15 C 279/2016 - 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], právně zastoupeného [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem, sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0], proti žalovanému [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], o náhradu nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka] zamítá.

III. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobou doručenou tomuto soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci coby náhradu za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že byl příslušníkem [Anonymizováno] a byl ustanoven na služební místo u [Anonymizováno]. Proti žalobci bylo zahájeno kázeňské řízení. Rozhodnutím [Anonymizováno] – [Anonymizováno], ředitele [Anonymizováno] ve věcech kázeňských č. [Anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne [datum] odmítl splnit rozkaz svého nadřízeného 1. skupiny, 2. oddělení por. [tituly před jménem] [jméno FO] nastoupit k výkonu služby přesčas v délce 24 hodin dne [datum]. Tím, že nesplnil rozkaz nadřízeného, porušil základní povinnost policisty stanovenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona dodržovat služební kázeň, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Proto byl žalobci uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím [Anonymizováno], náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských, č.j. [Anonymizováno]. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne [datum] zrušil soud žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil policejnímu prezidiu k novému projednání. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. V rámci stíhání došlo k tomu, že žalobci byl snížen služební příjem. V průběhu řízení bylo žalobci ze strany nadřízených vyhrožováno trestním řízením a žalobce byl ze strany těchto příslušníků diskriminován. Nadřízení žalobce rovněž používali odsouzení žalobce a jeho případ jako „odstrašující“ případ a jako nástroj „zastrašování“ jiných příslušníků k donucení k výkonu služby přesčas nařizované v rozporu se zákonem. Tímto přístupem došlo k tomu, že žalobce byl označen nálepkou „problémový“ a bylo s ním také tak zacházeno. Po zrušení výkonu služby na letišti byli „problémoví“ příslušníci včetně žalobce přeřazeni na [Anonymizováno], [Anonymizováno] apod., což jsou místa s horšími podmínkami pro výkon služby. Žalobce se nemohl zúčastnit placených přesčasů s odůvodněním, že když nechodí na přesčasy zdarma, nepůjde na přesčas placený. Žalobce dále uvedl, že kázeňský trest byl zcela vykonán. Snížením prostředků na základě nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu došlo i k zásahu do majetkových, osobních a rodinných poměrů žalobce a žalobci byla způsobena majetková i nemajetková újma, a to zejména do práva na zachování jeho lidské důstojnosti, práva na ochranu osobní cti, dobré pověsti, jména apod. Nedůvodným stíháním vznikla žalobci značná újma, a žalobce uplatňuje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Důvodem pro uplatnění nemajetkové újmy je: a) stíhání žalobce bylo od počátku zjevně nedůvodné, řízení vůči žalobci bylo zastaveno, aniž by došlo k jakékoli změně v okolnostech, pro které bylo zahájeno a příslušné orgány tedy zjevně zneužily svoji pravomoc; b) celým řízením byl žalobce závažně postihnut, nemohl se věnovat své práci a rodině, namísto toho se musel účastnit řízení, což mělo vliv do majetkových, osobnostních, pracovních a rodinných poměrů; c) orgány postupovaly proti žalobci svévolně, excesivně a naprosto šikanózním způsobem, celé řízení bylo vedeno úmyslem zastrašit i ostatní příslušníky a zabránit jim v uplatňování jejich práv, celým postupem orgánů došlo k dehonestaci žalobce v očích jeho kolegů, když byl „předhazován“ jako případ příslušníka, který se bude stavět proti vůli nadřízených; d) s ohledem na postup [Anonymizováno] se žalobce stal pro své okolí stíhaným delikventem, čímž došlo k rozsáhlé a nevratné degradaci jeho vážnosti, důstojnosti a postavení ve společnosti, jakož i do osobní integrity žalobce; e) celé řízení znamenalo pro žalobce snížení příjmu a značné nervové vypětí, které mělo vliv na jeho osobní a rodinný život, žalobce trpěl stresem z neustálého tlaku, který byl na něj nezákonným jednáním ze strany [Anonymizováno] vyvíjen. Z těchto důvodů žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Dále žalobce uvedl, že požaduje zadostiučinění za vzniklou majetkovou újmu, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v rámci prvostupňového řízení. , a to ve výši [částka]. Žalovaný ve svém písemné vyjádření k žalobě s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalobce i žalovaný k důkazu předložili doklady – listiny, které také soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Jedná se o spis sp. zn. [Anonymizováno]. Takto bylo zjištěno, že rozhodnutím ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne [datum] odmítl splnit rozkaz svého nadřízeného vedoucího 1. skupiny, 2. oddělení por. [tituly před jménem] [jméno FO] nastoupit k výkonu služby přesčas v délce 24 hodin dne [datum]. Tím, že nesplnil rozkaz nadřízeného, porušil základní povinnost policisty stanovenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), a to dodržovat služební kázeň, která podle § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. spočívá v řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Za spáchání kázeňského přestupku mu byl uložen kázeňský trest podle § 51 zákona č. 361/2003 Sb., a to snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ve věcech kázeňských č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne [datum] bylo rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských č.j. [Anonymizováno] zrušeno a věc byla náměstkovi policejního prezidenta vrácena k dalšímu řízení. Soud zrušil rozhodnutí částečně z důvodu nepřezkoumatelnosti a částečně z důvodu nedostatečnosti skutkových zjištění potřebných pro závěr o naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, tedy nebylo dostatečně prokázáno vydání rozkazu nadřízeného, aby žalobce nastoupil k výkonu služby přesčas. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Podáním ze dne [datum], které bylo [Anonymizováno] doručeno dne [datum], uplatnil žalobce náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to nemajetkovou újmu ve výši [částka] a majetkovou újmu ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Dopisem ze dne [datum] informovalo [Anonymizováno] právního zástupce žalobce, že o žádosti o náhradu škody by měl rozhodnout příslušný služební funkcionář, kterým je ředitel [Anonymizováno], a to v řízení vedeném podle zákona č. 361/2003 Sb. a tomuto služebnímu funkcionáři [Anonymizováno] žádost žalobce postoupilo k vyřízení. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že prakticky zopakoval to, co je uvedeno v žalobě. Dále uvedl, že začátkem roku ukončil na vlastní žádost služební poměr u [Anonymizováno] a pracuje ve školství. Dále uvedl, že v letech [Anonymizováno] jeho finanční situace nebyla dobrá, měl 2 malé děti, rodina splácela hypotéku ve výši [částka] měsíčně Dále uvedl, že peníze, které mu byly strženy z důvodu kázeňského trestu, mu byly vráceny, ale nebyly mu vráceny odměny a náklady, které žalobce vynaložil v souvislosti s právním zastoupením. Po dobu kázeňského řízení žalobce odměny nedostával. Žalobci se nikdo zpětně neomluvil. Shora uvedené listiny, kterými byl veden důkaz, považuje soud za věrohodné, když jejich obsah je v zásadě souladný a ani účastníci jejich pravost či pravdivost nezpochybňovali. Výpověď žalobce soud hodnotí jako věrohodnou, její obsah koresponduje s listinami, jimiž bylo vedeno dokazování. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lez nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním se spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3). Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů již takto nebyla přiznána. Podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na skutečnost, zda vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pravomoc soudu ohledně nároku na náhradu škody z nesprávného úředního postupu i nezákonného rozhodnutí ve věcech služebního poměru je dána na základě nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/19 a na základě rozhodnutí zvláštního kompetenčního senátu ze dne [datum], sp. zn. Konf 11/2018-64. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce své nároky předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum], když žádost zaslal na Ministerstvo vnitra České republiky. Nezákonnost postupu služebních funkcionářů konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne [datum], kdy soud rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Soud má tak za to, že podmínka předběžného uplatnění nároku ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je splněna. Námitku promlčení uplatněnou žalovaným soud neshledal důvodnou. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne , kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Počátek běhu promlčecí doby se odvíjí od rozhodnutí náměstka policejního prezidenta č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Od této doby běžela žalobci šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Podáním ze dne [datum], které bylo Ministerstvu vnitra České republiky doručeno dne [datum], uplatnil žalobce náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to nemajetkovou újmu ve výši [částka] a majetkovou újmu ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy u žalovaného v zákonem stanové lhůtě. Vzhledem k tomu, že do šesti měsíců, tedy do ode uplatnění, tedy do [datum] žalovaný nárok žalobce plně neuspokojil, podal žalobce dne [datum] žalobu, tedy žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě a k promlčení nároku žalobce nedošlo. Nárok uplatněný žalobcem na přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka], která byla žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl účastníkem správního řízení ve věcech jeho služebního poměru. Je tedy dána jeho věcná aktivní legitimace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je objektivního charakteru (tedy bez ohledu na zavinění) a její předpoklady tvoří: 1) pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (§ 8 odst. 1), 2) vznik škody – v posuzovaném případě nemajetkové újmy (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) a 3) příčinná souvislost mezi pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno a vznikem škody (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, byla nezákonná, což je podrobně uvedeno výše. Rovněž žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne [datum] sám uvedl, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Soud se tedy zabýval naplněním dalších podmínek odpovědnosti státu, přičemž vycházel z výše uvedené judikatury, že vznik újmy a příčinná souvislost se (na rozdíl od nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení) nepresumují a je na žalobci, aby tyto v konkrétní rovině tvrdil a prokázal. Na žalobci leželo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní ohledně ostatních atributů odpovědnosti státu, přičemž vznik nemajetkové újmy se neprokazuje přímo (neboť se jedná o stav mysli), ale je třeba prokázat, v jaké situaci se poškozený v důsledku nezákonného rozhodnutí ocital a poměřit tuto situaci „očima“ každé třetí osoby, zda by se v totožné situaci rovněž cítila poškozena (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 261/11). Soud s odkazem na shora učiněná skutková zjištění shledal, že výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími bylo zasaženo do profesního života žalobce, kterému byl uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců za odmítnutí splnění rozkazu svého nadřízeného. Byla tak poškozena jeho pověst u ostatních policistů a profesně spolupracujících osob. Zároveň došlo ke snížení životní úrovně žalobce, který měl v tu dobu 2 malé děti a rodina splácela hypotéku ve výši [částka] měsíčně. Žalobce nebyl od té doby zařazován do služeb, kde byly přesčasy placeny. Soud nemá žádnou pochybnost o tom, že uvedená újma v podobě dopadů do života žalobce je v příčinné souvislosti s výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími, neboť nebýt nezákonného uložení kázeňského trestu, k újmě by nedošlo. S ohledem na intenzitu újmy v jednotlivých oblastech života žalobce má soud za to, že pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující (§ 31a odst. 2 věta první zákona č. 82/1998 Sb.). Soud se neztotožnil pouze s tvrzením žalobce, že mu vznikla nezvratná újma spočívající v tom, že na základě nezákonného zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené mu klesl služební příjem o 15% základního tarifu. Zde se nejedná o nenahraditelnou újmu. Nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno a žalobci byl rozdíl mezi předchozím služebním příjmem a sníženým služebním příjmem doplacen, což potvrdil i sám žalobce. Snížení služebního příjmu o 15% základního tarifu bylo jistě citelné, nejednalo se však o takovou újmu, která by zásadním způsobem ohrožovala materiální zabezpečení žalobce a jeho rodiny. Ke stanovení odpovídající výše odškodnění neexistuje srovnatelná judikatura, kromě rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 11 Co 262/2022 a sp. zn. 53 Co 434/2022, nicméně výši odškodnění je možné (zároveň při hodnocení intenzity jednotlivých zásahů do osobnostní sféry poškozeného) porovnat i s odškodněními, která jsou přiznávána poškozeným za nezákonné rozhodnutí vydané v trestním řízení. Požadavek žalobce na přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím, se jeví soudu nepřiměřeně vysokým, když odškodnění v obdobné výši jsou přiznávána za nezákonná trestní stíhání s významnými zásahy do osobnostní sféry poškozeného při hrozbě nepodmíněného trestu odnětí svobody. Takto například Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 53 Co 380/2022 přiznal poškozenému odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka] při délce trestního stíhání 1 a roku za situace, kdy poškozený byl ohrožen trestní sazbou 8-12 let (v závěru trestního stíhání dokonce 10-18 let), byl osobou zcela bezúhonnou, mladého věku a byly shledány významné zásahy do jeho osobnostní sféry. V nyní řešené věci trval nezákonný zásah do osobnostní sféry žalobce od [datum] do [datum], tedy po dobu [Anonymizováno] let, [Anonymizováno][Anonymizováno]měsíců a [Anonymizováno] dnů. Již jen v důsledku faktu, že žalobce po uložení kázeňského trestu nebyl zařazován do služeb s placenými přesčasy na rozdíl od ostatních kolegů – příslušníků [Anonymizováno] a jeho věc byla dávána nadřízenými ostatním jeho kolegům za odstrašující příklad, logicky vyplývá, že jednotlivé sféry jeho osobnosti byly nikoli nepodstatně zasaženy. Nezákonné uložení kázeňského trestu mající v důsledku snížení služebního příjmu a dehonestace žalobce nadřízenými před jeho kolegy, když jim byl prezentován jako případ příslušníka, který se bude stavět proti vůli nadřízených, je samo o sobě tak vážným zásahem do života, že by každá osoba v postavení žalobce pociťovala takto vzniklou újmu jako značnou. Soud dospěl k závěru, že ke všem zjištěným okolnostem případu je třeba poskytnout žalobci satisfakci peněžní, jejíž výši, odpovídající poměrům posuzované věci, jak je uvedeno výše, stanovil v částce [částka]. Co do zbytku nároku, tedy co do částky [částka] soud žalobu zamítl. Při úvaze o výši požadovaného zadostiučinění v částce [částka] za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla, soud vycházel z obdobných případů a dospěl k závěru, že v daném případě je adekvátní částka [částka], neboť i ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 musí výše zadostiučinění přiznaného dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Zároveň výše nemajetkové újmy by měla odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé například s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy. Soud neshledal důvod pro navýšení zadostiučinění, neboť žalobce byl v rozhodné době policistou, který určitou míru stresu musí zvládnout. Nárok uplatněný žalobcem na přiznání majetkové újmy ve výši [částka], která byla žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím. Žalobce v řízení uplatňuje zadostiučinění ve výši [částka], když tato částka představuje majetkovou újmu, která žalobci vznikla za vynaložené náklady na právní zastoupení v rámci prvostupňového řízení. Náklady spočívají v odměně advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé, další porada s klientem přesahující jednu hodinu – [datum] a [datum]) při sazbě [částka] za jeden úkon právní služby a v náhradě hotových výdajů 4 x [částka]. Jak již bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, byla nezákonná, což je podrobně uvedeno výše. Veškeré úkony, které tak byly v kázeňském řízení provedeny, je třeba považovat za vadné, a proto žalobci náleží dle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody za vynaložené náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení představují odměnu právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby, a to: (příprava a převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé, další porada s klientem přesahující jednu hodinu – [datum] a [datum]) při sazbě [částka] za jeden úkon právní služby a dále náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby po [částka]. Celková náhrada nákladů řízení představuje částku [částka], kterou soud žalobci přiznal, když došel k závěru, že kázeňské řízení s žalobcem bylo nezákonné a byla v něm vydána nezákonná rozhodnutí jak služebním orgánem I. stupně tak odvolacím služebním orgánem. Žalovaný uvedl, že žalobce požádal o náklady zastoupení, které vynaložil v odvolacím řízení a rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] mu byly přiznány ve výši [částka]. Dále žalovaný uvedl, že náhradu nákladů právního zastoupení v řízení ve věcech služebního poměru v prvním stupni řízení zákon č. 361/2003 Sb. nepřiznává, a proto se nároku na tyto náklady nelze domáhat podle zákona č. 82/1998 Sb. S touto argumentací žalovaného soud nesouhlasí. V daném případě žalobce nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení v kázeňském řízení odůvodňuje odpovědností žalovaného za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí - [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno – ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., tedy vychází z deliktní odpovědnosti státu, tedy ze zcela jiného titulu, než je uveden v § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., a tudíž ustanovení o náhradě nákladů řízení uvedené v zákonu č. 361/2003 Sb. není na daný případ aplikovatelné. K ochraně práv žalobce bylo třeba právního zastoupení, neboť žalobce nemá právní vzdělání a jako laik by obtížně mohl svá práva řádně hájit. Náklady právního zastoupení tak byly vynaloženy účelně, což se následně projevilo i v zastavení kázeňského řízení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, jak je rozvedeno výše. Proto soud vycházel při určování náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty úkonu [částka], dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za 1 úkon právní služby [částka]. Žalobci byla přiznána odměna za právní zastoupení žalobce advokátem za 5,5 úkonu právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu dle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum] – úkon). Dále byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za 6 úkonů právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu dle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]). Dále byla žalobci přiznána náhrada jízdních výdajů dle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za 2 cesty k jednání soudu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět, při vzdálenosti za jednu cestu [Anonymizováno] km, osobním automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], při průměrné spotřebě motorové nafty 5,0 l/100 km a ceně [částka]/l a opotřebení [částka]/km, tedy celkem [částka]. Dále byla žalobci dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznána náhrada nákladů za promeškaný čas ve výši [částka] za 12 započatých půlhodin po [částka]. Právní zástupce žalobce nedoložil doklad o plátcovství DPH. Celkem tedy byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby – vyjádření ze dne [datum], neboť toto vyjádření učinil žalobce o své vlastní vůli, nikoli k výzvě soudu. [adresa] splatnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení zastoupen advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení