15 C 366/2024 - 76

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]. sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 31 590 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru byla uzavřena v klientské zóně na webových stránkách žalobkyně www.crediton.cz, kdy totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím dokladů totožnosti a zároveň prostřednictvím aplikace Kontomatik, přes kterou byl ověřen bankovní účet žalovaného. Žalovaný pak smlouvu podepsal vložením čtyřmístného kódu, který byl zaslán na telefonní číslo [tel. číslo]. Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila.

2. Žalovaný v průběhu jednání před soudem dne [datum] k věci uvedl, že tvrzenou smlouvu s žalobkyní uzavřel a že je pravda, že na svůj dluh ničeho neuhradil. Uvedl, že se nacházel v tíživé finanční situaci a žalobkyně mu poskytnutí úvěru nabízela. Žalobkyni informoval o insolvenčním řízení a že je v 5ti leté lhůtě, která mu skončí až v roce 2025. Žalobkyně tvrdila, že to není problém. Žalovaného se vyptávala na jeho majetkové, osobní poměry, kde bydlí, kde pracuje a další. Manželka žalovaného v té době nechodila do práce. Žalovaný vyplnil políčka a na žádost žalobkyně zaslal tři výplatní pásky. Žalobkyně nic jiného nechtěla. [právnická osoba], která pak dluh vymáhala, mu zasílala výhružné dopisy a žalobkyně na něj tlačila, aby úvěr splatil najednou, že je to pro něho výhodnější. Na to ale žalovaný neměl finance. Žalovaný si je vědom svého dluhu a požádal o možnost dluh uhradit ve splátkách. K současným poměrům uvedl, že je teď nově zaměstnaný u společnosti Makro v [adresa]. Jeho příjem by se mohl pohybovat ve výši do [částka], žádné dávky nepobírá, nájem platí ve výši [částka], platí alimenty ve výši [částka] a na jiných splátkách [částka].

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr žalobkyni splatit formou měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p. m., RPSN ve výši 5756 %. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webu www.crediton.cz, kdy k odsouhlasení a podpisu byl žalovanému dne [datum] odeslán SMS kód 2948. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem a výpisem ze systému Kontomatik /viz smlouva o úvěru na č. l. 35-36 spisu, odeslání kódu na č. l. 51 spisu, proces žádosti na č. l. 52-54 spisu, výpis z interního systému a časová osa uzavření smlouvy na č. l. 9, 55-56 spisu, kopie OP a ŘP na č. l. 8, 57-58 spisu, výpis Kontomatik na č. l. 59-670 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 32 spisu, sazebník poplatků na č. l. 34 spisu/. K osobním a majetkovým poměrům žalobkyně prostřednictvím aplikace Kotomatik zjistila, že příjmy žalovaného byly ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka]. Žalobkyně tyto skutečnosti zjistila z transakční historie příjmů a výdajů z účtu žalovaného. Z tohoto výpisu soud zjistil, že žalovanému byly v období tří měsíců před poskytnutím úvěru na účet připsány pravidelné platby od společnosti [právnická osoba]., Amazon logistic Prag, které by mohly být mzdou žalovaného, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Dále soud z těchto výpisů zjistil, že na účet žalovaného byly v měsíci srpen a září 2023 připsány částky vždy ve výši [částka] od spol. [právnická osoba], v září 2023 dále částka ve výši [částka] od žalobkyně, v říjnu 2023 částka ve výši [částka] od společnosti Movinero a v listopadu 2023 (do [datum]) částka ve výši [částka] a [částka] od společnosti [právnická osoba], částka [částka] od společnosti [právnická osoba], částka [částka] od společnosti Movinero, částka ve výši [částka] a [částka] od žalobkyně. Dále byly z účtu odepisovány částky v různé výši v součtu v řádech tisíců korun na účet označený Tipsport CZ a byly odepisovány platby ve výši cca [částka] na protiúčet [právnická osoba]. Také byla odepisována pravidelně částka [částka] označena jako nájem /viz doplněná tvrzení žalobkyně a výpis na č. l. 10-26 spisu/. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla dne [datum] převodem na jeho účet /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 31 spisu/. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, žalobkyně proto dopisem ze den [datum] úvěr k tomuto dni zesplatnila /viz oznámení o zesplatnění úvěru na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 7 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 33 spisu, podací arch na č. l. 28-29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena písemná smlouva, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na jejímž základě přenechala žalobkyně žalovanému jistinu ve výši [částka] a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že příjmy a výdaje žalovaného ověřovala prostřednictvím aplikace Kontomatik, kterým nahlížela do příjmů a výdajů žalovaného na běžném účtu a ze kterých zjistila, že příjmy žalovaného jsou ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka]. Z žalobkyní založených výpisů ale soud zjistil, že poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru byly na účet poukázány částky od společnosti [právnická osoba]. – Amazon logistic Prag, které by mohly být mzdou, a to v průměrné výši cca [částka]. Současně z výpisu z účtu plyne, že na účet žalovaného byly pravidelně připisovány částky představující úvěry/půjčky od žalobkyně a jiných dalších úvěrových společností. K výdajům žalovaného soud z výpisů zjistil, že tyto přesahovaly příjmy žalovaného, kdy žalovaný splácel společnosti [právnická osoba] částky přesahující měsíčně [částka], z účtu mu pravidelně byla odepisována částka ve výši [částka] označená jako nájem a opakovaně z jeho účtu odcházely prostředky v řádek tisíců korun měsíčně na protiúčet označený Tipsport CZ. Postup žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut a vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti daných smluv, je nutné považovat za neplatné i ujednání o splatnosti dluhu.

16. Soud nemohl žalobkyni o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť soud toto poučení dává právě při jednání soudu dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Jelikož se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a poučit ji o následcích jejich nesplnění dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Soudu proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, že změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 18. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

19. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí)

20. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

21. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka], o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 7 dnů. Splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 12,75 % ročně, ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl. O lhůtě k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto k žádosti žalovaného podle § 160 odst. 1 o. s. ř., části věty za středníkem, o možnosti plnit dluh a náhradu nákladů řízení ve splátkách, které soud stanovil v celkové výši [částka] měsíčně. Při stanovení výše splátek přihlédl soud k výši žalobkyni přiznaného nároku, přičemž neshledal, že by žalobkyni bylo žalovaným na dluh tímto způsobem plněno po nepřiměřeně dlouhou dobu, když lze očekávat splnění dluhu za cca 18 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla žaloba co do částky [částka] včetně nepřiznaného příslušenství, zamítnuta, neboť žalobkyně tento nárok odvozovala z neplatně uzavřené smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka [částka] s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (21,5%) od úspěchu (78,5%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 57 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 57 % z jejich celkové výše [částka], kdy tato sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do [datum] z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1,4 a. t., Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovaného uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohl by žalobce požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.