15 C 359/2024 - 83

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 141 837 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 63,11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 84,97 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Smluvní strany si dále ujednaly právo žalobkyně na uplatnění smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a právo žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaná dostane do prodlení o délce 15 dnů. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti žalovaná dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila [částka]. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalobou uplatněný dluh žalované se sestává z částky [částka] (z toho [částka] představuje dluh na nové jistině úvěru, [částka] představuje smluvní pokutu, [částka] – zaokrouhleno na [částka] představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením), a z částky [částka] představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ačkoliv byla procesně korektním způsobem k jednání soudu předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaná se tyto zavázala splatit spolu s obchodním úrokem ve 48měsíčních splátkách po [částka]. Sjednaná výše úroku činila 84,97 % ročně, RPSN 84,97 %. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši [částka] za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši [částka] při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz smlouva o úvěru na č. l. 32-34 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 27-28 spisu, prohlášení klientů na č. l. 30-31 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 20-21 spisu, oznámení o schválení úvěru vč. splátkového kalendáře na č. l. 36-37 spisu, dodejka na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně k osobním a majetkovým poměrům žalované zjistila, že je od [datum] zaměstnána u společnosti Orlen Serwis Spolka Akcyjna, odštěpný závod [adresa] s měsíčním příjmem [částka]. Dále, že žije u rodičů, je svobodná a její dosažené vzdělání je vysokoškolské. K výdajům žalovaná do prohlášení klienta uvedla splátky úvěrů ve výši [částka] (rukou dopsána částka [částka]), náklady na bydlení ve výši [částka] a výši životního minima ve výši [částka]. Pracovní smlouvou žalobkyně zjistila, že pracovní poměr k uváděné společnosti byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaná byla zařazena na pozici vedoucí úseku administrativy. Dle Smlouvy o mzdě byla sjednána základní mzda ve výši [částka], přičemž dle výplatních pásek byl čistý příjem žalované v měsíci říjen 2016 ve výši [částka], v měsíci listopad 2016 ve výši [částka]. Z částečných výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet připsána částka [částka] od společnosti Orlen Serwis, dále že zůstatek účtu ke dni [datum] byl v záporné výši -[částka] /viz hodnocení klienta na č. l. 29 spisu, pracovní smlouva, smlouva o mzdě výplatní pásky na č. l. 14-19 spisu, výpis z NRKI na č. l. 22 spisu, výpis z účtu na č. l. 23-25 spisu, výpis SOLUS na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 35 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně a umožnění odkladu splátek. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru toliko celkem [částka]. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni [datum] /viz výzvy k úhradě na č. l. 39, 39, 42, 46-57, 59 spisu a oznámení ze dne [datum] na č. l. 58 spisu, žádost o úpravu splátkového kalendáře na č. l. 41 spisu, dohoda o rozvázání pracovního poměru na č. l. 43 spisu, umožnění odkladu splátek + upravený splátkový kalendář na č. l. 44-45 spisu, karta klienta na č. l. 60 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 61 spisu a poštovní podací arch na č. l. 62 spisu/. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh žalobkyni uhradila. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované [částka]. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost, zejména znak odborné péče, předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 cdo 2178/2018). V řízení sice žalobkyně prokázala, že ověřovala tvrzení žalované ohledně jejich příjmů, když soudu předložila pracovní smlouvu, smlouvu o mzdě a výplatní pásky prokazující výši příjmu za měsíc říjen a listopad 2016, žalobkyně ale nijak nezkoumala tvrzené výdaje žalované, kdy vyšla jen z tvrzených informací žalované o jejích výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí [částka], přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované. Nelze ani opomenout, že ačkoliv žalobkyně prokazuje výpisem z transakcí z účtu žalované příjmy žalované, tak v měsíci září byl zůstatek na účtu v záporné výši. Soudu tak není zřejmé, jak žalobkyně mohla objektivně dospět k závěru, že žalovaná bude schopna měsíčně splácet splátky ve sjednané výši [částka]. Soud tedy uzavírá, že pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet ani podáním ze dne [datum], kterým shrnuje, že úvěruschopnost zjišťovala řádně, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, přičemž konkrétně byla schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, z hodnocení klienta a prohlášení klienta. Žalobkyně tvrdí, že vycházela z tvrzení žalované uvedených do formuláře hodnocení klienta, kdy k výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Žalobkyně tvrdí, že jako poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele s tím, že další výdaje byla povinna uvést žalovaná a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným /viz doplnění na č. l. 70-73 spisu/. K možnostem posouzení výdajů žalované soud sice přisvědčuje žalobkyni, že tato má omezené možnosti ověřit údaje sdělené žalovanou, nelze ale přisvědčit tvrzení, že žádné efektivní možnosti nemá. Žalobkyně si může například vyžádat od žalované výpis z účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, ze kterého může objektivně posoudit, zda výdaje žalované odpovídají jejím tvrzením.

21. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ani v rámci ústního jednání dne [datum] po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. /viz protokol o jednání na č. l. 81-82 spisu/.

22. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

23. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 24. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

25. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

26. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované [částka], z čehož jí žalovaná část vrátila. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila [částka], došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky [částka] (tj. [částka] – [částka]). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum] se splatností do 15 dnů, lhůta k plnění tedy uplynula dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z částky [částka] dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

28. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení