15 C 293/2017 - 374

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce:[Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem JUDr. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 38 m2 v k.ú. [adresa], obec [adresa], a parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha způsob využití jiná plocha o výměře 23 m2 v k.ú. [adresa], obec [adresa], se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. [Anonymizováno] ostatní plocha, oba v k.ú. [adresa], obec [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 162 126 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou soudu doručenou dne 27. 11. 2017 se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům, neboť dne 20. 4. 1961 [jméno FO] prodala státu část pozemku parc. č. 169/1 o výměře 572 m2 v k. ú. [jméno FO] vyznačeného v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 24. 11. 1960. Tento pozemek byl následně rozdělen a přečíslován, a vznikly z něj mimo jiné i předmětné pozemky. Vlastnické právo žalobce k předmětným pozemkům bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě návrhu žalobce ze dne 4. 3. 2002 z titulu ustanovení § 1, resp. § 3, odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., když vlastnické právo k nim na žalobce přešlo ke dni 24. 5. 1991. Došlo tak k duplicitnímu zápisu, když do té doby bylo v katastru nemovitostí k těmto pozemkům zapsáno pouze vlastnické právo žalované a jejího manžela v rámci SJM, kteří měli nabít toto vlastnické právo též od [jméno FO] z titulu kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1998. Tato kupní smlouva je však neplatná, neboť vlastnické právo k nim v té době už Evě [jméno FO] nesvědčilo. V současné době se na pozemku parc. č. [Anonymizováno] nachází bytový dům a pozemek parc. č. [Anonymizováno] je užíván spolu s bytovým domem.

2. Žalovaná návrh žalobce ani z části neuznala a sama navrhla, že je vlastníkem předmětných pozemků, když je nabyla v dobré víře v zápis ve veřejný rejstřík s manželem právě z titulu kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1998. V té době byla jako vlastník pozemků, ze kterých se předmětné pozemky vyčlenily uvedena pouze [jméno FO]. Žalovaná s manželem se o existenci kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961 dozvěděla až z oznámení Katastrálního úřadu o duplicitním zápisu dne 7. 5. 2002, resp. 9. 5. 2002, do té doby po čtyři roky užívala předmětné pozemky jako vlastní, jak to před ní činila i [jméno FO], která ve víře, že předmětné pozemky jsou její, byla utvrzována státem i žalobcem, s tím, že smlouvou ze dne 20. 4. 1961 nepřevedla vlastnické právo, ale pouze souhlasila s užíváním jejího pozemku pro stavbu domů [adresa]. V roce 1987 byla [jméno FO] státem požádána o převod vlastnictví k předmětným pozemkům. Kupní smlouva ze dne 20. 4. 1961 je falzum, neboť podpis [jméno FO] na ní není její, i kdyby tuto smlouvu podepsala, učinila by tak v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v obavě z vyvlastnění. I kdyby tato smlouva byla platná, stejně by žalovaná s manželem nabyla předmětné vlastnické právo od [jméno FO] jako od nevlastníka, nebo už právní předchůdkyně žalované [jméno FO] by předmětné vlastnické právo vydržela, a to ke dni 29. 5. 1997. Předmětné pozemky jsou jedinou příjezdovou cestou k domu žalované. Postup státu, resp. žalobce, kdy vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí až po čtyřiceti letech je nemravný, neboť tím byla zmařena možnost [jméno FO] domoci se napravení křivd podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Prohlášení ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb., bylo změněno tak, že pozemek přešel na žalobce dle ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona. [právnická osoba] s předmětnými pozemky nehospodařila, pouze je evidovala.

3. Ve své replice žalobce uvedl, že v řízení Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] byla vyřešena otázka platnosti kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961 s tím, že tato smlouva je platná, a že podpis [jméno FO] na této smlouvě je její. Protože [jméno FO] při uzavírání smlouvy ze dne 28. 4. 1998 už nemohla být v dobré víře, že předmětné pozemky jí patří, nemohla je od ní žalovaná s manželem nabýt jako od nevlastníka. Žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo k pozemkům vydržením, když je nedržela po dobu alespoň 10 let a její právní předchůdkyně nemohla být v dobré víře, že jí pozemky patří, když je předtím prodala státu.

4. Naléhavý právní zájem účastníků na určení vlastnictví k předmětným pozemkům je dán duplicitním zápisem jejich vlastnického práva v katastru nemovitostí a skutečností, že předmětná žaloba, resp. vzájemný návrh, je jedinou možností, jak tento stav odstranit.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil, že kupní smlouvou ze dne 20. 4. 1961 prodala [jméno FO] Československému státu – Investorskému útvaru města Brna část pozemku parc. č. 169/1 zapsaného ve vložce 707 pozemkové knihy katastrálního území [jméno FO] o výměře 572 m2 podle geometrického plánu vyhotoveného Ústavem geodézie a kartografie v Brně ze dne [datum], jak se z této smlouvy a z tohoto geometrického plánu podává. Tuto smlouvu [jméno FO] vlastnoručně podepsala, jak se podává ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 11. 2006 ze spisu Městského soudu v Brně zn. [spisová značka]. Pokud znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 5. 9. 2018 a odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřely, že se nejedná o podpis [jméno FO], tyto závěry vycházely ze zkoumání kopie smlouvy, nikoliv jejího originálu, na rozdíl od posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a proto soud vycházel právě z něho. Chystaný prodej navíc potvrdila [jméno FO] ve svém přípisu ze dne 25. 11. 1960, jak je z něho zřejmé. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. [hodnota]-[Anonymizováno]/2002 ze dne [datum], ze srovnávacího sestavení parcel ze dne 4. 2. 2002, z odůvodnění rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 1. 12. 2006 a ze srovnávacího sestavení parcel ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [jméno FO] a [adresa] se podává, že z prodaného pozemku vznikly též předmětné pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Tento prodej byl navržen k zápisu do katastru nemovitostí žalobcem dne 4. 3. 2002, katastrálnímu úřadu doručen dne 12. 3. 2002, jak se z přípisu z toho dne podává. Přílohami tohoto přípisu byl samotný návrh ze dne 4. 3. 2002 a prohlášení dle ustanovení § 36 vyhl. č. 190/96 Sb. Z tohoto prohlášení se dále podává, že k nabytí vlastnického práva ze státu na žalobce došlo dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2017 č. j. [spisová značka] je zřejmé, že k přechodu vlastnického práva mimo jiné k pozemku parc. č. [Anonymizováno] ale došlo z titulu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., to však v projednávané věci s ohledem na totožný den přechodu vlastnického práva jako v ustanovení § 1 tohoto předpisu nehraje roli. Návrh žalobce doplnil podáním ze dne 18. 4. 2002, ve kterém navrhoval duplicitní zápis vlastnictví. Žalobce dne 22. 7. 1996 přípisem ze dne 15. 5. 1996 navrhl záznam svého vlastnictví z vlastnictví státu, ale pouze k bytovým domům stojícím mimo jiné též na předmětném pozemku, jak je z této žádosti, ze seznamu těchto domů a z doložených žádostí (č. l. 165 až 167) s přiloženým geometrickým plánem č. [tel. číslo] zřejmé.

6. Z kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dne 28. 4. 1998 zn. [Anonymizováno] se podává, že [jméno FO] toho dne prodala předmětné pozemky žalované a jejímu manželovi (pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl označen parc. č. [Anonymizováno], nicméně z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], který byl součástí této smlouvy je zřejmé, že se jedná o pozemek parc. č. [Anonymizováno]), jak se z této smlouvy, z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] a z výkazu výměr podle evidence nemovitostí podává. Z tohoto výkazu výměr se dále zjišťuje, že jako vlastník byla evidována [jméno FO]. Přípisem č. j. [Anonymizováno] byla žalovaná, její manžel i žalobce katastrálním úřadem informováni o provedení duplicitního zápisu vlastnictví, jak je z tohoto přípisu zřejmé. Z výpisu z katastru nemovitostí – LV [Anonymizováno] ze dne 5. 9. 2001, z žádosti o zápis stavby do evidence nemovitostí (č. l. 53 až 54), z přiloženého geometrického plánu a z výkazu výměr (č. l. 55) se podává, že na parcele č. [Anonymizováno] stojí bytový dům. Z výpisu z katastru nemovitostí – LV [Anonymizováno] ze dne 20. 10. 2017 se podává, že v katastru nemovitostí byli jako vlastníci předmětných pozemků zapsáni žalovaná a její manžel v rámci SJM z titulu kupní smlouvy ze dne 28. 4. 1998 s účinky vkladu ke dni 30. 4. 1998 a žalobce z titulu souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví dle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. č. [Anonymizováno] ze dne 4. 3. 2002. Stejným prohlášením nabyl žalobce vlastnické právo k pozemkům parc. č. 2824/3, 2824/5 a [Anonymizováno], jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí těchto pozemků. Den podání návrhu na vklad vlastnického práva žalované a jejího manžela – 28. 4. 1998, a jeho doručení katastrálnímu úřadu – 30. 4. 1998, je rovněž zřejmý z tohoto návrhu.

7. Katastrální úřad rozhodl, že duplicitní zápis vlastnictví k předmětným pozemkům v katastru nemovitostí zůstane zapsán, neboť oba zápisy byly provedeny na základě nabývacích titulů různých vlastníků, jak se podává z výroku 2) rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 1. 12. 2006. Toto rozhodnutí bylo s upřesněním potvrzeno rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno], jak je z něho zřejmé. Žalobce vyzval žalovanou a jejího manžela k odstranění předmětného duplicitního záznamu přípisem ze dne 8. 9. 2016, jak se z něho a z jeho doručenky podává. Dne [datum] zemřel manžel žalované, jak se podává z jeho úmrtního listu. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2020 č. j. [spisová značka] je zřejmé, že id. polovinu předmětných pozemků získala žalovaná v rámci vypořádání SJM, id. 1/16 v rámci vypořádání dědictví, přičemž další dědicové - [tituly před jménem] [jméno FO] získala rovněž 1/16, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] každý 1/8. Ostatní dědicové své podíly na předmětných pozemcích později darovali žalované, jak se podává z jednotlivých darovacích smluv (č. l. 300 až 302), a jedinou vlastnicí předmětných pozemků zapsanou v katastru nemovitostí, vedle žalobce, je tak žalovaná, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí - LV [Anonymizováno] ke dni 3. 5. 2021 a z informací o předmětných pozemcích ke dni 4. 1. 2023. Situace předmětných pozemků je zřejmá z fotografií (č. l. 70, 180 až 186 a 319 až 324), z katastrální mapy (č. l. 316) a ke dni 28. 6. 2019 též z protokolu o místním šetření z toho dne.

8. Z katastrálních zápisů týkajících se vlastnictví předmětných pozemků [jméno FO] (č. l. 43 až 49) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť mezi stranami bylo nesporné vlastnictví těchto pozemků prodávající [jméno FO]. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 28. 5. 1987 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť pro absenci geometrického plánu č. [tel. číslo], na který smlouva odkazuje, není zřejmé, kterých pozemků se týká. I kdyby se týkala předmětných pozemků, na rozhodnutí ve věci by to pro následné právní hodnocení soudem ničeho neměnilo, pouze by soud dospěl k závěru, že stát předmětné pozemky nenabyl z titulu kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961, ale touto smlouvou. Soud rovněž neučinil žádná skutková zjištění ze souhlasu stavebního úřadu s rozdělením pozemků parc. č. 2824/3 a 2824/4 ze dne 23. 1. 1998, z kopie přílohové obálky (č. l. 139), z žádosti o poskytnutí informace (č. l. 140), z odpovědi (č. l. 141) z výpisu z pozemkové knihy (č. l. 163), když není zřejmé, zda se týká předmětných pozemků a z jakého je období, z listu vlastnictví (č. l. 164), z kupní smlouvy o prodeji bytu (č. l. 169), z přípisu ze dne 23. 2. 1980 (č. l. 171), ze dne 27. 5. 1981 (č. l. 172) ani ze dne 15. 6. 1983 (č. l. 173). Soud rovněž neučinil žádná skutková zjištění z listin týkajících se vztahů žalované s vlastníky domů [adresa], 112 a 114 (č. l. 196 až 204, č. l. 241 až 242 p. v. a 317), neboť se netýkají předmětu tohoto řízení.

9. Vyjádření žalované k nedodržování podmínek stavebního povolení na stavbě stavebních úprav domů [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2019 soud k důkazu neprováděl, neboť nesouviselo s meritem věci.

10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětné nemovitosti ke dni 20. 4. 1961 patřily [Anonymizováno] [jméno FO]. Dle ustanovení § 111 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., ve znění účinném ke dni 20. 4. 1961 vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou, není-li nic jiného ze zvláštních předpisů. Dle ustanovení § 112 tohoto zákona převod vlastnictví k věcem nemovitým, zapsaným v knize pozemkové nebo železniční, zapíše se do těchto knih. [jméno FO] platně prodala státu část pozemku, ze kterého následně předmětné pozemky vznikly kupní smlouvou ze dne 20. 4. 1961. Podle citované právní úpravy vlastnictví na stát bylo převedeno už uzavřením této smlouvy, podmínkou převodu zápis do pozemkové knihy nebyl, nicméně tato skutečnost nezbavovala kupujícího povinnosti převod vlastnictví do pozemkové knihy zapsat, když se jednalo o pozemek zapsaný do pozemkové knihy, což však stát nikdy neučinil. Následně předmětné pozemky přešly na základě zákona č. 172/1991 Sb., ke dni 24. 5. 1991, tedy ke dni účinnosti tohoto zákona, jak tento předpis stanovil, z vlastnictví státu do vlastnictví žalobce. Dle ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb., v původním znění obce byly povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle tohoto zákona, tzn. do 24. 5. 1992, učinit návrh příslušnému středisku geodézie na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí. Protože podle ustanovení § 1 i § 3 zákona č. 172/1991 Sb., vlastnické právo k předmětným pozemkům přešlo na žalobce ke dni 24. 5. 1991, tedy ke dni účinnosti tohoto zákona, nebylo rozhodné, podle jakého z těchto ustanovení mělo vlastnické právo přejít ze státu na žalobce přejít. Přesto soud vycházel z důvodů tam uvedených z rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka]. Žalobce své vlastnictví k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí nechal zapsat až ke dni 4. 3. 2002, přestože už dne 22. 7. 1996 podal návrh na zápis svého vlastnictví mimo jiné k domu stojícího na pozemku parc. č. [Anonymizováno], neučinil tak i pro tento pozemek. Dne 28. 4. 1998 [jméno FO] znovu prodala předmětné pozemky žalované a jejímu manželovi. Dle ustanovení § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném ke dni 28. 4. 1998 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Tento převod byl do katastru nemovitostí zapsán ke dni 30. 4. 1998. Ke dni převodu byla jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí zapsána [jméno FO]. Manžel žalované dne [datum] zemřel, žalovaná tedy nabyla poloviční podíl k předmětným nemovitostem z titulu vypořádání SJM a zbylý podíl přešel mezi ní, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] a [jméno FO], jako dědice manžela žalované. Ostatní dědicové své podíly na předmětných pozemcích následně darovali žalované, takže jedinou zapsanou vlastnicí předmětných pozemků, vedle žalobce, je právě žalovaná.

11. Dle zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má (nemo plus iuris ad alium tranferre potest, quam ipse habet), by vlastnické právo [jméno FO] na žalovanou a jejího manžela nemohla převést, neboť by jí toto právo nesvědčilo, když ho už v roce 1961 převedla na stát. Tato zásada ale neplatí bezvýjimečně, když touto výjimkou je právě nabývání nemovitosti od neoprávněného na základě dobré víry nabyvatele v zápis práva předchůdce v katastru nemovitostí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. [spisová značka] nebo soudu Ústavního sp. zn. II. ÚS 165/11). Je pravdou, že [jméno FO] své vlastnické právo k předmětným pozemkům převedla na stát, nicméně žalovaná s manželem vlastnické právo k těmto pozemkům v roce 1998 nabyli originárním způsobem, tedy nikoliv převodem z [jméno FO], která k tomu již nebyla oprávněna, ale právě tím, že při tomto převodu vlastnictví od neoprávněné jednali v dobré víře v zápis jejího vlastnického práva, jako jejich předchůdce, v katastru nemovitostí. Uvedené právní hodnocení vychází z již ustálené judikatury, i ze zásady, že práva náležejí bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Je pravdou, že zápis v katastru nemovitostí nebyl podmínkou převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům ani v roce 1961, ani v roce 1992 ohledně přechodu vlastnického práva na obec, nicméně bylo povinností státu (v roce 1961) i žalobce (v roce 1992) převod vlastnictví k předmětným pozemkům nechat zapsat do příslušného seznamu. Protože tuto svoji povinnost žalobce ani jeho právní předchůdce včas nesplnili, mohlo dojít k přechodu předmětného vlastnického práva na žalovanou a jejího manžela, kteří na uvedeném skutečnosti neodpovídajícím stavu zápisu neměli žádnou vinu, naopak jednali v dobré víře ve správnost zápisů v katastru nemovitostí, a právě z tohoto důvodu je třeba poskytnout právní ochranu žalované, která vlastnické právo k předmětným nemovitostem v plném podílu nabyla, před žalobcem, který svoji nečinností zavinil duplicitní zápis v katastru nemovitostí (srov. argumentaci Ústavního soudu v obdobné věci sp. zn. I. ÚS 3248/10). Opačný závěr by byl v rozporu s ústavním pořádkem, když neposkytuje dostatečnou ochranu vlastnickému právu dobrověrného nabyvatele (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 1594/16, ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 415/15, ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. III. ÚS 705/16 nebo ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. III. ÚS 663/15). Tyto závěry dopadají i na nabytí vlastnického práva k nemovitosti od neoprávněného před účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka]. Není tedy podstatná dobrá víra v to, že předmět koupě patří prodávajícímu, prodávajícího, ale pouze kupujícího. Pokud žalobce namítal, že v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] týkajícím se pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byla žaloba [jméno FO] na určení, že je vlastnicí těchto pozemků, zamítnuta, soud uvádí, že projednávaná věc je odlišná v tom ohledu, že žaloba v té věci směřovala proti žalobci, nevystupoval v ní žádný dobrověrný nabyvatel na rozdíl od tohoto řízení. Předmětem řízení sp. zn. [spisová značka] byl derivativní způsob nabytí vlastnického práva z [jméno FO] na stát, resp. na jeho právního nástupce, kdežto v projednávané věci soud posuzoval mimo jiné originární způsob nabytí vlastnického práva žalovanou. Pokud soud v rozsudku ze dne 19. 7. 2011 č. j. [spisová značka] dospěl k závěru, že vlastníkem předmětných pozemků je žalobce, je třeba uvést, že tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2012 č. j. [spisová značka], přičemž právní závěry v něm uvedené z důvodu změny judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, ke které v mezidobí došlo, nejsou v projednávané věci použitelné. Na rozhodnutí v této věci nemůže ničeho změnit, zda se na předmětných nemovitostech nachází stavby třetích osob nebo zda s nimi tyto pozemky mají být užívány, ostatně předmětné pozemky rovněž musí užívat žalovaná, když přes ně vede jediná příjezdová cesta k jejímu domu. S ohledem na uvedené soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl a naopak určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaná. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že [jméno FO] nemohla vydržet vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když věděla, že je v roce 1961 prodala státu, přičemž soud neuvěřil, že si myslela, že touto smlouvou pouze souhlasila s užíváním jejího pozemku pro stavbu domů [adresa], neboť z obsahu, ostatně i z názvu, smlouvy ze dne 20. 4. 1961 je zřejmé, že se jednalo o smlouvu kupní. Na tomto závěru ničeho nemůže změnit ani případný návrh na opětovný odkup těchto pozemků ze strany státu, který by pouze dokládal lehkovážný postoj státu v tomto ohledu, na účincích kupní smlouvy z roku 1961 by se ničeho nezměnilo. Předmětné pozemky s ohledem na vydržecí dobu 10 let nemohla vydržet ani žalovaná s manželem, kteří nemovitosti nabyli ke dni 30. 4. 1998, když jejich dobrá víra byla přetržena dne 7. 5. 2002, resp. 9. 5. 2002, kdy jim bylo doručeno oznámení o duplicitním zápisu v katastru nemovitostí. Otázka platnosti této smlouvy již byla řešena ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], kde ze znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že tuto smlouvu [jméno FO] vlastnoručně podepsala, a soud tak z tohoto závěru vycházel, když neměl důvod o závěrech znalce ani přes odlišné posudky, které ovšem vycházely ze zkoumání pouze kopie smlouvy, pochybovat, neboť zamýšlený prodej [jméno FO] potvrdila ve svém přípisu ze dne 25. 11. 1960. Pokud následně [jméno FO] přípisem ze dne 2. 8. 1991 žádala o vydání mimo jiné pozemku parc. č. [Anonymizováno] s tím, že je v jejím vlastnictví, s ohledem na uzavření kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961 si musela být vědoma, že tomu tak není. Ani jiné důvody neplatnosti z této kupní smlouvy nevyplývají, a soud ji tedy považuje za platnou, když tvrzená tíseň a nápadně nevýhodné podmínky uzavření této smlouvy způsobené uvažovanými obavami z vyvlastnění prokázány nebyly, přičemž soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení v tomto směru další dokazování neprováděl, neboť by to na výsledek řízení nemělo žádný vliv. Na otázku platnosti této kupní smlouvy nemá vliv ani stanovisko adresátů korespondence [jméno FO], kterou se domáhala mimosoudní rehabilitace (č. l. 56 až 67).

12. Procesně plně úspěšné žalované soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”) právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 62 000 Kč za úkony právní služby po 4 960 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny činí 3 100 Kč, která byla dle ustanovení § 12 odst. 4 snížena o 20 %, tedy na částku 2 480 Kč a vynásobena dvěma, když zástupkyně při poskytování úkonu zastupovala dvě osoby /příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 2. 3. 2018, ze dne 3. 9. 2018, ze dne 12. 10. 2018, ze dne 16. 1. 2019, ze dne 14. 5. 2019, účast na jednání soudu dne 3. 9. 2018, dne 17. 12. 2018, dne 25. 2. 2019, dne 15. 5. 2019, dne 29. 7. 2019, 0,5x za odvolání ze dne 12. 9. 2019, které ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé, účast na místním šetření dne 28. 6. 2019/ stanovenou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, odměnou ve výši 20 150 Kč za úkony právní služby po 3 100 Kč, kdy zástupkyně zastupovala pouze žalovanou (vyjádření ze dne 10. 2. 2020, ze dne 1. 9. 2020, ze dne 3. 10. 2022, ze dne 29. 5. 2023, účast při jednání soudu dne 18. 5. 2023, dne 25. 7. 2023, 0,5x dovolání ze dne 12. 3. 2020 proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé) stanovenou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, odměnou ve výši 37 200 Kč za úkony právní služby po 12 400 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny činí 3 100 Kč, která byla dle ustanovení § 12 odst. 4 snížena o 20 %, tedy na částku 2 480 Kč a vynásobena pěti, když zástupkyně zastupovala pět osob (vyjádření ze dne 10. 5. 2021, ze dne 19. 10. 2021, 0,5x dovolání ze dne 14. 12. 2020 proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé, 0,5x vyjádření ze dne 13. 7. 2021 k odvolání vedlejšího účastníka proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé) stanovenou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu za použití ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za 24 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 7 200 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a 4 000 Kč, a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 26 576 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalobce povinen žalované zaplatit činí 162 126 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalované.

Poučení