena bytu uvedena byla. S cenou se žalobkyně setkala několikrát, a to na prohlídce, u opatrovníka, u soudu a při podpisu kupní smlouvy. Svědkyně uvedla, že si není jistá, zda na prohlídce bytu byl i opatrovník žalobkyně. Žalobkyni se byt líbil a neexistovala jiná lepší nabídka. Žalobkyně chtěla, aby se z bytu, který prodala, rovnou stěhovala do dalšího bytu, který koupí, a to se také stalo. Žalobkyně nikdy neřekla, že by se jí byt z nějakých důvodů nelíbil a že ho nechce. Výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracuje jako sociální pracovnice na OSPOD. Žalobkyni nezná. V roce 2011 byla vedoucí oddělení sociální péče na Úřadu městské části [obec a číslo], JUDr. [celé jméno svědka] byl veřejným opatrovníkem, měl cca 150 spisů za rok a žalobkyně byla v jeho agendě, protože měl na starost osoby s písmeny A-K. JUDr. [celé jméno svědka] vykonává funkci opatrovníka od r. 1994 [číslo], byl to jeden z nejzkušenějších opatrovníků. Výslechem svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl veřejným opatrovníkem žalobkyně po celou dobu, co tato byla omezena na způsobilosti k právním úkonům. Svědek vykonával funkci opatrovníka do roku 2013. V bytě na ulici [ulice] byl svědek pouze jednou, byl to zrenovovaný byt před nastěhováním. [obec] bytu měla již žalobkyně domluvenu s realitní kanceláří, toto si domlouvala ještě před tím, než se svědek stal jejím veřejným opatrovníkem. Svědek si nepamatuje na jednání soudu, kde by se schvaloval právní úkon na prodej bytu na ulici [ulice], a to z důvodu časového odstupu a z důvodu svého věku. Doplňujícím výslechem svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobkyně si koupi bytu vyjednala sama v realitní kanceláři. Svědek uvedl, že již neví, zda s koupí tohoto bytu souhlasil nebo nesouhlasil. Na realitní kancelář se zlobil. V bytě se byl podívat teprve po té, co byla uzavřena kupní smlouva, byt byl pěkný. Svědek dále uvedl, že si již nepamatuje, zda se účastnil jednání u Obvodního soudu pro Prahu 8, kde se schvaloval právní úkon, ani si nepamatuje, jaké stanovisko opatrovník zaujal před soudem. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vykonávala opatrovnickou činnost na Úřadu městské části [obec a číslo] a popsala, jak se obecně postupuje, pokud osoba, která je omezena na svéprávnosti a má ustanoveného veřejného opatrovníka, projeví přání prodat nebo koupit nemovitost. Ohledně případu žalobkyně není žádné podrobnosti, s opatrovníkem žalobkyně [příjmení] [celé jméno svědka] se o situaci žalobkyně nikdy nebavila. Ohledně situace žalobkyně čerpala informace ze soudního spisu. Výslechem svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], [titul za jménem] soud zjistil, že pracuje jako terénní sociální pracovník na Městské části [obec a číslo]. S žalobkyní spolupracuje od roku 2015, kdy tato za ní přišla, že by chtěla sociální byt, neboť v nájemním bytě není spokojená. V březnu 2016 se žalobkyně stěhovala do domu s pečovatelskou službou. Ohledně bytu, který je předmětem tohoto řízení, jí žalobkyně sdělila, že to bylo nevýhodné, veřejný opatrovník se napakoval a spolčil se s pracovnicí realitní kanceláře. Nic bližšího žalobkyně svědkyni neřekla. Svědkyně nevěděla, že žalobkyně má peníze z prodeje bytu. Žalobkyně má úzkostnou poruchu, vyžaduje dávku trpělivosti, vzhledem ke své povaze odsouvá smluvené schůzky, například s terapeutkou. Žalobkyně je osamělá. Žalobkyně svědkyni řekla, že JUDr. [celé jméno svědka] se k ní choval hrubě, neměl dostatek empatie. Z účastnického výslechu žalobkyně, který prováděl odvolací soud, soud zjistil, že předmětný byt pro ni objevila paní [celé jméno svědkyně] (jednatelka realitní kanceláře), která se domluvila s panem [celé jméno svědka] (zaměstnancem Městské části [obec a číslo]). Pan [celé jméno svědka] se byl v bytě podívat a souhlasil s tím, že by byl byt pro žalobkyni dobrý. Paní [celé jméno svědkyně] žalobkyně oznámila, že má v úmyslu prodat svůj starý byt a paní [celé jméno svědkyně] jí slíbila, že jí dá na výběr z více bytů, nakonec jí však nabídla jen předmětný byt. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně v předmětném bytě nebyla podívat, poprvé jej viděla, až když se do bytu stěhovala. Pan [celé jméno svědka] se žalobkyně jen zeptal, zda se jí byt líbí, žalobkyně v daném okamžiku jen přikývla, celou dobu pak ale v bytě byla nešťastná, byt byl v hrozném stavu, ve sklepě, a byla v něm plíseň a zima. Jiný byt žalobkyni nabízen nebyl. Dále žalobkyně uvedla, že před svým stěhováním bydlela se sestrou, která ji týrala, po té pak určitou dobu bydlela u své známé, která však následně zemřela. Na koupi bytu však žalobkyně nepospíchala. Účastnickým výslechem žalobkyně soud zjistil, že prodala původní byt a z utržených peněz si chtěla koupit pěkný malý byt, který by moc nestál, aby jí zůstalo co nejvíce peněz. Před koupí bytu na adrese [ulice] nebyla žalobkyně informována o jeho ceně. Teprve po té, co se do nového bytu nastěhovala, zjistila, že se původně jednalo o prádelnu, byla tam plíseň a vlhko, na dvoře běhaly myši, na okně byla velká mříž. Do bytu vedly schody jako do sklepa. Byt jí koupil opatrovník. Před koupí bytu si ho byla s makléřkou prohlédnout, byt na ní dobře nepůsobil, byla tam tma a zima, žalobkyně toto makléřce říkala, ale ta jí odpověděla, že se jí v bytě bude líbit a bude tam spokojená. Opatrovník byt žalobkyni koupil, aniž by jí to předem oznámil, a když se žalobkyně dozvěděla, že opatrovník jí koupil právě tento byt, tak jí opatrovník řekl, že byt je pěkný a žalobkyně v něm bude ráda bydlet. Po té, co se do bytu v ulici [ulice] nastěhovala, tam nebyla spokojená, byla tam tma a zima. Z bytu, který před tím prodala, se žalobkyně rovnou stěhovala do bytu na adrese [ulice]. Plán žalobkyně byl takový, že původní byt prodá a až se sežene byt, který bude pěkný a bude odpovídat představám žalobkyně, žalobkyně se do něj přestěhuje, do té doby po dohodě s makléřkou mohla bydlet v původním bytě. Jednáním makléřky se žalobkyně cítí poškozená, neboť ji strčila do bytu, který se žalobkyni nelíbí, žalobkyně se byla na byt podívat, ale nevyhovoval jí. Ještě před tím, než opatrovník byt žalobkyni koupil, žalobkyně několikrát makléřce říkala, že se jí byt nelíbí. Opatrovník začal s žalobkyní komunikovat až po té, co byt již koupil. Žalobkyně si myslí, že opatrovník byl ve spojení s realitkou a že se na žalobkyni domlouvali. Žalobkyně dále uvedla, že věděla o tom, že koupi bytu musí schválit soud, ale nepamatuje si, zda se takového jednání účastnila. [příjmení] žalobkyně byt viděla ještě před jeho koupí a říkala žalobkyni, že ona by v takovém bytu nebydlela. Dále uvedla, že u soudu, který schvaloval koupi bytu, říkala, že se jí byt nelíbí. Z Posudku o ceně [číslo] který zpracoval Ing. [jméno] [příjmení], o ceně bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] na pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích p. [číslo] [číslo] to vše v k.ú. [část obce], obec Praha, soud zjistil, že cena nemovitosti činí 1.186.680 Kč. Ze Znaleckého posudku [číslo] ze dne 17. 3. 2019, který zpracovala znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] ke stanovení obvyklé ceny nemovitosti sestávající z bytové jednotky [číslo] v budově p. [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], vedeném pro k. ú. [část obce], obec Praha, soud zjistil, že obvyklá (tržní) cena bytové jednotky [číslo] ke dni 8. 11. 2010 činila 997.900 Kč a ke dni 1. 9. 2011 1.014.800 Kč. Z výslechu znalkyně před soudem dne 26. 6. 2019 soud zjistil, jak znalkyně postupovala při stanovování obvyklé (tržní) ceny bytové jednotky, jak se může lišit skutečná kupní cena od obvyklé (tržní) ceny a jaké faktory v tom hrají roli. Ze zprávy Psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že v době od 1. 1. 2011 do 30. 9. 2011 nebyla žalobkyně léčena v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Ze Zprostředkovatelské smlouvy ze dne 11. 7. 2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako zájemcem a [právnická osoba] jako zprostředkovatelem. V čl. I. smlouvy je uvedeno, že zájemce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu – budovy [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. V čl. II. smlouvy je uvedeno, že předmětem této smlouvy je závazek zprostředkovatele obstarat převod vlastnictví výše uvedených nemovitostí s žalobkyní. Zájemce požaduje za převod vlastnictví nemovitosti částku 1.249.000 Kč a v případě, že na základě činnosti zprostředkovatele dojde k uzavření kupní smlouvy s kupujícím, zprostředkovateli vzniká nárok na odměru 136.836 Kč, tuto odměnu uhradí zájemce zprostředkovateli. Odměnu uhradí zájemce z finančních prostředků představujících úhradu kupní ceny. Z Dohody o úschově ze dne 11. 7. 2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou, žalobkyní jako složitelem a [jméno] [příjmení] jako příjemcem. V čl. 1 smlouvy je uvedeno, že příjemce a složitel hodlají uzavřít kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a dvou spoluvlastnických podílů. Kupní cena ve výši 1.449.000 Kč složí žalobkyně do advokátní úschovy. V čl. 3 smlouvy, který upravuje podmínky výplaty, je uvedeno, částka 1.205.530 Kč bude vyplacena na bankovní účet příjemce, a to do tří pracovních dnů poté, co bude advokátce předložen výpis z katastru nemovitostí prokazující, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětu koupě. [příjmení] 136.836 Kč bude vyplacena příjemci v hotovosti. [příjmení] 52.164 Kč představující odměnu pro zprostředkující realitní kancelář ve výši 3% z kupní ceny + DPH ve výši 20% budou vyplaceny realitní kanceláři [právnická osoba]. [příjmení] 43.470 Kč bude vyplacena na účet příslušného finančního úřadu za účelem úhrady daně z převodu nemovitostí. Z kupní smlouvy uzavřené dne 1. 9. 2011 mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalobkyní jako kupující soud zjistil, že smlouvu za žalobkyni podepsal veřejný opatrovník. Kupní smlouva se týkala bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] a dvou spoluvlastnických podílů. Kupní cena byla sjednána ve výši 1.449.000 Kč. V čl. 3 smlouvy, který upravuje platební podmínky, je uvedeno, že kupní cena ve výši 1.449.000 Kč bude složena do advokátní úschovy. [příjmení] 1.205.530 Kč bude vyplacena na bankovní účet prodávající, po té co bude proveden vklad vlastnického práva ve prospěch kupující. [příjmení] 136.836 Kč bude vyplacena prodávající v hotovosti. [příjmení] 52.164 Kč představující odměnu pro zprostředkující realitní kancelář ve výši 3% z kupní ceny + DPH ve výši 20% budou vyplaceny realitní kanceláři [právnická osoba]. [příjmení] 43.470 Kč bude vyplacena na účet příslušného finančního úřadu za účelem úhrady daně z převodu nemovitostí. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 16. 11. 2011 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] přijala od [jméno] [příjmení] částku 136.836 Kč jako provizi za zprostředkování kupce na byt. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 16. 11. 2011 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] přijala od advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] částku 136.836 Kč jako výplatu z advokátní úschovy. Z čestného prohlášení ze dne 5. 3. 2013, které podepsala žalobkyně, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] žalobkyni zaplatila 10.000 Kč jako kompenzaci za plíseň, která se objevila v bytové jednotce. Z webových stránek [webová adresa] soud zjistil, že je nabízen k prodeji byt 1+ 1, 21,8 m2, po rekonstrukci, v 1. nadzemním podlaží cihlového domu v ulici [ulice] v [obec] [část obce], a to za cenu 1.248.000 Kč. Soud neprováděl žalobkyní navržené důkazy výslechem svědkyň [celé jméno svědkyně] a Bc. [jméno] [celé jméno svědkyně], když při jednání před soudem dne 16. 12. 2020 právní zástupce žalobkyně uvedl, že provedení důkazů výslechem těchto svědkyň netrvá. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se domáhá proti státu náhrady škody za nesprávný úřední postup opatrovníka (Městské části [obec a číslo]) v rámci výkonu opatrovnictví nad žalobkyní v období, kdy žalobkyně byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům, tedy v době od 3. 1. 2011 do 17. 12. 2012. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Počátek běhu promlčecí doby začal dne 10. 10. 2011, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. P 13/2011 ze dne 10. 10. 2011, kterým byly schváleny za žalobkyni právní úkony, a to kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky a kupní smlouva, která byla uzavřena mezi žalobkyní a [celé jméno svědkyně], jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky [číslo] v budově [číslo] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Nárok na náhradu škody byl u Ministerstva práce a sociálních věcí uplatněn dne 29. 8. 2014. Žaloba byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána dne 25. 2. 2015. K marnému uplynutí promlčecí doby tedy v daném případě nedošlo. Po provedeném dokazování soud žalobu shledal důvodnou, neboť zde je dána příčinná souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalovaného, resp. veřejného opatrovníka a vzniklou škodou. Nezbytným předpokladem pro vznik nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění všech podmínek stanovených tímto zákonem, tedy 1) vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup orgánu veřejné moci, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (viz. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2596/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu České republiky opakovaně připomíná, že je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právě relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň je však příčinou jiného jevu), je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již v působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na působní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4274/2014). V projednávané věci přerušení příčinné souvislosti dovodit nelze. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 10. 2011, kterým byla schválena opatrovníkem uzavřená smlouva o koupi předmětného bytu žalobkyní, by musel představovat výlučnou a samostatnou příčinu skutečnosti, že žalobkyně zakoupila tento byt za cenu vyšší, než je cena obvyklá. Z hlediska tohoto následku by tedy muselo být irelevantní, zda veřejný opatrovník uzavřel smlouvu o koupi předmětného bytu a jak při uzavírání této smlouvy postupoval. Tento předpoklad přerušení příčinné souvislosti naplněn není, neboť pokud by veřejný opatrovník smlouvu neuzavřel a soudu nenavrhl její schválení, ke schválení této smlouvy soudem by nedošlo. Rozsudek z 10. 10. 2011 z tohoto důvodu nelze považovat za výlučnou a samostatnou příčinu žalobkyní tvrzené škody. Proto se soud věcně zabýval otázkou, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu veřejného opatrovníka či nikoliv. Podle § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ustálené judikatury je nesprávným úředním postupem porušení pravidel předepsaných právními normami pro postup toho kterého orgánu státu při jeho činnosti, a to jinou činností než rozhodovací, popřípadě při takových úkonech, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (viz. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1210/2009, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3343/15). Výkon funkce veřejného opatrovníka ustanoveného osobě s omezenou způsobilostí k právním úkonům (svéprávností) je přitom výkonem úkolů státu, neboť stát nese plnou odpovědnost za to, že za trvání tohoto omezení se nijak nezhorší postavení či„ kvalita“ právního jednání jednotlivce; výkon tohoto úkolu spadá do přenesené působnosti obce (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 3333/11). Porušení povinností obce jednající (v rámci přenesené působnosti) v pozici veřejného opatrovníka lze z tohoto důvodu považovat ze nesprávný úřední postup. Veřejný opatrovník ([název vedlejší účastnice]) byl žalobkyni ustanoven usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. P 13/2011, a to na základě tehdejšího § 27 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 192 o.s.ř. ze znění účinném do 31. 12. 2013. Ačkoliv tehdejší úprava neobsahovala přehlednou a komplexní úpravu povinností veřejného opatrovníka, neznamená to, že by takové právní povinnosti neexistovaly, a nebylo je možné ze zákona dovodit (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 44/2016, které se týkalo spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku zaměstnancem veřejného opatrovníka osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům). Tyto povinnosti veřejného opatrovníka předně v souladu s § 192 odst. 2 o.s.ř. vymezil Obvodní soud pro Prahu 8 v usnesení ze dne 3. 2. 2011 tak, že veřejný opatrovník byl povinen zastupovat žalobkyni při právních úkonech přesahujících rámec omezení daný soudem v běžném rozsahu, zejména jejím jménem jednat před soudy a spravovat její majetek, včetně jejího důchodu, s péčí řádného hospodáře. Mezi povinnosti opatrovníka pak obecně s ohledem na samotný účel opatrovnictví patří povinnost jednat v zájmu opatrovance a hájit jeho práva a oprávněné zájmy (srovnej například [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1430n.). Vedle toho je opatrovník povinen při své činnosti v maximální možné míře respektovat přání a pocity opatrovance (viz. k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3333/11 a podpůrně též čl. 9 odst. 1 [příjmení] [příjmení] ministrů Rady Evropy členským státům č. R [číslo] ohledně zásad právní ochrany nezpůsobilých dospělých osob z 23. 2. 1999). Povinnost péče řádného hospodáře uložená veřejnému opatrovníkovi obecně představuje standard péče, s jakou by hospodář, který je vybaven potřebnými znalostmi a dovednostmi a chová se odpovědně a svědomitě, pečoval o svůj vlastní majetek a zahrnuje i schopnost rozpoznat, kdy je třeba vyhledat pomoc kvalifikované osoby (viz. například [příjmení], I., [příjmení], S., [příjmení], M. a kol. [ulice] zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 713 – 725). [příjmení] řádného hospodáře z tohoto důvodu podle ustálené judikatury zahrnuje i povinnost zajistit v případě potřeby posouzení příslušných odborných otázek kvalifikovanou osobou (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 29 Cdo 1162/99, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008). Obecně proto připadá v úvahu, aby porušení péče řádného hospodáře v některých případech spočívalo v koupi nemovitosti za cenu vyšší, než je cena obvyklá, bez zjištění této obvyklé ceny (ať již zpracováním znaleckého posudku, nebo porovnáním ceny nemovitosti s jinými nemovitostmi na trhu). K takovému závěru však nelze dospět bez hodnocení dalších okolností případu a zohlednění dalších povinností opatrovníka, a to především jeho povinnosti jednat v zájmu opatrovance a v maximální možné míře respektovat jeho přání a pocity. Samotné zjištění o tom, že veřejný opatrovník předmětný byt za žalovanou koupil za cenu vyšší než je cena obvyklá, pro závěr o nesprávném úředním postupu nepostačuje. [obec] bytu za cenu vyšší než obvyklou by mohla být odůvodněna tehdy, pokud by taková koupě byla v souladu se zájmy či (informovaným) přáním samotné žalobkyně. O takovou situaci by se mohlo jednat například tehdy, pokud by v dané době bylo objektivně v zájmu žalobkyně se přestěhovat z původního bytu rychle a nehledě na cenu, nebo pokud by žalobkyně sama na koupi tohoto bytu trvala i přesto, že jí veřejným opatrovníkem bylo pro ni srozumitelným způsobem vysvětleno, že cena bytu je neobvykle vysoká. Jak vyplývá z výše provedeného dokazování, činila kupní cena bytu na adrese [adresa žalobkyně], částku 1.449.000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila. Tato kupní cena však v sobě zahrnovala nejen samotnou cenu bytu, kterou požadovala prodávající paní [celé jméno svědkyně], dříve [příjmení]. Jak vyplývá z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2011 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní, za kterou smlouvu podepisoval veřejný opatrovník, částka 1.449.000 Kč se skládala z částky 1.205.530 Kč, která byla vyplacena na bankovní účet prodávající, z částky 136.836 Kč, která byla vyplacena prodávající v hotovosti, z částky 52.164 Kč, což je odměna zprostředkující realitní kanceláře a z částky 43.470 Kč, což je daň z převodu nemovitostí, která byla zaplacena finančnímu úřadu. V čl. II., bodu 2.2 Zprostředkovatelské smlouvy, která byla uzavřena dne 11. 7. 2011 mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] je uvedeno, že [jméno] [příjmení] požaduje za bytovou jednotku částku 1.249.000 Kč. V bodu 2.3 je pak uvedeno, že [jméno] [příjmení] uhradí realitní kanceláři provizi ve výši 136.836 Kč. Jak vyplývá z příjmového pokladního dokladu ze dne 16. 11. 2011, tuto částku představující provizi pro realitní kancelář, [jméno] [příjmení] společnosti [právnická osoba] uhradila,, ale tentýž den jí stejná částka, tedy 136.836 Kč byla vyplacena z advokátní úschovy advokátky JUDr. [jméno] [příjmení]. Výsledkem je, že [jméno] [příjmení] žádnou provizi společnosti [právnická osoba] ve skutečnosti nezaplatila, i když k tomu byla povinna dle zprostředkovatelské smlouvy a ve skutečnosti tuto provizi zaplatila dle kupní smlouvy žalobkyně, aniž by se tato v jakémkoli dokumentu k tomuto zavázala. Navíc v kupní smlouvě je uvedena další provize pro realitní kancelář ve výši 52.164 Kč, když ovšem k úhradě provize dle Zprostředkovatelské smlouvy ze dne 11. 7. 2011 byla zavázána prodávající bytové jednotky [jméno] [příjmení], nikoli žalobkyně. Dle kupní smlouvy součástí kupní ceny bytové jednotky byla i částka 43.470 Kč představující daň z převodu nemovitostí. Podle tehdy platné právní úpravy však daň z převodu nemovitostí hradil prodávající, kupující (tedy žalobkyně) byl pouze ručitelem. V daném případě tedy došlo k tomu, že žalobkyně nejenom zaplatila kupní cenu za bytovou jednotku, ale i veškeré poplatky, které měla hradit prodávající – tedy provizi realitní kanceláři ve výši 136.836 Kč, další provizi realitní kanceláři 52.164 Kč, která nebyla nikde před tím uvedena a daň z převodu nemovitostí ve výši 43.470 Kč. Povinností veřejného opatrovníka, který kupní smlouvu za žalobkyni podepisoval, bylo řádně si kupní smlouvu přečíst a seznámit se s ní. Pokud by veřejný opatrovník postupoval s náležitou péčí, musel by výše uvedená ustanovení, která jsou v kupní smlouvě, a která jsou jasně v neprospěch žalobkyně, odhalit a takovou smlouvu logicky nepodepsat. Navíc veřejný opatrovník žalobkyně, za kterého jednal JUDr. [celé jméno svědka], měl právní vzdělání, tudíž odhalení toho, že žalobkyně platí za prodávající provizi, ačkoli to dle zprostředkovatelské smlouvy měla hradit prodávající, či že žalobkyně platí daň z převodu nemovitostí, ačkoli to dle tehdy platné právní úpravy měla platit prodávající, by pro něj, pokud by si kupní smlouvu před jejím podpisem řádně přečetl, bylo velmi jednoduché. To, že kupní smlouvu v takovém znění veřejný opatrovník žalobkyně podepsal, pramení buď z toho, že opatrovník žalobkyně smlouvu nečetl vůbec nebo naprosto nedostatečně před jejím podpisem a k podpisu smlouvy přistoupil pouze formálně, nebo mohl být s realitní kanceláří domluven, jak uvedla žalobkyně ve svém účastnickém výslechu. O tom, že veřejný opatrovník žalobkyně [příjmení] [celé jméno svědka] mohl být s realitní kanceláří na určitém postupu, nevýhodným pro žalobkyni, domluven, uvedla i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], terénní sociální pracovnice na Městské části [obec a číslo], která ve své svědecké výpovědi uvedla, že jí žalobkyně sdělila, že koupě bytu byla nevýhodná, veřejný opatrovník se napakoval a spojil se s pracovnicí realitní kanceláře. Ať už pohnutka veřejného opatrovníka k podpisu takové smlouvy byla jakákoli, dopustil se veřejný opatrovník nesprávného úředního postupu, neboť prokazatelně jednal v rozporu se zájmy žalobkyně. Žalobkyně také ve svém účastnickém výslechu uvedla, že veřejný opatrovník s ní začal ohledně bytu komunikovat až po té, co jí byt koupil, ona sama před tím realitní makléřce několikrát říkala, že se jí byt nelíbí, že je tmavý a vlhký. Jednatelka realitní kanceláře [celé jméno svědkyně] i JUDr. [celé jméno svědka] jako veřejný opatrovník ji přesvědčovali, že tam bude spokojená a bude se jí tam líbit. Sám JUDr. [celé jméno svědka] jako veřejný opatrovník žalobkyně ve své svědecké výpovědi uvedl, že již neví, zda s koupí tohoto bytu souhlasil nebo nesouhlasil. Na realitní kancelář se zlobil. V bytě se byl podívat teprve po té, co byla uzavřena kupní smlouva. I když svědek dále uváděl, že koupi bytu si žalobkyně domlouvala s realitní kanceláří již před tím, než se stal veřejným opatrovníkem žalobkyně, toto veřejného opatrovníka nezbavuje odpovědnosti. Jestliže kupní smlouvu na bytovou jednotku za žalobkyni podepsal za žalobkyni on jako veřejný opatrovník, bylo jeho povinností se přesvědčit, co skutečně pro žalobkyni kupuje, jak předmět koupě vypadá a v jakém je stavu a kvalitě, a to ještě před podpisem kupní smlouvy. Pokud se veřejný opatrovník spoléhal na to, že si žalobkyně prohlédla byt s jednatelkou realitní kanceláře a tak se byl v bytě podívat až po podpisu kupní smlouvy, jak sám ve své výpovědi uvedl, dopustil se porušení svých povinností veřejného opatrovníka, neboť žalobkyně byla od 3. 1. 2011, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 12. 2010, č.j. Nc 459/2010-73, omezena na způsobilosti k právním úkonům tak, že je způsobilá činit pouze právní úkony majetkové povahy nepřesahující částku 2.000 Kč měsíčně a opatrovník, [název vedlejší účastnice], byl žalobkyni pravomocně stanoven od 18. 5. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 2. 2011, č.j. P 13/2011-89. Opatrovník řádně nehájil zájmy žalobkyně, neboť kupní smlouva na bytovou jednotku byla podepsána za žalobkyni dne 1. 9. 2011 jím a jeho povinností bylo hájit zájmy žalobkyně; veřejný opatrovník však podpisem kupní smlouvy docílil pravý opak, a umožnil tak, aby žalobkyně zaplatila realitní kanceláři provizi, kterou měla platit prodávající, dále další provizi pro realitní kancelář, která před tím nebyla nikde sjednána a rovněž žalobkyně zaplatila daň z převodu nemovitostí, což bylo podle tehdy platné právní úpravy povinností prodávající paní [příjmení]. Pokud se týká argumentace, že žalobkyně chtěla byt koupit za kupní cenu 1.449.000 Kč, pak toto vyplývá jedině z Dohody o úschově ze dne 11. 7. 2011, která byla podepsána žalobkyní, i když tato byla v té době pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 omezena na způsobilosti k právním úkonům tak, že je způsobilá činit pouze právní úkony majetkové povahy nepřesahující částku 2.000 Kč měsíčně. Tento právní úkon nebyl předmětem schválení důležitého právního úkonu za žalobkyni soudem. Veřejný opatrovník tak svým postupem jednal ve prospěch realitní kanceláře a prodávající paní [příjmení], nikoli však ve prospěch žalobkyně, které tím, že kupní smlouvu podepsal, naopak uškodil a donutil jí tak zaplatit cenu vyšší, než ve skutečnosti zaplatit měla. Pokud se týká kupní ceny bytové jednotky, jak uvedla ve své svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], žalobkyně jí věděla, neboť měla inzerát, kde kupní cena byla uvedena. Jedná se o inzerát z webové stránky [webová adresa]. V tomto inzerátu je uvedeno, že se jedná o bytu 1+ 1, 22 m2, v [obec] [část obce] za cenu 1.248.000 Kč. Tato cena koresponduje i s oceněním bytu dvěma posudky (z toho jednoho znaleckého), jedná se o posudek o ceně [číslo] který zpracoval Ing. [jméno] [příjmení] a znalecký posudek [číslo] ze dne 17. 3. 2019 který zpracovala znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně]. Soud tedy vycházel z ceny bytové jednotky 1.248.000 Kč uvedené na webové stránce [webová adresa], když po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že s touto cenou bytové jednotky byla žalobkyně seznámena a tato cena odpovídá ceně obvyklé za předmětný byt. I ve Zprostředkovatelské smlouvě ze dne 11. 7. 2011 je uvedeno, že prodávající požaduje za prodej bytové jednotky 1.249.000 Kč a přesto z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2011 vyplývá, že kupní cena za bytovou jednotku činila 1.205.530 Kč (bod 3.1., písm. b) kupní smlouvy). I přes tuto nesrovnalost soud vychází z kupní ceny za bytovou jednotku 1.248.000 Kč, jak už v úvodu tohoto odstavce uvedl. Vše navíc, tedy částku 201.000 Kč, kterou žalobkyně dle kupní smlouvy zaplatila, nebyla povinna zaplatit, a proto kupní smlouva na bytovou jednotku podepsaná za žalobkyni veřejným opatrovníkem byla pro žalobkyni nevýhodná a co do částky 201.000 Kč naprosto nedůvodná. V řízení nebylo prokázáno, že by veřejný opatrovník žalobkyni jakýmkoli způsobem vysvětlil, jak se k ceně bytové jednotky 1.449.000 Kč dospělo a nezabýval se tím, že kupní cena je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nepřiměřeně vysoká. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši 201.000 Kč a to z důvodu nesprávného úředního postupu veřejného opatrovníka žalobkyně, který řádně nehájil zájmy žalobkyně při podpisu kupní smlouvy na bytovou jednotku. Jsou tedy splněny všechny tři nezbytné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud co do částky 201.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, když se žalovaný ocitl s peněžitým plněním v prodlení, žalobě vyhověl a co do částky 99.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 67%. Soud při stanovení výše škody, která žalobkyni vznikla, vycházel mimo jiné ze znaleckého posudku a také z dalšího posudku o ceně bytové jednotky a z inzerátu z webové stránky, kde byla uvedena cena bytu, a na základě své úvahy, opíraje se o výše provedené důkazy dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla škoda, jak je odůvodněno výše. Soud také významně přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně byla v době koupě bytu osobou omezenou na svéprávnosti významným způsobem, byla prakticky závislá na veřejném opatrovníkovi, který kupní smlouvu podepsal, a jeho nedbalou prací byla žalobkyni způsobena škoda. Proto je v daném případě v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. namístě přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Jako tarifní hodnotu vzal podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 201.000 Kč, což je škoda, která žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu veřejného opatrovníka vznikla. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 125.646,40 Kč. Tato částka se sestává z odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 100.540 Kč za 11 úkonů právní služby po 9.140 Kč (příprava a převzetí zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 27. 8. 2014 - § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., žaloba ze dne 18. 2. 2015 - § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účast na jednání před soudem dne 1. 8. 2018, 8. 10. 2018 a 26. 6. 2019 - § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 14. 8. 2019 - § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 12. 2019 - § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednání před soudem I. stupně dne 1. 6. 2020, 7. 9. 2020 a 16. 12. 2020 - § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.300 Kč za 11 úkonů právní služby po 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. soud přiznal žalobkyni náhradu za 21% DPH ve výši 21.806,40 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za repliku k vyjádření žalované ze dne 29. 6. 2015, neboť tento úkon učinila žalobkyně nikoli na základě výzvy soudu, ale pouze ze své vlastní vůle. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému a vedlejším účastníkům na straně žalovaného, aby náhradu nákladů řízení zaplatili společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Za vypracování znaleckého posudku [číslo] byla znalkyni přiznána odměna 17.850 Kč, za výslech znalkyně při jednání před soudem byla znalkyni přiznána odměna 700 Kč. Usnesením ze dne 1. 8. 2018 soud přiznal svědkyni [celé jméno svědkyně], roz. [příjmení] svědečné ve výši 114 Kč, to ji bylo vyplaceno dne 1. 8. 2018. Usnesením ze dne 12. 10. 2020 soud přiznal svědkyni [celé jméno svědkyně], roz. [příjmení] svědečné ve výši 92 Kč, které jí bylo vyplaceno. Celkem tedy státu vznikly náklady ve výši 18.756 Kč Tyto náklady státu soud uložil zaplatit společně a nerozdílně ve věci neúspěšnému žalovanému a oběma vedlejším účastníkům na straně žalovaného. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.