15 C 29/2024 - 388

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. Et [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením o zahájení trestního stíhání Policie ČR - Národní protidrogové centrály - Expositury v [adresa] č.j. NPC-[Anonymizováno]/TČ-2015-2200E3 ze dne [datum] byla klientka nově trestně stíhána a obžalovaná dne [datum] u Krajského soudu v [adresa], kde bylo trestní řízení vedeno pod spisovou značkou č. [hodnota] T [Anonymizováno]/2018, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno jako nepřípustné dnem [datum], rovněž po nálezu Ústavního soudu SRN. Žalobkyně byla obžalována ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Byla opakovaně ohrožována sazbou do 10-18 let a to neoprávněně. Trestní řízení bylo vedeno u Krajského soudu v [adresa] spis. zn. 3 T [Anonymizováno]/2018, které bylo vedeno na podkladě obžaloby státního zástupce a dne [datum] bylo trestní stíhání zastaveno jako nepřípustné, kdy Usnesení Krajského soudu v [adresa] č.j. 3 T [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-1828 ze dne [datum] o zastavení trestního stíhání bylo poškozené Evě [jméno FO] doručeno dne [datum], a dne [datum] rozhodnutí nabylo právní moci. Za uvedené trestné činy v NSR však již odsouzena Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzu č.j. 16 Ls [Anonymizováno] Js 15554/14 ze dne [datum] a Rozhodnutím státního zástupce spis.zn. 840 Js [Anonymizováno]/14 ze dne [datum] bylo pak pro zbývající skutky za uvedené období upuštěno od trestního stíhání. Vycházelo se z německého práva a německého trestního zákoníku a z německého trestního spisu, přičemž poškozená v SRN žije od svých 15 let, rozumí spíše německy a česky rozumí obtížně, česky se znovu částečně naučila až v roce 2023, kdy v SRN absolvovala kurs českého jazyka. Žalobkyni byla způsobena závažná nejistota ohledně jejího budoucího života a života její rodiny zejména nezletilých dětí, kdy má 4 děti, z toho 2 nezletilé, které žily v domácnosti matky a starší dcera velmi špatně psychicky snášela trestní stíhání matky v ČR. Od svých 15 let v Německé spolkové republice, tedy minimálně od roku 1993 trvale, což dokladovala v řízení potvrzeními vydanými úřady SRN, česky rozumí pouze obtížně. Odešla ze školy po ukončení 8 třídy v České republice, krátce na to otěhotněla a nevyučila se žádné profesi, z toho důvodu nebyla zcela gramotná a byla snadno manipulovatelná. Zdržovala se v Lunzenau, NSR, a od [datum] na Kopernikusstrase, Frankenberg, NSR, později se přestěhovala na současnou adresu. S manželem [jméno FO] žila 23 let, a od [datum] jako manželé, po skončení jejího trestního stíhání v SRN se rozvedla mimo jiné i proto, že [jméno FO] ji násilím nutil pomáhat v jeho trestné činnosti, za což byla potrestána právě v SRN. Mají 4 děti, z toho dvě byly v té době ještě nezletilé, 19 letá dcera je těžce postižená, a zletilý byl syn David. Obě nejmladší děti žily v domácnosti poškozené, kdy obě čekaly na to, že se jejich maminka vrátí od výslechu na Krajském soudu v ústí nad Labem, což se nestalo a maminku musel nahradit partner a obstarat vše potřebné, následně mu byly děti svěřeny do výchovy nikoliv formálně ale pouze „fakticky“ s přihmouřením očí úřadů, aby nemusely do ústavu. Po dobu trestního řízení docházelo k její frustraci, stresu a nejistotě, kdy byla pod silným psychickým tlakem, musela brát léky na uklidnění, což ale bere do současné doby. Následkem stíhání ji bolel žaludek, zvracela, měla migrény, chvěly se jí vynervováním nohy, trpěla neklidem, byla ztuhlá, nemohla řádně spát, neměla chuť k jídlu, nejedla, a nepila, trpěla vyčerpáním, byla fyzicky slabá, všechno jí začalo být jedno a zhubla. Situace žalobkyně byla zoufalá a byla psychicky na dně. Měla neustále těžké nohy z deprese, nemohla chodit. Když obdržela předvolání k výslechu či soudu, nebo zahájení trestního stíhání a mělo se trestní řízení projednávat, tak ji její tělo nutilo na trestní stíhání silně myslet, měla silné neustávající bolesti hlavy, strach, neklid nohou – nutilo ji to chodit sem a tam, nemohla spát, měla děsivé sny, třásla se vynervováním a stresem a byla rozrušená a někdy zvracela a bolel ji žaludek. Musela polehávat. Prožívala úzkost. Hrozně se bála. Působila na ni ta skutečnost, že může být opětovně potrestána za tu samou věc ovšem teď v ČR jí hrozilo 18 let odnětí svobody. Bylo to o to těžší pochopit, když věděla, že SRN se to řízení již provedlo a byla potrestána a s úspěchem absolvovala návštěvy různých úřadů, probační a mediační služby, začlenila se pro výkon OPP a tak měla za to, že tato nepříjemná část jejího života je již za ní. Právě proto ji to tolik vyvstávalo na mysl a měla psychické i fyzické problémy s tím spojené. Je nutné říci, že obvinění zcela zásadním způsobem ovlivnilo život žalobkyně a rozvrátilo její život. Syndrom strachu, záchvaty paniky, což odstartovaly prožitky v trestním stíhání vyústily v pokus o sebevraždu, brala léky, byla neklidná, nemohla spát a měla záchvaty pláče, v některých dnech nedělala prakticky nic. Na balkon se chodila odreagovat, nechtěla o tom mluvit, nezvládla to psychicky, měla problémy s páteří, pořád se schovávala a jednoho dne jí bylo všechno jedno a chtěla se zabít a skočit z balkonu. Žalobkyně nečekala, že bude podruhé v ČR obviněna, ztratila důvěru v orgány činné v trestním řízení Následně jí byly lékařem doporučeny na následky trestního stíhání tyto léky: Tavor Tabs 2.0, které brala a dosud bere na úzkost, poruchy spánku, záchvaty, z lékařské zprávy se podává, že žalobkyně utrpěla těžkou depresivní epizodu, od roku 2021 pak byly přidány tyto antidepresiva: Mirtazapin 30 mg a Pipameron 40 mg. Dne [datum] se v důsledku trestního stíhání pokusila poškozená o sebevraždu, kdy následně byla hospitalizována v Psychiatrickém ústavu v SRN pro sebevražedné pokusy a těžké deprese. Pod tlakem trestního řízení, které se neoprávněně vedlo proti její osobě, se pokusila o sebevraždu, neboť neviděla již východisko ze své situace, kdy na ni silným odstrašujícím dojmem působilo její neoprávněné vazební věznění v roce 2015. Není v pořádku do současné doby. Došlo tak k narušení morální, soukromé, zdravotní i rodinné a profesní sféry [jméno FO] a jednalo se o výrazný zásah do soukromého a osobního života, do cti a dobré pověsti, jednalo se o opakovanou svévoli, proti právní jednání orgánů činných v trestním řízení, které navíc věděly, že jednají protiprávně, a zároveň Evě [jméno FO] hrozil v ČR trest odnětí svobody až na 18 let, což ji značně znejisťovalo ohledně dalšího vývoje rodinného a osobního života, kdy s ohledem na svou situaci nemohla do budoucnosti nic plánovat, protože nevěděla co ji čeká. Je nutné říci, že obvinění zcela zásadním způsobem ovlivnilo život poškozené a rozvrátilo její soukromí a vztahy, které měla v rodině a v blízkém okolí a v zaměstnání. Omezení na svobodě, perspektiva dlouholetého vězení, pocit excesivního zneužití veřejné moci, zásahy do osobnostních práv poškozené, to vše mělo v průběhu času devastující vliv na psychiku poškozené, narušilo to její sebedůvěru, sebeúctu, má pocit sociálního selhání, podstatně to narušilo její sociální vazby, včetně rodinných vztahů, cítí se ostrakizovaná, má pocity úzkosti, cítí se sociálně vyloučena. V průběhu tohoto trestního stíhání je v České republice zemřela matka, které nemohla se jít ani rozloučit na pohřeb, nemohla být přítomna ani v předcházejících těžkých chvílích matky, i tyto skutečnosti s ní silně otřásly po psychické stránce. Trestním stíháním byl zásadně narušen pocit jejího bezpečí, dokonce se v důsledku tohoto trestního stíhání pokusila o sebevraždu a užívá antidepresiva. Žalobkyně náhradu nemajetkové újmy odvozuje od závažnosti trestu – povahy trestní věci, žalobkyni hrozil trest 18 let odnětí svobody, a dopadů do osobnostní, sociální, zdravotní a profesní a osobní sféry, žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí. Dále požaduje částku [částka] za každý rok neoprávněného trestního stíhání, kdy trestní stíhání trvalo 6 let a 3 měsíce. Z tohoto důvodu požaduje částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání. Žalobkyně požaduje náhradu majetkové škody, za vynaložené náklady na právní zastoupení.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum] na úhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná popsala průběh řízení Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. 3 T [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobkyni poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši [částka] jako náhradu škody za vynaložené náklady na právní zastoupení. K požadavku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřené zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V rámci mimosoudního projednání je poskytnuto peněžité zadostiučinění jen tehdy, máme-li za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Vznikem a intenzitou nemajetkové újmy v intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR se žalovaná zabývala uvedeným způsobem. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 2256/2011 pak lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat: 1) povahu trestní věci, 2) délku trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., přičemž byla ohrožena trestem odnětí svobody v délce až 18 let. Trestní stíhání trvalo 6 let a 4 měsíce. Žalovaná v tomto případě konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž za jeho vydání se žalovaná omluvila. Finanční zadostiučinění žalovaná žalobkyni nepřiznala. V souladu s výrokem I. tohoto rozsudku pak žalovaná poskytla žalobkyni za nezákonného trestní stíhání a nezákonnou vazbu písemnou omluvu adresovanou přímo k jejím rukám.

3. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od [datum] do zaplacení a v zamítavém výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od [datum] do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení III., byl k odvolání účastníků rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] čj. 17 Co [Anonymizováno]/2024- 381 zrušen a věc se v tomto rozsahu vracena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Jedná se o požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v trestním řízení.

4. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

5. Soud má za prokázaný průběh jednání ze spisu Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. 3 T [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to pro přehlednost od počátku, soud tak konstatuje, že bylo zahajováno trestní stíhání vůči žalobkyni dvakrát. Vůči žalobkyni bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] ČTSNPC– [Anonymizováno]/TČ– [Anonymizováno]–2200E3, kterým bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobkyni. Žalobkyně byla vzata do vazby a byla podána stížnost ze dne [datum] proti vzetí do vazby. Bylo vydáno usnesení o tom, že se žalobkyně ponechává ve vazbě č. j. 11 To [Anonymizováno]/2016- 1281 ze dne [datum]. Nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS [Anonymizováno]/2016, ze dne [datum], bylo usnesením Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č.j. 1 KZV [Anonymizováno]/2015–34 a usnesením Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum] ČTSNPC–[Anonymizováno]/TČ–2015–2200E3 byla porušena práva žalobkyně zaručená článkem 8 odst. 1 článek 36 odst. 1 článek 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Obě rozhodnutí se ruší, stěžovatelce se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Usnesením č. j. 3 T [Anonymizováno]/2016–1344 s tím, že Krajský soud v [adresa] podle § 221 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 314h odst. 1 tr. řádu se trestní věc obžalované [jméno FO] vedená u Krajského soudu v [adresa] vrací státnímu zástupci k došetření, ze dne [datum]. NOVĚ usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] bylo proti Evě [jméno FO] bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu pro zvlášť závažný zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Byla podána stížnost obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání, vyrozumění o vyřízení stížnosti. Byl nařízen výslech žalobkyně v Německu, který nicméně neproběhl, neboť žalobkyně se k němu nedostavila, odmítla ve věci samé vypovídat. Dne [datum] je podána obžaloba ke Krajskému soudu v [adresa]. Žalobkyni se nepodařilo doručit předvolání, z tohoto důvodu bylo odročeno na den 28. až [datum], kdy předchozí jednání bylo tedy nařízeno na den 12. a [datum]. Dále byl podán návrh na předložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru. Dále pokusy o doručování žalobkyni včetně nutnosti překladů. Na neveřejném zasedání ze dne [datum], bylo vyhlášeno usnesení, že podle § 231 odst. 1 tr. řádu a § 223 odst. 1 tr. řádu bylo trestní řízení z důvodu § 11 odst. 2 písmeno b) tr. řádu zastaveno. Rozhodnutí pak nabylo právní moci [datum].

6. Zásah do zdravotní roviny žalobkyně má soud za prokázaný z propouštěcí zprávy z nemocnice v Hochweitzchenu tak, že týkající se diagnózy žalobkyně, těžká depresivní příhoda bez psychotických symptomů, speciální metoda pro vyšetření, speciální metoda, která se nacházela od [datum] do [datum] ve stacionárním ošetření, s tím, že dne [datum] na základě akutní suicidality v rámci reaktivně vyvolané depresivní epizodou na chráněnou všeobecnou psychiatrickou stanici nemocnice, dostala dopis, ve kterém stojí, že kvůli trestnímu stíhání má být vydána do České republiky. Na to se u ní objevily suicidální myšlenky, chtěla prý vyskočit z balkonu, byla zadržena životním partnerem, protože se již určitou dobu cítí špatně, depresivně, ustrašeně, následovalo odeslání do kliniky.

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně má soud za prokázané, že zejména v důsledku trestního stíhání se pokusila o sebevraždu, a to zejména v důsledku trestního stíhání. Problémy s dětmi však byli již od prvního trestního stíhání žalobkyně. Žalobkyně ě se bála, že bude znovu v České republice zadržena, a proto se skrývala před německými úřady. Měla strach z celé situace a trestního stíhání. Měla rozkol s dětmi. Dcera se od ní odstěhovala k příteli. Trestní stíhání těžce snášela, dodnes bere antidepresiva. Do dnešní doby prášky bere na uklidnění, a na úzkost, srdce, a ještě k tomu prožila dvakrát operaci na páteř, takže užívá také prášky na páteř, což má soud ze prokázané i receptu na léky ze dne [datum]. Z rodných listů má soud za prokázané, že žalobkyni se narodili také děti Magdalena dne [datum] a Maria dne [datum].

8. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

10. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1847/2001 jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu namítaného řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] sp. zn. 3 T [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

13. Soud se v prvé řadě zabýval vznesenou námitkou litispendence nároku vznesenou ze strany žalované. U Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 34 C [Anonymizováno]/2019 bylo vedeno řízení ve kterém, žalobkyně uplatňuje totožná skutková tvrzení a totožné důkazní prostředky, které se však, jak má soud za prokázané týká období trestního stíhání žalobkyně od [datum] zahájeného usnesením PČR čj.. ČTSNPC– [Anonymizováno]/TČ– [Anonymizováno]–2200E3, kterým bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobkyni. Žalobkyně byla vzata do vazby a byla podána stížnost ze dne [datum] proti vzetí do vazby. Bylo vydáno usnesení o tom, že se žalobkyně ponechává ve vazbě č. j. 11 To [Anonymizováno]/2016- 1281 ze dne [datum]. Nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS [Anonymizováno]/2016, ze dne [datum], bylo usnesením Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č.j. 1 KZV [Anonymizováno]/2015–34 a usnesením Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum] ČTSNPC–[Anonymizováno]/TČ–[Anonymizováno]–2200E3 byla porušena práva žalobkyně zaručená článkem 8 odst. 1 článek 36 odst. 1 článek 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Obě rozhodnutí se ruší, stěžovatelce se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Usnesením č. j. 3 T [Anonymizováno]/2016–1344 s tím, že Krajský soud v [adresa] podle § 221 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 314h odst. 1 tr. řádu se trestní věc obžalované [jméno FO] vedená u Krajského soudu v [adresa] vrací státnímu zástupci k došetření, ze dne [datum]. Touto žalobou se však žalobkyně domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy za období od počátku dalšího usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum]. Byť v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 34 C [Anonymizováno]/2019 zazněla informace, o celkové délce řízení, z žaloby je zřejmé, že se žalobkyně domáhala odškodnění pouze za první část řízení. Soud se s námitkou litispendence neztotožnil.

14. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši [částka], jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne [datum], žalobkyně byla stíhána na základě usnesení [právnická osoba], Národní protidrogové centrály expozitury v [adresa], č. j. NPC [Anonymizováno]/TČ-[Anonymizováno]-2200 E3 pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, byla ohrožována trestní sazbou od 10 do 18 let. Trestní stíhání vůči žalobkyni bylo následně zastaveno, a to právě z toho důvodu, že za stejné skutky, za stejnou trestnou činnost již byla v Německé spolkové republice pravomocně odsouzena a odpykala trest. Soud tak dospěl k závěru, že zde existuje odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení [právnická osoba] č. j. NPC-[Anonymizováno]/TČ-[Anonymizováno]-2200 E3 ze dne [datum]. Soud se zabýval skutečností, jaká byla míra intenzity, jíž uvedeným nezákonným rozhodnutím bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobkyně. Žalovaná odkazovala již na skutečnost, že u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 34 C [Anonymizováno]/2017 bylo vedeno řízení o odškodnění žalobkyně, avšak toto bylo vedeno právě k odškodnění za období prvního zahájení trestního stíhání do vrácení věci k dalšímu došetření, když Okresní soud v [adresa] následně vyloučil ještě část řízení pod sp. zn. 34 C 45/2019-312, ve které právě bylo rozhodováno o přiznání náhrady nemajetkové újmy za shora uvedené období, tedy od usnesení vydaného [jméno FO] České republiky [datum], čj: ČT 1435/TČ-2015-2200 E3 do vrácení k došetření, kdy Okresní soud v [adresa] právě v rozsudku čj.. 34 C [Anonymizováno]/2019-312 ze dne [datum] dospěl k závěru, že je namístě konstatovat porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces a zároveň se omluvil žalobkyni za nezákonné trestní stíhání a nezákonnou vazbu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, tj. jako finanční odškodnění zamítl (soud poukazuje na bod 60 shora uvedeného rozsudku, kdy se zabýval odškodněním délky řízení nebo řízení, které trvalo 7 let a 4 měsíce, což by svědčilo tedy i pro období do [datum], když je nutné poukázat na žalobu, již si soud nechal vyžádat od shora uvedeného soudu, ve které nicméně žalobkyně odškodnění za celkovou tuto délku nepožadovala, pouze za prvotní odškodnění pouze prvotní část). Soud tak má zato, že vznesená námitka litispendence není důvodná, jak je shora uvedeno. Soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, a ve smyslu ustanovení § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. se soud zabýval právě intenzitou jakou bylo do jednotlivých sfér života žalobkyně a které jsou představovány jednotlivými základními lidskými právy fakticky zasaženo. Soud má za prokázané, že v průběhu trestního stíhání žalobkyně, jenž je předmětem tohoto odškodňování, se žalobkyně pokusila o sebevraždu, měla sebevražedné tendence, na základě toho strávila poměrně značný čas v nemocnici i v psychiatrickém pozorování, byla jí nasazena antidepresiva, která užívá nebo užívala do takřka podání žádosti u žalované, z její výpovědi potom vyplývá, a soud má za prokázané, že uvedená antidepresiva užívá dodnes. Nicméně tuto skutečnost má soud za prokázanou i z propouštěcí zprávy z nemocnice, nicméně z ní se podává i skutečnost, že nejenom samotné trestní stíhání žalobkyně, které v tom časovém období od [datum] do [datum], ale i předchozí trestní stíhání žalobkyně právě od [datum] a dále i předchozí trestní stíhání žalobkyně, za které byla v SRN fakticky odsouzena a odpykala si trest odnětí svobody, který tam byl mu uložen, vše kumulovaně přispělo k celkovému zásahu do zdravotní sféry žalobkyně. Nicméně soud poukazuje na skutečnost, že s největší pravděpodobností nebýt uvedeného trestního stíhání zahájeného dne [datum], které trvalo po většinu celkového trestního stíhání žalobkyně před orgány činnými v trestním řízení v České republice, tj. 6 let a 3 měsíce, by pravděpodobně nedošlo k takovému zhoršení celkové situace žalobkyně, zejména v psychické oblasti, a to i vzhledem právě k předchozímu působení orgánů činných v trestním řízení. Právě na základě usnesení o zahájení trestního stíhání v roce 2015 byla žalobkyně vzata do vazby, v situaci, kdy se dostavila k výslechu ve vazbě potom strávila určité období než Ústavní soud České republiky rozhodl o nepřípustnosti jejího vazebního stíhání, následně se nelze divit a soud se v zásadě ztotožňuje s postojem žalobkyně v tom směru, že další kroky orgánů činných v trestním řízení ze strany působící v České republice shledávala neopodstatněnými, bála se jich, měla zde velké obavy právě o svůj další osud, o svůj další pobyt na svobodě, netušila, zda-li v případě, kdy se opravdu dostaví k hlavnímu líčení, nebude znovu zatčena, nebude znovu stíhána vazebně: Toto vše, právě tyto vše obavy spojené i se zásadními pochybeními orgánů činnými v trestním řízení právě v první části jejího trestního stíhání se nutně a velmi zásadně musely projevit v její osobnostní rovině, zejména v rovině zdravotní. Soud dospěl k závěru, že právě stres způsobený již prvotními zásadními pochybeními, které právě v první části jejího trestního stíhání ze dne [datum] na základě usnesení ČTS NPC 1435/TČ-2015-2200 E3, které bylo shledáno jako naprosto nezákonné, na jejímž základě byla žalobkyně nezákonně omezena na osobní svobodě vazbou, se muselo projevit následně jako katalyzátor a skutečnost, která musela umocnit zásahy do její osobnostní sféry v situaci, kdy na základě stejných skutků, na základě jí daného stejného jednání, trestního jednání, které jí bylo dáváno opětovně za vinu, bylo i podruhé zahájeno trestní stíhání, které se nakonec ukázalo opět jako nezákonné, a to z toho důvodu, že za ně již byla fakticky potrestána. Soud má zato, že právě všechny tyto ukazatele musí soud brát v úvahu k rozhodování o náhradě nemajetkové újmy z titulu samotného trestního stíhání, kdy nelze dospět k závěru, že by se jednalo o jednotlivé období, které by bylo, které by na sebe nenavazovaly a bylo by je možné odškodňovat samostatně, ale naopak právě předchozí trestní stíhání a samotné důvody pro trestní stíhání žalobkyně, jíž je předmětem tohoto odškodnění, je nutné brát ve vzájemných souvislostech, a to právě tak, že obě řízení byla nezákonná a nadto první řízení muselo zásadním způsobem zasáhnout do osobnostní sféry žalobkyně a jako katalyzátor ještě působit při dalším trestním stíhání žalobkyně, které bylo taktéž shledáno jako nedůvodné. Dále soud má za prokázané, že žalobkyně byla matkou dětí i v uvedeném období trestního stíhání, z její výpovědi má soud za prokázané, že tedy došlo k zásadnímu narušení rodiny i následně došlo k rozchodu s životním partnerem, který jí byl oporou v době trestního stíhání, který ji v zásadě zachránil před sebevraždou. Nedošlo k zásahu do pracovní sféry žalobkyně, neboť žalobkyně ani neuváděla, že by v uvedeném období byla zaměstnána, sice uváděla, že nějakým způsobem zaměstnána byla, nicméně následně právě z důvodů zdravotních potíží zaměstnání opouštěla, dále netvrdila ani, že by došlo k zásahu do volnočasových aktivit, nicméně právě dále, byť žalobkyně již odmítla vypovídat, a to z důvodu velkého a značného citového rozrušení, při své účastnické výpovědi na jednání soudu dne [datum] se již nedostalo k otázce toho, že žalobkyně v situaci, kdy se obávala návratu do České republiky, byla připravena o možnost rozloučit se se svojí umírající matkou. Byť toto nemá soud za prokázané z výpovědi žalobkyně, nebylo toto sporováno ani ze strany žalované. Byť ze strany žalované bylo tedy sporováno právě skutečnost, že to byla žalobkyně, která, pakliže-li by se chovala v souladu s právními předpisy České republiky, měla se na vyzvání a předvolání dostavit k hlavnímu líčení, měla se dostavit k úkonům činným v trestním řízení, a tím pádem by nedošlo jednak k prodloužení celkové délky řízení a jednak by se nepřipravila právě o možnosti, jako je rozloučení se s umírající matkou, nutnost skrývání se před orgány činnými v trestním řízení i ze Německé spolkové republiky a podobně, je však toto nutné brát, jak je shora uvedeno, v celkovém kontextu, kdy žalobkyně musela mít oprávněné obavy o to, zdali nebude opět vězněna, nebude stíhána vazebně, jakým způsobem orgány činné v trestním řízení právě přistoupí k celkové situaci, a to zejména v situaci, kdy žalobkyně se považovala za již jednou za uvedené skutky odsouzenou a tedy, že celé trestní stíhání v tomto směru je nezákonné a nedůvodné. Soud nenašel vhodný srovnávací případ srovnávací judikatury, kdy se jedná právě o tak bezprecedentní případ žalobkyně, že soud neshledal, že by bylo možné použít jakýkoliv srovnávací příklad z doposavad proběhlé justiční praxe.

15. Návod k vyřešení situace s neexistencí přiléhavé judikatury soudu I. stupně byl zahrnut v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] čj. 17 Co [Anonymizováno]/2024- 381 bod 37 a 38: této souvislosti odvolací soud odkazuje na stávající judikaturu, dle níž výše zadostiučinění podle § 31a odst. 2 cit. zák., způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Nelze-li nalézt takový případ, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě ČR a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. I když je primárně na žalobkyni, aby v této věci zvolila přesvědčivé srovnání, podle kterého její újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka, nezbavuje to soud v případě nedodání takového materiálu si jej sám opatřit (rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Odvolací soud souhlasí s tím, že stejnou trestní věc (drogové delikty v organizované skupině s přeshraničním přesahem a opakovaně zastaveným trestním stíháním) a její odškodnění lze v databázi rozsudků nalézt těžko. Určitou podobnost by bylo možné nalézt v rozsudcích týkajících se odškodnění za trestné činy, za něž hrozil poškozenému trest odnětí svobody přesahující 10 let, při obdobné újmě poškozeného.

16. K výši odškodnění, které soud zvolil, soud poukazuje na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená a žalobkyně byla samostatně za délku řízení odškodněna, soud tedy nepřihlíží k období, po které žalobkyně byla udržována v nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání, nicméně soud dospěl k závěru, že je tedy nutné shledat právě zásahy zejména do psychické sféry žalobkyně, když v důsledku trestního stíhání podstoupila léčbu v psychiatrické klinice, pokoušela se o sebevraždu, je medikována, došlo k zásahu do její rodinné sféry, roztržky s rodinou, nemohla se účastnit pohřbu matky, měla rozkol s dětmi. Dcera se od ní odstěhovala k příteli. Trestní stíhání těžce snášela, dodnes bere antidepresiva. Do dnešní doby prášky bere na uklidnění, a na úzkost, srdce, a ještě k tomu prožila dvakrát operaci na páteř, soud opomněl zdůraznit, že po skončení trestního stíhání i v důsledku všech obtíží se žalobkyně rozešla se svým životním partnerem a zároveň se soud domnívá, že i ze samotného výslechu žalobkyně na jednání soudu dne [datum] bylo možné jasným a zřetelným způsobem zjistit, že žalobkyně je při návratu do minulosti ve svých vzpomínkách i při jejich líčení velmi rozrušená a toto se jí stále bytostně dotýká. Obdobné zásahy do osobnostní sféry poškozeného soud dohledal v rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 15 C 194/2012. V uvedeném řízení hrozil poškozenému trest odnětí až 10 let. Poškozený byl stíhán pro zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání dle ust. § 187 odst. 1 a 2 TZ, řízení trvalo 1 rok a 4 měsíce, (méně než u žalobkyně) došlo ke ztrátě zaměstnání, poškozený se dostal do tíživé finanční situace, došlo k narušení vztahu s rodinou, zejména s dcerou, které se po ukončení trestního stíhání nespravili. Trpěl nespavostí, lupénkou a dostavili se deprese. Poškozený byl odškodněn částkou [částka]. K posuzovanému případu žalobkyně soud uvádí, že ta za délku řízení byla odškodněna samostatně, avšak zásahy do profesní, finanční rodinné a zdravotní sféry jsou srovnatelné. Soud snížil o [částka] odškodnění z důvodu, že trestný čin žalobkyně nebyl takové úrovně společenského odsouzení, jako je pohlavní zneužívání. Dalším možným případem možným ke srovnání, když trestní stíhání trvalo obdobně dlouhou dobu 2 045 dnů, ale hrozil trest odnětí svobody až na 12 let je rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 23 C 214/2017, poškozený byl stíhán pro trestný čin § 148 odst. 1 a 4 TZ, byl léčen pro depresivní poruchu a léčen psychofarmaky, k zásahu do rodinné, profesní a volnočasové sféry nedošlo. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka]. Dalším je potom rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 12 C 96/2016, žalobce byl stíhám pro trestný čin obecného ohrožení § 272 odst. písm. d/ TZ, hrozil trest odnětí svobody 12-20 let, poškozený byl ve vazbě, došlo ke ztrátě zaměstnání, řízení bylo medializováno, odsouzení ze strany rodiny. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Soud poukazuje na skutečnost, že judikaturu se shodnými znaky nedohledal a stejně tak mu není známá judikatura, ve které by se protnuly požadavky odvolacího soudu, stejná délka stíhání, hrozící trest a nastalé následky. Soud tak dospěl k závěru, že částka [částka] jako náhrada nemajetkové újmy je schopná vzniklou nemajetkovou újmu plně reparovat a je stanovena jako přiměřené zadostiučinění v takové výši, která odpovídá ekonomické realitě ČR a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., dle celková tarifní hodnota byla [částka] (částky [částka] náklady řízení a 2x [částka] nemajetkové újmy) Žalobkyně byl úspěšná co do částky [částka], což představuje 55% úspěch žalobkyně ve věci. Žalobkyně požadovala uhradit úkony příprava převzetí zastoupení, podání žaloby a 2x účast na jednání a vyjádření á [částka], 5x režijní paušál a DPH a 3x2000 Kč soudní poplatek. Soud neuznal úkon, kterým by měla být žádost k před soudní fázi tj. výzva proti straně k plnění. Soud si je vědom, že takovou výzvu je možno požadovat právě plnění jako úkon právní služby, je nutné vyjít ze zákona č. 82/98 Sb., který zákonem naprosto speciálním, nejedná se tam v žádném případě o předžalobní výzvu žalované k plnění, ale o před žalobní uplatnění nároku podle požadavku zákona ust. §14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb. a §15 odst. 2 zákon č. 82/1998 Sb., ve spojení s ust. § 31 odst. 4 uvedeného zákona, kdy poškozený nemá právo na náhradu nákladu zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Předžalobní uplatnění daného nároku tak není předžalobní výzvou, za kterou by příslušely náklady řízení, neboť toto je ze samotného znění § 31 odst. 4 zákon č. 82/98 Sb. vyloučeno. Dále bylo rozhodováno v odvolacím řízení, k němuž žalobkyně učinila úkony podání odvolání a vyjádření k odvolání žalované, celkem [částka] a účast na jednání odvolacího soudu již v roce 2025 (náklady pouze z přísudku ve výši [částka]) ve výši [částka] a režijní paušál á [částka] DPH.

18. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 o.s.ř.; k určení lhůty soud shledal důvod administrativně technické podmínky žalované.

Poučení