15 C 380/2017-118

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zřízení služebnosti nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba o zřízení služebnosti nezbytné cesty na zatíženém pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro k. ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, ve vlastnictví žalovaného, ve prospěch panujícího pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, vše zapsáno na [list vlastnictví] [rok] v katastru nemovitostí pro k. ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec, ve vlastnictví žalobce, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zřízení služebnosti nezbytné cesty na pozemku žalovaného p. [číslo] o výměře [výměra], zapsáno v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec] (dále také jen„ pozemek [parcelní číslo]“), když podle jeho tvrzení se jedná o jediný přístup k nemovité věci v jeho vlastnictví – garáži –, která je součástí pozemku p. [číslo] oboje zapsáno v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec] (dále také jen„ stavba,“„ garáž“). V minulosti měl žalobce k pozemku [parcelní číslo] sjednané právo průchodu a průjezdu odpovídající věcnému břemeni nájemní smlouvu s předchůdcem žalovaného, městem Hrádek nad Nisou (dále také jen„ předchůdce žalovaného“), do [datum] a pokoušel se jej od předchůdce žalovaného opakovaně koupit. Naposledy se pokusil o koupi [datum]. Předchůdce žalovaného však s prodejem nesouhlasil. Zřízení nezbytné cesty mj. odůvodňoval tím, že se vždy do stavby jezdilo přes pozemek [parcelní číslo] skrz vrata, která byla žalobcem vybudována před 25 lety s vědomím předchůdce žalovaného. Rovněž o jejich zřízení informoval stavební úřad, který s úpravami souhlasil. Jako„ příjezdový pozemek“ jej užíval již před rokem [rok]. Původně stavba sloužila jako sklenářská dílna, do níž žalobce zajížděl přes pozemek [parcelní číslo]. Hned po koupi předmětného pozemku a stavby (cca v roce [rok]) žalobce prováděl stavební úpravy, kdy došlo ke zřízení rozvodů, v rámci stavebních úprav došlo rovněž k vybudování předmětných vrat. Posléze (po opětovném poučení soudu) se žalobní tvrzení ustálila tak, že vrata byla do stavby umístěna již v roce 1994. Poté prováděl rekonstrukci v objektu, kdy dřevěná vrata vyměnil za oplechovaná, stávající. Stavba úplně původně sloužila jako konírna a kde jsou nyní vrata, se nacházel otvor, přičemž bylo třeba nějakým způsobem koně dostat dovnitř. Od roku 1994 v rámci provozu sklenářské dílny objekt užíval i ke garážování automobilu. Jako dílnu užíval stavbu do roku 2008, přičemž do budoucna ji chce využívat toliko jako garáž. Zda by bylo možno vybudovat vrata někde jinde, si nebyl i s ohledem na umístění stavby jist.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout v celém rozsahu. Na svoji obranu uvedl zejména, že v případě stavby na pozemku žalobce se ve skutečnosti nejedná o garáž. Jedná se toliko o jinou stavbu, která byla žalobci a jeho bývalé manželce prodána jako kolna kupní smlouvou ze dne [datum]. Z 1/3 to byla dílna, z 2/3 to byl chlév, do něhož se chodilo z uličky; žádná vrata tam nebyla. Žalobce do této stavby poté umístil vrata ze strany pozemku p. [číslo] který byl v té době oprávněn užívat jako zahrádku na základě smlouvy s městem Hrádek nad Nisou. Žalobce má přístup ke stavbě ještě přes pozemek [příjmení] [jméno] [příjmení] a není tak důvod omezovat vlastnická práva žalovaného, když se nejedená o nezbytně nutný přístup přes pozemek [parcelní číslo]. Dále uvedl, že přístup přes pozemek [číslo] ve vlastnictví [příjmení] [jméno] [příjmení] není zapsán jako jakékoliv věcné břemeno ve prospěch pozemku parc. [číslo] na základě kterého by bylo možné na tento pozemek jakýmkoli způsobem vstupovat. Jeho vlastník se zřízením takového břemene nesouhlasí. Pozemek [parcelní číslo] hodlá žalovaný využívat k rekreačním účelům, přičemž tento účel není slučitelný s tím, aby přes tento pozemek vedla nezbytná cesta.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo]; zastavěná plocha a nádvoří, na kterém stojí stavba bez č.p. či č.e. a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo]; zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec]. Uvedená stavba je v katastru nemovitostí evidována jako jiná stavba. Žalovaný dříve přes pozemek parc. [číslo] jezdil do stavby stojící na pozemku parc. [číslo] skrz vrata, která tam jsou nyní umístěna. Za současného stavu není možné do stavby vjet jiným způsobem, ale žalovaný v březnu 2019 žalobci znemožnil vjezd do stavby.

4. Sporným zůstalo, zda existují důvody, na základě nichž má být na předmětných pozemcích nařízeno zřízení nezbytné cesty, která by umožnila vlastníku pozemku p. [číslo] jejích součástí (stavby), tj. v současné době žalobci, přístup ke stavbě přes pozemek p. [číslo] který je toho času ve vlastnictví žalovaného.

5. Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti; Na základě kupní smlouvy ze dne 23. 12. 1993 došlo k převodu vlastnického práva ke stavbě umístěné na pozemku parc. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec], z předchůdce žalovaného na žalobce a jeho manželku. Tato stavba je ve smlouvě označena jako kolna. Stejným způsobem je označena i předchůdcem žalovaného ve sdělení, kterým dává žalobci na vědomí, že mu tuto zděnou kolnu prodá (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum], vyjádřením Městského úřadu v Hrádku nad Nisou ze dne [datum], sdělením Stavební úřadu města Hrádek nad Nisou ze dne [datum]). Na základě smlouvy o zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemeni bylo, mj. pro žalobce, jako vlastníka parc. [číslo] i žalovaného, jako vlastníka parc. [číslo] zřízeno panem [příjmení] [jméno] [příjmení] právo průchodu a průjezdu přes pozemek parc. [číslo]; zastavěná plocha a nádvoří, v k.ú. [obec], zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec (prokázáno smlouvou o zřízení práva odpovídající věcnému břemeni ze dne [datum], výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, KP [obec], ke dni [datum] a katastrální mapy na č. l. 84 soudního spisu). Na základě nájemní (později pachtovní) smlouvy ze dne [datum] byl předchůdcem žalovaného pozemek parc. [číslo] zapsaný v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec], pronajat (později propachtován) žalobci za účelem zřízení zahrádky do [datum]. Nájemní (pachtovní) vztah byl následně dodatkem prodloužen na dobu neurčitou a posléze opět došlo dodatkem ke změně, kdy nájem (pacht) byl sjednán do [datum]. Byť byl způsob využití pozemku sjednán jako zahrada, využíval jej žalobce pro účely vjezdu do stavby, což mu žalovaný posléze mechanicky znemožnil. Ještě předtím jej na tuto skutečnost písemně upozornil (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum] a jejími dodatky, fotografiemi na č. l. 5, 6 88, 89 a 90 soudního spisu, dopisem žalovaného ze dne [datum] vč. dodejky). Pro účel vjezdu do stavby využíval žalobce pozemek p. [číslo] takovým způsobem, který je nastíněn na č. l. 26 spisu, tedy že projel mezi svojí stavbou a přilehlými garážemi na pozemek [číslo]. Na tento vjel ve směru otevřených vjezdových vrat (na západ od stavby), tj. rovnoměrně se zdmi stavby směřujícími od západu na východ, v dostatečné vzdálenosti od zdi s vraty a posléze de facto přes celou délku pozemku nacouval do stavby (prokázáno fotografiemi č. l. 5, 6 spisu, katastrální mapou spolu s nákresem přístupu žalobce na č. l. 25 a 26 spisu). Žalobce požádal dne 1. 2. 2017 předchůdce žalovaného o prodej pozemku [parcelní číslo] za účelem vjedu do garáže na pozemku p. [číslo] (prokázáno žádostí o prodej pozemkové parcely ze dne 1. 2. 2017). Podmínky, za kterých měl předchůdce žalovaného v úmyslu pozemek prodat, jednalo se o cenu [anonymizováno] [spisová značka], což při rozloze pozemku [výměra] znamenalo částku 79 860 Kč, žalobce neakceptoval. Naopak nabídl cenu 100 Kč/m2. Navrhl případně zřízení služebnosti cesty s tím, že jinak se bude patrně obracet na soud (prokázáno vyjádřením žalobce adresovaným městu [obec] ze dne 13. 6. 2017 a vyjádřením města Hrádek nad Nisou, ze dne 24. 7. 2017). Předchůdce žalovaného na základě doporučení rady města navrhl zastupitelstvu prodej pozemku [parcelní číslo] žalovanému, k čemuž následně došlo kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu 79 860 Kč (prokázáno vyjádřením města Hrádek nad Nisou, ze dne 8. 11. 2017, oznámením o prodeji pozemku [číslo], pozvánkou na zasedání zastupitelstva města Hrádek nad Nisou, kupní smlouvou ze dne [datum] a výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, KP [obec], ke dni [datum]). Ze sdělení Stavební úřadu města Hrádek nad Nisou soud zjistil, že v minulosti nebylo učiněno žádné ohlášení o vybudování vrat, přičemž stavební archiv je úplný. Existenci vjezdových vrat sloužících pro příjezd vozidel do stavby stavební úřad neeviduje. Nedisponuje ani projektovou dokumentací ke stavbě, any ke změně využití stavby za účelem změny na garáž. Předmětná stavba na pozemku [parcelní číslo] je evidována jako jiná stavba a pro její využití jako garáže, by musel vlastník zažádat stavební úřad o změnu užívání stavby. Stávající stavba nebyla určena pro využití jako garáž. Žalobci byl vydán dne [datum] územní souhlas pro vodovodní přípojku do objektu, kdy z technické dokumentace vyplynulo, že její majitel v tomto provozuje sklenářskou dílnu (prokázáno sdělením Stavební úřadu města Hrádek nad Nisou ze dne 26. 8. 2020, územním souhlasem ze dne [datum], technickou zprávou ze dne [datum], sdělením Stavební úřadu města Hrádek nad Nisou ze dne 6. 11. 2020 vč. příloh). Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který je známým žalobce a vyrůstal s ním v témže domě, soud zjistil, že původně stavba sloužila jako konírna, kterou rodiče žalobce používali jako kůlnu. V přední části se nacházela prádelna – bylo to odděleno příčkou. Vzadu byl plac a zahrádky pro obyvatele přilehlých domů. Již v té době tam vzadu byl ve stavbě větší otvor, kudy asi většinou chodili koně a další domácí zvířectvo. Předmětná plechová vrata tam byla umístěna nejspíš i v roce [rok], kdy svědek na stavbě prováděl nějaké práce. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměstnankyně Městského úřadu Hrádek nad Nisou, u něhož je pověřena řízením majetkového oddělení, odboru investic a správy majetku, soud zjistil, že k prodeji pozemku [parcelní číslo] přistoupil předchůdce žalovaného obálkovou metodou. Postupovalo se tak, že byl zveřejněn záměr, který je veřejně dostupný, v němž byly uvedeny pozemky a stanovena i minimální cena, za kterou mají být dané pozemky prodány. Předmětný pozemek byl v záměru zveřejněn s tím, že jej nabízí město k prodeji za min. cenu stanovenou podle ceníku města ve výši [anonymizováno] [spisová značka], a každý se mohl o daný pozemek přihlásit. Původně měl žalobce tento pozemek propachtován za účelem zřízení zahrádky a poté o něj projevil zájem ke koupi, nebyl však ochoten akceptovat stanovenou min. cenu. Protože nabídka žalovaného odpovídala zveřejněnému záměru, byl pozemek prodán žalovanému. Žalobci byla stavba (na sousedním pozemku) prodávána jako kolna a z boku stavby má žalobce zajištěn vstup. Přes pozemek, který vlastní [příjmení] [jméno] [příjmení], mají fyzické osoby, tedy vlastníci garáží a okolních pozemků, zajištěn přístup formou smlouvy o zřízení věcného břemene.

6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; Pozemek [parcelní číslo] zapsaný v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec], dlouhodobě na základě nájemní (a posléze pachtovní) smlouvy užíval žalobce. Užíval jej pro účel dopravení (zacouvání) vozidla do stavby, která je součástí vedlejšího pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobce. Do stavby vjížděl skrze (garážová) vrata, která se nacházejí na části stavby přiléhající k pozemku [parcelní číslo]. Tato vrata se nacházejí v místech, ve kterých byl v letech minulých pravděpodobný prostor pro vstup zvířectva, které bylo ve stavbě, původně užívané jako konírna, ustájeno. Posléze byl tento otvor nahrazen dřevěnými vraty, které žalobce následně vyměnil za současná vrata plechová (oplechovaná). Žalobce také„ vjezdový prostor“ před těmito vraty nacházející se na pozemku [parcelní číslo] vydláždil betonovými deskami pro snadnější vjezd vozidla do stavby. Žalobce tuto stavbu používal původně jako sklenářskou dílnu, poté sloužila (a do budoucna má sloužit) výlučně pro účely uskladnění osobního automobilu žalobce, přičemž ke schválení tohoto účelu užívání (jako garáž) nebylo vydáno žádné úřední rozhodnutí, souhlas apod. (např. změna užívání stavby). Stavební úřad přitom neeviduje ani existenci vjezdových vrat sloužících pro příjezd vozidel do stavby, kdy stavba na pozemku [parcelní číslo] nebyla ani určena pro využití jako garáž. Vybudování vrat ani nebylo stavebnímu úřadu ohlášeno. Žalobce se pokoušel předmětný pozemek [parcelní číslo] od jeho původního vlastníka – města Hrádek nad Nisou – odkoupit, kdy však v rámci veřejné nabídky neakceptoval městem navrhovanou cenu, pročež město tento pozemek za navrhovanou cenu prodalo žalovanému, který je vlastníkem (dalšího) vedlejšího pozemku a garáže.

7. Další návrhy na provádění dokazování soud zamítl. Konkrétně se jednalo o geometrické zaměření nezbytné cesty, které vzhledem k výsledku řízení, kdy nebyly shledány podmínky pro zřízení práva nezbytné cesty ve prospěch žalobce, bylo zcela nadbytečným, stejně tak odborné vyjádření z hlediska projektování staveb, které žalobce navrhl k prokázání, zda je možné vrata vybudovat na stavbě na pozemku [parcelní číslo] z jiné strany. S ohledem na dosavadní výsledky řízení, kdy byly shledány důvody pro zamítnutí žaloby by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie, jakož i rychlosti řízení, aby si soud vyžádal dané odborné vyjádření. Přihlášku k odběru elektřiny, zprávu o revizi elektrického zařízení, a kupní smlouvu o dodávce elektřiny maloodběratelům neshledal soud podstatnými, neboť by jimi mohlo být prokázáno tolik, že žalobce ve stavbě odebíral elektřinu, což je z hlediska důvodnosti nezbytné cesty a účelu, k němuž má stavba sloužit, zcela nepodstatným.

8. V tomto směru soud uvádí, že výše provedené důkazy v podstatných okolnostech vzájemně korespondují, na sebe ve vzájemné souvislosti navazují, rovněž navazují na skutečnosti, které účastníci učinili nesporné a souhrnně vedou k závěru o skutkovém stavu uvedenému. Provedené důkazy soud považuje za věrohodné, kdy ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům neměl žádných námitek či připomínek. Zejména z vyjádření účastníků je patrné, jakým způsobem žalobce využíval pozemek p. [číslo] přičemž tato skutečnost ani nebyla spornou. Rozsah využití pozemku pro účel zaparkování vozidla do stavby byl zjištěn ze situačního nákresu žalobce a předložených fotografií a plně koresponduje s dispozicí a umístěním předmětného pozemku. Taktéž předložené dokumenty (nájemní smlouva, kupní smlouva) svědčí o původní povaze rozsahu a obsahu užívání pozemku [parcelní číslo].

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc z hlediska důvodů žaloby po právní stránce podle ustanovení § 1029 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 1029 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (odst. 1). Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty (odst. 2). Dle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, (a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, (b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo (c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

10. Institut nezbytné cesty slouží obecně řečeno ke zhojení nedostatku přístupu vlastníka nemovité věci k této věci. Řeší střet dvou vlastnických práv – práva vlastníka nemovité věci (zejména pozemku, příp. pozemku, jehož součástí je stavba), který nemá zajištěn přístup ke své nemovité věci, a práva vlastníka pozemku k nemovité věci (většinou) přilehlého. Vychází z ospravedlnitelné premisy, že vlastník nemovité věci za účelem řádného hospodaření a účelného a řádného využívání nemovité věci, musí mít k ní přístup. To však nic nemění na závěru, že případné zřízení nezbytné cesty je vážným zásahem do práva vlastníka zatíženého pozemku a soud je povinen poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje vlastníkovi nemovité věci, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka pozemku zatíženého. Možnost žádat zřízení nezbytné cesty má být poskytnuta vlastníkovi nemovité věci, která postrádá dostatečné spojení s veřejnou cestou, tak aby svou nemovitou věc mohl řádně užívat, přičemž se jedná o institut zaměřený na zřízení cesty vyhovující soukromému zájmu žadatele, který není vlastníkem přilehlého pozemku a zároveň přístup vlastníka k nemovité věci nelze zajistit jinak. Rozhodnutí soudu o zřízení nezbytné cesty je rozhodnutím konstitutivním, kterým se zakládají nová práva a povinnosti.

11. Jedná se spíše o institut výjimečný, sloužící k omezení vlastnického práva jednoho vlastníka v zájmu vlastníka jiného. K takovému omezení ale nelze přistoupit bez dalšího a má své limity. Při rozhodování se vychází z principu proporcionality. Zákon dokonce konstruuje výslovné zákazy, které jsou vymezeny zejména ve výše citovaném ustanovení § 1032 o. z., když při (alternativní) existenci alespoň jednoho z nich, soud nemůže navrhovateli zřízení nezbytné cesty povolit. Tyto důvody nastanou, (a) pakliže škoda na nemovité věci souseda zřejmě převýší výhodu nezbytné cesty, (b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo (c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. V právě posuzovaném případě byla existence těchto důvodů prokázána, v důsledku čeho soud žalobní návrh na zřízení nezbytné cesty zamítl.

12. V daném případě bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je i jiná stavba bez č.p./č.e., to vše zapsáno v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec]. Tuto stavbu žalobce využívá jako garáž, a k tomuto účelu užívání potřebuje za současné situace oprávnění využít i sousední pozemek ve vlastnictví žalovaného, pozemek p. [číslo] zapsaný v katastru nemovitostí v k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec]. Toho si je žalobce dlouhodobě vědom, proto se opakovaně obracel na předchůdce žalovaného s návrhem na odkup sousedního pozemku [parcelní číslo]. Předchůdce žalovaného učinil (veřejnou) nabídku na prodej pozemku za částku 79 860 Kč, tj. min. [anonymizováno] [spisová značka]. Žalobce však tento návrh neakceptoval a v rámci jednání přišel s návrhem ve výši cca 20 % této ceny, když byl ochoten pozemkem odkoupit za cenu 100 Kč/m2, případně s návrhem zřízení nezbytné cesty, nebo dokonce soudním řízením. Protože žalovaný mezitím bez výjimky naplnil představy předchůdce žalovaného o kupní ceně, resp. splnil předpoklady, za kterých město daný pozemek nabídlo k prodeji, prodalo mu město tento předmětný pozemek [parcelní číslo] za totožných podmínek, vč. původně stanovené ceny, kterou žalobce nebyl s to akceptovat. Soud již v tomto jednání spatřuje podmínku, za jejíž existence žalobci není možno přiznat právo na zřízení nezbytné cesty (další důvody jsou uvedeny níže). Jedná se v tomto směru o jednání, které v ohledu posuzovaného naplňuje podmínku nezajištění si přístupu ke své nemovité věci z hrubé nedbalosti (či úmyslu). Přestože toto jednání (např. nedostatek finančních prostředků) nelze hodnotit jako hrubou nedbalost v běžném – obecně vnímaném – slova smyslu, pro účely posouzení nutnosti omezení vlastnického práva jiného subjektu, je nutno ji tímto způsobem chápat. Žalobce měl dostatečnou (a jedinečnou) možnost zajistit si přístup k pozemku, což však ze své vůle neučinil. Daný pozemek byl totiž městem Hrádek nad Nisou nabízen k prodeji a žalobce si jej mohl za běžných podmínek odkoupit. Skutečnost, že žalobce odmítl akceptovat městem nabízenou cenu, kdy dokonce požadoval, aby mu byl prodán za cenu cca pětinovou, tedy 100 Kč/m2, místo [anonymizováno] [spisová značka] nelze hodnotit jinak, než vyvíjení nátlaku na prodávajícího, když žalobce dokonce v případě odmítnutí akceptace dané ceny uváděl, že se bude domáhat svého nároku u soudu, a jedná se proto nepochybně o hrubou nedbalost, resp. dá se hovořit i o úmyslném jednání, v důsledku kterého se žalobce lehkovážně zbavil možnosti přístupu ke stavbě na svém pozemku. Úmysl spočívá v tom, že žalobce musel být nepochybně srozuměn s tím, že daný pozemek může být prodán někomu jinému a žalobce tak nebude mít přístup ke své stavbě, kterou navíc neoprávněně užívá jako garáž, kdy nadto ani nepostupoval v souladu s právními předpisy a stavebnímu úřadu neohlásil vybudování vrat, která se v jeho stavbě nacházejí a která užívá pro vjezd vozidlem do stavby. K tomu lze poukázat i na komentářovou literaturu, podle které stejně tak nemůže být právo nezbytné cesty soudem přiznáno v situaci, kterou vlastník osobně zavinil tím, že odmítl zakoupit pozemek, který by mu umožnil přístup k veřejné cestě (viz. DVOŘÁK, Jan a Alena SRBOVÁ. § 1032 (Nepovolení nezbytné cesty). In: ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). Naopak žalovaný na podmínky prodávajícího přistoupil, řádně nabyl vlastnické právo, a nebylo by souladné s právem jeho legitimní počínání sankcionovat zatížením oprávnění sousedního pozemku.

13. Předmětnou stavbu žalobce dříve využíval jako sklenářskou dílnu a v současné době ji využívá (a má v úmyslu ji i v budoucnu využívat) jako garáž, ačkoliv podle sdělení příslušného orgánu veřejné moci (Stavební úřadu města Hrádek nad Nisou) je k takovému způsobu využití třeba rozhodnutí o změně užívání stavby. Žádnou takovou změnu, nebo alespoň žádost o změnu, však tento orgán neeviduje, byť má k dispozici kompletní dokumentaci. Do této stavby vjíždí skrze vrata, jejichž existenci stavební úřad také neeviduje a vybudování vrat mu nebylo ani ohlášeno. V tomto ohledu lze hovořit o tom, že žalobce užívá stavu jako garáž neoprávněně, přičemž v takovém jednání, resp. v posouzení zřízení přístupu k takové neoprávněně užívané stavbě, navíc skrze vjezdová vrata, která stavební úřad také neeviduje, je třeba shledávat další důvod, pro který není možné nezbytnou cestu zřídit, resp. důvod pro zamítnutí žaloby. Ukončení užívání stavby jako sklenářské dílny si jistě je a byl žalobce dlouhodobě bez nejmenších pochybností vědom, pročež je možné v jeho jednání (spočívajícím jednak ve snaze užívat stavbu k jinému účelu než v souladu s právním řádem slouží a jednak ještě zřízením nezbytné cesty omezit vlastnická práva jiného vlastníka) shledávat zjevné zneužití práva, které ve smyslu § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Tuto tezi mj. podporuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která jednoznačně okolnost, že zřízení práva cesty přes přilehlý pozemek se domáhá vlastník stavby, který si nejenže nezajistil přístup ke stavbě, ale jde navíc o stavbu nepovolenou (tzv. černou stavbu), tj. stavbu, o jejíž povolení vlastník podle stavebního zákona nepožádal nebo ji stavebnímu úřadu neohlásil, je zásadně důvodem, pro který by soud věcné břemeno cesty zřídit neměl (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 442/2007). Žalobcova argumentace pokračováním v dlouhodobém stavu, který lze ze značné části přičítat jeho předchůdcům (jeho rodičům), není v dané situaci rozhodná, neboť i tento vzniknuvší negativní stav lze přičítat jemu, jako jejich právnímu nástupci a z logiky věci nemůže být připisován k tíži vlastníka pozemku, na němž má být zřízena nezbytná cesta. Stejně tak žalobce tíží i volba umístění vjezdových vrat jeho právními předchůdci (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1499/2015).

14. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR hrubě nedbalé či úmyslné jednání vlastníka nemovité věci spočívá nejen ve zbavení se existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). V takové nedbalosti lze rovněž spatřovat naplnění další podmínky pro zamítnutí návrhu na zřízení nezbytné cesty, totiž, že nezbytná cesta má být zřízena jen za účelem pohodlnějšího spojení, kdy snaha o udržení dlouhotrvajícího (vlastníka zatíženého pozemku znevýhodňujícího) stavu je pro žalobce nepochybně jednodušší, než např. snaha o vytvoření nového vjezdu do stavby, který by takovou zátěž nepůsobil.

15. Další rozporné jednání žalobce, které nepožívá právní ochrany, je i prokázaná skutečnost, že pozemek, na němž hodlá zřídit nezbytnou cestu, měl být historicky (podle vůle předchůdce žalovaného) využíván jako zahrádka. Za tímto účelem taktéž žalobci byl předchůdcem žalovaného svěřen do užívání na základě nájemní (posléze pachtovní) smlouvy. Proto nebylo (není) s uvedenou nájemní smlouvou souladné, že žalobce umístil na tento pozemek„ betonové desky“ pomocí nichž si na pozemku – de facto zahrádce – zřídil příjezdovou cestu. Tuto cestu posléze užíval, i když zde již žádnou sklenářskou činnost neprováděl. Důsledky plynoucí z porušení nájemní smlouvy tímto způsobem nelze přičítat ani předchůdci žalovaného ani žalovanému a tím méně žalobce benefitovat zhojením stávajícího (negativního) stavu prostřednictvím zřízení práva nezbytné cesty.

16. Neobstojí ani argumentace žalovaného tím, že v předmětné stavbě byla dříve stáj (konírna) či obdobný přístřešek pro domácí zvířectvo, ve kterém byl vybudován prostor pro vstup a vyhánění zvířat. Taková argumentace nemá s předmětem řízení žádnou souvislost.

17. Dále, třeba zmínit, že žalovaný dlouhodobě využívá sousední pozemek (má v úmyslu stejným způsobem využívat i dotčený pozemek) jako zahradu, tj. přesně v souladu s původní nájemní smlouvou. K těmto účelům, resp. k účelům rekreace si dotčený pozemek pořídil. V případě povolení nezbytné cesty pro užívání automobilu, by škoda způsobená mu takovým jednáním převýšila výhodu nezbytné cesty žalobce, což je dalším samostatným dílčím důvodem pro zamítnutí návrhu na zřízení nezbytné cesty. Podle dispozice daného pozemku je totiž zjevné, že zřízení nezbytné cesty by znamenalo jeho zatížení provozem vozidla prakticky v celém rozsahu, pročež by tak logicky nemohl být využíván ke sledovanému účelu jako zahrada, příp. prostředí k relaxaci; takový způsob užívání by byl cestou fakticky vyprázdněn. Příjezdová cesta pro vozidlo by vyloučila jakýkoliv jiný účel užívání předmětného pozemku.

18. Nad rámec výše uvedeného soud ve shodě s argumentací žalovaného uvádí, že ve prospěch pozemku p. [číslo] není zřízeno právo průchodu a průjezdu přes pozemek p. [číslo] neboť pozemek p. [číslo] není ve Smlouvě o zřízení práva odpovídajícímu věcnému břemeni ze dne [datum] uzavřené s vlastníkem tohoto zatíženého pozemku ([příjmení] [příjmení] [příjmení]) uveden. Z katastrálních map, které soud provedl k důkazu, je přitom zřejmé, že pro vjezd na pozemek [parcelní číslo] (a následně do stavby na pozemku p. [číslo]) je nutné využít právě pozemek p. [číslo]. Bez jeho využití, tedy i oprávnění vlastníka pozemku p. [číslo] využívat právo průchodu a průjezdu parcelou [číslo], se na pozemek [číslo] není možné dostat. I z toho důvodu podle soudu není možné zřídit právo nezbytné cesty zatíženým pozemku p. [číslo] neboť tento není přístupný bez oprávnění k užívání průchodu a průjezdu přes pozemek p. [číslo].

19. Soud tedy dospěl k závěru, že v projednávaném případě neexistují podmínky pro to, aby nemovitá věc žalobce k účelu sledovanému žalobcem zatížila pozemek žalovaného nezbytnou cestou na základě konstitutivního rozhodnutí soudu. Soud naopak spatřuje existenci několika podmínek, na jejichž základě je dokonce dle názoru zákonodárce povinen návrh na zřízení nezbytné cesty zamítnout. Žalobu jako nedůvodnou proto v celém rozsahu zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že však náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení