15 C 37/2020-435

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci Ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] a dále částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši [částka] a částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek od [datum] do zaplacení a částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku rovnající se cestovnému ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované odškodnění s odůvodněním, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 8 let a 4 měsíce a 22 dnů. Bylo zahájeno usnesením Policie České republiky dne [datum] pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona žalobce popsal průběh shora uvedeného trestního stíhání s tím, že dne [datum rozhodnutí] Okresní soud Brno-venkov pod č. j. [číslo jednací] vydal usnesení o zastavení trestního stíhání, toto bylo doručeno obhájci dne [datum] a ve vztahu k žalobci nabylo právní moci dne [datum], s tím že stíhaný skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Žalobce se domáhá jednak náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení právě s odůvodněním, že trestní stíhání žalobce trvalo 8 let, 4 měsíce a 22 dnů, přičemž více jak polovinu této doby byly orgány činné v trestním řízení zcela nečinné, zejména v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. V době, kdy žalobci bylo 28 let, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu s vysokou trestní sazbou odnětí svobody až v délce 10 let. Následně bylo zastaveno z toho důvodu, že se skutek nestal. Od počátku bylo zřejmé, že skutek, který je popsán ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání, není a nemůže být trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele, a to z toho důvodu, že jako zastupitelé obce neporušili zákon o obcích, nevykonávali pravomoc, která byla svěřena v rozporu se zákonem, nemohli se nijak obohatit, neboť před prodejem měla obec pozemky v hodnotě 8,6 milionu a po prodeji měla peněžní prostředky ve výši 8,6 milionu. Za určitých okolností by toto mohlo být posouzeno pouze jako přestupek. Nejednalo se o jednání v rámci pravomoci veřejného činitele, etc. Trestní stíhání bylo vedeno značně nestandardně, přičemž v průběhu vyvstalo důvodné podezření, že předseda senátu 2 T Mgr. Petr Jirsa je podjatý, nerozhoduje nestranně a že si danou věc přidělil v rozporu s rozvrhem práce. Ironicky napadal obhájce obviněných z neprofesionality a neznalosti trestního řádu, prokazatelně zfalšoval protokol o hlavním líčení, obžalovaným doručoval předvolání k výslechům mimo hlavní líčení prostřednictvím Policie ČR, celá obec věděla, že žalobce policie hledá, vyhrožoval vzetím do vazby. Po nařízení hlavního líčení zaslal starostovi obce přípis, ve kterém ho žádá, aby v nejbližší době svolal zasedání zastupitelstva, na kterém by byl zvolen přísedící k okresnímu soudu a předkládá návrh na zvolení přísedící paní [jméno] [příjmení] s tím, že její zvolení doporučuje, aniž by k něčemu takovému měl zákonnou pravomoc. To vše je zřejmé ze stížnosti ze dne [datum]. Co se týká nepřiměřené délky řízení, tato trvala 8 let, 4 měsíce, 22 dnů, řízení nebylo nijak složité, pouze vyžadovalo od orgánů činných v trestním řízení, aby se orientovali nejen v předpisech trestního práva, ale i v úpravě restitucí, obecního zřízení a provádění pozemkových úprav. Žalobce nijak nepřispěl k průtahům řízení, žádné dostupné prostředky k takovým průtahům ani neměl. K závažnosti vzniklé újmy a okolnostem uvádí, že nedůvodné trestní stíhání začalo v době, kdy bylo žalobci 28 let, podnikal, v průběhu trestního stíhání pod hrozbou vysokého trestu odnětí svobody 3 až 10 let byl nucen ukončit podnikání, našel práci. Orgány činné v trestním řízení ve stíhání pokračovaly, nerespektovaly právní názor Krajského soudu v [obec], ze kterého vyplývalo, že trestní stíhání je nedůvodné. Toto bylo napraveno až po 8 letech trestního stíhání. K postupu orgánů veřejné moci během řízení uváděl, že tyto byly nečinné. Co se týká významu řízení pro poškozeného, tento byl značný, hrozil mu trest odnětí svobody. Jednalo se o trestní stíhání a zvýšený význam předmětu řízení tak je presumován. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, počítal se základní částkou [částka], tuto navýšil o 30 % z důvodu závažnosti vzniklé újmy, o 30 % z důvodu délky řízení, o dalších 50 % vzhledem k více jak 5 leté nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, o 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro osobu žalobce, celkem [částka] za jeden rok trvání řízení, celkem tak požaduje částku [částka] požaduje náhradu nemajetkové újmy s odůvodněním, že šlo o závažný trestný čin s vysokou trestní sazbou, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že se jednalo o trestnou činnost zvoleného zastupitele menší obce, což nutné zvyšovalo negativní dopady do života žalobce, neboť byl v podstatě všemi obyvateli vnímán jako nějaký kriminálník. Toto vše nutně zvyšovalo i zájem veřejnosti o osobu žalobce a o skutečnost, že je trestně stíhán v souvislosti s výkonem funkce obecného zastupitele. Délka řízení byla nepřiměřená. Co se týká následků způsobených v osobnostní sféře, jednalo se o trestný čin, za který mu hrozila vysoká trestní sazba, zároveň se jednalo o trestný čin, kterého se měl dopustit jako zvolený člen zastupitelstva malé obce. Celé velmi dlouhé trestní stíhání byla velmi nepříjemná skutečnost, ze které vyplynulo ponaučení, že je lépe nevstupovat do politiky a nestarat se o věci veřejné, je to špína stejně jako mediální prostor, kde se cítí nejlépe především dravé hyeny. popsal svůj vztah k politice. V průběhu trestního stíhání byl nepravomocně uznán vinným ze spáchání závazného trestného činu, byl potrestán dosti přísným trestem 3 roky odnětím svobody s 5 letým odkladem za vyslovení dozoru. byl nepravomocně potrestán, kriminalizován před soudem i širokou veřejností. Opakované výslechy na Policii ČR a mnohahodinové soudní stání měly drtivý dopad. Jednalo se o stres, obavy, úzkost, pocit beznaděje, temné období. V průběhu řízení zemřel klíčový svědek a i na něm délka řízení zanechala zdravotní následky. V roce 2000 lékaři diagnostikovali psoriázu, kožní onemocnění, upozornili, že by s tímto druhem nevyléčitelného onemocnění se neměl vystavovat stresu, jinak může dojít k výraznému zhoršení stavu. V roce 2009 se onemocnění výrazně zhoršilo a v roce 2012 diagnostikovali druhý stupeň onemocnění psoriatickou artritidu, která se rozvinula z prodělaného stresu, který kauza vyvolala. Skutečnost, že je bezúhonný jej nezbavila nálepky zločince, bylo publikováno nespočet demonstrujících článků v novinách i na internetu, několik reportáží v České televizi i v lokálních rádiových stanicích, což žalobce velmi poškodilo. Informace v médiích o tom, že obec zkrachuje, neboť jejich přičiněním bude předložena, se samozřejmě nikdy nepotvrdila. Do roku 2008 úspěšně podnikal, provozoval reklamní agenturu Aaron&Harris, měl na starosti další projekty. Orgány činné v trestním řízení společně s reportéry České televize z něj udělali zloděje a tuneláře, přišel o čest, pověst, postupně o zakázky a v konečném důsledku i o zdraví. Z obratu přesahujícího 2 miliony Kč v roce 2008, v roce 2012 spadl obrat na [částka], přišel o většinu klientů. Klienti odstoupili před uzavřením smlouvy právě z důvodu vedení jeho trestního stíhání. Jako podnikatel se už neuživil, rodina se dostala do existenčních problémů, hledal práci. Většina personálních agentur se neozvala a někteří na rovinu oznámili, že vzhledem k trestnímu stíhání je osobou nežádoucí. Propadal panice, depresím, na práci se nemohl soustředit, začali jej trápit vleklé zdravotní problémy, ztrácela se chuť žít na plno. Pokud podnikáte v oblasti médií, provozoval ziskový zábavní portál [webová adresa] zaměřený na kulturu, hudbu, film, prodával reklamní prostor, nemůže si skandál dovolit. Každá věc se rychle rozšíří, v mediální oblasti rychle skončíte. Inzerenti postupně přestali mít zájem a po 15 letech úspěšného fungování portál [webová adresa] v roce 2015 ukončil činnost, jelikož se obrat propadl na samotné dno. V roce 2017 mu diagnostikovali vadu páteře a následně byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, s těžkou prací byl konec. V roce 2018 bylo diagnostikováno závažné onemocnění, tentokrát jícnu, v důsledku stresu a dlouhodobého užívání léků. Má dvě děti, obě se narodily v průběhu procesu, manželka figurovala rovněž mezi obviněnými, což mělo negativní dopad. Manželka po porodu v důsledku stresu nemohla kojit, děti trpí rovněž zdravotními problémy. Celé řízení znamenalo prakticky ekonomickou likvidaci rodiny, je zázrak, že se podařilo těžkosti překonat. Stali se cílem verbálních útoků, měli pravidelně poplivaná okna, výhružné zprávy ve schránce o tom, že jsou zloději a skončí v pekle, poškrábaný lak na automobilu, když parkoval před domem, ulomená anténa apod., někdo otrávil kocoura. Od roku 2000, kdy začal podnikat a výrazně po roce 2005 do rozvoje společnosti investoval několik milionů korun a v důsledku soudních tahanic a následnému přímému vlivu na jeho psychiku i zdraví, investice pozbyl a začíná úplně od píky. Vzhledem ke zdravotnímu omezení nemůže vykonávat mnoho činností, rozhodl se znovu podnikat, buduje novou značku. Těch 10 ztracených let však bylo úplně zbytečné, škoda, kterou celý soudní spor způsobil, půjde jen těžko vyčíslit. Jakou hodnotu má čas, čest, respekt, značka, zdravotní či duševní stav? Zdraví se nedá vrátit, jak ho chcete adekvátně ohodnotit? Kolik mohl dosahovat obrat dnes, kdyby se nedal do politiky? Odpovědi si může jen domýšlet. Za toto požaduje částku [částka] uvedl, že dne [datum] bylo doručeno stanovisko žalované s tím, že za nezákonné trestní stíhání bylo přiznáno žalobci částka [částka] a za nepřiměřenou délku řízení [částka]. V tomto rozsahu nepožaduje plnění. Požaduje tak částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku. Učinila nesporným, že taktéž vyplatila částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce a částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Učinila taktéž nespornou skutečnost, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka] a že trestní stíhání trvalo 8 let, 4 měsíce a 22 dnů. Žalovaná dospěla k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, za nepřiměřenou délku řízení přiznala žalobci právě shora uvedené odškodnění. uvedla, že k částce dospěla takovým způsobem, že přiznala částku [částka] za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Tuto modifikovala kritérii § 31a zákona č. 82/1998 Sb., s tím že částku snížila o 15 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu chování žalobce, z důvodu počtu soudních soustav ještě o 10 %. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, zde dospěla k závěru, že nemá za prokázanou skutečnost, že žalobce prožil velký stres a stejně tak jeho manželka, nebyly prokázány ani zdravotní důvody. V obecné rovině tvrzení nechal i tvrzení ohledně konce podnikání, když nedokládá ukončení podnikání ani příčinnou souvislost s trestním stíháním.

3. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalované uložil, aby žalobci zaplatila [částka], dále částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.), co do částky [částka] a částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z těchto částek od [datum] do zaplacení, a co do částky rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], žalobní návrh zamítl (výrok II.). Žalované ještě uložil, aby zaplatila státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.). K podanému odvolání městský soud v [obec] usnesením čj. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] rozsudek soudu I. stupně zrušil. Uložil soudu zabývat se srovnávací judikaturou k odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a délkou řízení.

4. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ze spisu Okresního soudu [obec] – venkov, sp. zn. [spisová značka], a to tak, že usnesením Policie České republiky [číslo jednací] bylo zahájeno vůči žalobci dne [datum] jako obviněného, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ust. § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona v účinném znění do [datum], spáchaného formou spolupachatelství podle ust. § 9 odst. 2 trestního zákona v tomtéž znění. Byl vypracován znalecký posudek [číslo] 2009 k ocenění pozemku nemovitostí v katastrálním území Hajany určený Policii ČR dne [datum], zde byly zjišťovány informace již v květnu 2010 od Ministerstva vnitra z odboru dozoru, kontroly veřejné správy k prodeji uvedených pozemků. Následovaly výslechy, podané vyjádření a vysvětlení ze strany dalších subjektů a svědků. Dne [datum] byl spis prostudován ze strany žalobce, dne [datum] byla podána obžaloba. Na den [datum] bylo nařízeno hlavní líčení, jsou zde žádosti o odročení hlavního líčení, s tím že hlavní líčení proběhlo dne [datum]. To, aniž by fakticky proběhlo, bylo přeodročeno na den [datum] a následně přeodročeno na den [datum] Hlavní líčení sice proběhlo, ale opět bez obsahu a bylo odročeno na den [datum]. V mezidobí byl zjišťován pobyt [jméno] [příjmení], byl vydán pokyn k jeho zatčení, ten byl v mezidobí zatčen a došlo k jeho výslechu, došlo i k výslechu žalobce dne [datum] mimo hlavní líčení. Na něm byl žalobce poučen, aby si zvolil právního zástupce a byla mu dána velmi krátká lhůta, tedy aby doložil plnou moc do [datum], tato byla ze strany žalobce předložena až dne [datum], avšak dne [datum] soudce ustanovil žalobci zástupce s tím, že k doložení plné moci ze dne [datum] toto bylo následně zrušeno. Ze strany obviněného [jméno] [příjmení] byl podán návrh na vyloučení předsedy senátu z projednávání věcí, návrh na přerušení řízení. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, bylo odročeno na den [datum] a také podán návrh na kárný postih JUDr. Parkače, soudce, za postup ve věci. V mezidobí jsou podávány ze strany účastníků další listiny. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, byl vyhlášen rozsudek jménem republiky, s tím že žalobce byl uznán vinným z trestného činu, který mu byl dáván za vinu. Žalobce podává odvolání doručené soudu dne [datum]. Dne [datum] byla dodána stížnost proti usnesení o tom, že vyřizující soudce nebyl vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení. Dne [datum] je doplněno i odvolání. Následně je spis předložen odvolacímu soudu, na den [datum] je nařízeno veřejné zasedání ve věci. V mezidobí je doplněno odvolání, je taktéž podána ústavní stížnost. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, bylo odročeno na den [datum], neboť obhájcům nebylo doručeno usnesení o spojení věcí. Byl podán návrh na přerušení odvolacího řízení. Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. I. ÚS 2169/12 dne [datum] tak, že ústavní stížnost odmítl. Jako otázka se řeší soudní nápad a zápis věcí do senátu 2 T. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, to bylo odročeno na den [datum]. V mezidobí byly zasílány soudu další listiny. Dne [datum] ve věci proběhlo neveřejné zasedání, byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Ze strany Ministerstva vnitra je zasíláno rozhodnutí a rozsudek Krajského soudu v [obec], č. j. [číslo jednací] z října 2017, následují ještě přibrání znalce z oboru ekonomika dne [datum], ten vypracovává znalecký posudek. Ze strany Policie ČR je podán návrh na zastavení trestního stíhání ke dni [datum] a to se nestalo. Dne [datum] byla podána obžaloba ze strany Okresního státního zastupitelství [obec] Okresnímu soudu Brno-venkov a usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo vůči žalobci trestní stíhání zastaveno. To nabylo právní moci dne [datum].

5. Z výpisu programu České televize, a to jak ČT24, Reportéři ČT, [příjmení] deníku CZ, www.idnes.cz [obec], má soud za prokázané, že shora uvedené trestní stíhání žalobce bylo medializováno, objevovaly se o jeho průběhu informace v mediích, a to jak v České televizi, tak i následně v denících i internetových denících, s tím však, že bylo informováno obecně, jméno žalobce v uvedených článcích více méně nefiguruje, byť je zřejmé, že v malé obci o trestním stíhání takřka celého zastupitelstva tyto informace zaznívat musely. Z reportáže Události v regionech ze dne [datum] a Česká televize: Události v regionech ze dne [datum] má soud za prokázané, že jméno žalobce v uvedených reportážích padlo pouze jednou, a to v reportáží: Reportéři ČT, kdy bylo jméno obsaženo ve skutkové vědě rozsudku. V rámci dalších reportáží jsou použity i záběry z hlasování zastupitelstva. K trestní věci se vyjadřoval i tiskový mluvčí soudu, která referoval o průběhu trestního stíhání a povaze obvinění. V reportážích ze strany orgánů činných v trestním řízení dle závěru soudu nebyla porušena presumpce neviny a nezazněla žádná excesivní vyjádření. Soud tak nesouhlasí z uvedeným názorem právního zástupce žalobce. Ze strany vyjádření soudu šlo o popis průběhu trestního stíhání k dotazům médií. Vyjádření reportérů nelze klást k tíži žalované, avšak medializace trestního stíhání žalobce prohloubila újmu žalobce, když, byť objetktivní, informace o trestním stíhání žalobce měla větší dosah.

6. Soud má za prokázané z listiny [právnická osoba] a.s. z dne [datum], že žalobce byl vyřazen z pozice uchazeče o pozice ICT [příjmení] [příjmení], a to právě z důvodu jeho trestního stíhání. Z výpovědi žalobce a výpovědi svědka [celé jméno žalobce] a Ing. [příjmení] a z obchodního rejstříku [právnická osoba], (předtím [celé jméno žalobce] & [celé jméno žalobce]) a smlouvy o dílo mezi Hortinfos a TRIGA-MF, a přehledu firem a subjektů, má soud za prokázané, že žalobce v době před zahájením trestního stíhání podnikal v oblasti médií a reklamy, měl internetový portál, který zasahoval do mediálního prostoru. Z výpovědi žalobce a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané že žalobce byl známý právě v oblasti festivalů, koncertů a vůbec médií a internetových portálů týkajících se možnosti inzerce prodeje reklamy s tím, že žalobce provozoval portál [webová adresa], měl mediální [právnická osoba] Media. Soud má za prokázané z výpovědi žalobce, svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce], že podnikání žalobce v době před zahájením trestního stíhání bylo úspěšné, vlivem trestního stíhání jej žalobce musel omezovat. Soud má také z výpovědí jak žalobce, tak shora uvedených svědků, tak následně i předložených listinných důkazů za prokázané, že podnikání žalobce bylo následně silně omezováno a to zejména v důsledku jeho trestního stíhání. Soud má za prokázané právě z výpovědí žalobce a uvedených svědků, že se následně rodina ocitla ve finanční nouzi, museli si půjčovat finanční prostředky, a to i od rodičů.

7. Z výpovědi žalobce i svědků i předložených fotografií a lékařských zpráv má soud za prokázané, že došlo ke zhoršení zdraví žalobce, projevila se u něj lupénka, s tím že tato se začala výrazněji projevovat právě v průběhu trestního stíhání, a to zejména na obličeji. Co se týká rodinné situace, soud má za prokázané z výpovědi žalobce a svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a paní [jméno] [celé jméno žalobce], že v říjnu roku 2010 se manželka žalobce dozvěděla, že je těhotná, toto řekla manželovi, druhý den ráno [datum] přišel dopis, v němž bylo obvinění jak její, tak následně i žalobce. Po devět měsíců těhotenství bylo strašných, svědkyně musela docházet na výslechy, nerozuměla celé situaci. To, co se následně promítalo právě i do situace v rodině, ovlivňovalo také žalobce. Z reakce svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] při výpovědi má soud za prokázané, že i v době po skončení trestního stíhání samotné vzpomínky v ní vyvolávají velmi emotivní stavy, neboť již na počátku výslechu začala plakat.

8. Soud neprovedl výslechy dalších svědků, když by se jednalo důkaz nadbytečný neboť provedl výslechy žalobce i svědků. Soud má žalobní tvrzení buď za prokázané z provedených důkazů. V tomto směru soud zdůrazňuje, že nemajetkovou újmu hodnotí objektivně, tedy jak by danou situaci cítila jiná osoba ve stejném postavení 9. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu [obec] – venkov, sp. zn. [spisová značka].

11. Žalobce se domáhal odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., a to jednak z titulu nesprávného úředního postupu dle ust. § 13 zákona 82/1998 Sb., kdy se žalobce domáhal odškodnění porušením práva na spravedlivý proces spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání, a požadoval odškodnit právě za samotné vedení trestního stíhání.

12. Co se týká požadavku žalobce na odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu, žalovaná sama dospěla k závěru, že celková délka trestního stíhání žalobce vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], je nepřiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Celková délka řízení trvalo 8 let, 4 měsíce a 22 dní. Žalovaná dospěla k závěru, že je na místě přiznat částku [částka] za jeden rok trvání řízení, tuto snížila celkem o 55 %, dospěla tak k částce [částka], která žalobci byla vyplacena. Soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že celková délka řízení 8 let a 5 měsíců je svojí délkou již naprosto nepřiměřená, a to i vzhledem k tomu, že se jednalo o trestní stíhání, které proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Soud přihlédl k situaci, že ve věci také působila Policie ČR, státní zastupitelství, byla podána obžaloba. Došlo k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil až k Policii ČR k dalšímu šetření. Nově pak musela být podávána obžaloba a následně bylo řízení zastaveno.

13. V řízení se vyskytl průtah v souvislosti s předčasně podanou obžalobou a nadbytečně zpracovaným znaleckým posudkem, který nebyl potřebný, když řízení bylo zastaveno s ohledem na výsledek správního řízení, jak se podávalo již ze zrušujícího rozsudku odvolacího soudu. Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010) s tím, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let, avšak soud přihlédl k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány přednostně ve lhůtách co možná nejkratších. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu trestního stíhání lze označit za již delší nikoli však extrémně a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce, aby se blížila horní hranici [částka]. Výše uvedené nekoncentrované kroky orgánů činných v trestním řízení byly sice zásadní (viz kritérium postupu orgánů veřejné moci), avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. [spisová značka]). Z důvodu instančnosti soud snížil základní částku o 20 %. Soud dospěl k závěru, že řízení bylo složité, zejména s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Jak je shora uvedeno ve věci rozhodovala policie, státní zástupce opakovaně podal obžalobu, soud prvního stupně (dvakrát) i soud druhého stupně, Nejvyšší soud ve stížnosti pro porušení zákona, procesně pak i Ústavní soud. Věc byla složitá i po právní stránce problematickou restitučních nároků. Při úvaze o složitosti řízení soud vzal v potaz rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], dle kterého, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. V daném případě byla věc vracena státnímu zástupci pro předčasnost žaloby, avšak do rozhodování byl zapojen kromě Nejvyššího soudu i soud [ulice]. U těchto dvou soudů se nepředpokládá vyřízení věci v obecných lhůtách vyžadovaných pro obecné soudy vzhledem k jejich zvláštnímu postavení v rámci českého soudnictví. Soud dospěl k závěru o složitosti i v otázce právní, tak i otázce vůbec zjišťování a zajišťování celého průběhu trestního stíhání, bylo obviněno větší množství osob, jednalo se o trestný čin, ke kterému bylo nutné zjišťovat vlastně celkovou situaci ohledně pozemků, ohledně restitučních řízení a udělování občanství apod. Soud poukazuje na skutečnost, že zejména větší počet obžalovaných působil i procesní složitosti v řízení, kdy docházelo k tomu, že jeden z obviněných a obžalovaných neposkytoval součinnost, bylo nutné na něj vydat zatykač a následně i toto řešit. Z tohoto důvodu také došlo k prodloužení řízení, kdy některá hlavní líčení z tohoto důvodu také nemohla proběhnout. Za složitost řízení soud snížil zadostiučinění o 10 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

14. Soud se nedomnívá, že by bylo na místě snižovat z důvodu sdílené újmy o 25 %. Jednak soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, kdy automaticky nelze při větším počtu účastníků předjímat, že zde dochází ke sdílené újmě, a zejména soud na základě výslechů a výpovědí jak žalobce, tak i jeho manželky, má za to, že naopak u trestního stíhání nelze dospět k závěru, že v situaci, kdy je trestně stíhána celá rodina, dochází ke sdílení nemajetkové újmy, soud naopak z jejich výpovědí i chování při samotném výslechu má za to, že skutečnost, že je stíhána celá rodina, a to kdy očekávají rodinu a narodí se v rodině i dítě, a zároveň jak matce, tak otci hrozí několikaletý trest odnětí svobody, nelze mít za to, že by zde došlo ke sdílení utrpení a tím pádem i snížení intenzity zásahu. Soud má naopak za to, že toto vše přispívá k daleko vyššímu zvýšení intenzity tohoto zásahu, neboť jak žalobce, tak i jeho manželka nutně museli nést absolutní pocity nejistoty ohledně svého dalšího života, ohledně vývoje a možnosti výchovy a spolupodílení se na životě jejich čerstvě narozeného dítěte. Soud tak v tomto směru nemůže souhlasit se žalovanou, že by právě tato skutečnost přispěla ke snížení intenzity uvedeného zásahu. Co se týká účasti na celkové délce řízení a způsobení její délky ze strany žalobce, soud opět nesouhlasí se žalovanou, že by to byl žalobce, kdo by výraznou měrou zvýšil celkovou délku řízení. Byla zde sice situace, kdy k výslechu ze dne 23. 1. byl ze strany soudu dán termín do 24. 1., aby si žalobce zvolil obhájce, což žalobce udělal až 25. 1., soud má za to, že se jednalo o dny, kdy v celkové délce přesahující 8 a půl roku toto nehraje vůbec žádnou roli. Jinak žalobce konal ve věci v souladu s požadavky orgánů činných v trestním řízení, dostavoval se na hlavní líčení, dostavoval se na výslechy. Soud má za to, že nelze přičítat k tíži žalobce, že by jakýmkoli způsobem přispěl k nepřiměřené délce řízení.

15. Orgány veřejné moci se podílely na délce řízení zásadně. Obžaloba byla podána předčasně, což konstatoval odvolací soud a bylo nadbytečně vyčkáváno na zpracování znaleckého posudku, i když bylo na místě řízení zastavit s ohledem na výsledek řízení u správního orgánu. Uvedená pochybení se odrazila v závěru o nepřiměřenosti délky řízení, avšak je nutné za ně zadostiučinění navýšit, neboť se jedná o procesní pochybení závažná. Za postup orgánů soud zadostiučinění zvýšil o 15 % (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

16. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam právě proto, že se žalobce domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání ([spisová značka]).

17. Co se týká účasti na celkové délce řízení a způsobení její délky ze strany žalobce, soud opět nesouhlasí se žalovanou, že by to byl žalobce, kdo by výraznou měrou zvýšil celkovou délku řízení. Byla zde sice situace, kdy k výslechu ze dne 23. 1. byl ze strany soudu dán termín do 24. 1., aby si žalobce zvolil obhájce, což žalobce udělal až 25. 1., soud má za to, že se jednalo o dny, kdy v celkové délce přesahující 8 a půl roku toto nehraje vůbec žádnou roli. Jinak žalobce konal ve věci v souladu s požadavky orgánů činných v trestním řízení, dostavoval se na hlavní líčení, dostavoval se na výslechy. Soud má za to, že nelze přičítat k tíži žalobce, že by jakýmkoli způsobem přispěl k nepřiměřené délce řízení.

18. Soud odkazuje i rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn., III. ÚS 1303/2021 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. [spisová značka]). Argument žalobce, že by se mělo při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku přihlédnout k růstu mezd je tak nesprávný. Soud k tomu dodává, že nejistota ohledně výsledku řízení vzniká kontinuálně po dobu průběhu řízení, kdy žalobkyně byla obviněna již v roce 2010 a po značnou dobu jejího řízení bylo stanovisko naprosto recentní judikaturou, i z tohoto důvodu není správné přistupovat k zvýšení zadostiučinění. Soud má za to, že základní částka [částka] za rok řízení je adekvátní částka i s ohledem na současnou ekonomickou situaci v zemi.

19. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě přiznat zadostiučinění v penězích, s tím že soud dospěl k závěru, že celková částka za 8 let a 5 měsíců je [částka], kdy soud dospěl k závěru, že za jeden rok trvání řízení je přiměřená částka [částka], za první dva roky částka poloviční, celkem za 8 let a 5 měsíců částka [částka]. Odškodnění 85 % z této částky představuje částku [částka], s tím, že ze strany žalované již částka [částka] byla přiznána a zbývá tak doplatit částku [částka].

20. Soud zabýval požadavkem žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, s tím že jak soud, tak i žalovaná dospěl k závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání Policie ČR KRPB [číslo] 2010 [číslo] doručeného dne [datum] žalobci je rozhodnutím nezákonným ve smyslu ust. § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb., a to vzhledem k tomu, že v trestním stíhání žalobce vedeném u Okresního soudu [obec] – venkov, sp. zn. [spisová značka], nedošlo k pravomocnému odsuzujícímu rozhodnutí žalobce. Naopak žalobce byl v průběhu tohoto trestního stíhání shledán nevinným a řízení proti němu bylo zastaveno usnesením Okresního soudu [obec] – venkov, č. j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum]. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonnost trestního stíhání, soud vyzdvihuje z trestního spisu příznivý důvod zproštění a nepravomocné odsouzení žalobce. K otázce odškodnění za nezákonné rozhodnutí soud uvádí, že dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] a spisová značka [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního řízení, které byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo [spisová značka] s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se ujma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. US [číslo] je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [obec], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. [ústavní nález] odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Tento velkoryse vybudovaný a nákladný aparát se však v daném případě zachován adekvátně, právě k tomu k jehož ochraně byl vybudován a povolán napadeným rozhodnutím obecních soudů, chybí velkorysost, jakou stát musí přistupovat ke kontrole svých pochybení podle přísloví sytý hladovému nevěří nebo v absenci postupu podle zlatého pravidla, které říká, že každý by měl činit druhému to, co by chtěl, aby bylo činěno jemu. Soudci se musí umět alespoň elementárně vcítit do pozice souzeného člověka, zejména za situace, kdy mají napravit škody způsobené jinými soudy, tím spíše trestními …, pokud soudci uznají, že k závažnému zásahu do přirozených práv stěžovatelky opravdu došlo, avšak na odčinění nemajetkové újmy přiznají nepatrnou částku působí to až cynicky jako postup bez citů pro elementární spravedlnost. Soukromá sféra fyzické osoby (člověka), v níž je zabezpečováno svobodně realizovat svou osobnost, vytváří základ její celkové vnitřní jistoty a bezpečí. Stává se tak v současném světě značně pokročilé vědy a techniky, informovanosti apod. stále významnější hodnotou osobnosti každé fyzické osoby, která zasluhuje účinnou ochranu zabezpečovanou i univerzálnějšími prostředky občanského práva. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud,„ respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], nebo např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba] 2004). Jisté přitom je, že zásah proti právu na soukromí (rodinný život) ostatních členů rodiny je ve skutečnosti vždy až odvozeným od prvotního zásahu do práva na ochranu osobnosti (zde do práva na život), jímž byl postižen jeden z jejích členů.

21. Soud se při existenci odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí zabýval výší odškodnění nemajetkové újmy tak, jak žalobci tímto rozhodnutím a samotným vedením trestního stíhání měla vzniknout. Žalovaná odškodnila žalobce částkou [částka]. Soud přezkoumal výši této částky a zejména, jaká byla intenzita zásahu, a zkoumal, zdali se jedná o částku, která je schopná reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Soud dospěl k závěru, že nikoliv, že nemajetkovou újmu tak, jak žalobci vznikla a jak byla intenzita tohoto zásahu, je nutné reparovat částkou vyšší.

22. Došlo k zásahům v rovině zdravotní, kdy soud má za prokázané z fotodokumentace a výpovědí žalobce i svědků. že došlo ke zhoršení onemocnění žalobce, a to lupénky, takže tato zejména v průběhu trestního stíhání byla viditelná v oblasti obličeje, způsobovala žalobci nehezký vizuální vzhled. došlo i k zásahu do roviny profesní, kdy žalobce v důsledku trestního stíhání přišel o zakázky, byl nucen omezit podnikání a následně došlo až k tomu, že rodina neměla finanční prostředky, musela si půjčovat finanční prostředky od rodiny, stejně tak manželka musela vypomáhat brigádně, což před tím vzhledem k druhu podnikání žalobce a výši částek, které žalobce dosahoval, dělat nemusela. Došlo i k zásahu do volnočasové nebo společenské stránky celé rodiny, zejména žalobce, kdy tento v souladu s podnikáním se účastnil různých veřejných akcí, zejména festivalů, kde navazoval kontakty, které byly důležité pro jeho budoucí podnikání, pro podnikání vůbec, přátelil se značným množstvím lidí. V důsledku vedení jeho trestního stíhání a medializace tohoto trestního stíhání již jednak on sám odmítal se těchto společenských akcí zúčastňovat, neboť se na něj lidé dívali, lidově řečeno, skrz prsty a stejně tak se s ním nechtěli bavit a mít s ním cokoli společného právě v důsledku jeho trestního stíhání. Toto se projevilo i ve společenských aktivitách v rámci obce, kdy trestní stíhání žalobce, jeho manželky i dalších členů rodiny bylo způsobeno jejich působením v zastupitelstvu obce a vlastně veřejnost obce, občané obce se v rámci trestního stíhání k jejich osobám stavěli negativně, docházelo k napadání jejich majetku a k posměškům ze strany občanů obce. Soud nemůže odhlédnout ani od situace, kdy jak žalobce, tak i jeho manželka, která byla v době zahájení trestního stíhání těhotná, následně porodila a měli následně společné dítě, byla taktéž trestně stíhána. Celá rodina trpěla uvedeným trestním stíháním a nejistotou ohledně toho, zdali dojde k jejich pravomocnému odsouzení, či nikoliv. Soud má za to, že zejména tento zásah do sféry rodiny, kdy jak otec, matka musí mít zákonitě obecně strach o vývoj a budoucnost jejich nezletilého dítěte v případě, že by byli fakticky odsouzeni a byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

23. Nejpodobnější případ s případem žalobce soud shledal u případu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] s odškodněním [částka]. Poškozený byl stíhán pro porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci pro podvod po dobu necelých tří let. Poškozenému hrozil tret odnětí svobody nejvýše v sazbě tří let. Obvinění souviselo s funkcí starosty poškozeného. Soud vzal v potaz působení poškozeného ve veřejné funkci. Poškozenému se změnila nálada, byl podrážděný, trpěl nespavostí, oddělené spaní vyústilo v manželskou krizi po přechodnou dobu. Poškozený neměl radost ze života, na fotbale ho označovali za zloděje. Při rodinných setkáních dokonce ani členové rodiny nevěřili, že je nevinný, kvůli jeho trestnímu stíhání se názorově rozdělila i obec. Poškozený neměl zásadní problémy s pracovním zařazením. Trestní stíhání bylo medializováno, avšak s ohledem na menší velikost bydliště okolí poškozeného o trestním stíhání vědělo i bez medializace. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obviněním a působení ve veřejné funkci, oba poškození neměli zásadní problémy s pracovním zařazením (žalobkyně byla v důchodu), došlo k medializaci a okolí poškozené s trestním stíháním konfrontovalo. Případ žalobkyně je více závažný vyšším hrozícím trestem, jehož hrozba se však zmenšila po nepravomocném odsouzení k trestu podmíněném. Žalobkyně se více stáhla z veřejného života, však na tomto měl vliv i její potíže s chůzí a skutečnost, že žalobkyně byla ve vyšším věku a trestní stíhání trvalo delší dobu než u poškozeného. Žalobkyně byla též soudem předvedena. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že rodina žalobkyně věřila v její nevinu, důvěra v žalobkyni tak nebyla otřesena u jejích nejbližších a nebyla ani osobně osočována, jako se to stalo ve srovnávaném případu. Žalobkyně rovněž zpočátku odmítala vypovídat a vývoj její trestní kauzy měl pro žalobkyni příznivý vývoj po rozhodnutí odvolacího soudu, kdy bylo vyčkáváno na rozhodnutí správního orgánu. Následky v osobnostní sféře i poškozeného soud hodnotí jako vážnější, přičemž se dle názoru soudu jedná o nejdůležitější kritérium. Soudu se jeví jako adekvátní, aby se oběma poškozeným pro mnohost podobných znaků dostalo stejného zadostiučinění. Těžší povaha obvinění a delší délka trestního stíhání u žalobkyně jsou vyváženy vyššími zásahy v osobnostní sféře poškozeného a příznivým vývojem trestního stíhání u žalobkyně, proto žalobkyni náleží stejné odškodnění [částka].

24. Soud dále odkazuje na rozsudek Obvodního soud pro Prahu 2 rozsudek č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu, č. j. [číslo jednací] s odškodněním [částka]. Poškozená byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve stadiu pokusu byla ohrožena sazbou až 10 let s předpokladem trestu odnětí svobody na dolní hranici. Trestního stíhání byla zproštěna podle § 226 písm. a) trestního řádu, kdy trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno. Trestní stíhání trvalo 17 měsíců. Obvinění poškozenou šokovalo, stíhání bylo široce medializováno, poškozená přestala dostávat zadání znaleckých posudků, sousedé se začali poškozené mstít, poškozená nemohla jíst, psát, brala léky na uklidnění. Poškozená byla bezúhonná. Poškozená se psychicky zhroutila, nemohla se ani postarat o domácnost. Rozvrácen byl nejen osobní život poškozené ale i její profesní pověst. Za přiměřené zadostiučinění bylo shledáno [částka]. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění a shodným hrozícím trestem odnětí svobody, medializací a příznivým důvodem zproštění. Případ žalobkyně je závažnější délkou trestního stíhání, bydlištěm na malé obci, předvedením a věkem žalobkyně. Případ žalobkyně je mnohem méně závažný zejména následky trestního stíhání v osobnostní sféře, kdy poškozenou trestní stíhání zcela paralyzovalo a došlo k mimořádně vážným zásahům, zejména do profesního života a pověsti, poškozený byla nucena brát i léky na uklidnění, žalobkyni se rovněž její okolí nemstilo a měla podporu rodiny. Soudu se jeví zejména s ohledem na nesrovnatelně nižší následky v osobnostní sféře za přiléhavé zadostiučinění v polovině zadostiučinění poškozené, tj. částce [částka].

25. Dalším srovnávaným rozhodnutím byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], s odškodněním [částka]. Poškozená se léčila s neurózou a hypertenzí, trestní stíhání se promítlo do rodinného života a osobních a příbuzenských vztahů. Zásadní byly důsledky v jejím profesním životě, neboť působila jako advokátka a správkyně konkursní podstaty. Ze seznamu správců však byla vyškrtnuta a advokátní praxe musela zanechat dokonce dvakrát, když odvolací soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a byla opakovaně odsouzena. Případ žalobkyně je vážnější vyšším věkem žalobkyně a předvedením. Případ žalobkyně je jinak méně závažný než srovnávaný případ, kdy do osobních příbuzenských vztahů žalobkyně se sice promítlo, avšak nižší intenzitou, u žalobkyně absentují profesní následky, které jsou ve srovnávaném případě značné, když byla poškozená nucena dvakrát zanechat advokátní praxe. Soudu přijde adekvátní zadostiučinění zhruba v jedné čtvrtině tohoto případu, tj. částce [částka].

26. A dalším rozhodnutím ke srovnání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] a nálezem Ústavního soudu ze dne I. ÚS 4293/18 č. l. 226 – 245 s odškodněním [částka], kdy poškozený byl členem Obvodního zastupitelstva, po trestním stíhání na pozici rezignoval, došlo k výrazným zásahům do osobní, rodinné a pracovní sféry poškozeného, uzavřel do sebe a stáhl se z veřejného života v politice, změnilo se jeho chování, a trestní stíhání velice těžce nesl. Věc byla medializována. Poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 3 – 10 let se zohledněním délky trestního stíhání 3 roky a 2 měsíce. Trestní stíhání žalobkyně bylo srovnatelné povahou obvinění i trestní sazbou a uzavřením se do sebe po obvinění, medializací a ustrnutím společenského života. Trestní stíhání žalobkyně bylo více závažné délkou trestního stíhání, vyšším věkem žalobkyně a předvedením, jinak byl případ žalobkyně zásadně méně závažný. Žalobkyně sice působila v zastupitelstvu malé obce, neusilovala o politickou kariéru, nedošlo u ní k tak výrazným změnám chování, žalobkyně nerezignovala na funkci zastupitele v důsledku trestního stíhání a došlo k mnohem menším zásahům do osobnostní a rodinné sféry, kdy ve srovnávaném případu se z aktivního politika stal velmi nešťastný člověk. U žalobkyně absentují dopady do pracovní sféry, kdy v době stíhání již pobírala důchod. Soudu se jeví jako adekvátní, aby zadostiučinění žalobkyně dosahovala spodní poloviny srovnávaného případu, čemuž odpovídá zadostiučinění ve výši [částka].

27. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] s odškodněním [částka] byl odškodněný subjekt, který působil jako advokát a měl pozastavený výkon advokacie po dobu 2 let, v jeho trestní věci proběhlo 47 hlavních líčení. Byl výrazně a rozsáhle zasažen osobnostní, profesní i rodinná sféra vyslechl. věc byla medializována. Poškozený byl stíhán pro trestnou činnost, za kterou mu hrozil v sazbě 2 až 8 let. Trestní řízení probíhalo s pěti obžalovanými po dobu 9 let a 4 měsíců. Poškozený pocházel z malého města. Pro poškozeného byla nejhorší zřejmě prvotní fáze trestního stíhání, neboť pochází z malého města, ovšem intenzivně vnímal i pokračování trestního řízení v dalších letech. Manželka a jeho nezletilé dítě na něm byly ekonomicky závislé. Jeho dobré jméno vedením trestního řízení značně utrpělo a klienti se od něho odvraceli. Jeho samostatná advokátní praxe zkrachovala a v r. 2007 byl nucen se nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři, avšak i v tomto období dál pociťoval výrazný zásah do své osobnostní sféry týkající se právě narušení jeho pověsti a získání důvěry klientů. Poškozený se dostal se do velmi složité osobní finanční a ekonomické situace, která měla zásadní vliv na životní úroveň jeho, manželky a dětí; nebyla mu poskytnuta hypotéka; po celé řadě peripetií se musel nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři. Intenzita zásahů do jeho osobnostní sféry, především v oblasti rodinného a profesního života, zvýšila medializace případu, která byla v jeho případě bezprecedentně masivní, rozsáhlá, intenzivní, neskutečně dlouhá a byla vedena všemi možnými sdělovacími prostředky. Případ žalobkyně je závažnější hrozícím trestem a věkem žalobkyně, jinak je případ žalobkyně mohem méně závažný v následcích trestního stíhání, kdy u poškozeného došlo k likvidaci jeho úspěšné advokátní praxe a pověsti advokáta, snížení životní úrovně, rovněž medializace jeho případu byla bezprecedentní. Poškození pověsti u právnických profesí je zvláště citlivé, neboť základem vztahu klienta a advokáta je vzájemná důvěra, kterou trestní stíhání poškozeného značně poškodilo, mnohem zásadnější byly zásahy i v osobnostním životě. Pokud se žalobkyni dostalo zadostiučinění ve výši zhruba jedné pětiny srovnávaného případu, jedná se dle názoru o zadostiučinění přiměření a částka [částka] se jeví jako odpovídající.

28. Dalším typovým případem je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], kde byla přiznána částka [částka]. Tretsní stíhání trvalo 8 mesíců, žalobce byl odvolán z místa vrchní rada ředitel Ředitelstvi služby správních činností Policejního prezídia ČR a byl ustanoven na služební místo rada Ředitelství služby pořádkové a služby železniční policie Policejního prezídia ČR, žalobce byl dále v domácím vězení, nemohl čerpat dovolenou, zhoršená hypertense pravděpodobně související se stresem v průběhu trestního stíhán, žalobce byl poškozen v okruhu svých přátel a v odborných kruzích (byl spoluautorem několika publikací), řízení bylo zastaveno z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání, neboť o skutku bylo již dříve rozhodnuto v rámci kárné odpovědnosti žalobce z titulu své funkce a toto řízení skončilo zproštěním obvinění, řízení bylo medializováno, dostalo se do povědomí.

29. Co se týká žalobcem navržené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka], soud z něho nevycházel neboť se týkalo činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákona, spáchaného formou účastenství (§ 10 odst. 1 písm. c/ tr. zákona), dne [datum] mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c/, odst. 4tr. zákona, spáchaný ve stadiu pokusu (§ 8 odst. 1 tr. zákona) ve formě pomoci (§ 10 odst. 1 písm. c/ tr. zákona). Tedy naprosto jiného trestného činu.

30. Nad shora uvedené však soud ve finální fázi rozhodování vyšel zásadně z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III.ÚS 3271/20. Soud dospěl k závěru, že ústavní soud uvedeným rozhodnutím dává nad rámec dosavadní praxe a judikatury možnost změnit zavedenou praxi přiznávaných částek, které mají být částkami přiměřenými k odškodnění nemajetkové újmy. K tomu soud odkazuje zejména na čl. 25 rozhodnutí„ Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že„ osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná“ (nález sp. zn. II. ÚS 417/21, bod 23 odůvodnění). Již samotné trestní stíhání totiž zásadním způsobem ovlivňuje osobní život stíhaného, zejména zasahuje do jeho cti a dobré pověsti, a to navzdory principu presumpce neviny. Takový zásah je navíc o to citelnější, bylo-li trestní řízení posléze skončeno zprošťujícím rozsudkem, v němž bylo konstatováno, že skutek, z něhož byl stěžovatel obžalován, nebyl trestným činem (viz nález sp. zn. I. ÚS 2551/13, bod 20 odůvodnění in fine.“ A článek 27„ Výše přiznané peněžité náhrady přitom nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. V nálezu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 4293/18 Ústavní soud uvedl, že„ jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí. A mohlo by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaná odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná“ (bod 16 odůvodnění). Stát tedy nesmí závažnost nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním bagatelizovat přiznáním nepřiměřeně nízké nebo dokonce jen symbolické náhrady. Vnávaznosti na to Ústavní soud již dříve podotkl, že zákon o odpovědnosti státu za škodu„ zavazuje stát absolutně, objektivně, a je nezbytné, aby ten pochybením vzniklé škody (újmy) nahradil v maximální možné míře“ (nález ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. IV. ÚS 3183/15 ([spisová značka] SbNU 773)) .Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem ke všem okolnostem případu, je nutné zásadní navýšení částky zadostiučinění tak, aby tato byla opravdu částkou plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Trestní stíhání žalobce trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, bylo medializováno, orgány činné v trestním řízení nebyly schopné podat řádně první obžalobu, bylo nesmyslně vyčkáváno na vypracování znaleckého posudku v situaci, kdy bylo na místě trestní stíhání z objektivních důvodů zastavit. Byly to pouze orgány státu, které masivně zasáhly do života žalobce a nikoli pouze do života jeho, ale celé rodiny. Ohrozili žalobcovo podnikání, zasáhly do jeho zdravotní sféry. Soud tak dospěl k závěru, že žádný z uvedených srovnávacích případů nedosahu intenzitou zásahu destrukční roviny žalobcova života. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci odškodnění v celkové výši [částka]. [příjmení] [částka] již byla ze strany žalované uhrazena.

31. Vzhledem k tomu, že byl žalobce ve sporu úspěšný, soud mu přiznal i náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 osř. které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], 6 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, žaloba a písemné podání ve věci a účast u jednání ve věci, podání odvolání, vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum] a dne [datum] a vyjádření a závěrečný návrh á [částka], a 6 režijních paušálů á [částka], a cestovné ve výši [částka] + 21 % DPH, motorovým vozidlem [příjmení] [jméno] [jméno], [registrační značka], cesta [obec] [obec] a zpět, celkem 420 km, průměrná spotřeba motorové nafty 5,1 l [číslo] km, sazba základní náhrady za jeden km jízdy [částka], cena nafty 31,80/l a náhrada za promeškaný čas strávený cestou a to celkem 10 započatých půlhodin ve výši [částka] + DPH k jednání dne [datum]. A cestovné ve výši [částka] + 21 % DPH, motorovým vozidlem [příjmení] [jméno] [jméno], [registrační značka], cesta [obec] [obec] a zpět, celkem 420 km, průměrná spotřeba motorové nafty 5,1 l [číslo] km, sazba základní náhrady za jeden km jízdy [částka], cena nafty 27,20/l a náhrada za promeškaný čas strávený cestou a to celkem 10 započatých půlhodin ve výši [částka] + DPH k jednání ve dnech [datum] a [datum] Celkem náklady ve výši [částka].

32. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto soud přistoupil k určení náhrady nákladů státu. Soud rozhodl taktéž o povinnosti žalované zaplatit České republice náhradu za svědečné, za cestovné svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], a to za cestu [obec] [obec] a zpět vozidlem Audi AG, [registrační značka], celkem 420 km, při průměru 7,9/5,5/6,3 motorová nafta, celkem [částka].

33. Soud přiznal i zákonný úrok z prodlení, a to od uplynutí 6 měsíců po doručení žádosti o přiznání náhrady nemajetkové újmy žalované.

Poučení